Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 A 11/2016 - 60

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jaroslavy

Skoumalové a soudců Mgr. Petra Sedláka, Ph.D. a JUDr. Václava Štencla, MA ve věci

žalobce: Ing. J. Z., zast. JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem Údolní 222/5, Brno,

proti žalovanému: Magistrát města Brna, Odbor územního a stavebního řízení, se sídlem

Malinovského nám. 3, Brno, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne

20. 11. 2015, sp. zn. OUSR/MMB/0334075/2015/9, č. j. MMB/0421308/2015,

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žalobce n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I. Předmět řízení

Rozhodnutím Odboru územního a stavebního řízení Magistrátu města Brna ze dne

20. 11. 2015, sp. zn. OUSR/MMB/0334075/2015/9, č. j. MMB/0421308/2015, bylo podle

, , ve znění pozdějších předpisů (dále jen

[OBRÁZEK]pokračování 2 31A 11/2016

„“), zamítnuto odvolání žalobce jako nepřípustné, neboť bylo podáno osobou,

která není účastníkem předmětného řízení.

Žalobce své odvolání směřoval proti rozhodnutí Úřadu městské části města Brna Brno –

Xa, odboru výstavby a územního rozvoje – stavebního úřadu (dále jen „stavební úřad“) ze dne

28. 7. 2015, č. j. MCBSLA/03718/15/OVÚR-SÚ/Mach, kterým byla dodatečně povolena

změna stavby rodinného domu X, na pozemku parc. č. X v k ú. X, obec Brno, na X č. o. 23

v Brně – X (dále jen „rozhodnutí o dodatečném povolení stavby“).

Žalovaný odvolání žalobce odmítl v návaznosti na usnesení stavebního úřadu ze dne

12. 10. 2015, č. j. MCBSLA/05166/15/OVÚR-SÚ/Mach (dále jen „usnesení ze dne

12. 10. 2015“), kterým bylo rozhodnuto, že žalobce není dle

účastníkem řízení o dodatečném povolení stavby. Důvodem byla skutečnost, že nebylo

v řízení o dodatečném povolení stavby zjištěno přímé dotčení práv žalobce. Žalobce chtěl být

do správního řízení zahrnut jako jeho zákonný účastník z titulu vlastnictví sousedního

pozemku s pozemkem, na němž byly dodatečně povoleny provedené změny.

II. Obsah žaloby

Žalobce se domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného a vrácení věci k dalšímu řízení.

Namítá, že napadené rozhodnutí vycházelo z usnesení ze dne 12. 10. 2015, které v té době

nenabylo právní moci, neboť se proti němu odvolal. Žalovaný vyšel z chybného právního

posouzení a , když poukazoval na to, že odvolání

nemá odkladný účinek a účinky usnesení ze dne 12. 10. 2015 nastávají dnem jeho vydání.

Takovýto postup zbavil žalobce možnosti uplatňovat svá práva. Dále tím bylo znemožněno

žalobci domáhat se věcné nápravy napadeného rozhodnutí, neboť odvolání proti rozhodnutí

ve věci bylo již zamítnuto. Stavební úřad vydával v předmětné věci rozhodnutí i za situace, že

rozhodnutí ze dne 25. 7. 2007, kterým byli vyloučeni jeho pracovníci z důvodu podjatosti

vůči osobě žalobce, nebylo zrušeno, tudíž je stále v platnosti a mělo by být v souladu s ním

jednáno. Námitku podjatosti v dané věci žalobce podal dopisem ze dne 6. 8. 2015, na který

stavební úřad reagoval pouhým dopisem ze dne 1. 9. 2015. Neuvědoměním nadřízeného

pracovníka stavebního úřadu o neschopnosti vydat správné a nezaujaté rozhodnutí s ohledem

na averzi pracovníků stavebního úřadu vůči osobě žalobce byl žalobce dotčen na svých

právech. Pracovník stavebního úřadu se tímto postupem dopustil vědomého porušení zákona,

čímž svůj postup učinil nepřípustným a neústavním.

III. Vyjádření žalovaného

Žalovaný ve svém vyjádření poukázal na nutnost zamítnout odvolání, neboť existoval

veřejnoprávní akt (usnesení ze dne 12. 10. 2015), který byl vykonatelný dnem doručení

žalobci tj. 19. 10. 2015. V tomto postupu nedošlo ke zneužití právních předpisů, neboť bylo

postupováno standardním způsobem. Dle správní praxe je vždy po vydání usnesení

o nepřiznání účastenství pohlíženo na dotčenou osobu jako na osobu vně správního řízení.

Dále se nelze ztotožnit s žalobcem, že by mu bylo odňato právo na nápravu nezákonného

[OBRÁZEK]pokračování 3 31A 11/2016

stavu. Pokud by usnesení o přiznání účastenství bylo napadeno odvoláním, kterému by bylo

vyhověno, pamatuje zákon i na možnost domoci se svých práv takovému účastníku. Žalobce

svého práva na odvolání proti usnesení o účastenství využil. Rozhodnutím žalovaného ze dne

11. 1. 2016, č. j. MMB/0008014/2016 ovšem nebyly shledány důvody pro přiznání

účastenství žalobce v řízení o dodatečném povolení stavby. Námitka podjatosti také není

důvodná, neboť má být uplatňována v každém správním řízení zvlášť, zejména s ohledem na

jiné skutkové a právní okolnosti. Není relevantní odkazování žalobce na dřívější rozhodnutí

o podjatosti k jeho osobě, neboť tato rozhodnutí nezohledňují aktuální stav a řízení. Dále byla

námitka podjatosti v tomto řízení podána zjevně opožděně, neboť byla podána teprve dne

6. 8. 2015, a to i když rozhodnutí ve věci bylo vydáno dne 28. 7. 2015. Následné informování

žalobce o opožděnosti podání námitky podjatosti sdělením je správným postupem. Nadto v té

době bylo již vydáno usnesení ze dne 12. 10. 2015, a proto ani právo plynoucí z § 14 odst. 2

žalobci nenáleželo. Závěrem žalovaný navrhl, aby soud žalobu v celém

rozsahu zamítl.

IV. Posouzení věci krajským soudem

Krajský soud v Brně na základě včas podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí

žalovaného v mezích žalobních bodů (, věta první , soudní

řád správní, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „“), jakož i řízení předcházející jeho

vydání. Při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl

v době rozhodování správních orgánů ( ).

Po přezkoumání žalobou napadeného rozhodnutí dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

První námitkou žalobce brojí proti závěru, že nebyl účastníkem řízení a že bylo nutno

z tohoto důvodu jeho odvolání zamítnout jako nepřípustné. Především nesouhlasí s tím, že

závěr o účastenství žalovaný odvodil výlučně z usnesení ze dne 12. 10. 2015, které v té době

nenabylo právní moci, neboť bylo napadeno odvoláním žalobce.

Jádrem sporu je tak otázka, zda pro zamítnutí odvolání jako nepřípustného byla

postačující existence rozhodnutí stavebního úřadu o tom, že žalobce není účastníkem řízení,

ačkoliv proti němu podal žalobce odvolání.

Dle se proti usnesení může odvolat účastník, jemuž se

usnesení oznamuje. Odvolání proti usnesení nemá odkladný účinek. Proti usnesení, které se

pouze poznamená do spisu, a proti usnesení, o němž to stanoví zákon, se nelze odvolat.

Dle je rozhodnutí vykonatelné nabytím právní moci nebo

pozdějším dnem, který je v jeho výrokové části uveden. Rozhodnutí je předběžně

vykonatelné, pokud odvolání nemá odkladný účinek. Dle odst. 2 je rozhodnutí ukládající

povinnost k plnění vykonatelné, je-li v právní moci, a jestliže uplynula lhůta ke splnění

povinnosti. Rozhodnutí ukládající povinnost k plnění je předběžně vykonatelné, pokud

odvolání nemá odkladný účinek, a byla-li stanovena lhůta ke splnění povinnosti, jejím

[OBRÁZEK]pokračování 4 31A 11/2016

uplynutím. Odst. 3 stanovuje, že ustanovení o vykonatelnosti platí obdobně i pro jiné právní účinky rozhodnutí.

Jádrem sporu je otázka, zda rozhodnutí může vyvolávat určité právní účinky, ač bylo

napadeno odvoláním. S touto otázkou úzce souvisí problematika právní moci a vykonatelnosti

rozhodnutí. Obecně lze říci, že právní moc rozhodnutí je stav, který zakládá jeho právní

závaznost. Vykonatelnost je potom stav zakládající nutnost, popř. možnost, podle obsahu

předmětného rozhodnutí konat. Jak z citace vyplývá, je

rozhodnutí předběžně vykonatelné, pokud odvolání nemá odkladný účinek. Z obsahu

ustanovení a 3 přitom vyplývá, že vykonatelnost rozhodnutí

spojuje toliko s těmi rozhodnutími, která ukládají povinnosti k plnění,

a vykonatelnost vnímá jako exekvovatelnost (vykonatelné rozhodnutí je na základě tohoto

svého stavu exekučním titulem). Naproti tomu pro případy, kde jde o svou povahou jiná

rozhodnutí (neukládající povinnosti k plnění), namísto „vykonatelnosti“ hovoří

o „jiných právních účincích rozhodnutí“, pro něž však dle platí

ustanovení o vykonatelnosti obdobně (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne

28. 5. 2009, č. j. – 95, všechna zde citovaná rozhodnutí jsou dostupná na

www.nssoud.cz). Je-li tedy rozhodnutí předběžně vykonatelné, nastávají jeho účinky bez

ohledu na jeho právní moc a je naplněna výjimka z pravidla formulovaného v § 85 odst. 1

, podle něhož v důsledku odkladného účinku odvolání nenastávají mimo jiné

právní účinky rozhodnutí.

V posuzované věci jde konkrétně o posouzení účinků usnesení dle § 28 odst. 1

, u kterého zákon explicitně (viz ) vylučuje

odkladný účinek odvolání. Jedná se tedy o usnesení předběžně vykonatelné ve smyslu § 74

odst. 1 , jehož právní účinky nastávají bez ohledu na jeho právní moc. Právním

účinkem takového rozhodnutí je pro dané řízení závazné posouzení otázky účastenství

v řízení.

Ačkoliv tedy žalobce podal proti usnesení ze dne 12. 10. 2015 odvolání, to nemělo vliv

na jeho vykonatelnost, respektive na jeho další právní účinky. Správní orgány byly povinny

do doby, než by bylo usnesení ze dne 12. 10. 2015 případně na základě opravného prostředku

zrušeno, v řízení vycházet ze závěru, že žalobce není účastníkem řízení. Tato skutečnost byla

usnesením ze dne 12. 10. 2015 závazně posouzena. Přezkoumání tohoto rozhodnutí se přitom

není možné v rámci přezkumu konečného rozhodnutí ve věci (srov. rozsudek Nejvyššího

správního soudu ze dne 2. 7. 2015, č. j. -147). Odvolací orgán proto v řízení

odvolání proti dodatečnému povolení stavby nemohl postupovat jinak, než odvolání pro

nepřípustnost zamítnout (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 6. 2013, č. j.

-26).

Nelze se přitom ztotožnit s tvrzením žalobce, že byl postupem žalovaného zbaven

možnosti uplatnit svoje práva. Jestliže by žalobci skutečně určitá práva, která by mohl ve

správním řízení ve vztahu k meritu věci uplatňovat, svědčila, znamenalo by to, že rozhodnutí

o jeho účastenství bylo nezákonné. Tuto nezákonnost by mohl namítat v rámci odvolání proti

rozhodnutí o účastenství, potažmo následně v rámci žaloby proti rozhodnutí o tomto odvolání.

[OBRÁZEK]pokračování 5 31A 11/2016

Poté, co by případně bylo rozhodnutí o účastenství zrušeno, by mohl svá práva ve správním řízení uplatňovat.

V případě negativního rozhodnutí o účastenství pro danou osobu sice řízení končí,

ovšem nikoliv nutně s konečnou platností. Může totiž dosáhnout zrušení takového rozhodnutí

v rámci správního či soudního přezkumu. V takovém případě je následně na základě § 28

odst. 2 oprávněna učinit úkon, který zmeškala, tj. mimo jiné odvolání proti

rozhodnutí věci samé (viz také již citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne

2. 7. 2015, č. j. -147). Tím je vyjádřena ochrana práv osoby, které by jinak byla

odňata možnost úkon učinit a byla by tak zkrácena na svých právech. Vyloučení

dvojkolejnosti přezkumu účastenství tedy pro osobu, která tvrdí, že je účastníkem řízení,

neznamená ani zbavení jejích práv ani odepření přístupu k soudu.

Žalobce dále namítá podjatost pracovníků správního orgánu prvého stupně vůči jeho

osobě.

Tato námitka ovšem nemůže být důvodná už proto, že rozsah přezkumu žalobou

napadeného rozhodnutí je značně omezen důvody, pro které bylo vydáno. Jestliže bylo

odvolání žalobce zamítnuto pro nepřípustnost, je soudní přezkum omezen jednak na

posouzení otázky, zda odvolání skutečně bylo nepřípustné či nikoliv, jednak na to, zda řízení

před žalovaným nebylo stiženo vadou, která by měla vliv na zákonnost tohoto rozhodnutí.

Jelikož žalovaný vůbec neposuzoval zákonnost prvostupňového rozhodnutí ani procesu jeho

přijímání, nemůže mu být z povahy věci vytýkáno, že z důvodu takové nezákonnosti

prvostupňové rozhodnutí nezrušil. Jak se také vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém

rozsudku ze dne 28. 7. 2011, č. j. č. j. – 102 „v rozhodnutí o zamítnutí odvolání

pro opožděnost nebo nepřípustnost podle se odvolací orgán věcně

nezabývá podaným odvoláním, posuzuje pouze jeho včasnost nebo přípustnost. V případě

žaloby proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání jako opožděného nebo nepřípustného je tedy

správní soud oprávněn zkoumat v mezích žalobních bodů pouze to, zda se skutečně jednalo

o opožděné nebo nepřípustné odvolání a zda tedy byl žalobce zkrácen na svých právech

neprovedením odvolacího přezkumu. Pokud krajský soud dospěje k závěru, že odvolání bylo

po právu zamítnuto jako nepřípustné nebo opožděné, žalobu zamítne, v opačném případě toto

odvolací rozhodnutí zruší a věc vrátí žalovanému k dalšímu řízení (srov. rozsudek č. j.

- 81 ze dne 13. Května 2011)“. Z takto vymezeného rámce soudního přezkumu

rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro nepřípustnost zcela vybočuje námitka podjatosti

pracovníků správního orgánu prvého stupně. Případná podjatost těchto pracovníků se

nemohla nijak promítnout do závěru žalovaného, že odvolání žalobce bylo nepřípustné. Jedná

se o námitku, která se zcela míjí s důvody, pro které bylo vydáno žalobou napadené

rozhodnutí, a která ani nemíří proti postupu samotného žalovaného. Takovou námitku je tudíž

nutno považovat za per se nedůvodnou. Není totiž vůbec způsobilá zpochybnit závěry

žalovaného či jeho procesní postup.

Žalobcem navrhované důkazy listinami soud neprováděl, neboť všechny tytoy

jsou obsaženy ve správním spise. Z obsahu správního spisu soud vychází, aniž by jím

prováděl dokazování.

[OBRÁZEK]pokračování 6 31A 11/2016

V. Shrnutí a náklady řízení

Krajský soud na základě shora provedeného posouzení neshledal žalobu důvodnou,

a proto ji ve smyslu zamítl.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu , podle kterého nestanoví-li

tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů

řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl.

V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému

v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní

činnosti nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne

jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V

řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí,

má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej

zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů

vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 20. září 2017

JUDr. Jaroslava Skoumalová

předsedkyně senátu