Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 A 97/2016 - 27

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a

soudců Mgr. Jiřího Lifky a Mgr. Kamila Tojnera v právní věci žalobce: M. G., proti

žalovanému: Policie České republiky – Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem

Olšanská 2, 130 51 Praha 3, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem,

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou domáhal ochrany proti „svévolnému výkladu, který porušuje

ustanovení , o pobytu cizinců na území České

republiky, a který porušuje právní sféru žalobce“. Konkrétně žalobce v žalobě uvedl, že se

rozhodl pozvat na cca 14 dnů trvající návštěvu Prahy dceru a dva vnuky do 10 let věku své

přítelkyně (občanky Ukrajiny s trvalým pobytem na území ČR). Vzhledem k tomu, že dané

osoby nedisponují částkami, jež je třeba podle , o pobytu cizinců na

území české republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále

„zákon o pobytu cizinců“) prokazovat, rozhodl se je pozvat. Ustanovení § 180 zákona o

pobytu cizinců vyžaduje tzv. ověření pozvání příslušným odborem cizinecké policie, přičemž

žalobce jako zvoucí osoba je podle ust. § 180 odst. 6 písm. d) zákona o pobytu cizinců

povinen mj. schopnost splnění závazku obsaženého v pozvání prokázat tím, že disponuje

dostatečnými prostředky pro úhradu nákladů spojených s vycestováním zvaného cizince z

území ČR ve výši odpovídající ceně letenky do státu, jehož cestovní doklad vlastní, nebo do

státu jeho trvalého pobytu.

2

pokračování 10A 97/2016

Žalobce si před podáním žádosti o ověření pozvání spočetl, jakými musí disponovat

dostatečnými prostředky. Pokud jde o náklady na vycestování, s ohledem na znění zákona

zjistil cenu přímé zpáteční letenky Praha - Kyjev pro jednu dospělou osobu a dvě děti do 10

let věku rešerší nabídek leteckých společností na internetu, přičemž při objednávce ze dne na

den (tedy u nejdražšího typu letenky) šlo o částku mezi 8800 Kč až 10 150 Kč.

Vzhledem k tomu, že podání žádosti o ověření pozvání je zpoplatněné, žalobce svůj

výpočet ověřil před podáním žádosti o ověření pozvání dotazem u příslušného odboru

cizinecké policie. Na tento dotaz mu bylo sděleno, že Ředitelství služby cizinecké policie

stanovilo „jistinu“, resp. paušální částku u jedné letenky v rámci států Evropy v částce 20 000

Kč. Podle žalobce takový postup odporuje zákonu.

Žalobce se proto dopisem z 6. 4. 2016 obrátil na ředitele Ředitelství služby cizinecké

policie ČR s žádostí o vysvětlení tohoto postupu. Žalovaný mu přípisem ze dne 28. 4. 2016,

Č. j. CPR-9879-2/ČJ-2016-930300-203 sdělil, že v zájmu jednotné praxe odborů cizinecké

policie krajských ředitelství policie při ověřování pozvání Ředitelství služby cizinecké policie

stanovilo z hlediska aplikace § 163 odst. 1 písm. d) zákona o pobytu cizinců částku 20 000 Kč

pro každého zvaného cizince, jde-li o stát Evropy. Jedná se podle žalovaného o průměr cen

letenek jednotlivých leteckých společností v rámci Evropy. Podle přípisu žalovaného není v

silách Ředitelství služby cizinecké policie stanovovat tuto částku pro každý stát Evropy

samostatně.

Žalobce s ohledem na obsah stanoviska policie z 28. 4. 2016, podáním ze dne 29. 4.

2016 na tuto podle jeho názoru nezákonnou praxi upozornil ministra vnitra a policejního

prezidenta. Ke dni podání žaloby však ani ministr, ani policejní prezident na podání žalobce

nereagoval.

Podle žalobce žalovaný svévolným a protiprávním požadavkem na tzv. evropskou

letenku v částce tzv. finanční disponibilní kauce 20 000 Kč za každou zvanou osobu, bez

ohledu na skutečnou cenu konkrétní letenky do konkrétního státu, porušuje jak ustanovení §

180 odst. odst. 6 písm. d) zákona o pobytu cizinců, tak především y České

republiky a a 3d.

Žalobce proto navrhl, aby soud vyslovil, že „Policie České republiky - Ředitelství

služby cizinecké policie tzv. evropskou letenkou v částce finanční disponibility 20 000 Kč za

každou zvanou osobu, bez ohledu na skutečnou cenu konkrétní letenky do konkrétního státu

porušila zákon a ukládá se jí v tomto porušování zákona nepokračovat.“

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že žalobcem popisovaná praxe byla s účinností

od 12. června 2016, a to v důsledku novely pokynu ředitele Služby cizinecké policie č.

150/2010, zrušena, přičemž nově se orgány cizinecké policie řídí tím, že zvoucí osoba musí

prokázat, že disponuje prostředky pro úhradu nákladů spojených s vycestováním zvaného

cizince z území České republiky ve výši odpovídající ceně letenky do státu, jehož cestovní

doklad vlastní, nebo do státu jeho trvalého pobytu. Cenu letenky do jednotlivého státu

Ředitelství služby cizinecké policie zjišťuje k 1. pracovnímu dni kalendářního měsíce na

Internetu na adrese: www.letenky.cz u nejméně dvou, budou-li k dispozici, leteckých

dopravců, a to do hlavního města státu, po případě do správního střediska závislého území;

cena je stanovena průměrem cen těchto dvou leteckých dopravců. Bude preferována, bude-li

to možné, letenka přímého letu do cílového státu. Nebude přihlíženo ke zvláštním bonusům

ceny letenky. Ředitelství služby cizinecké policie takto zjištěnou cenu letenky stanoví pro

3

pokračování 10A 97/2016

odbory cizinecké policie krajských ředitelství policie jako závaznou pro následující

kalendářní měsíc, ve kterém bude pozvání ověřováno.

S ohledem na to navrhl žalovaný žalobu zamítnout.

V reakci na toto vyjádření žalobce upravil svůj petit tak, že nadále požadoval, aby

soud vyslovil, že žalovaný „v předmětné věci porušoval zákon“.

Městský soud v Praze dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně, jakkoliv ho

k tomuto závěru nevedlo přesvědčení o zákonnosti praxe žalovaného. Důvodem, proč soud

dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby, je totiž skutečnost, že již s ohledem na sama tvrzení

žalobce obsažená v žalobě nedošlo úkonem žalovaného k bezprostřednímu zásahu do práv

žalobce.

Podle platí, že každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech

nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením (dále jen "zásah") správního orgánu, který

není rozhodnutím, a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu

přímo zasaženo, může se žalobou u soudu domáhat ochrany proti němu nebo určení toho, že

zásah byl nezákonný.

Jak konstatovala judikatura, ochrana podle a násl. je důvodná tehdy, jsou-li

- a to kumulativně, tedy zároveň - splněny následující podmínky: Žalobce musí být přímo (1.

podmínka) zkrácen na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem,

pokynem nebo donucením („zásahem“ správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu,

které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl zaměřen přímo proti němu nebo v jeho

důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka). Není-li byť jen jediná z uvedených

podmínek splněna, nelze ochranu podle a násl. poskytnout (srov. rozsudek

Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 3. 2008, č. j. -65, publ. pod č. 603/2005

Sb. NSS).

V teorii správního práva, jakož i v judikatuře správních soudů lze nalézt řadu pokusů o

typologii zásahů. Podle Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek ze dne 4. 8. 2005, č. j. 2

Aps 3/2004-42, publ. pod č. 720/2005 Sb. NSS), „definici zásahu zákon neobsahuje, zásah

vymezuje velmi obecně a široce. Přesná definice ani není možná, protože pod pojem zásahu

spadá velké množství faktických činností správních orgánů, ke kterým jsou různými zákony

oprávněny. Jde o úkony neformální, pro které mohou a nemusí být stanovena pravidla, např.

faktické pokyny (typicky v dopravě), bezprostřední zásahy (při ohrožení, při demonstraci,

příkazy ke zjednání nápravy), zajišťovací úkony atd.; tedy obecně úkony, které nejsou činěny

formou rozhodnutí, ale přesto jsou závazné pro osoby, vůči nimž směřují, a ty jsou povinny na

jejich základě něco konat, nějaké činnosti se zdržet nebo nějaké jednání strpět, a to na základě

jak písemného, tak i faktického (ústního či jinak vyjádřeného) pokynu či příkazu. Kromě

neformálnosti samotného zásahu je neformální i donucení v případě nerespektování pokynu či

příkazu (když ovšem i donucení je zahrnuto pod legislativní zkratku „zásah“).“

Podstatné z hlediska definice zásahu ve smyslu tedy je, že jde o úkon,

který je způsobilý u adresáta vyvolat kvalitativní změnu v jeho právní sféře, a to tím, že je

povinen na základě takového úkonu něco konat, nějaké činnosti se zdržet nebo nějaké jednání

strpět.

4

pokračování 10A 97/2016

Pokud jde o vlastní předmět v nyní rozhodované věci, ověřené pozvání podle § 15

zákona o pobytu cizinců představuje jeden ze způsobů prokázání zajištění prostředků

k pobytu na území ČR, a to podle § 13 odst. 2 písm. b) zákona o pobytu cizinců.

Podle § 180 odst. 1 věty první zákona o pobytu cizinců pozvání ověřuje policie na

žádost plně svéprávné fyzické nebo právnické osoby. Podle § 180 odst. 2 zákona o pobytu

cizinců se pozvání podává na úředním tiskopise. Zvoucí fyzická osoba v pozvání uvede své

jméno, příjmení, rodné číslo, den, měsíc a rok narození a místo pobytu na území. Zvoucí

právnická osoba v pozvání uvede svůj název, sídlo a identifikační číslo osoby a pozvání opatří

svým razítkem a jménem, příjmením a podpisem oprávněné osoby (statutárního orgánu).

Zvoucí osoba v pozvání dále uvede údaje o zvaném cizinci v rozsahu jméno, příjmení a

ostatní jména, den, měsíc a rok narození, státní příslušnost, bydliště v zahraničí, číslo

cestovního dokladu, účel cesty a dobu, na kterou cizince zve na území.

Podle § 180 odst. 3, 4 a 7 zákona o pobytu cizinců policie pozvání ověří do 7

pracovních dnů ode dne podání žádosti o ověření pozvání. Zvoucí fyzická osoba je povinna

dostavit se na policii sedmý pracovní den ode dne podání žádosti o ověření pozvání, po

dohodě s policií i dříve, k vyzvednutí ověřeného pozvání. Obdobná povinnost platí i pro

zástupce zvoucí právnické osoby. Policie v případě odepření ověření pozvání tuto skutečnost

zvoucí osobě sdělí při jejím dostavení se na policii. Na žádost zvoucí osoby tuto skutečnost

bez uvedení důvodu pro odepření písemně potvrdí.

Pokud jde o důvody odepření ověření pozvání, podle § 180 odst. 5 písm. b) tak policie

mj. učiní v případě, že zvoucí osoba na požádání policie neprokáže schopnost splnit závazek

podle § 15 zákona o pobytu cizinců. Podle § 180 odst. 6 pak platí, že na požádání policie je

zvoucí osoba povinna schopnost splnění závazku obsaženého v pozvání prokázat tím, že:

a) disponuje prostředky k pobytu zvaného cizince v rozsahu stanoveném v § 13,

b) disponuje prostředky ve výši 0,25 násobku částky existenčního minima6) za každý

den pobytu na území, pokud cizinec nebude ubytován u zvoucí osoby,

c) předloží doklad o uzavření cestovního zdravotního pojištění ve prospěch zvaného

cizince nebo čestně prohlásí, že takové pojištění uzavře před vstupem cizince na území, anebo

pro případnou úhradu nákladů v rozsahu stanoveném v nebo § 180j disponuje částkou

nejméně 60 000 EUR,

d) disponuje prostředky pro úhradu nákladů spojených s vycestováním zvaného

cizince z území ve výši odpovídající ceně letenky do státu, jehož cestovní doklad vlastní,

nebo do státu jeho trvalého pobytu.

Z výše uvedeného přehledu relevantní právní úpravy je zřejmé, že úkonem, který by

byl způsobilý zasáhnout přímo do žalobcových práv, by bylo teprve odepření ověření pozvání

podle § 180 odst. 7 zákona o pobytu cizinců. Teprve v důsledku tohoto úkonu, který má

povahu autoritativního výkonu veřejné moci vůči adresátu veřejnosprávního působení, by

byla zasažena právní sféra žalobce. Pokud však žalobce sám v žalobě uvedl, že nikdy žádost o

ověření pozvání nepodal, k zásahu žalovaného v podobě odepření ověření pozvání, byť i

třebas z nezákonného důvodu, nemohlo dojít. Žalobce se tak ve své podstatě žalobou domáhá,

aby byl prostřednictvím zásahové žaloby podle korigován výklad ustanovení §

180 odst. 6 zákona o pobytu cizinců zastávaný žalovaným, resp. aby bylo konstatováno, že

tento výklad byl nezákonný, ovšem bez vztahu ke konkrétnímu jednání žalovaného, jež bylo

alespoň v potenciální rovině způsobilé zasáhnout právní sféru žalobce. To však není možné,

neboť tento žalobní typ, ostatně jako i ostatní žalobní typy podle , je zaměřen k ochraně

5

pokračování 10A 97/2016

konkrétních, nikoliv abstraktních, pouze potenciálních veřejných subjektivních práv (srov. ).

Jednání žalovaného vůči žalobci nemělo povahu výkonu veřejné moci, nýbrž šlo o

podání informace o výkladu, který žalovaný na základě vydaného interního aktu řízení

zastává při aplikaci ustanovení § 180 zákona o pobytu cizinců. Taková informace ještě

žalobce nemohla bezprostředně na jeho právech zasáhnout. Právní sféra konkrétního subjektu

může být úkonem správního orgánu zasažena teprve v důsledku aplikace příslušné právní

normy, nikoliv pouhou informací o tom, jak je příslušná právní norma obvykle aplikována (a

tedy i interpretována).

Městský soud v Praze dospěl tedy k závěru, že úkon žalovaného spočívající

v informaci o zastávané praxi při výkladu ustanovení § 180 odst. 6 písm. d) zákona o pobytu

cizinců vůči žalobci neměl vůbec povahu zásahu ve smyslu , neboť nebyly

naplněny jeho definiční znaky, jak byly vymezeny výše. Soud proto žalobu jako nedůvodnou

podle zamítl.

Pouze obiter dictum soud konstatuje, že lze souhlasit s názorem žalobce, že výklad

ustanovení § 180 odst. 6 písm. d) zákona o pobytu cizinců zastávaný žalovaným a potvrzený i

interním aktem řízení účinným do 12. 6. 2016, byl nezákonný. Výklad vedoucí k paušalizaci

nákladů na vycestování cizince bez ohledu na skutečné náklady je zjevně excesivní, neboť

ustanovení § 180 odst. 6 písm. d) zákona o pobytu cizinců výslovně definuje příslušnou

částku jako „prostředky … ve výši odpovídající ceně letenky do státu, jehož cestovní doklad

[cizinec] vlastní, nebo do státu jeho trvalého pobytu“. Částka je tedy vztažena ke konkrétní

letence do konkrétního státu určeného cestovním dokladem cizince, resp. jeho trvalým

pobytem. Taková definice vylučuje paušalizaci částky, neboť zákon poskytuje jasná kritéria,

jež lze použít jako východisko pro poměrně jednoduchou rešerši za pomocí informačních

technologií. O tom, že žalobcem napadený výklad byl zjevně excesivní, vypovídá konec

konců i to, že žalovaný sám svou praxi s účinností od 12. 6. 2016 v důsledku novelizace

příslušného interního aktu řízení změnil, přičemž kritéria vymezená zákonem jsou touto

novou praxí bez obtíží respektována.

O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení , podle něhož

žalobce, který neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu účelně vynaložených nákladů v

řízení a žalovaný správní úřad, jemuž by právo na náhradu účelně vynaložených nákladů

podle výsledku řízení náleželo, náklady řízení nad rámec běžných činností správního úřadu

neuplatňoval. Z tohoto důvodu Městský soud v Praze vyslovil, že žádný z účastníků nemá

právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne

jeho doručení.

Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího

správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti

rozhoduje Nejvyšší správní soud. Lhůta pro podání kasační stížnosti končí

uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek

lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu,

neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a

kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti

6

pokračování 10A 97/2016

němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo

jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních

zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní

symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu

lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 26. července 2016

JUDr. Ing. Viera Horčicová,

předsedkyně senátu