Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 A 223/2016 - 31

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy Řehákové a soudců JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce: M. R., nar. X, st. přísl. Ukrajina, bytem J., P., zastoupen Mgr. I. N., bytem K. 1174/42, P. 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou ze dne 21. 12. 2016 podanou u Městského soudu v Praze domáhal ochrany proti nečinnosti žalovaného a žádal, aby soud uložil žalovanému povinnost vydat rozhodnutí o jeho žádosti o povolení k trvalému pobytu na území České republiky ze dne 11. 2. 2013, o které je vedeno řízení pod sp. zn. OAM-2643/TP-2013. Žalobce tvrdil, že jeho žádost byla dne 21. 3. 2016 vrácena žalovanému odvolacím orgánem k novému projednání, přičemž žalovaný měl žádost posoudit a vydat rozhodnutí do 60 dnů, tedy do 20. 5. 2016. Žalobce konstatoval, že do dne podání žaloby nebylo ve věci jeho žádosti o povolení k trvalému pobytu rozhodnuto, a navrhl, aby soud žalovanému uložil povinnost vydat rozhodnutí ve věci řízení o žádosti o povolení k trvalému pobytu, vedené pod č. j. OAM-2643/TP-2013. K tomu žalobce navrhl soudu vyžádání informací o stavu řízení u žalovaného.

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. Ve vyjádření k žalobě uvedl, že není a nebyl nečinný a v řízení koná nezbytné úkony. V dalším podání ze dne 19. 4. 2017 soudu sdělil, že ve věci žalobce vydal rozhodnutí č. j. OAM-2643-51/TP-2013.

S ohledem na podání žalovaného ze dne 19. 4. 2017 vyzval soud žalobce ke sdělení, zda na podané žalobě trvá, a to do 10 dnů od doručení výzvy. Tato výzva byla zástupkyni žalobce doručena dne 26. 4. 2017, avšak žalobce se ve stanovené lhůtě ani později k obsahu výzvy nijak nevyjádřil.

Městský soud v Praze přistoupil k projednání žaloby podle a násl. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), přičemž rozhodoval bez jednání, za podmínek daných (žalovaný s projednáním věci bez nařízení ústního jednání výslovně souhlasil a žalobce se k výzvě zaslané mu dle věta druhá ve stanovené lhůtě ani později nevyjádřil, čímž nastala fikce jeho souhlasu s rozhodnutím věci bez nařízení jednání).

Podle ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.

Podle soud rozhoduje na základě skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí.

Podle je-li návrh důvodný, soud uloží rozsudkem správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení a stanoví k tomu přiměřenou lhůtu, ne však delší, než kterou určuje zvláštní zákon.

Podle soud zamítne žalobu, není-li důvodná.

Soud především konstatuje, že pro posouzení důvodnosti žaloby na ochranu proti nečinnosti správního orgánu je významné pouze zjištění, zda je správní orgán ke dni rozhodování soudu o žalobě nečinný či nikoliv. Pokud tedy soud při rozhodování o žalobě zjistí, že rozhodnutí správního orgánu ve věci samé již bylo vydáno, pak lze bez dalšího dospět k závěru, že správní orgán ke dni rozhodování soudu ve smyslu není (nebyl) nečinný. Za takové procesní situace soud žalobu zamítne (srov. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2007, č. j. – 62, publ. pod č. 1426/2008 Sb. NSS).

V projednávané věci žalovaný přípisem ze dne 19. 4. 2017 soudu sdělil, že ve věci žalobce již bylo rozhodnuto. Žalovaný doložil kopii rozhodnutí ze dne 19. 4. 2017, č. j. OAM-2643-51/TP-2013, jehož výrokem rozhodl tak, že žádost žalobce o vydání povolení k trvalému pobytu podanou dne 11. 2. 2013 zamítl s odůvodněním, že žalobce závažným způsobem narušil veřejný pořádek. Toto rozhodnutí je „rozhodnutím ve věci samé“ ve smyslu , neboť o žádosti žalobce bylo tímto způsobem meritorně rozhodnuto. Soud tedy žalobu podle zamítl, neboť žalovaný není nečinný.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení Žalobce neměl ve věci úspěch, a proto mu soud nepřiznal náhradu nákladů řízení, a žalovanému v souvislosti se soudním řízením žádné náklady nevznikly. Soud si je sice vědom toho, že v době podání žaloby (dne 21. 12. 2016) ještě nebylo ve věci žalobce rozhodnuto, nicméně soud přípisem ze dne 26. 4. 2017 žalobce o vydání rozhodnutí vyrozuměl a poskytl mu tak prostor k adekvátní procesní reakci. Žalobce však přesto na vydání rozhodnutí nijak nereagoval. Soud je tedy toho názoru, že v takovém případě žalobce musí nést nepříznivý následek svého procesního neúspěchu v podobě nepřiznání náhrady nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Praze dne 21. července 2017

JUDr. Naděžda Řeháková, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Veronika Brunhoferová