Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 A 160/2012 - 39

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka

a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Dany Černé v právní věci žalobce: N. T. K.,

naposledy na území ČR pobývající v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá - Jezová, Jezová

1501, Bělá pod Bezdězem, zastoupen Asociací pro právní otázky imigrace, o.s., se sídlem

Plzeň, Zahradní 2078/21, IČ: 26555191, jako opatrovníkem proti žalovanému: Ministerstvo

vnitra, odbor azylové a migrační politiky se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti

rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 9. 2012, čj. MV-82487-6/OAM-2012,

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání

a zrušení rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 6. 9.

2012, čj. MV-82487-6/OAM-2012 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým byla žalobci

podle ustanovení , o pobytu cizinců na území České

republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon

o pobytu cizinců“) uložena povinnost uhradit náklady spojené se správním vyhoštěním ve

výši 7.260,- Kč do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí.

Žalobce v podané žalobě namítl, že žalovaný správní orgán porušil ustanovení § 6

odst. 2 . Podle tohoto ustanovení postupuje správní orgán tak, aby nikomu

nevznikaly zbytečné náklady. Žalobce uvedl, že v jeho případě tomu tak v řízení, které

pokračování 2 6A 160/2012

předcházelo vydání napadeného rozhodnutí, nebylo. Dne 3. 7. 2012 bylo žalobci doručeno

rozhodnutí o zajištění cizince podle § 124 odst. 1 písm. b), c) a d) zákona o pobytu cizinců, na

jehož základě byl umístěn do ZZC Bělá-Jezová, kde požádal o udělení mezinárodní ochrany

na území ČR. Žalobce uvedl, že s ohledem na podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany

na území ČR je ztížena realizovatelnost správního vyhoštění. Podle názoru žalobce

z uvedeného vyplývá, že jeho zajištění za účelem správního vyhoštění neplnilo zákonný účel,

a tudíž náklady související s jeho správním vyhoštěním nebyly vynaloženy účelně. Žalobce

dále uvedl, že rozhodnutí o zajištění za účelem správního vyhoštění bylo vydáno v rozporu

s y ČR a y ČR a písm. f) Úmluvy o ochraně

lidských práv a základních svobod. Článek 5 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv

a základních svobod vyjmenovává případy, kdy může být osoba zbavena osobní svobody.

Podle písm. f) citovaného ustanovení patří mezi tyto případy „zákonné zatčení nebo jiné

zbavení svobody osoby, proti níž probíhá řízení o vyhoštění nebo vydání“. Žalobce byl

zajištěn podle § 124 zákona o pobytu cizinců („zajištění za účelem správního vyhoštění“),

přičemž tento zákonný účel zajištění nebyl podle názoru žalobce naplňován. Podle ustanovení

§ 119 odst. 6 zákona o pobytu cizinců, které staví vykonatelnost rozhodnutí o správním

vyhoštění po dobu řízení o udělení mezinárodní ochrany, není u žalobce v této době možné

správní vyhoštění realizovat. Žalovaný tak podle názoru žalobce pochybil, když se těmito

okolnostmi v napadeném rozhodnutí nezabýval.

Žalobce dále namítl, že došlo k porušení ustanovení § 123 odst. 1 a 2 zákona o pobytu

cizinců, neboť nárokovaná částka není spojena s jeho správním vyhoštěním. V případě

nákladů spojených se správním vyhoštěním se jedná o náklady, které vzniknou státu

v souvislosti se správním vyhoštěním cizince. Dle názoru žalobce zde musí být příčinná

souvislost mezi správním vyhoštěním cizince a vynaloženými prostředky na jeho zajištění.

Příčinnou souvislost lze prokázat tím, že správní vyhoštění bylo realizováno. V případě

žalobce správní vyhoštění realizováno nebylo, a tudíž není dána povinnost hradit náklady

spojené s jeho pobytem v zařízení pro zajištění cizinců.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Uvedl, že v souladu se zákonem

o pobytu cizinců uložil žalobci povinnost uhradit náklady spojené se správním vyhoštěním.

Překážka realizace správního vyhoštění probíhajícím řízením o udělení mezinárodní ochrany

není důvodem, který by zákon upravoval jako možnost pro upuštění od vymáhání nákladů

spojených se správním vyhoštěním. Žalovaný uvedl, že postupoval v souladu s ustanovením

, tj. že skutkově podobné případy jsou řešeny shodně. V daném

případě se jednalo o řízení podle zákona o pobytu cizinců a náklady vzniklé v souvislosti

s protiprávním pobytem cizince na území ČR a uděleným správním vyhoštěním, kdy zajištění

cizince je provedeno zákonem konformním způsobem. Podle názoru žalovaného tak došlo

k naplnění smyslu a účelu předmětných ustanovení zákona o pobytu cizinců. Podle názoru

žalovaného tvrzení žalobce, že náklady jeho zajištění nelze považovat za související s jeho

správním vyhoštěním, odporuje zákonu a judikatuře, přičemž žalovaný citoval z rozsudku

Městského soud v Praze ze dne 12. 11. 2013, č.j. -18, kde zdejší soud

v obdobném případu judikoval, že „v daném případě se jedná o náklady spojené se správním

vyhoštěním a zajištění bylo realizováno jako logický následek rozhodnutí o správním

vyhoštění při splnění podmínek odůvodňujících tento postup.“ Žalovaný dále uvedl, že je zde

pravomocné rozhodnutí o správním rozhodnutí, v jehož přímé souvislosti vznikly náklady,

které žalovaný zákonným způsobem vymáhá a jejichž povinnost úhrady uložil žalobci

napadeným rozhodnutím.

pokračování 3 6A 160/2012

Z obsahu spisového materiálu předloženého žalovaným správním orgánem vyplynuly následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti:

Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze

dne 4. 1. 2012, čj. KRPA-1213-ČJ-2012-000022 bylo žalobci podle ustanovení § 119 odst. 1

písm. b) bod 9 a § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců uloženo správní

vyhoštění a doba, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států Evropské unie,

byla stanovena na 5 let. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že dne 3. 1. 2012 se

žalobce dostavil na Oddělení pobytové kontroly, pátrání a eskort Praha 8 – Karlín s žádostí

IOM Mezinárodní organizace pro migrace o vydání správního vyhoštění a stanovení lhůty

k vycestování. Bylo zjištěno, že žalobce je veden v evidenci nežádoucích osob od 12. 5. 2008

do 3. 12. 2014, a proto byl téhož dne zajištěn. Dále bylo zjištěno, že žalobci bylo dne 12. 5.

2008 vydáno Inspektorátem cizinecké policie v Domažlicích rozhodnutí o správním vyhoštění

pod č.j. CPPL-21779/ČJ-2008-61KP-4.SK s dobou platnosti na 3 roky, které nabylo právní

moci dnem 20. 5. 2008. Dne 16. 12. 2008 byl cizinci samosoudcem Okresního soudu ve

Frýdku – Místku vydán trestní příkaz, vydaný pod č.j. -31, jelikož se žalobce

v období od 11. 11. 2008 do 30. 11. 2008 neoprávněně zdržoval v Domažlicích, Vyšních

Lhotách a na jiných místech v České republice. Za toto jednání byl žalobci uložen trest

vyhoštění z území České republiky na 3 roky a 6 měsíců a byl zařazen do evidence

nežádoucích osob od 1. 2. 2009 do 1. 8. 2008. Dne 30. 11. 2008 podal žalobce ve Vyšních

Lhotách žádost o udělení mezinárodní ochrany, vedenou pod č.j. CPOV-14424/ČJ-2008-

64PV-AZ. Řízení o udělení mezinárodní ochrany skončilo až rozhodnutím Nejvyššího

správního soudu, který dne 14. 9. 2011 odmítnul kasační stížnost žalobce pro nesplnění

podmínek řízení. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 17. 10. 2011. Dne 3. 11. 2011 byl

žalobci vydán výjezdní příkaz č. GA0188570 s platností od 3. 11. 2011 do 2. 12. 2011.

Následně žalobce podal dne 29. 11. 2011 žádost o vízum za účelem strpění, vedenou pod č.j.

OAM-00585-2/ST-2011, které nebylo vyhověno a byla dne 9. 12. 2011 zamítnuta. Dne 9. 12.

2011 byl žalobci vydán výjezdní příkaz č. GA0207803 s platností od 9. 12. 2011 do 23. 12.

2011, vedený pod č.j. KRPA-82651/ČJ-2011-000022. Jelikož v době stanovené výjezdním

příkazem z území České republiky nevycestoval, naplnil tímto svým jednáním ustanovení

§ 119 odst. 1 písm. b) bod 9 zákona o pobytu cizinců tím, že mařil výkon soudních nebo

správních rozhodnutí a byl zařazen v evidenci nežádoucích osob od 12. 5. 2008 do 3. 12. 2014

a § 119 odst. 1 písm. c) bod 2 zákona o pobytu cizinců tím, že pobýval na území České

republiky bez víza, ač k tomu nebyl oprávněn.

Rozhodnutím Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy ze

dne 3. 7. 2012, č.j. KRPA-1213/ČJ-2012-000022 byl žalobce podle § 124 odst. 1 písm. b), c),

d) zákona o pobytu cizinců zajištěn za účelem správního vyhoštění. Doba zajištění byla

stanovena na 90 dnů ode dne omezení osobní svobody. Žalobce byl zajištěn a umístěn do

Zařízení pro zajištění cizinců Bělá – Jezová.

Rozhodnutím Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 6. 9.

2012, čj. MV-82487-6/OAM-2012 byla žalobci podle ustanovení § 123 odst. 5 zákona

o pobytu cizinců uložena povinnost uhradit náklady spojené se správním vyhoštění ve výši

7.260 ,- Kč do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. V odůvodnění rozhodnutí

žalovaný zrekapituloval průběh správního řízení a konstatoval, že v důsledku zajištění žalobce

vznikly České republice – Ministerstvu vnitra – za období od 4. 7. 2012 do 3. 8. 2012 náklady

v celkové výši 7.260,- Kč, z toho za stravu ve výši 3.360,- Kč a pobyt v zařízení pro zajištění

cizinců ve výši 3.900,- Kč. Dle žalovaného v průběhu správního řízení nebylo zjištěno, že by

žalobce byl na území České republiky zaměstnán bez povolení k zaměstnání, tudíž povinnost

pokračování 4 6A 160/2012

uhradit tyto náklady byla uložena žalobci. Zároveň žalovaný uvedl, že neshledal žádný důvod,

který by bránil vydání rozhodnutí.

Dne 11. 10. 2012 byl žalobce propuštěn z tohoto zařízení a následně bylo téhož dne

realizováno správní vyhoštění žalobce leteckou cestou do Vietnamu.

Žalobce k výzvě soudu nezaplatil soudní poplatek, jelikož se mu tato výzva nepodařila

doručit. S ohledem na ust. , o soudních poplatcích,

ve znění pozdějších předpisů, soud řízení nezastavil, protože povinnost zaplatit poplatek

vznikla poplatníku (žalobci), kterému soud v řízení ustanovil opatrovníka jako účastníku,

jehož pobyt není znám. Soud se tedy dále mohl zabývat meritem věci.

Podle může soud rozhodnout o věci samé bez jednání, jestliže to

účastníci shodně navrhli nebo s tím souhlasí. Má se za to, že souhlas je udělen také tehdy,

nevyjádří-li účastník do dvou týdnů od doručení výzvy předsedy senátu svůj nesouhlas

s takovým projednáním věci; o tom musí být ve výzvě poučen.

Žalobce ani žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřili. Soud tedy postupoval podle a rozhodl o věci samé bez jednání.

Městský soud v Praze na základě žaloby, v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán

( ), přezkoumal napadené rozhodnutí, včetně řízení, které jeho vydání

předcházelo. Při přezkoumání rozhodnutí soud vycházel ze skutkového a právního stavu,

který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ) a dospěl k závěru, že

žaloba nebyla podána důvodně.

Podle ustanovení § 123 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném ke dni

vydání napadeného rozhodnutí, náklady spojené se správním vyhoštěním zahrnují náklady na

ubytování a stravování, přepravní náklady a ostatní nutné peněžní náklady. Do nákladů

spojených se správním vyhoštěním se dále zahrnují náklady podle věty první za cizince

ubytovaného v zařízení společně s cizincem zajištěným za účelem správního vyhoštění.

Podle odstavce 2 citovaného ustanovení jde-li o správní vyhoštění cizince, který byl

na území zaměstnán bez povolení k zaměstnání, je-li podle zvláštního právního předpisu

vyžadováno, nebo platného oprávnění k pobytu, je povinen náklady spojené se správním

vyhoštěním podle odstavce 1 uhradit ten, kdo cizince zaměstnal. Nelze-li náklady spojené se

správním vyhoštěním takto uhradit, je povinen tyto náklady nebo jejich zbývající část uhradit

ten, kdo uzavřel se zaměstnavatelem jako subdodavatelem dohodu, v rámci jejíhož plnění

zaměstnavatel cizince zaměstnával, nebo každý, kdo na základě svých existujících

obchodních smluvních vztahů věděl nebo vědět měl a mohl o zaměstnávání cizinců bez

povolení k zaměstnání nebo platného oprávnění k pobytu u zaměstnavatele. Věta první

a druhá se nepoužijí v případě a) zaměstnavatele, který prokáže, že splnil povinnosti

stanovené právními předpisy upravujícími zaměstnávání a pobyt cizinců a nevěděl, že

povolení k pobytu předložené cizincem je padělkem, b) toho, kdo uzavřel se zaměstnavatelem

jako subdodavatelem dohodu podle věty druhé, který prokáže, že splnil povinnosti stanovené

právními předpisy upravujícími zaměstnávání a pobyt cizinců a nevěděl, že povolení k pobytu

předložené cizincem je padělkem.

Podle odstavce 3 citovaného ustanovení nehradí-li náklady spojené se správním vyhoštěním osoba uvedená v odstavci 2, a pokud tyto náklady nebyly uhrazeny z finanční

pokračování 5 6A 160/2012

záruky složené cizincem nebo složitelem podle § 123c, je povinen tyto náklady uhradit cizinec, který má být vyhoštěn na základě rozhodnutí o správním vyhoštění.

Podle odstavce 5 citovaného ustanovení policie nebo ministerstvo rozhodnutím

stanoví, v jaké lhůtě a výši je osoba podle odstavců 2 až 4 povinna náklady spojené se

správním vyhoštěním nebo jejich zbývající část uhradit. Odvolání není proti tomuto

rozhodnutí přípustné.

Žalobce v podané žalobě namítl, že zajištění za účelem správního vyhoštění v daném

případě nenaplnilo svůj zákonný účel, neboť jej nebylo možné v době podání žaloby

s ohledem na jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany vyhostit z území České republiky.

Náklady související se zajištěním žalobce tedy nebyly vynaloženy účelně. Vzhledem k tomu,

že v době podání žaloby nebylo správní vyhoštění v případě žalobce realizováno, nebyla zde

dána ani příčinná souvislost mezi správním vyhoštěním a vynaloženými náklady na jeho

zajištění jako podmínka jejich úhrady.

Při posuzování této námitky žalobce vycházel soud z právní názoru vysloveného

Nejvyšším správním soudem v rozsudku ze dne 20. 10. 2009, č.j. -63, dle kterého

„náklady vzniklé zajištěním stěžovatele v záchytném zařízení pro cizince byly tedy vynaloženy

na uspokojení základních potřeb stěžovatele (ubytování, stravování). Účelnost či smysluplnost

vynaložení těchto nákladů na zajištění základních životních potřeb zajištěné osoby je dána

přímo jejich charakterem a osobou adresáta poskytovaných služeb. Skutečnost, že následně

nemohlo být rozhodnutí o správním vyhoštění vykonáno, tj. stěžovateli nemohl být ukončen

pobyt na území České republiky, nemůže mít vliv na rozhodnutí o povinnosti uhradit náklady

spojené se správním vyhoštěním. V daném případě není podstatné, zda situace, kdy nelze

rozhodnutí o správním vyhoštění vykonat, nastala v důsledku jednání stěžovatele (ať už tím, že

využil zákonem dané možnosti a požádal o mezinárodní ochranu, nebo tím, že nerespektoval

právní řád České republiky), nebo v důsledku jiných okolností nezávislých na jeho jednání.“

Uvedené závěry lze dle názoru soudu vztáhnout i na nyní projednávanou věc.

V daném případě není sporu o tom, že pravomocným rozhodnutím bylo žalobci uloženo

správní vyhoštění, a ani o tom, že žalobce byl za účelem realizace správního vyhoštění

zajištěn a umístěn v zařízení pro zajištění cizinců. Z průběžného vyúčtování nákladů

spojených se správním vyhoštěním žalobce, vypracovaného Správou uprchlických zařízení

Ministerstva vnitra, vyplývá, že za dobu pobytu 30 dní ve středisku s datem příchodu 4. 7.

2012 činily náklady na ubytování žalobce 3.900,- Kč a náklady na jeho stravování 3.360,- Kč.

V daném případě se jednalo o náklady spojené se správním vyhoštěním a zajištění žalobce

bylo realizováno jako logický následek rozhodnutí o správním vyhoštění při splnění

podmínek odůvodňujících tento postup. Vzhledem k tomu, že zákon nespojuje povinnost

úhrady nákladů správního vyhoštění s podmínkou vycestování žalobce z území České

republiky, neshledal soud jako důvodnou námitku žalobce týkající se neexistence příčinné

souvislosti mezi správním vyhoštěním a vynaloženými náklady na jeho zajištění jako

podmínky pro úhradu těchto nákladů.

Dne 11. 10. 2012 bylo u žalobce realizováno správní vyhoštění leteckou cestou do

Vietnamu. Tato skutečnost je s ohledem na to, že nastala až po podání žaloby, irelevantní a

nemění nic na tom, že náklady byly vynaloženy účelně a smysluplně, když žalobci zajistily

základní životní potřeby v zařízení pro zajištění cizinců.

pokračování 6 6A 160/2012

S ohledem na shora uvedené lze uzavřít, že rozhodnutí o povinnosti žalobce uhradit

náklady spojené s jeho správním vyhoštěním bylo vydáno v souladu s ustanovením § 123

odst. 5 zákona o pobytu cizinců a namítané porušení ustanovení § 6 odst. 2 zákona

č. , soud neshledal jako důvodné.

K námitkám žalobce, týkajícím se rozhodnutí o jeho zajištění soud považuje za nutné

zdůraznit, že předmětem přezkumu v dané věci je pouze rozhodnutí žalovaného o úhradě

nákladů spojených se správním vyhoštěním, a nikoliv rozhodnutí o zajištění cizince.

Ze shora uvedených důvodů soud žalobu podle jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením , když žalobce

ve věci úspěch neměl a žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho

doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního

soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní

soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením

shoduje se dnem, který učil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den

lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní

den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě

obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,

v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské

právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol

pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na

internetových stránkách www.nssoud.cz.

V Praze dne 27. dubna 2016 JUDr. Ladislav Hejtmánek v.r.

předseda senátu

za správnost vyhotovení:

S. Š.