Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 A 20/2016 - 16

3

pokračování

- 16

U S N E S E N Í

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců Mgr. Ing. Veroniky Baroňové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: nezl. T. A., státní příslušnost Sýrie, zákonná zástupkyně: R. A. S., státní příslušnost Sýrie, zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí, odbor konzulárních koncepcí a metodiky, se sídlem Hradčanské nám. 5, Praha, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne

30. 12. 2015, č. j. 310035/2015-KKM, ve věci nového posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza,

t a k t o :

I. Žaloba s e o d m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á p r á v o na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, kterým byly na základě jeho žádosti nově posouzeny důvody neudělení krátkodobého víza ve smyslu ustanovení , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

O neudělení krátkodobého víza v případě žalobce rozhodl Zastupitelský úřad ČR v Bejrútu, přičemž po provedení nového posouzení žalovaný shledal „rozhodnutí zastupitelského úřadu ČR v Bejrútu v souladu s vyznačenými důvody neudělení krátkodobého víza podle vízového kodexu (nebylo možné prokázat Váš úmysl opustit území členských států před skončením platnosti víza, informace předložené za účelem prokázání účelu a podmínek předpokládaného pobytu nebyly spolehlivé)“. Žalovaný proto žádosti žalobce nevyhověl a konstatoval, že zastupitelský úřad ČR v Bejrútu postupoval správně, když rozhodl o neudělení víza.

Žalobce zjevně usiluje o soudní přezkum ve věci rozhodnutí o neudělení víza, tj. takového typu správního rozhodnutí, jež je z přezkoumání soudem výslovně vyloučeno, a to v ustanovení § 171 písm. a) zákona o pobytu cizinců, který stanoví, že z přezkoumání soudem jsou vyloučena rozhodnutí o neudělení víza; to neplatí, jde-li o neudělení víza rodinnému příslušníkovi občana Evropské unie (pozn.: zvýraznění podtržením doplněno krajským soudem).

Předmětnou soudní výlukou, která neplatí pouze ve vztahu k rodinným příslušníkům unijních občanů, což není případ právě posuzované věci, se správní soudy opakovaně zabývaly a jejich judikatura setrvale stojí na následujícím závěru. Rozhodnutí o neudělení víza (jedno zda dlouhodobého či krátkodobého) představuje výkon diskreční moci státu, a pokud v daném případě není cizinci garantována soudní ochrana, nelze to považovat za rozporné s d; srovnej zejména rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2009, č. j. - 45, publikovaný pod

č. 1955/2009 Sb. NSS, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 11. 2013, č. j. - 34, dostupný na www.nssoud.cz.

Takto jednoznačně se k předmětné soudní výluce staví též judikatura Ústavního soudu, která dlouhodobě vychází z toho, že vyloučení soudního přezkumu rozhodnutí o neudělení víza není v rozporu s d, neboť se nejedná o rozhodnutí způsobilé zasáhnout do základních práv a svobod. V podstatě totéž potvrdil i plenární nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2012, , publikovaný pod č. 234/2012 Sb., na který zdejší soud v podrobnostech odkazuje s tím, že Ústavní soud: „[…] na dosud traktovaném závěru, dle něhož v případě rozhodnutí o neudělení víza nemůže dojít k zásahu do základních práv a svobod, trvá. Je tudíž v kompetenci zákonodárce toto řízení vyloučit ze soudního přezkumu, aniž by se tím dostal do rozporu s dikcí y.“

Za dané situace tedy argumentace žalobce k přípustnosti žaloby a prolomení předmětné soudní výluky právě s odkazem na y a ústavně konformní výklad zákona o pobytu cizinců nemůže prima facie obstát. A odkazuje-li v tomto ohledu žalobce na judikaturu, konkrétně na rozsudky Nejvyššího správního soudu

ve věcech sp. zn. a sp. zn. , nelze než tyto odkazy odmítnout s tím, že první z rozsudků je souladný s dosavadní judikaturou; ostatně také proto je citován shora, přičemž jeho interpretace žalobcem je zavádějící. Nejvyšší správní soud se v tomto případě zabýval případem neudělení víza k pobytu nad 90 dnů za účelem zaměstnání, přičemž potvrdil, že podmínky pro věcný přezkum dány nebyly a v postupu městského soudu tak neshledal porušení práva na spravedlivý proces. Podobně zavádějící je i odkaz žalobce

na posléze citovaný rozsudek, který se zabýval neudělením víza v případě rodinného příslušníka občana EU, a na nyní souzenou věc tedy nedopadá (zde se jednalo o neudělení víza v případě občana tzv. třetí země).

Ve světle všech výše uvedených skutečností lze tedy uzavřít, že žalobcem podaná žaloba ve svém důsledku směřuje proti rozhodnutí o neudělení víza, tedy takovému typu správního rozhodnutí, proti němuž není poskytována soudní ochrana, což ovšem nelze považovat za porušení základních práv žalobce.

Krajský soud proto podanou žalobu odmítl jako nepřípustnou dle ustanovení , a odst. f) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), ve spojení s zákona o pobytu cizinců.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením , podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 25. února 2016

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu