Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
54 Ad 17/2017 - 28.pdf
PDF · 0 B
No categories available
54 Ad 17/2017 - 28
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Trnkovou v právní věci
Žalobce: X
bytem X
adresa pro doručování: X
proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení
sídlem Křížová 25, Praha 5
o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 22. 8. 2017 č. j. X
takto:
I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 22. 8. 2017 č. j. Xse pro vady řízení zrušuje a věc se vrací České správě sociálního zabezpečení v Praze k dalšímu řízení.
II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. Žalobou doručenou dne 25. 9. 2017 Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 22. 8. 2017 č. j. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí ze dne 7. 4. 2017 č. j. X, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o invalidní důchod pro nesplnění podmínek daných ustanovením § 38 zákona č. 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění ve znění pozdějších předpisů, neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Písek ze dne 29. 3. 2017 nebyl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, neboť jeho pracovní schopnost z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 25 %.
2. Žalobce s rozhodnutím nesouhlasil a podal proti němu žalobu. V žalobě uvedl, že odůvodnění poklesu pracovní schopnosti na 25 % je velmi obecné a jediný argument, který je v posudku uvedený, že jedná se o bezpříznakové období. V posudku je dále uvedeno, že v důsledku zdravotního postižení došlo v květnu roku 2017 k hospitalizaci. Výhrada žalobce včetně námitky a návodu, jak má být žalobce hodnocen byla lékařem České správy sociálního zabezpečení odmítnuta s vysvětlením, že lékaři se s diagnózou setkávají prakticky denně, lékařům je dobře známa a posouzení zdravotního stavu a poklesu pracovní schopnosti je v kompetenci lékaře. Podle žalobce tato reakce neodpovídá principům dobré správy a náležitému odůvodnění rozhodnutí tak, jak je uvedeno v § 68 odst. 3 správního řádu . Během hodnocení zdravotního stavu nebyl brán ohled na ztížení, případně znemožnění společenského uplatnění. Nemoc žalobce je na první pohled viditelná, a tudíž je vážným handikepem při získání zaměstnání, či jednání na úřadech, a to i navzdory všem užívaným lékům.
3. Žalobce navrhl, aby soud na základě žaloby zrušil rozhodnutí žalované ze dne 22. 8. 2017 č. j. X a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.
II. Stručné shrnutí vyjádření žalované
4. Žalovaná k věci uvedla, že napadené rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne 25. 8. 2017. Vzhledem k tomu, že žalobce namítá výhradně posouzení zdravotního stavu, navrhla přezkoumání Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, která posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnosti občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění. Žalovaná ponechala rozhodnutí na výsledku dokazování a úsudku soudu.
III. Obsah správních spisů
5. Z přiloženého posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Písku se závěrem, že není invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole XII, položka 4b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. , pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 25 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění. Na základě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení v Praze dne 7. 4. 2017 rozhodnutí, kterým žádost o invalidní důchod zamítla. Dne 10. 5. 2017žalobce podal proti rozhodnutí námitky. Požádal o přehodnocení vysloveného závěru, neboť podle jeho názoru byl zjištěný zdravotní stav zhodnocen nesprávně a neúplně. Charakter zdravotního postižení je trvalý. Zdravotní stav žalobce byl proto znovu posuzován lékařem České správy sociálního zabezpečení dne 16. 8. 2017 se závěrem, že žalobce nebyl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. K datu vydaného rozhodnutí bylo rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti zdravotní postižení uvedené v kapitole XII, položka 4b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. , pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 25 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 citované vyhlášky nemění. Na podkladě tohoto posudkového závěru vydala Česká správa sociálního zabezpečení dne 22. 8. 2017 rozhodnutí, kterým byly zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 4. 2017 bylo potvrzeno. K námitkám žalobce lékař uvedl, že ani přezkumem zdravotního stavu nebylo zjištěno funkční postižení takové závažnosti, aby indikovalo invalidizaci. Lékař tudíž dospěl ke shodnému závěru, jako lékař Okresní správy sociálního zabezpečení v Písku.
6. Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku ze dne 4. 1. 2018, který byl na základě požadavku soudu vypracován, dospěla k závěru, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní v I. stupni a invalidita mu náleží od 22. 8. 2017. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je morbus Darier. Jde o vzácné dědičné onemocnění s chronickým průběhem, které je spojeno s výsevy papul s hyperkeratózou, přistehnutí hyperkeratóz vznikají eroze, může být spojeno s mokváním, zápachem. Dále dochází k poškození nehtů negativním faktorem pro dekompenzaci stavů je nečisté a prašné prostředí, slunění. U žalobce je zcela z jeho dokumentace zřejmé, že intenzita a rozsah projevů nemoci kolísá. Již v minulosti měl období s dekompenzacemi s rozsáhlými výsevy a impetiginizací, a to i při trvalé léčbě Neotigasonem (k dekompenzacím docházelo opakovaně i při pokusu o snížení dávky léku), nicméně měl období s velmi dobrou kompenzací stavu. V současné době je pro dekompenzaci stavu v dlouhodobé pracovní neschopnosti od 7. 10. 2016. Bylo opakovaně řešeno prodloužení výplaty nemocenských dávek. V době trvání této pracovní neschopnosti byl dle nálezu z 03/2017 kožní nález uspokojivě kompenzován. Nález dalších měsíců dokládají další dekompenzaci stavu, a to si podmínila hospitalizaci na kožním oddělení. Ani po úpravě léčby nedošlo k dlouhodobé a uspokojivé kompenzaci stavu. V plánu je – během několika dní – další hospitalizace k úpravě celkové a lokální léčby. Komise hodnotí žalobce identickým posudkovým závěrem, který byl hodnocen lékařem LPS OSSZ i lékařem LPS ČSSZ, kdy jedná se o postižení uvedené v kapitole XII, položka 4b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Komise se shoduje i s hodnocením lékaře prvoinstančního ze dne 29. 3. 2017. V době tohoto jednání byl stav uspokojivě stabilizován. K datu rozhodnutí dne 7. 4. 2017 nebyl žalobce invalidní v žádném stupni. Další průběh onemocnění, ale vedl k novému posudkovému závěru. S ohledem na dlouhodobou dekompenzaci stavu k datu jednání námitkového řízení České správy sociálního zabezpečení, tj. ke dni 16. 8. 2017 zvolila komise oproti lékaři námitkového řízení horní hranici taxace, tj. 35 %. Komise proto uzavřela, že žalobce byl k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí dne 23. 8. 2017 invalidní v I. stupni, a to z důvodu zjištěného dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, v souvislosti se kterým poklesla pracovní schopnost o 35 %. Zdravotní postižení není takového stupně závažnosti a rozsahu, aby odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti. Ostatní poruchy zdravotního stavu žalobce uvedené v dg. souhrnu (alergické problémy), pracovní potenciál významně nelimitují a na dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu se podílí jen v minimální míře. Komise konstatovala, že žalobce má produktivní věk, je plně schopen rekvalifikace, je schopen pracovního uplatnění i v plném pracovním úvazku, v čistém pracovním prostředí. S ohledem na tuto skutečnost a při zohlednění toho, že další léčba by mohla vést opět ke stabilizaci projevů nemoci indikována jen omezená platnost přiznané invalidity I. stupně. Platnost posudku byla stanovena na 1 rok do 31. 1. 2019.
7. Komise vyslovila závěr na základě dostupné zdravotní dokumentace a konkrétních nálezů, a to praktického lékaře MUDr. H. 14. 3. 2017, zpráva kožního oddělení Nemocnice České Budějovice z 3. 1. 2017, 17. 1. 2017, 17. 2. 2017, 17. 3. 2017, 21. 4. 2017, 5. 5. 2017, hospitalizace 12. až 19. 5 2017, 23. 6. 2017, 25. 8. 2017, zpráva z kožní ambulance Písek, MUDr. H., 17. 8. 2017, alergologie Nemocnice, MUDr. C., 15. 12. 2016, 26. 1. 2017, 16. 2. 2017. K jednání komise žalobce doložil zprávu z kožního oddělení Nemocnice České Budějovice, z 4. 10. 2017, 30. 10. 2017, 1. 12. 2017, 2. 1. 2018 a vyšetření žalobce bylo provedeno při jednání komise primářem kožního oddělení Nemocnice České Budějovice, MUDr. J. H. dne 4. 1. 2018.
IV. Právní názor soudu
8. V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s. ), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba byla důvodná, a proto žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.
9. Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb. , ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.
10. Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.
11. Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.
12. V dané záležitosti podal žalobce námitky proti rozhodnutí ze dne 7. 4. 2017 č. j. X, které byly rozhodnutím žalované ze dne 22. 8. 2017 č. j. X zamítnuty a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 7. 4. 2017 bylo potvrzeno.
13. K odlišnému závěru dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 4. 1. 2017, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise hodnotila po prostudování podkladové dokumentace a na základě vlastního zjištění při jednání komise, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a omezuje žalobce v jeho fyzických schopnostech a má vliv na pokles jeho pracovní schopnosti. Rozhodující příčinou je morbus Darier, což je vzácné dědičné onemocnění. Komise se shodla s hodnocením lékaře prvoinstančního ze dne 29. 3. 2017, neboť tehdy byl zdravotní stav stabilizován, avšak k datu jednání námitkového řízení 16. 8. 2017 a k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí ze dne 22. 8. 2017 zvolila komise horní hranici taxace 35 % a dospěla k závěru, že žalobce byl invalidní v I. stupni.
14. Komise ve svém posudku stanovila podmínky pro vhodnost rekvalifikace a zároveň poznamenala, že žalobce je v produktivním věku a je schopen pracovního uplatnění i v plném pracovním úvazku v čistém pracovním prostředí. Na tuto skutečnost žalobce upozornila právě z toho důvodu, že další léčba by mohla vést ke stabilizaci projevů nemoci, a proto omezila platnost přiznané invalidity I. stupně na 1 rok, tedy do 31. 1. 2019.
15. Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí není správné, a to pro vady řízení. Posudková komise dospěla k závěru, že zdravotní stav žalobce odpovídal invaliditě I. stupně a tato invalidita byla přítomna k datu vydání napadeného rozhodnutí. Z toho důvodu nebyl správný závěr, na základě kterého bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí, které vycházelo z hodnocení, že žalobce nebyl invalidní v žádném stupni. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Českých Budějovicích vzala v úvahu veškeré doložené zprávy týkající se zdravotního stavu žalobce. Zároveň žalobce vyšetřila v komisi primářem kožního oddělení Nemocnice České Budějovice a vzala v úvahu i zprávy, které byly žalobcem předloženy po datu vydání napadeného rozhodnutí. Z toho důvodu nelze o takto zjištěném zdravotním stavu důvodně pochybovat. Komise na základě takto zjištěného zdravotního stavu žalobce vyslovila, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní v I. stupni. Pokles pracovní schopnosti byl totiž stanoven na horní hranici taxace stanovené v kapitole XII, položka 4b) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Rozhodnutí, které bylo žalobou napadeno, bylo tudíž nesprávné, neboť vycházelo z nesprávně a nedostatečně zjištěného stavu věci, a proto bylo vydáno na základě vad řízení. Posudek, který byl vypracován na základě požadavku soudu, postavil najisto otázku zdravotního stavu žalobce a soud jej hodnotí jako úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobce. V tomto posudku byl vysloven odlišný závěr, než který byl vzat za základ pro vydání žalobou napadeného rozhodnutí.
V. Závěr náklady řízení.
16. Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce byla důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 s.ř.s ve vztahu k § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. V dalším řízení bude Česká správa sociálního zabezpečení v Praze vycházet ze závěru Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, ve kterém bylo postaveno najisto, že žalobce byl invalidní v I. stupni k datu 22. 8. 2017.
17. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. , podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl v řízení úspěšný, avšak náklady řízení mu nevznikly, neboť soud projednal věc bez nařízeného jednání. Proto bylo rozhodnuto tak, že žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
České Budějovice 18. ledna 2018
JUDr. Marie Trnková v. r.
Samosoudkyně