Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 A 110/2011 - 66

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové a

soudkyň Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobců: 1) B. B., 2) Mgr. T. K., Ph.D., oba zast. Mgr. Naděždou Priečinskou, advokátkou se sídlem Zborovská 49, Praha 5, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, za účasti: V. R., o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 4. 2011, čj. 065754/2011/KUSK, sp. zn. SZ 021644/2011/KUSK REG/Kt,

t a k t o:

I. Žaloba s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobou podanou dne 23. 5. 2011 u Městského soudu v Praze se žalobci domáhají

přezkoumání rozhodnutí uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, jímž žalovaný zamítl odvolání

žalobců a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu v Černošicích, odboru územního plánování a

stavebního řádu (dále jen „stavební úřad“) ze dne 10. 3. 2010, čj. MEUC-028487/2010, sp.zn.

042321/2008/Č/D1786/Ji, kterým byla manželům R. (dále jen „stavebníkům“) dodatečně povolena změna stavby.

Žalobci v podané žalobě nejprve rekapitulují události a rozhodnutí, která předcházela

vydání žalobou napadeného rozhodnutí. Uvádějí, že stavebníci požádali o vydání stavebního

rozhodnutí na výstavbu rodinného domu, avšak nedemontovali technická zařízení sloužícík provozu restaurace. Stavebnětechnicky se tedy nemovitost liší od účelu tvrzeného v žádosti

o stavební povolení, tj. rodinného domu. Žalobci namítají, že podmínky uvedené

ve stavebním povolení nezaručují, že nebude obnoven provoz restaurace a že uvedená

zařízení nebudou využívána. Není na místě, aby stavební úřad projevoval péči o to, zda

odstranění technických zařízení stavbu prodraží. Starost o to, aby dostavba nebyla zbytečně

finančně náročná, zadává pochybnost o nestrannosti stavebního úřadu.

Žalobci namítají, že se správní orgány nevypořádaly s jejich námitkami týkajícími se

míry zastavěnosti pozemku. Žalovaný pouze odkázal na své rozhodnutí ze dne 20. 4. 2009, čj.

050114/2009/KUSK, sp. zn. SZ 042291/2009/KUSK REG/Ha, v němž měla být tato otázka

řešena; jedná se však o úplně jiné řízení. Takový postup je nepřípustný. V tomto řízení byla

předložena nová projektová dokumentace, která se od těch, které byly předmětem

předcházejících řízení, zásadně liší v údaji o zastavěnosti pozemku. Žalovaný tedy pochybil,

když se otázkou zastavěnosti odmítl zabývat.

Žalobci argumentují, že se správní orgány nevypořádaly s námitkou, že ani po změně

v určení využití domu nedošlo ke snížení míry zastavěnosti pozemku na přípustnou míru

20 %, kterou určuje obecně závazná vyhláška Města Černošice č. 8/2003 (dále jen

„vyhláška“). Stavební úřad uvádí, že zastavěnost hlavní stavbou činí 20,25 %, přičemž zcela

nepřijatelně uvádí, že po zaokrouhlení je to 20 %. Procento zastavěnosti nelze zaokrouhlovat,

a tím uměle upravit skutečné údaje tak, aby vyhovovaly regulativům. Rozhodnutí stavebního

úřadu je tak v rozporu s vyhláškou i se zákonem; přesahuje rámec volné úvahy správního

orgánu. To samé platí o celkové zastavěnosti, která tím pádem přesahuje 30 %. Stavební úřad

uvádí, že o zastavěnosti bylo rozhodnuto v předchozím řízení, avšak žadatelé v žádosti

uvádějí zastavěnost hlavní budovy v jiné hodnotě než v předchozích žádostech. Správní

orgány se nevypořádaly se skutečností, že nedošlo k omezení počtu parkovacích míst, a tedy

rozlohy zatravňovacích tvárnic. Správní orgán je povinen vycházet z reálného stavu, a nikoli

z plánů stavebníků do budoucna. Stavební úřad uvedl, že vycházel z dokumentů, kterým

přikládá velkou pravdivostní hodnotu. Jeho rozhodnutí však postrádá vysvětlení, proč

některým dokumentům tuto hodnotu přiznává a jiným ne; rozhodnutí je proto

nepřezkoumatelné.

Žalobci dále odkazují na své námitky, které již v průběhu správního řízení uplatnili a

v nichž se uvádí, že žalovaný při výpočtu míry zastavěnosti nevycházel z průmětu všech

nadzemních částí budovy do půdorysu, ale pouze s ohraničením té části domu, kterou se

dotýká země. Do výpočtu zastavěnosti pozemku nebyly započítány rozměry terasy, tedy

obytné části domu. Žalovaný se dále nevypořádal s rozpory v údajích o zastavěné ploše domu

a celkové výměře pozemku. Žalobci dále uvádí, že zpevněnou plochu pro parkovací stání

ze zatravňovacích tvárnic je nutné považovat za zastavěnou plochu a kalkulovat ji do celkové

míry zastavěnosti. Otázka zahrnutí zpevněných ploch do zastavěné plochy dosud nebyla

dostatečně vyřešena.

Rozhodnutí žalovaného nemůže obstát, neboť je nedostatečně odůvodněné a není z něj

patrné, na základě jakých důvodů a v souladu s jakými předpisy bylo odvolání zamítnuto.

Žalobci proto navrhují soudu, aby rozhodnutí žalovaného i stavebního orgánu zrušil a

aby byla žalovanému uložena povinnost nahradit žalobcům náklady řízení.

Dne 26. 7. 2011 bylo zdejšímu soudu doručeno doplnění žaloby, v němž žalobci

uvádějí, že se až po podání žaloby dozvěděli, že v řízení o vydání stavebního povolení bylo

stavebníky předloženo nesprávné půdorysné zakreslení nemovitosti na pozemku a zaměření

jeho podlahové plochy. Stavební dokumentace tedy neodpovídá skutečnému stavu a nacházejí

se v ní nesprávné údaje; z tohoto důvodu je nutné provést revizi zaměření nemovitosti.

Dle informací žalobců je skutečná zastavěnost pozemku vyšší, než jakou vykazují stavebníci

v dokumentaci.

Žalovaný ve svém vyjádření k podané žalobě uvádí tytéž argumenty jako v žalobou

napadeném rozhodnutí. Žalovaný nepovažuje žalobu za důvodnou a navrhuje soudu, aby ji

zamítl.

Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření popisuje své spory se sousedy (žalobci)

a uvádí, že podle regulí města Černošice je v zóně čistého bydlení možno provozovat

gastronomické zařízení. Roční provoz tohoto zařízení byl vyhodnocen jako bezproblémový;

vyjádření dotčených orgánů byla kladná a při kontrolách nebyla zjištěna žádná závada.

V novém projektu, který počítá s využitím stavby k bydlení, je zrušeno vše, co bylo potřeba

k provozu restaurace; osoba zúčastněná na řízení už s využitím restaurace nepočítá.

Na základě podané žaloby přezkoumal soud napadené rozhodnutí z hlediska

uplatněných žalobních bodů a vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v

době rozhodování správního orgánu, jak soudu ukládá ustanovení § 75 odst. 1 a 2 zákona č.

, , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

Podle , rozhodl soud bez nařízení ústního jednání, když žalobci ani

žalovaný se k této otázce k výzvě soudu nevyjádřili a má se tedy za to, že s takovýmto

postupem souhlasí.

Ze správního spisu soud zjistil následující, pro rozhodnutí podstatné, skutečnosti:

Dne 23. 7. 2008 podali stavebníci stavebnímu úřadu žádost o dodatečné povolení

stavebních úprav přízemí rodinného domu, kde byla dříve restaurace, na prostory, které budou

součástí dvou bytových jednotek umístěných v podkroví a budou sloužit jako pracovna a

prostor pro využití volného času.

Rozhodnutím stavebního úřadu bylo stavebníkům vydáno dodatečné povolení změny

stavby před jejím dokončením, týkající se stavebních úprav třetí bytové jednotky v přízemí

rodinného domu tak, aby upravené prostory sloužily k obývání. Pro dokončení stavby stanovil

stavební úřad mimo jiné následující podmínky:

- v prvním nadzemním patře dojde ke změně dispozičního řešení tak, aby žádný nově

vzniklý prostor nesloužil podnikatelské činnosti, nýbrž výhradně k obývání,

- bude odstraněna zděná pec na pečení pizzy, vzduchotechnika bude vyřazena

z provozu,

- budou odstraněny některé stávající zatravňovací rošty pro parkování, ze stávajících

parkovacích míst budou ponechána pouze dvě, vzniklá plocha bude sloužit jako

zahrada,

- bude odstraněna část štěrkové plochy,

- odstraněním zatravňovacích roštů a štěrkové plochy dojde ke změně zastavěnosti tak,

že zastavěnost zpevněnými plochami bude činit 85,71 m2, což představuje 9,92 %

z celkové plochy pozemku; zastavěnost stavbou hlavní zůstane neměnná.

Předmětná stavba se nachází na pozemcích s funkčním využitím určeným převážně

pro stavbu rodinných domů. Stavební úřad musí vycházet vyhlášky, která stanoví pro oblast

s čistým bydlením regulativa, týkající se parametrů staveb a jejich přípustného využití,

přičemž dospěl k závěru, že stavba uvedeným regulativům vyhovuje. Maximální možná

zastavěná plocha stavby hlavní může být dle vyhlášky 20 %. Podle geometrického plánu je

zastavěno stavbou hlavní 20,25 % pozemku, po zaokrouhlení tedy 20 %. Zastavěná plochaostatními stavbami a zpevněnými plochami činí 9,92 %, po zaokrouhlení 10%. Celková

zastavěná plocha bude tedy zabírat 30 % z plochy pozemku. Regulativ prostorového

uspořádání území je tedy dodržen. Zatravňovací panely se dle vyhlášky započítávají

procentním podílem plochy, kterou nezasakují, co je dle certifikátu výrobce 15 %. V novém

projednání se změnil předmět řízení – změněna byla funkce využití části rodinného domu

původně určená k provozování hostinské činnosti, nově k bydlení, což s sebou přineslo řadu

odlišností. Stavební úřad uvádí, že funkce rodinného bydlení je v souladu s cíli a úkoly

územního plánování a tím pádem i s veřejným zájmem. Zahrnutím zatravňovacích panelů

do zastavěné plochy odpadl důvod potřeby znaleckých posudků. Došlo k eliminaci

negativních vlivů provozu stavby na minimum, neboť rodinný dům není zdrojem hluku,

pachu, automobilového provozu. Stavební úřad rozhodnutím stanovil podmínky, které

nenavýší případnou finanční zátěž stavebníků, ale dostatečně ochrání ostatní účastníky před

případnými negativními vlivy z užívání stavby. Potřeba změřit stavbu se stala poté, co byl

předložen geometrický plán, bezpředmětnou. K projektu vzduchotechniky stavební úřad

uvedl, že vzduchotechnická zařízení nesmí být používána a jejich projekt je ve spise zařazen;

důvod k jejich odstranění stavební úřad neshledal. Stavební úřad dále uvádí, že počet toalet,

výlevek či umyvadel v rodinném domě závisí na vlastníku stavby, stavební úřad není

příslušný k tomu, aby s ním polemizoval. Stejně tak nevidí důvod, proč by nemohl mít dům

bar, který žalobci nazývají restauračním pultem.

Rozhodnutím žalovaného bylo zamítnuto odvolání žalobců a rozhodnutí stavebního

úřadu bylo potvrzeno. Dle žalovaného stavební úřad zajistil podmínkami stanovenými v jeho

rozhodnutí, aby došlo k eliminaci možných negativních důsledků stavby na okolí. Stavebníci

k žádosti o dodatečné povolení stavby doložili pozměněnou dokumentaci, z níž vyplývá, že

má dojít k úbytku parkovacích míst a odstranění plastových tvárnic. Jelikož stavební úřad

podmínkou zajistil, aby stavby byla doložena dle předložené dokumentace, jdou námitky

žalobců v této věci neopodstatněné. Stavební úřad dále respektoval rozhodnutí krajského

úřadu ze dne 18. 5. 2009, sp. zn. SZ 042291/2009/KUSK REG/Ha, čj. 050114/2009/KUSK;

s námitkami účastníků řízení se vypořádal, rozhodl o nich a své rozhodnutí řádně odůvodnil.

Stavebníci žádnou provozovnu v objektu nenavrhují a hodlají stavbu využívat k bydlení.

Stavební úřad se v odůvodnění zabýval souladem stavby s územním plánem. Zastavěná

plocha stavby zůstala dle žalovaného nezměněna a její hodnota je uvedena v geometrickém

plánu i v evidenci katastru nemovitostí. Žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí dále

uvedl, že názor žalobců, že stavební povolení se vydává na základě skutečného stavu stavby,

nikoli stavu, který se předpokládá, je nesprávný. Stavební úřad posuzuje stavbu v rozsahu

ustanovení o stavebním či územním řízení, analogicky tedy i dodatečné povolení obsahuje

podmínky pro dokončení stavby. Stavební úřad uložil stavebníkům, aby odstranili

zatravňovací tvárnice; stavebníci tak nemohou činit před nabytím právní moci rozhodnutí, ale

až na základě pravomocného a vykonatelného rozhodnutí. Jelikož se účel stavby změnil

z provozu restaurace na prostor určený k bydlení, všechny námitky směřující proti negativním

vlivům z provozu restaurace jsou bezpředmětné. Účel užívání stavby je pouze pro bydlení bez

jakékoli podnikatelské činnosti. Geometrický plán zaměření stavby je dostatečnou a správnou

dokládající zastavěnou plochu stavbou. Předmětem řízení není jakýkoli zásah

do hmoty rodinného domu, ale pouze jeho vnitřní uspořádání a využití, proto je polemika

o zastavěnosti stavbou hlavní nedůvodná.

Městský soud v Praze posoudil věc takto:

Podle , o územním plánování a stavebním

řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon z roku 1967“),

nařídí stavební úřad vlastníku stavby nebo zařízení odstranění stavby nebo zařízení postavenébez stavebního povolení či ohlášení nebo v rozporu s ním. Odstranění stavby se nenařídí,

pokud stavebník prokáže, že stavba je v souladu s veřejným zájmem, zejména s územně

plánovací dokumentací, cíli a záměry územního plánování, obecnými technickými požadavky

na výstavbu, technickými požadavky na stavby a zájmy chráněnými zvláštními předpisy a

jestliže stavebník v řízení o odstranění stavby podá žádost o její dodatečné povolení a předloží

podklady a doklady vyžádané stavebním úřadem v jím stanovené lhůtě a v rozsahu jako

k žádosti o stavební povolení.

Podle § 66 stavebního zákona z roku 1967 stavoví stavební úřad ve stavebním

povolení závazné podmínky pro provedení a užívání stavby a rozhodne o námitkách účastníků

řízení. Stanovenými podmínkami zabezpečí zejména ochranu veřejných zájmů při výstavbě a

při užívání stavby, komplexnost stavby, dodržení obecných technických požadavků

na výstavbu, popřípadě jiných předpisů a technických norem, a dodržení požadavků

stanovených dotčenými orgány státní správy, především vyloučení nebo omezení negativních

účinků stavby a jejího užívání na životní prostředí.

Správní řízení o dodatečném povolení stavby je zahájeno na návrh stavebníka, který

porušil zákon tím, že stavbu prováděl bez stavebního povolení či v rozporu s ním. Účelem

řízení je dodatečná legalizace stavby. Stavbu je možné dodatečně povolit pouze za podmínky,

že stavebník prokáže, že stavba není v rozporu s veřejným zájmem.

První žalobní námitka, že podmínky uvedené ve stavebním povolení nezaručují, že

nebude obnoven provoz restaurace, je nedůvodná. V rozhodnutí stavebního úřadu bylo

jednoznačně stanoveno, že se změna vnitřních dispozic v přízemí stavby dodatečně povoluje

za podmínky, že žádný prostor nebude sloužit podnikatelské činnosti, zděná pec na pečení

pizzy bude odstraněna postupným ručním rozebráním a vzduchotechnika bude vyřazena

z provozu. Správní orgány tedy přijaly vhodná opatření, aby přízemí stavby mohlo sloužit

jako prostory pro potřeby bytů v podkroví stavby a aby technická zařízení sloužící původně

k provozu restaurace nebyla uvedena do provozu. Soud má za to, že stavební úřad tímto

zajistil, že dodatečně povolený prostor vzniklý stavebními úpravami bude využíván výlučně

k bydlení, a nikoli k podnikatelské činnosti.

K námitce, že je nepřijatelné, aby měl stavební úřad starost o to, aby dostavba nebyla

zbytečně finančně náročná, soud uvádí následující. Jednou ze základních zásad činnosti

správních orgánů, a tedy i stavebního úřadu, je zásada hospodárnosti, která stanoví, že nikomu

(ani správnímu orgánu, ani účastníkům řízení atd.) nemají vznikat zbytečné náklady.

Se zásadou hospodárnosti úzce souvisí zásada subsidiarity výkonu veřejné moci, dle níž mají

správní orgány povinnost šetřit práva a oprávněné zájmy osob a zasahovat do těchto práv jen

v nezbytném rozsahu. Správní orgány by tedy měly vždy volit co nejúčinnější právní

prostředky, které zároveň způsobují co nejmenší náklady. Stavební úřad dospěl k závěru, že

k dosažení účelu předvídaného zákonem postačí uložení mírnějších podmínek v rozhodnutí

o dodatečném povolení změny stavby. S ohledem na uvedené zásady stavební úřad například

uložil stavebníkům povinnost vyřadit vzduchotechniku z provozu, aniž by nařídil její úplné

odstranění, které by bylo časově i finančně velice nákladné a také nadbytečné. Nadbytečnost

úplného odstranění vzduchotechniky je dána tím, že zajistit, aby provoz restaurace nebyl

obnoven, bylo možné i za pomoci mírnějších a méně nákladných prostředků. Rozhodnutím

stavebního úřadu uložená opatření zajistí, že technologická zařízení, která dříve sloužila

provozu restaurace, nebudou používána, a stavba tak nebude mít negativní vliv na své okolí.

Soud proto shledal, že stavební úřad postupoval v souladu se zákonem. Z tohoto důvodu

nemůže zákonný postup správních orgánů založit pochybnosti o jejich nestrannosti.

Žalobci namítají, že změnou využití stavby nedošlo ke snížení míry zastavěnosti

pozemku na přípustných 20 %, které určuje vyhláška a že při výpočtu míry zastavěnosti

nevycházel z průmětu všech nadzemních částí budovy do půdorysu. Především je třeba

zdůraznit, že předmětem správního řízení nebyla žádost stavebníků o vydání rozhodnutí

na výstavbu rodinného domu. Na základě žádosti o dodatečné povolení změny stavby se

v projednávaném řízení rozhodovalo o stavebních úpravách, spočívajících výhradně

ve vnitřním uspořádání přízemí rodinného domu, při kterém se zachovává vnější půdorysné a

výškové ohraničení stavby; zastavěná plocha hlavní stavby, tj. rodinného domu, se nezměnila.

Údaj o zastavěné ploše rodinného domu, tj. zastavěnosti stavbou hlavní, je nezpochybnitelný

z geometrického plánu, jak podrobně rozvedl stavební úřad na straně 12, 13 (k námitce č. 1) a

na straně 16 (k námitce č. 21) svého rozhodnutí. Otázkou míry zastavěnosti se stavební úřad

zabýval i na straně 10 svého rozhodnutí, kde v odstavci 3 správně připomenul, že „hmota

stavby rodinného domu a její umístění, byla povolena pravomocným rozhodnutím stavebního

úřadu čj. výst. 1670/P1693/13/Č./02-Pař ze dne 24. 6. 2002, které nabylo právní moci

10. 7. 2002 a které nikdo nenapadnul. Předmětné řízení tedy nemůže zpochybňovat původně

povolenou hmotu rodinného domu o třech bytových jednotkách. Předmětné řízení se týká

dodatečného povolení stavebních úprav rodinného domu (nikoliv přístavby nebo nástavby

tohoto rodinného domu), staveb doplňkových a zpevněných ploch.“ S ohledem na vše shora

uvedené jsou námitky týkající se míry zastavěnosti pozemku stavbou hlavní nedůvodné,

jelikož toto nebylo předmětem soudem přezkoumávaného správního řízení. K námitce týkající

se zaokrouhlování při výpočtu zastavěné plochy soud dodává, že zaokrouhlování jako běžný

matematický postup nelze považovat za nezákonné.

Ohledně zastavěnosti zpevněných ploch a námitky žalobců, že plochu pro parkovací

stání ze zatravňovacích tvárnic je nutné považovat za zastavěnou plochu, soud uvádí, že i

s touto námitkou se stavební úřad ve svém rozhodnutí vypořádal na straně 16 (k námitce č.

26). V dodatečném povolení změny stavby uložil stavební úřad stavebníkům, aby ponechali

pouze dvě parkovací stání a zbylá zrušili. Odstraněním zatravňovacích tvárnic ze zbylých

parkovacích stání klesne dosavadní míra zastavěnosti zpevněných ploch na 9,92 %, čímž bude

v souladu s nejvyšší přípustnou mírou zastavěnosti podle vyhlášky.

Námitku, že je správní orgán povinen vycházet z reálného stavu, a nikoli z plánů

stavebníků do budoucna, shledal soud nedůvodnou. Postup při dodatečném povolování

stavebních úprav, jimiž se mění způsob užívání stavby, je obdobný jako v řízení o vydání

stavebního povolení. V dodatečném povolení stavební úřad závazně stanoví podmínky

pro provedení a užívání stavby, čímž zabezpečí ochranu veřejného zájmu a vyloučí, příp.

omezí vliv negativních účinků stavby a jejího užívání na životní prostředí. V daném případě

postupoval stavební úřad v souladu se zákonem, když stavebníkům uložil podmínky, jež

zajistí ochranu veřejných zájmů podle zvláštních předpisů a dodržení obecných požadavků

na výstavbu.

Námitce, že rozhodnutí je nepřezkoumatelné, jelikož stavební úřad neodůvodnil, proč

některým listinám přikládá velkou pravdivostní hodnotu, soud nepřisvědčil. Stavební úřad

uvedl, že své rozhodnutí opřel o geometrický plán a výpis listu vlastnictví. Soud uvádí, že

geometrický plán ověřený úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem slouží jako podklad

pro zápis do katastru nemovitostí; list vlastnictví prokazuje stav nemovitosti evidované v

katastru nemovitostí. S ohledem na skutečnost, že předmětem řízení nebyl zásah do hmoty

rodinného domu, ale pouze do jeho vnitřního uspořádání, je toto stanovisko správního orgánu

zcela logické a správné.

K námitce žalobců, že žalovaný v žalobou napadeném rozhodnutí pouze odkázal na

jiné své rozhodnutí v rámci jiného řízení a s jinými účastníky, soud uvádí, že žalovaný

odkázal na rozhodnutí ze dne 20. 4. 2009, čj. 050114/2009/KUSK, sp. zn. SZ042291/2009/KUSK REG/Ha, jímž bylo zrušeno původní rozhodnutí stavebního úřadu ze dne

6. 1. 2009, čj. MEUC-002635/2009, sp. zn. Výst. 042321/2008Č/D1786/Ji, o dodatečném

povolení stavby za účelem změny využití přízemí rodinného domu, které bude na základě

upravené žádosti ze dne 23. 7. 2008 užíváno k bydlení. Soud upozorňuje, že se jedná o jedno

a totéž řízení. Ohledně účastníků řízení soud poukazuje na skutečnost, že někteří účastníci

byli z projednávaného řízení později vyloučeni, neboť pozbyli vlastnická či jiná práva

k pozemkům, které jsou ve správním řízení považovány za pozemky sousední. Předmět řízení

však zůstal totožný.

Soud se neztotožnil s námitkou, že v řízení byla předložena nová projektová

dokumentace, která se od těch, které byly předmětem předcházejících řízení, zásadně liší

v údaji o zastavěnosti pozemku. Údaje týkající se zastavěnosti pozemku uvedené v projektové

dokumentaci předložené stavebníky odpovídají údajům v evidenci katastru nemovitostí.

Údaje o zpevněných plochách jsou oproti původnímu stavu nižší z důvodu, že stavebníci

navrhli odstranění zatravňovacích tvárnic několika parkovacích státní. S námitkami týkajícími

se zastavěnosti pozemku se soud již vypořádal v odstavcích výše.

Námitka žalobců, že rozhodnutí žalovaného nemůže obstát pro nedostatek

odůvodnění, je neopodstatněná. Žalovaný se vypořádal s odvolacími námitkami žalobců a své

rozhodnutí sice stručně, ale řádně odůvodnil.

K tvrzením vyjádřeným v doplnění žaloby soud uvádí následující. Doplnění žaloby

ze dne 25. 7. 2011 bylo podáno po lhůtě stanovené zákonem. Dle věty třetí

je možné rozšiřovat žalobu o další žalobní body jen ve lhůtě pro podání žaloby; žalobu lze

podat do dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného

vyhotovení nebo jiným zákonem stanoveným způsobem. Ze žaloby plyne, že rozhodnutí

žalovaného bylo žalobcům doručeno dne 22. 4. 2011, lhůta pro podání žaloby, resp. pro

rozšíření žalobních bodů tedy marně uplynula dne 22. 6. 2011, avšak doplnění žaloby bylo

soudu doručeno až dne 26. 7. 2011. Soud dále uvádí, že v doplnění žaloby uvedené námitky

nelze vyhodnotit jako žalobní body, protože se jedná o zcela nekonkrétní, blíže neupřesněné a

ničím nepodložené domněnky žalobců.

Žalobci se svými námitkami tedy neuspěli; jelikož v řízení nevyšly najevo žádné vady,

k nimž je nutno přihlížet z úřední povinnosti, soud zamítl žalobu jako nedůvodnou dle § 78

odst. 7

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením

Žalobci neměli ve věci úspěch, a nemají proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému

pak v řízení o žalobě nevznikly žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti. Podle

má osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu jen těch nákladů, které jí

vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Z důvodů zvláštního zřetele

hodných může jí soud na návrh přiznat právo na náhradu dalších nákladů řízení. Náklady

vzniklé v souvislosti s plněním soudem uložené povinnosti zúčastněné osobě v řízení

nevznikly a důvody hodné zvláštního zřetele soud neshledal, z tohoto důvodu osobě

zúčastněné na řízení právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode

dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u

Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační

stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým

označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení

rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je

posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k

podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a

kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti

němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a

údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo

jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních

zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní

symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu

lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 27. února 2015

JUDr. Eva P e c h o v á, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Jana Válková