Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 A 32/2017 - 33

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní

věci žalobce: I. M., st. příslušnost Ukrajina, t.č. umístěn v ZZC Vyšní Lhoty 234,

zastoupen Mgr. Ladislavem Bártou, advokátem se sídlem Purkyňova 787/6, Ostrava,

proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Nad Štolou 3, Praha 7, k žalobě ze dne

25. 10. 2017 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. září 2017 č. j. OAM-145/LE-

VL17-VL13-PS-2017, o zajištění,

t a k t o :

I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 26. září 2017 č. j. OAM-145/LE-VL17-

VL13-PS-2017 s e z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalobci s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

III. Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Odměna advokáta Mgr. Ladislava Bárty se určuje částkou 6.800,-

Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě do

30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

pokračování - 2 -

O d ů v o d n ě n í :

[1] Žalovaný dne 26. 9.2017 pod č. j. OAM-145/LE-VL17-VL13-PS-2017 rozhodl

o přezajištění žalobce z režimu cizineckého zákona do režimu zákona

č. , o azylu, ve znění pozdějších předpisů, resp. o tom, že žalobce

je ve smyslu § 46a odst. 1 písm. e) a § 46a odst. 5 zákona o azylu povinen setrvat

v zařízení pro zajištění cizinců do 13. 1. 2018.

[2] Napadeným rozhodnutím žalovaný rozhodl podle § 46a odst. 1 písm. e)

, o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon

o azylu) o zajištění žalobce v zařízení pro zajištění cizinců a ve smyslu ust. § 46

odst. 5 cit. zákona a doba trvání zajištění byla stanovena do 13. 1. 2018.

V odůvodnění uvedl, že účastník řízení byl dne 20. 9. 2017 kontrolován v rámci

pobytové kontroly a bylo zjištěno, že cizinec neměl u sebe žádný doklad, kterým by

prokázal totožnost. Lustrací v dostupných evidencích bylo zjištěno, že uváděným

neoprávněným pobytem na území od 19. 9. 2017 do 20. 9. 2017 jen pokračuje

v porušování právních norem České republiky, jelikož měl v minulosti udělená

správní a soudní vyhoštění, a to v roce 1999, kdy mu byl zakázán pobyt do 9. 4.

2002, a to Rozhodnutím Správy hlavního města Prahy, Odbor cizinecké policie pod

č. j. PSP-1-500/OCP-c-99 ze dne 9. 4. 1999. Další správní vyhoštění bylo cizinci

uděleno Odborem ředitelství cizinecké a pohraniční policie Praha, Odborem pátrání a

kontroly pobytu dne 2. 11. 2006 pod č. j. SCPP-1829/PH-OPK3-SV-2006, kdy bylo

cizinci uděleno správní vyhoštění na dva roky. V r. 2009 Obvodní soud pro Prahu 5

svým trestním příkazem pod sp. zn. rozhodl o trestu vyhoštění na dobu

pěti let. V případě cizince existuje nebezpečí, že by se cizinec nepodrobil rozhodnutí

o správním vyhoštění a dobrovolně území neopustil, což má příslušný správní orgán

doloženo protokolem o výslechu účastníka řízení ze dne 21. 9. 2017, rozhodnutím

o správním vyhoštění č. j. KRPT-208378-22/ČJ-2017-007022 a také je podpořené

minulým nelegálním setrváváním cizince na území ČR. Jmenovaný byl dne 21. 9.

2017 zajištěn, neboť svým jednáním porušuje právní předpisy ČR i EU, když

opakovaně svévolně a vědomě neoprávněně pobýval na území ČR bez platného

víza či jiného oprávnění k pobytu a bez cestovního dokladu, a to i přes uložené

vyhoštění. Správní rozhodnutí o vyhoštění zcela ignoroval, neučinil žádný krok

k vycestování. Od r. 2006 nedisponuje žádným cestovním dokladem, cizinec své

jednání neupravil, naopak na území přicestoval i přes minulé sankce a opatření ve

formě správního a soudního vyhoštění a tím se dopustil dalšího protiprávního

jednání. Příslušný správní orgán tedy dospěl k závěru, že z jednání výše

jmenovaného je zřejmé, že v jeho případě existuje nebezpečí, že se bude i nadále

vyhýbat své povinnosti z území ČR vycestovat, a že bude mařit výkon rozhodnutí

o vyhoštění, neboť jeho předešlé jednání demonstruje to, co si myslí o právním

pořádku ČR. Jmenovaný pobýval v ČR minimálně od roku 1993, o udělení

mezinárodní ochrany však požádal teprve v listopadu 2006. Učinil tak tedy teprve po

minimálně 13 letech pobytu na území ČR, z části nelegálního. Během tohoto období

pokračování - 3 -

se mohl na území ČR pohybovat a mohl se tedy dostavit buď na příslušný orgán

Policie ČR, či přímo do přijímacího střediska Ministerstva vnitra ČR a podat žádost

o mezinárodní ochranu. Možnost podat žádost o mezinárodní ochranu tedy nesporně

měl. Žádost však podal teprve tehdy, kdy mu bylo uloženo správní vyhoštění a výkon

vyhoštění se stal díky jeho zajištění Policií ČR reálným. Jak v průběhu výše již

popsaného správního řízení vyšlo najevo, jeho žádost o mezinárodní ochranu nebyla

důvodná a mezinárodní ochrana mu tedy nebyla udělena a žádost byla zamítnuta.

Když svou žádostí o mezinárodní ochranu jmenovaný dosáhl odložení svého

vyhoštění, opětovně porušil právní řád ČR. Dále po svém opětovném zadržení

a zajištění policií opakovaně podal žádost o mezinárodní ochranu, znovu tedy až

poté, co se jeho vyhoštění stalo reálným. Důvody jeho předchozího řízení, které již

byly správním orgánem posuzovány, nevedly k udělení mezinárodní ochrany. Z toho

je zřejmé, že ač pobýval na území ČR, žádost o udělení mezinárodní ochrany podal

teprve po svém zajištění Policií ČR a jeho jednání je naprosto účelové, vedené

pouze úmyslem vyhnout se svému vyhoštění, nebo je alespoň pozdržet. Z jeho

jednání je tedy patrné, že jeho opakovaná žádost o mezinárodní ochranu je účelová,

podaná pouze s cílem legalizovat si pobyt a vyhnout se uloženému vyhoštění.

Obsah žaloby

[3] Žalobce podal v zákonné lhůtě u zdejšího soudu blanketní žalobu, ve které

požádal o ustanovení konkrétního advokáta Mgr. Ladislava Bártu. Soud usnesením

ze dne 3. 11. 2017 č. j. -15 žádosti vyhověl a advokáta vyzval

k doplnění žaloby. Dne 6. 11. 2017 byla žaloba doplněna. Žalobce se žalobou

domáhal zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení

a dále, aby soud zavázal žalovaného uhradit náklady řízení žalobci ve výši 6.800,-

Kč do 15 dní od právní moci rozsudku. Uvedl, že 1. žalovaný nesprávně aplikoval

§ 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, neboť vůbec nevzal v potaz tu skutečnost, že

žalobce byl zadržen fakticky při žádosti o mezinárodní ochranu, resp. v situaci, kdy

se snažil o mezinárodní ochranu požádat, a to teprve dva dny po svém příjezdu na

území České republiky. Žalobce se totiž „dobrovolně“ dostavil do Zařízení pro

zajištění cizinců Vyšní Lhoty, které v minulosti sloužilo jako přijímací středisko pro

žadatele o mezinárodní ochranu a zde se doslova „dožadoval“ toho, aby s ním bylo

zahájeno řízení o žádosti o mezinárodní ochranu. Jelikož mu nemohlo být vyhověno

a žalobce stále přebýval před branami předmětného zařízení, byl posléze zajištěn

cizineckou policií pro svůj nelegální pobyt na území České republiky. Jedná se

o natolik specifickou situaci, že lze jen stěží využít zcela paušální argumentaci,

kterou žalovaný pro zdůvodnění svého právního názoru využil, a tvrdit, že žalobce

svoji žádost o mezinárodní ochranu podal účelově. Ve skutečnosti je nepochybné, že

žalobce hodlal o mezinárodní ochranu požádat dříve, než byl omezen na osobní

svobodě a dříve, než se stal výkon jeho vyhoštění reálným. Napadené rozhodnutí je

tak zjevně nesprávné a nelze konstatovat, že by žádost žalobce o mezinárodní

ochranu byla podána pouze za účelem zmaření výkonu správního vyhoštění.

V každém případě pak rozhodnutí trpí vadou nepřezkoumatelnosti, neboť žalovaný

pokračování - 4 -

zcela rezignoval na vyhodnocení klíčových okolností žalobcova případu. 2.

žalovaný nesprávně a nedostatečně posoudil možnost uložení zvláštních opatření

podle ust. § 47 zákona o azylu. Smyslem zavedení institutu zvláštních opatření do

zákona o pobytu cizinců, jakož i do zákona o azylu, byla nutnost implementace čl. 15

návratové směrnice, k níž byly členské státy povinny přistoupit nejpozději do 24. 12.

2010. Právní předpis členského státu upravující danou problematiku tedy musí být po

tomto datu vždy vykládán v souladu se smyslem, cíli a požadavky návratové

směrnice. Dále odkázal na rozhodnutí rozšířeného senátu NSS ze dne 28.2.2016

č. j. , ve kterém rozšířený senát výslovně odmítl dosud rozšířenou

praxi správních orgánů, podle níž v případě, že cizinec již z území České republiky

po pravomocném rozhodnutí o vyhoštění nevycestoval, je fakticky vyloučena

možnost uložení zvláštních opatření, a to právě pro rozpor tohoto názoru a praxe

s návratovou směrnicí. Napadené rozhodnutí je právě příkladem výše praxe

odsouzené odkazovaným rozsudkem Nejvyššího správního soudu, neboť se zjevně

nedostatečně vypořádává se specifiky žalobcova případu. Současně v doplněné

žalobě byl dán souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

Vyjádření žalované

[4] Žalovaný na výzvu soudu k žalobě uvedl, že správní orgán posoudil všechny

skutečnosti týkající se jmenovaného a jeho dosavadního pobytu na území ČR

a dospěl k závěru, že v jeho případě se lze oprávněně domnívat, že žádost o udělení

mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění,

nebo je pozdržet, ačkoliv jmenovaný mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany

dříve a současně nelze účinně uplatnit zvláštní opatření dle § 47 zákona o azylu,

a proto správní orgán shledal naplnění podmínek stanovených ustanovením § 46a

odst. 1 písm. e) zákona o azylu. To, že se jmenovaný pohyboval v podnapilém stavu

v prostoru před Zařízením pro zajištění cizinců ve Vyšních Lhotách a údajně chtěl

požádat o udělení mezinárodní ochrany, nic nemění na skutečnosti, že v průběhu

řízení o zajištění vedeného OPKPE Frýdek-Místek bylo také jednoznačně prokázáno,

že jmenovaný opakovaně vědomě nerespektoval svou povinnost vycestovat z území

ČR a nerespektoval dokonce ani správní rozhodnutí o vyhoštění, které mu bylo

uloženo v r. 1999 a následně v r. 2006. Z tohoto důvodu by uplatnění zvláštního

opatření dle § 47 zákona o azylu nebylo dle názoru správního orgánu účinné. Dle

závěru Nejvyššího správního soudu judikovaného v rozsudku sp. zn.

ze dne 30. 9. 2014 pak jednoznačně platí, že za situace, kdy cizinec nevycestoval

z území, v době stanovené správním rozhodnutím o vyhoštění, je zásadně vyloučeno

uložení zvláštního opatření namísto jeho zajištění. Žalovaný přezkoumatelným

způsobem uvedl jednotlivé skutečnosti z předchozí pobytové historie žalobce

(především nerespektování uloženého správního vyhoštění), ze kterých vycházel

a které nenasvědčují tomu, že by se k jednání žalobce mělo do budoucna zásadním

způsobem měnit. V případě žalobce nelze přistoupit k uložení zvláštních opatření dle

§ 47 zákona o azylu. Pro řízení o žalobě odkazuje žalovaný na shromážděný spisový

materiál, který dokládá veškerá zjištění uvedená v odůvodnění napadeného

pokračování - 5 -

rozhodnutí. Žalovaný správní orgán má za to, že postupoval v souladu s právními

předpisy. Námitky uvedené v žalobě shledává žalovaný správní orgán jako

nedůvodné, a to i s ohledem na typově stejné případy, u kterých byly žaloby

zamítnuty, viz rozsudky Krajského soudu v Ostravě sp. zn. z 9. 6.

2017, sp. zn. z 16. 8. 2017 či rozsudek NSS z 13. 4.

2017 a z 31. 8. 2017. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou

zamítnout, přičemž vyslovil, že netrvá na ústním jednání.

Skutečnosti zjištěné z obsahu správního spisu

[5] Z obsahu správního spisu a tam založeného předávacího protokolu ze dne

25. 9. 2017 zjištěno, že toho dne podal v ZZC Vyšní Lhoty jmenovaný žádost

o udělení mezinárodní ochrany, kdy totožnost byla ověřena na základě čestného

prohlášení. Z rozhodnutí Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje,

odboru cizinecké policie, oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort ze dne 21. září

2017 č. j. KRPT-208378-225/ČJ-2017-070022, že žalobci bylo uloženo správní

vyhoštění podle ust. , 2 a doba,

po kterou nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie, byla

stanovena v délce dvou let. Současně byla stanovena doba k vycestování z území

České republiky do 35 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí. Policie v odůvodnění

uvedeného rozhodnutí uvedla, že cizinec byl kontrolován dne 20. 9. 2017 ve 20:05

hod. hlídkou Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Frýdek-Místek ve Vyšních

Lhotách, kdy seděl opřený o plot u Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní Lhoty. Na

místě se nacházel, jelikož do Vyšních Lhot přicestoval požádat o mezinárodní

ochranu, avšak pracovníky cizinecké policie Vyšní Lhoty byl odmítnut. Hlídka

provedla pobytovou kontrolu, kdy cizinec nepředložil platný cestovní doklad, ani

nedisponoval platným vízem, či jiným pobytovým oprávněním, které by jej

opravňovalo k pobytu na území České republiky. Byla provedena dechová zkouška

přístrojem DRÄGER s výsledkem 3,11 promile alkoholu v dechu. Byl ve 22:00 hodin

umístěn na protialkoholní záchytnou stanici. Cizinec měl v minulosti uděleno správní

vyhoštění a soudní vyhoštění v r. 1999, kdy mu byl zakázán pobyt do 9. 4. 2002

rozhodnutím Správy hlavního města Prahy, Odbor cizinecká policie pod č. j. PSP-1-

500/OCP-c-99 ze dne 9. 4. 1999. Další správní vyhoštění bylo uděleno odborem

ředitelství cizinecké a pohraniční policie Praha, odborem pátrání a kontrol pobytu dne

2. 11. 2006, pod č. j. SCPP-1829/PH-OPK3-SV-2006, kdy bylo uděleno správní

vyhoštění na dva roky. V r. 2009 Obvodní soud pro Prahu 5 svým trestním příkazem

pod spis. značkou rozhodl o trestu vyhoštění na dobu pěti let. Do

protokolu cizinec uvedl, že do České republiky přicestoval asi před dvěma dny, když

asi zhruba před 14 dny vycestoval z Ukrajiny z města Byrdycheva. Cestoval stopem

a hranici Schengenského prostoru překročil v noci, v lese mimo hraniční přechod

někde u Košic na Slovensku, odkud pokračoval vozidlem TAXI do Vyšních Lhot.

Cizinec trval na skutečnosti, že z České republiky naposledy vycestoval autobusem

z Prahy v polovině roku 2006. Skutečnost, že byl dne 31. 8. 2009 kontrolován

v Praze 5 na ulici Plzeňská, čímž mařil úřední rozhodnutí a bylo mu uděleno soudní

pokračování - 6 -

vyhoštění na 5 let, tudíž byl evidován v evidenci nežádoucích osob ode dne 1.

10. 2014, nedokázal spolehlivě vysvětlit. Do protokolu o pohovoru k žádosti o udělení

mezinárodní ochrany dne 11. 10. 2017 uvedl, že do ČR přicestoval na konci roku

1992, žil v Brně a Jihlavě a pak v Praze. Byl zaměstnaný, od firmy odešel

a dokumenty byly zrušeny. Pak se nacházel na území nelegálně. V r. 2006 požádal

o azyl, ten mu byl v r. 2008 zamítnut, proběhly dva soudy, stále se na území

nacházel nelegálně. V r. 2009 byl kontrolován, byl vyhoštěn na 5 let a odjel na

Ukrajinu. Od r. 2009 již v ČR nežil. V září 2017 přicestoval nelegálně, bez dokladů.

Z Ukrajiny odjel, protože se bojí, že jej pošlou do války, mluví rusky a oni jsou

nacionalisté a vůbec nechtějí slyšet ruštinu. Jediným důvodem odjezdu z Ukrajiny byl

nacionalismus a válka ve vlasti. Cestovní pas si na Ukrajině nevyřídil z obavy, že

kdyby se dozvěděli na úřadě, že žádal o azyl, tak by ho zavřeli. Ač mu právník

v České republice poradil, že si má obstarat nějaký doklad, např. rodný list, neudělal

to, neboť není se svou matkou, která prodala dům, v žádném kontaktu a on sám na

Ukrajině nemá hlášený pobyt.

Posouzení krajským soudem

[6] Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 65 a násl. zákona

č. , (dále jen ) v mezích žalobních bodů

a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl

v době vydání rozhodnutí žalovaným ( a 2 ).

[7] Žalobce žalobu staví na odlišnosti jeho případu, která tkví v tom, že byl

zajištěn v době, kdy žádal o mezinárodní ochranu, resp. v situaci, kdy se snažil

o mezinárodní ochranu požádat, a to teprve dva dny po svém příjezdu na území

České republiky. Dobrovolně se dostavil do Zařízení pro zajištění cizinců Vyšní

Lhoty, které v minulosti fungovaly jako přijímací středisko pro žadatele o mezinárodní

ochranu. Nelze tedy dojít k závěru, který učinil správní orgán, že žalobce svoji žádost

o udělení mezinárodní ochrany podal účelově.

[8] Vzhledem k prvnímu žalobnímu bodu se soud zaměřil na otázku věcné

správnosti závěrů žalovaného, že v daném případě byly naplněny důvody pro

aplikaci ustanovení § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, podle kterého

„[m]inisterstvo může v případě nutnosti rozhodnout o zajištění žadatele o udělení

mezinárodní ochrany v přijímacím středisku nebo v zařízení pro zajištění cizinců,

nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření, jestliže byla žádost o udělení mezinárodní

ochrany podána v zařízení pro zajištění cizinců a existují oprávněné důvody se

domnívat, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s cílem

vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského zatýkacího

rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do ciziny, nebo je

pozdržet, ačkoliv mohl požádat o udělení mezinárodní ochrany dříve.“

pokračování - 7 -

[9] K naplnění výše citovaného ustanovení musí být kumulativně splněny

tři podmínky: 1/ žádost o udělení mezinárodní ochrany musí být podána v zařízení

pro zajištění cizinců, což v případě žalobce tomu tak bylo. 2/ musí být oprávněné

důvody pro závěr, že žádost o udělení mezinárodní ochrany byla podána pouze s

cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání nebo předání podle evropského

zatýkacího rozkazu k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu odnětí svobody do

ciziny, nebo je pozdržet a za 3/ cizinec mohl o udělení mezinárodní ochrany požádat

již dříve.

[10] Jak výše uvedeno, podmínka první byla splněna. K podmínce 2/: V odst. 5.

tohoto rozsudku uvedeno, že žalobce v minulosti byl opakovaně vyhoštěn z území

České republiky, a to konkrétně v r. 1999, 2006 a v r. 2009 a došlo i k neudělení

mezinárodní ochrany v r. 2006, kdy řízení bylo skončeno v r. 2008, po využití

možnosti soudní ochrany. V současnosti znovu na území České republiky vstoupil

neoprávněně bez platného víza či oprávnění k pobytu, bez cestovního dokladu či

jiného dokladu totožnosti. Není pochyb, že žalobce si byl plně vědom, že svým

chováním nerespektuje český právní řád a s ohledem na jeho pobytovou historii na

území České republiky, soud nepochybuje, že žalobce si musel být vědom i toho, že

podáním žádosti o udělení mezinárodní ochrany dojde k zabránění či alespoň

pozdržení event. správního vyhoštění. Dle soudu, je u žalobce splněna i druhá

podmínka.

[11] Nicméně třetí podmínkou je, že žalobce měl možnost požádat o udělení

mezinárodní ochrany dříve. Jak vyplynulo z obsahu spisu, a žalovaný správní orgán

nerozporoval zjištěné Policií ČR, žalobce do České republiky přicestoval přede

dvěma dny před zajištěním. V odůvodnění rozhodnutí Krajského ředitelství policie

Moravskoslezského kraje ze dne 21. září 2017 o zajištění je uvedeno, že dne 20. 9.

2017 v 19:40 hodin byla vyslána DS OPKPE Frýdek-Místek k objektu ZZC Vyšní

Lhoty, kde se měl nacházet podnapilý cizinec, který přišel požádat o azyl. Dále

z odůvodnění vyplývá, že vzhledem k tomu, že byl silně v podnapilém stavu

(naměřeno 3,11 promile alkoholu v krvi) byl ve 22:00 hodin eskortován na

protialkoholní záchytnou stanici do Frýdku-Místku a dne 21. 9. 2017 bylo zahájeno

správní řízení. Žalobce byl zajištěn Policií České republiky dne 21. září 2017 podle

ust. za účelem správního vyhoštění a byl

seznámen s tím, že jsou u něj dány důvody ke správnímu vyhoštění podle § 119

odst. 1 písm. c) bodů 1, 2 zákona o pobytu cizinců. Žalovaný tvrdí, že u žalobce je

splněna i třetí podmínka, neboť o mezinárodní ochranu požádal až po zajištění. Tato

úvaha však nemá oporu ve správním spise, jestliže policie ve výše cit. rozhodnutí

jasně uvedla, že žalobce nejdříve žádal o mezinárodní ochranu v ZZC (dne 20. 9.

2017 v 19:40 hod.), kde mu byla na útržek papíru napsána adresa do Přijímacího

střediska pro žadatele o azyl v Zastávce u Brna. Žalobce vzhledem k nedostatku

peněz ihned neodcestoval a zdržoval se poblíž objektu, jak uvedla police a dle soudu

se na tom podílela i míra opilosti žalobce. Dle soudu v popsané věci není sporu

o tom, že žalobce projevil vůli požádat o mezinárodní ochranu dříve, než byl zajištěn

a bylo zahájeno správní řízení o vyhoštění. V uvedeném časovém sledu jednotlivých

pokračování - 8 -

událostí soud nenachází časový prostor k naplnění poslední podmínky pro

možnost aplikace § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu, která představuje

skutečnost, že cizinec mohl o udělení mezinárodní ochrany požádat již dříve. Je

pravdou, že žalobce formálně požádal o udělení mezinárodní ochrany až v době, kdy

byl zajištěn, ale svou vůli požádat o mezinárodní ochranu vyjádřil již dříve, neboť se

dostavil k objektu ZZC do Vyšních Lhot a tam před zaměstnancem tohoto zařízení

o mezinárodní ochranu požádal. Žalobce tak učinil 2 dny po vstupu na území ČR.

Správní orgán nezpochybnil, že žalobce přijel do České republiky naposledy v září

2017 a po dvou dnech se dostavil do ZZC ve Vyšních Lhotách, kde požádal o azyl.

Soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí postrádá přesvědčivé vypořádání se

s naplněním třetí podmínky, tedy kdy dříve měl o mezinárodní ochranu požádat.

[12] Vzhledem k výše uvedenému soud přisvědčil žalobci, že specifikum v jeho

případě spočívá v tom, že přijel do Vyšních Lhot s úmyslem požádat o udělení

mezinárodní ochrany, neboť tam se v minulosti nacházelo přijímací středisko, když

tento úkon učinil do dvou dnů od příjezdu na území ČR. Jak bylo výše uvedeno, pro

zajištění dle § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu musí být kumulativně naplněny

všechny tři podmínky a žalovaný správní orgán k tomu, aby mohl být na žalobce

aplikován § 46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Závěr žalovaného nebyl náležitě

podložený a napadené rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

[13] Pro úplnost soud dodává, že to, že žalobce byl zajištěn za účelem správního

vyhoštění dle zákona o pobytu cizinců dle § 124 odst. 1 písm. b) z obavy, že je

nebezpečí, že by mohl mařit výkon rozhodnutí o správním vyhoštění s ohledem na

jeho předešlé jednání, kdy pobýval v České republice, neznamená, že současně

splňuje podmínky pro „přezajištění“ dle § 46a zákona o azylu. Zajištění podle § 46a

zákona o azylu sleduje jiný účel než zajištění za účelem správního vyhoštění podle

§ 124 zákona o pobytu cizinců, ve kterém jde výhradně o realizaci správního

vyhoštění.

[14] S ohledem na výše uvedené a závěru soudu, že napadené rozhodnutí je

nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, soud se další námitkou již nezabýval.

Využití alternativního zvláštního opatření dle § 47 zákona o azylu, připadá do úvahy

jedině, pokud jsou splněny podmínky pro zajištění cizince – žadatele o udělení

mezinárodní ochrany dle § 46a odst. 1 zákona o azylu, což jak výše uvedeno, soud

nepřezkoumatelností napadeného rozhodnutí zpochybnil.

[15] Soud shledal žalobu důvodnou, a proto napadené rozhodnutí zrušil pro vady

řízení dle ust. a dle ust. věc vrátil

žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný v dalším řízení, setrvá-li na závěru, že

žalobce je nutno zajistit, své rozhodnutí přesvědčivě odůvodní co do plnění všech

podmínek, které jsou zákonem vyžadovány k omezení svobody žadatele

o mezinárodní ochranu.

pokračování - 9 -

[16] Výrok II. a III. o nákladech řízení je odůvodněn ust. , neboť

žalobci, jak vyplynulo ze spisu, žádné nevznikly a také žádné neúčtoval a neúspěšný

žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení ze zákona.

[17] Odměna ustanoveného advokáta byla vyčíslena částkou 6.800,- Kč,

sestávající ze dvou právních úkonů (převzetí věci a sepis doplněné žaloby) á 3.100,-

Kč dle § 9 odst. 3 písm. d), ve spojení s ust. § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. b) a d)

vyhl. č. , tj. 6.200,- Kč plus dvakrát paušální částka dle cit.

vyhlášky á 300,- Kč, tj. celkem 6.800,- Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu

zdejšího soudu ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí na účet, který

advokát uvedl v žalobě: X.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou

týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou

vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí č. 6, Brno.

O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí,

má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,

vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro

výkon advokacie.

V Ostravě dne 23. listopadu 2017

JUDr. Jana Záviská

samosoudkyně