Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Ad 35/2015 - 23

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobce V. H., proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, k žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20.3.2015 č.j. MPSV-UM/7344/15/4S-MSK, ve věci nepřiznání příspěvku na živobytí,

t a k t o:

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I.

[1] Žalobci nebyla přiznána dávka pomoci v hmotné nouzi – příspěvek na živobytí z důvodu nesplnění zákonem stanovených povinností.

[2] Žalobce v zákonné lhůtě podal u zdejšího soudu žalobu proti v záhlaví označenému rozhodnutí žalovaného, ve které uvedl, že předmětná dávka mu byla zamítnuta z důvodu, že dle sociálního šetření ze dne 19.9.2014 v místě jeho trvalého bydliště bylo správním orgánem zjištěno, že se v uvedeném bytě nezdržuje. Uvedeného sociálního šetření se nemohl zúčastnit, neboť v té době se sešel s panem L. S., bytem B., P.13, v Bratislavě. Tuto skutečnost si správní orgán neověřil a rozhodl. Navrhl výslech uvedené osoby jako svědka a dále, aby soud určil, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně i rozhodnutí o odvolání MPSV se ruší a správnímu orgánu se přikazuje o žádosti na základě zjištěných skutečností u soudu znovu rozhodnout. K žalobě přiložil jízdenku autobusu REGIOJET ze dne 16.4.2015 ze stanice Brno, AN u hotelu Grand do Bratislavy a další jízdenku z Brna do Bratislavy ze dne 26.5.2015.

[3] Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 19.6.2015 popřel oprávněnost žaloby, odkázal na zjištění ze správního spisu a zdůraznil, že žalobce neosvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, když na výzvu nereagoval, i když byl ve výzvě ze dne 19.9.2014 upozorněn na následky nesplnění povinností. Navrhl žalobu v plném rozsahu zamítnout.

II.

[4] Napadeným rozhodnutím žalovaný odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně Úřadu práce ČR – Krajské pobočky v Ostravě ze dne 20.1.2015 č.j. 7826/2015/HAF, kterým nepřiznal dávku pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí dle ust. , a , potvrdil. V odůvodnění uvedl, že rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo mimo jiné odůvodněno i tím, že odvolatel v zákonem stanovené lhůtě správnímu orgánu nedoložil a neosvědčil skutečnosti stanovené výzvou. Nesplnil tak povinnost dle o pomoci v hmotné nouzi (dále jen ZPHN). Odvolací orgán se s právním závěrem správního orgánu ztotožnil. Současně se vyjádřil k námitkám odvolatele.

III.

[5] Žalobce výslovně nesouhlasil s rozhodnutím věci bez ústního jednání, proto bylo nařízeno jednání, kterého se však žalobce bez omluvy nezúčastnil; bylo tak soudem rozhodnuto dle , (dále jen ), bez přítomnosti žalobce.

[6] Z obsahu správních spisů bylo zjištěno, že žalobce dne 20.8.2014 u Úřadu práce ČR podal žádost o příspěvek na živobytí, když v tiskopise uvedl trvalý pobyt na adrese H.-M., D. 687/4. V prohlášení o celkových sociálních a majetkových poměrech uvedl, že vlastní nemovitost sloužící k bydlení, a to byt 2+1 v hodnotě 500.000,- Kč. V informaci o užívaném bytu uvedl, že se jedná o byt č. X, podlahová plocha 56m². Dále předložil dohodu ze dne 21.8.2014 uzavřenou mezi převodci panem Mgr. J. S. a Ing. H. K. a nabyvatelem V. H. o hrazení nájemného a vyúčtování plnění spojených s užíváním předmětného bytu, dále založen výpis z katastrálního úřadu, ve kterém uvedeno, že došlo k novému stavu k předmětné nemovitosti, a to kupní smlouvou ze dne 25.6.2014 s právními účinky zápisu ke dni 9.7.2014 ve prospěch V. H. Dále doložena fotokopie průkazu uchazeče o zaměstnání obsahující údaje, že tento je evidován od 21.3.2014, potvrzení o propuštění z vazby, dle kterého na osobní svobodě byl omezen od 21.3.2011 do 20.3.2014. Z dodatku č. 2 Smlouvy o obstarávání provozu a oprav společných částí budovy uzavřené mezi V. H. a Stavebním družstvem Havířov o obsahu, mimo jiné, že s účinností od 9.7.2014 se pan V. H. stal vlastníkem bytu č. X v budově na adrese H.-M., D. 687/4, dále přiložen platební kalendář – rozpis záloh pro dodavatele ČEZ, prodej, s.r.o. pro odběratele V. H. na adrese D. 687/4, H. Založen protokol ze sociálního šetření ze dne 19.9.2014 v 10:23 hod. v bytě na ul. D. 687/4, kde mimo jiné uvedeno, že uvedený byt je zcela prázdný, absolutně bez jakéhokoliv vybavení a na otázku, kde skutečně bydlí, pan H. uvedl, že u rodičů, ale na základě toho, že rozhovor není nahrávaný, tak bude tvrdit, že bydlí tady a bude se bránit, aby dávku dostal. Založeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 25.3.2014 o nepřiznání podpory v nezaměstnanosti. Dne 19.9.2014 s doručením žalobci 24.9.2014 úřad práce vyzval žalobce k doplnění a doložení údajů k žádosti o dávku příspěvek na živobytí k doložení dokladů o bydlišti, kde se skutečně zdržuje, s obsahem na odkaz provedeného sociálního šetření, a to ve lhůtě do 8 dnů, dále založen protokol z dalšího sociálního šetření, které se mělo uskutečnit 26.9.2014 v 11:40 hod., sociální pracovnici však nikdo v předmětném bytě neotevřel. Žalobce dne 25.9.2014 e-mailem sdělil (bez ověřeného podpisu) správnímu orgánu jako reakci na výzvu k ověření údajů k žádosti, že doložil potřebné y a dokumenty paní P. P., pracovnici ÚP ČR. Z dokladu plyne, že se zdržuje v místě svého trvalého bydliště a řádně platí poplatky. K šetření z 19.9.2014 se nemůže vyjádřit, neboť neví, kdo a kde sociální šetření prováděl a nemohl se k němu vyjádřit. Dále obsahem je úřední záznam sociální pracovnice P. P. k neúspěšnému pokusu o další sociální šetření dne 26.9.2014. Správní orgán I. stupně rozhodl 1.10.2014 nepřiznat příspěvek na živobytí, avšak toto rozhodnutí k odvolání účastníka řízení bylo zrušeno dne 10.11.2014 z důvodu procesního pochybení, konkrétně porušení ust. . Následně byl žalobce vyzván 3.12.2014 (doručeno 15.12.2014) k možnosti vyjádřit se k podkladům rozhodnutí v dané věci ve lhůtě do 5ti pracovních dnů, na což účastník řízení reagoval žádostí o posunutí termínu pro seznámení se s podklady ze zdravotních důvodů, neboť trpí silným nachlazením a horečnatým stavem, a to na první týden v lednu. Správní orgán dne 20.1.2015 znovu ve věci rozhodl. V zákonné lhůtě podáno odvolání, o němž žalovaný rozhodl dne 20.3.2015 (napadené rozhodnutí v tomto soudním řízení, pozn. soudu).

IV.

[7] Po přezkoumání skutkového a právního stavu v rozsahu ustanovení , (dále jen ), dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

[8] V ust. jsou dány povinnosti žadatele o dávky pomoci v hmotné nouzi. Podle písm. a) je žadatel o dávku povinen osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, na její výši nebo výplatu a na výzvu se osobně dostavit k příslušnému orgánu moci v hmotné nouzi, nebrání-li tomu těžko překonatelné překážky, zejména zdravotní stav.

[9] Správní orgán na úseku rozhodující o dávkách v hmotné nouzi, v souzené věci konkrétně příspěvku na živobytí, v rámci řízení o žádosti o předmětnou dávku provedl dne 19.9.2014 v dopoledních hodinách šetření v bytě, které žalobce v žádosti označil za byt, který užívá a který je v jeho vlastnictví. Sociální pracovnice v protokolu ze sociálního šetření uvedla, že pokud se týká vybavení bytu, byla tam jen kuchyňská linka se sporákem, jinak místnost zcela prázdná, prázdné také skříňky, bez jakéhokoli zařízení byly i další dva pokoje, nenacházela se tam žádná postel či matrace. K přímé otázce, kde bydlí, přítomný žalobce uvedl, že u rodičů. Následně dne 26.9.2014 proveden neúspěšný pokus o další sociální šetření. Žalobce byl správním orgánem vyzván k osvědčení skutečností rozhodných pro nárok na předmětnou dávku dne 19.9.2014 s doručením žalobci dne 24.9.2014. Žalobce však žádné další požadované skutečnosti neosvědčil.

[10] Nárok na příspěvek na živobytí má osoba v hmotné nouzi, jestliže její příjem a příjem společně posuzovaných osob nedosahuje částky živobytí posuzovaných osob ( ). Výchozí podmínkou pro nárok na příspěvek na živobytí je skutečnost, že posuzovaná osoba se nachází v hmotné nouzi, tedy, že její příjem a příjem společně posuzovaných osob po odečtu přiměřených nákladů na bydlení nedosahuje částky živobytí. Z uvedeného vyplývá, že je nutné nejprve stanovit okruh osob, jejichž příjmy budou posuzovány. Okruh společně posuzovaných osob se stanoví podle zákona o životním a existenčním minimu, pokud zákon o pomoci v hmotné nouzi nestanoví jinak (viz ust. zphn). Do okruhu společně posuzovaných osob dle zákona o životním a existenčním minimu se posuzují jiné osoby, které společně užívají byt, s výjimkou osob, které písemně prohlásí, že spolu trvale nežijí a společně neuhrazují náklady na své potřeby.

[11] Soud nejdříve předestírá, že je povinností správního orgánu zjistit skutečný stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti ( ). Při zjišťování skutečného stavu věci v mezích vytýčených podmínek pro nárok na předmětnou dávku správní orgán nemůže rozhodnout jen na základě žadatelem předestřených informací, bez jakéhokoliv vlastního ověření ať již listinnými důkazy či šetřením na místě samém. Soud nespatřil v postupu správního orgánu, který žalobce vyzval k předložení podkladů ohledně jeho skutečného pobytu, zvláště poté, co si sociální pracovnice sama ověřila, že zařízení předmětného bytu nenasvědčuje tomu, že by v něm někdo pobýval, pochybení. Soud nezpochybnil výsledky sociálního šetření ze dne 19.9.2014, i přes tvrzení žalobce, že toho dne pobýval na Slovensku. Sociální pracovnice ze své pozice nemá žádný zájem na výsledku řízení, naopak je to žalobce, který očekává přiznání předmětné dávky, a je proto v jeho zájmu zpochybňovat zjištěné skutečnosti správním orgánem, nejsou-li mu ku prospěchu. Z tohoto důvodu neprováděl dokazování navrhovaným výslechem svědka. Soud zdůrazňuje, že správní orgán musí být aktivní při zjišťování podmínek pro nárok na dávky v hmotné nouzi a nemůže pasivně vyjít jen z údajů předložených a tvrzených žalobcem, který z důvodu svého zájmu, ať již vědomě nebo nevědomě, tvrdí jen pro něj přínosné skutečnosti. Stejně však i žalobce nemůže být pasivní a očekávat aktivitu jen ze strany správního orgánu a musí aktivně plnit povinnosti dané zvláštními zákony, v souzené věci S odvoláním na odstavec [8] tohoto rozsudku žalobce přes výzvu správního orgánu neosvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na předmětnou dávku, čímž nesplnil povinnost danou v ust.

Vzhledem k tomu, že žalobce byl ve výzvě ze dne 19.9.2014 řádně, srozumitelně a zcela nepřehlédnutelně poučen o následku nesplnění povinnosti, byly dány zákonné důvody pro nepřiznání příspěvku na živobytí v souladu s

[12] Pokud se týká listinných důkazů předložených žalobcem, a to jízdenky z cest do Bratislavy ve dnech 16.4.2015 a 26.5.2015, soud sice jimi provedl důkaz, avšak tyto jízdenky prokazující cestu do Bratislavy s odstupem jednoho roku po vydání napadeného rozhodnutí neměly žádný vztah k projednávané věci, a tudíž nemohly svědčit ani ve prospěch ani v neprospěch žalobce.

[13] Krajský soud hodnotil nejen napadené rozhodnutí, ale i zákonnost správního řízení, které předcházelo vydání napadených rozhodnutí, dle skutkového a právního stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí ( , , dále jen ) a v rozsahu žalobních bodů ( ) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žaloba byla zamítnuta dle ust.

V.

[14] O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle ustanovení a 2 , podle nichž má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Žalobce neměl v řízení úspěch a úspěšná žalovaná nemá právo na náhradu ze zákona.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí č. 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ostravě dne 16. března 2016

JUDr. Jana Záviská

samosoudkyně