Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 A 3/2015 - 36

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Moniky Javorové a JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., v právní věci žalobce M. S., zastoupeného JUDr. Jiřím Hrachovcem, advokátem se sídlem Palackého 195, Rožnov pod Radhoštěm, proti žalovanému Ministerstvu zahraničních věcí ČR, se sídlem v Praze-Hradčanech, Loretánské náměstí 101/5, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného č. j. 307309/2014-KKN ze dne 10. 10. 2014, ve věci neudělení krátkodobého víza,

t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného č. j. 307309/2014-KKN ze dne 10. 10. 2014, kterým byla posouzena žádost o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza v souladu s ustanovením , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pobytu cizinců), tak, že bylo rozhodnutí Velvyslanectví České republiky v Tunisku (dále jen ZÚ Tunisko) ze dne 11. 8. 2014 o zamítnutí žádosti o udělení víza shledáno v souladu s ustanovením zákona o pobytu cizinců. Důvodem neudělení víza bylo obcházení zákona o pobytu cizinců s cílem získat vízum k pobytu na území České republiky.

Žalobce proti napadenému rozhodnutí v žalobě namítal, že sňatek s L. S. uzavřel v roce 2012. Jejich výpovědi ohledně společného soužití nebyly rozporné, oba shodně vypovídají, že o ruku požádal manželku žalobce a sňatek probíhal za účasti rodiny žalobce v Tunisku. Manželství bylo uzavřeno na úřadě dne 21. 6. 2012 a rodinná oslava proběhla následujícího dne; rodina žalobce hradila svatbu a manželka žalobce náklady na y potřebné ke svatbě. Počet účastníků svatby byl uváděn v rozmezí 100-300. O vízum žalobce žádal proto, že chce navštívit manželku a seznámit se s prostředím, v němž žije, a společně vyřešit otázku společného bydlení. Žalobce popírá zjištění správních orgánů, uvádí, že ovládá základy anglického jazyka a jeho manželka základní arabské pojmy. Skutkový stav byl nesprávně zjištěn. U jednání zástupce žalobce doplnil, že dne 30. 3. 2016 se žalobci a jeho manželce narodil syn S. S.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 16. 3. 2015 a u jednání uvedl, že správní orgány vycházely z poznatků zjištěných během pohovorů se žalobcem a jeho manželkou. Během těchto pohovorů byla zjištěna komunikační bariéra (neznalost anglického, resp. arabského jazyka ani na základní úrovni). Ve výpovědích manželů byly i věcné rozpory, které žalobce popírá. Z pohovorů vyplývá, že žalobce uvedl, že sňatek navrhla manželka, ona uvedla, že ji o ruku požádal manžel. Žalobce uvedl datum sňatku 28. 6. 2012, manželka pak ve dnech 21. – 22. 6. 2012. Žalobce uváděl, že manželka si hradila pouze svatební šaty, o listinách nehovořil. Na svatbě bylo podle žalobce přítomno 300 osob, podle jeho manželky 100 osob. Žalovaný podotknul, že v Tunisku je v posledních letech zaznamenán prudce stoupající trend nelegální migrace mladých lidí do zemí EU, a to prostřednictvím účelových sňatků. Podvodné sňatky jsou uzavírány zejména po seznámení se na internetu či během krátkých dovolenkových pobytů. Správní orgány vycházely z indikativních kritérií, stanovených ve Sdělení Evropské komise Evropskému parlamentu a Radě č. COM (2009) 313 final ze dne 2. 7. 2009. V neprospěch žalobce svědčily především jazyková bariéra, rozpory ve výpovědích, nízký sociální status (a s ním spojená nemožnost dostat se do EU jinak), neznalost základních informací o manželce a její vlasti; ve prospěch svědčila pouze délka trvání manželství, nicméně zkušenosti zastupitelských úřadů v oblasti Maghrebu ukazují, že tamní obyvatelé často udržují účelová manželství i dlouhodobě do okamžiku, kdy jejich rozvod nemůže mít vliv na jejich pobyt v zemích EU. Ke skutečnosti narození syna žalobce uvedl, že se jedná o skutečnost nastalou až po vydání napadeného rozhodnutí.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( , , ve znění pozdějších předpisů [dále jen „ “]), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Z obsahu správních spisů soud zjistil, že žalobce uzavřel dne 21. 6. 2012 v Hammametu v Tunisku manželství s českou občankou L.D., která je o tři roky mladší, než on. Dne 23. 7. 2014 podal na ZÚ Tunisko žádost o vydání krátkodobého schengenského víza pro pobyt zamýšlený v ČR od srpna do listopadu téhož roku i s potřebnými přílohami. Dne 23. 7. 2014 byl proveden pohovor se žalobcem; musel být veden v arabském jazyce poté, co žadatel nerozuměl rozhovoru zahájenému anglicky. Žalobce potvrdil údaje poskytnuté během předchozích pohovorů jako správné. Dne 11. 8. 2014 byla žádost o vízum ZÚ Tunisko zamítnuta pro obcházení zákona. ZÚ Tunisko vycházel zejména z pohovorů se žalobcem ze dne 16. 7. 2012 a s jeho manželkou, který mu byl doručen dne 26. 7. 2012. Z nich dovodil jazykovou bariéru a neshody, pokud jde o relevantní skutečnosti, týkající se jejich osobního, resp. společného života. Dne 11. 9. 2014 odeslal žalobce ZÚ Tunisko žádost o nové posouzení důvodů neudělení víza, která byla postoupena žalovanému. Ten napadeným rozhodnutím shledal rozhodnutí ZÚ Tuniko v souladu se zákonem o pobytu cizinců.

Podle § 20 odst. 5 písm. e) zákona o pobytu cizinců se rodinnému příslušníkovi občana Evropské unie, který sám není občanem Evropské unie a na území hodlá cestovat společně s tímto občanem Evropské unie nebo cestovat za tímto občanem, který již na území pobývá, krátkodobé vízum neudělí, jestliže se dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat vízum k pobytu na území, zejména pokud účelově uzavřel manželství.

Žalobce v žalobě polemizoval se skutkovými zjištěními žalovaného. Jejich nesprávnost však nikterak neprokázal ani tato zjištění nevyvrátil. Zásadní skutečnost – totiž komunikační bariéra – byla opětovně potvrzena během pohovoru, kdy bylo zjištěno, že stejně jako před dvěma lety žalobce neovládá angličtinu ani na základní úrovni. K tomu přistupují i rozpory ve výpovědích žalobce a jeho manželky ohledně okolností jejich sňatku, a dále neznalost podstatných okolností ohledně osobních poměrů manželky žalobce. Skutkové okolnosti byly vyhodnoceny v souladu s indikativními kritérii, stanovenými Evropskou komisí, a byly jednoznačně vyhodnoceny jako odpovídající účelovému manželství za účelem získání pobytu na území EU.

Přezkoumávané rozhodnutí žalovaného je založeno na správní úvaze. Z odůvodnění rozhodnutí je seznatelné, jak žalovaný věc uvážil, o jaké skutečnosti opřel svůj právní závěr, proč považuje důvody žádosti za účelové (liché) a vyvrácené. Předestřená úvaha je logická, racionální a odpovídá reálným poměrům tak, jak byly žalobcem a jeho manželkou prezentovány v rámci provedených pohovorů. Obsah pohovorů vedených s oběma manžely je pro soud objektivním zjištěním, neboť oba manželé protokoly zaznamenávající jejich výpovědi podepsali a tím stvrdili správnost jejich obsahu. Částečné zpochybnění tohoto obsahu v žalobních tvrzeních soud vyhodnotil jako účelové a ničím nepodložené. Soud závěry žalovaného shledal přesvědčivými a argumentačně akceptovatelnými, takže se s nimi ztotožňuje.

Pokud se týče skutečnosti narození syna žalobce, ta nastala až po vydání napadeného rozhodnutí, proto k ní soud nepřihlížel, ani ohledně ní neprováděl dokazování. S ohledem na ustanovení se ke skutkovým novotám v soudním řízení správním zásadně nepřihlíží (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. -99 ze dne 28. 3. 2007, publ. pod č. 1275/2007 Sb. r. NSS).

Krajský soud z výše uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou podle zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením , kdy procesně úspěšnému žalovanému v tomto řízení nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti. Žalovaný uplatňoval nárok na náhradu nákladů řízení spočívajících v cestovném k jednání před krajským soudem. Krajský soud v souladu se závěry usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu č. j. -47 ze dne 31. 3. 2015 náhradu nákladů řízení žalovanému nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

Krajský soud v Ostravě

dne 5. dubna 2016

Mgr. Jiří Gottwald

předseda senátu