Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Ad 6/2015 - 87

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Hany Veberové

a soudkyň JUDr. Jitky Hroudové a JUDr. Evy Rybářové v právní věci žalobce: JUDr. O. K.,

advokát se sídlem P., D. 1687/34, v řízení zastoupeného obecným zmocněncem F. H., bytem

P., V. 4, proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Praha 1, Národní třída 16,

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 9.2.2015, č.j. ,

t a k t o:

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhá přezkoumání a

zrušení rozhodnutí žalované ze dne 9.2.2015, č.j. , kterým byl žalobci pozastaven

výkon advokacie.

Žalobce uvádí, že ve svém rozhodnutí žalovaná vycházela především z obžaloby

Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 17.10.2013, č.j. 1 KZV 11/2013, podle které

žalobce společně s obviněným J. S. dne 6.10.2010 v kanceláři notářky JUDr. E. N., po

předchozím souhlasu poškozeného JUDr. V. Š., advokáta se sídlem Praha 2, V Tůních 11,

podepsal J. S., předseda představenstva spol. Star Group Czech, a.s., Praha 1, Benediktská

722/11,( jako „kupující a složitel“, s poškozeným JUDr. V. Š. (jako „schovatel“) Smlouvu o

úschově finančních prostředků za přítomnosti žalobce, a následně téhož dne v kanceláři notáře

JUDr. Z. R., B., R. 11 smlouvu podepsal Z. F., zástupce spol. Riola, s.r.o., když obsah

pokračování 2 11Ad 6/2015

smlouvy byl formulován v rozporu se skutečností tak, že J. S. dne 22.9.2010 deponoval do

advokátní úschovy poškozeného JUDr. V. Š. peněžní hodnotu ve výši 6.000.000,- Kč, když

ve skutečnosti převzal poškozený od žalobce pouze směnku na řad výstavce J. S., a

v návaznosti na toto jednání J. S. předložil právnímu zástupci svých věřitelů JUDr. J. V.

zfalšované potvrzení o složení shora uvedených finančních prostředků ze dne 22.9.2010, které

vyhotovil J. S. jménem poškozeného, a žalobce ho opatřil svým podpisem i.s. JUDr. Š. a

razítkem AK poškozeného, ke kterému měl s ohledem na pracovní vztah s poškozeným

přístup, vše bez jeho vědomí a souhlasu, dále J. S. předal JUDr. J. V. dokument označený jako

„Vrácení půjčky“, kterým dává souhlas s uvolněním finanční částky ve výši 2.500.000,- Kč

z advokátní úschovy ve prospěch V. T. a na základě těchto dvou dokumentů vyzval JUDr. J.

V. poškozeného JUDr. V. Š. v zastoupení spol. Orpheo Investment Inc. dopisem ze dne

4.10.2010 k vyplacení částky ve výši 6.000.000,- Kč a v zastoupení V. T. dopisem ze dne

11.10.2010 k vyplacení částky ve výši 2.500.000,- Kč a uvedeného jednání se obvinění

dopustili, ač si byli od počátku vědomi, že finanční prostředky ve výši 6.000.000,- Kč nikdy

na účet AK poškozeného do advokátní úschovy složeny nebyly a ani v budoucnu J. S. nemá

v úmyslu je složit, přičemž v obou případech poškozený JUDr. V. Š. z objektivních důvodů

žádné finanční prostředky věřitelům J. S. nevyplatil.

Žalobce uvádí, že žalovaná měla na jednání dne 9.2.2015 k dispozici vyjádření žalobce

a důkazy prokazující skutečnost, že žalobce nebyl dne 6.10.2010 přítomen v notářské

kanceláři podpisu smlouvy o úschově finančních prostředků, přičemž z obžaloby vyplývá, že

je vyloučeno, aby žalobce bez vědomí a souhlasu JUDr. V. Š. podepsal v jeho zastoupení

potvrzení o složení finančních prostředků ze dne 22.9.2010, neboť jej tento měl k dispozici a

dne 6.10.2010 potvrzení o své vůli poslal příjemci Z. F. Žalobce byl postupem orgánů

činných v trestním řízení a žalovanou donucen těmto orgánům sdělit podstatné věci ohledně

zdravotního stavu JUDr. V. Š. a vzhledem k jejich vzájemné dřívější i současné pomoci lze

konstatovat, že újmu jednoho by druhý považoval za újmu vlastní, tedy že se jedná o osobu

blízkou. Z tohoto důvodu žalobce nesouhlasí s tvrzením v napadeném rozhodnutí, že žalobce

ohrozil důvěru poškozeného k jeho osobě jako advokátovi, neboť žalobce se údajného jednání

nedopustil jako advokát, ale jako přítel JUDr. V. Š.

Žalobce zdůraznil, že společné setkání s J. S. a JUDr. V. Š. proběhlo pouze jednou, a

to 4.10.2010, kdy doprovázel JUDr. V. Š. do kanceláře notářky JUDr. E. N., ale do kanceláře

již ovšem nešel a další společné setkání již neproběhlo. Žalobce dále uvedl, že v září 2010 jej

oslovil J. H., který za účelem nákupu stavebního materiálu potřeboval urychleně složit do

advokátní úschovy jeho kupní cenu a uvedl, že finanční zajištění provede spol. STAR

GROUP CZECH a.s. Dne 23.9.2010 žalobce připravil návrh smlouvy o úschově peněžních

prostředků a dostavil se do kanceláře spol. STAR GROUP CZECH a.s., kde se setkal s J. H. a

J. S., který mu sdělil, že společnost částku 6.000.000,- Kč momentálně k dispozici nemá, ale

je připraven vydat zajišťující směnku. Žalobce uvedenou variantu konzultoval telefonicky

s JUDr. V. Š., který souhlasil, a proto téhož dne vyhotovil smlouvu o úschově směnky na

částku 6.000.000,- Kč s tím, že za úschovu náleží JUDr. V. Š. odměna ve výši 150.000,- Kč.

Tuto smlouvu J. S. dne 24.9.2010 podepsal a současně vystavil vlastní směnku na částku

6.000.000,- Kč. Téhož dne po telefonické žádosti právníka J. S. a následném souhlasu JUDr.

V. Š. uděleném v rámci telefonního rozhovoru podepsal žalobce potvrzení pro prodejce

stavebního materiálu dokládající skutečnost, že spol. STAR GROUP CZECH a.s. složila do

advokátní úschovy finanční prostředky na nákup stavebního materiálu. Následně žalobce

uvedené y převedl na JUDr. V. Š., vyžádané potvrzení mu ihned předal a ten jej emailem

zaslal Z. F., prodejci stavebního materiálu.

pokračování 3 11Ad 6/2015

Žalobce se nedomnívá, že by v rámci své dosavadní advokátní praxe ohrožoval důvěru

v řádný výkon advokacie, neboť v roce 2005 byl laickou veřejností navržen na Právníka roku

v anketě E-Práva a v roce 2012 ocenilo jeho práci Velvyslanectví Spolkové republiky

Německo v Praze. Žalobce uvádí, že rozhodnutí žalované způsobí ztrátu důvěry u klientů a

vzhledem k věku a zdravotnímu stavu jej i přímo ohrozí na životě, neboť se dostane do těžko

řešitelné životní situace.

Žalovaná ve vyjádření k podané žalobě nejprve namítla, že žaloba je soudně

neprojednatelná, neboť směřuje proti představenstvu žalované, které nemá právní

subjektivitu, jeho rozhodnutí jsou rozhodnutími právnické osoby a nemůže tedy být

samostatným účastníkem soudního řízení. K věci pak uvedla, že žaloba není důvodná, neboť

řízení vedené žalovaným o možnosti pozastavení výkonu advokacie není řízením, ve kterém

by se rozhodovalo o vině či nevinně dotčeného advokáta a žalovaná vychází z rozhodnutí a

procesních postupů orgánů činných v trestním řízení, aniž by mohla jejich správnost

přezkoumávat. Rozhodování žalované se opírá o

o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“), s uvedením, že je nepochybné, že je žalobce

trestně stíhán pro závažný úmyslný trestný čin a byla proti němu podána obžaloba. Žalovaná

také doplňuje, že skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin, ohrožují důvěru

v další řádný výkon advokacie tímto advokátem, i když se tato podmínka vztahuje

k dřívějšímu stádiu přípravného řízení. Důvěra v řádný výkon advokacie je dána zejména

schopností advokáta dodržovat právní a stavovské předpisy při výkonu advokacie, především

čestným a svědomitým jednáním a plněním dalších povinností stanovených zákonem o

advokacii. V opačném případě dochází ke ztrátě, případně k ohrožení důvěry v řádný výkon

advokacie tímto advokátem, a to jak ze strany klientů, budoucích možných klientů, stavovské

organizace advokátů a dalších subjektů, zejména orgánů, před nimiž advokát vystupuje.

Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že dne 17. 10. 2013 byla podána obžaloba

Městského státního zastupitelství v Praze č.j. 1 KZV 11/2013, podle které žalobce spáchal

zločin podvodu podle , odst. 5 písm.a) ve stádiu pokusu podle

ve formě účastenství podle trestního

zákoníku. Žalovaná poté, co se z uvedené obžaloby dozvěděla o trestním stíhání žalobce,

zahájila řízení o možnosti pozastavení výkonu advokacie žalobce. Řízení bylo ukončeno

rozhodnutím žalované ze dne 9.2.2015 č.j. , kterým byl výkon advokacie žalobce

pozastaven. V rozhodnutí žalovaná uvedla, že zákon o advokacii umožňuje pozastavit výkon

advokacie advokátovi v průběhu jeho trestního stíhání za účelem ochrany zájmů současných a

budoucích klientů. Současně s posouzením podmínky podání obžaloby či případného zahájení

trestního stíhání pro úmyslný trestný čin se žalovaná zabývala otázkou, zda skutečnosti

nasvědčující tomu, že byl spáchán takový trestný čin, ohrožují důvěru v další řádný výkon

advokacie tímto advokátem. Takové ohrožení není zákonem vyžadováno u konkrétních

klientů, ale vztahuje se na veřejnost a potenciální klienty. Zejména se jedná o trestné činy

spáchané v souvislosti s výkonem advokacie, kdy došlo k poškození zájmů klientů či jiných

osob, přičemž v rámci řízení žalovaná nerozhoduje o vině či nevině advokáta ani

nepřezkoumává správnost rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení.

Soud projednal věc bez nařízení jednání, neboť účastníci řízení k výzvě soudu

nevyjádřili výslovný nesouhlas s tímto postupem. Má se tedy za to, že s rozhodnutím

bez nařízení jednání souhlasí (ustanovení ).

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející

řízení před správním orgánem z hlediska žalobních námitek uplatněných v podané žalobě, při

přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání žalobou

pokračování 4 11Ad 6/2015

napadeného rozhodnutí (ustanovení ) a dospěl k závěru, že

žaloba není důvodná.

Z napadeného rozhodnutí je patrné, že žalovaná pozastavila výkon advokacie žalobci

v souladu s ustanovením § 9 odst.2 písm. a) zákona o advokacii, dle kterého komora může

pozastavit advokátovi výkon advokacie, pokud na něho byla v trestním řízení podána

obžaloba, návrh na schválení dohody o vině a trestu nebo návrh na potrestání pro úmyslný

trestný čin, anebo bylo-li proti němu pro takový trestný čin zahájeno trestní stíhání a

skutečnosti nasvědčující tomu, že byl takový trestný čin spáchán, ohrožují důvěru v další

řádný výkon advokacie tímto advokátem.

Soud se nejprve zabýval námitkou žalované, která uvedla, že žaloba směřuje proti

někomu, kdo nemá právní subjektivitu, konkrétně proti představenstvu žalované. Jak vyplývá

z judikatury, například z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20.4.2012 č.j. 2 As

117/2011-106, žalovaná je veřejnoprávní korporací typu profesní samosprávy, má

samostatnou právní subjektivitu a jednotlivé orgány za ni vystupují a jednají na základě jejich

působnosti vymezené zákonem. Podle § 44 zákona o advokacii je představenstvo výkonným

orgánem žalované, kterému mimo jiné přísluší rozhodovat o pozastavení výkonu advokacie.

Pokud tedy žalobce napadá rozhodnutí představenstva žalované, je patrné, že žaloba směřuje

proti žalované. Žalovaná vystupuje vůči svým členům v řízení o jejich právech a

povinnostech jako správní orgán, a proto lze proti jejímu rozhodnutí podat žalobu podle § 65

Případné chybné či nepřesné označení žalovaného nemá za následek nemožnost

projednat žalobu, protože postavení poškozeného v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního

orgánu vyplývá přímo ze zákona. Podle je žalovaným správní orgán, který rozhodl

v posledním stupni, nebo správní orgán, na který jeho působnost přešla. To znamená, že

v případě nedostatečného označení žalovaného soud sám žalovaného – právě s přihlédnutím

k ustanovení – určí.

Dále se pak soud zabýval vlastními žalobními námitkami žalobce, z nichž je patrné, že

žalobce nesouhlasí s tím, že mu byl napadeným rozhodnutím pozastaven výkon advokacie,

neboť je přesvědčen o tom, že jednání, kterého se měl dopustit, neproběhlo tak, jak je

uvedeno v obžalobě. Žalobce namítal, že žalovaná při svém rozhodování vycházela především

z obžaloby Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 17.10.2013, č.j. 1 KZV 11/2013.

Tyto námitky neshledal soud důvodnými. Z ustanovení § 9 odst. 2 písm. a) tohoto zákona

vyplývá oprávnění žalované k pozastavení výkonu advokacie advokátovi kromě jiného

v případě, kdy na něho byla podána obžaloba pro úmyslný trestný čin. Tato podmínka byla

v případě žalobce splněna, neboť nespornou skutečností je, že na žalobce byla podána

obžaloba pro zločin podvodu podle , odst. 5 písm. a) ve stádiu

pokusu podle ve formě účastenství podle

. Žádné další podmínky, které by v případě podání obžaloby na advokáta

musely být pro pozastavení výkonu jeho činnosti splněny, již zákon nestanoví. Zejména

žalovaná není oprávněna posuzovat, zda byla obžaloba podána důvodně.

Žalobce v podané žalobě navrhuje celou řadu důkazů, kterými chce prokázat, že

jednání, které je mu kladeno za vinu, proběhlo jinak a nebylo jednáním trestněprávním. Ani

soud ve správním přezkumném řízení, ani žalovaná ale nejsou orgány činnými v trestním

řízení, a proto nejsou oprávněni provádět důkazy k objasnění toho, zda se skutek stal tak, jak

je popsán v podané obžalobě, ani rozhodovat o vině či nevině žalobce, s nímž je vedeno

trestní řízení. Proto soud žalobcem navržené důkazy neprovedl. Otázku, zda se žalobce

pokračování 5 11Ad 6/2015

dopustil svým jednáním zločinu podvodu, musí posoudit příslušné orgány činné v trestním

řízení ( trestní soud). Je nutno s odkazem na zmíněné ustanovení § 9 odst. 2 písm. a) zákona o

advokacii zopakovat, že pro žalovaného byla v této chvíli rozhodná skutečnost, že byla

podána obžaloba pro úmyslný trestný čin. Způsob spáchání trestného činu ( zločinu),

posouzení trestní odpovědnosti není předmětem řízení o pozastavení výkonu advokacie

určitému advokátovi.

Žalobce v podané žalobě také vyjádřil nesouhlas s tvrzením žalované, že svým

jednáním ohrozil důvěru poškozeného JUDr. V. Š. k jeho osobě jako advokátovi. Poškozený

JUDr. V. Š. je pro žalobce osobou blízkou a nikdy se necítil jednáním žalobce poškozený.

Navíc se žalobce údajného jednání nedopustil jako advokát, ale jako jeho přítel s cílem

zabezpečit mu finanční profit ve výši 150.000,- Kč. Žalobce rovněž připomenul své dosavadní

úspěchy v advokátní praxi.

Je pravdou, že žalovaná v napadeném rozhodnutí posuzovala i to, zda žalobce svým

jednáním ohrozil důvěru v další výkon advokacie žalobcem, ale z tohoto rozhodnutí v žádném

případě nevyplývá, že by žalobci bylo vytýkáno pouze to, že „ohrozil důvěru poškozeného

JUDr. V. Š. k jeho osobě jako advokátovi“. Naopak je z něho patrné, že žalovaná splnění této

podmínky hodnotila ze širšího hlediska, když uvedla, že ohrožení důvěry v další řádný výkon

advokacie tímto advokátem není podmíněno ohrožením důvěry konkrétních klientů. Přitom

odkázala nejen na důvěru vlastních klientů advokáta, ale také na důvěru žalované a na

obecnou důvěru společnosti, tedy všech potenciálních klientů advokáta. Nelze tedy souhlasit

s námitkou žalobce, že ohrožení důvěry směřuje k poškozenému JUDr. V. Š., neboť tato

skutečnost z napadeného rozhodnutí nevyplývá.

Soud považuje za nutné uvést k posouzení, zda „skutečnosti nasvědčující tomu, že byl

takový trestný čin spáchán, ohrožují důvěru v další řádný výkon advokacie tímto advokátem“,

že ze znění citovaného ustanovení § 9 odst. 2 písm. a) zákona o advokacii vyplývá, že tato

podmínka se vztahuje k dřívějšímu stádiu přípravného řízení – mezi vznesením obvinění a

podáním obžaloby, tedy až k druhé části věty za slovy „anebo“ Pozastavit výkon advokacie

může komora jednak tehdy, jestliže byla na advokáta podána obžaloba, návrh na schválení

dohody o vině a trestu nebo návrh na potrestání pro úmyslný trestný čin, a jednak tehdy, bylo-

li proti němu pro takový trestný čin zahájeno trestní stíhání a skutečnosti nasvědčující tomu,

že byl takový trestný čin spáchán, ohrožují důvěru v další řádný výkon advokacie tímto

advokátem. V prvém případě postačí zjištění, že byla podána obžaloba, návrh na schválení

dohody o vině a trestu či návrh na potrestání pro úmyslný trestný čin, v druhém případě ( kdy

je trestní stíhání v počátku ) je nutno zjišťovat, zda jsou zde skutečnosti, které ohrožují důvěru

ve výkon advokacie. Z napadeného rozhodnutí je patrné, že se žalovaná posouzením ohrožení

důvěry zabývala v daném případě spíše pro úplnost, aby podpořila svůj závěr o tom, že byly

splněny zákonné podmínky a ona mohla výkon advokacie žalobci pozastavit bez jakýchkoli

pochybností, neboť na žalobce se vztahuje prvá část věty ust. § 9 odst. 2 písm. a) zákona o

advokacii, dle které postačí zjištění, že obžaloba byla podána.

Ze shora uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, a proto

žalobu podle zamítl.

Výrok o nákladech v řízení je odůvodněn ustanovením , žalobce neměl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému

pokračování 6 11Ad 6/2015

správnímu orgánu náklady nad rámec jeho běžných činností nevznikly. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.

Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se

sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se

dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na

sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě

obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,

v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské

právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro

zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 17. března 2016

JUDr. Hana Veberová

předsedkyně senátu