Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
2 Ad 78/2014 - 30.pdf
PDF · 0 B
No categories available
2 Ad 78/2014 - 30
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce Ing. Z. F., bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25, o žalobě proti rozhodnutí ze dne18. 9. 2014 čj. X , takto:
Žaloba se z a m í t á .
Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění :
Žalobou doručenou dne 19. 11. 2014 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalované ze dne 18. 9. 2014, jímž byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 7. 2014 čj. X, neboť pracovní schopnost žalobce z důvodu jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pouze o 60 %, tedy nedošlo ke změně stupně invalidity a žalobce je nadále invalidní pro invaliditu II. stupně.
Žalobce namítá, že při posouzení jeho zdravotního stavu nebyl dostatečně zjištěn skutkový stav, nebylo přihlédnuto k § 3 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb., tedy k vlivu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost využívat dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti, kdy lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 %. Žalobce poukázal na svůj zdravotní stav a zdravotní obtíže, kterými trpí. Došlo u něho ke zhoršení psychického stavu, a proto není schopen práce. V případě jeho hospitalizace došlo u něho krátkodobě ke zlepšení jeho zdravotního stavu, ovšem po propuštění z nemocnice vždy se jeho psychický stav zhoršil. Nikdy nezneužil hospitalizaci k tomu, aby získal vyšší stupeň invalidity. Na udržení stabilizovaného psychického stavu se zejména podílí množství léků, které žalobce užívá. S ohledem na jeho psychický stav není žalobce schopen vykonávat výdělečnou činnost, a to ani v omezeném režimu. Žalobce má za to, že v jeho případě by měla být míra poklesu pracovní schopnosti navýšena o 10% bodů.
Soud řízení doplnil posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, která v posudku ze dne 9. 2.2015 učinila diagnostický souhrn, dle něhož u žalobce se jedná o depresivní poruchu s chronickým průběhem, středně těžkou až těžkou, bez psychotických příznaků, o sporadický epi paroxysmus v anamnéze (rok 2005) a o nadměrné užívání alkoholu.
U žalobce lze konstatovat dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, který omezuje duševní schopnosti významné pro pracovní schopnost. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je zdravotní postižení uvedené v kapitole V. položce 4 d přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. Zde je stanoven pokles pracovní schopnosti 60 %. Jelikož průběh a tíže onemocnění jsou spíše hraničící s položkou 4 c, je ohodnocení 60 % dostatečné a navýšení této hodnoty nelze zdůvodnit ani náročností povolání, ani dalším závažným poškozením zdravotního stavu. Použití položky 4 e nelze zdůvodnit, neboť sem patří stavy zvlášť těžké, které jsou charakterizovány depresivní epizodou těžkou a chronickou s psychotickými příznaky, které si vyžadují nutnost ústavní péče v nemocnici nebo v léčebném ústavu, závažně narušují výkon téměř všech denních aktivit. Žalobce netrpí psychotickými příznaky a období těžké deprese není stálé. K datu vydání napadeného rozhodnutí tj. 18. 9. 2014 šlo i nadále o invaliditu II. stupně. Žalobce je schopen výdělečné činnosti v podstatně menším rozsahu a intenzitě, a to alespoň o jednu polovinu. Je přitom schopen využít své kvalifikace, rekvalifikace vzhledem duševní poruše by byla problematická. Není schopen práce přísně termínované, dále s velkými duševními i fyzickými nároky, s nemožnosti dostatečného odpočinku, ve stresujícím prostředí a ve směnném provozu. Nevhodné jsou práce náročné na pozornost a soustředění.
Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí učinila shodný závěr s posudkem Okresní správy sociálního zabezpečení a České správy sociálního zabezpečení. Jak v použití posudkových kritérií, tak ve stanovení míry poklesu pracovní schopnosti. Depresivní porucha má chronický charakter, trvá cca 10 let, bez plné remise, kolísá jen tíže deprese mezi středně těžkou až těžkou. Po poslední hospitalizaci na specializovaném pracovišti nastalo dílčí zlepšení, hloubka deprese spíše středně těžká. Pro posouzení při kontrolní lékařské prohlídce na Okresní správě sociálního zabezpečení v roce 2010 bylo vyžádáno vyšetření klinickým psychologem. Na základě testovaných metod byla konstatována střední hloubka deprese. Přesto posudkový závěr zařazuje depresi jako zvlášť těžkou, a proto lze tento posudek označit za nadhodnocený.
Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle
§ 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Při posuzování invalidity a nároku na invalidní důchod ustáleně platí, pokud jde o podklady rozhodnutí správního orgánu o nároku na invalidní důchod, že je závislé zejména na odborném lékařském posouzení. Podle právní úpravy platné a účinné od 1. 1. 2010 zdravotní stav o pracovní schopnosti občanů pro účely námitkového řízení posuzuje Česká správa sociálního zabezpečení a pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění jej posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, pokud napadené rozhodnutí, bylo vydáno na základě posudku Okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Při přezkumu takového rozhodnutí neposuzuje soud věcnou správnost posudku, k tomu nemá potřebné odborné znalosti. Posudek posudkové komise MPSV soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad upravených v § 77 odst. 2 s.ř.s., avšak s ohledem na mimořádný význam v tomto řízení bývá tento posudek rozhodujícím důkazem v případech, kdy z hlediska své celistvosti a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Požadavek úplnosti a přesvědčivosti kladený na tyto posudky spočívá v tom, aby se komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá a aby své posudkové záměry náležitě odůvodnila. Jelikož žalovaná rozhoduje o nároku na invalidní důchod, v případě o změně tohoto nároku či jeho odnětí v dvojinstančním řízení, jsou zejména na její rozhodnutí v námitkovém řízení kladeny nároky na jasnost, srozumitelnost a úplnost odůvodnění (viz rozsudek NSS ze dne
7. 9.2011, čj. 6Ads 99/2011 – 43).
Náležitosti posudku upravuje s účinností od shora uvedeného data, tj. od 1. 1. 2010 vyhláška č. 359/2009 ve svém ustanovení § 7. Posudek o invaliditě musí obsahovat mimo formálních náležitostí rovněž účel posouzení a datum posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výčet rozhodujících podkladů o zdravotním stavu pojištěnce, z nichž orgán sociálního zabezpečení vycházel při posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, skutková zjištění, ke kterým orgán sociálního zabezpečení dospěl při posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti pojištěnce, výsledek posouzení zdravotního stavu a míru poklesu pracovní schopnosti se stanovením, zda se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, procentní míru poklesu pracovní schopnosti, stupeň invalidity, den vzniku invalidity respektive den změny stupně invalidity nebo den zániku invalidity.
V dané věci žalovaná v námitkovém řízení při rozhodování vycházela z posudku zpracovaného pro tento účel, který v plném rozsahu potvrdil závěry posudku Okresní správy sociálního zabezpečení pořízený pro potřeby rozhodnutí správního orgánu v I. stupni. Z obou těchto posudků vyplývá, že pokles pracovní schopnosti žalobce představuje 60 %. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích v posudku, který si nechal pro potřeby přezkumného řízení vypracovat krajský soud, stanovila pokles pracovní schopnosti 60 %, tedy že u žalobce se jedná o invaliditu II. stupně. Komise měla při jednání k dispozici všechny potřebné lékařské zprávy, vycházela zejména z lékařských zpráv psychiatrické povahy. Žalobce namítá nedostatečně zjištěný skutkový stav, ovšem nenavrhuje, jakým způsobem by měl být tento skutkový stav doplněn. Soud při rozhodování měl k dispozici shodná odborná hodnocení téhož skutkového stavu, kdy v posudku byl komplexně zhodnocen zdravotní stav žalobce, ve kterém bylo reagováno i na jeho námitky. Soudem nebyly zjištěny žádné rozpory v posudkovém zjištění, proto soud neshledal ani důvod vyžádat si doplnění posudku. Soud nemá žádných pochybností ohledně posudkového závěru ze strany posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Dle soudu měla posudková komise dostatek podkladů pro zjištění jeho zdravotního stavu. Posudek je úplný, podrobně odůvodněný, byl vypracován v řádném složení komise, v přítomnosti odborného lékaře rozhodujícího dle zdravotního postižení žalobce.
Podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odstavce druhého, jestliže pracovní schopnost poklesla a) nejméně o 35 % avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně, b) nejméně o 50 % avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Kritéria pro určování poklesu pracovní schopnosti stanoví § 39 odst. 4 zákona. Jestliže při dodržení kritérií daných v § 39 odst. 4 posudková komise určila, že rozsah ztráty pracovní schopnosti představuje 60 %, u žalobce se proto jedná o invaliditu II. stupně. Žalobce proto nesplňuje předpoklady pro dávku ve formě invalidního důchodu III. stupně.
Žalobce v žalobě poukazuje na vliv jeho dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost využít předchozí výdělečné činnosti, využít dosažené vzdělání, zkušenosti a znalosti, na schopnost rekvalifikace, pokles pracovní schopnosti je větší než odpovídá horní hranici míry poklesu pracovní schopnosti, poukazuje na možnost tuto horní hranici zvýšit až o 10%. Po odebrání invalidity v r. 2012 si našel zaměstnání jako webmaster, neudržel soustředění a nemohl vykonat zadanou činnost. Po 11 měsících došlo k dohodě o ukončení pracovního poměru, práci ukončil 30. 11. 2013. Na základě tlaku v zaměstnání došlo ke zhoršení psychického stavu. Hospitalizace nikdy nezneužil k získání vyššího stupně invalidity, naopak po dobu trvání se stav v izolovaném prostředí vždy zlepšil. Po propuštění pak nastával propad. Na udržení stabilizovaného stavu se podílí i rozsáhlá medikace, kdy léky mají rovněž výrazné tlumící účinky. Vzhledem ke kolísajícímu psychickému, ale i fyzickému stavu, není schopen vykonávat výdělečnou činnost ani v omezeném režimu. Domnívá se, že by se na jeho případ mělo vztahovat navýšení o 10% bodů horní hranice. Míra poklesu pracovní schopnosti se posuzuje podle kritérií uvedených v příloze k vyhl. č. 359/2009 Sb. Vychází se přitom z objektivních podkladů. Komise měla k dispozici veškerou ambulantní dokumentaci ošetřujícího psychiatra včetně zpráv z hospitalizací, zabývala se psychiatrickou zprávou, kterou na jednání komise žalobce předložil. Jeho zdravotní stav byl při osobní účasti ověřen odborným lékařem. Onemocnění má kolísavý charakter, je nutno jej hodnotit z dlouhodobého pohledu. Z tohoto pohledu je označeno spíše za těžké, tento stav vede dle nastavených posudkových kritérií k poklesu pracovní schopnosti 60 %ˇ. Protože zde je stav hraničící s položkou 4 c, je ohodnocení 60% dostačující a navýšení nelze zdůvodnit. Žalobce nemá více funkčně významných zdravotních postižení ve vztahu k pracovní schopnosti a je schopen využít své kvalifikace za podmínek výše uvedených, v rozsahu a intenzitě menší o více jak jednu polovinu. Taxace dle posudkových kritérií s účinky léčby již počítá. Naznačenou účelovostí hospitalizací se komise nezabývá. Důvody pro navýšení o 10 % dle § 3 odst. 2 vyhl. č. 359/2009 Sb. tedy zjištěny nebyly.
Soud dospěl k závěru, že došlo ze strany posudkové komise ke správnému podřazení zdravotního stavu. Posouzení zdravotního stavu žalobkyně je věcí odborně medicínskou. Soud k ní nemá potřebné odborné znalosti, a proto se vždy obrací k osobám, jímž tyto znalosti svědčí, aby se o těchto otázkách vyslovily. Soud pak hodnotí veškeré důkazy v řízení takto získané. V řízení, které je v přezkumném řízení vůči rozhodnutí žalované, soud opatřil posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v souladu s pokynem § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Tento posudek soud považuje ve svém obsahu za úplný a svými závěry přesvědčivý, neboť v posudku nebyly shledány vady. Jestliže poklesla pracovní schopnost žalobce o 60 %, žalobce nesplňuje zákonné předpoklady pro dávku ve formě invalidního důchodu III. stupně dle § 39 odst. 1 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb. Soud proto uzavřel, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu s ustanovením § 39 odst. 1, 2 zákona o důchodovém pojištění, jestliže pracovní schopnost soustavné výdělečné činnosti nepoklesla nejméně o 70 %, jak je uvedeno v posudku posudkové komise a přezkoumatelným způsobem odůvodněno. Soud proto žalobu jako nedůvodnou podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 2 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že úspěšné žalované nelze ve věcech důchodového pojištění právo na náhradu nákladů řízení přiznat.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Krajský soud v Českých Budějovicích
dne 30. března 2015
Mgr. Helena Nutilová v. r.
Samosoudkyně
Za správnost vyhotovení :
Prázdná Jaroslava