Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
16 Ad 25/2015 - 32.pdf
PDF · 0 B
No categories available
16 Ad 25/2015 - 32
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl samosoudkyní JUDr. Alenou Hockou v právní věci
žalobce: Ing. J. K., bytem X, zastoupeného: Mgr. Tomáš Krejčí, advokát se sídlem Pařížská
204/21, 110 00 Praha 1, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem
Křížová 25, 225 08 Praha 5 (dále jen ČSSZ), v řízení o žalobě ze dne 26.3.2015 proti
rozhodnutí žalované ze dne 21.1.2015 č.j. X o starobní důchod,
t a k t o :
I. Žaloba s e z a m í t á.
II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Včasnou žalobou ze dne 26.3.2015 se žalobce domáhal přezkoumání napadeného
rozhodnutí žalované ze dne 21.1.2015 č.j. X, které mu bylo doručeno dne 29.3.2015, neboť
dle něho spatřuje jediný rozpor mezi ním a ČSSZ na základě výkladu ustanovení § 174 odst. 2
zákona č. 100/1988 Sb. , o sociálním zabezpečení, ve znění platném do 31. prosince 1995
(dále jen ZSZ), jelikož žalovaná sousloví …ke dni 31. prosince 1992; …vykládá tak, že
podmínkou je, aby pracovní poměr trval daný den, tj. 31. prosince 1992, a on je přesvědčen,
že stačí, aby podmínka byla splněna kdykoliv v době do rozhodného dne. Systematický
výklad sousloví …ke dni 31. prosince 1992; ...dle něho znamená možnost splnit danou
podmínku kdykoliv s nejzazším možným termínem právě v předmětný den. Slovník spisovné
češtiny uvádí, že přeložka „k“, „ke“, popř. též „ku“ vyjadřuje prostorovou a časovou blízkost.
Jako synonymum jejího časového významu je často uváděna předložka „do“. Podle jeho
logického výkladu mu vznikl nárok na snížený věk odchodu do důchodu již v průběhu roku
1991, kdy splnil podmínku 16 let zaměstnání v I.A pracovní kategorii a tento získaný nárok
již nemohl být zpětně odebrán. Rovněž poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu
(dále jen NSS) sp. zn. 6 Ads 141/2011 -87, neboť dle jeho názoru se týká věci obdobné a NSS
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 2 16Ad 25/2015
se v jeho odůvodnění několikrát zabýval výkladem sporného ustanovení § 174 odst. 2 zákona
č. 100/1988 Sb. , o sociálním zabezpečení; v bodě 25 rozsudku se uvádí: „S ohledem na vývoj
právní úpravy i důvody, jež vedly zákonodárce k prodloužení aplikace preferovaných
kategorií až do konce roku 1992, se výklad žalované (ČSSZ), která svůj názor opírá o faktický
výkon práce v jediný den v roce, jeví NSS neudržitelný. “ Dále v bodě 25 tohoto rozsudku
bylo také uvedeno, že den 31.12.1992 byl důvodovou zprávou k zákonu o pracovních
kategoriích rovněž označen za „datum omezující zápočet doby zaměstnání získané v
preferované pracovní kategorii. Cílem tohoto data bylo tedy omezit trvání této výhody pro
pracovníky, kteří již získali delší dobu takového zaměstnání. Ačkoliv se výše uvedený
rozsudek týkal meritorně jiné věci, NSS se zde postavil proti restriktivnímu výkladu
ustanovení § 174 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb. ve znění do 31. prosince 1995. Závěrem
žalobce požadoval zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované, jakož i přiznání
náhrady nákladů řízení. (K žalobě připojil mimo jiné i kopii napadeného rozhodnutí.)
Napadeným rozhodnutím ze dne 21.1.2015 č.j. X žalovaná zamítla námitky žalobce a
potvrdila rozhodnutí ČSSZ č.j. X ze dne 19.11.2014, kterým žalobci pro nesplnění podmínek §
28 zákona č. 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění (dále jen zákon) zamítla žádost o starobní
důchod. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 21.1.2015 žalovaná zdůraznila, že žalobce sice
splňuje podmínky stanovené v § 174 odst. 1 písm. c) ZSZ (doba zaměstnání nejméně 25 roků
splněna, neboť byl zaměstnán více než 34 roků s tím, že po snížení náhradní doby pojištění na
80% doba pojištění činí 33 roků a 143 dnů; věku 58 let dosáhl X.2013 a vykonával
zaměstnání v I.A pracovní kategorii po dobu více než 16 let, konkrétně 16 let a 282 dny), ale
jelikož jeho zaměstnání (voják z povolání) skončilo ke dni 31.5.1992, nebyla tedy splněna
podmínka stanovená § 174 odst. 2 ZSZ, tj. aby zaměstnání I. pracovní kategorie trvalo ke dni
31. prosince 1992, tudíž nebylo možno námitkám žalobce vyhovět. Ke zrušení pracovních
kategorií došlo na základě zákona č. 235/1992 Sb. , o zrušení pracovních kategorií a o
některých dalších změnách v sociálním zabezpečení (účinnost od 1.6.1992), a z tohoto důvodu
byl v ZSZ upraven § 174 a zákonodárce úmyslně ponechal dobu ke splnění podmínky dle §
174 odst. 2 ZSZ až do 31.12.1992, aby zabezpečil splnění podmínky občanům, kterým k datu
účinnosti zákona chyběla ke vzniku nároku na snížený důchodový věk kratší doba s tím, že
podmínkou ke splnění tohoto nároku je, aby zaměstnání zvýhodnění pracovní kategorie trvalo
k datu 31.12.1992. Rovněž se žalovaná vyjádřila k námitce žalobce ve vztahu k rozsudku
NSS sp. zn. 6 Ads 141/2011 -87 (ze dne 15.2.2012) tak, že aplikace tohoto judikátu v
jeho případě nepřipadá vůbec v úvahu, neboť je nepochybné, že k 31.12.1992 vykonával již
činnost OSVČ a prokazatelně již vůbec nebyl zaměstnán v preferované pracovní kategorii
několik měsíců před rozhodným dnem 31.12.1992 (voják z povolání) a navíc předmětný
judikát se týkal odpracování více než 110 směn (resp. přesněji kalendářních dnů) na
pracovištích v podzemí hlubinných dolů ústředního báňského inspektora, který vykonával své
zaměstnání prokazatelně po celý rok 1992 a byla zde jen otázka, zda v jeho rámci vykonával
své zaměstnání přesně v den 31.12.1992 na pracovišti v podzemí hlubinného dolu, což dle
záznamů České báňské inspekce nebylo možno jednoznačně prokázat; v případě žalobce se
totiž nejednalo o zaměstnání vybraných vedoucích pracovníků hlubinných dolů, resp.
geologického průzkumu prováděného hornickým způsobem či vedoucích pracovníků báňské
správy, jak vyplývá z § 15 odst. 2 ZSZ ve znění do 31.5.1992. I v tomto judikátu NSS je
podmínka trvání zaměstnání v preferované kategorii ke dni 31.12.1992 stanovená jako
klíčová pro posouzení nároku, jaký vznáší i žalobce. Dále žalovaná konstatovala, že zařazení
[OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 3 16Ad 25/2015
žalobce v preferované pracovní kategorii netrvalo ke dni 31.12.1992, neboť bylo skončeno již
ke dni 31.5.1992, a ke dni 31.12.1992 vykonával činnost osoby samostatně výdělečně činné
(OSVČ), kterou nelze ze zjevných důvodů pokládat za výkon zaměstnání v I. pracovní
kategorie. Také bylo uvedeno, že ČSSZ je příslušná k rozhodování o nároku žalobce na
starobní důchod, neboť žalobce nebyl příslušníkem ozbrojených sil po dobu 20 let dle § 9
odst. 2 písm. a) zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ani
jeho služební poměr netrval ke dní 31.12.1992 (i když splnil druhou podmínku tohoto
ustanovení v době trvání služby minimálně 15 let, ale jeho služební poměr skončil již
31.5.1992 ) dle § 9 odst. 2 písm. b) číslice 2. uvedeného zákona, ani nesplnil jinou výslovně
uvedenou podmínku § 9 odst. 2 písm. b) číslice 1. a 3. až 7. uvedeného zákona.
Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě dne 18.5.2015 závěrem navrhla zamítnutí žaloby
jako nedůvodné dle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní (dále jen s.ř.s. ),
neboť zaměstnání žalobce získané v I.A pracovní kategorii bylo ukončeno ke dni 31.5.1992 a
netrvalo ke dni 31.12.1992, nevznikl mu tedy nárok na snížení věkové hranice, tj. nárok na
starobní důchod dosažením věku 58 let. Dále uvedla, že napadeným rozhodnutím se plně
vypořádala s námitkami žalobce, když v jeho odůvodnění dostatečně vysvětlila, proč mu
nebylo možno vyhovět. Pro nárok na starobní důchod ČSSZ hodnotila dobu pojištění dle
dokladů nacházejících se v její evidenci a dle dokladů, které žalobce předložil při uplatnění
žádosti. Jiná doba pojištění, která by měla vliv na hodnocení doby pojištění, nebyla
předložena ani prokázána. Žalobce získal v I.A pracovní kategorii celkem 16 roků 282 dnů
jako službu v ozbrojených složkách, kterou vykonával od 28.8.1975 do 31.5.1992. Po
ukončení zaměstnání vykonávaném v I.A pracovní kategorii, v době od 1.6. do 31.10.1992
již vykonával samostatnou výdělečnou činnost a poté do 31.12.1992 nebyl zaměstnán, tudíž
neprokazuje žádnou účast na důchodovém pojištění.
Ze zaslaného dávkového spisu vedeného žalovanou ohledně žalobce vyplývá, že
napadené rozhodnutí ze dne 21.1.2015 bylo žalobci doručeno dne 3.2.2015 a také, že
skutečnosti uvedené v napadeném rozhodnutí i ve vyjádření žalované odpovídají obsahu
spisu. Založena je i žádost žalobce o starobní důchod ze dne 8.9.2014 a také sdělení
Ministerstva obrany, Vojenský úřad sociálního zabezpečení, ze dne 31.10.2014 dle něhož
vzhledem k tomu, že žalobce byl příslušníkem ozbrojených sil ke dni 31.5.1992 (k tomuto dni
odsloužil 16 let 9 měsíců 3dny), ale ke dni 31.12.1992 mu netrval služební poměr, ač konal
službu alespoň po dobu 15 let, uplatní žádost o starobní důchod u ČSSZ.
Zástupce žalobce v podání dne 9.6.2015 uvedl, že žalobce na své žalobě stále trvá,
když ve vyjádření žalované nejsou již pro daný případ uvedené žádné nové skutečnosti a spor
o výklad a aplikaci ustanovení § 174 odst. 2 ZSZ ve znění do 31.12.1992 přetrvává. Dále bylo
dne 15.6.2015 písemně sděleno, že žalobce souhlasí, aby soud o dané věci rozhodl bez
nařízení jednání.
Podle § 4 odst. 1 písm. a) s.ř.s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách
proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem
územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným
orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a
právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen správní orgán). Ve věcech důchodového
[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 4 16Ad 25/2015
pojištění rozhoduje specializovaný samosoudce, který má práva a povinnosti předsedy senátu
(§ 31 odst. 2 , 3 s.ř.s. ). Dle § 75 odst. 1 s.ř.s. je pro soud rozhodující skutkový a právní stav
v době rozhodování správního orgánu, tj. v této věci k 21.1.2015.
V § 28 zákona č. 155/1995 Sb. , o důchodovém pojištění (dále jen zákon), je
stanoveno, že pojištěnec má nárok na starobní důchod, jestliže získal potřebnou dobu
pojištění a dosáhl stanoveného věku, popřípadě splňuje další podmínky stanovené v tomto
zákoně. Podle § 74 zákona nároky na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní
důchod podle předpisů platných před 1. lednem 1996 po odpracování stanovené doby
zaměstnání v I. pracovní kategorii nebo v I. (II.) kategorii funkcí zůstávají zachovány do 31.
prosince 2018. Snížená věková hranice pro vznik nároku na starobní důchod se přitom
považuje pro účely tohoto zákona za důchodový věk.
Dle § 14 odst. 1 ZSZ byla pro účely důchodového zabezpečení zaměstnání zařazena
do 31. prosince 1992 podle druhu vykonávaných prací do tří pracovních kategorií.
Zaměstnání I. a II. pracovní kategorie byla uvedena v resortních seznamech zaměstnání
zařazených do I. a II. pracovní kategorie vydaných před 1. červnem 1992; do III. pracovní
kategorie patřila zaměstnání, která nebyla zařazena do I. nebo II. pracovní kategorie.
Podle § 14 odst. 4 ZSZ jako zaměstnání zařazené do I. (II.) pracovní kategorie se za
dobu před 1. lednem 1993 hodnotí služba vojáků z povolání (§ 129) zařazená do I. (II.)
kategorie funkcí, nevznikl-li nárok na důchod podle části páté tohoto zákona. Služba
zařazená do I. kategorie funkcí se v těchto případech hodnotí jako zaměstnání I. pracovní
kategorie uvedené v § 14 odst. 2 písm. b) až h).
Dle § 174 odst. 1 písm. c) ZSZ občan, který vykonával před 1. lednem 1993
zaměstnání I. pracovní kategorie, popřípadě službu I. nebo II. kategorie funkcí, má po 31.
prosinci 1992 nárok na starobní důchod též, jestliže byl zaměstnán nejméně 25 roků a dosáhl
věku alespoň 58 let, byl-li zaměstnán nejméně 12 roků v zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2
písm. a), popřípadě 8 roků, jde-li o takové zaměstnání v uranových dolech, nebo 16 roků v
zaměstnání uvedeném v § 14 odst. 2 písm. b) až h) anebo 16 roků ve službě I. kategorie
funkcí nebo 17,5 roku ve službě II. kategorie funkcí. Podle § 174 odst. 2 téhož zákona
podmínkou vzniku nároku na starobní důchod podle odstavce 1 je, že zaměstnání I. pracovní
kategorie nebo služba I. nebo II. kategorie funkcí trvaly ke dni 31. prosince 1992.
V této věci se žalobce podanou žalobou domáhá zrušení napadeného rozhodnutí ze
shora uvedených důvodů. Soud pak ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu § 51 odst.
1 s.ř.s. (žalobce souhlasil s tímto postupem výslovně a žalovaná konkludentně) a na základě
všech shora zjištěných skutečností dospěl k závěru, že žaloba proti napadenému rozhodnutí
žalované ze dne 21.1.2015 není důvodná s ohledem na níže uvedené.
Starobní důchod je žadateli přiznán při splnění dvou podmínek, a to dosažení potřebné
doby pojištění a současně stanoveného důchodového věku s přihlédnutím k § 74 zákona.
Žalobce se narodil dne X. 1955 a k X.2013, od něhož požadoval přiznat starobní důchod,
dosáhl věku 58 let, avšak k tomuto datu nesplnil všechny zákonné podmínky pro přiznání jím
požadovaného důchodu, jak uvedeno shora, jelikož sice dobu zaměstnání nejméně 25 roků
[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování 5 16Ad 25/2015
splnil, neboť byl zaměstnán více než 34 roků s tím, že po snížení náhradní doby pojištění na
80% doba pojištění činí 33 roků a 143 dnů; věku 58 let dosáhl a vykonával zaměstnání v I.A
pracovní kategorii po dobu více než 16 let, konkrétně 16 let a 282 dny, avšak jeho služební
poměr netrval ke dni 31.12.1992. Právě tím, že služební poměr v preferované pracovní
kategorii skončil k 31.5.1992, tudíž netrval k 31.12.1992, nebylo možno jeho žádosti vyhovět.
Žalobce neprokázal, že by žalovaná postupovala v rozporu se zákonem ohledně rozhodnutí o
jeho žádosti o starobní důchod, přičemž neznamená, není-li rozhodnutí žalované dle jeho
představ, že je takové rozhodnutí nesprávné či dokonce v rozporu se zákonem. V případě
žalobce byly zhodnoceny všechny rozhodné skutečnosti dle obsahu evidenčních listů
důchodového zabezpečení/pojištění (dále jen ELDP), jež měla žalovaná k dispozici, přičemž
tyto byly uvedeny v osobním listu důchodového pojištění (dále jen OLDP), který byl
nedílnou součástí rozhodnutí ČSSZ ze dne 19.11.2014 o zamítnutí žádosti žalobce o starobní
důchod. Obsah OLDP žalobce nijak nezpochybnil, ani soud nezjistil jiné skutečnosti a
nedospěl k jinému závěru z předložených listin, než dospěla žalovaná. Soud rovněž zjišťoval,
zda žalobcem zmíněný rozsudek NSS v námitkách proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 19.11.2014 i
v žalobě, lze aplikovat v této věci a dospěl ke stejnému závěru jako žalovaná, že nikoli,
jelikož se jedná o naprosto odlišnou věc, protože žalobci služební poměr k 31.12.1992 již
netrval, kdežto ve věci rozsudku NSS ze dne 15.2.2012 se jednalo o trvání pracovního
poměru k 31.12.1992 ústředního báňského inspektora, který ve stejné funkci pracoval od
1.10.1983 až do roku 2010 a v předmětné době roku 1992 se jednalo pouze o to, že
k uvedenému datu odpracoval zákonem požadovaných 110 směn v podzemí hlubinných dolů,
aby mohl být celý rok 1992 vykázán v I. pracovní kategorii, proto NSS konstatoval, že
fakticita práce v podzemí závisela na organizaci a potřebách výkonu té které funkce, proto
nelze v žádném případě výklad citovaného ustanovení § 174 odst. 2 ZSZ vázat na faktický
výkon práce v podzemí právě a toliko na den 31.12.1992. Soud se proto plně ztotožňuje se
závěry i obsahem napadeného rozhodnutí žalované ze dne 21.1.2015 a plně na něj odkazuje,
jelikož je znám všem účastníkům tohoto řízení a je nadbytečné rozhodné skutečnosti v něm
uvedené znovu opakovat, jelikož rozhodnou skutečností je to, že žalobci k 31.12.1992 netrval
služební poměr v preferované I. pracovní kategorii; tuto skutečnost nepopírá ani žalobce.
Záleželo totiž pouze na žalobci, k jakému datu se rozhodl ukončit služební poměr, i když lze
souhlasit s tím, že vůči němu není příslušný zákon spravedlivý v tom směru, že splnil kromě
trvání služebního poměru, tj. zaměstnání I. pracovní kategorie, k 31.12.1992 všechny
potřebné podmínky, ale jak žalovaná tak i soud se musí řídit příslušnými zákony. Rozhodnou
skutečností není ani gramatický výklad předložky „k“, jelikož rozhodnou skutečností je
nezpochybnitelný fakt, že žalobci k 31.12.1992 či do téhož data netrvalo zaměstnání I.
pracovní kategorie, tj. u něho služební poměr vojáka z povolání. Soud shledal postup
žalované v souladu se zákonem, proto žalobu zamítl podle § 78 odst. 7 s.ř.s. , v němž je
uvedeno, že soud zamítne žalobu, není-li důvodná (výrok I. rozsudku).
Žalobce ve věci neměl úspěch a správní orgán nemá právo na náhradu nákladů řízení
ze zákona, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, jak vyplývá z ust. § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s. (výrok II. rozsudku).
Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode
dne jeho doručení ve dvou písemných vyhotoveních u Nejvyššího správního
pokračování 6 16Ad 25/2015
soudu se sídlem Moravské náměstí 6, 657 40 Brno, který o této stížnosti rozhoduje.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým
označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení
rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je
posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k
podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a
kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí,
proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel
napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to
neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná
nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle
zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
V Plzni dne 23. března 2016
Za správnost vyhotovení: Martina
JUDr. Alena Hocká,
Kerberov
á samosoudkyně
v.r.