Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

57 A 60/2015 - 49

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Alexandra

Krysla a soudkyň Mgr. Miroslavy Kašpírkové a Mgr. Jany Komínkové v právní věci

žalobkyně nezletilé M.Š., nar…., zastoupené matkou M.D., jako zákonnou zástupkyní,

bytem tamtéž, právně zastoupené Mgr. Jiřím Švejnohou, advokátem, se sídlem Praha 10 –

Vinohrady, Korunní 2569/108a, proti žalovanému Krajskému úřadu Plzeňského kraje, se

sídlem Plzeň, Škroupova 18, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne

4.3.2015, čj. ŠMS/2767/15

t a k t o :

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í

I. Vymezení věci

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 4.3.2015, čj.

ŠMS/2767/15 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání nezletilé

žalobkyně podané prostřednictvím její matky jako zákonné zástupkyně a potvrzeno

rozhodnutí ředitelky 16. základní školy a mateřské školy Plzeň, Americká třída 30, ze dne

11.2.2015 , č.j. 16ZS/0161/2015 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), na základě kterého

nebyla žalobkyně přijata k předškolnímu vzdělávání do 16. ZŠ a MŠ Plzeň pro nesplnění

podmínek stanovených v , o ochraně veřejného zdraví, ve znění

pozdějších předpisů (dále jen „ZOVZ“ nebo „zákon o ochraně veřejného zdraví“). Žalobkyně

navrhovala, aby jí bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení.

2. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 19.6.2015, čj. -25 nebyl žalobě přiznán odkladný účinek.

pokračování 2 57A 60/2015

II. Důvody žaloby

3. V žalobě žalobkyně namítala, že bylo porušeno její právo vyjádřit se ke všem

prováděným důkazům uvedené v d (dále jen

„LZPS“) a dle (dále jen „“),

zejména měla „zákonná zástupkyně nezletilé žalobkyně doplnit a rozvést motivy svého

rozhodnutí nepodrobit žalobkyni povinným očkováním“ a správní orgány nepostupovaly

v souladu se zásadou materiální pravdy uvedenou v . Napadené rozhodnutí

mělo negativní dopad na oprávněné zájmy žalobkyně spočívající v nemožnosti vzdělávání

a došlo tak k porušení č. 33 LZPS a Úmluvy o právech dítěte,

a ústavněprávní zásady přiměřenosti.

4. Rodiče odmítli podrobit žalobkyni povinnému očkování, neboť dva starší sourozenci

žalobkyně podstoupili povinná očkování a u obou se projevily zdravotní komplikace, které

vyústily v trvalé následky na zdraví. Sestra žalobkyně K. v důsledku očkování trpěla vážnými

poruchami spánku, a to až do svých 4 let, dále u ní propukl atopický ekzém, který si K. časem

rozškrabávala až do krve, takže jí byla doporučena návštěva psychiatra. K. je alergická na

kravskou bílkovinu a lepek. Dále trpí častými nezvladatelnými záchvaty vzteku, které se dnes

již naučila zvládat, nevymizely ale úplně. Po nástupu do školy navštívila K. na doporučení

třídní učitelky psychologickou poradnu, kde jí byla zjištěna diagnóza dyslexie, dysgrafie a

dyskalkulie. Bratr žalobkyně M. prodělal po očkování těžký zánět středouší. Zánět si

vyžádal pravidelné docházení na čištění uší po dobu 2 týdnů a předepsání antibiotik,

která rovněž špatně snášel (průjem a zastavení příjmu mateřského mléka). Bratr dosud trpí

trvalými následky – nedoslýchavostí, vadou řeči (patologická dyslálie), problémy s imunitou,

opakovanými záchvaty kašle (začínají na podzim a končí až na jaře). Ačkoli lékaři opakovaně

matce žalobkyně ústně potvrdili její obavy, že výše popsané zdravotní problémy obou dětí

pramení z prodělaných očkování, písemné potvrzení jí odmítli vydat. Matka žalobkyně je

hluboce přesvědčena o tom, že popsané zdravotní problémy sourozenců žalobkyně mají

příčinu v prodělaných očkováních, Bylo by tak v rozporu s jejím svědomím, s přáním a

ostatně i povinností udělat pro své dítě jen to, co je v jeho nejlepším zájmu, kdyby nechala

žalobkyni v této situaci očkovat.

5. Na jaře roku 2013 přestoupila žalobkyně spolu se svými sourozenci do péče k MUDr.

G. Matka žalobkyně na základě předchozích závažných negativních zkušeností s

vedlejšími účinky u obou sourozenců žalobkyně nechtěla nechat žalobkyni povinným

očkováním podrobit, jak je popsáno výše. O tom od počátku ošetřování MUDr. G.

informovala a toto s ní konzultovala a rovněž to potvrdila písemným dokumentem -

nesouhlasem s poskytnutím zdravotní péče - očkování ze dne 31.5.2013, přičemž vyjádření

nesouhlasu bylo obnoveno dne l7.4.20l5. MUDr. G. má v péči i oba sourozence žalobkyně, je

tedy i o jejich zdravotním stavu zpravena. Že důvodem pro neočkování žalobkyně byl právě

nežádoucí účinek očkování na její sourozence a tím tedy obava o zdraví žalobkyně, resp.

vnitřní přesvědčení matky, že neočkování je pro žalobkyni to nejlepší, potvrdila MUDr. G. i

ve své zprávě ze dne 5.l.20l5. Matka žalobkyně předpokládala, že ošetřující lékařka MUDr.

G. vystaví v souladu se skutečným stavem žalobkyni potvrzení o tom, že se žalobkyně

nemůže podrobit očkování pro trvalou kontraindikaci a tuto skutečnost adekvátně uvede do

pokračování

přihlášky žalobkyně do mateřské školy. To však lékařka k překvapení matky žalobkyně

neučinila, do přihlášky žalobkyně do mateřské školy pouze uvedla: do kolonky ,“alergie":

kontraindikace v rodině a do kolonky ,,očkování': odmítnutí očkování. Případná

kontraindikace očkování nebyla u žalobkyně nijak zjišťována. Rozhodnutí matky žalobkyně

nepodrobit žalobkyni povinným očkováním bylo založeno, na jejím vnitřním přesvědčení, že

právě nenechat žalobkyni očkovat je pro ni, resp. pro její zdraví, to nejlepší. Sourozenci

žalobkyně trpěli po prodělání očkování závažnými zdravotními komplikacemi, přičemž

dodnes jsou oba poznamenaní trvalými zdravotními následky. Žalobkyně odkázala na čl. 15

LZPS zaručující mimo jiné svobodu svědomí, do které nesmí veřejná moc žádným způsobem

přímo či nepřímo zasahovat. Zvláštní formou svobody svědomí je tzv. výhrada svědomí,

jejímž obsahem je právo zdržet se určitého jednání. Matka žalobkyně má za to, že její vážné

důvody spočívající v zájmu o zdraví dítěte, by právě pod tzv. výhradu svědomí, jejímž

obsahem je právo zdržet se určitého jednání, tedy povinného očkování, v konkrétním případě

žalobkyně nemělo být vynucováno, měla by být respektována její svoboda rozhodnout se o

otázce očkování.

6. Žalobkyně nepředstavuje pro ostatní děti v MŠ žádné nebezpečí, a to z toho důvodu,

že i kdyby se některým z předmětných onemocnění nakazila, což je pro jejich nízký výskyt

vysoce nepravděpodobné, nemůže ostatní proočkované děti nakazit a tedy ohrozit. Matka

žalobkyně trvá na tom, že očkování je pro její dceru zdravotně rizikové a nikoliv zdraví

ochraňující, riziko možných nežádoucích účinků matka žalobkyně zhodnotila jako vyšší než

riziko možného onemocnění. Správní rozhodnutí by nemělo v zájmu odvrácení v podstatě

neexistujícího nebezpečí poškodit zcela konkrétní zájmy a další vývoj nezletilého dítěte.

Nepodrobení se pravidelným očkováním nepředstavuje reálné riziko, ale pouze abstraktní

teoretické nebezpečí, jakéhosi rozšíření infekce v proočkované populaci, naproti tomu ale

stojí zcela reálné nebezpečí možných vedlejších účinků očkování a organismu žalobkyně jako

konkrétního dítěte, včetně fatálního ohrožení jeho života, posílené zejména negativními

zkušenostmi jejích sourozenců. Zákonní zástupci jsou v příbalovém letáku očkovací látky

upozorňováni na možná nebezpečí spojená s vedlejšími účinky. Podle názoru matky

žalobkyně by ústavně-konformní způsob úpravy pravidelného očkování měl být založen na

principu dobrovolnosti a rodičům nezletilých dětí by měla být umožněna svobodná volba, zda

sebe nebo své dítě podrobí očkování, navzdory eventuálním vedlejším účinkům a možným

zdravotním komplikacím spojeným s podáním očkování, anebo zda sebe nebo své dítě raději

vystaví riziku onemocnění, proti kterému očkování směřuje, s takovým svobodným

rozhodnutím tak jedinec, resp. rodič, přijímá odpovědnost za eventuální důsledky takového

rozhodnutí. Kdo své dítě bude chtít ochránit proti dané nemoci, nechť si vybere, zda zvolí

očkování nebo přirozenou imunitu a přirozené prostředky ochrany zdraví bez rizika spojeného

s očkováním. Kromě toho by zákon mohl stanovit výjimky pro povinné podrobení se

očkování, např. v případě některých ohrožených oblastí nebo rizikových sociálních skupin

apod., a to např. obdobně jako je tomu nyní po novele u očkování

proti TBC. S ohledem na shora uvedené skutečnosti je zřejmé, že nepodrobení se uvedenému

očkování nelze považovat za takové ohrožení veřejného zdraví, aby bylo adekvátní aplikovat

omezení práva každého jedince na svobodný a informovaný souhlas s lékařským zákrokem

nebo na svobodnou volbu vzdělání. Personál mateřské školky, který s dětmi přichází denně do

styku, rovněž nemusí ze zákona splňovat podmínku povinných očkování. Při nástupu do

školy, příp. do soukromé mateřské školy, pro děti absence očkování není překážkou, přitom

pokračování 4 57A 60/2015

by mělo docházet dle shora uvedené úvahy ke stejnému ohrožení dětského kolektivu jako

v mateřské škole. Dle názoru matky žalobkyně je pro žalobkyni předškolní vzdělání stejně

důležité jako školní docházka (proto také žalobkyni přihlásila do soukromé, placené školky,

neboť má za to, že žalobkyně kontakt s dětmi potřebuje a je pro ni prospěšný). Rozlišovat

mezi školním a předškolním dětským kolektivem nemá žádnou logiku ani opodstatnění. Ani

ve vyspělých státech západní Evropy, jako je např. Německo, Rakousko, Velká Británie

a všechny skandinávské státy, nejsou stanovena žádná omezení týkající se očkování pro vstup

dětí do předškolních či školních zařízení.

7. Pokud § 46 odst. l ZOVZ obsahuje zákonné zmocnění pro prováděcí předpis, který má

stanovit případy a termíny, stanovit druh pravidelného očkování, kterému se mají povinnost

podrobit fyzické osoby s trvalým pobytem na území ČR a další v zákoně uvedené osoby,

a pokud vlastní rozsah očkování, tedy vlastní rozsah omezení Úmluvou garantovaného práva

každého jedince je stanoven vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. , o

očkování proti infekčním nemocem, je takové omezení v rozporu s Úmluvou, a to proto, že

faktické omezení práva zakotveného v č1. 5 Úmluvy je provedeno podzákonným právním

předpisem. Úmluva o lidských právech a biomedicíně jako mezinárodní smlouva o

lidských právech a základních svobodách slouží jako měřítko ústavnosti právních předpisů

ČR, viz. např. § l48 odst. 2 zákona č. l82/119 Sb., o Ústavním soudu, dle kterého Ústavní

soud při zjišťování, zda byla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele

vychází zd a z mezinárodních smluv o lidských právech a

základních svobodách, jimiž je ČR vázána. V případě, kdy ústavně právní norma odkazuje na

zákon, je vyloučena úprava nižšími normativními akty. Pouze v případě, kdy ústavně právní

norma umožňuje ukládat povinnosti toliko na základě zákona a v jeho mezích jako je tomu

v případě čl. 4 odst. l LZPS, je možno, aby normativní právní akt nižší právní síly na

základě zákona a v jeho mezích vydalo i ministerstvo nebo jiný správní úřad, jak mj. dovodil

Ústavní soud v nálezu ze dne 3.10.1996. Znění čl. 25 Úmluvy o

lidských právech a biomedicíně však odpovídá znění čl. 4 odst. 3, čl. 8 odst. 2, 3, 5, 6 nebo

LZPS nebo y, kdy upřesnění zákona vyhláškou možné není. Z uvedeného

vyplývá, že zmocňující ustanovení § l08 odst. l ZOVZ a na základě zákonného zmocnění

vydaná , stejně jako již zrušená , je v

rozporu s principem zákazu subdelegace k tvorbě práva, jak dovozuje odborná literatura

(konkrétně Filip, J.: Ústavní právo l. Masarykova univerzita, Nakladatelství Doplněk Bmo.

1999 Brno), a tedy v rozporu s ústavním pořádkem České republiky. Povinnost podrobit se

povinnému očkování značnou intenzitou zasahuje do základních lidských práv a právě

z tohoto důvodu je v Úmluvě o biomedicíně zakotveno, že takové zásahy mohou být

prováděny pouze zákonem, který jako projev zákonodárné pravomoci svěřené výsostně

Parlamentu, může být jako jediný zárukou nezneužití, a to zejména v oblasti vystavené tlaku

silného lobby výrobců léčiv. Aby vlastní rozsah zásahu do základních lidských práv jedince

byl definován vyhláškou, jako podzákonným právním předpisem, je nepřípustné. Budoucí

zákonná úprava očkování by měla před schválením projít mnohem větší odbornou diskusí a

probíhat pod větší veřejnou kontrolou, než tomu bylo v minulosti a než tomu je v současnosti,

kdy stanovení rozsahu povinného očkování bylo a je v kompetenci pouze Ministerstva

zdravotnictví. Soudce je v souladu s y při rozhodování vázán zákonem a

mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu, a je současně oprávněn posoudit

soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

[OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK][OBRÁZEK]pokračování

Žalobkyně v tom smyslu poukazovala na rozpor , jako jiného

právního předpisu, s mezinárodní smlouvou. Pokud žalovaný rozhodl o nepřijetí žalobkyně do

předškolního zařízení s odvoláním na ustanovení , o

předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen „školský

zákon“), z důvodu že nebyly dodrženy podmínky stanovené zvláštním právním předpisem,

konkrétně ustanovení § 50 ZOVZ, protože se žalobkyně nepodrobila stanoveným

pravidelným očkováním ani nemá doklad, že je proti nákaze imunní nebo se nemůže očkování

podrobit pro trvalou kontraindikaci, lze dojít k závěru, že pravidelná očkování nejsou v

současnosti platně stanovena a nebyla stanovena ani ke dni rozhodování o přijetí žalobkyně

do mateřské školky. Vzhledem k tomu, že nebyla platně stanovena pravidelná očkování,

kterým by se žalobkyně před přijetím do předškolního zařízení měla ve smyslu § 50 ZOVZ

podrobit, nemá oporu v zákoně ani napadené rozhodnutí žalovaného o nepřijetí žalobkyně do

mateřské školy. Žalobkyně odkázala na nález Ústavního soudu č.j. ze dne

3.2.2011 a na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. -20 ze dne

18.1.2012 s tím, že považuje rozhodnutí o jejím nepřijetí do mateřské školy za sankci za

nepodrobení se očkování, což jí vyřazuje ze státního předškolního vzdělávání.

III. Vyjádření žalovaného

8. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Uvedl, že ředitelka školy postupovala podle

§ 34 odst. 5 školského zákona a § 50 ZOVZ a posuzovala, zda jsou splněny zákonné

podmínky pro přijetí dítěte k předškolnímu vzdělávání. Vzhledem k tomu, že žalobkyně

nebyla očkována, nebyl předložen doklad, že je proti nákaze imunní nebo se nemůže podrobit

očkování pro trvalou kontraindikaci v souladu s § 46 odst. 2 ZOVZ, bylo nutno postupovat

podle § 50 ZOVZ, proto žalobkyně nemohla být k předškolnímu vzdělávání přijata. Žalovaný

poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. ze dne 27. 1. 2015, který stanoví, že

zakotvení zákonné podmínky podrobit se stanovenému očkování, aby mohlo být dítě přijato

do předškolního zařízení, není protiústavním omezením práva na vzdělávání garantovaného

ustanovením y a představuje očkování obecně jako prostředek imunizace proti

vybraným nákazám, společenský benefit vyžadující sdílenou odpovědnost členů společnosti.

Očkování dostatečné většiny populace zabraňuje šíření nákazy vybraných nemocí, čímž

poskytuje ochranu nejen těm, kteří byli očkováni. Z těchto důvodů lze považovat podrobení se

očkování dítěte před jeho přijetím do mateřské školy za akt sociální solidarity. V případě, kdy

je vakcinace podmínkou pro přijetí dítěte do mateřské školy, jsou osobami vystavenými riziku

nákazy zejména děti, které mohou v případě nákazy čelit zvlášť závažným důsledkům.

IV. Posouzení věci krajským soudem

Z čeho soud vycházel

9. Při přezkoumání napadeného rozhodnutí soud vycházel podle § 75 odst. 1 zákona

č. , (dále jen „“) ze skutkového a právního stavu, který

tu byl v době rozhodování správního orgánu, podle přezkoumal napadený

výrok rozhodnutí v mezích žalobou včas uplatněných žalobních bodů, neshledal při tom vady

podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. O věci samé

[OBRÁZEK]pokračování 6 57A 60/2015

rozhodl soud podle bez nařízení jednání, neboť žalobce i žalovaný s tím vyslovili souhlas.

10. Žaloba není důvodná.

Skutkový základ věci

11. Matka žalobkyně (zákonná zástupkyně žalobkyně) podala dne 3.2.2015 žádost o přijetí

žalobkyně k předškolnímu vzdělávání. K žádosti bylo přiloženo vyjádření dětského lékaře,

kde je v kolonce alergie uvedeno „není očkovaná – kontraindikace v rodině“ a v kolonce

řádného očkování je uvedeno „ne – ve zdravotní dokumentaci je podepsaný doklad od obou

rodičů: odmítnutí očkování.“ Ředitelka 16. základní školy a mateřské školy Plzeň, Americká

třída 30 vydala dne 10.2.2015 rozhodnutí dle § 34 odst. 3 školského zákona, že žalobkyni

nepřijala k předškolnímu vzdělávání ve školním roce 2014/2015. Proti tomuto rozhodnutí

podala matka žalobkyně včasné odvolání, ve kterém uvedla, že je žalobkyně sice neočkovaná,

ale je zdravá a neohrožuje veřejné zdraví. Poukázala na čl. 5 a 6 Úmluvy (nespecifikované)

a na rozsudek Krajského soudu v Olomouci sp. zn. . Z důvodu nepřijetí

žalobkyně do státní mateřské školy a nástupu matky žalobkyně do zaměstnání musela matka

žalobkyni umístit do soukromé mateřské školy s vysokým školným, které zatěžuje rozpočet

rodiny žalobkyně. Žalovaný odvolání žalobkyně zamítl a rozhodnutí ředitelky mateřské školy

potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí argumentoval ustanovením § 34 odst. 5 školského zákona

a § 50 ZOVZ, na základě kterých bylo posuzováno splnění zákonných podmínek pro přijetí

žalobkyně k předškolnímu vzdělávání. Žalovaný se ztotožnil s ředitelkou mateřské školy

a konstatoval, že vzhledem k tomu, že žalobkyně nebyla očkována, nebyl předložen doklad,

že je proti nákaze imunní nebo se nemůže podrobit očkování pro trvalou

kontraindikaci v souladu s § 46 odst. 2 ZOVZ, bylo správně postupováno podle § 50 ZOVZ a

žalobkyně nemohla být přijata k předškolnímu vzdělávání. V té souvislosti žalovaný poukázal

na nález Ústavního soudu ze dne 27.1.2015, sp. zn. .

Právní hodnocení

12. Podle § 34 odst. 3 školského zákona ředitel mateřské školy rozhoduje o přijetí dítěte

do mateřské školy, popřípadě o stanovení zkušebního pobytu dítěte, jehož délka nesmí

přesáhnout 3 měsíce. Podle odst. 5 tohoto ustanovení při přijímání dětí k předškolnímu

vzdělávání je třeba dodržet podmínky stanovené zvláštním právním předpisem.

13. Zvláštním právním předpisem podle § 34 odst. 5 školského zákona je zákon o ochraně

veřejného zdraví. Podle § 50 ZOVZ zařízení poskytující péči o dítě do 3 let věku v denním

režimu nebo předškolní zařízení nebo poskytovatel služby péče o dítě v dětské skupině mohou

přijmout pouze dítě, které se podrobilo stanoveným pravidelným očkováním, má doklad, že je

proti nákaze imunní nebo se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci.

14. Podle § 46 odst. 1 ZOVŽ fyzická osoba, která má na území České republiky trvalý

pobyt, cizinec, jemuž byl povolen trvalý pobyt, cizinec, který je oprávněn k trvalému pobytu na

území České republiky, a dále cizinec, jemuž byl povolen přechodný pobyt na území České

republiky na dobu delší než 90 dnů nebo je oprávněn na území České republiky pobývat po

pokračování 7 57A 60/2015

dobu delší než 90 dnů, jsou povinni podrobit se, v prováděcím právním předpisu upravených

případech a termínech, stanovenému druhu pravidelného očkování. Prováděcím právním

předpisem stanovené fyzické osoby a fyzické osoby, které mají být zařazeny na pracoviště

s vyšším rizikem vzniku infekčních onemocnění, jsou povinny podrobit se ve stanoveném

rozsahu stanovenému druhu zvláštního očkování.

15. Ředitelka mateřské školy může do mateřské školy v souladu s § 34 odst. 5 školského

zákona přijmout dítě, které splňuje podmínky uvedené v § 50 ZOVZ, to znamená dítě, které

se podrobilo pravidelnému očkování, má doklad že je proti nákaze imunní nebo se nemůže

očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci. Při nesplnění podmínek stanovených v § 46

odst. 1 ZOVZ nemá ředitelka mateřské školky jinou možnost, než dítě k předškolnímu

vzdělání nepřijmout. Matka žalobkyně nedoložila potvrzení od lékařky, že žalobkyně nemůže

být očkována pro trvalou kontraindikaci a lékařka uvedla, že žalobkyně nebyla očkována pro

odmítnutí rodičů dítě očkovat. Ředitelka mateřské školy proto nemohla postupovat jinak, než

žalobkyni k předškolnímu vzdělávání nepřijmout.

16. Soud by chtěl v této věci odkázat na nález Ústavního soudu sp.zn. ze dne

27.1.2015, v němž se Ústavní soud vyjádřil k § 50 ZOVZ a uvedl, že „očkování představuje

prostředek imunizace proti vybraným nákazám, společenský benefit vyžadující sdílenou

odpovědnost členů společnosti, tedy určitý akt sociální solidarity od těch, kteří podstupují

riziko, v současném majoritně přijímaném vědeckém poznání však označovaném za

minimální, aby ochránili zdraví celé společnosti. Očkování dostatečné většiny populace totiž

zabraňuje šíření nákazy vybraných nemocí, čímž poskytuje ochranu nejen těm, kteří byli

očkováni. Čím vyšší je pak podíl neočkovaného vůči očkovanému obyvatelstvu, tím vyšší je

také riziko opětovného rozšíření nákazy, a to nejen mezi těmi, kteří dobrovolně odmítli

očkování, ale také mezi těmi, kteří nemohli být očkováni z vážných, zejména zdravotních

důvodů. V neposlední řadě je rozšířením nákazy ohrožena i ta část osob, která sice očkována

byla, avšak vakcinace v jejich případě nedosáhla požadovaného efektu. V posuzovaném

případě, kdy je vakcinace podmínkou pro přijetí dítěte do mateřské školy, jsou těmito

osobami, vystavenými riziku nákazy, zejména děti, které mohou v případě nákazy čelit zvlášť

závažným důsledkům. Z těchto důvodů lze považovat podrobení se očkování dítěte před jeho

přijetím do mateřské školy za akt sociální solidarity, který nabývá svého významu s rostoucím

množstvím očkovaných dětí v kolektivech těchto předškolních zařízení. Naopak jako na

sociální nespravedlnost by bylo možné nahlížet na případy, pokud by určitá skupina dětí

přijatých do předškolních zařízení odmítala bez závažných důvodů očkování a čerpala tak

výhody vyplývající z úspěšnosti vakcinace, resp. z ochoty ostatních dětí, navštěvujících

předškolní zařízení, vzít na sebe ono minimální riziko, které z očkování plyne.“ Na základě

uvedeného nálezu Ústavního soudu soud konstatuje, že ředitelka mateřské školy a žalovaný

postupovali zcela správně, pokud postupovali podle ustanovení § 50 ZOVZ.

17. Žalobkyně vytýkala žalovanému, že v řízení bylo porušeno právo žalobkyně vyjádřit

se ke všem prováděným důkazům, porušen tak byl čl. 38 odst. 2 LZPS a § 36 odst. 2

, když měla zejména „zákonná zástupkyně nezletilé žalobkyně doplnit a rozvést

motivy svého rozhodnutí nepodrobit žalobkyni povinným očkováním“. Tento článek se však

vztahuje na soudní řízení a nevztahuje se na správní řízení, proto ve správním řízení nemohly

správní orgány porušit právo žalobkyně dle čl. 38 odst. 2 LZPS (viz komentářová literatura

pokračování

k čl. 38 odst. 2 LZPS Hynek Baňouch: Veřejné, průtahů prosté jednání před zákonným

soudcem a soudem s možností vyjádření, dostupné v systému ASPI). Dle názoru soudu

nebyla v dané věci porušena ustanovení ani a 3 správního

řádu. Matka žalobkyně ve svých podáních (např. odvolání proti rozhodnutí ředitelky mateřské

školy) učiněných v daném správním řízení neuvedla nic, čím by se vyjádřila ke svým

motivům nepodrobit žalobkyni povinným očkováním, i kdyby tak učinila, nemělo by to vliv

na prvostupňové rozhodnutí ani na rozhodnutí žalovaného, neboť jejich potup při

rozhodování o přijetí dítěte do mateřské školy je stanoven v ustanoveních výše citovaných (§

34 odst. 5 školského zákona, § 50 ZOVZ a § 46 odst. 1 ZOVZ) a motivaci rodičů k

rozhodnutí o neočkování dítěte proto nelze zohlednit. O žádosti matky bylo rozhodováno na

základě zprávy od ošetřující lékařky žalobkyně týkající se splnění povinnosti stanovené v § 46

odst. 1 ZOVZ. Žádné jiné podklady k rozhodnutí v daném případě ředitelka mateřské školy

ani žalovaný nehodnotili. S podklady pro rozhodnutí proto byla matka žalobkyně seznámena.

Není tudíž pochybením ze strany správních orgánů, že matka žalobkyně nedostala od

správního orgánu příležitost doplnit a rozvést své rozhodnutí nepodrobit žalobkyni povinným

očkováním. Správní orgány případnou kontraindikaci očkování u žalobkyně zkoumaly

z potvrzení lékařky žalobkyně a dostatečně zjistily stav věci, o němž nejsou důvodné

pochybnosti, a tudíž postupovaly v souladu s .

18. Nedůvodným je tvrzení žalobkyně, že mělo napadené rozhodnutí negativní dopad na

její oprávněné zájmy spočívající v nemožnosti vzdělávání a došlo tak k porušení č. 33 LZPS

a Úmluvy o právech dítěte, a ústavněprávní zásady

přiměřenosti. Matka žalobkyně odůvodňovala své rozhodnutí neočkovat žalobkyni i tím, že

očkování žalobkyně bylo proti matky žalobkyněu zaručenému právu na svobodu

svědomí stanovenému v čl. 15 LZPS (součástí je i tzv. výhrada svědomí – právo zdržet se

určitého jednání), neboť žalobkyně nemůže povinné očkování podstoupit vzhledem k obavám

matky o zdraví žalobkyně. Dle komentářové literatury k čl. 33 LZPS (Michal Bobek: Právo

na vzdělání, dostupné v systému ASPI) patří právo na vzdělání k hospodářským, sociálním

a kulturním právům upraveným v hlavě čtvrté LZPS, kterých je možné dle čl. 41 odst. 1

LZPS se domáhat pouze v mezích zákonů, která je provádějí. Žalobkyně nesplnila podmínky

stanovené školským zákonem k přijetí do mateřské školy a z tohoto důvodu nemohlo dojít

k porušení čl. 33 LZPS ani k porušení čl. 28 Úmluvy o právech dítěte. Z důvodu nedodržení

podmínek uvedených v § 50 ZOVZ a vzhledem k citovanému nálezu Ústavního soudu Pl.ÚS

16/14 nedošlo ani k porušení .

19. Nedůvodnou je rovněž námitka žalobkyně týkající se ustanovení § 46 odst. 1 ZOVZ,

který obsahuje zákonné zmocnění k vydání prováděcího (podzákonného) předpisu, který

stanoví případy a termíny pro pravidelné očkování (vyhláška Ministerstva zdravotnictví

č. ). Uvedené je dle žalobkyně v rozporu s Úmluvy o lidských právech

a biomedicíně a s principem zákazu subdelegace k tvorbě práva, proto i v rozporu s ústavním

pořádkem. Soud svůj závěr odůvodňuje rozhodnutím Nejvyššího správního soudu čj.

-120 (dostupném na www.nssoud.cz), dle kterého „rámcová úprava povinnosti

fyzických osob podrobit se očkování stanovená v , o ochraně

veřejného zdraví, a její upřesnění ve , o očkování proti infekčním

nemocem, odpovídají ústavněprávním požadavkům, podle nichž povinnosti mohou být

ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích (y základních práv

pokračování

a svobod) a meze základních práv a svobod mohou být upraveny pouze zákonem (d)“

20. Žalobkyně považuje rozhodnutí o jejím nepřijetí do mateřské školy za sankci za

nepodrobení se očkování, čímž jí vyřazuje ze státního předškolního vzdělávání. V souvislosti

s tím poukazovala žalobkyně na nález Ústavního soudu č.j. , ze dne 3.2.2011

a na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. -20, ze dne 18.1.2012.

Předmětem soudního přezkumu v prvním uvedeném judikátu bylo správní trestání rodičů,

kteří se nedostavili k povinnému očkování svých dětí. Žalobkyně v druhém judikátu

poukazovala na větu „dospěje-li správní orgán k názoru, že na straně konkrétní osoby existují

konkrétní výjimečné okolnosti, které odůvodňují nedodržení povinnosti očkování, je jeho

povinností splnění povinnosti nevynucovat popř. nesankcionovat a to ani v podobě nepřijetí

žalobce/žalobkyně k předškolnímu vzdělávání z důvodu nesplnění takové povinnosti.“ Dle

názoru soudu nemají výše uvedené judikáty dopad na projednávanou věc, neboť nepřijetí

žalobkyně do mateřské školy není sankcí upravenou právními předpisy za nepodrobení se

pravidelnému očkování, kterou by si správní orgán (mateřská škola) povinnost očkování

vynucoval či nesplnění této povinnosti sankcionoval. Nepřijetí žalobkyně do mateřské školy

je právním následkem nesplnění zákonem stanovené povinnosti stanovené v § 50 ZOVZ. Na

podporu svého stanoviska soud poukazuje na „doporučení veřejného ochránce práv k

naplňování práva na rovné zacházení v přístupu k předškolnímu vzdělávání“ ze dne 8.12.2010

sp. zn. 166/2010/DIS/JŠK.

21. K dalším skutečnostem uvedeným v žalobě (námitky k absenci povinnosti

zaměstnanců mateřských škol a dětí školou povinných nechat se očkovat, riziko vzniku

onemocnění u dětí v mateřské škole, rizika očkování, úvahy de lege ferenda o právní úpravě

očkování) soud nepokládá za nezbytné se vyjadřovat, neboť se jedná o polemiku nad

vhodností právní úpravy, což přísluší zákonodárci, nikoliv soudu.

22. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně nepředložila doklad o tom, že nemohla být

očkována pro trvalou kontraindikaci, nesplnila tak zákonnou povinnost uvedenou v § 50

ZOVZ a s ohledem na veřejný zájem na co nejvyšší proočkovanosti dětí v předškolních

zařízeních vyjádřený v nálezu Ústavního soudu sp.zn. správní orgány rozhodly

v souladu s citovanými ustanoveními školského zákona a zákona o ochraně veřejného zdraví.

Závěr

23. Žaloba není důvodná, proto ji soud podle zamítl.

V. Náklady řízení

24. Náhradu nákladů řízení soud žádnému z účastníků podle nepřiznal,

protože žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému v souvislosti s řízením náklady řízení nad

rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

[OBRÁZEK]pokračování

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat do dvou týdnů po jeho doručení

kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu. Lhůta je zachována,

byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni. O kasační

stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

(, , a 4 )

V Plzni dne 30. listopadu 2015

Mgr. Alexandr Krysl,v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

Lenka Kovandová