Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 A 39/2012 - 74

RO ZSUDEK

JM ÉNEM REPUBLI KY

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedkyně

JUDr. Markéty Lehké, Ph.D., a soudců Mgr. Václava Trajera a JUDr. Petra Černého, Ph.D.,

v právní věci žalobce: Občanské sdružení - Šance, IČ 26985063, se sídlem Děčínská 606,

Benešov nad Ploučnicí, zastoupený Mgr. Helenou Peychlovou, advokátkou se sídlem Na

Příkopě 1047/17, Praha 1, proti žalovanému: Krajskému úřadu Ústeckého kraje, odboru

územního plánování a stavebního řádu, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad

Labem, za účasti osob zúčastněných na řízení: 1) Spolek občanské solidarity Rumburk,

IČ 26614651, se sídlem Zelená 797/7a, Rumburk, 2) Sdružení evropské a globální

spolupráce Ústí nad Labem, IČ 26556111, se sídlem Revoluční 86, Ústí nad Labem,

v řízení o žalobě proti výroku I. rozhodnutí žalovaného ze dne 25.1.2012,

č.j. 85/UPS/2011-32, JID 234211/2011/KÚÚK/Doč,

t a k t o :

I. Výrok I. rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje, odboru územního plánování

a stavebního řádu, ze dne 25.1.2012, č.j. 85/UPS/2011-32, JID

234211/2011/KÚÚK/Doč, se pro vady řízení zrušuje a věc se vrací žalovanému

k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 712,- Kč, a to

do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se v žalobě podané v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení pouze výroku

I. rozhodnutí žalovaného ze dne 25.1.2012, č.j. 85/UPS/2011-32, JID

234211/2011/KÚÚK/Doč, kterým žalovaný rozhodl, že rozhodnutí Městského úřadu

Rumburk, stavebního úřadu ze dne 10.11.2010, č.j. OSÚ/21955-10/3011-2010/Wa, kterým

bylo ve výroku I. rozhodnuto o umístění stavby „Areál čerpací stanice PHM na části

Pokračování 2 15A 39/2012

pozemkových parcel č. 2314/1, 2314/3, 2314/4, 2313/2 a na části st.p.č. 2314/2 vč. přípojek

na IS, vše v k.ú. Rumburk“ a ve výroku II. rozhodnuto o vydání stavebního povolení na

uvedenou stavbu, se ve výroku I. částečně mění a výrok II. se ruší a stavební řízení se

zastavuje.

Žalobce trvá na tom, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť řízení, které

předcházelo jeho vydání je zatíženo zásadními procesními vadami, v důsledku kterých byla

zkrácena jeho práva. Zdůraznil, že mu bylo oznámeno toliko zahájení územního řízení.

K dotazu žalobce jej stavební úřad informoval, že bylo řízení přerušeno. Žádné další

vyrozumění o následném postupu stavebního úřadu žalobce neobdržel. Nebyl tedy

informován o pokračování v řízení a o nařízení veřejného ústního jednání. Další postup

nezjistil ani na elektronické úřední desce stavebního úřadu, kterou průběžně sledoval. Žalobce

trval na tom, že v případech, kdy stavební úřad doručoval v předmětném spojeném územním a

stavebním řízení písemnosti veřejnou vyhláškou, postupoval v rozporu s ustanovením § 25

odst. 2 , (dále jen „“). Uvedené ustanovení stanoví

povinnost zveřejnit písemnost popř. oznámení vyvěšené na úřední desce též způsobem

umožňujícím dálkový přístup. Takto stavební úřad nepostupoval, proto nelze doručení listin

prováděné prostřednictvím veřejné vyhlášky dle žalobce považovat za platné a účinné a

vyvěšené písemnosti nelze považovat za řádně doručené. Pokud jde o dodatečně do spisu

doplněné doložky „zveřejněno též na elektronické úřední desce MěÚ Rumburk“, neobsahuje

tato doložka žádný údaj o tom, kdy k údajnému zveřejnění došlo a neumožňuje posoudit, kdy

k elektronickému zveřejnění došlo, po jak dlouhou dobu bylo oznámení zveřejněno a zda byla

zachována 15 denní lhůta před konáním ústního jednání dle ,

o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“). Žalobce trvá na tom, že

od nemožnosti následně prokázat splnění podmínek stanovených pro doručování veřejnou

vyhláškou nelze odhlédnout, jak to učinil žalovaný, ale v rámci dobré správy by

v pochybnostech, když vyvěšení na elektronické úřední desce nebylo prokázáno, mělo být

postupováno ve prospěch žalobce.

Dále namítl, že se v souladu s ustanovením , o ochraně

přírody a krajiny (dále jen „ zákon o ochraně přírody“), ve stanovené lhůtě přihlásil jako

účastník územního řízení. Dle žalobce byl stavební úřad za účelem umožnění realizace jeho

procesních práv povinen doručovat mu jako účastníkovi řízení písemnosti jednotlivě a nikoli

veřejnou vyhláškou. Proto nelze žádnou písemnost bez ohledu na případné zveřejňování na

elektronické úřední desce považovat za žalobci řádně doručenou. Zdůraznil, že doposud nebyl

v rozporu s ustanovením § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody ze strany stavebního úřadu

informován o tom, že bylo zahájeno spojené územní řízení s řízením stavebním. Stavební

úřad podal žalobci informaci toliko o zahájení územního řízení, a to navíc pouze vyvěšením

na úřední desce. Dle žalobce však bylo povinností stavebního úřadu informovat žalobce

o zahájeném územním řízení písemně. Doručováním veřejnou vyhláškou nelze nahrazovat

postup předvídaný v ustanovení § 70 odst. 2 zákona o ochraně krajiny. V tomto směru

odkázal žalobce na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20.4.2006,

č.j. -21.

Dále namítal, že nebyl vyrozuměn o pokračování v přerušeném územním řízení, což je

v rozporu s . Vyrozumění o pokračování řízení není uvedeno ani

ve ani ve stavebním zákoně mezi případy, kdy lze doručovat veřejnou

vyhláškou (viz ). O pokračování řízení tedy měl být žalobce

informován stejně jako ostatní účastníci řízení písemně s individuálním doručením.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 3 15A 39/2012

Rovněž namítal, že v rozporu s § 87 odst. 2 stavebního zákona informace o záměru

stavebníka nebyly vyvěšeny až do doby veřejného ústního jednání. Ve správním spise

k prokázání vyvěšení není obsažen žádný relevantní důkaz.

Dále zdůraznil, že v důsledku výše uvedených pochybení nemohl jako účastník řízení

uplatnit svá procesní práva. V důsledku toho došlo k porušení jeho práva na spravedlivý

proces ve smyslu d. K zásadnímu porušení

procesních práv žalobce došlo zejména při doručování oznámení o konání ústního jednání ve

věci územního řízení konaného dne 26.10.2011, kdy žalobce nebyl ze strany stavebního úřadu

řádně informován o nařízení ústního jednání. Toto oznámení bylo totiž skryto do oznámení

o zahájení územního a stavebního řízení ze dne 20.9.2011. Pokud prvostupňový orgán spojil

oznámení o nařízení ústního jednání v územním řízení s oznámením o zahájení územního

a stavebního řízení, tj. s oznámením, které dle žalobce mu mělo být doručeno jednotlivě

a nikoli veřejnou vyhláškou, pak dle žalobce platí, že v důsledku řádného nedoručení

oznámení o zahájení řízení, nemohlo dojít ani k řádnému doučení jiných spojených oznámení,

a to i když by došlo k řádnému zveřejnění na úřední dece a způsobem umožňujícím dálkový

přístup. Nelze dle žalobce připustit, aby správní orgán „ukrýval“ před účastníky řízení

jednotlivé úkony, u nichž stačí doručení veřejnou vyhláškou do úkonů, u nichž účastníci

důvodně očekávají, že jim budou doručeny jednotlivě a jejich zveřejnění na úřední desce

nemusí věnovat detailní pozornost. Takový postup by byl v rozporu s požadavkem dobré

správy.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k podané žalobě navrhl její zamítnutí v plném rozsahu.

K námitce porušení ustanovení spočívajícím

v nezveřejnění předmětných písemností způsobem umožňujícím dálkový přístup žalovaný

zdůraznil, že svá tvrzení žalobce nepodložil žádným důkazem. Přesto žalovaný danou

skutečnost v rámci odvolacího řízení ověřoval. Ve vztahu k oznámení o zahájení spojeného

územního a stavebního řízení a nařízení veřejného ústního jednání ze dne 20.9.2010,

č.j. OSÚ/38026-10/3011-2010/Wa, vycházel žalovaný ze „žádanky“ stavebního úřadu

o zveřejnění této písemnosti na fyzické i elektronické úřední desce městského úřadu

Rumburk, která je obsahem správního spisu a dále z potvrzení o vyvěšení vyznačeného na

samotné písemnosti. Stejné podklady byly žalovanému předloženy i ve vztahu k doručení

samotného prvostupňového rozhodnutí ve věci. V zájmu principu dobré zprávy byly uvedené

skutečnosti ověřovány u stavebního úřadu, který opatřením doručeným žalovanému dne

26.7.2011 potvrdil zveřejnění předmětných písemností způsobem umožňujícím dálkový

přístup. Archiv úřední desky stavební úřad nevede, což ovšem dle žalovaného není v rozporu

se zákonem. Žádný právní předpis správním orgánům takovou povinnost neukládá. Žalovaný

zdůraznil, že žalobce ke svým tvrzením nepředložil žádný důkaz. Současně trval na tom, že

při objasnění věci postupoval zcela v souladu se zásadou materiální pravdy tak, aby byl

zjištěn stav věci, o němž nesou důvodné pochybnosti.

K námitce porušení postupu při doručování žalobci s přihlédnutím k § 70 zákona

o ochraně přírody žalovaný uvedl, že písemné opatření stavebního úřadu ze dne 9.6.2010,

č.j. OSÚ/23570-10/3011-2010/Wa, obsahující informaci o zahájení předmětného územního

řízení ve smyslu § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody bylo žalobci prokazatelně doručeno do

vlastních rukou dne 14.6.2010. Doklad o doručení této písemnosti je obsahem správního

spisu. K tvrzení žalobce, že na základě § 70 zákona o ochraně přírody byl prvostupňový orgán

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 4 15A 39/2012

povinen doručovat žalobci i ostatní písemnosti jednotlivě a nikoli veřejnou vyhláškou,

poukázal žalovaný na odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, kde byl žalobce odkázán

na výslovnou dikci příslušných ustanovení stavebního zákona, která doručování písemností

upravují.

K námitce, že žalobce nebyl vyrozuměn o pokračování v přerušeném řízení, žalovaný

uvedl, že stavební úřad postupoval plně v souladu s principy dobré správy, když zahájení

územního řízení oznámil v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 stavebního zákona účastníkům

řízení až poté, kdy byla žádost o vydání územního rozhodnutí doplněna o zákonné náležitosti

a stala se tak schopnou řádného projednání v řízení. Toto oznámení přitom bylo dle

žalovaného žalobci doručeno v souladu s úpravou obsaženou ve stavebním zákoně veřejnou

vyhláškou. Oznámení o pokračování v přerušeném řízení nebylo v daném případě stavebním

úřadem vydáno s ohledem na hospodárnost a efektivitu vedeného správního řízení. Tato

písemnost byla svým účelem plně nahrazena oznámením o zahájení spojeného územního

a stavebního řízení ze dne 20.9.2010. Žalovaný trval na tom, že žalobci stejně jako jiným

účastníkům řízení dle § 85 odst. 2 stavebního zákona, tak bylo uplatňování jeho práv

v předmětném územním řízení umožněno.

K námitce, že informace o záměru stavebníka nebyla v rozporu s ustanovením § 87

odst. 2 stavebního zákona vyvěšena až do doby veřejného ústního jednání, žalovaný poukázal

na nepodloženost tvrzení žalobce. Dále uvedl, že správní spis obsahuje mimo jiné i protokol

z místního jednání spojeného s ohledáním na místě, které se konalo v rámci předmětného

územního řízení dne 26.10.2010. Z tohoto dokumentu dle žalovaného vyplývá, že podmínka

zveřejnění záměru stavebníkem na veřejném místě byla stavebním úřadem ověřena a shledána

za splněnou. Naproti tomu žalobce nepředložil k podpoře svého tvrzení žádný důkaz ani

v rámci odvolacího řízení ani v rámci žalobních bodů.

Na vyjádření žalovaného reagoval žalobce replikou, ve které zdůraznil, že sám

žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí k námitce týkající se zveřejnění písemností

způsobem umožňujícím dálkový přístup uvedl, že zveřejnění písemností tímto způsobem není

schopen prokázat. Za situace, kdy tvrzení správního orgánu o správnosti jeho postupu nelze

prokázat, měl by soud dle žalobce v pochybnostech rozhodnout ve prospěch žalobce. Žalobce

trval na tom, že nemá povinnost prokazovat tvrzení o tom, že nebyly splněny podmínky pro

doručení písemností veřejnou vyhláškou podle . Konstatoval, že

důkazní břemeno ohledně správnosti doručování včetně zveřejnění písemností způsobem

umožňujícím dálkový přístup leží na žalovaném, který však odkazuje pouze na irelevantní

důkazy.

Dále žalobce uvedl, že ustanovení § 70 zákona o ochraně přírody je speciální úpravou

ve vztahu k úpravě obsažené ve stavebním zákoně. Dle žalobce z ustanovení § 70 zákona o

ochraně přírody vyplývá, že žalobce měl být o všech zásazích a zahajovaných řízeních, při

nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny, informován individuálně. Všechny

písemnosti týkající se vedeného řízení, a zejména zásadní písemnosti jako informace

o přerušení řízení, pokračování v řízení a o zahájení stavebního řízení měly proto být žalobci

doručeny individuálně a nikoli veřejnou vyhláškou. Takový postup dle žalobce uznal

i žalovaný tím, že první písemnost – informaci o zahájení územního řízení doručil žalobci do

vlastních rukou. Při doručování dalších písemností však již v rozporu s vlastní praxí změnil

postup a doručoval písemnosti žalobci pouze prostřednictvím veřejné vyhlášky.

Dále zdůraznil, že informace o pokračování přerušeného správního řízení nemůže být

nahrazena informací o zahájení územního a stavebního řízení.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 5 15A 39/2012

Rovněž zdůraznil, že protokol z ústního jednání ze dne 26.10.2010 nemůže sloužit

jako důkaz splnění podmínky zveřejnění záměru stavebníkem až do doby konání ústního

jednání, neboť v důsledku nesprávného doručování se žalobce ústního jednání nemohl

zúčastnit, a proto trvá na tom, že v důsledku nemožnosti jeho účasti na předmětném ústním

jednání nemůže daný protokol sloužit jako relevantní důkaz o splnění podmínky dle § 87 odst.

2 stavebního zákona. Dále uvedený protokol dle žalobce neprokazuje, že předmětná

informace byla vyvěšena po celou příslušnou dobu. Dle žalobce nebylo tedy ve správním

řízení řádně prokázáno, že předmětná povinnost byla splněna, čímž byla zásadním způsobem

porušena procesní práva žalobce a i další širší veřejnosti.

Spolek občanské solidarity Rumburk jako osoba zúčastněná na řízení 1) ve svém

vyjádření uvedl, že se ztotožňuje s žalobními body žalobce. Dále uvedl, že má vlastní bohaté

zkušenosti s nesprávným postupem správních orgánů, který je následně aprobován odvolacím

orgánem. Dle jeho názoru se správní orgány snaží plně vycházet vstříc stavebníkovi, a to i za

cenu porušení zákona.

Sdružení evropské a globální spolupráce Ústí nad Labem jako osoba zúčastněná na řízení 2) se k věci písemně nevyjádřila.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal v řízení vedeném podle části třetí prvního dílu

hlavy druhé , která vychází z dispoziční zásady vyjádřené v ust. ,

písm. d), odst. 2 věty druhé a třetí a věty první Z této zásady vyplývá, že

soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu, a to pouze v rozsahu, který

žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí

dle věty první Povinností žalobce je proto tvrdit, že správní rozhodnutí nebo

jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec

žalobních námitek musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je

nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76

odst. 2 Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

Z obsahu správního spisu vyplývají následující relevantní skutečnosti. Na příslušný

stavební úřad byly podány samostatné žádosti stavebníků o zahájení územního a stavebního

řízení k předmětné stavbě čerpací stanice pohonných hmot. Usnesením ze dne 9.6.2010,

č.j. OSÚ/23568-10/3011-2010/Wa, byla řízení o umístění stavby a o vydání stavebního

povolení spojena. Informace o zahájení územního řízení byla přípisem ze dne 9.6.2010,

č.j. OSÚ/23570-10/3011-2010/Wa, oznámena doručením do vlastních rukou žalobci, Spolku

občanské solidarity Rumburk, o.s. a Sdružení evropské a globální spolupráce Ústí nad Labem.

Usnesením ze dne 9.6.2010, č.j. OSÚ/23595-10/3011-2010/Wa, bylo spojené řízení

o umístění stavby a vydání stavebního povolení přerušeno do doby odstranění vad návrhu na

zahájení řízení. Všechna tři občanská sdružení v souladu s § 70 zákona o ochraně přírody se

do předmětného řízení přihlásila jako účastníci řízení. K dotazu žalobce bylo stavebním

úřadem žalobci přípisem ze dne 18.8.2010 sděleno, že řízení je přerušeno. Výzvou ze dne

20.9.2010 byli stavebníci vyzváni, aby uhradili správní poplatek, který byl z jejich strany

následně včas uhrazen. V oznámení ze dne 20.9.2010, č.j. OSÚ/38026-10/3011-2010/Wa,

byla uvedena skutečnost, že byly odstraněny vady podání a bylo oznámeno zahájení

územního a stavebního řízení s tím, že současně bylo nařízeno veřejné ústní jednání na den

26.10.2010. Po provedeném ústním jednání bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 6 15A 39/2012

Již výše bylo uvedeno, že žalobce svojí žalobou napadá pouze výrok žalobou

napadeného rozhodnutí týkající se rozhodnutí v územním řízení o umístění stavby. Proto se

soud bude námitkami žalobce zabývat výlučně ve vztahu k územnímu řízení.

K námitce žalobce, že mu bylo v rozporu s ustanovením § 70 zákona o ochraně

přírody v rámci správního řízení doručováno prostřednictvím veřejných vyhlášek namísto

adresného doručování do vlastních rukou, uvádí soud následující.

V ustanovení § 70 odst. 2 zákona o ochraně přírody je uvedeno, že občanské sdružení

nebo jeho organizační jednotka, jehož hlavním posláním podle stanov je ochrana přírody

a krajiny, je oprávněno, pokud má právní subjektivitu, požadovat u příslušných orgánů státní

správy, aby bylo předem informováno o všech zamýšlených zásazích a zahajovaných

správních řízeních, při nichž mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné

podle tohoto zákona. Tato žádost je platná jeden rok ode dne jejího podání, lze ji podávat

opakovaně. Musí být věcně a místně specifikována.

V odst. 3 citovaného ustanovení v rozhodném znění je pak uvedeno, že občanské

sdružení je oprávněno za podmínek a v případech podle odstavce 2 účastnit se správního

řízení, pokud oznámí svou účast písemně do osmi dnů ode dne, kdy mu bylo příslušným

správním orgánem zahájení řízení oznámeno; v tomto případě má postavení účastníka řízení.

Dnem sdělení informace o zahájení řízení se rozumí den doručení jejího písemného

vyhotovení nebo první den jejího zveřejnění na úřední desce správního orgánu a současně

způsobem umožňujícím dálkový přístup.

V ustanovení § 87 odst. 1 stavebního zákona v rozhodném znění je stanoveno, že

stavební úřad oznámí zahájení územního řízení a k projednání žádosti nařídí veřejné ústní

jednání, je-li to účelné, spojí jej s ohledáním na místě; konání veřejného ústního jednání

oznámí nejméně 15 dnů předem. Je-li v území vydán územní nebo regulační plán, doručuje se

oznámení o zahájení územního řízení účastníkům řízení uvedeným v § 85 odst. 1 a dotčeným

orgánům jednotlivě, účastníkům řízení uvedeným v § 85 odst. 2 veřejnou vyhláškou.

Na tomto místě soud podotýká, že ustanovení § 70 zákona o ochraně přírody upravuje

výlučně postup umožňující občanským sdružením, jejichž hlavním posláním podle stanov je

ochrana přírody a krajiny, jejich vstup v pozici účastníků řízení do správních řízení, při nichž

mohou být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle zákona o ochraně

přírody. Nelze tedy úpravu obsaženou v tomto ustanovení vztahovat na doručování jiných

písemností v rámci správního řízení než právě a jen na doručování informace o zahájení

předmětných řízení.

Ze znění § 70 odst. 3 in fine zákona o ochraně přírody v rozhodném znění vyplývá

jednoznačně, že za sdělení informace o zahájení řízení se považuje nejen doručení informace

o zahájení řízení v písemné podobě listovní zásilkou, ale i první den zveřejnění této informace

na úřední desce správního orgánu za současného zveřejnění způsobem umožňujícím dálkový

přístup. Z námitky žalobce vyplývá, že vycházel z dikce předmětného ustanovení ve znění

před novelou provedenou , o změně některých zákonů souvisejících

s přijetím stavebního zákona a zákona o vyvlastnění. S účinností od 1.7.2007 byla do § 70

odst. 3 doplněna definice dne, kdy došlo ke sdělení informace o zahájení řízení předmětným

občanským sdružením s tím, že tímto dnem sdělení je mimo jiné i první zveřejnění této

informace na úřední desce správního orgánu za současného zveřejnění způsobem

umožňujícím dálkový přístup. V důvodové zprávě k předmětné novele je uvedeno: „Dřívější

dikce ustanovení vyžaduje formálně vzato, aby byla předmětná občanská sdružení

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 7 15A 39/2012

informována dříve, tedy jiným úkonem, než účastníci řízení. Tím byly zvyšovány

administrativní náklady na vedení řízení. Právní úprava tento nedostatek odstraňuje, aniž by

práva občanských sdružení byla krácena.“ V tomto směru soud poznamenává, že

argumentace žalobce závěry obsaženými v rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze

dne 20.4.2006, č.j. -21, je nepřípadná, neboť uvedené rozhodnutí soudu řešilo

situaci, na níž se vztahovalo ustanovení § 70 zákona o ochraně přírody ve znění před

předmětnou novelou.

Z výše uvedeného tedy jednoznačně vyplývá, že stavební úřad by nepochybil, pokud

by řádným způsobem zveřejnil informaci o zahájení příslušného územního řízení pouze na

úřední desce a způsobem umožňujícím dálkový přístup. S úpravou § 70 ve znění novely

obsažené v , pak korespondovalo i ustanovení stavebního

zákona, kde bylo výslovně uvedeno, že je-li v území vydán územní nebo regulační plán,

doručuje se oznámení o zahájení územního řízení účastníkům řízení uvedeným v § 85 odst. 2

(tedy i občanským sdružením jak účastníkům, kterým je založeno účastenství na základě

zvláštního zákona) veřejnou vyhláškou. I přes tuto platnou právní úpravu (mezi účastníky je

nesporné, že v Rumburku je vydán územní plán) byla informace o zahájení územního řízení

žalobci doručena ve formě písemné zásilky do vlastních rukou, kterou si převzal dne

14.6.2010. Žalobci tak byla řádně dána možnost přihlásit se k účastenství v předmětném

územním řízení, které také využil.

Vzhledem k výše uvedenému shledal soud tuto námitku jako nedůvodnou.

Dále žalobce namítal, že nebyl vyrozuměn v rozporu s ustanovením o pokračování v přerušeném územním řízení.

V ustanovení in fine je mimo jiné uvedeno, že o tom, že

v řízení pokračuje, vyrozumí správní orgán účastníky.

Z uvedené právní úpravy vyplývá, že o tom, že se v řízení pokračuje, se nevydává

žádné usnesení, ale pouze se tato skutečnost sdělí účastníkům řízení. Zákon rovněž nestanoví

výslovně formu, jakou má správní orgán účastníky o pokračování řízení informovat.

V daném případě bylo řízení přerušeno rozhodnutím ze dne 9.6.2010, kdy důvodem

pro přerušení byla skutečnost, že k žádosti o vydání územního rozhodnutí a stavebního

povolení nebyly přiloženy veškeré zákonem požadované přílohy a stavebníci byli vyzváni

k odstranění této vady. Skutečnost, že předmětným usnesením ze dne 9.6.2010 bylo řízení

přerušeno, byla žalobci k jeho dotazu na stav řízení sdělena přípisem ze dne 18.8.2010.

Stavební úřad v písemnosti označené jako oznámení zahájení spojeného územního

a stavebního řízení a nařízení veřejného ústního jednání ze dne 20.9.2010, uvedl, že řízení

bylo usnesením ze dne 9.6.2010 přerušeno, neboť žádosti o vydání územního rozhodnutí

a stavebního povolení nebyly úplné a současně konstatoval, že žádost byla dle 9.9.2010 řádně

doplněna. Dle názoru soudu konstatování skutečnosti, že odpadly důvody, pro které bylo

řízení přerušeno, tedy že byly doplněny žádosti o požadované přílohy, dle svého obsahu může

být považováno za vyrozumění účastníků řízení o pokračování v řízení. Z hlediska

materiálního tedy dle soudu ke splnění povinnosti správního orgánu vyrozumět účastníky

řízení o pokračování v přerušeném řízení došlo.

Dále se soud zabýval otázkou, zda bylo nutné toto oznámení žalobci doručovat

individuálně, či zda postačovalo doručení prostřednictvím veřejné vyhlášky. S ohledem na

skutečnost, že dle § 87 stavebního zákona se žalobci jako účastníkovi řízení dle § 85 odst. 2

stavebního zákona i tak závažné doklady jako je oznámení o zahájení řízení či nařízení

ústního jednání ve věci doručují pouze prostřednictvím veřejné vyhlášky, nepochybil dle

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 8 15A 39/2012

názoru soudu stavební úřad v případě, kdy i uvedené vyrozumění o odpadnutí důvodu pro

přerušení řízení doručoval žalobci v rámci doručování písemnosti „Oznámení o zahájení

spojeného územního a stavebního řízení a nařízení veřejného ústního jednání“ veřejnou

vyhláškou.

S ohledem na výše uvedené shledal soud i tuto námitku žalobce jako nedůvodnou.

Dále žalobce namítal, že v rozporu s ustanovením § 87 odst. 2 stavebního zákona

nebyly informace o záměru stavebníka vyvěšeny na veřejně přístupném místě až do doby

veřejného ústního jednání ve věci.

K této námitce soud podotýká, že se jedná o velice obecnou námitku, v níž žalobce

nespecifikuje, na základě jakých skutečností ke svému závěru dospěl a popřípadě v kterém

období předmětná informace vyvěšena nebyla. Ve správním spise je obsažen zápis z ústního

jednání konaného dne 26.10.2010, které bylo spojeno s ohledáním na místě. V tomto zápise je

výslovně uvedeno, že při místním šetření bylo zjištěno, že byla splněna podmínka daná

ustanovením § 87 odst. 2 stavebního zákona o zveřejnění záměru stavebníkem na veřejném

místě. Uvedený zápis je kromě příslušných pracovníků stavebního úřadu podepsán i dalšími

osobami, které se účastnily předmětného ústního jednání. S ohledem na obsahu zmíněného

zápisu a s přihlédnutím k nekonkrétnosti žalobcovy námitky se soud plně ztotožnil se

závěrem žalovaného, že podmínka dle § 87 odst. 2 stavebního zákona byla v daném případě

splněna. Na vypovídací schopnost předmětného zápisu z ústního jednání nemohla mít vliv

skutečnost, že se žalobce předmětného ústního jednání nezúčastnil.

Nad rámec výše uvedeného soud zdůrazňuje, že žaloba v rámci správního soudnictví,

podaná dle , není koncipována jako actio popularis, ale musí vždy směřovat

k ochraně veřejných subjektivních práv žalobce. Žalobce v daném řízení nevystupoval

v pozici dotčené veřejnosti, k jejíž informaci vyvěšení informace o záměru stavebníka slouží,

ale v pozici účastníka řízení, který měl být o ústním jednání a jeho předmětu informován

prostřednictvím písemností doručovaných v rámci správního řízení. I v případě porušení

povinnosti dle § 87 odst. 2 stavebního zákona ze strany stavebníka nemohlo tedy dojít

k porušení žalobcových práv v předmětném řízení.

I tuto námitku tedy soud shledal jako nedůvodnou.

Dále žalobce namítal, že považuje za rozpor se zásadou dobré správy, když oznámení o zahájení řízení bylo spojeno s nařízením ústního jednání v jednéě.

Na tomto místě soud podotýká, že jak bylo výše uvedeno, žalobcovi bylo zahájení

řízení oznámeno již přípisem ze dne 9.6.2010, který mu byl doručen jako zásilka do vlastních

rukou. Oznámení o zahájení řízení obsažené v písemnosti ze dne 20.9.2010 tedy bylo určeno

primárně dalším účastníkům dle § 85 odst. 2 stavebního zákona, kterým doposud nebylo

oznámeno jiným způsobem. V tomto směru lze souhlasit se žalobcem, že oznámení o zahájení

řízení na úřední desce nemusel věnovat pozornost. Ovšem je nutno zdůraznit, že předmětná

písemnost byla výslovně označena jako „Oznámení zahájení spojeného územního

a stavebního řízení a nařízení veřejného ústního jednání“. Již v samotném názvu tedy bylo

obsaženo sdělení, že obsahem předmětné písemnosti je i nařízení veřejného ústního jednání

v dané věci. Při zcela zběžném pohledu na předmětnouu, bylo patrné zvýrazněné

označeníy charakterizující její obsah. Nelze tedy souhlasit s tvrzením žalobce, že

správní orgán „ukrýval“ před účastníky řízení nařízení veřejného ústního jednání ve věci do

jiné písemnosti.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 9 15A 39/2012

Z již výše citovaného ustanovení § 87 odst. 1 stavebního zákona jednoznačně vyplývá,

že oznámení o zahájení řízení i nařízení veřejného ústního jednání ve věci má upraven režim

doručování zcela shodně. Proto není dle soudu v rozporu se zákonem, pokud správní orgán

vtělí oba uvedené úkony do jednéy, za situace, že tato skutečnost bude patrná z označení

předmětné písemnosti.

K otázce doručování písemnosti ze dne 20.9.2010 označené jako „Oznámení zahájení

spojeného územního a stavebního řízení a nařízení veřejného ústního jednání“ soud v souladu

již s výše uvedeným konstatuje, že mohla být žalobci doručována v souladu s § 87 odst. 1

stavebního zákona veřejnou vyhláškou za současného zveřejnění způsobem umožňujícím

dálkový přístup.

I tuto námitku žalobce tedy shledal soud jako nedůvodnou.

Zásadní námitkou žalobce v předmětném řízení byla námitka, že doklady doručované

mu prostřednictvím veřejné vyhlášky nebyly současně zveřejněny způsobem umožňujícím

dálkový přístup.

Doručování prostřednictvím veřejné vyhlášky je upraveno v § 25 odst. 2 správního

řádu, kde je uvedeno, že doručení veřejnou vyhláškou se provede tak, že se písemnost,

popřípadě oznámení o možnosti převzít písemnost, vyvěsí na úřední desce správního orgánu,

který písemnost doručuje; na písemnosti se vyznačí den vyvěšení. Písemnost nebo oznámení

se zveřejní též způsobem umožňujícím dálkový přístup. Patnáctým dnem po vyvěšení se

písemnost považuje za doručenou, byla-li v této lhůtě splněna i povinnost podle věty druhé.

Z uvedené právní úpravy jednoznačně vyplývá, že účinnost doručení písemnosti

veřejnou vyhláškou je vázána nejen na vyvěšení na úřední desku správního orgánu, ale i na

zveřejnění písemnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Pro žalobce má v předmětném správním řízení zásadní význam otázka řádného

doručení písemnosti ze dne 20.9.2010 obsahující nařízení veřejného ústního jednání, na

kterém bylo možno vznášet námitky vůči předmětnému závěru stavebníků. Žalobce tvrdí, že

v důsledku nezveřejnění dané písemnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup mu nebyla

tato písemnost řádně doručena, proto se nemohl zúčastnit předmětného ústního jednání a tím

došlo k poškození jeho procesních práv.

Prvostupňový správní spis obsahuje „žádanku o zveřejnění na úřední desce“ dle které

bylo Bc. Lenkou Žemlovou požadováno, aby Oznámení zahájení spojeného územního

a stavebního řízení a nařízení veřejného ústního jednání bylo zveřejněno na fyzické úřední

desce a elektronické úřední desce v době od 24.9.2010 do 11.10.2010. Tato žádanka byla

převzata OTAJ dne 24.9.2010 – podpis osoby přebírající žádanku je nečitelný. Na žádance

není žádným způsobem vyznačeno, zda byl požadavek splněn. Dále je v prvoinstančním spise

založen stejnopis Oznámení zahájení spojeného územního a stavebního řízení a nařízení

veřejného ústního jednání s doložkou, ze které vyplývá, že předmětná písemnost byla

vyvěšena na úřední desce příslušného správního orgánu od 24.9.2010 do 11.10.2010. Tato

doložka je opatřena nečitelným podpisem a razítkem Města Rumburk, odboru tajemníka,

úseku správy a provozu úřadu. Datum vyznačení doložky není uvedeno. Až v rámci

odvolacího řízení byl správní spis doplněn stejnopisem předmětné písemnosti, na kterém je

kromě již výše zmíněné doložky strojem dopsána poznámka „Zveřejněno též na elektr. úřední

desce MěÚ Rumburk.“ Tato poznámka je opatřena totožným razítkem a stejným nečitelným

podpisem. Ani u této poznámky není uveden datum, kdy byla na stejnopis písemnosti

vyznačena.

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 10 15A 39/2012

Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že prvostupňový orgán archiv

elektronické úřední desky nevede. Dále žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že

jak tvrzení žalobce tak tvrzení správního orgánu týkající se zveřejnění písemností způsobem

umožňujícím dálkový přístup je v době po zveřejnění písemnosti již fakticky neprokazatelné.

Žalovaný dále uvedl, že vycházel z jím pořízených důkazů.

Na tomto místě musí soud zdůraznit, že s ohledem na skutečnost, že v souladu

s právním předpisem byla písemnost obsahující nařízení veřejného ústního jednání

doručována žalobci veřejnou vyhláškou, má pro účinnost doručení v souladu s § 25 odst. 2

zásadní význam skutečnost, zda byla písemnost zveřejněna po zákonem

předpokládanou dobu rovněž způsobem umožňujícím dálkový přístup. V tomto směru soud

souhlasí se žalobcem, že důkazní břemeno ohledně této skutečnosti je na straně správních

orgánů. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí uvedl, že při posouzení sporné

skutečnosti vycházel z jím pořízených důkazů, ovšem z obsahu správního spisu nevyplývá, že

by vedl nějaké dokazování. Ani v rozhodnutí nevycházel z žádných provedených důkazů, ale

výlučně z obsahu správního spisu. Jak byl výše popsán obsah správního spisu, z v něm

založených listin nelze dovodit, zcela určitě, zda skutečně došlo k zveřejnění předmětné

písemnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup, neboť pochybnosti vzbuzuje skutečnost,

že doložkou o zveřejnění na elektronické úřední desce opatřený stejnopis písemnosti byl do

správního spisu založen až v rámci odvolacího řízení. I v případě přihlédnutí k uvedené

doložce z ní není patrno, kdy byla tato doložka vyhotovena, a po jakou dobu a v jakém období

byla případně předmětná písemnost dálkovým přístupem dostupná. Ze strany žalovaného tedy

dle soudu nedošlo v rámci správního řízení k unesení důkazního břemen ve vztahu k otázce

řádného zveřejnění předmětné písemnosti způsobem umožňujícím dálkový přístup.

Vzhledem ke skutečnosti, že písemnost je veřejnou vyhláškou dle § 25 odst. 2

řádně doručena pouze za podmínky, že došlo i ke zveřejnění způsobem

umožňujícím dálkový přístup, dospěl soud k závěru, že s ohledem na výše uvedené

skutečnosti závěr žalovaného, že veškeré písemnosti vydané stavebním úřadem v předmětném

řízení byly žalobci doručeny v souladu s právními předpisy, postrádá oporu ve správním

spise. V této skutečnosti spatřuje soud vadu řízení ve smyslu

Tuto námitku žalobce tedy vyhodnotil soud jako důvodnou.

S ohledem na výše uvedené soud výrok I. žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného

zrušil pro vady řízení a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení bude pak

správní orgán podle vázán právním názorem, který byl vysloven v tomto

zrušujícím rozsudku.

Soud rozhodl v dané věci bez jednání, přestože jeho nařízení žalobce požadoval,

neboť soud výrok I. žalobou napadeného rozhodnutí zrušil pro vady řízení ve smyslu § 76

odst. 1 písm. b) , a v takovém případě stanoví, že soud zruší napadené

rozhodnutí bez jednání.

Žalobce byl v projednávané věci plně úspěšný, a proto soud podle § 60 odst. 1 věty

první uložil žalovanému povinnost zaplatit mu do třiceti dnů od právní moci rozsudku

náhradu nákladů řízení o žalobě ve výši 11 712,- Kč, která se skládá z částky 3 000,- Kč

odpovídající soudnímu poplatku, z částky 6 300,- Kč za 3 úkony právní služby po 2 100,- Kč

poskytnuté právní zástupkyní Mgr. Helenou Peychlovou [převzetí věci, podání návrhu

a podání repliky podle § 7, § 9 odst. 3 písm. f), § 11 odst. 1 písm. a), d), vyhlášky

(K.ř.č. 1 - rozsudek)

Pokračování 11 15A 39/2012

Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za

poskytování právních služeb, ve znění účinném do 31.12.2012,], z částky 900,- Kč za s tím

související tři paušály po 300,-Kč a z částky 1 512,- Kč odpovídající 21 % DPH z výše

uvedených částek mimo soudního poplatku.

Náhrada za soudní poplatek ve výši 1 000,- Kč za návrh na vydání rozhodnutí

o přiznání odkladného účinku žalobě nebyla žalobci přiznána, neboť tento soudní poplatek

byl zkonzumován vydáním usnesení ze dne 22.5.2012, č.j. -36, kterým byl

návrh na přiznání odkladného účinku zamítnut. Žalobce tedy ve věci návrhu na přiznání

odkladného účinku žalobě úspěšný nebyl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne

jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních

u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační

stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením

shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li

poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty

nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze

prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v

a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti

němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj

o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí,

má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej

zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů

vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní

symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze

získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Ústí nad Labem dne 3. února 2016

JUDr. Markéta Lehká, Ph.D. v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Iva Tovarová

(K.ř.č. 1 - rozsudek)