Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
10 A 174/2013 - 45.pdf
PDF · 0 B
No categories available
10 A 174/2013 - 45
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery
Horčicové a soudců Mgr. Kamila Tojnera a Mgr. Jiřího Lifky v právní věci žalobce: MPM –
QUALITY v.o.s., sídlem Příborská 1473, Frýdek-Místek, zast. JUDr. Milanem Kyjovským,
advokátem, sídlem Poštovská 8, Brno, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, sídlem
Budějovická 7, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2013, č. j. 20532-
2/2013-900000-304.3,
t a k t o :
I . Usnesení Celního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 11. 3. 2013, č. j. 46145/2013-
510000-12, a rozhodnutí Generálního ředitelství cel ze dne 14. 6. 2013, č. j. 20532-
2/2013-900000-304.3, j s o u n i c o t n á .
II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci do 30 dnů od právní moci tohoto
rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši 11.228,- Kč k rukám JUDr. Milana
Kyjovského, advokáta.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo
zamítnuto jeho odvolání proti usnesení Celního úřadu pro hlavní město Prahu (dále
jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 11.3.2013, č. j. 46145/2013-510000-12. Tímto
usnesením bylo rozhodnuto, že žalobce není účastníkem řízení ve věci 17 kusů hodinek
zadržených dne 15.3.2012 v rámci kontroly provedené celní správou u společnosti ELTON
hodinářská, a. s.
Žalobce uvádí, že k uvedené kontrole došlo na základě jeho podnětu, jímž upozornil,
že v prodejně společnosti ELTON hodinářská, a.s. dochází k porušování jeho ochranné
známky „PRIM“. Žalobce má za to, že byl účastníkem shora uvedeného řízení dle ustanovení
§ 27 odst. 2 správního řádu , neboť rozhodnutím v něm vydaným může být přímo dotčen
pokračování 2 10A 174/2013
na svých právech a povinnostech. Za účastníka měl být žalobce považován až do okamžiku,
kdy nabylo právní moci rozhodnutí o tom, že účastníkem není; do té doby mu tedy měly být
zasílány listin y ze spisu a mělo mu být umožněno k věci se vyjádřit. Dotčení svých práv
v řízení vedeném proti společnosti ELTON hodinářská, a.s. žalobce spatřuje ve skutečnosti,
že se řízení týkalo porušení jeho ochranné známky. Tuto skutečnost však žalovaný ve svém
postupu nezohlednil; dle názoru žalobce též nebyly provedeny všechny důkazy a řízení bylo
zatíženo procesními pochybeními.
Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že se s žalobními námitkami neztotožňuje. Má
za to, že žalobce účastníkem řízení nebyl, což podrobně rozvedl v odůvodnění svého
rozhodnutí, kde odkázal na relevantní správně právní judikaturu. Většina odvolacích námitek
žalobce nesměřovala proti obsahu usnesení správního orgánu I. stupně, jímž bylo rozhodnuto
o tom, že žalobce není účastníkem řízení, ale proti postupu ve věci samé. Žalovaný ve svém
rozhodnutí upozornil, že námitky týkající se obsahu řízení proti společnosti ELTON
hodinářská, a.s. se míjely s předmětem řízení o odvolání, a tedy nemohly být věcně
vypořádány. Pokud žalobce tvrdí, že s ním mělo být jednáno jako s účastníkem až do nabytí
právní moci usnesení o tom, že není účastníkem, poukazuje žalovaný na skutečnost, že
žalobci byla v červenci roku 2012 zaslána část správního spisu, kterou požadoval. Fakticky
tedy ke zkrácení jeho práv nemohlo dojít. O tom, že žalobce účastníkem řízení není, bylo
rozhodnuto až po jeho skončení, a tedy žalobce v průběhu řízení nemohl být nijak dotčen.
Ze správního spisu soud zjistil následující, pro rozhodnutí ve věci podstatné skutečnosti.
Protokolem o kontrole ze dne 15.3.2012, č.j. 8202-4/2011-176100-033, zadržel
správní orgán I. stupně společnosti ELTON hodinářská, a.s. podle ustanovení § 29a odst. 1
zákona č. 191/1999 Sb. , o opatřeních týkajících se dovozu, vývozu a zpětného vývozu zboží
porušujícího některá práva duševního vlastnictví (dále jen „zákona č. 191/1999 Sb. “) 17 kusů
hodinek, u nichž bylo dáno podezření, že porušují ochrannou známku vlastněnou žalobcem.
Rozhodnutím ze dne 16.3.2012, č. j. 8202-6/2012-176100-033, správní orgán I. stupně uložil
společnosti ELTON hodinářská, a.s. povinnost se zadrženým zbožím nijak nenakládat.
Autoremedurou však správní orgán I. stupně toto rozhodnutí zrušil rozhodnutím ze dne
17.4.2012 , č. j. 8202-11/2012-176100-021. Současně bylo rozhodnutím správního orgánu
I. stupně ze dne 17.4.2012, č. j. 8202-10/2012-176100-021, zrušeno zadržení výše uvedeného
zboží.
Dne 27.7.2012 žalobce podal odvolání proti autoremedurnímu rozhodnutí ze dne
17.4.2 012, č. j. 8202-11/2012-176100-021, jímž byly zrušeny zákazy týkající se zadrženého
zboží. Správní orgán odvolání předložil nadřízenému orgánu, Generálnímu ředitelství cel,
které rozhodnutím ze dne 21.6.2013, č.j. 20532-4/2013-900000-304.3 , odvolání žalobce
zamítlo pro nepřípustnost. Dále správní orgán I. st. dne 11.3.2013 vydal usnesení č. j.
46145/2013-510000-12, jímž rozhodl, že žalobce není účastníkem řízení o zboží zadrženém
dne 15.3.2012 společnosti ELTON hodinářská, a.s. Své rozhodnutí opřel o závěr, že řízení o
zadrženém zboží, jež nepatřilo žalobci, se nikterak dotýká jeho práv a povinností, a tedy není
účastníkem ve smyslu § 27 správního řádu .
Odvolání žalobce proti tomuto usnesení bylo zamítnuto napadeným rozhodnutím
žalovaného ze dne 14.6.2013, č. j. 20532-2/2013-900000-304.3, přičemž bylo změněno návětí
výroku prvostupňového usnesení, avšak po obsahové stránce bylo usnesení potvrzeno. Též
žalovaný dospěl k závěru, že žalobcova práva nebyla v řízení nikterak dotčena, a proto jej
nebylo možné považovat za účastníka řízení, a to ani dle § 27 odst. 2 správního řádu . Přitom
pokračování 3 10A 174/2013
žalovaný odkázal na relevantní judikaturu Nejvyššího správního soudu týkající se řešené otázky.
Městský soud v Praze napadené rozhodnutí v souladu s § 75 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. přezkoumal
v rozsahu žalobních bodů, přičemž podle § 75 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. vycházel ze skutkového
a právního stavu, který zde byl v době rozhodování správního orgánu. Soud ve věci rozhodl
bez nařízení ústního jednání podle ustanovení § 76 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. , neboť vyslovil, že napadené
rozhodnutí žalovaného je nicotné.
Zásada dispoziční, která řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu ovládá,
je dle ustanovení § 76 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. prolomena v případě, že je napadené rozhodnutí nicotné.
Tehdy soud i bez návrhu vysloví nicotnost rozsudkem. Právě o takovou situaci se jedná v nyní
projednávané věci.
Usnesení správního orgánu I. stupně o tom, že žalobce není účastníkem řízení, bylo
vydáno dle ustanovení § 28 odst. 1 věty druhé a třetí správního řádu , kde se uvádí následující:
„O tom, zda osoba je či není účastníkem, vydá správní orgán usnesení, jež se oznamuje pouze
tomu, o jehož účasti v řízení bylo rozhodováno, a ostatní účastníci se o něm vyrozumí. Postup
podle předchozí věty nebrání dalšímu projednávání a rozhodnutí věci.“ Správní orgán
I. stupně však o tom, že žalobce není účastníkem řízení, rozhodl až po jeho skončení.
Předmětem původního řízení bylo zboží, které bylo při kontrole dne 15. 3. 2012 zadrženo
společnosti ELTON hodinářská, a.s. Zadržení tohoto zboží však bylo zrušeno rozhodnutím ze
dne 17. 4. 2012, čímž řízení o zadrženém zboží v souladu s § 29a odst. 4 zákona č. 191/1999
Sb., skončilo.
Soud se proto musel nejprve zabývat otázkou, zda byl správní orgán I. stupně
oprávněn rozhodnout o tom, že žalobce není účastníkem již skončeného správního řízení.
Ustálená judikatura správních soudů na tuto otázku poskytuje jednoznačně negativní
odpověď. Smysl a účel výše citovaného ustanovení § 28 odst. 1 správního řádu byl podrobně
popsán v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2015, č. j. 9 As 222/2014 -147,
č. 3288/2015 Sb. NSS. Zde Nejvyšší správní soud vyložil, že jakmile je v prvostupňovém
řízení vydáno rozhodnutí ve věci samé, byť nepravomocné, bylo toto řízení skončeno. Pokud
správní orgán poté zjistí, že opomenul některého z účastníků skončeného řízení, nemůže již
tuto vadu zhojit usnesením, že tento subjekt je účastníkem. Účelem usnesení o účastenství
podle § 28 odst. 1 správního řádu je rozhodnout o sporném účastníkovi ještě předtím, než je
řízení skončeno. Po vydání rozhodnutí ve věci se již může opomenutý účastník domáhat
svých práv jinými způsoby, zejména pak podáním odvolání proti takovému rozhodnutí;
v rámci řízení o odvolání je pak primárně řešena otázka účastenství žalobce v řízení
(srov. zejm. body 27-33 citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu).
Je tedy zřejmé, že usnesení správního orgánu I. stupně o tom, že žalobce není
účastníkem řízení, je nicotné, neboť v době jeho vydání zcela chyběla základní podmínka
pro vydání takového usnesení, jelikož řízení před správním orgánem I.st. již neprobíhalo.
Správní orgány tak rozhodly o procesním postavení žalobce a s tím souvisejících právech a
povinnostech, jejichž uplatnění právní řád a priori vylučuje.
Nicotnost rozhodnutí je upravena v ustanovení § 77 správního řádu ; jedná
se o absolutní nedostatek věcné příslušnosti správního orgánu, který rozhodnutí vydal, a dále
takové vady rozhodnutí, které jej činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky
neuskutečnitelným, anebo jiné vady, pro něž vydaný akt nelze vůbec považovat za rozhodnutí
správního orgánu. V nyní projednávané věci má soud za to, že je namístě zkoumat, zda vada,
pokračování 4 10A 174/2013
kterou trpí prvostupňové rozhodnutí, a v důsledku toho i rozhodnutí odvolací, není natolik
závažná, že způsobuje nicotnost.
V obecné rovině se k otázce nicotnosti správního rozhodnutí vyjádřil rozšířený senát
Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 13.5.2008, č. j. 8 Afs 78/2006 -74
(č. 1629/2008 Sb. NSS), následovně: „Nicotnost (někdy též označována jako nulita, paakt,
absolutní zmatečnost, pseudorozhodnutí, non negotium, zdánlivý akt, pa-akt, právní nullum,
neexistence, naprostá (absolutní) neplatnost, či dokonce procesní potrat) představuje
specifickou kategorii vad správních rozhodnutí. Tyto vady jsou však vzhledem ke své povaze
vadami nejzávažnějšími, nejtěžšími a rovněž i nezhojitelnými. Rozhodnutí, které jimi trpí je
rozhodnutím nicotným. Nicotné rozhodnutí však není „běžným“ rozhodnutím nezákonným,
nýbrž „rozhodnutím“, které pro jeho vady vůbec nelze za veřejněmocenské rozhodnutí
správního orgánu považovat, a které není s to vyvolat veřejnoprávní účinky. Zatímco
v případě „běžných“ vad správních rozhodnutí se na tato, s ohledem na uplatnění zásady
presumpce platnosti a správnosti správních aktů, hledí jako na rozhodnutí existující
a způsobilá vyvolávat příslušné právní důsledky a působit tak na sféru práv a povinností
jejich adresátů, v případě nicotných správních rozhodnutí se ani tato zásada neuplatní.
Z povahy vad způsobujících nicotnost pak plynou i příslušné právní následky. S nejtěžšími
vadami jsou tak nutně spojeny i ty nejtěžší následky. Proto není nikdo povinen nicotné správní
rozhodnutí respektovat a řídit se jím. Hledí se na něj, jako by vůbec neexistovalo, pročež tedy
jde o nezhojitelné právní nic. Nicotnost nelze zhojit ani uplynutím času.“
Soud má za to, že postup správních orgánu se zcela míjí s možnostmi danými
ustanovením § 28 odst. 1 věty druhé a třetí správního řádu . Jestliže žalobce z povahy věci
nemůže být procesním subjektem v řízení před správním orgánem I. stupně, které v dané
chvíli vůbec neprobíhá a ani probíhat nemůže a již z tohoto důvodu nemůže práva účastníka
nijak uplatňovat, jde v případě rozhodnutí o účastenství o procesní vadu natolik závažnou, že
způsobuje nicotnost rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
Výše uvedené závěry, jež se primárně týkají prvostupňového rozhodnutí, dopadají též
na rozhodnutí žalovaného, kterým bylo nicotné usnesení správního orgánu I. stupně
potvrzeno. Jak vyplývá z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12.
3. 2013, č. j. 7 As 100/2010 -65 (č. 2837/2013 Sb. NSS), je-li podáno odvolání proti
nicotnému správnímu rozhodnutí, má odvolací orgán za úkol takové rozhodnutí zrušit
a vyslovit ve výroku svého rozhodnutí, že tak činí z důvodu nicotnosti. Pokud ovšem odvolací
rozhodnutí aprobuje nicotné rozhodnutí nižšího stupně, samo se toto odvolací rozhodnutí
stává nicotným, neboť z materiálního hlediska tvoří s prvostupňovým rozhodnutím jeden
celek (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2016, č. j. 9 As 281/2015 -57, č.
3379/2016 Sb. NSS, bod 40, a judikatura tam citovaná).
Protože soud prohlásil v souladu s § 76 odst. 2 s. ř. s napadené usnesení správního
orgánu I. stupně je nicotným, vyslovil podle § 78 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. per analogiam nicotnost i ve
vztahu k rozhodnutí odvolacího orgánu. Žalobními námitkami směřujícími proti důvodům
nicotného rozhodnutí se již soud v tomto řízení zabývat nemohl. Jak ovšem vyplývá z výše
uvedeného, žalobce měl možnost podat proti rozhodnutí, jímž se původní řízení skončilo,
odvolání jako opomenutý účastník. Této možnosti též využil, jeho odvolání bylo žalovaným
zamítnuto a o žalobě proti tomuto rozhodnutí nyní probíhá řízení před Městským soudem
v Praze sp. zn. 5 A 144/2013 . Právě v tomto řízení je soud oprávněn posoudit věcné námitky
žalobce, na základě nichž má za to, že měl být účastníkem řízení.
[OBRÁZEK]pokračování 5 10A 174/2013
Výrok o nákladech řízení vychází ze skutečnosti, že žalobce byl v řízení plně úspěšný,
a tak mu oproti žalovanému náleží náhrada nákladů řízení (§ 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ). Žalobce
předně uhradil soudní poplatek ve výši 3.000,- Kč. Další žalobcovy náklady tvoří odměna
advokáta za dva úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky Ministerstva
spravedlnosti č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif), tedy převzetí právního zastoupení ve věci a podání návrhu
ve věci samé. Podle § 7 bodu 5 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu činí výše
odměny za jeden úkon právní služby 3.100,-Kč (2 x 3.100 = 6.200). Náhrada hotových výdajů
pak dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu tvoří 300 Kč za každý úkon (2 x 300 = 600). Odměna
advokáta tak činí 6.800,- Kč a DPH ve výši 21 %, celkem tedy 8.228,- Kč. Spolu zaplaceným
soudním poplatkem tedy žalobcovy náklady činily 11.228,- Kč.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne
jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních
u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační
stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým
označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení
rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je
posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty
k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s.
a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí,
proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá,
a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem;
to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná
nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních
zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní
symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu
lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
V Praze dne 25. ledna 2017
JUDr. Ing. Viera Horčicová, v.r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení: Lucie Horáková