Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Ad 86/2014 - 44

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní

věci žalobkyně Z. V., zastoupené Mgr. Lukášem Seibertem, advokátem se sídlem

Sokolská třída 1204/8, Ostrava-Moravská Ostrava, proti žalovanému Ministerstvu

práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, k žalobě proti

rozhodnutí žalovaného ze dne 21.11.2014 č.j. MPSV-UM/21613/14/4S-MSK, ve věci

zamítnutí žádosti o příspěvek na živobytí,

t a k t o:

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

III. Odměna advokáta Mgr. Lukáše Seiberta se určuje částkou 4.719,- Kč. Tato

částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ostravě ve lhůtě do 60ti dnů od právní

moci tohoto rozhodnutí.

IV. Česká republika n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

pokračování 2 20Ad 86/2014

I.

[1] Žalobkyni byla zamítnuta žádost ze dne 17.9.2014 o dávku pomoci v hmotné

nouzi příspěvek na živobytí z důvodu, že není osobou v hmotné nouzi, neboť jí

předmětná dávka byla odejmuta podle ust.

o pomoci v hmotné nouzi (dále jen zphn).

[2] Žalobkyně v zákonné lhůtě dne 19.12.2014 podala u zdejšího soudu žalobu proti

v záhlaví označenému rozhodnutí, ve které uvedla, že předmětným rozhodnutím byl

porušen , a proto navrhuje, aby napadené rozhodnutí i rozhodnutí

správního orgánu I. stupně byla zrušena a odpůrce byl zavázán povinností jí nahradit

náklady řízení ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozhodnutí. Rozhodnutí považuje za

nesprávné z důvodu, že ji lze posuzovat za osobu pro hmotnou nouzi dle jejího nízkého

příjmu, zdravotního stavu, sociální a finanční situaci. Správní orgán pochybil, jestliže

nevyzval společně posuzovanou osobu. Došlo ke složité finanční situaci u ní z důvodu

odejmutí dávek tří měsíců.

[3] Dne 23.2.2015 žalobkyně požádala, aby jí byl pro toto řízení ustanoven právní

zástupce. Soud po provedeném řízení žádosti vyhověl a usnesením ze dne 23.3.2015

č.j. -24 ustanovil zástupce z řad advokátů, jak v záhlaví uvedeno.

[4] Žalovaný k žalobě dne 9.2.2015 zpochybnil důvodnost žaloby, setrval na

zákonnosti napadeného rozhodnutí a navrhl žalobu zamítnout a vyslovil, že souhlasí,

aby bylo rozhodnuto bez jednání.

[5] Žalobkyně nesouhlasila s rozhodnutím věci bez ústního jednání, proto bylo

rozhodnuto u jednání soudu dne 21.10.2015, ke kterému se však nedostavila. Přítomen

byl toliko její právní zástupce, nedostavil se ani zástupce žalovaného.

II.

[6] Napadeným rozhodnutím žalovaný podle ust.

odvolání zamítl a rozhodnutí správního orgánu I. stupně Úřadu práce ČR – Krajské

pobočky v Ostravě ze dne 10.10.2014, č.j. 546460/2014/OOI, kterým byl dle ust. §. 3

odst. 1 písm. h), a , o pomoci v hmotné nouzi, ve

znění pozdějších předpisů (dále ne zphn), o nepřiznání dávky pomoci v hmotné nouzi

příspěvek na živobytí na základě žádosti ze dne 17.9.2014, potvrdil. V odůvodnění

žalovaný uvedl, že v souvislosti s tím, že odvolatelce byla s účinností od 1.8.2014

odejmuta dávka pomoci v hmotné nouzi příspěvek na živobytí, a to na základě § 49

odst. 5 zphn, ji nelze považovat za osobu v hmotné nouzi, a to dle ust. § 3 odst. 1

písm. h) cit. zákona. Vzhledem k tomu, že odvolatelka nedoložila na písemnou výzvu

doklady potřebné k posouzení nároku na dávku na měsíc srpen 2014, a nedostavila se

k osobnímu jednání s panem V. B., byla dávka v souladu s ust. § 49 odst. 5 cit. zákona

od 1.8.2014 odejmuta.

III.

pokračování

[7] Z obsahu správních spisů bylo zjištěno, že žalobkyně dne 17.9.2014 podala

žádost o příspěvek na živobytí, kdy v žádosti za společně posuzované osoby uvedla jen

svého syna M. Založeno je rozhodnutí téhož správního orgánu z 18.9.2014 o odejmutí

příspěvku na živobytí od 1.8.2014 dle ust. § 49 odst. 5 cit. zákona. Dne 10.10.2014

vydáno rozhodnutí o nepřiznání příspěvku na živobytí z důvodu, že ji nelze považovat

dle § 3 odst. 1 písm. h) cit. zákona za osobu v hmotné nouzi. Téhož dne sepsáno

odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně, kde žalobkyně poukázala na svou

nepříznivou sociální situaci.

[8] Ve svém písemném podání ze dne 16.10.2015 se žalobkyně omluvila z jednání

a současně uvedla, že žádá, aby se prokázaly její výdaje na bydlení, poukázala na své

nízké příjmy, dále, že pan B. nebyl osobou společně posuzovanou pro dávku pomoci

v hmotné nouzi, nebyl její druh, jen kamarád, nehospodařila s ním, nežila a nepřispíval jí

na domácnost a současně vyslovila nesouhlas s výpočtem nákladů v rozhodnutí ze dne

26.1.2015 č.j. MPSV-UM/10047/14/43-MSK.

[9] Soudu z jeho rozhodovací činnosti, konkrétně ze spisu sp. zn. , je

známo, že rozhodnutím žalovaného ze dne 19.11.2014 č.j. MPSV-UM/20672/14/4S-

MSK, byl příspěvek na živobytí odňat dle ust. § 49 odst. 5, § 61 a § 67 zphn ode dne

1.8.2014. Uvedené rozhodnutí bylo k žalobě přezkoumáno a žaloba dne 21.10.2015

zamítnuta (věc byla soudem projednána bezprostředně před tímto jednáním).

[10] Podle ust. nestanoví-li tento zákon

jinak, osobou v hmotné nouzi není osoba, která je osobou, které byla dávka odejmuta

podle § 45 odst. 2 nebo § 49 odst. 5, nebo s ní společně posuzovanou osobou, a to po

dobu tří kalendářních měsíců následujících po kalendářním měsíci, ve kterém byla

dávka odejmuta. Je nepochybné, že byl rozhodnutím správního orgánu I. stupně ze

dne 18.9.2014, č.j. 507765/2014/OOI odejmut příspěvek na živobytí od 1.8.2014

z důvodu porušení ust. § 49 zákona o pomoci v hmotné nouzi (doručeno dne

20.10.2014) a toto rozhodnutí bylo potvrzeno i žalovaným správním orgánem dne

19.11.2014 rozhodnutím č.j. MPSV-UM/20672/14/4S-MSK. Jak uvedeno v odstavci [9]

tohoto rozsudku, žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19.11.2014 ve věci

odejmutí příspěvku na živobytí byla zamítnuta. Soud neshledal pochybení správního

orgánu v této věci, jestliže příspěvek na živobytí k žádosti ze dne 17.9.2014 správní

orgán nepřiznal. Základním východiskem pro posouzení nároku na dávku v hmotné

nouzi je zjištění, zda posuzovaná osoba se nachází v hmotné nouzi. Zákon o pomoci

v hmotné nouzi však stanoví i případy, kdy osoba v hmotné nouzi není bez ohledu na

výši jejích příjmů a výdajů, a takovou situací, jak uvedeno v úvodní větě tohoto

odstavce, je stav, kdy byla dávka odejmuta podle § 49 odst. 5 cit. zákona. Jestliže

žalobkyni byla rozhodnutím ze dne 19.11.2014 č.j. MPSV-UM/20672/14/4S-MSK, dávka

příspěvek na živobytí odejmuta z důvodu porušení povinností dle § 49 odst. 5 cit.

zákona, pak s odvoláním na ust. § 3 odst. 1 písm. h) cit. zákona žalobkyni po dobu tří

kalendářních měsíců následujících po kalendářním měsíci, ve kterém byla dávka

odejmuta, tato nenáleží. Soud tak přisvědčil právnímu názoru správních orgánů.

[11] Soud se nezabýval důvody uvedenými žalobkyní v podání ze dne 16.10.2015,

neboť tyto nemají vliv na předmětnou věc. V tomto řízení nebylo možno posuzovat

pokračování 4 20Ad 86/2014

příjmy a výdaje za účelem posouzení stavu hmotné nouze, nýbrž východiskem bylo

rozhodnutí o odejmutí příspěvku na živobytí dle ust. § 49 odst. 4 zphn. Důsledkem toho

je, že po dobu tří měsíců následujících po kalendářním měsíci, ve kterém byla dávka

odejmuta, nelze ze zákona osobu považovat za osobu v hmotné nouzi, a to ani při

znalosti příjmů a výdajů posuzované osoby. Nelze tak zohlednit skutečné výdaje za

bydlení či vyhodnocovat soužití žalobkyně s panem B., neboť tyto skutečnosti nemohou

ovlivnit skutečnost, že rozhodnutím ze dne 19.11.2014 č.j. MPSV-UM/20672/14/4S-

MSK, dávka příspěvek na živobytí byla odejmuta z důvodu porušení povinnosti dle §

49 odst. 5 zphn.

[12] Krajský soud hodnotil nejen napadené rozhodnutí, ale i zákonnost správního

řízení, které předcházelo vydání napadených rozhodnutí, dle skutkového a právního

stavu k datu vydání napadeného rozhodnutí ( ,

, dále jen ) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná,

a proto ji zamítl dle ust.

V.

[13] O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle ustanovení

a 2 , podle nichž má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na

náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který

ve věci úspěch neměl. Žalobkyně neměla v řízení úspěch a úspěšná žalovaná nemá

právo na náhradu ze zákona.

[14] Ustanovený právní zástupce požadoval na náhradě nákladů řízení zaplatit částku

4.719,- Kč, sestávající se z odměny za tři úkony právní služby, a to převzetí věci

a studium spisu dne 20.10.2015 a účast u jednání dne 21.10.2015, dále třikrát paušál

á 300,- Kč plus 21 % DPH ze základu daně 3.900,- Kč. Požadovaná částka byla

advokátovi přiznána, tedy za tři úkony, a to převzetí věci včetně nahlížení do spisu dne

15.10.2015, dále nahlížení do spisu přede dnem jednání soudu dne 20.10.2015 a účast

u jednání soudu dne 21.10.2015 (§ 9 odst. 2, § 7 bod 3, § 11 odst. 1 písm. b/ a g/ vyhl.

č. , v platném znění), dále třikrát paušál dle cit. vyhlášky

(3krát 300,- Kč), tj. 900,- Kč. S ohledem na skutečnost, že advokát je plátcem daně

z přidané hodnoty, byla částka 3.900,- Kč navýšena o 21 % (819,-) na celkovou částku

4.719,- Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu zdejšího soudu ve lhůtě do šedesáti dnů

od právní moci tohoto rozsudku.

[15] Výrok IV. tohoto rozsudku je odůvodněn ustanovením § 35 odst. 8 věta první za

středníkem , dle kterého ustanovenému zástupci hotové výdaje a odměnu za

zastupování platí stát.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou

týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou

vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí č. 6, Brno.

O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

pokračování 5 20Ad 86/2014

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,

vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro

výkon advokacie.

V Ostravě dne 21. října 2015

JUDr. Jana Záviská

samosoudkyně