Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

61 Az 2/2016 - 63

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem

v právní věci žalobce: P.V. D., státní příslušnost Vietnamská socialistická republika,

t.č. PoS Havířov, Na Kopci 5, Havířov-Dolní Suchá, zastoupeného Mgr. Petrem

Křížákem, MBA, LL.M., advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Purkyňova

6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1.2.2016 č.j. OAM-184/LE-VL18-

HA08-2015, ve věci udělení mezinárodní ochrany,

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 1.2.2016 č.j. OAM-184/LE-VL18-HA08-2015 žalované

pokračování -2- 61Az 2/2016

Ministerstvo vnitra České republiky (dále jen ČR) rozhodlo o neudělení mezinárodní

ochrany žalobci podle , , , a o azylu

a o změně , o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (dále

jen „zákon o azylu“). Po provedeném dokazování vzal žalovaný správní orgán

za objasněno, že žalobce žádá o mezinárodní ochranu z důvodu legalizace svého

pobytu v ČR, aby zde mohl nadále pobývat se svou přítelkyní a pracovat. Tyto

důvody však není možno kvalifikovat jako důvody taxativně vymezené v ustanovení

§ 12 písm. a), b) zákona o azylu a jelikož žalovaný neshledal důvody pro udělení

mezinárodní ochrany žalobci ani podle § 13, § 14, § 14a a § 14b zákona o azylu

rozhodl tak, že se mezinárodní ochrana žalobci neuděluje.

Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal včasnou žalobu, kterou doplnil jeho

právní zástupce tak, že žalobce žádost o mezinárodní ochranu podal z tvrzeného

důvodu uváděného ve správním řízení a to, že má v České republice přítelkyni, se

kterou hodlá založit rodinu. Žalobce však uvedl dále, že se obává návratu do vlasti

kvůli svým věřitelům. Odkázal na své vyjádření v rámci pohovoru ve správním řízení,

kdy uváděl, že si nelegálním způsobem vypůjčil 22.000 amerických dolarů a že tyto

prostředky posléze využil na jiný účel, než původně zamýšlel, tedy nikoliv na studium,

ale na vycestování do České republiky. Věřitelem byl upomenut a vyzván k vrácení

dlužné částky, přičemž doposud vrátil asi 7.000 nebo 8.000 amerických dolarů.

Žalobce odkázal na odůvodnění rozhodnutí žalovaného, v němž se uvádí mimo jiné,

že způsoby vymáhání dlužných částek mohou být ve Vietnamu velmi nevybíravé.

Žalobce tak vyjádřil své obavy spočívající v protiprávním a násilném způsobu

vymáhání dluhu. Odkázal na to, že za jistých okolností může být i pronásledování ze

strany soukromých subjektů důvodem pro udělení doplňkové mezinárodní ochrany

v případě, kdy stát není schopen žadateli zajistit ochranu proti těmto soukromým

subjektům. Odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu č.j. -55

ze dne 16.9.2008 zabývající se otázkou pronásledování i vážné újmy, která může

hrozit jak ze strany státu či organizací ovládajících stát, jakož i ze strany soukromých

osob. Žalovaný se nezabýval podle žalobce jeho konkrétní obavou, tj. nevybíravými

metodami vymahačů dluhů a otázkou dostatečné ochrany jeho práv, tedy zda se

může obrátit na vietnamské státní orgány a předejít tak nebezpečí vážné újmy.

Rozhodnutí žalovaného je proto nepřezkoumatelné, a proto se žalobce domáhá, aby

bylo zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 4.5.2016 popíral oprávněnost

námitek uváděných žalobcem a odkázal přitom na obsah správního spisu, zejména

na vlastní žádost žalobce o udělení mezinárodní ochrany, použité informace o zemi

původu, výpovědi žalobce a na samotné vydané rozhodnutí. Žalovaný postupoval

v souladu s příslušnými právními normami a procesně správným způsobem.

Žalovaný odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí, a to že nedospěl k závěru, že

žalobci je možno udělit některou z forem mezinárodní ochrany. Odkázal na podporu

svého správního rozhodnutí na rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR v Brně sp.

zn. ze dne 8.1.2009, sp. zn. 9Azs 3/2010 ze dne 21.4.2010, sp. zn. 6Azs

pokračování -3-

5/2010 ze dne 21.5.2010 a sp. zn. 1Azs 5/2011 ze dne 28.4.2011, podle kterých

rodinné vazby cizince v České republice nejsou důvodem pro udělení doplňkové

ochrany podle ust. § 14a zákona o azylu. Na případ žalobce nelze vztáhnout ust. čl. 8

Evropské úmluvy o ochraně lidských práv, neboť Česká republika není jedinou zemí,

v níž by mohl společně se svou přítelkyní naplňovat svůj soukromý, potažmo rodinný

život. Podle názoru žalovaného může žalobce svůj rodinný život realizovat v zemi

státní příslušnosti, případně může k úpravě svého dalšího pobytu v ČR využít institutů

zákona o pobytu cizinců. Za opodstatněné nepovažuje žalovaný ani žalobcovy obavy

ohledně protiprávního a násilného vymáhání dluhů ze strany jeho věřitele. Navrhoval

proto zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

Krajský soud provedl důkaz napadeným rozhodnutím žalovaného ze dne

1.2.2016 č.j. OAM-184/LE-VL18-HA08-2015, připojeným správním spisem

žalovaného téhož čísla jednacího a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. a násl. a ze

skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust.

).

Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu

žalovaného vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobce při

pohovoru k žádosti dne 30.11.2015 odpověděl na otázku, z jakých důvodů žádá

o udělení mezinárodní ochrany to, že zde chce žít s českou přítelkyní, se kterou chce

založit rodinu. Jiné důvody nemá, jen se obává svých věřitelů ve Vietnamu, od

kterých si vypůjčil peníze na cestu do ČR. Jinak se neobává nikoho a ničeho.

Vietnam opustil dne 20.7.2007, protože si tady chtěl vydělat nějaké peníze. Jiné

důvody k odjezdu neměl a nebyl ani politicky činný. Do vlastnoručně psaného

prohlášení žalobce uvedl, že o azyl žádá proto, že zde má přítelkyní a pracuje zde.

Z obsahu správního spisu žalovaného dále vyplývá, že dne 7.12.2015 byl s žalobcem

proveden pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany. V rámci tohoto pohovoru

žalobce v podstatě opakoval stejné důvody své žádosti o udělení mezinárodní

ochrany a dodal, že si peníze původně ve Vietnamu vypůjčil s úmyslem studovat na

vysoké škole, posléze je však použil na cestu do ČR. Peníze si půjčil od jednoho

člověka, ale nebylo to legální. Půjčil si 22.000 amerických dolarů a úrok měl sjednán

tak, že měl měsíčně splatit 15 miliónů dongů. Doposud splatil 150 miliónů dongů, tj.

7.000 až 8.000 amerických dolarů. Na otázku, zda jej věřitel nějakým způsobem již

kontaktoval, odpověděl, že mu jednou telefonoval a prostřednictvím známých jej také

upozorňoval, aby částku již vrátil. Správní spis obsahuje také opis z evidence rejstříku

trestů fyzických osob ze dne 19.1.2016, z něhož je zjistitelné, že žalobce byl

odsouzen Obvodním soudem Praha 7 rozhodnutím ze dne 16.12.2008 sp. zn. 24T

117/2008 podle § 155 odst. 1A zákona č. 140/1961 Sb. k trestu odnětí svobody

v délce 10 měsíců podmíněně se zkušební dobou 2 let, tímtéž soudem byl odsouzen

rozhodnutím ze dne 15.7.2009 sp. zn. k souhrnnému trestu uloženému

rozhodnutím ze dne 16.12.2008 sp. zn. podle ust. § 150 odst. 1

zákona čl. 140/1961 Sb. k podmíněnému trestu odnětí svobody v délce trvání 15

pokračování -4- 61Az 2/2016

měsíců se zkušební dobou 3 let a k propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty.

Naposledy byl odsouzen Obvodním soudem Praha 7 rozhodnutím ze dne 30.10.2015

– trestním příkazem podle č. pro

úmyslný trestný čin k odnětí svobody podmíněně v délce trvání 9 měsíců se zkušební

dobou 4 let.

Ve správním spisu jsou také založeny zprávy o zemi původu žalobce Vietnamu, a

to informace Freedom House ze dne 28.1.2015 nazvaná Svoboda ve světě 2015 –

Vietnam, informace Human Rights Watch ze dne 29.1.2015, informace MZV ČR č.j.

98851/2015-LPTP ze dne 28.5.2015 o situaci neúspěšných žadatelů o mezinárodní

ochranu po návratu do vlasti a o návratu do vlasti po dlouhodobém pobytu

v zahraničí, informace ČTK – Země původu Vietnam, zprávu Amnesty International

ze dne 25.2.2015 – Výroční zpráva a informace Mezinárodní organizace pro migraci

z října 2012 týkající se Vietnamu.

Podle ust. § 12 zák. o azylu se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení

mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec je buď to pronásledován za uplatňování

politických práv a svobod a nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu

rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro

zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má nebo v případě, že

je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.

Podle ust. § 13 odst. 1 téhož zákona, rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl

udělen azyl podle § 12 nebo § 14, se v případě hodném zvláštního zřetele udělí azyl

za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude

v jeho případě zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12. Podle

odst. 2 téhož ustanovení rodinným příslušníkem se pro účely sloučení rodiny rozumí

manžel nebo partner azylanta, svobodné dítě azylanta mladší 18 let, rodič azylanta

mladšího 18 let, zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle

§ 2 odst. 1 písm. h) nebo svobodný sourozenec azylanta mladší 18 let.

Podle ustanovení § 14 citovaného zákona, jestliže v řízení o udělení mezinárodní

ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v

případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.

Dle ust. § 14a citovaného zákona se doplňková ochrana udělí cizinci, který

nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany

zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do

státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního

občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné

nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu

takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého

posledního trvalého bydliště. Podle odst. 2 téhož ustanovení se za vážnou újmu

považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující

pokračování -5- 61Az 2/2016

zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života

civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci

mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování

cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky.

V daném případě žalobce v průběhu celého správního řízení opakovaně uváděl

stejný důvod své žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Tímto důvodem byla

potřeba legalizace pobytu na území České republiky, aby zde mohl legálně pobývat,

žít se svou přítelkyní a pracovat. Otázku legalizace pobytu cizinců na území České

republiky řeší , ve znění pozdějších předpisů a jeho právní

instituty není možno nahradit institutem mezinárodní ochrany či doplňkové

mezinárodní ochrany, jak je ostatně správně poukazováno ve vyjádření žalovaného

ze dne 4.5.2016 s odkazem na tam citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu.

Tato otázka ostatně nebyla namítána jakožto žalobní bod v doplnění žaloby učiněné

právním zástupcem žalobcem dne 12.4.2016. Jediným žalobním bodem namítaným

v tomto doplnění žaloby byly obavy žalobce z návratu do vlasti plynoucí z údajného

protiprávního a násilného způsobu vymáhání dluhu. S žalobcem lze zcela v obecné

rovině souhlasit v tom, že původci pronásledování ve smyslu zákona o azylu, tak jak

je má na mysli ust. § 12 tohoto zákona či vážné újmy ve smyslu ust. § 14a téhož

zákona, mohou být nejen státní orgány či organizace stát ovládající, ale též soukromé

osoby. Uvedená obava žalobce je v daném případě opřena o konstataci obsaženou

v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, a sice že „způsoby vymáhání

dlužných částek mohou být ve Vietnamu velmi nevybíravé“. Jak ovšem v této

projednávané věci vyplynulo z obsahu správního spisu žalovaného, žalobce si v zemi

původu vypůjčil finanční prostředky od jediné soukromé osoby původně za účelem

studia na vysoké škole, které ovšem použil na cestu do České republiky. S věřitelem

měl sjednány podmínky této půjčky i způsob, jakým měl půjčku vracet. Podle

výpovědi žalobce činila výše půjčky 22.000 amerických dolarů, přičemž zaplatil

doposud 7.000 - 8.000 amerických dolarů. Věřitelem byl kontaktován telefonicky

toliko jednou, kdy jej upozorňoval na vrácení peněz. Žalobce v této souvislosti jen

obecně vyslovil obavu z věřitelů, avšak žádný nátlak či dokonce nevybíravý způsob

vymáhání dluhu vůči němu doposud učiněn nebyl. Jestliže byl žalobce věřitelem toliko

telefonicky upomínán, není možno tento fakt hodnotit jako nátlak či pronásledování ze

strany soukromé osoby a hodnotit jej jako azylově relevantní důvod ve smyslu výše

citovaných ustanovení zákona o azylu. Krajský soud proto neshledává důvodnou

žalobní námitku, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné, neboť blíže

nereagovalo na žalobcovo tvrzení o soukromých subjektech, kterých se obává.

Krajský soud proto uzavírá, že z výše uvedených důvodů neshledal žalobu žalobce

jako důvodnou.

Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud v souladu s ust. žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl.

pokračování -6- 61Az 2/2016

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , jelikož procesně úspěšný žalovaný se práva náhrady nákladů řízení výslovně vzdal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu

správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení

jeho písemného vyhotovení, a to písemně, ve dvojím vyhotovení.

Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení

stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá

vysokoškolské právnické vzdělání.

Ostrava dne 18. srpna 2016

JUDr. Petr Indráček

samosoudce