Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
120 C 15/2025-101
Okresní soud v Pardubicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Ditou Prokšovou ve věci
žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně
sídlem Adresa žalobkyně
zastoupená advokátkou Jméno advokátky
sídlem Adresa advokátky
zn. Anonymizováno/Anonymizováno
proti
žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného
bytem Adresa žalovaného
o zaplacení částky 67 731,36 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 066 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.
II. Co do částky 19 412 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 43 570 Kč od 22. 10. 2024 do 18. 3. 2025, z částky 51 478 Kč ve výši 12,75 % ročně od 19. 3. 2025 do zaplacení, co do částky 16 273,36 Kč, co do úroku ve výši 26,49 % ročně z částky 49 165,45 Kč od 22. 10. 2024 do 13. 11. 2024, co do úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 49 165,45 Kč od 14. 11. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 10. 2024 dosáhne částky ve výši 185 817 Kč, se návrh zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 066 Kč do tří dnů od právní moci tohoto výroku rozsudku.II. Co do částky 19 412 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 43 570 Kč od 22. 10. 2024 do 18. 3. 2025, z částky 51 478 Kč ve výši 12,75 % ročně od 19. 3. 2025 do zaplacení, co do částky 16 273,36 Kč, co do úroku ve výši 26,49 % ročně z částky 49 165,45 Kč od 22. 10. 2024 do 13. 11. 2024, co do úroku ve výši 12,75 % ročně z částky 49 165,45 Kč od 14. 11. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 10. 2024 dosáhne částky ve výši 185 817 Kč, se návrh zamítá.III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 6. 8. 2025 domáhala (po částečném zastavení řízení usnesením ze dne 10. 9. 2025, č. j. spisová značka) po žalovaném zaplacení částky 51 478 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 43 570 Kč ve výši 12,75 % ročně od 22. 10. 2024 do 18. 3. 2025, z částky 51 478 Kč ve výši 12,75 % ročně od 19. 3. 2025 do zaplacení, pro zaplacení částky 16 273,36 Kč a úrok ve výši 26,49 % p.a z částky 49 165,45 Kč od 22. 10. 2024 do 13. 11. 2024, úrok ve výši 12,75 % p.a z částky 49 165,45 Kč od 14. 11. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 10. 2024 dosáhne částky 185 817 Kč. Tvrdila, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, kterou žalovaný podepsal 18. 3. 2024. Na jejím základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, k jehož vyplacení na účet došlo 18. 3. 2024. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok ve výši nominální úrokové sazby 72,85 % ročně splácet ve 48 měsíčních splátkách po 3 677 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Součástí splátek byla vedle splátky jistiny a úroku i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného úvěr splácet ve výši 451 Kč. Žalovaný do data zesplatnění úvěru uhradil pouze 4 x 3 677 Kč, později uhradil ještě 3 266 Kč dne 18. 3. 2025. V důsledku prodlení žalovaného podle smlouvy o úvěru vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 998 Kč a právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením v celkové výši 400 Kč. V důsledku prodlení žalovaného dále došlo k zesplatnění celého úvěru k 20. 10. 2024 a celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 58 074,93 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Bylo též ujednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalovaný se dále zavázal, že pokud po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, je povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné nové jistiny, a to od 22. 10. 2024 do úplného zaplacení, a že zaplatí sjednané úroky za poskytnutí úvěru od data poskytnutí úvěru až do jeho úplného uhrazení. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dle žalobkyně dlužil novou jistinu úvěru 54 848,93 Kč složenou z původní jistiny úvěru 49 165,45 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 8 909,48 Kč, smluvní pokutu 998 Kč, náklady 400 Kč vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného, smluvní pokutu 0,1 % denně z 58 074,93 Kč od 22. 10. 2024 do 18. 3. 2025 a z částky 54 848,93 Kč od 19. 3. 2025 do zaplacení (žalobkyně požadovala pouze částku ke dni podání žaloby vyčíslenou na 16 273,36 Kč), nominální úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající dlužné jistině úvěru od 22. 10. 2024 do zaplacení a dále úhradu za pojištění schopnosti žalovaného splácet za 2 splátky po 451 Kč. Žalobkyně dále tvrdila, že před poskytnutím úvěru provedla tzv. scoring klienta (interní matematický model žalobkyně založený na bodovém hodnocení dlužníka), prověřila doklady o příjmech poskytnuté žalovaným, ověřila úvěrovou historii žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací) a až poté rozhodla o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Při ověřování úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že měl čistý měsíční příjem ve výši 24 300 Kč, jeho náklady činily 10 406 Kč měsíčně, volné zdroje ke splácení (po odečtení rezervy 1 000 Kč) tak činily 12 894 Kč měsíčně. Byl ověřen insolvenční rejstřík, totožnost žalovaného, výplatní pásky, výpis z NRKI, SOLUSu, bankovní účet žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřil. K jednání nařízenému na den 24. 2. 2025 od 8:00 hod. se bez omluvy nedostavil, ač předvolání mu bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2 , 4 o.s.ř. dne 18. 12. 2025 na adresu jeho trvalého bydliště uvedeného v záhlaví rozsudku a rozhodnutí tak ponechal na úvaze soudu. Soud proto jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti ve smyslu § 101 odst. 3 o.s.ř. a vycházel z listin níže, jejichž obsah byl sdělen k důkazu.
3. Z předsmluvního formuláře, návrhu na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 18. 3. 2024 vč. Dodatku č. hodnota, přílohy ohledně pojištění, přihlášky do pojištění, oznámení o schválení úvěru ze dne 19. 3. 2024 vč. splátkového kalendáře a dodejky, pojistných podmínek, informačního dokumentu, prohlášení klienta, výpisu z registru ČNB, smlouvy o bankovních produktech a službách a dalších listin bylo zjištěno, že žalovaný požádal o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 50 000 Kč na dobu 48 měsíců s tím, že úvěr bude splácen po 3 677 Kč měsíčně (když část splátky bez měsíční úhrady pojistného činila 3 226 Kč) a žalobkyni, která byla/je oprávněna úvěry poskytovat, bude vráceno celkem 154 848 Kč (není zde zahrnuto pojištění), když byla sjednána výpůjční úroková sazba 72,85 % p.a. Žalobkyně návrh smlouvy akceptovala, splátkový kalendář byl žalovanému doručen 20. 3. 2024. Podle čl. 6.1. úvěrové smlouvy byla smluvena náhrada nákladů v případě opožděných plateb tak, že v případě prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, je žalobkyně oprávněna požadovat zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne klient v prodlení o délce 30 dnů, maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Podle čl. 6.2. smlouvy má žalobkyně právo na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů v souvislosti s prodlením klienta, který se ocitne v prodlení s úhradou splátky o 15 dnů, a to na částku 200 Kč u každé jednotlivé splátky. Podle čl. 6.3. a 6.4. smlouvy jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru. Pro tento případ se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Jestliže pak klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Žalovaný ve smlouvě dále mj. uvedl svou doručovací adresu adresa, telefonický kontakt a emailovou adresu. Z dokladu o vyplacení úvěru - otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu bylo zjištěno, že částka 50 000 Kč byla žalovanému zaslána na číslo účtu uvedené ve smlouvě, tj. č. účtu, což byl účet žalovaného. Totožnost žalovaného žalobkyně ověřila z jeho občanského průkazu, který tento předložil a jehož kopii si žalobkyně pořídla a předložila soudu.
4. Z listin y označené jako hodnocení klienta soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zjišťovala osobní, majetkové a výdělkové poměry žalovaného. Zprostředkovatel úvěru při uzavírání smlouvy dle informací žalovaného stanovil jeho měsíční příjem na částku 24 300 Kč ze zaměstnání a stanovil jeho měsíční výdaje na celkovou částku 8 775 Kč měsíčně, sestávající z částky 5 546 Kč na bydlení a z částky 4 860 Kč na vlastní výdaje (životní minimum). Výdaje nebyly blíže konkretizovány. Zprostředkovatel úvěru vyhodnotil, že žalovaný disponuje volnými zdroji ve výši 12 894 Kč. Dále v „hodnocení klienta“ mj. uvedl, že žalovaný je zaměstnán a kde, je svobodný, žije sám ve vlastním. Žalovaný tuto listin u stvrdil jedinečným kódem, který mu byl vygenerován.
5. Z potvrzení o příchozí úhradě soud zjistil, že žalovaný v 12/2023 obdržel na účet č. č. účtu částku 46 485 Kč, v 1/2024 částku 11 358 Kč – nemocenské dávky za dobu 16. 12. 2023 – 2. 1. 2024 a částku 10 059 Kč, ze na účet žalovaného uvedený ve smlouvě byla připsána 12. 3. 2024 částka 27 072 Kč.
6. Z výpisu záznamů z registru SOLUS bylo zjištěno, že žalovaný k 5. 3. 2024 ničeho nedlužil. Z databáze NRKI bylo zjištěno, že žalovaný měl v dané době požádáno či uzavřeno u pěti institucí o úvěr/půjčku a nikde nebyla vedena nějaká jeho splátka v prodlení.
7. Podle karty klienta bylo na konto předmětné smlouvy uhrazeno pouze 17 934 Kč celkem, a to ve splátkách 4x 3 677 Kč a 1x 3 226 Kč.
8. Výzvami ze dne 16. 9. 2024 a ze dne 16. 10. 2024 žalobkyně upozornila žalovaného na prodlení s úhradou splátek č. hodnota a 6, resp. i č. hodnota, na vznik jejího nároku na úhradu vynaložených nákladů, smluvní pokuty a na možnost zesplatnění celého úvěru. Oznámením ze dne 20. 10. 2024 žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru a vyzvala jej k úhradě. Korespondence byla zasílána žalovanému na adresu uvedenou ve smlouvě.
9. Předžalobní výzvou ze dne 17. 7. 2025 žalobkyně prostřednictvím své zástupkyně rekapitulovala žalovanému zesplatnění všech závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy z důvodu prodlení s úhradou splátek úvěru o délce 65 dnů a vyzvala ho k okamžité úhradě dlužné částky. Tato listin listina byla dle podacího archu žalovanému na jím uvedenou doručovací adresu odeslána dne 17. 7. 2025.
10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
12. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
14. Podle § 2993 věty první o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
15. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. V souladu s rozsudkem Soudního dvora (druhého senátu) sp. zn. C-679/18 ze dne 5. března 2020 je soud povinen z úřední povinnosti zkoumat, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru prověřit úvěruschopnost spotřebitele, a přihlédnout k neplatnosti smlouvy i v případě, že spotřebitel neplatnost sám nenamítne.
18. Po provedeném dokazování soud shledal, že žalobní návrh je důvodný pouze co do částky 32 066 Kč.
19. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Při posuzování poskytovatel úvěru vychází především z informací poskytnutých spotřebitelem. Nemůže se však spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele. Musí sám vyvinout potřebné úsilí ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. spisová značka ze dne 1. dubna 2015). Úvěr pak může poskytnout jen za situace, kdy je ze zjištěných informací zřejmé, že spotřebitel bude schopen úvěr splácet, jinak je smlouva o úvěru neplatná. Tato neplatnost je podle shora citovaného rozsudku Soudního dvora sp. zn. C-679/18 absolutní, soud je k ní proto povinen přihlížet z úřední povinnosti.
20. Žalobkyně nesplnila svou povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (úvěruschopnost), když si pro účely posouzení úvěruschopnosti neověřila dostatečně měsíční výdaje žalovaného. Vycházela pouze ze životního minima 4 860 Kč, a nákladů na bydlení tvrzené v částce 5 546 Kč, které nebyly nijak podloženy. Za takové situace žalobkyně zcela zjevně nepostupovala s odbornou péčí, když stanovila celkové výdaje částkou 10 406 Kč + 1 000 Kč jako rezervu, přestože tyto neměla nijak podložené a „životní minimum“ nemusí odpovídat realitě. Je tak zjevné, že žalobkyně nevyhodnotila výdaje žalovaného dostatečně a spokojila se s jeho tvrzením, přestože předložené listin y nasvědčovaly tomu, že jeho tvrzení nebyla objektivně podložena. V souhrnu žalobkyně měla k dispozici toliko doklady o příjmu žalovaného, které však v průměrné výši činily za období 12/2023 – 2/2024 toliko 31 658 Kč, nijak však neověřovala ani nevyžadovala doložení listin týkajících se jeho výdajů. Posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů. Přestože žalobkyně zjevně nemohla ekonomickou situaci žalovaného s odbornou péčí vyhodnotit, úvěr v žádané výši poskytla.
21. Žalobkyně byla při soudním jednáním poučena ve smyslu § 118a o.s.ř. , jaká tvrzení a důkazy je ještě třeba pro úspěch ve věci doplnit a byla poučena o následcích nesplnění této výzvy. Žalobkyně ničeho nedoplnila, k věci již nic neměla.
22. Důsledkem shora uvedeného je tak absolutní neplatnost úvěrové smlouvy v souladu s ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Za této situace má žalobkyně vůči žalovanému toliko právo na vrácení zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru (bezdůvodného obohacení). Žalobkyně poskytla žalovanému částku 50 000 Kč, žalovaný jí do současné doby uhradil pouze 17 934 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni rozdíl mezi částkou, která mu byla poskytnuta, a částkou uhrazenou, Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Žalobkyně má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. spisová značka). Žaloba v části týkající se úroků z prodlení byla proto zamítnuta.
23. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. Předmětem řízení není pouze žalovaná částka, nýbrž taktéž požadované příslušenství, tj. úrok a úrok z prodlení. O tomto předmětu řízení musel soud rozhodnout a podle míry úspěchu obou účastníků ve vztahu k takto vymezenému předmětu řízení pak bylo rovněž nutné rozhodnout o náhradě nákladů řízení. V tomto případě měl větší úspěch žalovaný a náležely by mu tak náklady řízení v poměrné výši. Jelikož mu však dle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
24. V souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. byla žalovanému stanovena třídenní lhůta k plnění, neboť soud neshledal důvody pro jiný postup.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení tohoto rozhodnutí, a to písemně ve dvojím vyhotovení prostřednictvím Okresního soudu v Pardubicích.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.