Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Ad 82/2014 - 31

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu

Mgr. Jiřího Gottwalda a soudkyň JUDr. Moniky Javorové a JUDr. Miroslavy

Honusové ve věci žalobce Remissio s.r.o. se sídlem Ostrava, Nádražní 138c,

v řízení zastoupeného Mgr. Tomášem Krásným, advokátem se sídlem Ostrava,

Čs. legií 5, proti žalované České obchodní inspekci se sídlem Praha 2,

Štěpánská 15, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 24.3.2014 č.j. ČOI 3682/

14/O100/4000/13/14/Vy/Št, ve věci správního deliktu,

t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

A. Vymezení věci

Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání shora označeného

rozhodnutí žalované (ústředního inspektorátu), jímž bylo zamítnuto žalobcovo

odvolání a potvrzeno rozhodnutí žalované (ředitele inspektorátu Moravskoslezského

a Olomouckého) ze dne 20.12.2013 č.j. ČOI 132575/13/0100, jímž byl žalobce uznán

odpovědným, že dne 6.8.2013 v provozovně Relaxační centrum Remissio,

pokračování - 2 -

Nádražní 3222/138c, Ostrava-Moravská Ostrava, neumožnil spotřebiteli

překontrolovat si správnost míry prodávaného výrobku, když při prodeji jedné porce

0,04 l vodky, v míře deklarované v nápojovém a vinném lístku, neměl k dispozici

úředně ověřené měřidlo dutých měr, tedy nesplnil povinnost poctivého prodeje

výrobků nebo poskytování služeb dle ,

o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně

spotřebitele“), čímž se dopustil správního deliktu dle § 24 odst. 7 písm. a) zákona

o ochraně spotřebitele, za což mu byla uložena podle § 24 odst. 10 zákona

o ochraně spotřebitele pokuta ve výši 2.000,- Kč a podle § 79 odst. 5 zák.

č. , , ve znění pozdějších předpisů, a podle

vyhl. č. , o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní

orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, povinnost

k náhradě nákladů řízení ve výši 1.000,- Kč.

Obsah žaloby je doslova totožný s odvoláním, které žalobce podal proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Namítá, že:

1) není povinností žalobce mít na provozovně příslušné měřidlo, to mu zákon

neukládá;

2) v okamžiku, kdy byla kontrola míry požadována, nevystupovaly pracovnice

správního orgánu ve vztahu k žalobci již jako spotřebitelky, ale jako kontrolorky,

vůči nimž povinnost zakotvená žalobci v § 3 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně

spotřebitele nesměřuje (žalobce je povinen umožnit kontrolu správnosti míry

spotřebiteli, ne kontrolorovi).

Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby. K jednotlivým žalobním bodům uvádí:

1) zdůrazňuje znění § 3 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele, § 2 odst. 1,

, o metrologii, ve znění pozdějších

předpisů (dále jen „zákon o metrologii“) a § 2 a bod 1.3.2. přílohy vyhlášky

č. , kterou se stanoví měřidla k povinnému ověřování a měřidla

podléhající chválení typu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška

o měřidlech“), z nichž dovozuje, že jedině za pomoci měřidla může žalobce splnit

svou povinnost umožnit spotřebiteli kontrolu míry;

2) žalobce opomíjí skutečnost, že pracovnice žalované při kontrole vystupovaly

jako spotřebitelky s cílem učinit objektivní závěr, zda žalobce jedná vůči

spotřebitelům v souladu s principy poctivosti; vystupovaly tedy jako zástupkyně

spotřebitelů a jednaly v jejich zájmu. Povinnost žalobce umožnit kontrolorkám

jednajícím za spotřebitele kontrolu míry zakoupených nápojů nelze zpochybňovat.

Mezi účastníky je nesporný skutkový stav spočívající v tom, že při kontrole

dne 6.8.2013 nebylo možno zkontrolovat správnost míry podaného nápoje 0,04 l

Vodka, neboť jednatel žalobce i jeho zástupce (zastupující žalobce i nyní v řízení

před soudem) uvedli, že provozovna není vybavena takovým měřidlem, aby mohlo

dojít k ověření deklarované míry.

B.

Posouzení věci krajským soudem

Úvodem soud poznamenává, že prakticky totožné námitky, jaké nyní vznáší

v žalobě, žalobce uplatňoval již v průběhu správního řízení před správním orgánem

I. stupně a poté v odvolání. Odvolací orgán se všemi námitkami zabýval a vyvrátil je

pečlivou argumentací. Žalobce bez ohledu na to v žalobě zopakoval v nezměněné

pokračování - 3 -

podobě a rozsahu (metodou Ctrl+C & Ctrl+V) svá dřívější tvrzení, aniž skutečně

reagoval na argumenty odvolacího správního orgánu. Krajský soud pokládá závěry

obsažené v rozhodnutí o odvolání za správné a dostatečné; níže se vyjádří

k jednotlivým námitkám.

Krajský soud předně konstatuje, že právo nestanoví explicitně povinnost toho,

kdo rozlévá nápoje, mít měřidlo.

Nelze ovšem přehlížet ust. § 3 odst. 1 věty prvé zákona o metrologii: „Měřidla

slouží k určení hodnoty měřené veličiny.“

Je přitom učivem 6. ročníku základní školy (resp. 1. ročníku víceletého

gymnázia), že měření jakékoliv fyzikální veličiny znamená zjištění počtu jednotek.

K měření každé fyzikální veličiny musíme mít nějaké měřidlo nebo měřící přístroj

(Rauner, K. a kol.: Fyzika, učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia, 6, Fraus

Plzeň 2004, ISBN 80-7238-210-1, str. 22). Objem kapalin se snadno měří pomocí

odměrných nádob. Je to umožněno tím, že kapaliny přijímají tvar nádoby a jejich

hladina je vodorovná. Nádobu s ryskou odpovídající určitému objemu postavíme

na vodorovnou podložku a naplníme kapalinou k rysce (tamtéž, str. 41). Nádoby

s jednou ryskou slouží k odměřování pouze jednoho objemu (…). Pokud chceme

měřit jiné objemy, používáme nádoby s velkým počtem rysek ve tvaru stupnice

(tamtéž, str. 42).

Aby nevznikla pochybnost o tom, zda je objem kapaliny veličinou, připomíná

krajský soud další obsah učiva 6. ročníku základní školy: „Objem je odvozená

fyzikální veličina“ (tamtéž, str. 41).

Z povahy věci potom plyne, že je-li povinností prodávajícího prodávat výrobky

ve správné míře [§ 3 odst. 1 písm. a) zákona o spotřebitele], nezbývá prodávajícímu

než nějak tuto míru změřit.

Způsob tohoto měření pak předepisuje § 3 odst. 1 zákona o metrologii tak,

že k určení hodnoty měřené veličiny slouží měřidlo (zcela ve shodě s obecnými

poznatky fyziky uvedenými shora).

Z uvedeného krajský soud uzavírá, že aby mohl prodávající správnou míru změřit, musí mít příslušné měřidlo.

Ust. § 3 odst. 1 věty druhé zákona o metrologii dělí měřidla na: a) etalony,

b) stanovená měřidla, c) pracovní měřidla, a

d) certifikované referenční materiály a ostatní referenční materiály, pokud jsou

určeny k funkci etalonu nebo stanoveného nebo pracovního měřidla.

Stanovenými měřidly jsou pak m.j. podle § 3 odst. 3 písm. a), b), f) zákona

o metrologii ta měřidla, která Ministerstvo průmyslu a obchodu stanoví vyhláškou

k povinnému ověřování s ohledem na jejich význam

- v závazkových vztazích,

- pro stanovení sankcí,

- při ochraně jiných veřejných zájmů chráněných zvláštními právními předpisy.

pokračování - 4 -

Zvláštním právním předpisem ve smyslu právě uvedeného ustanovení zákona

o metrologii je m.j. i zákon na ochranu spotřebitele.

Podle § 2 odst. 1 vyhlášky o měřidlech schvalování typu a ověřování podléhají měřidla, jejichž druhy jsou uvedeny v příloze.

Příloha vyhlášky o měřidlech pak pod bodem 1.3. zařazuje mezi stanovená měřidla i měřidla objemu a průtoku.

Uvedené vede krajský soud k závěru, že prodávající ve smyslu § 3 odst. 1

písm. a) zákona o ochraně spotřebitele má za povinnost měřit objem výrobku

stanoveným měřidlem. Krajský soud ovšem – na rozdíl od žalované – netrvá nutně

na tom, že by takovým měřidlem nutně musela být výčepní nádoba. Má za to, že

(při splnění podmínky ověření – § 9 zákona o metrologii) by takovým měřidlem mohlo

být jakékoli měřidlo objemu či průtoku kapalin podle bodu 1.3. přílohy vyhlášky

o měřidlech, bylo-li by ověřeno pro měření příslušného objemu (zde 0,04 l), tj.:

1.3.1 Kovové odměrné nádoby,

1.3.2 Výčepní nádoby,

1.3.3 Odměrné baňky, byrety a pipety používané ke kontrole objemu,

1.3.4 Sedimentační (Westergrenovy) pipety,

1.3.5 Přepravní sudy a tanky,

1.3.6 Stacionární nádrže používané jako měřidla objemu

a) chladící a úschovné nádrže na mléko, b) dřevěné sudy,

c) betonové a zděné skladovací nádrže, d) sudy a nádrže z ostatních materiálů,

1.3.7 Butyrometry,

1.3.9 Měřidla protečeného množství vody.

Žádné takové měřidlo ovšem žalobce k dispozici neměl.

Namítá-li dále žalobce, že povinnost umožnit ověření správnosti míry má toliko

vůči spotřebiteli, nikoli vůči kontrolorovi, upozorňuje krajský soud na skutečnost,

že pracovnice žalované postupovaly podle , o státní kontrole,

ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní kontrole“) [srov. § 2 písm. d)

a poznámku pod čarou č. 1) zákona o státní kontrole].

Podle § 14 odst. 2 zákona o státní kontrole kontrolované osoby jsou povinny

v nezbytném rozsahu odpovídajícím povaze jejich činnosti a technickému vybavení

poskytnout materiální a technické zabezpečení pro výkon kontroly.

Znění tohoto ustanovení je jasné a srozumitelné, přičemž žalobce nenamítá, že by nebyl kontrolovanou osobou.

Jakkoli si je krajský soud vědom, že jazykový výklad představuje toliko prvotní

přiblížení se k zákonu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 4.2.1997 sp. zn. Pl. ÚS

21/96, nalus.usoud.cz), má za to, že povinnost kontrolované osoby poskytnout

kontrolorovi materiální a technické zabezpečení pro výkon kontroly odpovídá též

výkladu teleologickému (zabezpečení součinnosti k zajištění rychlého

a hospodárného průběhu kontroly, v návaznosti na zásadu součinnosti),

i historickému [obdobná povinnost byla zakotvena i v předcházejících předpisech -

pokračování - 5 -

§ 14 odst. 1 zák. č. 103/1971 Sb., o lidové kontrole, § 20 odst. 1 písm. a) a § 21 zák.

č. , o komisích lidové kontroly, , o lidové

kontrole a národohospodářské evidenci, § 16 odst. 2 zák. č. 99/1961 Sb., o státní

kontrole, statistice a ostatních oborech národohospodářské evidence, čl. 6 vyhl.

č. 260/1952 Ú.l., kterou se vyhlašují některá ustanovení statutu ministerstva státní

kontroly, atd.].

Je-li tedy povinností prodávajícího mít ověřené schválené měřidlo za účelem

prodeje výrobků ve správné míře a za účelem umožnění ověření správnosti míry

spotřebitelem (jak bylo dovozeno výše), je podle § 14 odst. 2 zákona o státní kontrole

jeho povinností též poskytnout takové měřidlo kontrolorovi.

Krajský soud proto uzavírá, že žalobce – nemaje stanoveného ověřeného

měřidla pro měření objemu 0,04 l – porušil povinnost stanovenou mu § 3 odst. 1

písm. a) zákona o ochraně spotřebitele prodávat výrobky ve správné míře a umožnit

spotřebiteli překontrolovat si správnost těchto údajů, čímž se dopustil správního

deliktu podle § 24 odst. 7 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele.

Proto krajský soud žalobu jako nedůvodnou podle zamítl.

C. Náklady řízení

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s rozhodnutím

rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31.3.2015 č.j. 7 Afs 11/2014-

47, www.nssoud.cz, podle něhož náhradu nákladů spojených s účastí pracovníků

správního orgánu u jednání správního soudu soud dle procesně

úspěšnému správnímu orgánu zásadně nepřizná.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku l z e podat kasační stížnost ve lhůtě dvou

týdnů od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu správnímu soudu.

V Ostravě dne 26. října 2015

Mgr. Jiří Gottwald

předseda senátu