Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
10 Af 63/2014 - 23.pdf
PDF · 0 B
No categories available
10 Af 63/2014 - 23
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci
žalobkyně D.N., bytem X, zast. Ing. Josefem Vilímem, daňovým poradcem v Písku, Velké
nám. 116, proti žalovanému Odvolacímu finančnímu ředitelství v Brně, Masarykova 31,
o žalobě proti rozhodnutí ze dne 9. 6. 2014, čj. 14916/14/5000-14101-709052, t a k t o :
Žaloba s e z a m í t á .
Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .
O d ů v o d n ě n í :
Žalobou doručenou dne 13. 8. 2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se
žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6. 2014,
čj. 14916/14/5000-14101-709052, jímž bylo změněno rozhodnutí Finančního úřadu pro
Jihočeský kraj, územního pracoviště v Milevsku o dodatečném stanovení k přímé úhradě daně
z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků za zdaňovací období 2010 a
současně uložena povinnost uhradit z doměřené částky penále.
Pokračování - 2 - 10Af 63/2014
V žalobě se uvádí, že úhrada částek konkrétním osobám na základě dohod o občanské
výpomoci nepředstavuje příjem ze závislé činnosti a funkčních požitků. Žalobkyni nebylo
prokázáno vykonávání závislé činnosti a zjištění bylo učiněno na základě právní domněnky.
Pro tu nebyly splněny podmínky § 92 odst. 5 bod b) daňového řádu. Není tu žádný důkazní
prostředek, kterým by bylo podpořeno zjištění žalovaného o tom, že vztahy mezi žalobcem a
konkrétními osobami nesou znaky závislé činnosti. Žalovaný se omezil na zjištění skutkového
stavu a toho, zda žalobkyní byly učiněny úkony spojené s vedením a zdaněním mezd. Nebylo
prokázáno plnění pracovních úkolů zmíněných v kontrolní zprávě. Důkazní prostředky
žalobkyně nebyly vyvráceny. Dohody o občanské výpomoci nesplňovaly požadavky § 6 odst.
1 písm. a) zákona o daních z příjmů. O závislou činnost nešlo. Dohody s jednotlivými
osobami byly uzavřeny v zájmu jednoznačně deklarované vůle. Z dohod nevyplývá, že
jednotlivé osoby byly povinny dbát příkazů žalobkyně. Nebyly nuceny podřizovat se
pracovnímu řádu, neměly stanovenou pracovní dobu, nebylo prokázáno plnění pracovních
úkolů. Dohody byly uzavřeny na jednu činnost a dohodnuté práce byly provedeny v režii
jednotlivých osob. Proto vztah mezi žalobkyní a těmito osobami neodpovídá pracovně
právnímu vztahu ve formě dohod konaných mimo pracovní poměr podle zákoníku práce
Z toho důvodu na příjem smluvních partnerů nelze vztáhnout ustanovení § 6 odst. 1 písm. a)
zákona o daních z příjmů.
Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že při daňové kontrole bylo zjištěno, že
žalobkyně uplatnila v daňových výdajích částky vyplacené v kontrolovaném zdaňovacím
období za provedené práce přebírání brambor a oprava palet. Tyto příjmy byly posouzeny
jako příjmy ze závislé činnosti a tak také měly být zdaněny. K dohodám o občanské
výpomoci uzavřené žalobkyní bylo poukázáno na to, že právní předpis občanského zákoníku
upravující takový právní vztah byl s účinností od 1. 1. 1992 zrušen. V úvahu by mohla
přicházet pouze smlouva inominátní či smlouva o dílo nebo smlouva příkazní. V dohodách je
vymezen druh práce, výše odměny a termín provedení práce. Přístup žalobkyně svědčí o
obcházení zákona. Práce se v České republice vykonává podle zákoníku práce na základě
smluv uzavřených podle tohoto zákona nikoli podle občanského zákoníku. Všechny osoby,
s nimiž žalobkyně smlouvy uzavřela, nezahrnuly přijaté částky do daňového přiznání,
poněvadž se domnívaly, že jde o příjem daňově osvobozený podle § 10 odst. 3 písm. a)
zákona o daních z příjmů. Skutkový stav zjištěný správcem daně nasvědčuje tomu, že
smluvně založené vztahy měly povahu ryze pracovně právní. V té souvislosti se odkazuje na
konkrétní rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Dané rozhodnutí lze vztáhnout i na
posouzenou věc, kdy rámcově byl dohodnut rozsah prací, termín splnění a odměna za
provedenou práci. Místem provádění práce byla provozovna žalobkyně. Lze si velmi těžko
představit, že pracovníci do provozovny chodili kdykoli, nikdo jejich práci nekontroloval,
došlo-li podle výdajových pokladních dokladů k vyplacení dohodnuté částky. Předmětem
činnosti žalobkyně je pěstební činnost – pěstování brambor, práce byly provedeny právě
v oboru tohoto podnikání, přebírání brambor a oprava palet na brambory. To se dělo za
odměnu. Proto se jednalo o pracovně právní vztah. Takové práce lze vykonávat pouze podle
pokynů žalobkyně a najaté osoby plnily pracovní úkoly, nešlo a nemohlo jít o jejich osobní
aktivitu, ale cílem bylo plnění úkolů daných žalobkyní. Vzniklý vztah je vztahem
pracovněprávním, pojem práce se v dohodách o občanské výpomoci výslovně uvádí, dohoda
byla sjednána na dobu 4 měsíců, je v ní stanoven objem práce, sjednaná odměna u takových
dohod není zaměstnavatel povinen rozvrhnout pracovní dobu, proto fakticky došlo k uzavření
smlouvy o pracovní činnosti. O příjem podle § 10 se pak může jednat jedině tehdy, není-li
podřaditelný příjmům podle § 6 až 9 zákona o daních z příjmů. Žalobkyně ke svým tvrzením
o povaze vykonávané činnosti nepředložila žádné důkazní prostředky. Vztah založený
konkrétními smlouvami byl trvalé povahy. Objem prací sjednaných dohodami o občanské
Pokračování - 3 - 10Af 63/2014
výpomoci nebylo možné splnit jednorázově, tato činnost musela být vykonávána soustavně a
dlouhodobě. Byla vykonávána v předmětu podnikání žalobkyně v její provozovně, z čehož je
zřejmé, že pracovníci byli na osobě plátce závislí. Pokud by žalobkyně nepěstovala v rámci
své ekonomické činnosti brambory, nepotřebovala by pomocné síly pro jejich přebírání a
opravu palet. Pracovníci po dobu 4 měsíců měli zajištěnu práci a odměnu na ekonomickou a
právní odpovědnost žalobkyně nikoli samostatně na vlastní odpovědnost. Přebrané brambory
a opravené palety žalobkyně dále používala ke své ekonomické činnosti. Předmět plnění
nebyl nahodilý, pravidelně se opakoval, a proto nešlo o příležitostnou činnost. O využití
právní domněnky či fikce v souzené věci nešlo. Žádná právní domněnka nebyla použita,
žalovaný prokázal, že daný vztah nebyl vztahem občanskoprávním, ale pracovněprávním.
Bylo postupováno podle § 8 odst. 2 daňového řádu i dohody o občanské výpomoci byly
posouzeny jako zastřený právní úkon a právní vztah byl kvalifikován jako závislá činnost.
Ze spisů finančních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti.
Z vyúčtování daně z příjmů ze závislé činnosti plyne, že žalobkyně zaměstnávala tři zaměstnance.
V kontrolovaném zdaňovacím období bylo zjištěno, že V.M. žalobkyně uhradila
19.860 Kč a F.Š. 19.900 Kč za opravu palet na brambory. Z.J., R.K., L.S., A.P. zaplatila
každé 19.980 Kč za přebrání brambor. J.K. 19.960 Kč za přebrání 1098 q brambor, E.S. 9.980
Kč za přebrání 100 q brambor.
Žalobkyně s uvedenými osobami uzavřela dohody o občanské výpomoci, ve které se
specifikuje druh vykonané práce (oprava palet na brambory, přebírání brambor). Uvádí se
smluvená cena za vykonanou práci a doba, ve které bude provedena. Úhrada za tyto práci je
doložena výdajovými pokladními doklady.
Žalobkyně byla dne 12. 4. 2013 vyslechnuta. Uvedla, že prve vyjmenované osoby pro
žalobkyni přebíraly brambory a opravovaly palety, činily tak v objektu zemědělské farmy
žalobkyně, časové rozmezí výkonu prací žalobkyně nezná. Práce byly vykonány podle
smlouvy o sousedské výpomoci, nešlo o pracovněprávní vztah, mzdové listy nebyly vedeny,
výdaje za tyto práce byly zahrnuty do provozní režie, z uhrazené odměny, nebyla odvedena
žádná daň. Žalobkyně má tři zaměstnance. Z příjmů těchto zaměstnanců odvádí zálohy na
daň.
K výzvě správce daně ze dne 18. 4. 2013 k prokázání žalobkyní tvrzené výpomoci se žalobkyně písemně vyjádřila, žádné důkazy nabídnuty nebyly.
Žalobkyně byla s výsledky kontrolního zjištění seznámena, a poté co nebylo žalobkyní
podáno vyjádření k tomuto zjištění, byla vyhotovena kontrolní zpráva.
V té se uvádí, že práce prováděné pro žalobkyni nelze vykonávat jinak než podle
příkazů žalobkyně. Právní vztah odpovídá pracím vykonávaným na základě dohody o pracích
konaných mimo pracovní poměr. Nejednalo se o činnost pracovníky vykonávanou nezávisle,
tudíž vlastním jménem na vlastní účet a na vlastní odpovědnost. Předložené doklady byly
posouzeny v souvislosti s tím, co v řízení vyšlo najevo. Práce byla vykonávána závisle, na
ekonomickou a právní odpovědnost zadavatele a příjem za tuto práci vyplacený je příjmem
podle § 6 zákona o daních z příjmů. Pracovníkům tudíž byly vypláceny příjmy ze závislé
činnosti a ty podléhají zdanění. Byl proveden výpočet zálohy na daň u jednotlivých
Pokračování - 4 - 10Af 63/2014
zaměstnanců. Následovalo vydání dodatečného platebního výměru na daň z příjmů fyzických
osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků za zdaňovací období 2010 a současně sděleno
penále.
V odvolání bylo namítáno, že příjem osob vykonávajících práce v příležitostné
činnosti je příjmem podřaditelným pod § 10 odst. 1 zákona o daních z příjmů. Nejedná se o
pracovněprávní vztah, a tudíž není důvod rozhodovat o dani ze závislé činnosti.
Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že
zásada materiální pravdy podle § 8 odst. 3 daňového řádu upřesňuje skutkový stav před
stavem formálně právním, což znamená, že nepřihlíží se k zastřeným právním úkonům, které
jsou formálně upraveny tak, že odlišují se od skutečnosti. Rozhodné je, jaký druh příjmů byl
smluvním partnerům vyplácen. Smluvně založené vztahy měly povahu pracovněprávní a
nikoli občanskoprávní, protože předmětem činnosti žalobkyně je pěstební činnost a
jmenované osoby na základě dohod prováděly práce v tomto oboru za odměnu. Plnily tudíž
pracovní úkoly, nešlo o jejich osobní aktivitu. Vzniklému vztahu nejvíce odpovídá pracovně
právní vztah v podobě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr podle zákoníku
práce. Proto byly příjmy posouzeny jako příjmy ze závislé činnosti a z funkčních požitků ve
smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů, a proto byla žalobkyně
povinna srazit a správci daně odvést zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé
činnosti a funkčních požitků.
Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí, jímž žalobkyni byla stanovena k přímé
úhradě daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků. Pro
přezkoumání napadeného rozhodnutí je rozhodný charakter příjmů vyplácený žalobkyní
jednotlivým osobám, které na základě dohod o občanské výpomoci pro žalobkyni přebíraly
brambory a opravovaly palety na brambory. Tyto dohody byly uzavírány na dobu 4 měsíců,
druh práce je označen jako přebírání brambor či oprava palet. Uvádí se cena, která bude za
provedenou práci vyplacena. Pro posouzení právního vztahu mezi žalobkyní a osobami, které
s ní dohody uzavřely, má význam skutečnost, že žalobkyně je podnikatelkou v zemědělství,
pěstební činnosti, v rámci které pěstovala brambory. Jí vypěstované brambory byly
smluvními partnery přebírány a opravované palety byly rovněž určeny pro brambory.
Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že plněním podle dohod o občanské výpomoci byla
práce při přebírání brambor a opravě palet a byla vykonána za úplatu. Přitom se jednalo o
práci, kterou žalobkyně využila při své podnikatelské činnosti v zemědělství – pěstební
činnosti. Se zřetelem k vymezení rozsahu prací a době trvání odpovídá práce vykonaná pro
žalobkyni pracím vykonávaným na základě dohody o pracích konaných mimo pracovní
poměr podle § 74 a násl. zákoníku práce.
Na výkon práce rozvržené do doby 4 měsíců nelze nahlížet jako na příležitostnou
činnost podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů. Činnost při přebírání brambor a
opravě palet na brambory byla vykonávána v tomto období soustavně po celou uvedenou
dobu. Nejednalo se o práci, kterou bylo možno vykonat jednorázově.
Ukládá-li ustanovení § 8 odst. 3 daňového řádu finančním orgánům vycházet ze skutečného stavu právního úkonu nebo jiné skutečnosti rozhodné pro správu daní, pak nebylo
Pokračování - 5 - 10Af 63/2014
možno vycházet z formálního označení smluv uzavřených žalobkyní označených jako dohoda
o občanské výpomoci, ale rozhodným bylo plnění, které podle těchto dohod bylo uskutečněno
a tím je práce pro žalobkyni v oboru jejího podnikání. Proto je zapotřebí vycházet z toho, že
mezi žalobkyní a těmito osobami byl navázán pracovněprávní vztah.
Právní zjištění o povaze příjmů vyplacených žalobkyní jednotlivým osobám bylo
učiněno na základě zhodnocení důkazů, které představují písemné dohody o občanské
výpomoci a výpověď žalobkyně samé. Toto zjištění nebylo učiněno na základě domněnky
podle § 92 odst. 5 písm. b) daňového řádu, jak je tvrzeno v žalobě. Právní domněnkou je
skutečnost, která se předpokládá. Žádná taková právní domněnka však využita nebyla,
finanční orgány vycházely z prve uvedených důkazů a tyto důkazy zhodnotily. Úsudek o tom,
o jaký příjem se jedná, byl učiněn dokazováním bez využití jakékoli právní domněnky.
Dokazování bylo zaměřeno zcela správně v zájmu zjištění, o jaké smluvní vztahy se jednalo a
jaká je povaha příjmu na základě takových vztahů vyplaceného. Z výpovědi žalobkyně samé
vyplývá, že nebyly činěny pouze úkony související s vedením a zdaněním mezd. Žalobkyně
sama uvedla, že jednalo se o přebrání hromady brambor a opravu určitého počtu palet. Tyto
práce byly vykonávány v objektu farmy žalobkyně. Zaměstnanci do práce chodili, jak chtěli.
Tvrdila, že o pracovněprávní vztah nešlo a výdaje, které s touto prací vyvstaly, byly zahrnuty
do provozní režie. Byl tudíž zjišťován druh i místo vykonávané práce, rozvržení pracovní
doby. Poznamenává se, že podle § 74 odst. 2 zák. práce, není zaměstnavatel u prací
vykonávaných na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr rozvrhnout
pracovní dobu. Dokazování bylo tudíž zaměřeno na charakter pracovní činnosti tak, aby
následně mohl být zhodnocen druh vyplaceného příjmu. Zhodnocením dohod o občanské
výpomoci a výpovědí žalobkyně finanční orgány vyvrátily tvrzení žalobkyně o tom, že příjem
podle těchto dohod vyplacený je podřaditelný příjmu uhrazenému za příležitostnou činnost.
Jiné důkazní prostředky než dohody žalobkyně nepředložila a tyto dohody byly zhodnoceny
podle jejich obsahu. Nutno poznamenat, že na žalovaném není vyvracet tvrzení žalobkyně, ale
naopak důkazní břemeno podle § 92 odst. 3 daňového řádu spočívá na daňovém subjektu,
tedy na žalobkyni. Jak již bylo uvedeno, ta žádné důkazy v zájmu prokázání svých tvrzení
nenabídla, proto bylo na správci daně, aby shromážděné důkazní prostředky zhodnotil, což
také učinil. Právní zjištění o povaze právního vztahu mezi žalobkyní a smluvními partnery o
tom, že jedná se o pracovně právní vztah, je zcela správné a odpovídá obsahu uzavřených
dohod a povaze prací, které byly pro žalobkyni provedeny.
Dohoda o pracích konaných mimo pracovní poměr, je pracovněprávní vztahem, a
tudíž příjmy z tohoto vztahu jsou podřaditelné § 6 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů.
Podle tohoto přepisu se za příjmy ze závislé činnosti považují mimo jiné též příjmy plynoucí
z pracovněprávního poměru nebo jemu obdobného poměru, přičemž příjemce příjmu je
povinen dbát příkazů plátce. Právě těmto požadavkům výkon činnosti při přebírání brambor a
opravě palet pro žalobkyni odpovídá. Osoby, s nimiž žalobkyně smlouvy uzavřela, přebíraly
podle jejího vyjádření hromady brambor a opravovaly palety ve farmě žalobkyně. Činily tak
opakovaně po dobu 4 měsíců, přičemž není rozhodno, jak byla práce časově rozvržena.
Výsledky takto provedené práce žalobkyně využívala při svém podnikání. Jak již bylo
uvedeno, rozhodný je skutečný stav právního vztahu a nikoli ten, jak byl deklarován písemně,
případně účastníky chápán. Smluvní partneři prováděli opakovaně po dobu 4 měsíců stejnou
činnost pro žalobkyni, tudíž pro žalobkyni vykonávali práci a výkon takové práce v uvedeném
rozsahu a době nelze chápat jako činnost příležitostnou. Na práci opakující se po dobu 4
měsíců nelze nahlížet jako práci jednorázovou, přestože má sezónní povahu a děje se po
sklizni brambor.
Pokračování - 6 - 10Af 63/2014
Námitka, že smlouvy neobsahují ustanovení o tom, že je zapotřebí dbát příkazů
žalobkyně, nemá opodstatnění. Osoby, s nimiž žalobkyně smlouvy uzavřela, plnily pracovní
povinnosti při přebírání brambor a opravování palet. Právě pro tuto činnost byly dohody
uzavřeny, dělo se tak v provozovně žalobkyně a je tu tudíž předpoklad, že žalobkyně tyto
osoby pověřila právě prve uvedenými činnostmi. Skutečnost, že dohody neobsahují povinnost
řídit se pracovním řádem, není stanovena pracovní doba, ani není upraveno používání
pracovních pomůcek žalobkyně, nečiní z těchto dohod smlouvy, které se vymykají
požadavkům § 6 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů. K žalobní argumentaci je
zapotřebí uvést, že žalobkyně nepředložila žádné důkazní prostředky k tomu, zda a jaké
pracovní pomůcky či nástroje byly pro výkon dané práce zapotřebí. Rozvržení pracovní doby
u dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr se nepředpokládá, k pracovnímu řádu
nebyly rovněž nabídnuty žádné důkazy. Pro podřazení příjmu podle zákona o daních z příjmů
je rozhodné, že dohody o občanské výpomoci jsou ve skutečnosti dohodami o pracích
konaných mimo pracovní poměr. Ty se uskutečnily v provozovně žalobkyně na základě její
nabídky takové práce, která se bez pokynu žalobkyně k výkonu této práce neobešla. Jedná se
proto o závislou činnost odpovídající zcela požadavkům § 6 odst. 1 písm. a) zákona o daních
z příjmů.
Skutečnost, že práce byly uzavřeny na jednu činnost, neprokazuje, že jedná se o
občanskoprávní vztah. Činností poskytovanou žalobkyní byla práce na přebírání brambor a
opravě palet na brambory vykonávaná opakovaně po dobu 4 měsíců, a tudíž podřaditelná
dohodám o pracích vykonaných mimo pracovní poměr. I podle těchto dohod se předpokládá
specifikace předmětu práce a doba plnění. Režií osob lze argumentovat velmi obtížně, protože
tak jako smluvní partneři žalobkyně docházeli vykonávat práce do její provozovny, činí tak
shodně zaměstnanci docházející do provozoven svých zaměstnavatelů na základě
pracovněprávního vztahu, ať již ve formě pracovního poměru, či podle dohody o pracích
konaných mimo pracovní poměr.
Nezbývá než zopakovat, že hodnocení vztahu mezi žalobkyní a jejími partnery zcela
odpovídá dohodám o pracích konaných mimo pracovní poměr. Žalobkyně byla zcela
jednoznačně v nadřízeném postavení osobám, kterým dávala práci při přebírání brambor a
opravě palet na brambory. Tyto osoby byly povinny dodržovat pracovní řád vztahující se
k danému pracovišti, pracovní dobu nebylo zapotřebí vzhledem k ustanovení § 74 odst. 2
zákoníku práce rozvrhnout a nebyl nabídnout žádný důkaz k používání pracovních pomůcek
žalobkyně. Nutno poznamenat, že vzniká otázka, jakých pracovních pomůcek je při přebírání
brambor zapotřebí a nebyly nabídnuty žádné důkazy k tomu, jaké pracovní pomůcky
přicházely v úvahu při opravě palet na brambory.
Soud proto uzavřel, že z důvodů tvrzených v žalobě není právní zjištění finančních
orgánů o tom, že práce vykonané pro žalobkyni odpovídají pracím podle dohod o pracích
konaných mimo pracovní poměr, vadné.
Vyplacení odměny za takto vykonanou práci je pak zapotřebí podřadit příjmům ze
závislé činnosti podle § 6 odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů. Napadené rozhodnutí
nebylo proto vydáno v rozporu s uvedenou právní normou.
Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl.
[OBRÁZEK]Pokračování - 7 - 10Af 63/2014
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., a vychází ze
skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec
jeho obvyklé administrativní činnosti.
Podle § 51 odst. 1 s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne
jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního
soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší
správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým
označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí).
Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty
nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze
prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s.
a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž
směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy
mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí,
má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,
vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno
pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní
symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat
na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Krajský soud v Českých Budějovicích
dne 29. května 2015
JUDr. Věra Balejová v. r.
předsedkyně senátu
Za správnost vyhotovení :
Prázdná Jaroslava