Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

61 Az 1/2015 - 18

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci žalobce T. V. C., proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5.12.2014 č.j. OAM-478/ZA-ZA04-HA08-2014, o udělení mezinárodní ochrany,

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím ze dne 5.12.2014 č.j. OAM-478/ZA-ZA04-HA08-2014 žalované Ministerstvo vnitra České republiky (dále jen ČR) rozhodlo o neudělení mezinárodní ochrany žalobci podle , , , a o azylu a o změně , o Policii ČR ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Po provedeném dokazování vzal žalovaný správní orgán za objasněno, že důvodem žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany je legalizace pobytu na území České republiky, aby mohl začít pracovat. O udělení mezinárodní ochrany žalobce požádal po udělení správního vyhoštění z území ČR. Během správního řízení žalobce neprokázal žádný z důvodů, který by bylo možno podřadit pod důvody vymezené taxativně v ust. a jelikož v případě žalobce nebyly shledány důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle ust. , ani pro udělení doplňkové ochrany dle a

, rozhodl žalovaný správní orgán tak, že se žalobci mezinárodní ochrana neuděluje.

Žalobce proti uvedenému rozhodnutí podal včasnou žalobu, ve které uvedl, že souhlasí se závěrem správního orgánu o neudělení mezinárodní ochrany podle ust. , neboť ani netvrdil důvody v tomto ustanovení uvedené. Důvodem jeho žádosti bylo to, že se ve Vietnamu nemá kam vrátit a z čeho žít. Ve Vietnamu žil až do roku 1998 se svou rodinou a z důvodu ztráty zaměstnání tam byli nuceni opustit podnikovou ubytovnu. V místě jeho bydliště žádná práce nebyla, proto odcestoval do ČR, aby zde nějakou obživu našel. Jeho manželka odjela za prací do Jižního Vietnamu a děti musely zůstat u prarodičů, kterým žalobce posílá peníze na jejich obživu. Když se žalobci nepodařilo prodloužit pobyt a jeho finanční situace se zhoršila, nemohl už rodině peníze posílat, v důsledku čehož jeho prarodiče a děti s ním přestaly komunikovat. Dodatečně zjistil, že jeho manželka si našla nového partnera a přerušila jakékoliv styky s ním i dětmi. Žalobce v současné době ve Vietnamu nemá nikoho, na koho by se mohl obrátit a kdo by mu mohl po návratu pomoci. Ve Vietnamu nemá žádnou možnost si najít práci, dosud tam neexistuje systém sociálního zabezpečení ve stáří nebo sociální pomoci v případě nezaměstnanosti či nouze. Doposud tam funguje tradiční systém péče děti o staré osoby, což v jeho případě je vyloučeno s ohledem na postoj dětí k němu. Je v kontaktu s jedinou příbuznou, kterou je 74letá teta, sama zcela závislá na pomoci svých dětí. V případě legalizace jeho pobytu v ČR má možnost se zaměstnat u svých krajanů a tak si opatřit prostředky na živobytí. Má zde známé a kamarády, kteří jsou schopni mu pomoci. Žalobce se proto domnívá, že v jeho případě jsou důvody pro udělení azylu podle ust. .

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 30.1.2015 popřel oprávněnost všech žalobních námitek a odkázal na správní spis, zejména na vlastní žádost a výpovědi žalobce a na vydané rozhodnutí, z nichž je zřejmé, že žalovaný v průběhu správního řízení postupoval v souladu s příslušnými právními normami a procesně správným způsobem a dbal na ochranu všech práv žalobce garantovaných jí právním řádem ČR. Žalovaný posoudil případ žalobce a jeho výpovědi vyhodnotil a porovnal s dostatečným množstvím aktuálních informací o zemi jeho původu. Pokud se žalobou žalobce domáhá udělení azylu podle ust. , v průběhu správního řízení se tohoto „specifického typu azylu“ nedomáhal. Špatná ekonomická situace žalobce a absence rodiny ve Vietnamu není podřaditelná pod důvody hodné zvláštního zřetele. Žalovaný dodal, že žalobce měl v ČR povolen dlouhodobý pobyt za účelem podnikání do 31.8.2008 a tento pobyt si vlastním zaviněním neprodloužil. Žalovaný proto navrhoval, aby žaloba byla zamítnuta jako nedůvodná.

Krajský soud vycházel z napadeného rozhodnutí žalovaného ze dne 5.12.2014 č.j. OAM-478/ZA-ZA04-HA08-2014 a připojeného správního spisu žalovaného téhož čísla jednacího a poté dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při řízení o žalobě žalobce vycházel přitom krajský soud z ust. a násl. a ze skutkového a právního stavu, který tu byl dán v době rozhodování žalovaného (ust. ).

Z hlediska skutkových zjištění vyplývajících z připojeného správního spisu žalovaného vzal v daném případě krajský soud za prokázáno, že žalobce v protokolu k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 23.9.2014 odpověděl na otázku, z jakých důvodů opustil svou vlast a žádá o udělení mezinárodní ochrany to, že byl zadržen v Olomouci policií a dostal vízum na 30 dní, nevěděl, co má dělat a tak požádal o azyl. Neměl peníze na to, aby odletěl do Vietnamu. Tam by také neměl kde žít, je bez finančních prostředků a jeho děti jsou už dospělé a mají svou rodinu. S manželkou už sedm let nemá spojení, možná už má vlastní život a žije s někým jiným. V České republice pobýval od roku 1998. Do vlastnoručně psaného prohlášení o důvodech žádosti o udělení mezinárodní ochrany žalobce uvedl, že žádá o azyl v ČR, protože ve Vietnamu nemůže žít, jelikož jeho děti žijí na různých místech a manželka odešla s jiným. Z obsahu správního spisu dále vyplývá, že dne 30.9.2014 byl s žalobcem proveden pohovor k žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Z protokolu o tomto pohovoru krajský soud zjistil zcela totožné uváděné důvody žalobce, pro které podal žádost o udělení mezinárodní ochrany. Nad rámec toho uvedl, že do roku 1996 pracoval ve firmě, ve které měl na starost zásobování léky. V roce 1998 odjel opětovně do ČR, jelikož nezískal ve Vietnamu žádnou další práci. Od roku 2007 nemá žádnou zprávu o své manželce a neví, kde žije. Stejně tak nemá žádné informace o dětech, které jsou již dospělé a mají své rodiny. Byl zadržen policií a bylo mu uděleno vyhoštění z území ČR. Telefonoval synovi a ten mu řekl, že pokud nemá peníze, nemá se vracet. Kontakt se synem realizoval prostřednictvím své tety. Do Vietnamu nevycestoval proto, že se nemá kam vrátit. V současné době nemá v ČR legální pobyt, nemůže sehnat práci a jinou možnost, než požádat o mezinárodní ochranu, neměl.

Podle ustanovení § 14 citovaného zákona, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu.

Podle se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště.

V daném případě žalobce v průběhu celého správního řízení opakovaně uváděl stejné důvody své žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Těmito důvody byla především snaha o legalizaci jeho dalšího pobytu v České republice. Jedinou žalobní námitkou žalobce bylo to, že v jeho případě jsou dostačující důvody pro udělení azylu podle ust. . Tyto důvody žalobce spatřoval v tom, že se ve Vietnamu nemá kam vrátit, že tam nemá z čeho žít a že s ním jeho rodina přerušila veškeré styky. V zemi původu nemá nikoho, kdo by mu po návratu mohl pomoci. Navíc ve Vietnamu neexistuje systém sociálního zabezpečení. Jak shora uvedeno, lze podle ust. udělit azyl z humanitárního důvodu v případě hodném zvláštního zřetele, pokud v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle ust. citovaného zákona. Případem hodným zvláštního zřetele ve smyslu citovaného zákonného ustanovení však není rozhodně možno chápat žalobcem uváděné důvody žádosti o mezinárodní ochranu spočívající především v důvodech ekonomických, konkrétně v nezaměstnanosti a neexistenci fungujícího systému sociálního zabezpečení. Jde totiž o problémy, které obecně postihují veškeré obyvatelstvo země původu žalobce a které se vietnamské úřady snaží řešit, konkrétně např. podle zprávy mezinárodní organizace pro migraci IOM ze dne 2.4.2013 se vietnamské úřady začaly vážně zabývat problémem umísťování uchazečů o zaměstnání a je plánován systém zajištění pracujících v případě ztráty zaměstnání (uvedená zpráva je součástí správního spisu žalovaného spolu s dalšími zprávami, ze kterých žalovaný vycházel a to informace MZV č.j. 99311/2014-LPTP ze dne 16.4.2014, zpráva Human Rights Watch 2014 ze dne 21.1.2014 a aktuální informace databanky ČTK „Země světa, Vietnam“). Otázku legalizace pobytu cizinců na území České republiky řeší a jeho právní instituty nelze nahrazovat instituty mezinárodní ochrany či doplňkové ochrany (viz obdobně rozsudek NSS sp. zn. ze dne 22.1.2004).

Soud ze všech shora uvedených skutečností dospěl k názoru, že žalovaný nepochybil, když žalobci podle shora cit. ustanovení tzv. humanitární azyl neudělil. Je proto jediná žalobní námitka žalobce směřující proti neudělení této formy mezinárodní ochrany nedůvodná.

Se zřetelem k výše uvedenému krajský soud v souladu s ust. žalobu žalobce jako nedůvodnou zamítl, přičemž rozhodl v souladu s ust. bez nařízení jednání.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. , jelikož procesně úspěšný žalovaný právo na náhradu nákladů řízení neuplatňoval.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně ve lhůtě dvou týdnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to písemně, ve dvojím vyhotovení. Podmínkou řízení o kasační stížnosti je povinné zastoupení stěžovatele advokátem, pokud stěžovatel sám nemá vysokoškolské právnické vzdělání.

V Ostravě dne 29. dubna 2015

JUDr. Petr Indráček

samosoudce