Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

16 Ad 25/2015 - 32

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci

žalobce: Ing. J. K., bytem X, zastoupeného: Mgr. Tomáš Krejčí, advokát se sídlem Pařížská

204/21, 110 00 Praha 1, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem

Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 26.3.2015 proti

rozhodnutí žalované ze dne 21.1.2015 č.j. X o starobní důchod,

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Včasnou žalobou ze dne 26.3.2015 se žalobce domáhal přezkoumání napadeného

rozhodnutí žalované ze dne 21.1.2015 č.j. X, které mu bylo doručeno dne 29.3.2015, neboť

dle něho spatřuje jediný rozpor mezi ním a ČSSZ na základě výkladu ustanovení § 174 odst. 2

, o sociálním zabezpečení, ve znění platném do 31. prosince 1995

(dále jen ZSZ), jelikož žalovaná sousloví …ke dni 31. prosince 1992; …vykládá tak, že

podmínkou je, aby pracovní poměr trval daný den, tj. 31. prosince 1992, a on je přesvědčen,

že stačí, aby podmínka byla splněna kdykoliv v době do rozhodného dne. Systematický

výklad sousloví …ke dni 31. prosince 1992; ...dle něho znamená možnost splnit danou

podmínku kdykoliv s nejzazším možným termínem právě v předmětný den. Slovník spisovné

češtiny uvádí, že přeložka „k“, „ke“, popř. též „ku“ vyjadřuje prostorovou a časovou blízkost.

Jako synonymum jejího časového významu je často uváděna předložka „do“. Podle jeho

logického výkladu mu vznikl nárok na snížený věk odchodu do důchodu již v průběhu roku

1991, kdy splnil podmínku 16 let zaměstnání v I.A pracovní kategorii a tento získaný nárok

již nemohl být zpětně odebrán. Rovněž poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu

(dále jen NSS) sp. zn. -87, neboť dle jeho názoru se týká věci obdobné a NSS

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 2 16Ad 25/2015

se v jeho odůvodnění několikrát zabýval výkladem sporného ustanovení § 174 odst. 2 zákona

č. , o sociálním zabezpečení; v bodě 25 rozsudku se uvádí: „S ohledem na vývoj

právní úpravy i důvody, jež vedly zákonodárce k prodloužení aplikace preferovaných

kategorií až do konce roku 1992, se výklad žalované (ČSSZ), která svůj názor opírá o faktický

výkon práce v jediný den v roce, jeví NSS neudržitelný. “ Dále v bodě 25 tohoto rozsudku

bylo také uvedeno, že den 31.12.1992 byl důvodovou zprávou k zákonu o pracovních

kategoriích rovněž označen za „datum omezující zápočet doby zaměstnání získané v

preferované pracovní kategorii. Cílem tohoto data bylo tedy omezit trvání této výhody pro

pracovníky, kteří již získali delší dobu takového zaměstnání. Ačkoliv se výše uvedený

rozsudek týkal meritorně jiné věci, NSS se zde postavil proti restriktivnímu výkladu

ustanovení ve znění do 31. prosince 1995. Závěrem

žalobce požadoval zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované, jakož i přiznání

náhrady nákladů řízení. (K žalobě připojil mimo jiné i kopii napadeného rozhodnutí.)

Napadeným rozhodnutím ze dne 21.1.2015 č.j. X žalovaná zamítla námitky žalobce a

potvrdila rozhodnutí ČSSZ č.j. X ze dne 19.11.2014, kterým žalobci pro nesplnění podmínek §

28 , o důchodovém pojištění (dále jen zákon) zamítla žádost o starobní

důchod. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 21.1.2015 žalovaná zdůraznila, že žalobce sice

splňuje podmínky stanovené v § 174 odst. 1 písm. c) ZSZ (doba zaměstnání nejméně 25 roků

splněna, neboť byl zaměstnán více než 34 roků s tím, že po snížení náhradní doby pojištění na

80% doba pojištění činí 33 roků a 143 dnů; věku 58 let dosáhl X.2013 a vykonával

zaměstnání v I.A pracovní kategorii po dobu více než 16 let, konkrétně 16 let a 282 dny), ale

jelikož jeho zaměstnání (voják z povolání) skončilo ke dni 31.5.1992, nebyla tedy splněna

podmínka stanovená § 174 odst. 2 ZSZ, tj. aby zaměstnání I. pracovní kategorie trvalo ke dni

31. prosince 1992, tudíž nebylo možno námitkám žalobce vyhovět. Ke zrušení pracovních

kategorií došlo na základě , o zrušení pracovních kategorií a o

některých dalších změnách v sociálním zabezpečení (účinnost od 1.6.1992), a z tohoto důvodu

byl v ZSZ upraven § 174 a zákonodárce úmyslně ponechal dobu ke splnění podmínky dle §

174 odst. 2 ZSZ až do 31.12.1992, aby zabezpečil splnění podmínky občanům, kterým k datu

účinnosti zákona chyběla ke vzniku nároku na snížený důchodový věk kratší doba s tím, že

podmínkou ke splnění tohoto nároku je, aby zaměstnání zvýhodnění pracovní kategorie trvalo

k datu 31.12.1992. Rovněž se žalovaná vyjádřila k námitce žalobce ve vztahu k rozsudku

NSS sp. zn. -87 (ze dne 15.2.2012) tak, že aplikace tohoto judikátu v

jeho případě nepřipadá vůbec v úvahu, neboť je nepochybné, že k 31.12.1992 vykonával již

činnost OSVČ a prokazatelně již vůbec nebyl zaměstnán v preferované pracovní kategorii

několik měsíců před rozhodným dnem 31.12.1992 (voják z povolání) a navíc předmětný

judikát se týkal odpracování více než 110 směn (resp. přesněji kalendářních dnů) na

pracovištích v podzemí hlubinných dolů ústředního báňského inspektora, který vykonával své

zaměstnání prokazatelně po celý rok 1992 a byla zde jen otázka, zda v jeho rámci vykonával

své zaměstnání přesně v den 31.12.1992 na pracovišti v podzemí hlubinného dolu, což dle

záznamů České báňské inspekce nebylo možno jednoznačně prokázat; v případě žalobce se

totiž nejednalo o zaměstnání vybraných vedoucích pracovníků hlubinných dolů, resp.

geologického průzkumu prováděného hornickým způsobem či vedoucích pracovníků báňské

správy, jak vyplývá z § 15 odst. 2 ZSZ ve znění do 31.5.1992. I v tomto judikátu NSS je

podmínka trvání zaměstnání v preferované kategorii ke dni 31.12.1992 stanovená jako

klíčová pro posouzení nároku, jaký vznáší i žalobce. Dále žalovaná konstatovala, že zařazení

[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 3 16Ad 25/2015

žalobce v preferované pracovní kategorii netrvalo ke dni 31.12.1992, neboť bylo skončeno již

ke dni 31.5.1992, a ke dni 31.12.1992 vykonával činnost osoby samostatně výdělečně činné

(OSVČ), kterou nelze ze zjevných důvodů pokládat za výkon zaměstnání v I. pracovní

kategorie. Také bylo uvedeno, že ČSSZ je příslušná k rozhodování o nároku žalobce na

starobní důchod, neboť žalobce nebyl příslušníkem ozbrojených sil po dobu 20 let dle § 9

odst. 2 písm. a) , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ani

jeho služební poměr netrval ke dní 31.12.1992 (i když splnil druhou podmínku tohoto

ustanovení v době trvání služby minimálně 15 let, ale jeho služební poměr skončil již

31.5.1992 ) dle § 9 odst. 2 písm. b) číslice 2. uvedeného zákona, ani nesplnil jinou výslovně

uvedenou podmínku § 9 odst. 2 písm. b) číslice 1. a 3. až 7. uvedeného zákona.

Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě dne 18.5.2015 závěrem navrhla zamítnutí žaloby

jako nedůvodné dle , (dále jen ),

neboť zaměstnání žalobce získané v I.A pracovní kategorii bylo ukončeno ke dni 31.5.1992 a

netrvalo ke dni 31.12.1992, nevznikl mu tedy nárok na snížení věkové hranice, tj. nárok na

starobní důchod dosažením věku 58 let. Dále uvedla, že napadeným rozhodnutím se plně

vypořádala s námitkami žalobce, když v jeho odůvodnění dostatečně vysvětlila, proč mu

nebylo možno vyhovět. Pro nárok na starobní důchod ČSSZ hodnotila dobu pojištění dle

dokladů nacházejících se v její evidenci a dle dokladů, které žalobce předložil při uplatnění

žádosti. Jiná doba pojištění, která by měla vliv na hodnocení doby pojištění, nebyla

předložena ani prokázána. Žalobce získal v I.A pracovní kategorii celkem 16 roků 282 dnů

jako službu v ozbrojených složkách, kterou vykonával od 28.8.1975 do 31.5.1992. Po

ukončení zaměstnání vykonávaném v I.A pracovní kategorii, v době od 1.6. do 31.10.1992

již vykonával samostatnou výdělečnou činnost a poté do 31.12.1992 nebyl zaměstnán, tudíž

neprokazuje žádnou účast na důchodovém pojištění.

Ze zaslaného dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobce vyplývá, že

napadené rozhodnutí ze dne 21.1.2015 bylo žalobci doručeno dne 3.2.2015 a také, že

skutečnosti uvedené v napadeném rozhodnutí i ve vyjádření žalované odpovídají obsahu

spisu. Založena je i žádost žalobce o starobní důchod ze dne 8.9.2014 a také sdělení

Ministerstva obrany, Vojenský úřad sociálního zabezpečení, ze dne 31.10.2014 dle něhož

vzhledem k tomu, že žalobce byl příslušníkem ozbrojených sil ke dni 31.5.1992 (k tomuto dni

odsloužil 16 let 9 měsíců 3dny), ale ke dni 31.12.1992 mu netrval služební poměr, ač konal

službu alespoň po dobu 15 let, uplatní žádost o starobní důchod u ČSSZ.

Zástupce žalobce v podání dne 9.6.2015 uvedl, že žalobce na své žalobě stále trvá,

když ve vyjádření žalované nejsou již pro daný případ uvedené žádné nové skutečnosti a spor

o výklad a aplikaci ustanovení § 174 odst. 2 ZSZ ve znění do 31.12.1992 přetrvává. Dále bylo

dne 15.6.2015 písemně sděleno, že žalobce souhlasí, aby soud o dané věci rozhodl bez

nařízení jednání.

Podle soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách

proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem

územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným

orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a

právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen správní orgán). Ve věcech důchodového

[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 4 16Ad 25/2015

pojištění rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu

( , 3 ). Dle je pro soud rozhodující skutkový a právní stav

v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci k 21.1.2015.

V , o důchodovém pojištění (dále jen zákon), je

stanoveno, že pojištěnec má nárok na starobní důchod, jestliže získal potřebnou dobu

pojištění a dosáhl stanoveného věku, popřípadě splňuje další podmínky stanovené v tomto

zákoně. Podle § 74 zákona nároky na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní

důchod podle předpisů platných před 1. lednem 1996 po odpracování stanovené doby

zaměstnání v I. pracovní kategorii nebo v I. (II.) kategorii funkcí zůstávají zachovány do 31.

prosince 2018. Snížená věková hranice pro vznik nároku na starobní důchod se přitom

považuje pro účely tohoto zákona za důchodový věk.

Dle § 14 odst. 1 ZSZ byla pro účely důchodového zabezpečení zaměstnání zařazena

do 31. prosince 1992 podle druhu vykonávaných prací do tří pracovních kategorií.

Zaměstnání I. a II. pracovní kategorie byla uvedena v resortních seznamech zaměstnání

zařazených do I. a II. pracovní kategorie vydaných před 1. červnem 1992; do III. pracovní

kategorie patřila zaměstnání, která nebyla zařazena do I. nebo II. pracovní kategorie.

Podle § 14 odst. 4 ZSZ jako zaměstnání zařazené do I. (II.) pracovní kategorie se za

dobu před 1. lednem 1993 hodnotí služba vojáků z povolání (§ 129) zařazená do I. (II.)

kategorie funkcí, nevznikl-li nárok na důchod podle části páté tohoto zákona. Služba

zařazená do I. kategorie funkcí se v těchto případech hodnotí jako zaměstnání I. pracovní

kategorie uvedené v § 14 odst. 2 písm. b) až h).

Dle § 174 odst. 1 písm. c) ZSZ občan, který vykonával před 1. lednem 1993

zaměstnání I. pracovní kategorie, popřípadě službu I. nebo II. kategorie funkcí, má po 31.

prosinci 1992 nárok na starobní důchod též, jestliže byl zaměstnán nejméně 25 roků a dosáhl

věku alespoň 58 let, byl-li zaměstnán nejméně 12 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2

písm. a), popřípadě 8 roků, jde-li o takové zaměstnání v uranových dolech, nebo 16 roků v

zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. b) až h) anebo 16 roků ve službě I. kategorie

funkcí nebo 17,5 roku ve službě II. kategorie funkcí. Podle § 174 odst. 2 téhož zákona

podmínkou vzniku nároku na starobní důchod podle odstavce 1 je, že zaměstnání I. pracovní

kategorie nebo služba I. nebo II. kategorie funkcí trvaly ke dni 31. prosince 1992.

V této věci se žalobce podanou žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí ze

shora uvedených důvodů. Soud pak ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 51 odst.

1 (žalobce souhlasil s tímto postupem výslovně a žalovaná konkludentně) a na základě

všech shora zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žaloba proti napadenému rozhodnutí

žalované ze dne 21.1.2015 není důvodná s ohledem na níže uvedené.

Starobní důchod je žadateli přiznán při splnění dvou podmínek, a to dosažení potřebné

doby pojištění a současně stanoveného důchodového věku s přihlédnutím k § 74 zákona.

Žalobce se narodil dne X. 1955 a k X.2013, od něhož požadoval přiznat starobní důchod,

dosáhl věku 58 let, avšak k tomuto datu nesplnil všechny zákonné podmínky pro přiznání jím

požadovaného důchodu, jak uvedeno shora, jelikož sice dobu zaměstnání nejméně 25 roků

[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 5 16Ad 25/2015

splnil, neboť byl zaměstnán více než 34 roků s tím, že po snížení náhradní doby pojištění na

80% doba pojištění činí 33 roků a 143 dnů; věku 58 let dosáhl a vykonával zaměstnání v I.A

pracovní kategorii po dobu více než 16 let, konkrétně 16 let a 282 dny, avšak jeho služební

poměr netrval ke dni 31.12.1992. Právě tím, že služební poměr v preferované pracovní

kategorii skončil k 31.5.1992, tudíž netrval k 31.12.1992, nebylo možno jeho žádosti vyhovět.

Žalobce neprokázal, že by žalovaná postupovala v rozporu se zákonem ohledně rozhodnutí o

jeho žádosti o starobní důchod, přičemž neznamená, není-li rozhodnutí žalované dle jeho

představ, že je takové rozhodnutí nesprávné či dokonce v rozporu se zákonem. V případě

žalobce byly zhodnoceny všechny rozhodné skutečnosti dle obsahu evidenčních listů

důchodového zabezpečení/pojištění (dále jen ELDP), jež měla žalovaná k dispozici, přičemž

tyto byly uvedeny v osobním listu důchodového pojištění (dále jen OLDP), který byl

nedílnou součástí rozhodnutí ČSSZ ze dne 19.11.2014 o zamítnutí žádosti žalobce o starobní

důchod. Obsah OLDP žalobce nijak nezpochybnil, ani soud nezjistil jiné skutečnosti a

nedospěl k jinému závěru z předložených listin, než dospěla žalovaná. Soud rovněž zjišťoval,

zda žalobcem zmíněný rozsudek NSS v námitkách proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 19.11.2014 i

v žalobě, lze aplikovat v této věci a dospěl ke stejnému závěru jako žalovaná, že nikoli,

jelikož se jedná o naprosto odlišnou věc, protože žalobci služební poměr k 31.12.1992 již

netrval, kdežto ve věci rozsudku NSS ze dne 15.2.2012 se jednalo o trvání pracovního

poměru k 31.12.1992 ústředního báňského inspektora, který ve stejné funkci pracoval od

1.10.1983 až do roku 2010 a v předmětné době roku 1992 se jednalo pouze o to, že

k uvedenému datu odpracoval zákonem požadovaných 110 směn v podzemí hlubinných dolů,

aby mohl být celý rok 1992 vykázán v I. pracovní kategorii, proto NSS konstatoval, že

fakticita práce v podzemí závisela na organizaci a potřebách výkonu té které funkce, proto

nelze v žádném případě výklad citovaného ustanovení § 174 odst. 2 ZSZ vázat na faktický

výkon práce v podzemí právě a toliko na den 31.12.1992. Soud se proto plně ztotožňuje se

závěry i obsahem napadeného rozhodnutí žalované ze dne 21.1.2015 a plně na něj odkazuje,

jelikož je znám všem účastníkům tohoto řízení a je nadbytečné rozhodné skutečnosti v něm

uvedené znovu opakovat, jelikož rozhodnou skutečností je to, že žalobci k 31.12.1992 netrval

služební poměr v preferované I. pracovní kategorii; tuto skutečnost nepopírá ani žalobce.

Záleželo totiž pouze na žalobci, k jakému datu se rozhodl ukončit služební poměr, i když lze

souhlasit s tím, že vůči němu není příslušný zákon spravedlivý v tom směru, že splnil kromě

trvání služebního poměru, tj. zaměstnání I. pracovní kategorie, k 31.12.1992 všechny

potřebné podmínky, ale jak žalovaná tak i soud se musí řídit příslušnými zákony. Rozhodnou

skutečností není ani gramatický výklad předložky „k“, jelikož rozhodnou skutečností je

nezpochybnitelný fakt, že žalobci k 31.12.1992 či do téhož data netrvalo zaměstnání I.

pracovní kategorie, tj. u něho služební poměr vojáka z povolání. Soud shledal postup

žalované v souladu se zákonem, proto žalobu zamítl podle , v němž je

uvedeno, že soud zamítne žalobu, není-li důvodná (výrok I. rozsudku).

Žalobce ve věci neměl úspěch a správní orgán nemá právo na náhradu nákladů řízení

ze zákona, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů

řízení, jak vyplývá z ust. a 2 (výrok II. rozsudku).

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode

dne jeho doručení ve dvou písemných vyhotoveních u Nejvyššího správního

pokračování 6 16Ad 25/2015

soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o této stížnosti rozhoduje.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým

označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení

rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je

posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k

podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a

kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí,

proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel

napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná

nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle

zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Plzni dne 23. března 2016

Za správnost vyhotovení: Martina

JUDr. Alena Hocká,

Kerberov

á samosoudkyně

v.r.