Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 A 96/2017 - 79

30A 96/2017- 79

U S N E S E N Í

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.

Jana Rutsche a soudců Mgr. Heleny Konečné a JUDr. Pavla Kumprechta ve věci

žalobce: Sbor dobrovolných občanů, z. s., se sídlem Vančurova 1327, Náchod,

proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské

náměstí 1245, Hradec Králové, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne

8. února 2017, č. j. KUKHK-15821/UP/2016/Kd,

t a k t o :

I. Žaloba s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I. Obsah žaloby

Žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. února 2017, č. j.

KUKHK-15821/UP/2016/Kd, kterým zamítl odvolání ve výroku rozhodnutí uvedených

odvolatelů proti rozhodnutí Městského úřadu Náchod ze dne 16. února 2016, č.

3432/2016-1, sp. zn. KS 375/2009/VÝST/Li/Š, č. j. (ČE): MUNAC 9586/2016, kterým

byla umístěna stavba „Silnice I/33 Náchod – obchvat, I/14 Vysokov – Vrchoviny“

(dále také jen „Stavba“), a toto rozhodnutí potvrdil.

V úvodu žaloby se žalobce věnoval skutkovému stavu věci. Uvedl, že dne 11.

12. 2006 bylo žalovaným vydáno souhlasné stanovisko k posouzení vlivů provedení

záměru Stavby. Již tehdy nebyly připomínky žalobce směřující jak k nepřiměřenému

emisnímu a hlukovému zatížení, tak k nedostatečnému posouzení dalších variant a

nedostatků stanoviska EIA, řádně vypořádány. Obdobné námitky vznášel žalobce i

jiná občanská sdružení i v rámci územního řízení, ovšem se stejným výsledkem.

Žalobce dále uvedl, že se územního řízení o umístění Stavby účastnil coby

účastník dle , o ochraně přírody a krajiny. Svoji aktivní

legitimaci k podání žaloby dovozoval z ustanovení

Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen

„zákon o EIA“), ve spojení s § 3 písm. písm. i) bodem 2 tohoto zákona a § 65 zákona

č. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s.

ř. s.“).

Ohledně své žalobní legitimace odkázal žalobce rovněž na

ve spojení s článkem 9 odst. 2 a s článkem 2 odst. 5 Aarhuské úmluvy. Požadavky

Aarhuské úmluvy obsažené v citovaných článcích byly následně transponovány do

čl. 11 směrnice Evropského parlamentu a Rady ze dne 13. 12. 2011, o posuzování

pokračování 2 30A 96/2017

vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (směrnice EIA), a do ustanovení § 9d zákona o EIA.

V dalších částech žaloby se již žalobce věnoval jednotlivým žalobním bodům.

S ohledem na níže rozvedené právní závěry krajského soudu týkající se problematiky

splnění podmínek řízení však již krajský soud nepovažuje za nutné a důležité tyto

části žaloby dále opisovat, neboť jsou pro rozhodnutí krajského soudu v dané věci

irelevantní.

II. Obsah vyjádření žalovaného k žalobě

V prvé řadě poukázal žalovaný na skutečnost, že žalobce byl účastníkem

územního řízení podle § 85 odst. 2 písm. c) stavebního zákona. Z této pozice také na

úrovni stavebního úřadu uplatňoval námitky. O nich stavební úřad rozhodl na str. 67

a 76 územního rozhodnutí tak, že je zamítl. Ke správním úvahám, které ho k tomu

vedly, se pak stavební úřad vyjádřil na str. 131 až 134 a str. 190 až 193 územního

rozhodnutí.

V případě, že se žalobce s tím, jak stavební úřad vypořádal jeho námitky,

nespokojil, byl oprávněn jakožto účastník řízení podat proti územnímu rozhodnutí

odvolání. Toto však neučinil. Tedy na obranu svých práv nevyužil řádných opravných

prostředků umožněných mu .

Následně žalovaný reagoval na jednotlivé žalobní námitky. Ovšem, ze

stejných důvodů jako shora, nepovažuje krajský soud za potřebné tuto část jeho

vyjádření podrobněji opisovat.

Závěrem žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

III. Skutkové a právní závěry soudu

Krajský soud se v prvé řadě musel zabývat tím, zda jsou v dané věci naplněny podmínky řízení.

Koncepce správního soudnictví v České republice vychází ze subsidiarity

ochrany veřejných subjektivních práv fyzických a právnických osob. Jednou

z podmínek možnosti domoci se ve správním soudnictví ochrany těchto práv je

vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon. Tato

podmínka je zakotvena v Dle něho nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon

jinak, lze se ve správním soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po

vyčerpání řádných opravných prostředků, připouští-li je zvláštní zákon. V případě

žaloby proti rozhodnutí správního orgánu pak tuto zásadu konkretizuje § 68 písm. a)

, podle něhož je žaloba nepřípustná tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné

opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon,

ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému

prostředku jiného.

K této zásadě Nejvyšší správní soud uvedl: „Soudní přezkum správních

rozhodnutí je totiž koncipován až jako následný prostředek ochrany subjektivně

veřejných práv, který nemůže nahrazovat prostředky nacházející se uvnitř veřejné

správy.“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 5. 2005, čj. 2 Afs

pokračování 3 30A 96/2017

98/2004-65; všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu citovaná v tomto

usnesení jsou přístupná na www.nssoud.cz). A Ústavní soud k uvedené podmínce

dodal: „Stanovení této podmínky bezpochyby do jisté míry omezuje přístup k soudu,

s ohledem na výše uvedenou zásadu subsidiarity však nikoliv svévolně a

bezdůvodně; zároveň cestu k soudnímu přezkumu ponechává otevřenu, pokud se

jedinec nedomůže nápravy u správních orgánů.“ (usnesení Ústavního soudu ze dne

5. 11. 2007, sp. zn. ; dostupné na www.nalus.usoud.cz).

Podmíněnost vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení před

podáním žaloby k soudu [, ] je tedy nutno vnímat jako

provedení zásady subsidiarity soudního přezkumu a minimalizace zásahů soudů do

správního řízení. To znamená, že účastník správního řízení musí zásadně vyčerpat

všechny prostředky k ochraně svých práv, které má ve své procesní dispozici, a

teprve po jejich marném vyčerpání se může domáhat soudní ochrany. Soudní

přezkum správních rozhodnutí je totiž koncipován až jako následný prostředek

ochrany subjektivně veřejných práv, který nemůže nahrazovat prostředky nacházející

se uvnitř veřejné správy.

V přezkoumávané věci je nesporné, že žaloba byla podána proti rozhodnutí,

které bylo vydáno v tzv. navazujícím řízení, jak je definováno v § 3 písm. g) zákona o

EIA. Procesní specifika navazujících řízení jsou zakotvena v §§ 9b až 9d zákona o

EIA. Pokud jde o aktivní legitimaci k podání žaloby proti rozhodnutí správního

orgánu ve smyslu vydanému v tomto řízení, pak té se věnuje ustanovení

§ 9d odst. 1 citovaného zákona. Dle něho dotčená veřejnost uvedená v § 3 písm. i)

bodě 2 (přičemž tam vymezená kritéria žalobce bezpochyby splňuje – pozn.

krajského soudu) se může žalobou domáhat zrušení rozhodnutí vydaného

v navazujícím řízení a napadat hmotnou nebo procesní zákonnost tohoto rozhodnutí.

Pro účely postupu dle věty první se má za to, že dotčená veřejnost uvedená v § 3

písm. i) bodě 2 má práva, na kterých může být rozhodnutím vydaným v navazujícím

řízení zkrácena.

Žalobce odvozuje svoji aktivní žalobní legitimaci právě od ustanovení § 9d

odst. 1 zákona o EIA, přičemž sám přiléhavě uvádí, že právě do tohoto ustanovení

byly implementovány požadavky Aarhuské úmluvy zakotvené v jejím čl. 2 odst. 5 a

čl. 9 odst. 2 ohledně přístupu dotčené veřejnosti k soudní ochraně. Krajský soud

dodává, že tzv. Aarhuská úmluva (Úmluva o přístupu k informacím, účasti veřejnosti

na rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí - č.

m. s.) se stala součástí komunitárního práva v režimu tzv. smíšených

smluv, a to rozhodnutím Rady č. 2005/370/ES ze dne 17. února 2005. Přístup

dotčené veřejnosti ve smyslu Aarhurské úmluvy k soudní ochraně je poskytován

v souladu s vnitrostátním právním řádem, a to právě shora citovaným ustanovením §

9d, které přinesla novela

Pokud jde o skutkový stav projednávané věci, pak z obsahu územního

rozhodnutí o umístění Stavby, z obsahu napadeného rozhodnutí, z obsahu

předloženého správního spisu, jakož i z vlastního obsahu žaloby, vyplynuly nesporně

dvě skutečnosti, které jsou dle krajského soudu pro posouzení naplnění podmínek

řízení v případě posuzované žaloby relevantní. Za prvé, s žalobcem bylo jednáno

jako s účastníkem správního řízení předcházejícího vydání územního rozhodnutí o

umístění Stavby dle , o územním

pokračování 4 30A 96/2017

plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Za

druhé, žalobce proti územnímu rozhodnutí ze dne 16. února 2016, č. 3432/2016-1,

sp. zn. KS 375/2009/VÝST/Li/Š, č. j. (ČE): MUNAC 9586/2016, nepodal řádný

opravný prostředek, tedy odvolání.

Dle názoru krajského soudu ovšem rovněž v případě žaloby podané dle § 9d

odst. 1 zákona o EIA musí platit, že podmínkou jejího podání proti rozhodnutí

v navazujícím řízení je vyčerpání řádných opravných prostředků, a to v souladu se

zásadou subsidiarity soudního přezkumu. Ve smyslu shora citovaného

tato obecná zásada platí „nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak“. Soudní řád

správní takovou výjimku v případě žalob dotčené veřejnosti proti rozhodnutím

vydaným v navazujícím řízení nestanoví. Za speciální ustanovení zakotvující

uvedenou výjimku pak nelze dle krajského soudu považovat ani citované ustanovení

§ 9d odst. 1 zákona o EIA. Ani to výslovné zakotvení výjimky oproti obecnému

režimu soudního přezkumu, na kterém lze bezpochyby trvat, neobsahuje.

Pokud by platilo, že dotčená veřejnost může podat žalobu proti rozhodnutí

vydanému v navazujícím řízení bez předchozího podání řádného opravného

prostředku proti rozhodnutí správního orgánu prvého stupně, pak by některá

ustanovení zákona o EIA nedávala, či dokonce ztratila, smysl. Viz např. ustanovení §

9c odst. 4, které výslovně zakotvuje možnost dotčené veřejnosti podat odvolání proti

rozhodnutí vydanému v navazujícím řízení i v případě, že nebyla účastníkem řízení

v prvním stupni. Proč by zákonodárce naprosto stejně neupravil otázku aktivní

legitimace dotčené veřejnosti i v případě podání žaloby ve správním soudnictví,

pokud by to byla jeho vůle? Nebo ustanovení § 9e, které nepočítá s dokládáním

podpisových listin teprve pro případ podání žaloby proti rozhodnutí v navazujícím

řízení.

Ostatně důvodová zpráva k jednoznačně stanoví, že

vůlí zákonodárce nebylo vyhnout se úpravou aktivní legitimace v § 9d odst. 1

požadavku vyčerpání řádných opravných prostředků před podáním žaloby (srovnej

znění jejího sedmého odstavce na str. 9 a třetího odstavce na str. 10). Naopak,

novelizovaná právní úprava z tohoto požadavku a z principu subsidiarity správního

soudnictví vychází a zákonodárce jeho uplatňování považuje za konformní se

směrnicí EIA.

Krajský soud proto opakuje svůj závěr, že fyzické i právnické osoby z řad

dotčené veřejnosti ve smyslu Úmluvy o přístupu k informacím, účasti veřejnosti na

rozhodování a přístupu k právní ochraně v záležitostech životního prostředí (č.

m. s.) musí splnit podmínky pro přípustnost správní žaloby stanovené

vnitrostátním právním řádem. Byly-li účastníky předcházejícího správního řízení,

vztahuje se na jejich žaloby podmínka přípustnosti podle , tedy

vyčerpání řádných opravných prostředků.

K obdobnému závěru dospěl i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 11. 7.

2016, čj. -42 (srovnej zejména bod [18]). A přiklání s k němu rovněž

doktrína (srovnej Bahýľová, Kocourek, Vomáčka: Zákon o posuzování vlivů na

životní prostředí, 1. vydání, 2015, str. s. 108 – 119).

pokračování 5 30A 96/2017

Krajský soud považuje v návaznosti na uvedený závěr za vhodné ještě dodat,

že ten se dle jeho názoru s ohledem na shora uvedené vztahuje rovněž na

skutkovou situaci, kdy se subjekty z řad dotčené veřejnosti správní orgán prvého

stupně nejednal jako s účastníky navazujícího řízení, uvedené subjekty ovšem

odvolání ve smyslu § 9c odst. 4 zákona o EIA podat mohly.

Pro úplnost dlužno dodat, že oproti tomu je třeba odlišit některé výjimečné

případy, kterými se již v minulosti zabýval Nejvyšší správní soud, kdy určitému

subjektu nesvědčilo ze zákona účastenství v určitém správním řízení a z toho důvodu

ani neměl právo podat proti rozhodnutí správního orgánu odvolání (§ 81 odst. 1

z roku 2004), přestože byla jeho práva rozhodnutím dotčena ve

smyslu V takovém případě nelze dle Nejvyššího správního soudu

podmiňovat přípustnost žaloby podáním takového (nepřípustného) odvolání ve

smyslu a (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze

dne 18. 4. 2014, čj. -33, nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu

ze dne 15. října 2015, č. j. -42).

V posuzované věci je ale s ohledem na shora uvedené nepochybné, že Městský

úřad Náchod i žalovaný se žalobcem jako s účastníkem navazujícího řízení o

umístění Stavby dle § 85 odst. 2 písm. c) stavebního zákona, jednali. Žalobce tedy

měl možnost podat opravný prostředek, a proto na něj dopadá podmínka (včasného)

vyčerpání opravných prostředků podle Je rovněž nepochybné,

že žalobce proti rozhodnutí o umístění Stavby odvolání nepodal.

Pro tento skutkový a právní závěr je irelevantní fakt, že mezi odvolateli proti

původnímu územnímu rozhodnutí Městského úřadu Náchod ze dne 3. srpna 2012, č.

j. 3061/2012-1, žalobce figuroval. Toto územní rozhodnutí však bylo rozhodnutím

žalovaného ze dne 22. července 2013, č. j. 17631/UP/2012/Kul., zrušeno a věc mu

byla vrácena k dalšímu řízení. Jeho výsledkem pak bylo shora již několikráte

citované územní rozhodnutí městského úřadu Náchod ze dne 16. února 2016, č.

3432/2016-1, sp. zn. KS 375/2009/VÝST/Li/Š, č. j. (ČE): MUNAC 9586/2016. Proti

němu však žalobce, přestože stále respektován v pozici účastníka správního řízení,

odvoláním nebrojil.

Krajský soud tedy neměl jinou možnost, než žalobu odmítnout dle § 46 odst. 1

písm. d) , ve spojení s , pro její nepřípustnost.

Ohledně nákladů řízení postupoval krajský soud s odkazem na § 60 odst. 3 s.

ř. s., dle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li

řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.

P o u č e n í :

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům ( )

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode

dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u

pokračování 6 30A 96/2017

Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým

označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí).

Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem

lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti

nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a

kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti

němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o

tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej

zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů

vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní

symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze

získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Hradec Králové 6. červen 2017

JUDr. Jan Rutsch

předseda senátu