Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 A 31/2015 - 51

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu

JUDr. Jana Rutsche a soudců JUDr. Magdaleny Ježkové a JUDr. Pavla

Kumprechta ve věci žalobce: M.M., VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellchaft,

se sídlem Germeringerstrasse 1, Krailling, Spolková republika Německo,

zastoupeného JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem se sídlem Šaldova 34/466,

Praha 8 - Karlín, proti žalovanému Zeměměřickému a katastrálnímu

inspektorátu v Pardubicích, se sídlem Čechovo nábřeží 1791, 530 86

Pardubice, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 1. 2015,

č.j. ZKI PA-O-66/342/2014/5, t a k t o:

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

I. Vymezení věci

Napadeným rozhodnutím žalovaný změnil rozhodnutí Katastrálního úřadu pro

Královéhradecký kraj, Katastrálního pracoviště Hradec Králové (dále též pouze

„katastrální úřad“) ze dne 3. 12. 2014, sp. zn. OR-486/2014-602 a to tak, že ve

výroku I. rozhodl, že „Nesouhlasu s neprovedením opravy se nevyhovuje, neboť se

nejedná o chybu v katastrálním operátu podle ustanovení § 36 katastrálního

zákona.“, ve výroku II. rozhodl, že jako vlastník tam přesně označených nemovitostí

v katastrálních územích Lišice, Lužec nad Cidlinou, Chlumec nad Cidlinou a Nepolisy

bude nadále evidována VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellchaft – organizační složka,

IČ 27093948 (dále jen „VG – organizační složka“). Dlužno konstatovat, že se jednalo

o změnu formální, vyvolanou přesnějším označením některých z dotčených

pokračování 2 30A 31/2015

nemovitostí. Jinak rozhodl žalovaný v podstatě shodně jako ve shora označeném rozhodnutí katastrální úřad coby prvoinstanční správní orgán.

II. Shrnutí argumentace obsažené v žalobě

V úvodu žaloby žalobce popsal, jak se stal insolvenčním správcem

VIKTORIAGRUPPE Aktiengesellchaft (dále jen „VG“) a odkázal na příslušné

ustanovení německého , které jej opravňuje ke správě majetku

patřícího do insolvenční podstaty a dispozici s ním.

Dále zrekapituloval průběh řízení o návrhu na opravu chyb v katastru

nemovitostí. Dne 6. 11. 2014 VG podala u katastrálního úřadu žádost o provedení

opravy zápisu u vlastnického práva v katastru nemovitostí. Svoji žádost odůvodnila

tím, že její odštěpný závod (organizační složka) nemá právní osobnost (právní

subjektivitu), tudíž není podle právního řádu České republiky způsobilá k právnímu

jednání, a nemůže proto cokoli nabývat do svého vlastnictví. Vlastníkem může být

toliko VG jako osoba nadaná způsobilostí k právnímu jednání.

Dne 19. 11. 2014 bylo VG doručeno oznámení katastrálního úřadu ze dne 19.

11. 2014, č.j. OR-486/2014-602, o neprovedení opravy údajů v katastru nemovitostí.

Dne 24. 11. 2014 VG sdělila katastrálnímu úřadu svůj nesouhlas s tímto postupem.

Dne 3. 12. 2014 bylo VG doručeno rozhodnutí katastrálního úřadu z téhož dne, č.j.

OR-486/2014-602. Katastrální úřad rozhodl tak, že se nejedná o chybu v

katastrálním operátu podle § 36 katastrálního zákona a že jako vlastník předmětných

nemovitých věcí bude nadále evidována organizační složka VG (odštěpný závod).

Toto rozhodnutí VG napadla dne 18. 12. 2014 odvoláním. Poté žalovaný vydal

žalobou napadené rozhodnutí.

Následně se žalobce věnoval právní kvalifikaci dané věci. Uvedl, že VG -

organizační složka je odštěpným závodem (do 31. 12. 2013 právně označována jako

organizační složka) VG, t.č. v insolvenčním řízení, jehož prostřednictvím podniká na

území České republiky od okamžiku, kdy došlo k jeho zápisu do obchodního rejstříku

(tj. dne 8. 10. 2003). Odštěpný závod (dříve organizační složka) nemá právní

subjektivitu – právní osobnost. To znamená, že nemůže být nositelem práv a

povinností, nemůže mu náležet např. vlastnické právo a nemůže být účastníkem

řízení (tzn. nedostatek procesní subjektivity). Odštěpný závod zahraniční právnické

osoby totiž nemá způsobilost k právním úkonům (dnes právně označených jako

právní jednání). Skutečnost, že veřejné evidence (veřejné rejstříky) obsahují údaje o

odštěpném závodu (organizační složce), ještě neznamená, že daný subjekt

disponuje způsobilostí v právním slova smyslu.

Jakýkoli správní akt vydaný ve vztahu odštěpnému závodu (organizační

složce) je tak dle žalobce neexistující, nulitní. K této nulitě (neexistenci) musí správní

orgán i soud přihlédnout z úřední povinnosti. Jakékoliv řízení s organizační složkou

podniku (závodu) právnické osoby (tedy s věcí, resp. s její součástí) není možno

vést. Jakékoliv rozhodnutí z takového řízení vzešlé je pak nicotné. To samé platí i o

zápisech ve veřejných rejstřících, které jsou v rozporu s právním stavem. Ve

veřejném rejstříku nemůže být zapsáno právo ve prospěch někoho, komu z hlediska

právní způsobilosti nemůže svědčit. Pokud je přesto zapsáno, pak nemůže vyvolávat

kýžené právní následky. Vlastnictví náleží tomu, komu svědčí právní způsobilost. Ta

pokračování 3 30A 31/2015

ovšem nenáleží odštěpnému závodu (organizační složce). Uvedené závěry podpořil

žalobce hojnými odkazy na judikaturu Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního

soudu.

Žalobce dále připomněl, že obchodní závod stejně jako jeho odštěpný závod,

je tak pouhou věcí (organizovaným souborem jmění), nikoliv subjektem práv. S

ohledem na výše uvedené je tak dle žalobce nepochybné a zřejmé, že nemovitosti

nacházející se v příslušných katastrálních územích a zapsané na příslušných listech

vlastnictví u katastrálního úřadu v katastru nemovitostí patří do výlučného vlastnictví

VG (zahraniční právnické osoby).

Žalobce následně připomněl, že u katastrálního úřadu je založeno několik

písemností, důležitých pro posouzení věci. Jedná se o smlouvu o poskytnutí

bankovní záruky ze dne 28. 3. 2008, č. 0279/08/04659, o dodatek ke smlouvě č.

1057/06/04659 o zřízení zástavního práva k pohledávkám, o dvojí prohlášení ručitele

ze dne 28. 3. 2008 a o dva návrhy ze dne 28. 3. 2008 na vklad zástavního práva.

Tyto dokumenty, resp. ty, které představovaly návrh na vklad, jsou obsaženy ve

spisech, vedených katastrálním úřadem pod sp. zn. a pod sp. zn. V

4065/08. VG ve správním řízení tyto y požadovala provést jako důkaz.

Katastrální úřad o tom nijak nerozhodl.

Ve všech těchto označených písemnostech je jako zástavce označena přímo

VG, tedy právnická osoba se sídlem na území Spolkové republiky Německo, nikoliv

její organizační složka (resp. odštěpný závod). V obou případech byl vklad do

katastru nemovitostí proveden. Z výše uvedeného dle žalobce vyplývá, že katastrální

úřad musel vědět, že právní subjektivitu má VG, nikoliv jeho organizační složka

(odštěpný závod). Přesto však v projednávaném případě zapsal vlastnické právo

odštěpného závodu, tedy věci.

Pokud katastrálnímu úřadu byly v projednávaném případě (tedy v případě

řízení o vkladu vlastnického práva k nemovitostem nacházejícím se v katastrálních

územích Lišice, Lužec nad Cidlinou, Chlumec nad Cidlinou a Nepolisy) předloženy

vkladové y, které za nabyvatele vlastnického práva označovaly organizační

složku zahraniční právnické osoby, katastrální úřad měl tyto y prozkoumat dle §

5 tehdy platného a účinného , o zápisech vlastnických a

jiných věcných práv k nemovitostem (dále jen „ “), a buď návrh

na vklad zamítnout, nebo zapsat jako vlastníka osobu, která má právní subjektivitu, tj.

VG. Katastrální úřad tedy pochybil, pokud podle § 5 tohoto zákona nezkoumal obsah

listin a jako nabyvatele vlastnického práva zapsal věc (odštěpný závod), nikoliv

právnickou osobu (VG). Takové pochybení pak je dle žalobce zcela zřejmým omylem

při vedení katastru.

Katastrální úřad i žalovaný tedy musely vědět, že organizační složka, resp.

odštěpný závod, není subjektem práv a povinností. Pokud však katastrální úřad

přesto zapsal vlastnické právo organizační složky (tedy věci) právnické osoby, pak se

evidentně dopustil zřejmého omylu při vedení katastru. Zmíněná chyba, obsažená v

katastru nemovitostí, tak zcela evidentně vznikla zřejmým omylem při vedení

katastru. Katastrální úřad tedy pochybil, když v rozporu s § 36 odst. 1 a odst. 2

katastrálního zákona tuto chybu neopravil.

pokračování 4 30A 31/2015

V daném případě nejde dle žalobce o řešení sporné právní otázky. Nemění se

totiž vlastník ani zde nevystupují dvě odlišné osoby, které si činí nárok na předmětné

nemovité věci nebo že by jedna osoba zpochybňovala práva druhé osoby. V tomto

případě odštěpný závod a VG tvoří jednu osobu. Odštěpný závod náleží do

majetkové podstaty VG. Všechno, co představuje odštěpný závod, je součástí VG,

jejíž vlastnictví je nepochybné. Pouze zápis v katastru nemovitostí nekoresponduje s

faktickým stavem, který se opírá o právní postavení odštěpného závodu (organizační

složky), resp. o absenci jeho právní osobnosti.

Předmětný nesprávně provedený zápis práv lze pak dle žalobce napravit

prostřednictvím opravy chyby. Zopakoval, že v případě VG se nejedná o určení

vlastnictví k předmětným nemovitým věcem. V daném případě jde pouze o to, aby

jako vlastník byla zapsána zahraniční právnická osoba, jejíž součástí je odštěpný

závod, a která do svého majetku předmětné nemovité věci nabyla. V daném případě

podle žalobce není na místě podat žalobu na určení vlastnictví. VG nemůže podat

žalobu proti svému odštěpnému závodu (to právně možné není) a není na místě ji

podat ani proti původnímu vlastníkovi – Městu Chlumec nad Cidlinou. To totiž

vlastnictví nezpochybňuje. Opravou chyby nebude nijak zasaženo do hmotněprávní

sféry žádného subjektu. Jedná se toliko o změnu evidenčního údaje.

Žalobce dále pokračoval tvrzením, že pokud došlo k zapsání vlastnického

práva náležícímu odštěpnému závodu obchodní společnosti, neznamená to

neplatnost takového úkonu či snad kupní smlouvy, na jejímž základě bylo předmětné

vlastnické právo k nemovité věci převedeno. Je zřejmé, že úmyslem stran takové

kupní smlouvy bylo převedení vlastnického práva na zahraniční obchodní

společnost, v tomto případě na VG. Provedením požadované změny by tak nedošlo k

převodu jakéhokoliv práva, toliko by došlo k opravení zjevné nesprávnosti. Převod

vlastnického práva v tomto případě ani nepřichází v úvahu, jelikož z odštěpného

závodu není možno právo převést.

Závěrem žalobce zopakoval, že katastrální úřad pochybil, pokud podle § 5

tehdy platného a účinného nezkoumal obsah listin a jako

nabyvatele vlastnického práva zapsal odštěpný závod, a nikoli VG. Takové

pochybení je zcela zřejmým omylem při vedení katastru. VG se žádostí o provedení

opravy chyby nedožadovala převodu jakéhokoli práva, ale toliko uvedení

současného faktického stavu do souladu s platným právem. Náprava stavu

odporujícímu zákonu by měla být prioritou správního orgánu a žalovaného, neboť se

jedná i o postup souladný s veřejným pořádkem a veřejným zájmem.

Navrhl proto, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

Žalovaný v reakci na žalobní námitky a odkazy žalobce na soudní judikaturu

nejprve uvedl, že žalobce pomíjí specifickou povahu rozhodnutí katastrálního úřadu o

povolení vkladu práva do katastru nemovitostí. V rámci rozhodnutí žalovaného o

odvolání proti rozhodnutí katastrálního úřadu o neprovedení opravy chyby

v katastrálním operátu nemůže žalovaný vyslovit nicotnost rozhodnutí o povolení

vkladu vlastnického práva či k této nicotnosti přihlédnout. Bylo by jen obtížné si

pokračování 5 30A 31/2015

představit, jaký následek by takové přihlédnutí mělo mít. S takovým postupem platný

právní řád vůbec nepočítá. Žalovaný totiž nedisponuje pravomocí posuzovat platnost

či neplatnost rozhodnutí o povolení vkladu práva vydaného katastrálním úřadem a

eventuálně vyslovit jeho nicotnost. Pravomoci žalovaného jsou upraveny

v ustanovení , o zeměměřických a katastrálních

orgánech, v platném znění.

Proti rozhodnutí o povolení vkladu nebyl přípustný žádný opravný prostředek

ani žaloba ve správním soudnictví dle ustanovení

Podle platné právní úpravy obsažené v ustanovení

Sb., o katastru nemovitostí (katastrální zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále

jen „katastrální zákon“), i nadále proti rozhodnutí, kterým se vklad povoluje, není

přípustný žádný opravný prostředek, přezkumné řízení, obnova řízení ani žaloba

podle ustanovení o řízení ve věcech, o nichž bylo

rozhodnuto jiným orgánem. To znamená, že i když rozhodnutí katastrálního úřadu o

povolení vkladu práva není v souladu s právními předpisy, nemůže katastrální úřad

ani žalovaný zjednat žádným způsobem nápravu a ani účastníci řízení o povolení

vkladu práva nemohou dosáhnout zrušení rozhodnutí o povolení vkladu práva.

Jedinou možnou cestou k nápravě je podání žaloby u věcně a místně příslušného

soudu.

Dále žalovaný vyslovil názor, že rozhodnutí o provedení či neprovedení opravy

chyby v katastrálním operátu určuje toliko, kdo bude jako vlastník určitých

nemovitostí v katastru evidován a tato skutečnost byla rovněž předmětem řízení o

opravě chyby v katastrálním operátu. Rozhodnutí o opravě chyby neurčuje

s konečnou platností, kdo je vlastníkem nemovitosti. K tomu je pravomocný pouze

věcně a místně příslušný soud. Otázkou, zda je organizační složka nadána

způsobilostí mít práva a povinnosti, stejně jako otázkou zda rozhodnutí katastrálního

úřadu o povolení vkladu vlastnického práva ve prospěch organizační složky je

v souladu s platnými právními předpisy, se žalovaný nemohl zabývat, neboť k tomu

nedisponuje potřebnou pravomocí.

Předmětem řízení o opravě chyby vedeného katastrálním úřadem pod sp. zn.

OR-486/2014-602 byla otázka, zda vlastnické právo, které je k nemovitostem

evidovaným na listech vlastnictví č. 242 pro katastrální území Lišice, č. 842 pro

katastrální území Lužec nad Cidlinou, č. 2998 pro katastrální území Chlumec nad

Cidlinou a č. 930 pro katastrální území Nepolisy zapsáno pro VG – organizační

složka, je v katastru nemovitostí evidováno v souladu s obsahem listin založených ve

sbírce listin katastrálního úřadu. Těmito listinami byly návrhy na vklad a k nim

připojené smlouvy o převodech vlastnického práva uložené ve sbírce katastrálního

úřadu pod sp. zn. V-6499/2005-602, V-3554/2006-602, V-5526/2008-602, V-

7228/2009-602 a V-9086/2009-602. Kopie těchto listin jsou založeny ve spisové

složce sp. zn. OR-486/2014-602. Katastrální úřad při rozhodování o povolení vkladu

vlastnického práva ve výše uvedených řízeních rozhodoval pouze na základě těchto

návrhů a smluv a tyto podrobil zkoumání splnění podmínek dle ustanovení § 5 odst.

1

Žalovaný v souvislosti s tím zdůraznil, že y, jichž se žalobce domáhá jako

důkazu, nebyly pro řízení o opravě chyby právně relevantní. Týkaly se zápisu

zástavního práva. Katastrální úřad při rozhodování o povolení vkladu práva

[OBRÁZEK]pokračování 6 30A 31/2015

vlastnického ve výše uvedených řízeních z těchto žalobcem tvrzených listin vůbec

nevycházel a nadto je možno poukázat i na tu skutečnost, že prvá dvě řízení o

povolení vkladu vlastnického práva pod sp. zn. V-6499/2005-602 a V-3554/2006-602

časově oběma řízením, na která žalobce poukazuje, předcházela. Žalobcovo tvrzení

o nutné povědomosti katastrálního úřadu i žalovaného o nedostatku způsobilosti mít

práva a povinnosti na straně organizační složky rovněž není k projednávanému

případu relevantní a žalobce jej užívá pouze na podporu své domněnky o existenci

zřejmého (právního) omylu na straně katastrálního úřadu, uvedl žalovaný.

Pokud byly katastrálnímu úřadu předloženy y, které jako nabyvatele

vlastnického práva označovaly organizační složku a název, sídlo a identifikační číslo

této organizační složky byly v návrhu na vklad i smlouvách uvedeny dle tehdejšího

platného zápisu v obchodním rejstříku, pak katastrální úřad dospěl zcela zřejmě

k závěru, že navrhovaný vklad je odůvodněn obsahem listin ve smyslu ustanovení §

5 odst. 1 písm. b) K otázce, zda byly či nebyly splněny

všechny podmínky pro rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva na základě

předložených návrhů, se žalovaný nemůže vyjádřit, neboť to není v jeho pravomoci.

Katastrální úřad tak dle žalovaného rozhodoval v uvedených řízeních zcela v souladu

s textem návrhů o vkladu práva vlastnického k předmětným nemovitostem ve

prospěch VG – organizační složka. V návrzích na vklad nebylo uvedeno, že

navrhovatelé žádají o vklad vlastnického práva ve prospěch VG.

Žalovaný dále vyslovil nesouhlas s tvrzením žalobce, že postup katastrálního

úřadu, který spočíval v provedení zápisu vlastnického práva ve prospěch organizační

složky na základě uvedených rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu, lze

podřadit pod pojem zřejmý omyl při vedení katastru. V souvislosti s tím odkázal na

část odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí, kde uvedl: „Podle konstantní

judikatury slouží institut opravy chyb v katastrálním operátu k uvedení údajů v

katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin. Mění se jím evidované

údaje, aniž by se tak mohlo založit či pozbýt vlastnické či jiné právo k nemovitosti.

Opravou má být pouze dosaženo souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji, a to

bez ohledu na to, zda původní zápis byl podložen rozhodnutím o vkladu, či se

jednalo o záznam údajů o právních vztazích plynoucích z rozhodnutí jiných orgánů

nebo z listin právní vztahy osvědčujících. Jinými slovy opravou chyby dochází pouze

k dodatečnému nahrazení údaje chybně evidovaného v katastrálním operátu údajem

z hlediska právní úpravy katastru nemovitostí správným, tedy takovým údajem, který

je v souladu s listinami založeným ve sbírce listin. Jiné nesprávnosti obsažené v

údajích katastru nemovitostí, na které nelze vztáhnout výše uvedené, nelze

považovat za chyby podle katastrálního zákona.“

Pokud by žalovaný, byť pouze v hypotetické rovině, připustil provedení opravy

v katastrálním operátu dle požadavků žalobce, tzn. opravení současného zápisu v

katastru, jejímž výsledkem by byl zápis vlastnického práva k předmětným

nemovitostem ve prospěch VG, pak by takový zápis nebyl odůvodněn obsahem listin

založených ve sbírce listin katastrálního úřadu. Tyto jako nabyvatele vlastnického

práva neoznačují VG, ale její organizační složku. Za tohoto stavu lze uvažovat pouze

o posouzení souladu rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu s platnými

právními předpisy. To však není v pravomoci žalovaného.

pokračování 7 30A 31/2015

Dle žalovaného nelze přisvědčit názoru žalobce, že nesprávně provedené

zápisy či výmazy práv lze v obecné rovině napravit prostřednictvím institutu opravy

chyby v katastrálním operátu. Ve vztahu k řízení o povolení vkladu je nutno

konstatovat, že byl-li zápis proveden v souladu s návrhem na vklad a přiloženou

(smlouvou), pak opravu takového zápisu či výmazu práva provést nelze,

neboť takový zápis nelze považovat za zřejmý omyl při vedení katastru.

V rámci řízení o opravě chyby podle ustanovení § 36 katastrálního zákona nelze

ani posuzovat existenci věcného práva, o němž bylo katastrálním úřadem

rozhodnuto. Žalovaný ani katastrální úřad nedisponují pravomocí posoudit, kdo je

skutečným vlastníkem předmětných nemovitostí a nemohou potvrdit ani vyvrátit

tvrzení žalobce týkající se této otázky. Z uvedeného dle žalovaného vyplývá, že

v případě, jedná-li se o řízení o opravě chyby v katastrálním operátu, kdy je

rozporován zápis v katastrálním operátu provedený na základě rozhodnutí o povolení

vkladu, je nutno důsledně rozlišovat, zda se jedná o nesprávně provedený zápis na

základě rozhodnutí o povolení vkladu práva, které bylo vydáno v souladu s právními

předpisy, pak lze takový nesprávně provedený zápis opravit, či zda se jedná o

správně provedený zápis na základě rozhodnutí katastrálního úřadu, které nebylo

vydáno v souladu s právními předpisy. V druhém případě nelze řešit opravu údaje

v katastru dle ustanovení § 36 katastrálního zákona.

Žalovaný dále uvedl, že ani on ani katastrální úřad nemají rovněž pravomoc

vykládat úmysl smluvních stran kupní smlouvy a v obecné rovině vykládat právní

úkony, dle nové právní úpravy právní jednání. Jestliže byla za nabyvatele v návrzích

na vklad do katastru označena organizační složka, pak katastrálnímu úřadu nezbylo,

než ve všech shora již několikráte uvedených řízeních o povolení vkladu rozhodnout

o vkladu vlastnického práva ve prospěch této organizační složky. A jestliže takové

vklady povolil, nelze za vylíčeného skutkového stavu dojít k závěru, že v souladu

s listinami provedený zápis je zřejmým omylem při vedení katastru ve smyslu § 36

katastrálního zákona.

Ze všech shora uvedených důvodů neprovedl žalobcem navržené důkazy

písemnostmi založenými u katastrálního úřadu ve spisech sp. zn. V-4064/08 a V-

4065/08. Dle žalovaného je předmětem řízení pouze posouzení žalobcem

rozporovaného zápisu vlastnického práva na základě listin založených u

katastrálního úřadu pod sp. zn. V-6499/2005-602, V-3554/2006-602, V-5526/2008-

602, V-7228/2009-602 a V-9086/2009-602. Žalobcem navržené důkazy nejsou

k projednávanému případu vůbec právně relevantní.

Žalovaný na závěr svého vyjádření poukázal na dle něho jistou zmatečnost

žalobního návrhu žalobce, který na jednom místě tvrdí, že rozhodnutí (katastrálního

úřadu o povolení vkladu práva vlastnického) ve prospěch organizační složky je

nicotné, nulitní a na dalším místě svého žalobního návrhu na základě téhož

rozhodnutí požaduje provedení opravy zápisu v katastru nemovitostí ve prospěch

VG.

Navrhl proto zamítnutí žaloby, náhrady nákladů řízení se vzdal.

IV. Replika žalobce

pokračování 8 30A 31/2015

V podané replice k vyjádření žalovaného žalobce v podstatě zopakoval své žalobní námitky, případně svá žalobní tvrzení ještě podrobněji odůvodnil a rozvedl.

Znovu poukázal na skutečnost, že organizační složka zahraniční právnické

osoby nemá v mezích právního řádu způsobilost, a nemůže pro sebe nabývat práv a

povinností. Není tedy například možné, aby organizační složce zahraniční právnické

osoby náleželo vlastnické právo ve smyslu y základních práv a

svobod. Tato skutečnost je pro předmětné řízení klíčová, a tvrzení žalovaného o

nemožnosti se vyjádřit považuje žalobce za neadekvátní a odporující zásadě

zákonnosti dle , jelikož vlastnické právo zapsané ve

prospěch organizační složky zahraniční právnické osoby je nezákonné, resp. takový

výkon práva právní řád neumožňuje.

Pokud jde o namítanou nicotnost rozhodnutí o povolení vkladu, žalobce

poukázal na , dle nějž je nicotnost rozhodnutí oprávněn

posuzovat správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který nicotné rozhodnutí

vydal. Rozhodnutí o povolení vkladu práva vlastnického provedl v tomto případě

katastrální úřad, jehož nadřízeným správním orgánem je právě žalovaný. Dle § 78

odst. 1 se nicotnost rozhodnutí zjišťuje a prohlašuje z moci úřední, a

to kdykoliv. tak dle žalobce předpokládá, že správní orgány jsou natolik

odborníky, že jsou schopny v konkrétním případě posoudit nicotnost jednotlivých

rozhodnutí, a následně tuto nicotnost prohlásit. představuje subsidiární

předpis postupu správních orgánů (§ 1 odst. 1), který se na postup správního orgánu

použije, není-li stanoveno jinak. Kompetence žalovaného tak nelze dovozovat pouze

ze znění , o zeměměřičských a katastrálních orgánech,

nýbrž je potřeba vycházet rovněž ze znění , mj. i z pravomoci

nadřízených orgánů vyslovovat nicotnost, a to z moci úřední, a kdykoliv. Chybou

způsobující nicotnost může být dle žalobce i skutečnost, kdy je jako vlastník zapsán

subjekt, který nemůže být vlastníkem nemovité věci.

K problematice jím navržených a správními orgány neprovedených důkazů

trval žalobce na tom, že jím navržené y jsou pro předmětnou věc relevantní, a

žalovaný tak žalobce poškodil na jeho procesních právech, když jím navržené

důkazy odmítl provést v řízení o opravě chyby.

K tomu žalobce uvedl, že dle je

příslušný katastrální úřad povinen mj. zkoumat, zda je účastník řízení oprávněn

nakládat s předmětem vkladu. Stejnou povinnost katastrálnímu úřadu ukládá rovněž

§ 17 odst. 1 písm. d) katastrálního zákona. Katastrální úřad tak byl povinen v rámci

své činnosti zkoumat předložený návrh a v rámci tohoto zkoumání měl dospět k

závěru, že tento návrh na vklad vlastnického práva není způsobilý k zápisu.

Katastrální úřad měl tento návrh na vklad buď zamítnout, nebo zapsat jako vlastníka

zahraniční právnickou osobu, která nad vší pochybnost skutečným vlastníkem

předmětných nemovitých věcí je. Katastrální úřad tak pochybil, když provedl zápis

vlastnického práva organizační složky zahraniční právnické osoby, která není

způsobilá vlastnit majetek. Katastrální úřad se tak dopustil zřejmého omylu.

Žalobce znovu zdůraznil, že požadovanou opravou by k žádným změnám ve

vlastnických vztazích nedošlo, stejně jako by jí nebylo rozhodováno o správnosti

zápisu věcného práva. Požadovanou opravou by bylo pouze dosaženo souladu mezi

[OBRÁZEK]pokračování 9 30A 31/2015

evidovaným a skutečným stavem. Názory žalovaného označil za přepjatě formální.

S odkazem na Judikaturu Nejvyššího správního soudu uzavřel, že v předmětném

případě představuje žalobcem tvrzený omyl právní omyl, tedy zápis skutečnosti na

základě právní y, která nesplňuje požadavky stanovené zákonem (viz

nemožnost organizační složky vlastnit majetek).

Je tedy zřejmé, že všechny předmětné nemovité věci jsou vlastnictvím

zahraniční právnické osoby. Z listin založených ve sbírce listin jasně vyplývá, kdo je

skutečným vlastníkem nemovitých věcí, a zápis vlastnického práva v katastrálním

operátu je v nesouladu s tímto stavem. Existuje tak rozpor mezi údaji v katastru a

listinami založenými ve sbírce listin. Provedení zápisu lze považovat za omyl, jelikož

katastrální úřad zapsal jako vlastníka nemovité věci subjekt, kterému vlastnické

právo svědčit nemůže, přestože sám katastrální úřad věděl a z předložených smluv

mohl a měl vyčíst, že skutečným vlastníkem předmětných nemovitých věcí je

zahraniční právnická osoba.

Žalovaný i katastrální úřad jsou dle žalobce správními orgány, které jsou

vybaveny i pravomocemi dle základních zásad činnosti správních orgánů, a v rámci

těchto povinností jsou bezpochyby nadány rovněž povinností úmysl smluvních stran

či právního jednání zkoumat, pokud by to znamenalo dostát tak povinnosti vycházet

osobám zúčastněným vstříc a zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a

to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s požadavky uvedenými ve

(viz jeho a ).

V. Posouzení věci krajským soudem

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí a jemu předcházející řízení

v mezích žalobních bodů v řízení podle části třetí hlavy první a druhé dílu prvního

, (dále jen “s. ř. s”). O věci samé

rozhodl bez nařízení jednání, neboť s takovým postupem vyslovili žalobce i žalovaný

výslovný souhlas.

Krajský soud předesílá, že povinnost posoudit všechny žalobní námitky

neznamená, že krajský soud je povinen reagovat na každou dílčí argumentaci a tu

obsáhle vyvrátit, když jeho úkolem je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní

argumentace (srov. rozsudek NSS ze dne 3.4.2014, č.j. -19). Dále

platí, že samu okolnost, že soud nepřisvědčil argumentaci účastníka řízení, nelze bez

dalšího považovat za porušení jeho práv. Právo na spravedlivý proces nelze vykládat

tak, že jde o právo jednotlivce na vyhovění jeho návrhu či na rozhodnutí v jeho

prospěch (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 20. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS

2773/11, dostupné /stejně jako další níže citovaná rozhodnutí Ústavního soudu/ na

http://nalus.usoud.cz). Není rovněž smyslem soudního přezkumu stále dokola

podrobně opakovat již jednou vyřčené, a proto se může soud v případech shody

mezi názorem soudu a odůvodněním žalobou napadeného rozhodnutí odkazovat na

toto odůvodnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7.

2007, č. j. – 130 publikovaný pod č. 1350/2007 Sb. NSS, či rozsudky

téhož soudu ze dne 2. 7. 2007, č. j. -86, a ze dne 29. 5. 2013, č. j. 2 Afs

37/2012 – 47, všechny dostupné na www.nssoud.cz).

Dále krajský soud konstatuje, že v dané věci jde výlučně o posouzení právní otázky. Ohledně skutkového stavu věci není mezi účastníky soudního řízení sporu.

[OBRÁZEK]pokračování 10 30A 31/2015

Není tak pochyb o tom, a potvrzuje to rovněž obsah žalovaným předložených

správních spisů, že město Chlumec nad Cidlinou coby prodávající uzavřelo v letech

2005 až 2009 pět kupních smluv ohledně nemovitostí v katastrálních územích Lišice,

Lužec nad Cidlinou, Chlumec nad Cidlinou a Nepolisy, v nichž na straně kupujícího

vystupovala dle označení v kupních smlouvách VG – organizační složka. V souladu

s obsahem kupních smluv byly podány návrhy na vklad vlastnického práva dle těchto

smluv do katastru nemovitostí s tím, aby jako nový vlastník nemovitostí byla

v katastru nemovitostí zapsána VG – organizační složka. Těmto návrhům bylo

katastrálním úřadem vyhověno, věci byly u něj vedeny pod. sp. zn. V-6499/2005-602,

V-3554/2006-602, V-5526/2008-602, V-7228/2009-602 a V-9086/2009-602. Jako

vlastník dotčených nemovitostí byla tedy do katastru nemovitostí zapsána VG –

organizační složka.

Stejně tak není pochyb o tom, že VG - organizační složka je odštěpným

závodem (do 31. 12. 2013 organizační složkou) VG, t.č. v insolvenčním řízení. Což

znamená, že dle českého právního řádu nemá právní subjektivitu, tedy nemůže být

nositelem práv a povinností, nemá způsobilost k právním úkonům, tedy nemůže

nabývat ani vlastnické právo k nemovitostem.

Dle žalobce tak byla VG – organizační složka zapsána do katastru

nemovitostí jako vlastník dotčených nemovitostí chybně, neboť vlastnické právo

k nim svědčí VG. Na takovou situaci dle něho pamatuje ustanovení § 36 odst. 1

písm. a) katastrálního zákona, podle něhož na písemný návrh vlastníka nebo jiného

oprávněného nebo i bez návrhu opraví katastrální úřad chybné údaje katastru, které

vznikly zřejmým omylem při vedení a obnově katastru.

Argumenty na podporu svého tvrzení uvedl žalobce ve své žalobě, jakož i

v replice k vyjádření žalovaného. Protože se jednalo o argumentaci obsáhlou, krajský

ji v narativní části tohoto rozsudku (pod body II. a IV.) věnoval značnou pozornost a

pouze minimálně ji krátil ve snaze zaznamenat všechny její detaily. Proto si již nyní

může dovolit na shora citovanou žalobní argumentaci toliko odkázat, bez toho, že by

ji znovu opakoval.

Stejný prostor poskytl krajský soud i argumentaci žalovaného, která je

obsažena v bodě III. tohoto rozsudku. Také na ni v podrobnostech krajský soud

odkazuje.

Následně krajský soud posoudil, který právní názor je v souvislosti

s posuzovanou právní otázkou správný, resp. v souladu se zákonem. A dospěl

k jednoznačnému závěru, že je to právní názor žalovaného. Jeho argumentaci

obsažené jak v odůvodnění napadeného rozhodnutí, tak ve vyjádření k žalobě, totiž

nemá krajský soud v zásadě co vytknout a plně se s ní ztotožňuje. Zopakuje proto již

dále pouze její základní pilíře.

Předně nutno zdůraznit, co bylo předmětem přezkoumávaného správního

řízení. Jednalo se o řízení o návrhu žalobce na opravu chyby v katastrálním operátu

dle shora citovaného § 36 odst. 1 písm. a) katastrálního zákona. Jak uvedl Nejvyšší

správní soud ve svém rozsudku ze dne 17. 1. 2008, č.j. -103 (všechna

rozhodnutí Nejvyšší správního soudu citovaná v tomto rozsudku jsou k dispozici na

www.nssoud.cz), neurčitý pojem „zřejmý omyl“ obsažený v tomto ustanovení je třeba

vykládat vždy v souvislosti s konkrétním případem. Obecně sem lze zařadit jak omyl

pokračování 11 30A 31/2015

týkající se skutkových okolností (error facti – zejména případy chyb v psaní a

počítání, jako zápis jiných údajů, zápis údajů neobsažených v podkladové ě či

například opomenutí zapsat údaj v podkladové ě obsažený), tak omyl právní

(error iuris – například zápis právního vztahu, který právní řád nezná, či zápis

skutečnosti na základě y, která nenaplňuje požadavky stanovené katastrálním

zákonem).

Řízení o opravě chyb v katastrálním operátu pak slouží k uvedení údajů

katastru do souladu s listinami založenými ve sbírce listin. Opravou má být pouze

dosaženo souladu mezi evidovanými a skutečnými údaji. V tomto řízení může

katastrální úřad činit jen základní a jednoduché právní úvahy vycházející z obsahu

jím zkoumaných listin a nemůže řešit sporné právní otázky, např. odstraňovat spory

týkající se vlastnického práva (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne

31. 3. 2011, č.j. -334, ze dne 24. 4. 2013, č.j. -32 či ze dne

31. 7. 2013, č.j. -65).

V řízení o opravě chyby v katastrálním operátu tedy dochází pouze

k dodatečnému nahrazení údaje chybně evidovaného v katastru nemovitostí údajem,

který je v souladu s listinami založenými ve sbírce listin. Jiné nesprávnosti obsažené

v katastru nemovitostí nelze považovat za chybu ve smyslu § 36 katastrálního

zákona, a proto je katastrální úřad nemůže v tomto řízení opravovat.

Žalobce tak nemá pravdu v tom, že katastrální úřad mohl v přezkoumávaném

správním řízení zpochybňovat správnost rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického

práva k nemovitostem, na základě nichž byla jako jejich vlastník zapsána VG –

organizační složka. Naopak, těmito rozhodnutími o vkladu vlastnického práva byl

katastrální úřad vázán. Jako na každé pravomocné rozhodnutí správního orgánu je

totiž nutno na ně nahlížet jako na správné do doby, než by byla zrušena na základě

opravných prostředků či rozhodnutí soudu. Za zřejmý omyl tak nelze považovat

správně provedený zápis podle pravomocného, byť zřejmě nesprávného, rozhodnutí

o povolení vkladu, rozhodnutí soudu či jiného správního orgánu.

Zcela nadbytečnými se tak jeví výtky žalobce, že katastrální úřad v řízeních o

povolení vkladu vlastnického práva nepostupoval v souladu s ustanovením § 5

I kdyby tomu tak bylo, tyto otázky nebyly katastrální orgány

v přezkoumávaném řízení vůbec oprávněny řešit a dělat si v tomto směru nějaké

úsudky.

Totéž se se týká problematiky nicotnosti rozhodnutí o povolení vkladu

vlastnického práva (k tomu srovnej ustanovení a 78 , jakož i

ustanovení ). Jak správně uvedl žalovaný ve vyjádření k žalobě,

v řízení o opravě chyb v katastrálním operátu nemůže katastrální orgán vyslovit či

přihlédnout k tvrzené nicotnosti rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva (viz

shora citovaná judikatura Nejvyššího správního soudu).

Pro úplnost krajský soud podotýká, že důvodnosti tvrzení žalobce, že

rozhodnutí o povolení vkladu vlastnického práva týkající se předmětných nemovitostí

jsou nicotná, nic nenasvědčuje. Pokud byly katastrálnímu úřadu předloženy y,

které jako nabyvatele vlastnického práva označovaly organizační složku a název,

sídlo a identifikační číslo této organizační složky byly v návrhu na vklad i smlouvách

pokračování 12 30A 31/2015

uvedeny dle tehdejšího platného zápisu v obchodním rejstříku, pak katastrální úřad

dospěl logicky k závěru, že navrhovaný vklad je odůvodněn obsahem listin ve smyslu

ustanovení Nutno také přisvědčit

žalovanému, že katastrální orgány nejsou nadány pravomocí vykládat úmysl

smluvních stran kupní smlouvy. Jestliže byla za nabyvatele v návrzích na vklad do

katastru označena VG - organizační složka, pak katastrálnímu úřadu nezbylo než ve

všech shora již několikráte uvedených řízeních o povolení vkladu rozhodnout o

vkladu vlastnického práva ve prospěch této organizační složky.

Krajskému soudu se tak jeví, že problematika vkladu vlastnického práva dle

předmětných kupních smluv v dané věci není až tak spojena s institutem nicotnosti

rozhodnutí katastrálního úřadu o povolení vkladu vlastnického práva, jako spíše

s institutem neplatnosti daných kupních smluv. A že je tedy na místě řešit ji za

pomoci práva soukromého, nikoliv veřejného. Podrobnější úvahy na toto téma by

však již překračovaly předmět tohoto rozsudku.

V souvislosti s tím ostatně žalovaný velmi přiléhavě upozornil, že i kdyby

v teoretické rovině bylo možno připustit v dané věci neexistenci pravomocných

rozhodnutí katastrálního úřadu povolujících vklad vlastnického práva ve prospěch VG

– organizační složka (např. z důvodu jejich nicotnosti), pak by ani za této situace

nemohly katastrální orgány přistoupit k zápisu vkladu vlastnického práva ve prospěch

VG, jak se domnívá žalobce. Takový postup by totiž nebyl odůvodněn obsahem listin

založených ve sbírce listin katastrálního úřadu. y ve sbírce listin založené jako

nabyvatele vlastnického práva VG neoznačují. Tady nejde o projev přepjatého

formalismu ze strany správních orgánů, jak se domnívá žalobce, ale o nedostatek

jejich pravomoci k takovému postupu. I z uvedeného je více než zřejmé, že za

pomoci institutu opravy chyb v katastru nemovitostí zakotveném v § 36 katastrálního

zákona danou situaci řešit nelze.

Krajský soud se rovněž ztotožnil s vysvětlením katastrálních orgánů, proč

nebyly provedeny žalobcem navržené důkazy. Znovu připomíná, že předmětem

řízení o opravě chyby byla otázka, zda vlastnické právo, které je k nemovitostem

evidovaným na listech vlastnictví č. 242 pro katastrální území Lišice, č. 842 pro

katastrální území Lužec nad Cidlinou, č. 2998 pro katastrální území Chlumec nad

Cidlinou a č. 930 pro katastrální území Nepolisy zapsáno pro VG – organizační

složka, je v katastru nemovitostí evidováno v souladu s obsahem listin založených ve

sbírce listin katastrálního úřadu. Těmito listinami byly návrhy na vklad a k nim

připojené smlouvy o převodech vlastnického práva uložené ve sbírce katastrálního

úřadu pod sp. zn. V-6499/2005-602, V-3554/2006-602, V-5526/2008-602, V-

7228/2009-602 a V-9086/2009-602.

Žalobce navrhoval provést důkaz smlouvou o poskytnutí bankovní záruky ze

dne 28. 3. 2008, č. 0279/08/04659, dodatkem ke smlouvě č. 1057/06/04659 o zřízení

zástavního práva k pohledávkám, dvojím prohlášením ručitele ze dne 28. 3. 2008 a

dvěma návrhy ze dne 28. 3. 2008 na vklad zástavního práva. Uvedené dokumenty

jsou obsaženy ve spisech vedených katastrálním úřadem pod sp. zn. a

pod sp. zn. . Tyto doklady se tedy nepochybně týkaly zcela jiných

správních řízení, konkrétně řízení o zápisu zástavního práva do katastru. Při

rozhodování o povolení vkladu práva vlastnického ve výše uvedených řízeních

pokračování 13 30A 31/2015

nebyly tyto doklady součástí příslušných správních spisů a katastrální úřad k nim

vůbec nemohl přihlédnout či z nich vycházet.

Žalobce se těmito důkazy snaží prokázat, že katastrální úřad „musel vědět“

v řízeních o povolení vkladu vlastnického práva dle dotčených kupních smluv o tom,

že VG – organizační složka nemůže vlastnické právo k převáděným nemovitostem

nabýt. Jak je ale zřejmé ze shora uvedených závěrů krajského soudu, tato otázka

není pro posouzení zákonnosti postupu katastrálních orgánů v řízení o opravě chyb

v katastru nemovitostí rozhodná. Neprovedení žalobcem navržených důkazů tedy

rozhodně nemohlo mít na zákonnost přezkoumávaných rozhodnutí žádný vliv.

VI. Závěr a náklady řízení

Krajský soud tedy shledal všechny žalobcem uplatněné námitky nedůvodnými.

Vzhledem k tomu, že v řízení nevyšly najevo ani žádné vady, k nimž musí soud

přihlížet z úřední povinnosti, zamítl žalobu jako nedůvodnou, podle § 78 odst. 7 s. ř.

s.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle Žalobce

nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému

správnímu orgánu, kterému by jinak jakožto úspěšnému účastníku řízení právo na

náhradu nákladů řízení příslušelo, náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední

činnosti nevznikly.

P o u č e n í :

Toto rozhodnutí nabývá právní moci dnem doručení účastníkům (§ 54 odst. 5

)

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode

dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u

Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační

stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým

označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí).

Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem

lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti

nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a

kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti

němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o

tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej

zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů

vyžadováno pro výkon advokacie.

pokračování 14 30A 31/2015

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní

symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze

získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Hradci Králové dne 30. září 2015

JUDr. Jan Rutsch, v.r.

předseda senátu