Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 Ad 1/2015 - 34

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce R. K., proti žalovaným 1) Úřad práce České republiky, krajská pobočka v Ostravě, kontaktní pracoviště Odry, se sídlem Odry, Nádražní 670/30 a 2) Ministerstvu práce a sociálních věcí se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 1, o žalobě proti rozhodnutím prvního žalovaného č.j. 23341/2014/ODR ze dne 12.8.2014, č.j. 23387/2014/ODR ze dne 13.8.2014 a č.j. 34284/2014/ODR ze dne 16.12.2014 a proti rozhodnutím druhého žalovaného ze dne 29.1.2014 č.j. MPSV-UM/409/14/4S-MSK, sp. zn. SZ/51/2014/4S-MSK, ze dne 29.1.2014 č.j. MPSV-UM/410/14/4S-MSK, sp. zn. SZ/52/2014/4S-MSK, ze dne 1.12.2014 č.j. MPSV-UM/22127/14/4S-MSK, sp. zn. SZ/2764/2014/4S-MSK a ze dne 1.12.2014 č.j. MPSV-UM/22166/14/4S-MSK, sp. zn. SZ/2765/2014/4S-MSK, o dávky pomoci v hmotné nouzi - doplatku na bydlení a příspěvku na živobytí,

t a k t o :

I. Žaloba s e v části směřující proti rozhodnutím prvního žalovaného č.j. 23341/2014/ODR ze dne 12.8.2014, č.j. 23387/2014/ODR ze dne 13.8.2014 a č.j. 34284/2014/ODR ze dne 16.12.2014 a druhého žalovaného ze dne 29.1.2014 č.j. MPSV-UM/409/14/4S-MSK, sp. zn. SZ/51/2014/4S-MSK a ze dne 29.1.2014 č.j. MPSV-UM/410/14/4S-MSK, sp. zn. SZ/52/2014/4S-MSK o d m í t á .

II. V části směřující proti rozhodnutím druhého žalovaného ze dne 1.12.2014 č.j. MPSV-UM/22127/14/4S-MSK, sp. zn. SZ/2764/2014/4S-MSK a ze dne 1.12.2014 č.j. MPSV-UM/22166/14/4S-MSK, sp. zn. SZ/2765/2014/4S-MSK s e žaloba z a m í t á .

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 7.1.2015 se žalobce domáhal zrušení všech rozhodnutí obou žalovaných správních orgánů. Současně žádal o zrušení zákona o životním minimu . Uvedl, že pracovníci žalované na něm páchají trestnou činnost, odmítají mu vyplácet sociální dávky, k čemuž zneužívají , o životním minimu. Jeho žena dříve tyto dávky vyřizovala, avšak žalovaná jí nutila, aby udávala výdělek staršího syna, ovšem na její sdělení, že syn musí vrátit 5.000,- Kč měsíčně, jí sdělili, že je to nezajímá „a podle nich z 9.000,- Kč, ze kterých zaplatil 5.000,- Kč, čili je neměl, počítali toto, že je má a že má nárok na 2.830,- Kč“. Uvedené je v rozporu s u, podle které nikomu nesmí být bráněno v tom, aby poctivě vydělával. Žalobce dodal, že má právo na tuto žalobu, přestože jsou některá rozhodnutí starší dvou měsíců. V poučení Ministerstva práce a sociálních věcí nic o možnosti podat žalobu není uvedeno.

Druhý žalovaný navrhoval odmítnutí žaloby v části směřující proti jeho rozhodnutím ze dne 29.1.2014 a v části směřující proti rozhodnutím ze dne 1.12.2014 navrhoval zamítnutí žaloby jako nedůvodné. Pakliže žalobce napadl žalobou shora uvedená prvoinstanční rozhodnutí Úřadu práce České republiky, krajské pobočky v Ostravě, kontaktní pracoviště Odry, navrhoval druhý žalovaný i v této části žalobu odmítnout pro její nepřípustnost.

Krajský soud vycházel ze žalobu napadených rozhodnutí žalovaných a připojených správních spisů Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Ostravě, jakož i správních spisů druhého žalovaného a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě vycházel krajský soud z ust. a násl. a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného.

Z obsahu správních spisů žalovaného i správního orgánu I. stupně krajský soud zjistil, že rozhodnutím žalovaného ze dne 29.1.2014 č.j. MPSV-UM/409/14/4S-MSK, sp. zn. SZ/51/2014/4S-MSK bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Ostravě, kterým žalobci nebyla přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí. Toto rozhodnutí žalobce převzal oproti vlastnoručnímu podpisu dne 11.2.2014. Rozhodnutím ze dne 29.1.2014 č.j. 29.2014 č.j. MPSV-UM/410/14/4S-MSK, sp. zn. SZ/52/2014/4S-MSK žalovaný potvrdil rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Ostravě, kterým nebyla žalobci přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno oproti vlastnoručnímu podpisu na doručence dne 11.2.2014.

Podle ust. žalobu lze podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Podle odst. 4 téhož ustanovení lhůtu pro podání žaloby nelze prominout.

Podle ust. lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje s dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.

V daném případě byla žalobou napadená rozhodnutí uvedená v předchozím odstavci žalobci prokazatelně doručena dne 11.2.2014 a lhůta k podání žalob proti těmto rozhodnutím skončila dnem 11.4.2014.

Žaloba proti těmto rozhodnutím byla žalobcem podána na poště ve V. dne 6.1.2015, tedy po marném uplynutí lhůty k podání žaloby, přičemž tuto lhůtu, jak shora uvedeno, nelze prominout.

Krajský soud proto žalobu žalobce v části směřující proti těmto rozhodnutím jako opožděně podanou odmítl podle ust. , písm. b) Krajský soud neshledal jako důvodnou žalobní námitku žalobce, že jej v napadených rozhodnutích žalovaný nepoučil o možnosti podání žaloby proti nim. Žalobce v těchto rozhodnutích byl řádně poučen, že proti nim nejsou přípustná další odvolání s odkazem na ust. ; žádné zákonné ustanovení však žalovanému, jakožto odvolacímu orgánu neukládá povinnost poučit účastníka řízení o možnosti podání správní žaloby. K uvedenému krajský soud podotýká, že shodného názoru je i Nejvyšší správní soud, podle něhož správní orgány nejsou povinny v rozhodnutí uvést poučení, že je lze napadnout žalobou u správního soudu a v jaké lhůtě; uvedený závěr ostatně koresponduje i zákonné úpravě v (srov. např. rozsudky NSS ze dne 22.10.2003 č.j. -25 publikovaný pod č. NSS a ze dne 26.6.2008 č.j. 8Afs 47/2007-90).

Pokud žalobce svou žalobu napadl i rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Ostravě, kontaktní pracoviště Odry, č.j. 23341/2014/ODR ze dne 12.8.2014, č.j. 23387/2014/ODR ze dne 13.8.2014 a č.j. 34284/2014/ODR ze dne 16.12.2014 je nutno především konstatovat, že se jedná o prvoinstanční správní rozhodnutí, které nemají vůbec nic společného s napadenými rozhodnutími žalovaného Ministerstva práce a sociálních věcí ČR, která žalobce napadl touto žalobou. Jedná se tedy o prvoinstanční rozhodnutí proti nimž je návrh (žaloba) nepřípustná, neboť pod sp. zn. byla projednávána žaloba žalobce proti rozhodnutím žalovaného Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ze dne 23.10.2014 č.j. MPSV-UM/18852/14/4S-MSK, sp. zn. SZ/5236/2014/4S-MSK, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Ostravě ze dne 13.8.2014 č.j. 23387/2014/ODR a ze dne 24.4.2014 č.j. MPSV-UM/18853/14/4S-MSK, sp. zn. SZ/2357/2014/4S-MSK, jímž bylo rovněž zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Ostravě ze dne 12.8.2014 č.j. 23341/2014/ODR, kterým žalobci nebyl přiznán příspěvek na živobytí. V uvedené právní věci byla žaloba proti těmto rozhodnutím zamítnuta a rozsudek krajského soudu nabyl právní moci dne 30.9.2015. Kasační stížnost žalobce proti tomuto rozsudku byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 28.1.2016 č.j. 9Ads 265/2015-13 zamítnuta.

Z dalšího spisu zdejšího soudu sp. zn. bylo zjištěno, že v této právní věci probíhalo řízení ve věci žaloby žalobce proti rozhodnutí žalovaného MPSV ČR ze dne 6.2.2015 sp. zn. SZ/256/2015/4S-MSK, č.j. MPSV-UM/3373/15/4S-MSK, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Ostravě ze dne 16.12.2014, č.j. 34284/2014/ODR, jímž žalobci nebyla přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí. Rozsudkem ze dne 2.3.2016 č.j. -40 byla tato žaloba zamítnuta.

Ze shora uvedeného je tedy nepochybné, že kromě toho, že nyní podaná žaloba směřující proti prvoinstančním správním rozhodnutím je nepřípustná (ust. ), bylo mimo jiné o těchto rozhodnutích již rozhodováno v rámci žalobcem uplatněných žalob proti rozhodnutím druhého žalovaného, jakožto odvolacího orgánu a i z tohoto důvodu musela být v této části žaloba žalobce odmítnuta podle ust. , písm. a)

Rozhodnutím druhého žalovaného ze dne 1.12.2014 č.j. MPSV-UM/22127/14/4S-MSK, sp. zn. SZ/2764/2014/4S-MSK bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Ostravě ze dne 7.10.2014 č.j. 27930/2014/ODR, jímž žalobci nebyla přiznána dávka příspěvek na živobytí. Rozhodnutím ze dne 1.12.2014 č.j. MPSV-UM/22166/14/4S-MSK, sp. zn. SZ/2765/2014/4S-MSK druhý žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Úřadu práce ČR, krajské pobočky v Ostravě ze dne 7.10.2014 č.j. 27931/2014/ODR, jímž nebyla žalobci přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení. Proti těmto rozhodnutím byla žalobcem žaloba uplatněna včas (žalobce ji na poště prokazatelně podal dne 6.1.2015). Ohledně těchto rozhodnutí krajský soud z obsahu správních spisů správního orgánu I. stupně zjistil, že správní orgán I. stupně měl z databáze centrální evidence obyvatel ověřeno, že na adrese trvalého bydliště žalobce mají hlášený trvalý pobyt jeho syn R. K. a dcera J. K. Obsahem správního spisu je výzva adresovaná žalobci (žalobce ji prokazatelně převzal dne 7.7.2014), podle které měl žalobce doložit doklad prokazující společné užívání domácnosti, resp. doklad o výši měsíčních příjmů a prohlášení o majetkových a sociálních poměrech jmenovaných dětí, včetně dokladu o výši měsíčního příjmu syna R. K. a dokladu o užívaném bytu k datu 1.5.2014. Z obsahu správního spisu je ovšem nepochybné, že na tuto výzvu žalobce nereagoval a tedy nedoložil potřebné podklady k posouzení nároku na výše uvedené dávky pomoci v hmotné nouzi. Z obsahu správních spisů správního orgánu I. stupně krajský soud zjistil, že žalobce podal žádost o doplatek na bydlení dne 18.6.2014 a žádost o příspěvek na živobytí téhož dne. V těchto žádostech uvedl jako společně posuzované osoby svou manželku I. K. a syna J. K. Dne 25.6.2014 vydal Úřad práce ČR, krajská pobočka v Ostravě, kontaktní pracoviště Odry ve věci obou žádostí výzvy, které žalobce prokazatelně převzal dne 7.7.2014. V těchto výzvách se mu ukládá, aby doplnil a doložil k žádosti o dávku doplatek na bydlení a dávku příspěvek na živobytí chybějící údaje ohledně zjištěné skutečnosti, že v rodinném domě na adrese V. 185 má trvalý pobyt jeho syn R. K. a dcera J.K. Žalobce měl tyto osoby doplnit i v případě, že s ním společně byt neužívají a v případě, kdyby se žalobcem tyto dvě osoby ve společné domácnosti nežily, měl o tom doložit doklad prokazující tuto skutečnost; v případě, že žijí s ním ve společné domácnosti, měl doložit jejich pracovní smlouvu, doklad o výši měsíčních příjmů nebo potvrzení o registraci v evidenci uchazečů o zaměstnání a vyplněné prohlášení o celkových sociálních a majetkových poměrech. Dále měl žalobce doložit výši svého měsíčního příjmu a měsíčního příjmu syna J. Ve výzvách se uvádí, že žalobce byl povinen požadované skutečnosti doložit do 8 dnů ode dne oznámení výzvy. V obou výzvách byl zároveň poučen, že pokud povinnosti v ní stanovené nesplní, může mu být podle § 49 odst. 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi, dávka nepřiznána. Ve správním spise správního orgánu I. stupně je dále dokladováno, že žalobce byl vyrozuměn s možností vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, čehož nevyužil. Na to Úřad práce ČR, krajská pobočka v Ostravě vydal rozhodnutí dne 7.10.2014, kterými požadované dávky pomoci v hmotné nouzi žalobci nepřiznal. Správní spis obsahuje také odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí, o kterém rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím.

Ustanovení o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, zakotvuje povinnosti a odpovědnost žadatele, příjemce dávky a osoby společně posuzované. Podle odst. 1 písm. a) tohoto ustanovení jsou žadatel o dávku, příjemce i společně posuzované osoby povinni osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, na její výši nebo výplatu a na výzvu se osobně dostavit k příslušnému orgánu pomoci v hmotné nouzi, nebrání-li tomu těžko překonatelné překážky, zejména zdravotní stav. Podle odst. 5 téhož ustanovení nesplní-li osoba uvedená v odst. 1 až 4 ve lhůtě stanovené příslušným orgánem povinnosti v odst. 1 až 4, může být po předchozím upozornění žádost o dávku zamítnuta, výplata dávky zastavena, nebo dávka odejmuta.

V daném případě Úřad práce ČR žalobce prokazatelně vyzval k doložení skutečností a dokladů rozhodných pro nárok na dávky pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení a příspěvek na živobytí. Žalobce však na výzvy nereagoval a správnímu orgánu I. stupně požadované skutečnosti neosvědčil. Za této situace správní orgán I. stupně nepochybil, když dávky pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení a příspěvek na živobytí žalobci nepřiznal a nepochybil ani žalovaný, který odvolání žalobce zamítl. Se zřetelem ke shora uvedenému krajský soud v souladu s ust. žalobu žalobce v této části zamítl, přičemž rozhodl v této věci bez jednání podle ust.

Žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce v řízení úspěšný nebyl a žalovaný toto právo ze zákona nemá (ust. , 2 ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 5. dubna 2016

JUDr. Petr Indráček

samosoudce