Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 A 210/2012 - 53

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky

Havlíkové a soudců JUDR. Naděždy Řehákové a Mgr. Martina Kříže v právní věci žalobce:

KORAMEX a. s., se sídlem Sušice, Pražská 268, IČ: 001 17 366, zast. JUDr. Lenkou

Morejon Michálkovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Stroupežnického 30, proti žalovanému:

Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Praha 6, Antonína Čermáka 2a, o žalobě proti

rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 8. 10. 2012, zn. sp. PUV 1993-

474, č. j. PUV 1993-474/59472/2010/ÚPV,

t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí

předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „žalovaný“), kterým byl zamítnut jeho

rozklad proti rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen úřad) ze dne 15. 10. 2010 o

zamítnutí návrhu na výmaz zaniklého užitného vzoru č. 338 sp. zn. -474 o názvu

„Nosník bočního rámu kostra stavebnicových skříní rozvaděčů“, jehož majitelem je K.K.,

S.(dále též „užitný vzor“) z rejstříku užitných vzorů, a prvoinstanční správní rozhodnutí úřadu

potvrzeno.

pokračování 2 9A 210/2012

Žalobce v první žalobní námitce tvrdil, že žalovaný nesprávně aplikoval ustanovení §

4 odst. 3 , o užitných vzorech (dále jen „“),

neboť opomněl skutečnost, na kterou byl již v rozkladu žalobcem upozorněn, a sice že

technické řešení chráněné užitným vzorem nebylo na 34. Mezinárodním strojírenském

veletrhu v Brně (dále též „MVB“) zveřejněno ani panem K. ani jeho právním předchůdcem,

ale zcela jinými subjekty, a sice společnostmi ZAT a.s., AGROSTAV Sušice aj.W. V šesti

měsících před podáním přihlášky užitného vzoru tedy k žádnému zveřejnění výsledků práce

přihlašovatele či jeho právního předchůdce nedošlo. Žalovaný se přitom odlišností subjektů,

kteří zveřejnily řešení chráněné užitným vzorem na MVB od osoby přihlašovatele užitného

vzoru, tj. pana K., nezabýval a žádným způsobem nevysvětlil, proč zveřejnění na MVB

považuje za zveřejnění výsledků práce přihlašovatele či jeho právního předchůdce, pročež

dospěl ke zcela nesprávnému závěru.

Rovněž není zřejmé, na základě jakých důkazů žalovaný dospěl k závěru, že

prezentaci na MVB nelze považovat za zveřejnění řešení chráněné užitným vzorem, když

během řízení před správními orgány obou stupňů byly předloženy pouze důkazy svědčící o

opaku, tj. že i na základě prezentace na MVB bylo zřejmé, jakým způsobem je řešen vnitřní

profil nosníků vyrobeného za pomocí řešení chráněného užitným vzorem. Těmito důkazy

byly zejména znalecký posudek R.G. ze dne 16. 4. 2000, který jednoznačně potvrdil, že i na

základě pouhého vizuálního zkoumání, popřípadě pohmatem, je možno určit způsob výroby

vnitřního profilu nosníku, a dále výpovědí navrhovatele před odbornou komisí žalovaného

dne 12. 6. 2012, kdy navrhovatel názorně demonstroval možnost seznámení se tvarem a

provedením profilu vizuálně a pohmatem. V odůvodnění rozhodnutí přitom není vysvětleno,

proč k těmto důkazům nebylo přihlédnuto.

Ve druhém žalobním bodu žalobce vznesl výhrady k celkovému hodnocení důkazů

žalovaným s tím, že odůvodnění obsahuje výčet důkazů a jejich stručný popis, u většiny

z nich ale chybí správní úvaha, jakým způsobem či zda vůbec bylo k těmto důkazům

přihlédnuto, proč byly shledány nedostatečnými apod., např. v případě jednání před odbornou

komisí žalovaného ze dne 12. 6. 2012, které žalobce považoval za zásadní, je v odůvodnění

rozhodnutí pouze uvedeno stručné shrnutí, co bylo na jednání probíráno, aniž by výpovědi

jednotlivých účastníků jednání byly hodnoceny z hlediska jejich průkaznosti. Žalovaný tak

dospěl k věcně a právně nesprávnému rozhodnutí a ještě své rozhodnutí dostatečně a

přesvědčeným způsobem neodůvodnil.

Žalobce žádal, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.

V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uváděl obdobně jako v odůvodnění svého

rozhodnutí. Poukázal na ustanovení § 18 odst. 2 zákona o užitných vzorech s tím, že úřad o

výmazu může rozhodovat pouze v rozsahu tvrzení a na základě důkazů předložených

navrhovatelem. Proto úřad při posuzování návrhu na výmaz užitného vzoru z důvodů jeho

nenovosti vycházel pouze z tvrzení uplatněných navrhovatelem/žalobcem v jeho podání

doručeném úřadu dne 31. 5. 2007. Ve správním řízení navrhovatel výmazu/žalobce tvrdil, že

předmět přihlášky nebylo k datu jejího podání nový, neboť nosníky byly součástí výrobku,

který byl vystaven veřejnosti. K tomu předložil úřadu 18 důkazů (ve správním řízení

označených jako D1-D18), které úřad jednotlivě posoudil a jejich význam pro posouzení

zápisné nezpůsobilosti užitného vzoru zhodnotil na straně 10-23 napadeného správního

rozhodnutí.

pokračování

Podle žalovaného bylo v průběhu správního řízení prokázáno, že na MVB, který se

konal v Brně ve dnech 16. - 23. 9. 1992, tj. méně než 6 měsíců před datem podání přihlášky

užitného vzoru, byla na stránku firmy ZAT a.s. Příbram (dále jen „ZAT a.s.“) vystavena

alespoň jedna skříň rozvaděče, jejíž horní a dolní spojovací příčky bočního rámu byly

vyrobeny z profilu dodaného firmou J.W., který vykazuje znaky odpovídající napadenému

užitnému vzoru. Ve správním řízení bylo konstatováno jako nesporné, že technické řešení dle

užitného vzoru bylo obsaženo v profilu užitém jako nosník bočního rámu koster

stavebnicových skříní rozvaděčů, který se stával ze dvou polozavřených a jednoho

uzavřeného profilu krabicového tvaru. Na straně druhé nebylo prokázáno, že by na stánku

vystavovatele J.W. z R. byly vystaveny přímo profily vykazující tyto znaky. Tato okolnost

však nebylo pro rozhodnutí o návrhu na prohlášení neplatnosti rozhodující a žalobce takovým

vystavením v rámci žaloby ani neargumentuje. Podstata technického řešení podle napadeného

užitného vzoru spočívala zejména v uspořádání vnitřního profilu nosníků, který nebyl při jeho

běžném užívání zpřístupněn. Na základě pouhého vnějšího vzhledu nosníků nelze

jednoznačně a kategoricky konstatovat, jak je takový nosník uspořádán v jeho vnitřní části.

Pro zveřejnění ve smyslu patentoprávním je nezbytné, aby předmět byl z takového zveřejnění

jednoznačně seznatelný a měl k němu kdokoli neomezený přístup. Přestože je výstava místem

neomezeného přístupu veřejnosti, byl vystavený nosník jako integrální součást rámu patrný

pouze svým vnějším vzhledem a nikoliv v průřezu, ze kterého by byl předmět, tak je

definován v nárocích na ochranu napadeného užitného vzoru jednoznačně seznatelný.

K žalobní námitce stran lhůty uvedené v § 4 odst. 3 zákona o užitných vzorech

žalovaný konstatoval, že se danou okolností, tj. že od zveřejnění do data podání přihlášky

neuplynulo 6 měsíců a že tedy toto zveřejnění nebylo na překážku přiznání novosti

napadeného užitného vzoru, zabývalo odůvodnění rozhodnutí úřadu. Žalobou napadené

rozhodnutí tuto okolnost uvedlo jen jako dodatkové odůvodnění k tomu, že z jednotlivých

navrhovatelem předložených dokladů nebylo možné konstatovat předuveřejnění technického

řešení, které je podstatou napadeného užitného vzoru (strana 22 předposlední odstavec). Dále

žalovaný doplnil, že ustanovení § 4 odst. 3 citovaného zákona nestanoví, že k aplikaci této

právní domněnky lze přistoupit, pokud zveřejnění provedl přihlašovatel, popřípadě jeho

právní předchůdce, ale jde o okolnost, že bylo, a to kýmkoli, zveřejněno technické řešení,

které má identický původ. S ohledem na okolnost, že při jednání odborné komise dne 12. 6.

2012 k podanému rozkladu sám navrhovatel výmazu tvrdil, že majitel užitného vzoru pan K.

byl v roce 1991 zástupcem společnosti ZAT a.s. při jednání s rakouskou společností W. o

výrobě předmětných profilů pro společnost ZAT, lze se domnívat, že tyto nosníky nemají jiný

původ, než u majitele užitného vzoru. Takové tvrzení však nebylo předmětem návrhu na

výmaz, a proto nebylo ani předmětem správního řízení.

K námitce nesprávného vyhodnocení závěrů znaleckého posudku R.G. (ve správním

řízení označen jako důkaz D2) žalovaný poukázal na stanovisko úřadu na str. 8 rozhodnutí s

tím, že pokud technické řešení bylo známo u společnosti ZAT a.s, AGROSTAV Sušice a

J.W., nejedná se o zveřejnění, které je relevantní pro posouzení existence novosti technického

řešení. Za zveřejnění se pro přiznání novosti nepokládá zveřejnění učiněné ve vztahu ke

konkrétní osobě. V oblasti ochrany výsledků technické tvůrčí činnosti se za zveřejnění

pokládá vše, k čemu měla veřejnost (neomezený okruh osob) přístup, a to bez ohledu na to,

zda neomezenost byla veřejností využita. Není tedy rozhodné, zda veřejnost dané řešení zná,

ale zda měla možnost se seznámit. Důkaz o nenovosti technického řešení musí přitom

obsahovat celé řešení uvedené v prvním (nezávislém) nároku a k tomu případně v dalších

(závislých nárocích), a v současně takový důkaz musí prokazovat veřejnost užití v tom

smyslu, že veřejnost není omezena v přístupu k ní. Za zveřejnění (zpřístupnění či uvedení ve

známost), které je na úkor novosti užitného vzoru by mohlo být pokládáno zveřejnění

pokračování 4 9A 210/2012

technického řešení způsobem, který umožňuje seznámit se s ním blíže neomezenému počtu

osob (např. na veřejné výstavě, popřípadě televizní vysílání), pokud by z takového vystavení

byly zřetelné znaky, jež jsou užitným vzorem nárokovány k ochraně. S ohledem na okolnost,

že podstata užitného vzoru spočívala ve vnitřním profilu nosníku, se úřad neztotožnil s názory

znalců, že by pohledem na rozvaděč, který byl sestaven s použitím nosníků vytvořených

shodně s užitným vzorem, byl tento užitný vzor z hlediska patentoprávního zpřístupněn

neomezenému okruhu osob. S tímto koresponduje rovněž vzorek profilu předložený

navrhovatelem výmazu až při ústním jednání rozkladové komise, na němž se snažil prokázat,

že třetí osoby mohly na výstavě vizuálně i pohmatem seznat podstatu řešení chráněného

užitným vzorem.

S ohledem na okolnost, že při veřejných výstavách není obvyklé zkoumání vnitřní

podstaty nosníku, který sám o sobě nebyl exponátem (byl pouze prvkem rozvaděče) a ani

z televizního vysílání nebyl předmět ochrany seznatelný, je zřejmé, že znalec ve svém

znaleckém posudku hodnotil zpřístupnění rozvaděče sestaveného za pomoci nosníků, ale

nemohl hodnotit novost užitného vzoru v rozsahu nároků na ochranu.

Žalovaný měl za to, že jeho rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem a žádal, aby soud žalobu zamítl.

Soud o žalobě jednal bez nařízení ústního jednání postupem podle ustanovení , neboť účastníci řízení takový postup soudu akceptovali.

Důkazy navržené žalobcem v podané žalobě soud neprováděl, neboť je pro posouzení

právní otázky na podkladě zjištěného skutkového stavu považoval za nadbytečné.

Soud přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které předcházelo jeho

vydání, v rozsahu žalobou tvrzených bodů nezákonnosti, kterým je vázán, podle skutkového a

právního stavu ke dni vydání žalobou napadeného rozhodnutí, a dospěl k závěru, že žaloba

není důvodná.

Při posouzení soud vyšel z následující právní úpravy:

Podle ustanovení § 1 zákona o užitných vzorech v rozhodném znění technická řešení,

která jsou nová, přesahují rámec pouhé odborné dovednosti a jsou průmyslově využitelná, se

chrání užitnými vzory.

Podle ustanovení § 4 téhož zákona technické řešení je nové, není-li součástí stavu

techniky. (2) Stavem techniky pro účely tohoto zákona je vše, co bylo přede dnem, od něhož

přísluší přihlašovateli užitného vzoru právo přednosti (§ 9), zveřejněno. (3) Stavem techniky

není takové zveřejnění výsledků práce přihlašovatele nebo jeho právního předchůdce, ke

kterému došlo v posledních šesti měsících před podáním přihlášky užitného vzoru.

Podle ustanovení § 17 odst. 1 písm. a), odst. 4 téhož zákona na návrh kohokoliv Úřad

provede výmaz užitného vzoru z rejstříku, není-li technické řešení způsobilé k ochraně podle

§ 1 a 3. (4) Výmaz užitného vzoru z rejstříku lze provést i po zániku užitného vzoru (§ 16),

prokáže-li navrhovatel právní zájem.

Podle ustanovení § 18 odst. 2 téhož zákona návrh na výmaz užitného vzoru z rejstříku

musí být věcně odůvodněn a současně musí být předloženy důkazní prostředky, o které se

návrh na výmaz opírá. Důvody výmazu včetně označení důkazů, kterých se návrh dovolává,

nemohou být dodatečně měněny.

pokračování 5 9A 210/2012

Podstatou sporu je posouzení, zda žalovaný, respektive správní orgán prvního stupně

správně aplikovali ustanovení § 4 odst. 3 zákona o užitných vzorech, tj. zda došlo ke

zveřejnění výsledků práce přihlašovatele v posledních 6 měsících před podáním přihlášky

užitného vzoru či nikoli.

Žalobce v prvním žalobním bodu namítal, že žalovaný nesprávně aplikoval ustanovení

§ 4 odst. 3 zákona o užitných vzorech, kdy opomněl, že technické řešení chráněné užitným

vzorem nebylo na MVB zveřejněno K.K. ani jeho právním předchůdcem, ale jinými subjekty,

a sice společnostmi ZAT a.s., AGROSTAV Sušice a J.W., a tedy v 6 měsících před podáním

přihlášky užitného vzoru k žádnému zveřejnění výsledků práce přihlašovatele či jeho

právního předchůdce nedošlo. Žalovaný se přitom odlišností subjektů, kteří zveřejnili řešení

chráněné užitným vzorem K.K., vůbec nezabýval a žádným způsobem nevysvětlil, proč

zveřejnění na MVB považuje za zveřejnění výsledků práce přihlašovatele či jeho právní

předchůdce. Dále podle žalobce není zřejmé na základě, jakých důkazů žalovaný dospěl

k závěru, že prezentaci na MVB nelze považovat za zveřejnění řešení chráněné užitným

vzorem, jelikož podstata řešení spočívala zejména v uspořádání vnitřního profilu nosníku

vyrobeného za použití užitného vzoru a ten nebyl v rámci prezentace na MVB seznatelný.

Žalobce k tomu tvrdil, že během řízení před oběma instancemi byly předloženy pouze důkazy

svědčící o opaku, zejména znaleckým posudkem R.G. ze dne 16. 4. 2000 a výpovědí

žalobce/navrhovatele před odbornou komisí žalovaného dne 12. 6. 2012. V odůvodnění

rozhodnutí žalovaného při tom není vysvětleno, proč k těmto důkazům nebylo přihlédnuto.

Soud tuto žalobní námitku nepovažuje za důvodnou. Z obsahu spisového materiálu

k tomu vyplynulo, že užitný vzor vlastníka byl zapsán v rejstříku užitných vzorů (dále jen

rejstřík) s právem přednosti ze dne 4. 3. 1993 se dvěma nároky na ochranu:

1) Nosník bočního rámu koster stavebnicových skříní rozvaděčů sestávající ze dvou

polozavřených a jednoho uzavřeného profilu krabicového tvaru, vyznačený tím, že uzavřený

profil (2) krabicového tvaru, tvořený základním materiálem (1) profilu a uzavřený svarovým

spojením (5), je v horní části plynule napojen na horní polouzavřený profil (3), sestávající ze

dvou těsně k sobě přilehlých základních materiálů (1) profilu a v boční části plynule napojen

na boční polouzavřený profil (4), sestávající ze dvou těsně k sobě přilehlých základních

materiálů (1) profilu.

2) Nosník bočního rámu kostra stavebnicových skříní rozvaděčů podle bodu 1,

vyznačený tím, že horní polouzavřený profil (3) a boční polouzavřený profil (4) jsou v částech

těsně k sobě přiléhajících základních materiálů (1) profilu, na několika místech přivařeny.

3) Nosník bočního rámu kostra stavebnicových skříní rozvaděčů podle bodu 2,

vyznačený tím, že horní polouzavřený profil (3) a boční polouzavřený profil (4) jsou v částech

těsně k sobě přiléhajících základních materiálů (1) profilu, na několika místech provařeny.

Užitný vzor zanikl dne 4. 3. 2003 uplynutím doby platnosti.

Návrhem na výmaz (ze dne 31. 5. 2007) žalobce navrhl výmaz daného užitného vzoru

s tím, že jednak ke dni podání přihlášky napadeného užitného vzoru bylo předmětné technické

řešení součástí stavu techniky a nesplňovalo tudíž podmínku novosti dle § 1 a 4 zákona o

užitných vzorech, a dále ke dni podání přihlášky nesplňovalo ani podmínku překročení pouhé

odborné dovednosti podle § 1 téhož zákona. Opodstatněnost návrhu byla

navrhovatelem/žalobcem odůvodněna tím, že dosud existuje neukončený soudní spor (sp. zn.

u Krajského soudu v Plzni) navrhovatele/žalobce s majitelem užitného vzoru

panem K.K. ve věci užívání tohoto užitného vzoru v době jeho platnosti. Podle

navrhovatele/žalobce nesplňovalo technické řešení užitného vzoru podmínku novosti dle § 1 a

pokračování 6 9A 210/2012

§ 4 citovaného zákona proto, že bylo před podáním přihlášky zpřístupněno veřejnosti na 34.

MVB ve dnech 16. - 23. 9. 1993, a to jednak v expozici společnosti ZAT a.s. Příbram

(označené ZAT control systéms) ve formě horní a spodní bočnice bočního rámu otevřené

rozvaděčové skříně, a jednak ve stánku firmy J.W., Rakousko. Předmětné technické řešení

podle navrhovatele nesplňovalo ani podmínku pouhé odborné dovednosti podle § 1 téhož

zákona nebo´t v době podání přihlášky napadeného užitného vzoru byl jednak znám

konvenční svařovaný nosník tvarově stejného profilu, který se vyráběl v podniku Škoda Plzeň

pro stejné účely, tj. pro rozvaděčové skříně, a jednak bylo známo využívat k výrobě nosníků

technologie válcování, která umožňovala jak výrobu velmi složitých ocelových profilů

v podstatě libovolného příčného profilu tak i podstatné snížení hmotnosti profilu ve srovnání

se stejným profilem, zhotoveným svařováním. K tomu žalobce/navrhovatel připojil důkazy

označené ve spisovém materiálu pod D1 – D18.

Po vyjádření vlastníka užitného vzoru (ze dne 2. 5. 2010), který s návrhem

nesouhlasil, rozhodl úřad prvostupňovým rozhodnutím (ze dne 15. 10. 2010 č. j.

474/33310/2007/ÚPV) tak, že návrh podle § 17 odst. 1 písm. a) zákona o užitných vzorech

zamítl. V odůvodnění rozhodnutí úřad hodnotil jednotlivé důkazy předložené

žalobcem/navrhovatelem a vzal za osvědčené, že na MVB byla na stánku firmy ZAT a.s.

Příbram vystavena alespoň jedna skříň rozvaděče, jejíž horní a dolní spojovací příčky bočního

rámu byly vyrobeny z profilu od firmy J.W. se znaky odpovídajícími napadenému užitnému

vzoru. Naopak nevzal za osvědčené, že profil se znaky odpovídajícími napadenému užitnému

vzoru byl vystaven na stánku J.W. s tím, že u technických řešení popisovaných velice

sofistikovaným způsobem nelze ze zásady akceptovat důkaz pouhým obecným, byť čestným

prohlášením, nepodpořeným dalším důkazním prostředkem, když doplňující prohlášení Ing.

W. a V.K., vydaná po více než 15 letech od návštěvy MVB, žádným dalším důkazním

prostředkem, například fotodokumentací výstavního stánku, seznamem vystavovaných

exponátů s jejich popisem či podobně, podpořena nejsou. Podle úřadu tak předmět užitného

vzoru nelze mít za zveřejněný ve smyslu § 4 odst. 2 zákona o užitných vzorech, neboť pro

zveřejnění ve smyslu patentoprávním je nezbytné, aby předmět byl z takového zveřejnění

jednoznačně seznatelný a měl k němu kdokoli neomezený přístup. Výstava (veletrh) je sice

místem neomezeného přístupu veřejnosti, ale nosník jako integrální součást rámu byl tím

patrný pouze ze svého vnějšího pohledu, nikoli v průřezu, z kterého by byl předmět, tak jak je

vyjádřen v nárocích na ochranu, jednoznačně seznatelný. Za podstatné však kromě uvedeného

Úřad považoval časové okolnosti (§ 4 odst. 3 zákona o užitných vzorech), kdy uvedl, že

napadený užitný vzor byl přihlášen k ochraně u ÚPV dne 4. 3. 1993 a termín konání MVB od

16. do 23. 9. 1992 tak jednoznačně spadá do ochranné lhůty 6 měsíců před podáním přihlášky.

Konstatoval, že jakoukoliv prezentací předmětu napadeného užitného vzoru na MVB nebyla

porušena podmínka novosti ve smyslu § 4 citovaného zákona. Navrhovateli se tak nepodařilo

prokázat, že by v době před datem práva přednosti napadeného užitného vzoru, tj. před 4. 3.

1992 (správně má být uvedeno 4. 3. 1993), došlo v důsledku vývoje a výroby vlastního

předmětu ochrany včetně jeho prezentace na veletrhu k takovému zveřejnění, které by činilo

tento předmět součástí stavu techniky ve smyslu § 4 zákona o užitných vzorech, jako

překážky ochrany ve smyslu § 1 citovaného zákona.

K dokladům ohledně nepřekročení rámce pouhé odborné dovednosti dále uvedl, že

technické řešení podle prvého nároku na ochranu napadeného užitného vzoru přesahuje,

vzhledem ke stavu techniky jednotlivě i vzájemných souvislostech, rámec pouhé odborné

dovednosti a vzhledem k tomu, že druhý nárok je na prvém nároku závislý, platí uvedené i

pro druhý nárok. Úřad se zabýval i znaleckým posudkem R.G. ze dne 16. 4. 2000 (jakož i

částí znaleckého posudku Ing. J. Sedláka ze dne 27. 6. 2000), kdy vzal za osvědčené, že

v rámci spolupráce firem ZAT a.s., AGROSTAV Sušice a J.W. byly vyráběny nosníky

pokračování 7 9A 210/2012

v provedení podle napadeného užitného vzoru, tyto nosníky byly použity k výrobě rámu

rozvaděčů a alespoň jeden z těchto rozvaděčů byl součástí výstavního stánku firmy ZAT na

MVB, tedy v těchto okolnostech nebyl úřad v rozporu se zjištěním znalců. Za rozhodující pro

rozhodnutí o návrhu na výmaz považoval však naplnění podmínky zveřejnění předmětu

napadeného užitného vzoru ve smyslu § 4 zákona o užitných vzorech s tím, že znalecké

posudky přímo neřeší otázku způsobilosti popsaného technického řešení k ochraně užitným

vzorem, ani se nijak nezabývají důvěrným charakterem sdílení informací mezi smluvně

spolupracujícími podniky. Skutečnost, že výroba i její příprava probíhala v rámci omezeného

smluvního vztahu mezi subjekty, jejichž jednání se nepovažuje za důvěrné a kdy se takové

jednání nepovažuje za zveřejnění ve smyslu § 4 citovaného zákona, nebyla znalci

zpochybněna. Obdobně znalecké posudky nedávají popsané okolnosti do souvislosti s § 4

odst. 3 zákona o užitných vzorech. S míněním úřadu, tedy vyhodnocení zpřístupnění

předmětu v době před jeho právem přednosti a z toho plynoucí závěr, že navrhovatel výmazu

neprokázal nesplnění podmínek ochrany napadeného užitného vzoru, nejsou oba znalecké

posudky v rozporu. Nad rámec uvedeného úřad komentoval názory znalců na zpřístupnění

předmětu napadeného užitného vzoru neomezenému okruhu osob jeho použitím jako součástí

rámu rozvaděče umístěného ve výstavním stánku na MVB, a jejich mínění nesdílel. Úřad

zdůraznil, že podstata řešení napadeného užitného vzoru spočívá v jeho profilu, který běžným

způsobem na rámu rozvaděče zpřístupněn nebyl. Podle úřadu nelze z pouhého vnějšího

vzhledu nosníku jednoznačně konstatovat, jak takový profil, bezpochyby v uzavřené části,

vypadá. Jednoznačnost je pak podmínkou zveřejnění ve smyslu patentoprávním. To znamená,

že odborník, který by se běžným způsobem na stánku ZAT a.s. seznámil s konstrukcí

rozvaděče, by jednoznačně, tj. jako jediné možné popsal provedení profilu nosníku

srovnatelně s jeho vyjádřením nároky na ochranu napadeného užitného vzoru, aniž by znal

formulaci těchto nároků či výrobní dokumentaci nosníků podle napadeného užitného vzoru.

Závěry znaleckých posudků jsou tak podle úřadu pouze ve zdánlivém nesouladu s míněním

úřadu, neboť okolnosti nezkoumají způsobem a hloubkou, jakou je nutno posuzovat

způsobilost řešení k jeho právní ochraně patentem nebo, ve výmazovém řízení, užitným

vzorem.

O rozkladu žalobce/navrhovatele, v němž žalobce nově tvrdil, že vlastník napadeného

užitného vzoru byl v roce 1991 zástupcem společnosti ZAT a.s. Příbram při jednání

s rakouskou společností W. o výrobě předmětných profilů pro společnost ZAT a.s., jednala

odborná komise žalovaného po vyjádření vlastníka užitného vzoru (ze dne 22. 6. 2011 dne 12.

6. 2012.) Při jednání rozkladové komise žalobce/navrhovatel poukázal na nové tvrzení

v rozkladu a upozornil na specifiku tvaru profilu a technologii jeho výroby, na trestněprávní

spor vlastníka, zmínil genezi předmětu ochrany a dále uvedl, že na MVB byl vystaven

výrobek firmy W. totožný s předmětem ochrany napadeného užitného vzoru. K tomu

předložil kvalitnější barevnou fotografii stánku firmy ZAT na tomto veletrhu s polepy firmy

W. a na vzorku profilu dle předmětu napadeného užitného vzoru demonstroval možnost

seznámení se s tvarem i provedením profilu vizuálně i pohmatem.

O rozkladu rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím tak, že rozklad zamítl,

prvoinstanční správní rozhodnutí potvrdil. Vyšel přitom ze skutkových zjištění a právního

posouzení úřadu, podle kterého předmět napadeného užitného vzoru vystavený na MVB, tj.

zakomponovaný do jiného výrobku (použitý horní a dolní spojovací příčky bočního rámu

skříně rozvaděče), nelze mít za zveřejněný ve smyslu § 4 odst. 2 zákona o užitných vzorech.

Plně přisvědčil argumentaci úřadu s tím, že nelze konstatovat, že jeho vystavením na MVB

jako integrální součásti jiného výrobku by bylo možno dovodit detaily profilu nosníku

definovaného nároky na ochranu napadeného užitného vzoru. Ve shodě s úřadem zmínil i

časové okolnosti přihlášky napadeného užitného vzoru a konání MVB s tím, že toto období

pokračování 8 9A 210/2012

jednoznačně spadá do ochranné lhůty 6 měsíců přede dnem podání přihlášky, a proto

vystavením předmětu podle napadeného užitného vzoru na MVB nebyla v souladu s § 4 odst.

3 zákona o užitných vzorech porušena podmínka novosti. Také podle žalovaného se

navrhovateli důkazy předloženými s návrhem na výmaz nepodařilo prokázat nesplnění

ustanovení § 1 v den podání přihlášky a rozhodnutí úřadu po věcné i formální stránce shledal

souladným s právními předpisy. Žalovaný dále podrobně popsal jednání odborné komise dne

12. 6. 2012, posoudil zjištění z něj vyplývající a konstatoval, že žalobce/navrhovatel neuvedl

žádné další rozhodné relevantní skutečnosti, které by mohly mít vliv na výrok rozhodnutí.

Vypořádal se rovněž i s dokumenty, předloženými žalobcem/navrhovatelem až s rozkladem

(D19 – D22) a uvedl, že se k nim nemohl blíže vyjádřit ani je zohlednit v odůvodnění svého

rozhodnutí z důvodu vyplývající § 18 odst. 2 zákona o užitných vzorech, podle kterého návrh

na výmaz užitného vzoru z rejstříku musí být věcně odůvodněn a současně musí být

předloženy důkazní prostředky, o které se návrh na výmaz opírá (koncentrace řízení).

Dokument (D23) shledal kopií již dříve předložených prohlášení (v rámci souboru

namítaných dokumentů D10 – D14), které byly projednány již úřadem a ke kterým se

žalovaný vyjádřil při hodnocení důkazů předložených s návrhem na výmaz. Žalovaný se

rovněž vyjádřil k tvrzení žalobce/navrhovatele, že technické řešení podle výkresu RP-7889-

1.5/A společnosti J.W. ze dne 28. 1. 1992 a současně podle nároku na ochranu napadeného

užitného vzoru je výsledkem práce zmíněné společnosti a nikoli vlastníka napadeného

užitného vzoru, když poukázal na § 19 odst. 1 zákona o užitných vzorech ve spojení s § 6

téhož zákona s tím, že k řešení otázky, kdo je původcem technického řešení podle napadeného

užitného vzoru není kompetentní úřad, ale pouze příslušný soud.

Žalobní námitka není důvodná. Ze shora popsaného skutkového stavu je zřejmé, že

ochrana byla napadenému užitnému vzoru přiznána zápisem do rejstříku s právem přednosti

ode dne 4. 3. 1993, MVB se konal ve dnech 16. - 23. 9. 1992, a tedy toto období jednoznačně

spadá do ochranné lhůty 6 měsíců přede dnem podání přihlášky ve smyslu § 4 odst. 3 zákona

o užitných vzorech. Soud plně přisvědčuje úřadu a žalovanému, že za „takové zveřejnění

výsledků práce a přihlašovatele nebo jeho právního předchůdce“ nelze považovat jeho

prezentaci na výstavním stánku společnosti ZAT a.s. na MVB, neboť za zveřejnění se pro

přiznání novosti nepokládá zveřejnění učiněné ve vztahu ke konkrétní osobě, ale v oblasti

ochrany výsledků technické tvůrčí činnosti vše, k čemu měla veřejnost, tedy neomezený

okruh osob, přístup a to bez ohledu na to, zda přístup využila. K tomu soud zdůrazňuje, že

podstatou technického řešení napadeného užitného vzoru bylo podle prvního a druhého

nároku jeho ochrany uspořádání vnitřního profilu nosníku, které ale není při běžném

seznámení se skříní rozvaděče, ve kterém byl umístěn, zřejmé. Nelze tak podle vnějšího

vzhledu nosníku usuzovat jak je uspořádán v jeho vnitřní části. Správní orgány obou stupňů

vzaly za prokázané, že na MVB byla na stránku firmy ZAT a.s. Příbram vystavena alespoň

jedna skříň rozvaděče, jejíž horní a dolní spojovací příčky bočního rámu byly vyrobeny

z profilu dodaného firmou J.W., který vykazuje znaky napadeného užitného vzoru. Není proto

zveřejněním ve smyslu patentoprávním, podle kterého musí být předmět zveřejnění

jednoznačně seznatelný a veřejnost k němu musí mít neomezený přístup, byť je

výstava/veletrh přístupná široké veřejnosti. Ke zveřejnění technického řešení napadeného

užitného vzoru na MVB nedošlo, neboť zde vystavený nosník byl nedílnou součástí rámu a

bylo možné se s ním seznámit pouze z vnějšku, nikoli v jeho řezu a usuzovat tak na detaily

profilu nosníku. Soud v plném rozsahu vešel na hodnocení důkazů provedené úřadem a

žalovaným a pro stručnost na ně odkazuje. S ohledem na právní posouzení skutkového stavu

se žalovaný právem nezabýval odlišností subjektů (společností ZAT a.s., AGROSTAV Sušice

aj. W.) od osoby vlastníka napadeného užitného vzoru či jeho právního předchůdce. Důvodem

pokračování

pro zamítnutí návrhu na výmaz užitného vzoru bylo totiž naplnění ustanovení § 4 odst. 3

zákona o užitných vzorech, neboť jak již bylo shora konstatováno, napadený užitný vzor byl

přihlášen k ochraně u ÚPV dne 4. 3. 1993 a pokud se MVB konalo v termínu od 16. do 23. 9.

1992, je z toho zřejmé, že dané období jednoznačně spadá do ochranné lhůty 6 měsíců před

podáním přihlášky užitného vzoru na úřad. Jakoukoli prezentací předmětu napadeného

užitného vzoru na MVB tak nebyla porušena podmínka novosti ve smyslu § 4 citovaného

zákona. Nelze přitom přisvědčit žalobci, že se žalovaný odlišností subjektů, které podle

tvrzení žalobce měli zveřejnit řešení chráněné užitným vzorem na MVB nezabýval a

nevysvětlil, proč žalobcem tvrzené zveřejnění za zveřejnění výsledků práce přihlašovatele či

jeho právního předchůdce nepovažuje. Žalovaný se naopak s ohledem na rozkladové námitky

žalobce podrobně zabýval vyhodnocením jednotlivých důkazů, které žalobce/navrhovatel

k návrhu na výmaz připojil, a ve shodě se správním orgánem I. stupně vysvětlil, jaké závěry

z těchto listin dovozuje po porovnání technického řešení chráněného napadeným užitným

vzorem s obsahem těchto dokumentů z hlediska novosti ve smyslu § 4 odst. 1, 2 zákona o

užitných vzorech. Soud má ve shodě se žalovaným za to, že z ustanovení § 4 odst. 3 nelze

dovodit, že k aplikaci této právní domněnky lze přistoupit, pokud zveřejnění provedl

přihlašovatel nebo jeho právní předchůdce. Významné je posouzení, zda technické řešení,

které má identický původ, bylo jakoukoli osobou zveřejněno. Žalovaný k tomu právem

poukázal na okolnosti vyplývající z jednání odborné komise při projednávání rozkladu

žalobce (dne 12. 6. 2012), kde navrhovatel výmazu tvrdil, že vlastník napadeného zaniklého

užitného vzoru byl v roce 1991 zástupcem společnosti ZAT a.s. Příbram při jednání

s rakouskou společností W. o výrobě předmětných profilů pro společnost ZAT a.s. z čehož

dovozoval, že tyto nosníky nemají jiný původ, než u vlastníka užitného vzoru. Žalovaný

k tomu uvedl, že toto tvrzení nebylo předmětem žalobcova návrhu na výmaz a tudíž nebylo

ani předmětem správního řízení. Soud jeho závěru plně přisvědčuje, neboť ust. § 18 odst. 2

zákona o užitných vzorech navrhovateli výmazu ukládá, aby návrh věcně odůvodnil a

současně předložil důkazní prostředky, o něž se návrh opírá, přičemž důvody výmazu včetně

označení důkazů, kterých se navrhovatel dovolává, nemohou být dodatečně měněny.

Z uvedeného vyplývá požadavek naplnění zásady koncentrace řízení (soustředění argumentů

a důkazů v daném čase), která následně (zde při rozkladovém řízení) již nemůže být

překročena.

Soud nemohl vejít ani na související tvrzení žaloby, že z odůvodnění žalobou

napadeného rozhodnutí není zřejmé, na základě jakých důkazů žalovaný dospěl k závěru, že

prezentace na MVB není zveřejnění řešení chráněné užitným vzorem, jelikož podstata řešení

spočívala zejména v uspořádání vnitřního profilu nosníku vyrobeného za použití užitného

vzoru, přičemž tento vnitřní profil nebyl v rámci prezentace na MVB seznatelný. K tomu

žalobce poukázal na znalecký posudek R. G. a výpověď žalobce/navrhovatele před odbornou

komisí žalovaného dne 12. 6. 2012, kde demonstroval možnost seznámení se s tvarem a

provedením profilu vizuálně a pohmatem. V odůvodnění rozhodnutí podle žalobce není

vysvětleno, proč k těmto důkazům nebylo přihlédnuto.

Podle stanoviska soudu se z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí a obsahu

spisového materiálu podává opak. Žalovaný ve shodě se správním orgánem I. stupně posoudil

dokument D2 (znalecký posudek R. G. č. 445/00 označený datem 16. 4. 2000) a dospěl

k závěru, že se daný znalecký posudek a znalecký posudek Ing. J. S. č. 39/00 ze dne 27. 6.

2000) přímo nezabývají otázkou, zda je popsané technické řešení způsobilé k ochraně

užitným vzorem ani otázkou důvěrnosti informací sdílených mezi smluvně spolupracujícími

společnostmi, neboť výroba nosníků i příprava jejich výroby probíhala v rámci omezeného

smluvního vztahu mezi společností ZAT a.s., AGROSTAV Sušice a J. W., jejichž jednání je

pokračování 10 9A 210/2012

třeba považovat za důvěrné. Žalovaný dále konstatoval, že takové jednání smluvně

spolupracujících společností se nepovažuje za zveřejnění ve smyslu § 4 zákona o užitných

vzorech a ani nebylo uvedenými znaleckými posudky zpochybněno. Dále uvedl, že kromě

toho namítané dokumenty (D2 a D17) popsané okolnosti nedávají do souvislosti s § 4 odst. 3,

jehož naplnění bylo důvodem pro zamítnutí návrhu. Nato, stejně jako správní orgán I. stupně,

uzavřel, že zpřístupnění technického řešení podle napadeného užitného vzoru v době přede

dnem práva přednosti tohoto užitného vzoru není na překážku splnění podmínek ochrany

napadeného užitného vzoru a žalobci/navrhovateli se tímto nepodařilo prokázat nesplnění

podmínek § 1 zákona o užitných vzorech, což není obsahem předložených znaleckých

posudků. Nelze totiž přehlédnout, že za zveřejnění se pro přiznání novosti, jako formálního

atributu zápisné způsobilosti užitného vzoru, nepokládá zveřejnění učiněné ve vztahu ke

konkrétní osobě, ale vše, k čemu měla veřejnost, tj. neomezený okruh osob přístup, a to bez

ohledu na to, zda neomezenost byla veřejností využita. Není tedy rozhodné, zda veřejnost

dané řešení zná, ale zda měla možnost se seznámit.

Žalovaný dále zdůraznil, že důkaz, kterým je prokazována nenovost technického

řešení, jež je předmětem ochrany užitným vzorem, musí obsahovat celé řešení uvedené

v prvním (nezávislém) nároku a k tomu případně v dalších (závislých nárocích), a současně

takový důkaz musí prokazovat veřejnost užití v tom smyslu, že veřejnost není omezená

v přístupu k němu. Za zveřejnění, tj. zpřístupnění či uvedení ve známost, by mohlo být

považováno seznámení se s ním blíže neomezenému počtu osob, např. na veřejné výstavě,

popřípadě televizním vysíláním, ovšem, pokud by z takového vystavení byly zřetelné znaky,

jež jsou užitným vzorem nárokovány k ochraně. V daném případě podstata užitného vzoru

spočívala ve vnitřním profilu nosníku, a proto se úřad ani žalovaný neztotožnili s názory

znalců ohledně zpřístupnění technického řešení podle napadeného užitného vzoru

neomezenému okruhu osob na MVB. Podstata technického řešení podle napadeného užitného

vzoru spočívala zejména v uspořádání jeho vnitřního profilu, který nebyl běžným způsobem

na rámu rozvaděče zpřístupněn.

Soud dále poukazuje na závěr žalovaného a úřadu, že nelze na základě pouhého

vnějšího vzhledu nosníku jednoznačně a kategoricky konstatovat, jak je takový nosník

uspořádán v jeho vnitřní části. I v případě běžného seznámení odborníkem v příslušné oblasti

techniky lze stěží předpokládat, že by při pouhém pohledu z vnějšku popsal vnitřní konstrukci

nosníku, nehledě na to, že se předložené znalecké posudky nezabývají otázkou detailu profilu

nosníku, jehož vnější podobu bylo možno v rámci konstrukce rozvaděče spatřit na MVB, ale

zabývají se v podstatě tím, zda je možno určit způsob výroby nosníku na základě obdrženého

vzorku, pakliže je tento vzorek totožný s nosníkem podle výkresu společnosti Josef Welser

(strana 14 žalobou napadeného rozhodnutí).

K výpovědi žalobce/navrhovatele před odbornou komisí dne 12. 6. 2012, kde

demonstroval možnost seznámení se s tvarem a provedením profilu vizuálně a pohmatem, se

žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí rovněž důkladně vyjádřil na podkladě předchozího

zevrubného posouzení jednotlivých dokumentů. V něm uzavřel, že se žalobci/navrhovateli

namítanými dokumenty předloženými spolu s návrhem na výmaz nepodařilo prokázat, že

technické řešení podle napadeného užitného vzoru nesplňovalo v den podání přihlášky

podmínky podle § 1, jak správně vyhodnotil i orgán I. stupně řízení, a že tedy rozhodnutí

tohoto správního orgánu bylo jak po věcné, tak po formální stránce v souladu s právními

předpisy. Uvedené žalovaný zakončil stanoviskem, že na těchto závěrech nic nezměnilo ani

ústní jednání, které proběhlo dne 12. 6. 2012 za účasti žalobce/navrhovatele, Ing. P. B., Ing.

K. W. a V. K., při němž kromě informací, např. o již ukončeném trestněprávním sporu,

obchodních a pracovních vztazích účastníků, či předložení kvalitnější grafické podoby

fotografie původních již předložených důkazních materiálů apod., tyto osoby neuvedly žádné

pokračování 11 9A 210/2012

další rozhodné relevantní skutečnosti, které by mohly mít vliv na výrok rozhodnutí. Současně

se žalovaný vyjádřil k dokumentům, které žalobce/navrhovatel výmazu předložil až

s rozkladem (D19 – D22) a konstatoval, že se k nim nemohl blíže vyjádřit ani je zohlednit

v odůvodnění svého rozhodnutí z důvodů ustanovení § 18 odst. 2 zákona o užitných vzorech.

Žalovaný rovněž konstatoval, že má zmíněné zákonné ustanovení v tomto konkrétním případě

přednost před případnou aplikací příslušného ustanovení , neboť je

ustanovením zvláštního právního předpisu.

Lze tak uzavřít, že se žalovaný ke znaleckému posudku R. G., jakož i výpovědi

žalobce/navrhovatele před odbornou komisí dne 12. 6. 2012, výstižně a podrobně vyjádřil a

jeho rozhodnutí proto není nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů.

Neobstojí ani žalobní tvrzení, že žalobou napadené rozhodnutí obsahuje výčet důkazů

a jejich stručný popis, ale u většiny z nich chybí správní úvaha, jakým způsobem či zda vůbec

bylo k těmto důkazům přihlédnuto, proč byly shledány nedostatečnými apod. a žalobcův

poukaz na jednání před odbornou komisí dne 12. 6. 2012. Je tomu tak proto, že, jak již bylo

shora popsáno, správní orgán I. stupně a žalovaný se všemi důkazy, které žalobce/navrhovatel

k návrhu na výmaz připojil, velmi důkladně, jednotlivě a ve vzájemných souvislostech

zabývaly a činily z jejich posouzení závěry, pro které důvody návrhu na výmaz právem

neshledaly opodstatněnými (§ 1 a § 4 zákona o užitných vzorech). Žalovaný se zabýval i

skutečnostmi, které vyplynuly z jednání odborné komise, uvedl své stanovisko k dokladům,

které žalobce připojil až k rozkladu, jakož i důvodům, proč k těmto dokladům přihlédnout

nemohl a důvodům, proč neshledal rozklad opodstatněný. Soud v tomto ohledu pro stručnost

odkazuje na předně uvedené, jakož i odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, ze kterého

jsou stanoviska žalovaného k jednotlivým dokumentům připojeným k návrhu na výmaz, jakož

i k jednání odborné komise, zřejmá (strana 14-25 napadeného rozhodnutí).

S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobu jako nedůvodnou podle

ustanovení zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením Žalobce nebyl

ve věci úspěšný, žalovanému správnímu orgánu, který měl úspěch, však důvodně vynaložené

náklady v řízení nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho

doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního

soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní

soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením

shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední

den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující

pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě

obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,

pokračování 12 9A 210/2012

v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské

právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol

pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 29. dubna 2016

JUDr. Ivanka Havlíková, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Veronika Brunhoferová