Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 A 86/2017 - 18

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Moniky Javorové a soudců JUDr. Miroslavy Honusové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. J. K., proti žalovanému Statutárnímu městu Ostrava, Úřadu městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz, se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, nám. Dr. E. Beneše 555/6, ve věci žaloby proti nezákonnému zásahu správního orgánu,

t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Podanou žalobou se žalobce domáhá soudní ochrany proti nezákonnému zásahu žalovaného jako správního orgánu, kdy zásah měl spočívat v tom, že žalovaným byly sděleny informace podle , o svobodném přístupu k informacím, v platném znění (dále jen informační zákon), když předmětem informace bylo sdělení o dnech, ve kterých žalobce čerpal dovolenou. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozsudku, jímž se určuje, že jednání žalovaného spočívající v poskytnutí informace o dnech, ve kterých žalobce čerpal dovolenou, která byla poskytnuta žalovaným na základě žádosti o informace, bylo nezákonným zásahem do práv žalobce.

V odůvodnění žaloby žalobce upřesnil, že obsahem žádosti o informace byl dotaz na dny, ve kterých žalobce čerpal v roce 2016 dovolenou. Dle sdělení zaměstnavatele byla tato žádost opakovaně odmítnuta, nicméně rozhodnutím nadřízeného orgánu bylo opakovaně rozhodnuto o povinnosti zaměstnavatele žalobce tyto informace žadateli sdělit. Žalobce s poskytnutím informací nesouhlasil. Přesto byly žalovaným předmětné informace dne 28.3.2017 žadateli sděleny, o čemž byl žalobce vyrozuměn. Žalobce považuje postup žalovaného za zásah do svého práva na soukromí, kdy má za to, že informace o čerpání dovolené jsou výlučnou součástí soukromoprávního vztahu, kterým je vztah pracovně-právní. Má za to, že zde nebyl dán veřejný zájem na poskytnutí takovýchto informací žadateli, a to vzhledem k té skutečnosti, že se požadovaná informace nikterak nevztahuje k působnosti žalovaného tak, jak je chápána informačním zákonem. Informace také nijak nevypovídají o žalobcově úřední činnosti či jeho pracovním zařazení. Čerpání dovolené je soukromou záležitostí zaměstnance, který tak realizuje své právo vyplývající z pracovně-právního vztahu, jakožto vztahu soukromoprávního. Podle žalobce žalovaný poskytnutím informací porušil a d (dále jen ) a jednal proti smyslu a účelu informačního zákona. Dále žalobce poukázal na informačního zákona, podle kterého mají povinné subjekty povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti. Působností žalovaného beze sporu není osoba žalobce a jeho soukromí. V případě čerpání dovolené se nejedná o relevantní informace sloužící potřebám veřejné kontroly činnosti orgánů, které spravují veřejné záležitosti, ale o informace týkající se soukromého života zaměstnanců a jejich soukromí. Žalobce má za to, že byl porušen také y, když došlo k neoprávněnému zásahu do jeho soukromého života.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že dne 21.12.2016 rozhodl o částečném odmítnutí žádosti o informace mj. v části požadovaných informací o dnech, ve kterých čerpali zaměstnanci žalovaného dovolenou. Proti tomuto rozhodnutí podal žadatel odvolání, o němž bylo nadřízeným orgánem rozhodnuto tak, že rozhodnutí žalovaného bylo zrušeno. Současně nadřízený orgán vyslovil názor, že poskytnutím daných informací nemůže být nijak dotčeno soukromí zaměstnanců. Žalovaný žádost posoudil opětovně a opětovně ji také, pokud jde o informaci o dnech čerpání dovolené jeho zaměstnanců, odmítl. Žalovaný má za to, že se jedná o informace ryze soukromoprávního charakteru, které nevypovídají o jejich úřední činnosti či pracovním zařazení. Smyslem práva na informaci je veřejná kontrola výkonu veřejné správy, prevence zneužívání veřejné moci a veřejných prostředků a posílení legitimity veřejné moci. Žalovaný má za to, že informace o dnech, ve kterých dotčení zaměstnanci čerpali dovolenou, nevypovídají o jeho činnosti tak, jak stanoví informační zákon. Na základě opětovného odvolání žadatele o informace nadřízený orgán opětovně rozhodnutí žalovaného zrušil a nařídil požadované informace poskytnout s tím, že žalovaný je vázán jeho právním názorem. Žalovanému nezbylo, než požadované informace poskytnout, i přes nesouhlas dotčených zaměstnanců s jejich poskytnutím. Žalovaný se nadále neztotožňuje s rozhodnutím nadřízeného orgánu.

Podle ust. , , v platném znění (dále jen ) každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen „ “) správního orgánu, který není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu, nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu, nebo určení toho, že byl nezákonný.

Podle ust. § 2 odst. 1 informačního zákona povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, jsou státní orgány, územní samosprávné celky a jejich orgány a veřejné instituce.

Z obsahu správního spisu krajský soud zjistil, že dne 14.7.2016 se na žalovaného obrátil žadatel o informace, který požadoval informace, jakým způsobem zaměstnanec žalovaného žádá o dovolenou, kdo ji schvaluje, kde a do jakého systému se požadavek na dovolenou zapisuje a dále o sdělení informací, ve kterých dnech roku 2016 čerpali dovolenou tři pracovníci žalovaného, z nichž jedním byl žalobce. Dále byla požadována informace, jaké kroky byly učiněny, aby označení pracovníci prokázali odbornou způsobilost. Sdělením žalovaného ze dne 29.7.2016 sp. zn. S-MOaP/47295/16/2 byly žalovaným poskytnuty žadateli informace ohledně postupu při žádosti o dovolenou a její schválení a dále částečně informace k prokázání odborné způsobilosti pracovníků žalovaného. Sdělením z téhož dne sp. zn. S-MOaP/47295/16/3 bylo žadateli sděleno, že informace ohledně konkrétních dnů roku 2016, kdy jmenovaní pracovníci čerpali dovolenou a částečně také

o odborné způsobilosti pracovníků, budou odmítnuty. Dne 21.12.2016 pod sp. zn.

S-MOaP/47295/16/6 vydal žalovaný rozhodnutí, kterým částečně odmítl požadovanou informaci. Proti tomuto rozhodnutí podal žadatel odvolání, o němž bylo rozhodnuto Magistrátem města Ostravy jako nadřízeným správním orgánem rozhodnutím ze dne 18.1.2017 sp. zn. S-SMO/004262/17/PaP/2 tak, že rozhodnutí bylo zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Nadřízený správní orgán v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že sdělení termínu dovolené směřující do minulosti nepředstavuje důvod pro odmítnutí poskytnutí informace, neboť zde není riziko nepřípustného zásahu do soukromí, zvláště, když nebyla požadována informace o tom, kde zaměstnanec dovolenou trávil, s kým apod., ale pouze informace ohledně termínu, kdy byl zaměstnanec mimo úřad. Nadřízený správní orgán ve své argumentaci odkázal jednak na komentář k zákonu o svobodném přístupu k informacím (FUREK Adam a Lukáš ROTHANZL, Zákon o svobodném přístupu k informacím: komentář, Praha: Linde, 210, str. 503) a dále na postup Nejvyššího soudu ČR, který byl v žádosti evidované pod sp. zn. žádán o poskytnutí informace o tom, jak často chodili do práce členové senátu tohoto soudu v konkrétních měsících roku 2016. Žalovaný rozhodnutím ze dne 13.2.2017 sp. zn. S-MOaP/47295/16/10 opětovně rozhodl o částečném odmítnutí žádosti o poskytnutí informace, a to ohledně dnů, v nichž čerpali jmenovaní pracovníci v roce 2016 dovolenou. Proti tomuto rozhodnutí podal žadatel odvolání, o němž bylo rozhodnuto nadřízeným správním orgánem Magistrátem města Ostravy rozhodnutím ze dne 8.3.2017 sp. zn. S-SMO/071372/17/PaP/2 tak, že napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena k novému projednání. Ve zrušujícím rozhodnutí bylo zdůrazněno, že důvodem, proč žadatel požadoval informaci, bylo prověření, zda se v určitém čase mohl jeden z dotčených zaměstnanců věnovat rozhodovací činnosti v rámci plnění svých pracovních povinností, což může mít vypovídací hodnotu o fungování povinného subjektu. Dále nadřízený správní orgán zdůraznil charakter závaznosti jím vysloveného právního názoru. Žalovaný sdělením ze dne 28.3.2017 sp. zn. S-MOaP/47295/16/21 žadateli požadované informace poskytl.

Krajský soud se primárně zabýval otázkou, kdo je v posuzované věci žalovaným subjektem. Žalobce označil jako žalovaného Statutární město Ostrava, Městský obvod Moravská Ostrava a Přívoz. V textu žaloby však specifikuje žalovaného konkrétními správními rozhodnutími a postupem v řízení o žádosti

o poskytnutí informace tak, že je nepochybné, že žalovaným je míněn Úřad městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz. Je třeba zdůraznit, že městský obvod a úřad městského obvodu jsou dva zcela rozdílné subjekty, což vyplývá mj. z ustanovení , o obcích (obecní zřízení), v platném znění. Jelikož soud při posouzení návrhu vychází vždy z jeho faktického obsahu a nikoliv z formálního označení, má krajský soud za to, že žalovaným ve věci je Úřad městského obvodu Moravská Ostrava a Přívoz.

Úřad městského obvodu jakožto orgán územního samosprávného celku, jímž je příslušný městský obvod, má ve smyslu ust. § 2 odst. 1 informačního zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jeho působnosti.

Krajský soud dospěl k závěru, že podaná žaloba není důvodná. Žadatel žádal o poskytnutí informace, ve kterých dnech konkrétní tři pracovníci žalovaného čerpali dovolenou v roce 2016. Krajský soud nesdílí názor žalobce, že poskytnutím dané informace došlo ke kolizi práva na informace a práva na ochranu soukromí žalobce. Žadatel totiž nepožadoval ohledně dovolené čerpané žalobcem žádné jiné informace, než uvedení konkrétních dnů čerpání dovolené, tj. nepožadoval sdělení, kde, případně s kým žalobce dovolenou trávil ani jiné podrobnosti o jeho dovolené. Takový požadavek by byl zcela jistě v kolizi s právem na ochranu soukromí. Požadavek žadatele tak, jak byl formulován, je však velmi obecný a jako takový jej lze vztáhnout k výkonu působnosti žalovaného jako povinného subjektu ve smyslu ust. § 2 odst. 1 informačního zákona. Smyslem působnosti žalovaného je nepochybně řádné fungování státní správy. Informace o tom, kdy který pracovník žalovaného čerpal dovolenou v konkrétním časovém období, má podle názoru soudu charakter přípustné veřejné kontroly fungování státní správy, neboť prostřednictvím takové informace je směřováno ke kontrole způsobu fungování veřejné správy a nikoliv k zásahu do soukromého života pracovníků žalovaného. Žadatel o informace také v obou odvoláních proti rozhodnutím žalovaného (odvolání ze dne 22.12.2016 a odvolání ze dne 14.12.2017) zcela konkrétně uvedl důvody, pro které se domáhá poskytnutí uvedených informací, přičemž tyto důvody spatřuje ve způsobu, jakým byla vyřizována jeho věc (řízení o odstranění stavby) pracovníky žalovaného na příslušném úseku výkonu státní správy. Snahou žadatele bylo ověřit si za použití požadovaných informací, zda v jeho konkrétním případě probíhal výkon státní správy způsobem prezentovaným pracovníky žalovaného. Poskytnuté informace podle názoru soudu nepředstavují porušení ani y, neboť poskytnutím informací nebyla osoba žalobce nijak dotčena, stejně jako nebylo dotčeno jeho soukromí. Naopak žalovaným bylo podle názoru soudu postupováno v souladu s y, podle kterého „státní orgány a orgány územní samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti“. Poskytnutá informace byla přiměřeným sdělením respektujícím požadavek transparence veřejné správy. Poskytnutí informace, ve kterých dnech žalobce čerpal v roce 2016 dovolenou, proto nepředstavuje neoprávněný do jeho soukromého a rodinného života, neboť informace se soukromého a rodinného života žalobce nijak nedotýkala, když prioritou žadatele bylo prověření řádného výkonu státní správy při vyřizování jeho konkrétního případu, čemuž také požadavek na informaci odpovídal.

Proto v posuzované věci nemohlo dojít ani ke kolizi mezi právem na informace a právem na ochranu soukromí.

Krajský soud posuzoval danou věc také se zřetelem na nález Ústavního soudu ze dne 16.6.2005 sp. zn. , podle kterého: „při střetu dvou základních práv tak, jako je tomu v daném případě, musí obecné soudy nejprve rozpoznat, která základní práva jednotlivých účastníků sporu jsou ve hře, a poté, s přihlédnutím ke všem rozhodným okolnostem daného případu, musí soudy rozhodnout tak, aby, je-li to možné, zůstalo zachováno z obou základních práv co nejvíce, a není-li to možné, pak dát přednost tomu základnímu právu, v jehož prospěch svědčí obecná idea spravedlnosti, resp. obecný princip“, nicméně v posuzované věci střet označených základních práv neshledal. Proto soud neshledal ani důvody k tomu, aby přistoupil k použití tzv. testu proporcionality tj. posuzování dotčených základních práv z hlediska kritéria vhodnosti, potřebnosti a závažnosti (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. ).

Soud na základě shora uvedeného dospěl k závěru, že v posuzované věci informace o tom, ve kterých dnech čerpali pracovníci správního orgánu dovolenou, je relevantní informací ve vztahu k právu veřejné kontroly fungování státní správy a jako taková mohla být žadateli o informace poskytnuta.

Na základě shora uvedené argumentace krajský soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji v souladu s ust. zamítl. Ve věci bylo rozhodnuto bez jednání v souladu s ust.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s ust. , když procesně úspěšnému žalovanému, jemuž vzniklo právo na náhradu nákladů řízení, podle obsahu správního spisu žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti s tímto řízením nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů po doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Ostravě dne 21. září 2017

JUDr. Monika Javorová

předsedkyně senátu