Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

19 A 3/2014 - 23

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní Mgr. Jarmilou Úředníčkovou v právní věci žalobce P. K., bytem O., H. n. 150/28, zastoupeného Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Čs. legií 1719/5, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava, 28. října 117, o žalobě na přezkoumání rozhodnutí žalovaného o přestupku ze dne 20.8.2014, č. j. MSK 85092/2014,

t a k t o :

I. Žaloba se z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou ze dne 12.9.2014 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 20.8.2014, č. j. MSK 85092/2014, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Opavy sp. zn. 4202/2014/DOPR/BoP ze dne 9.6.2014 ve věci přestupku dle , o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů a rozhodnutí správního orgánu I. stupně bylo potvrzeno. Žalobce navrhl, aby věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Žalobce namítal, že rozhodnutí žalovaného spočívá na nesprávném právním posouzení. Uvedl, že nikde není stanoveno, co je to doba nezbytně nutná k neprodlenému nastoupení nebo vystoupení přepravovaných osob anebo k neprodlenému naložení nebo složení nákladu. Má za to, že při vyhodnocování této nezbytně nutné doby, je nutné vždy přihlédnout ke konkrétní situaci a k jejím okolnostem. Nelze tedy přesně stanovit délku této doby, jedná se o relativní pojem. Dále uvedl, že žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, že nemá pochyb o tom, že žalobce skutečně zastavil před domem, ve kterém bydlí za účelem namontování střešního boxu a naložení věcí. Žalobce má za to, že se nemohl dopustit přestupkového jednání. Zastavil-li totiž na dobu nezbytně nutnou k naložení zavazadel

a věcí před odjezdem na dovolenou, pak v tomto konkrétním případě byla nezbytně nutná doba právě oněch cca 20 minut. Žalobce dále nemůže souhlasit s tím, že žalovaný nemá pochyb o tom, že žalobce zastavil za účelem výše uvedeným, ale vyslovil závěr, že to nemohlo trvat tak dlouho. Pro toto skutkové zjištění však nemá žádnou oporu v provedeném dokazování. Měl-li žalovaný za to, že nakládání věcí nemohlo trvat tak dlouho, nabízela se možnost provést rekonstrukci na místě samém a ověřit, jak dlouho taková činnost trvá. Takový důkaz proveden nebyl. Dokazování tak nebylo úplné.

Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Zcela odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Zdůraznil, že žalobce sám připustil, že v době, kdy se u vozidla nikdo nenacházel, připravoval doma věci od spolucestujících k naložení, z čehož vyplývá, že je neměl připraveny předem, a že tedy nešlo o neprodlené naložení nákladu ve smyslu zákona o silničním provozu.

Soud vyzval účastníky řízení k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez jednání. Současně byli poučeni podle , , ve znění pozdějších předpisů, že nevyjádří-li se do dvou týdnů od doručení výzvy, má se za to, že souhlas je udělen. Žalovaný s projednáním věci bez nařízení jednání výslovně souhlasil. Žalobce se ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Soud proto postupoval v souladu s ust. a rozhodl bez nařízení jednání.

Krajský soud na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( , , ve znění pozdějších předpisů), a to v mezích žalobcem uplatněných žalobních bodů ( ), a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Krajský soud předně konstatuje, že žaloba byla podána dne 12.9.2014 včas, neboť rozhodnutí žalovaného bylo doručeno žalobci k rukám jeho zástupce dne 20.8.2014.

Krajský soud zjistil ze správního spisu Magistrátu města Opavy a správního spisu žalovaného následující skutečnosti. Dne 13.12.2013 sepsal strážník Městské policie v Opavě oznámení přestupku, kterého se měl dopustit řidič vozidla registrační značky 3T9 5366, typ Škoda Octavia v Opavě na ulici Podkovní, porušením zákona o provozu na pozemních komunikacích tím, že stál v zóně zákazu stání. Doba zjištění v 17:55 až 18:15 hodin. Tímto jednáním řidič naplnil skutkovou podstatu přestupku podle , o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. Spis obsahuje dále fotodokumentaci, plánek místa spáchání přestupku a oznámení o podezření, že byl spáchán přestupek. Součástí spisu je dále výzva k zaplacení určené částky ze dne 18.2.2014, která byla doručena žalobci 22.2.2014 a písemná reakce žalobce na uvedenou výzvu, v níž sdělil správnímu orgánu I. stupně, že odmítá určenou částku uhradit z důvodů, že v uvedený den přijel do dvorního traktu, kde má trvalé bydliště, provést naložení nákladu a po naložení místo opustil. Dne 2.4.2014 bylo žalobci doručeno do vlastních rukou oznámení o zahájení přestupku a předvolání k ústnímu jednání. Žalobci bylo sděleno, že je předvolán jako obviněný z přestupku podle , o provozu na pozemních komunikacích, jehož se měl dopustit tím, že dne 13.12.2013 nejméně v čase 17:55 až 18:15 hodin v obci Opava na místní pozemní komunikaci, na ulici Podkovní (dvorní trakt) nerespektoval svislou dopravní značku IP 25a „Zóna s dopravním omezením“, s vyobrazením dopravní značky B 29 „Zákaz stání“, neboť v takto označeném prostoru pozemní komunikace zastavil a stál po dobu delší, než je nezbytně nutné k neprodlenému nastoupení nebo vystoupení přepravovaných osob anebo k neprodlenému naložení nebo složení nákladu. Tímto jednáním měl porušit zákona o silničním provozu v návaznosti na ust. g) a i) vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. , kterou se provádí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích. Správní orgán I. stupně k ústnímu jednání současně předvolal svědky strážníky T. D. a P. P.

Z protokolu o ústním jednání vyplývá, že přítomen byl v substituci zástupce žalobce Mgr. Petra Kausty, advokát Mgr. Tomáš Krásný na základě substituční plné moci z 25.4.2014. Zástupce žalobce se ke sdělenému obvinění vyjádřil tak, že má za to, že žalobce svým jednáním neporušil zákaz stání v daném místě, neboť je evidentní, že zastavil pouze za účelem naložení věcí, neboť se chystal z místa svého bydliště odjet na pobyt na horách. Zákon nikde nespecifikuje, jak dlouhá je doba nezbytně nutná, je to tedy vždy relativní a je vždy nutné citlivě posuzovat vzhledem k okolnostem, zdali řidič zastavil vozidlo na dobu nezbytně nutnou či nikoliv. V daném případě doba 20 minut je naprosto adekvátní. Správní orgán I. stupně provedl důkaz listinami, a to na čísle listu 2-6, tj. oznámením přestupku, fotodokumentací, plánkem místa a lustrací v Centrálním registru vozidel a vyslechl svědky T. D. a P. P., strážníky Městské policie v Opavě. Svědek T. D. po poučení dle k věci uvedl, že při hlídkové činnosti, jako strážník Městské policie Opava na ulici Podkovní zjistil vozidla, která stála v rozporu s dopravním značením. Na uvedeném místě s kolegou vypsali několik výzev pro nepřítomného řidiče. Na místě se zdrželi asi 20 minut, přičemž k žádnému nastupování nebo vystupování osob nedocházelo a nebylo prováděno žádné nakládání nebo vykládání nákladu. S žádným řidičem po celou dobu nemluvili. Na místě se zdrželi asi mezi 17. a 18. hodinou. Svědek P. P. vypověděl, že při hlídkové činnosti v Opavě na ulici Podkovní zjistili, že v zóně zákazu stání stála vozidla. Bylo jich asi 8. Situaci řešili výzvami pro nepřítomné řidiče. Tato činnost trvala asi 20 minut. Po celou dobu s nikým svědek nemluvil a ani jej nikdo nekontaktoval.

Správní orgán I. stupně další ústní jednání nařídil na 5.6.2014, k němuž předvolal žalobcem navrženého svědka B. S. Svědek po poučení dle uvedl, že žalobci přivezl zhruba kolem 18:00 hodin (přesný čas si nepamatoval) střešní box, přičemž mu vysvětlil způsob montáže a zhruba po 10 minutách odjel. Na místě samém strážníky městské policie neviděl. Z protokolu o ústním jednání vyplývá, že ústní jednání se konalo za přítomnosti žalobce a jeho zmocněnce. Žalobce se ke sdělenému obvinění vyjádřil tak, že si potřeboval zabalit věci pro odjezd do zahraničí na dovolenou. Bylo nutno připevnit střešní box včetně naložení potřebných věcí k odjezdu. Celé nakládání trvalo zhruba 30 minut. Snažil se to udělat co nejdříve. Na otázku správního orgánu, co dělal 15 minut, během kterých nebyl u vozidla žádný pohyb, odpověděl, že doma připravoval věci od spolucestujících k naložení do vozidla, jako lyže a osobní věci. Správní orgán I. stupně opětovně provedl důkaz listinami shodnými jako u předchozího ústního jednání, žádné další návrhy na doplnění dokazování žalobce neměl, správní orgán prohlásil dokazování za skončené. Dne 9.6.2014 vydal rozhodnutí, jímž žalobce uznal vinným tím, že dne 13.12.2013 nejméně v čase 17:55 až 18:15 hodin v obci Opava na místní pozemní komunikaci, na ulici Podkovní – dvorní trakt, jako řidič vozidla Škoda, RZ 3T9 5366, zastavil a stál s tímto vozidlem v prostoru pozemní komunikace, kde je stání zakázáno svislou dopravní značkou IP 25a „Zóna s dopravním omezením“, s vyobrazením dopravní značky B 29 „Zákaz stání“, neboť v takto označeném prostoru pozemní komunikace zastavil a stál po dobu delší, než je nezbytně nutné k neprodlenému nastoupení nebo vystoupení přepravovaných osob anebo k neprodlenému naložení nebo složení nákladu. Tímto jednáním porušil zákona o silničním provozu v návaznosti na ust. g) a i) vyhl. č. , čímž spáchal přestupek dle , o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů a byla mu uložena pokuta 1.500,- Kč a povinnost zaplatit náklady řízení paušální částkou 1.000,- Kč a bylo rozhodnuto o splatnosti pokuty a nákladů řízení.

Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce v zákonné lhůtě odvolání, o němž žalovaný rozhodl nyní napadeným rozhodnutím ze dne 20.8.2014, č. j. MSK 85092/2014. Co se týče skutkových zjištění, žalovaný uvedl, že z přiložené dokumentace jasně vyplývá, že dopravní značka IP25a vyznačuje zónu s dopravním omezením, je řádně umístěna. Omezení, která z této značky vyplývají, jsou nejvyšší dovolená rychlost 40 km/h a zákaz stání, respektive zákaz stání mimo místa označená jako parkoviště. Žalovaný uvedl, že není pochyb o tom, že žalobce stál mimo místo označené jako parkoviště, což vyplývá ze svědecké výpovědi strážníků. Uvedené skutečnosti nebyly ani v řízení rozporovány. Z ust. § 2 písm. n) zákona o silničním provozu vyplývá, že stát znamená uvést vozidlo do klidu nad dobu dovolenou pro zastavení. Zastavit znamená uvést vozidlo do klidu na dobu nezbytně nutnou k neprodlenému nastoupení nebo vystoupení přepravovaných osob anebo k neprodlenému naložení nebo složení nákladu (§ 2 písm. o) zákona o silničním provozu). Žalovaný dále učinil závěr, že i když zákonem není blíže specifikováno, o jak dlouhý časový úsek se v případě neprodleného naložení a složení nákladu jedná, vyplývá to ze slova „neprodleného“. Dle žalovaného neprodleně naložit nebo složit náklad je nutno chápat tak, že v případě nakládky již je tento náklad sbalený a připravený k naložení a po přistavení vozidla je tento náklad do vozidla naložen a ihned po naložení vozidlo místo nakládky opustí. Žalovaný zdůraznil, že do doby nakládky nelze počítat balení věcí, jak konkrétně uvedl žalobce. Žalovaný nepochyboval o tom, že žalobce připevňoval střešní box na vozidlo a pak následně odešel pro věci (zavazadla, lyže apod.), které pak nanosil do vozidla a střešního boxu, avšak pokud by tyto věci byly připraveny k naložení, pak by tato činnost nemohla trvat minimálně 20 minut, tj. dobu, po kterou k vozidlu nikdo nepřišel. Žalovaný konstatoval, že spáchání uvedeného přestupku bylo žalobci prokázáno bez důvodných pochybností. Zájem společnosti je, aby vozidla stála pouze na místech k tomu určených z důvodu vyššího počtu chodců a dále z důvodu zajištění průjezdu vozidel provádějícícíh zásobování nebo zajišťující lékařské, oprávarenské a jiné služby pro danou oblast apod. K otázce zavinění žalovaný uvedl, že žalobce spáchal skutek minimálně z nevědomé nedbalosti, jak taktéž uvedl správní orgán I. stupně, kdy žalobce ne zcela správně předpokládal, že k nakládce zavazadel patří i balení věcí do těchto zavazadel a že žalobce nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům (držitel řidičského oprávnění) vědět měl a mohl.

Krajský soud neshledal, že by řízení před správním orgánem bylo zatíženo vadou mající vliv na zákonnost obou vydaných správních rozhodnutí. V daném případě správní orgány posoudily oznámení přestupku, fotodokumentaci, plánek místa spáchání přestupku a svědeckou výpověď městských strážníků v souladu s , tj. v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů. V přezkoumávané věci podklady pro rozhodnutí tvořily ucelený důkazní rámec a správní orgán I. stupně provedl dostatečné dokazování a vyhověl tak požadavku, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonů s požadavky uvedenými v , . Krajský soud neshledává důvodnou námitku žalobce, že měl-li žalovaný za to, že nakládání věcí nemohlo trvat tak dlouho, že se nabízela možnost provést rekonstrukci na místě samém a ověřit, jak dlouho taková činnost trvá a že takovýto důkaz proveden nebyl a že tak nebylo provedeno úplné dokazování. Z ust. a písm. o) zákona o silničním provozu vyplývá, že stát znamená uvést vozidlo do klidu nad dobu dovolenou pro zastavení. Zastavit znamená uvést vozidlo do klidu na dobu nezbytně nutnou k neprodlenému nastoupení nebo vystoupení přepravovaných osob anebo k neprodlenému naložení nebo složení nákladu. Z provedených důkazů, a to z oznámení přestupku, sepsaném na místě pro nepřítomného řidiče, fotodokumentace, plánku místa spáchání přestupku a výpovědi svědků – strážníků městské policie bylo prokázáno, že předmětné vozidlo registrační značky 3T9 5366, jehož řidičem byl žalobce stálo dne 13.12.2013 v prostoru pozemní komunikace, kde je to zakázáno dopravní značkou IP 25a „Zóna s dopravním omezením“, s vyobrazením dopravní značky B 29 „Zákaz stání“, a to po dobu 20 minut (od 17:55 hod. do 18:15 hod.), kdy nedocházelo k neprodlenému nastoupení nebo vystoupení přepravovaných osob anebo k neprodlenému naložení nebo složení nákladu. Pojmy neprodlené naložení nákladu je skutečně nutno chápat tak, jak uvedl žalovaný, totiž, že náklad je již předem sbalený a připravený k naložení a po přistavení vozidla jsou věci do vozidla naloženy a ihned poté vozidlo místo nakládky opustí, a že do doby nakládky nelze počítat balení věcí, jak tomu bylo v případě žalobce. Žalobce u ústního jednání před správním orgánem I. stupně uvedl, že v době, kdy se u vozidla nikdo nenacházel, připravoval doma věci od spolucestujících k naložení. Z uvedeného plyne, že neměl věci připraveny předem a ze shora uvedeného logicky vyplývá, že nešlo o neprodlené naložení nákladu ve smyslu o silničním provozu. Provedenými důkazy byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou žádné důvodné pochybnosti, a za tohoto stavu nebylo nutno provádět další důkaz v podobě rekonstrukce na místě samém za účelem ověření, jak dlouho předmětná činnost žalobci trvala. Závěr správních orgánů, že žalobce porušil povinnost danou mu zákona o silničním provozu, podle něhož při účasti na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen řídit se světelnými, případnými i doprovodnými akustickými signály, dopravními značkami, dopravními zařízeními a zařízeními pro provozní informace, v návaznosti na ust. g) a i) vyhl. č. ve znění pozdějších předpisů, kterou se provádí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na pozemních komunikacích a dopustil se přestupku dle ) odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu, je správný. Správní rozhodnutí mají dostatečný podklad ve spisu, závěry správních orgánů jsou podloženy dostatečně skutkovými zjištěními.

Dle názoru krajského soudu žalobce se daného přestupku dopustil, naplnil i jeho materiální stránku, správní orgány se řádně vypořádaly s důvody, které vedly k rozhodnutí o uznání viny žalobce, rozhodnutí jsou přezkoumatelná a zákonná. Správní orgány správně provedly právní kvalifikaci správního deliktu, když řádně odůvodnily naplnění skutkové podstaty a výši stanovené sankce.

Na základě výše uvedeného soud neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle zamítl.

O nákladech řízení rozhodl krajský soud dle tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému prokazatelně žádné náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě do dvou týdnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Brno, Moravské náměstí č. 6. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ostravě dne 18.5.2015

Za správnost vyhotovení: Mgr. Jarmila Úředníčková, v. r.

Bc. Marcela Pudichová samosoudkyně