Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
2 Ad 71/2015 - 20.pdf
PDF · 0 B
No categories available
2 Ad 71/2015 - 20
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií
Trnkovou v právní věci žalobkyně R.M., bytem X proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě žalobkyně proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 9. 2015 čj. X, takto :
Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 25. 9. 2015 čj. X se pro vady řízení z r u š u j e a věc se v r a c í České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení.
Žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
O d ů v o d n ě n í :
I. Vymezení věci
1) Žalobou doručenou dne 25. 11. 2015 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 25. 9. 2015 čj. X, kterým byly zamítnuty její námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 17. 6. 2015 čj. X, kterým byla zamítnuta žalobkyni žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek daných ustanovením § 38 zákona č. 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o důchodovém pojištění), neboť podle posudku lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Písek ze dne 27. 5. 2015 nebyla žalobkyně invalidní, neboť pokles její pracovní schopnosti činil pouze 25 %.
2) Žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasila a podala proti němu žalobu. V žalobě zrekapitulovala průběh řízení před správními orgány. Podle jejího názoru je rozhodnutí nesprávné, skutkový stav, který vzala žalovaná za základ napadeného rozhodnutí, je neúplný a nebyl správně zjištěn. Zdravotní stav byl hodnocen pouze za použití posudkového kritéria pro roztroušenou sklerózu s lehkým funkčním postižením, avšak nebyla hodnocena celková výkonnost, pohyblivost a schopnost žalobkyně vykonávat denní aktivity, vzhledem k položce č. 8 kapitoly VI, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Žalobkyně má omezeny denní aktivity, není schopna vykonávat bez určité pomoci soustavnou pracovní činnost. Dále má přítomny další poruchy, a to subklinická hypothyreosa, stav po plastice předního zkříženého vazu genus I. sin. v roce 2012, artroskopie v roce 2014, akutní pyelonefritis I. dx. v březnu 2013, recidivující infekce močových cest, cystoskopie a kalibrace uretry v říjnu 2013. Podle žalobkyně lékaři další poruchy zdravotního stavu zlehčili a řádně se jimi nezabývali. Proto navrhla jako důkaz vypracování znaleckého posudku. Posudkoví lékaři nevzali v úvahu ani skutečnost, že byla nucena změnit zaměstnání. Zdravotní stav nebyl řádně přezkoumán. Proto bylo navrženo zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.
II. Stručné shrnutí vyjádření žalované
3) Žalovaná k věci uvedla, že s ohledem na skutečnost, že se jedná o dávku podmíněnou nepříznivým zdravotním stavem, a proto v takovém případě rozhodnutí závislé především na odborném lékařském posouzení. Z toho důvodu je třeba ve věci vypracování posudku Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR ve smyslu § 4 odst. 2 zák. č. 582/1991 Sb. , v platném znění. Žalovaná rozhodnutí ponechala na úvaze soudu dle závěru posudkové komise.
III. Obsah správních spisů
4) Z přiloženého posudkového spisu soud zjistil, že žalobkyně byla posuzována lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Českých Budějovicích dne 23. 2. 2016, který při konstatované diagnóze roztroušená skleróza, toho času v popředí centrální levostranná hemiparéza a mozečková symptomatologie, subklinická hypothyreosa v anamnéze, toho času bez léčby, plastice LCA (předního zkříženého vazu) levého kolene v roce 2012 artroskopie levého kolena v roce 2014, akutní pravostranná pyelonefritida 03/2013, poté recid. infekce močových cest, cystoskopie a kalibrace uretry v 10/2013 určil, že dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odpovídá stavům uvedeným v kapitole VI, položka 6b, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a pokles pracovní schopnosti činí 25 %. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti se ve smyslu § 3 a 4 vyhlášky nemění. Na základě tohoto posudkového závěru bylo vydáno Českou správou sociálního zabezpečení v Praze dne 17. 6. 2015 rozhodnutí, kterým byla žádost žalobkyně o invalidní důchod zamítnuta. Žalobkyně s rozhodnutím nesouhlasila a podala proti němu námitky. V námitkách ze dne 16. 7. 2015 vyjádřila svůj nesouhlas s vydaným rozhodnutím. Novým posudkem o invaliditě vypracovaným posuzujícím lékařem České správy sociálního zabezpečení, na základě posouzení ze dne 17. 9. 2015, byl vysloven shodný závěr, jako lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení v Písku. Závěr lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení byl proto potvrzen. Sociální či finanční problematiku invalidizací řešit nelze. Lékař doporučil zažádat o status osoby zdravotně znevýhodněné.
5) Soud doplnil důkazní řízení o posudek Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 23. 2. 2016 uvedla, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu byla v době vydání napadeného rozhodnutí roztroušená skleróza, kdy toho času byla v popředí centrální levostranná hemiparéza a mozečková symptomatologie. Jednalo se o relaps remitentní formu EDSS 3,5 až 4,0 pro nedostatečnou stabilizaci na dosavadní terapii Gilenya (tato medikace trvala od 12/20014) byla nutná toho času indikace eskalace léčby na Lemtradu. Toto je v souladu i s výsledkem provedeného MRI vyšetření dne 29. 10. 2015, kdy byla popsána mírná progrese lesion loadu, byla zjištěna řada ložisek infratentoriálně v oblasti kmene a mozečku. Žalobkyně byla schopna pracovního zařazení s vyloučením především z těžké fyzické práce, práce ve zvýšeném stresu, včetně psychického, práce v nepříznivých podmínkách. Je schopna práce lehčího charakteru s výše uvedeným omezením a využitím své kvalifikace a pracovních zkušeností. Rozhodující příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu odpovídala k datu vydání napadeného rozhodnutí zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole VI, položka 6b, přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. , ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 25 až 35 %. Komise tento pokles stanovila na 35 %. Zvolila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení s přihlédnutím k tíži výše uvedeného zdravotního postižení, které na zavedené medikaci dále progredovalo. Nebyl zjištěn důvod pro další využití § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. v platném znění. Žalobkyně byla schopna vykonávat po vzniku invalidity prvního stupně výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné nebo duševní schopnosti eventuálně v podstatně menším rozsahu a intenzitě. Den vzniku invalidity komise stanovila na 15. 9. 2015.
6) Závěr komise vyslovila na základě vyšetření žalobkyně v komisi odbornou neuroložkou J.A. a na základě lékařských nálezů P.Z., P., ze dne 13. 5. 2015, neurologického vyšetření na Neurologické klinice 1. LF UK a VFN v Praze, T. z 15. 9. 2015, H. ze dne 17. 12. 2015 a 12. 1. 2016.
IV. Právní názor soudu
7) V dané záležitosti soud postupoval podle § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního ve znění pozdějších předpisů (dále jen s.ř.s. ), při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl.
8) Podle § 39 odst. 1 písm. b) zákona č.155/1995 Sb. , ve znění platném od 1. 1. 2010 je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odst. 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4 při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též o to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení, se považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na své zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.
9) Posouzení míry poklesu pracovní schopnosti a stanovení dne vzniku invalidity je otázkou odbornou, tudíž medicínskou, neboť důchod je podmíněn dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem a rozhodnutí soudu z toho důvodu závisí na odborném lékařském posouzení. Správní soudy nemohou učinit úsudek o této otázce samy. To vyplývá z § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, kdy posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních věcí. To za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Ty jsou vybaveny oprávněním k posuzování poklesu pracovní schopnosti a k zaujmutí posudkových závěrů o invaliditě (vznik, trvání, zánik). Posudkové řízení proto představuje specifickou formu správní činnosti spočívající v posouzení zdravotního stavu občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení a důchodového pojištění. Posudková činnost vyžaduje vedle odborných lékařských znalostí zároveň znalosti z oboru posudkového lékařství Soud tyto posudky hodnotí jako každý jiný důkaz ve smyslu § 77 odst. 2 s.ř.s. a u posudku se zabývá otázkou úplnosti, přesvědčivosti posudku, který se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a bývá zpravidla rozhodujícím důkazem pro posouzení správnosti a zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí. Posudkový závěr musí být zdůvodněn, avšak nemůže být soudem měněn v důsledku toho, že soud nemá potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity závisí.
10) Jinými slovy řečeno, soud sám zdravotní stav žadatele o invalidní důchod neposuzuje a nepřezkoumává. Ověřuje pouze, zda je posudek úplný a přesvědčivý. Zároveň se zabývá správností posudku a případně otázkou řádného složení komise. Bere přitom v úvahu, že úloha Posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR se opírá o stanovenou zákonnou úpravu. Komise jednají ve složení předseda, tajemník a vždy ještě alespoň jeden přísedící odborný lékař klinického oboru. Posudkový závěr se přijímá komisionálně. Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že posudková komise se musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, zvláště pak s těmi, které posuzovaná osoba namítá a musí své posudkové závěry náležitě a srozumitelně odůvodnit. Z posudku musí být zřejmé, že zdravotní stav byl posouzen komplexně na základě úplné zdravotnické dokumentace a s přihlédnutím ke všem tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy.
11) V dané záležitosti žalobkyně podala námitky proti rozhodnutí ze dne 17. 6. 2015 čj. 765 301 1586, kterým jí byla zamítnuta žádost o invalidní důchod s odůvodněním, že pokles pracovní schopnosti činil 25 %, což nepostačuje k přiznání požadované dávky. Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí námitky a v námitkovém řízení byl vypracován dne 17. 9. 2015 nový posudek lékařem České správy sociálního zabezpečení, který se ve svých závěrech shodoval se závěry lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení. Závěr prvostupňového správního orgánu byl z toho důvodu potvrzen a námitky žalobkyně byly zamítnuty.
12) Ke zcela odlišnému dospěla Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 23. 2. 2016, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Komise uzavřela, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. , ve znění pozdějších předpisů. Jednalo se o invaliditu prvního stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Invalidita vznikla dne 15. 9. 2015. Pokles pracovní schopnosti žalobkyně činil 35 %. Komise zvolila horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti, neboť přihlédla k tíži všech přítomných zdravotních postižení a dále ke skutečnosti, že po zavedené medikaci onemocnění dále progredovalo.
13) Komise hodnotila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobkyně tak, že odpovídá stavům uvedeným v kapitole VI, položka 6b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. , ve znění platném v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena na 25 až 35 %. Komise tento pokles stanovila na 35 %. Zvolila, jak bylo výše popsáno, horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti. Pro další využití § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb. , v platném znění nebyl shledán posudkový důvod. Žalobkyně byla schopna vykonávat po vzniku invalidity prvního stupně výdělečnou činnost jen s podstatně menšími nároky na tělesné nebo duševní schopnosti, eventuálně v podstatně menším rozsahu a intenzitě.
14) Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu takto zjištěného a dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí nebylo správné, a to z důvodů vad řízení. Posudková komise dospěla k jednoznačnému závěru, že zdravotní stav žalobkyně nebyl hodnocen správně. Podle komise bylo správné hodnocení poklesu míry pracovní schopnosti při horní hranici zvolené kapitoly VI a položky 6b na 35 %, neboť u žalobkyně byly přítomny další zdravotní potíže, navíc došlo k progredování zdravotního postižení i po zavedené medikaci. Komise uzavřela, že žalobkyně byla k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění a jednalo se o invaliditu prvého stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) téhož zákona. Z toho důvodu nebyl správný závěr vyslovený v žalobou napadeném rozhodnutí, kterým byly námitky žalobkyně proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v prvním stupni zamítnuty. V dané věci nebyl v řízení před správními orgány zdravotní stav žalobkyně hodnocen komplexně a správně. Na základě posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích bylo postaveno na jisto, že pokles pracovní schopnosti žalobkyně činil 35 %, a tudíž bylo odůvodněné žalobkyni přiznat invaliditu prvého stupně podle § 39 odst. 2 písm. a) zákona o důchodovém pojištění. Komise vzala v úvahu veškeré doložené lékařské zprávy žalobkyně. Zabývala se komplexně přítomnými zdravotními obtížemi a vzala v úvahu i profesi žalobkyně. Žalobkyně byla v komisi vyšetřena odbornou neuroložkou. Zároveň bylo přihlédnuto i k výsledkům MRI vyšetření. Bylo vzato v úvahu, že zdravotní stav žalobkyně ovlivňuje i její pracovní schopnost. Výdělečnou činnost je schopna vykonávat s podstatně menšími nároky na tělesné nebo duševní schopnosti, eventuálně podstatně menším rozsahu a intenzitě. Soud hodnotí posudek, který byl vypracován Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích za úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní schopnosti žalobkyně.
V. Závěr, náklady řízení
15) Soud proto uzavřel, že žaloba žalobkyně byla důvodná, a proto podle § 78 odst. 1 s.ř.s. ve vztahu k § 76 odst. 1 písm. b) s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil České správě sociálního zabezpečení k dalšímu řízení. V dalším řízení Česká správa sociálního zabezpečení v Praze rozhodne znovu o námitkách žalobkyně a bude vycházet ze závěrů, že zdravotní stav žalobkyně k datu vydání napadeného rozhodnutí odpovídal invaliditě prvého stupně ve smyslu § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb. , ve znění pozdějších předpisů.
16) Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. , podle kterého má účastník řízení, který měl ve věci plný úspěch právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů před soudem proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla v řízení úspěšná, avšak vzhledem k tomu, že soud rozhodl bez nařízeného jednání, žalobkyni žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žalobkyni se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Krajský soud v Českých Budějovicích
dne 10. března 2016
JUDr. Marie Trnková v. r.
Samosoudkyně
Za správnost vyhotovení :
Prázdná Jaroslava