Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

64 Az 7/2012 - 41

-41

U S N E S E N Í

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Záviskou v právní věci žalobkyně: T. O., státní příslušnost Ukrajina, t.č. neznámého pobytu, zastoupena Sdružením občanů zabývajících se emigranty, se sídlem Brno, Mostecká 5 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra ČR, Nad Štolou 3, Praha 7, k žalobě o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 27.6.2012, č.j. OAM-91/ZA-ZA06-PA03-2012, o udělení mezinárodní ochrany

t a k t o :

I. Řízení s e z a s t a v u j e .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žádost žalobkyně o mezinárodní ochranu byla vyhodnocena jako nepřípustná podle § 10a písm. e) zákona o azylu a řízení bylo podle ust. § 25 písm. i) zákona o azylu zastaveno.

Žalobkyně žalobou podanou v zákonné lhůtě napadla označené rozhodnutí žalovaného v rozsahu celého výroku. Zpochybnila čistotu procesu, jestliže uvedla porušení některých ustanovení , zákona o azylu a článků kvalifikační směrnice a procedurální směrnice. Navrhla napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě popřel oprávněnost žaloby, odkázal na svůj správní spis, zejména na výpovědi žalobkyně ve správním řízení a poukázal na skutečnost, že ve správním řízení bylo postupováno v souladu s příslušnými právními normami. V průběhu současného řízení bylo objasněno, že jmenovaná za důvod své opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany označila opět snahu zajistit si tímto krokem legalizaci pobytu na území České republiky, aby se nemusela vrátit na Ukrajinu, kde se obává absence zázemí. V České republice se rozešla s dlouholetým přítelem a narodilo se jí dítě, které by zde chtěla vychovávat. Otázka vycestování žalobkyně byla posouzena jak v předešlém řízení, tak i nyní se žalovaný správní orgán zabýval problémem, hrozí-li jmenované v případě návratu do vlasti uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. Po zhodnocení výpovědi žadatelky a všech informací dospěl správní orgán k závěru, že navrhovatelce s dítětem ve vlasti nehrozí žádná újma uvedená v § 14a odst. 2 zákona o azylu. Správní orgán je nucen konstatovat, že jmenovaná nepředložila žádné nové relevantní skutečnosti, které nebyly předmětem zkoumání správního orgánu v předchozích pravomocně ukončených řízeních a její žádost byla proto posouzena jako nepřípustná. Navrhl žalobu zamítnout.

Žalovaný napadeným rozhodnutím zastavil podle řízení o udělení mezinárodní ochrany. Dále rozhodl, že žádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná podle a současně rozhodl, že podání žaloby nemá v souladu s zákona o azylu odkladný účinek. V odůvodnění uvedl, že dne 29.3.2012 podala žalobkyně opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice, v níž uvedla, že je občankou Ukrajiny, ukrajinské národnosti, jehovistického náboženského vyznání. Jmenovaná má základní vzdělání a nikdy nebyla ona ani nikdo z její rodiny, ani v současné době není, členem nějaké politické strany nebo podobného uskupení. Nikdy také nebyla ani v současné době není trestně stíhána. Je vdaná, na Ukrajině žije kromě její matky, bratra, sestry a manžela i její téměř osmnáctiletá dcera. Do roku 2003 pobývala žadatelka na Ukrajině ve městě Horenja. V minulosti pracovala tři roky jako masérka a pět let vykonávala sezónní práce. Jmenovaná vlastní dosud ještě platný cestovní doklad Ukrajiny, kterou opustila dne 8.3.2003 proto, že její manžel byl v tu dobu ve vězení kvůli drogám. Dceru nechala u bratrance, neměla kde bydlet a život s manželem (to co dělal a čím se zabýval) nebyl lehký. Rozhodla se prostě odjet. Jela bez peněz a nevěděla kam, proto dceru nevzala sebou. Svoji první žádost o udělení mezinárodní ochrany podala jmenovaná v roce 2004, asi rok a půl po svém příjezdu do České republiky. V ní bylo objasněno, že důvodem k tomuto kroku byla snaha vyhnout se ekonomickým problémům v zemi, rodinné potíže s manželem a legalizace pobytu v České republice. Tato žádost jmenované byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná a rozhodnutí správního orgánu potvrdil krajský soud zamítnutím žaloby, proti němu i Nejvyšší správní soud odmítnutím kasační stížnosti /NPM 16.1.2006/. O udělení mezinárodní ochrany žádá jmenovaná v současné době proto, že zůstala sama v České republice a rozešla se s přítelem, se kterým čeká narození dítěte, které se rozhodla si ponechat. Bývalý přítel s tím nesouhlasil a ona ho nechce ani v tomto řízení uvádět. Byli spolu pět let, a prostě se rozešli. Prosí o azyl alespoň na začátek narození dítěte. Nyní je pro ni důležité narození zdravého miminka. Jmenovaná dále uvedla, že se nemá na Ukrajinu kam vrátit a že neví, co by tam po devíti letech dělala. V době podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany byla žadatelka v 38. týdnu těhotenství a její zdravotní stav byl v pořádku. Ve vlastnoručně napsaném prohlášení žadatelka uvedla stejné informace ke svému odchodu z Ukrajiny i k podání opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany v České republice. V něm také zdůraznila svůj názor, že se nemá po devíti letech pobytu v cizině na Ukrajině kam vrátit a že chce, aby byla její žádost posuzována s ohledem na ni i na její děti. V průběhu pohovoru dne 15.5.2012, který s ní byl veden v jazyce českém, jmenovaná uvedla, že po předchozím neúspěšném řízení ve věci mezinárodní ochrany Českou republiku neopustila. Zůstala sama v České republice, kde je již od r. 2003 a na Ukrajinu se nechce vrátit. Narodilo se jí zde dítě a s partnerem, který je jeho otcem, se rozešla. Zůstala tedy na výchovu dítěte sama, proto žádá o udělení mezinárodní ochrany. V průběhu správního řízení bylo zjištěno, že jmenovaná v České republice o mezinárodní ochranu žádala v minulosti již jednou. Svoji první žádost podala dne 13.10.2004 pod č.j. OAM-302/VL-20-2004 a uváděla jako důvod ke svému odchodu z Ukrajiny rodinné problémy se svým manželem. Jmenovaná také jako důvod své první žádosti o udělení mezinárodní ochrany uváděla potíže ekonomického charakteru a snahu o legalizaci svého pobytu na území České republiky. Tato její žádost byla zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle azylového zákona, v platném znění, rozhodnutím správního orgánu ze dne 27.10.2004. Proti tomuto rozhodnutí podala jmenovaná dne 2.11.2004 žalobu, kterou Krajský soud v Ostravě dne 11.1.2005 zamítl rozsudkem sp. zn. . Nejvyšší správní soud odmítl pro nesplnění podmínek řízení žadatelčinu kasační stížnosti svým usnesením sp. zn. -54 ze dne 8.12.2005. Toto jeho usnesení nabylo právní moci dne 16.1.2006. V průběhu současného řízení bylo objasněno, že jmenovaná za důvod své opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany označila opět snahu zajistit si tímto krokem legalizaci pobytu na území České republiky, aby se nemusela vrátit na Ukrajinu, kde se obává absence zázemí. V České republice se rozešla s dlouholetým přítelem a narodilo se jí dítě, které by zde chtěla vychovávat. Správní orgán je přesvědčen, že žadatelčina opakovaná žádost o mezinárodní ochranu je pouze spekulací, která má umožnit dotyčné nové projednání motivů její žádosti s jediným cílem, který je však totožný s důvody, které žadatelku přiměly požádat o mezinárodní ochranu již dříve, a to snahou legalizovat svůj další pobyt v České republice. Vycestování z území České republiky by se chtěla žadatelka vyhnout opakovaným vstupem do azylové procedury. Jmenovaná se zde již delší dobu zdržuje neoprávněně a správní orgán tak s ohledem na její výpovědi a na její zcela neskrývané vyjádřené úmysly konstatuje, že zcela evidentním důvodem její současné žádosti je snaha legalizovat si v České republice pobyt. Takové důvody ale nelze důvodům pro udělení azylu ve smyslu , a ani důvodům pro udělení doplňkové ochrany dle zákona o azylu podřadit, neboť jejich výčet je zcela taxativní a snahu o legalizaci pobytu na území České republiky rozhodně neobsahuje. Žadatelka má možnost si zde legalizovat pobyt za využití běžných typů pobytu, které jí dává právní řád České republiky k dispozici, zejména pak , o pobytu cizinců, v platném znění. V současné době jmenovaná zmínila v řízení o mezinárodní ochraně také skutečnost, že by chtěla zůstat v České republice spolu se svým nově narozeným synem, jehož existenci považuje za překážku ke svému vycestování z České republiky. Správní orgán na základě skutečností sdělených žadatelem neshledal, že by vycestování jmenované bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky, neboť jak vyplývá z usnesení NSS v Brně č.j. ze dne 8.1.2009, (cit.) „... rodinné vazby v ČR nejsou důvodem pro udělení doplňkové ochrany podle zákona o azylu, přičemž stěžovatelčin poukaz na a 4d nevnáší do tohoto posouzení nic normativně nového, když tato ustanovení pouze vyjadřují respekt české veřejné moci k rodině a rodičovství a chrání rodinu před nuceným odebráním dětí rodičům či před omezením rodičovských práv, což jsou však situace, o něž ani podle kasační stížnosti nejde. Jmenovaná navazovala svůj vztah s českým občanem v době, kdy jí muselo být zcela jistě známo, že pobývá v České republice bez oprávnění a kdykoliv může nastat doba, a ona bude muset zemi opustit. Nyní zde kromě svého ukrajinského syna nemá žádné soukromé vazby, které by jí mohly bránit ve vycestování na Ukrajinu. Správní orgán je přesvědčen, že zákon o azylu nemůže sloužit jako náhradní prostředek k řešení problémů, do kterých se jmenovaná dostala vlastní vinou, namísto odpovídajících prostředků právního řádu, které jsou k takovému účelu určeny, zejména když jí ve vlasti nehrozí žádné azylově relevantní nebezpečí a jmenovaná tam bez obav může vycestovat. Správní orgán se zabýval problémem, hrozí-li jmenované v případě návratu do vlasti uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. Po zhodnocení výpovědi žadatelky dospěl správní orgán k závěru, že tato neuvedla žádné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno uvažovat o tom, že by jí ve vlasti hrozila nějaká závažná újma uvedená v , neboť ona sama neseznámila správní orgán s tím, že by měla ve své vlasti před odjezdem v r. 2003 nějaké problémy se státními orgány či soukromými osobami, které by se daly považovat za pronásledování z azylově relevantních důvodů. Není tedy žádný předpoklad k jejím obavám z jakýchkoliv závažných problémů ani v případě návratu do vlasti. Zároveň bylo zjištěno z aktuálních informací z databáze ČTK, že na Ukrajině neprobíhá momentálně žádný mezinárodní či vnitřní konflikt.

Krajský soud v průběhu řízení zjistil, že žalobkyně naposledy hlášena v bydlišti Praha 8, Světova 249/14, se na této adrese nezdržuje a žádné jiné aktuální bydliště žalobkyně soudu neohlásila. Ze zpráv Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 28.11.2014 zjištěno, že v cizineckém informačním systému má žalobkyně naposledy uveden pobyt na adrese S. 249/14, P. 8, od 7.11.2012 do 27.6.2013.

Dle sdělení Ředitelství služby cizinecké policie, informační oddělení, Olšanská 2, Praha 3 ze dne 6.11.2014 měla žalobkyně povolený pobyt na adrese S. 249/14, P. 8 od 7.11.2012 do 27.6.2013 a dále, že byl vydán výjezdní příkaz platný do 24.11.2014. Lustrací provedenou v centrální evidenci vězněných osob dne 2.11.2014 zjištěno, že žalobkyně není ve výkonu vazby ani trestu či zabezpečovací detence.

Z evidenční karty žadatele evidence ministerstva vnitra zjištěno, že žalobkyně z PoS Havířov odešla 31.8.2012. Od 10.10.2012 měla hlášený pobyt na adrese S. 249/14 P. 8 do 27.6.2013. Dále, že naposledy soudem doručováno na adresu S. 249/14, P. 8 dne 9.1.2014, zásilka se soudu vrátila jako nedoručená s poznámkou „odstěhována“ s tím, že zásilku nebylo možno vhodit do schránky. Tato skutečnost koresponduje se zjištěním, že na uvedené adrese měla pobyt jen do 27.6.2013.

Napadené rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v řízení podle zákona o azylu, jehož nejdůležitějším prvkem je sám žadatel, jeho poznatky o konkrétním prostředí a událostech. Proto je přítomnost žalobce či alespoň jeho součinnost nutná i v tomto soudním řízení.

Vzhledem k tomu, že v dané věci se na poslední hlášené adrese žalobkyně nezdržuje, žalobkyně soudu svou aktuální adresu nesdělila a soudu se nepodařilo zjistit místo pobytu žalobkyně, soud v souladu s ust. zák. o azylu a ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ) řízení zastavil.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. větou první

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je možno podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od doručení usnesení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem, což neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Ostravě dne 9. prosince 2014

JUDr. Jana Záviská

samosoudkyně