Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

31 Ad 35/2013 - 45

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Marie Kocourkové a soudkyň JUDr. Magdaleny Ježkové a Mgr. Heleny Konečné ve věci žalobce J. C., zast. JUDr. Ivetou Petrovou, advokátkou v Novém Městě nad Metují, Nádražní 2151, proti žalovanému Státnímu úřadu inspekce práce, se sídlem Opava, Kolářská 451/13, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. července 2013, č.j. 2275/1.30/13/14.3, takto:

I. V řízení přerušeném usnesením ze dne 9. ledna 2014, č.j. -40 se pokračuje.

II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. července 2013, č.j. 2275/1.30/13/14.3, se z r u š u j e a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 10.800 Kč do osmi dnů od právní moci tohoto rozhodnutí do rukou jeho zástupce.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 16. července 2013, č.j. 2275/1.30/13/14.3, žalovaný zamítl odvolání žalobce do rozhodnutí Oblastního inspektorátu práce pro Královéhradecký kraj a Pardubický kraj (dále jen „oblastní inspektorát“), ze dne 13.5.2013, č.j. 4528/8.30/13/14.3. Tímto rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta ve výši 250.000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč .

V jeho odůvodnění uvedl, že kontrolou, provedenou oblastním inspektorátem dne 22.6.2012 v provozovně žalobce na adrese, bylo zjištěno, že se žalobce dopustil správního deliktu dle ust. , o zaměstnanosti v platném znění (dále jen „ “) tím, že umožnil fyzické osobě panu M. P. vykonávat závislou práci truhláře bez uzavření pracovněprávního vztahu, tedy nelegální práci vymezenou v . .

Žalobce ve včas podané žalobě uvedl, že se správního deliktu, který je mu kladen za vinu, dopustil, této skutečnosti si je vědom. Výkon nelegální práce panu M. P. umožnil v době od dubna 2012 do 22.6.2012 z důvodu nedostatečné znalosti právních předpisů. Byl jeho prvním zaměstnancem a vzhledem k tomu, že byli domluveni na čtvrtletním vyplácení odměn, měl žalobce za dostačující, když dohodu připraví k podpisu před tím, než mu odměnu vyplatí. Tuto chybu se ihned po kontrole snažil odstranit, dohodu s M. P. uzavřel a odvedl srážkovou daň v plné výši. I když tímto jednáním naplnil skutkovou podstatu správního deliktu dle ust. , uložení pokuty ve výši 250.000 Kč hodnotil jako nepřiměřené a likvidační vzhledem k jeho příjmům. Zakotvení natolik vysoké spodní hranice pokuty je dle žalobce v rozporu s ústavními principy a v této souvislosti odkázal na judikaturu Ústavního soudu, konkrétně nález jeho pléna ze dne 13.8.2002, sp.zn. .

Krajský soud v rámci přezkumného soudního řízení zjistil, ve správním řízení, v němž bylo napadené rozhodnutí vydáno, postupoval žalovaný a před ním i prvostupňový správní orgán podle ve znění jeho novelizace provedené , kterým byla s účinností od 1.1.2012 změněna dosavadní výše pokut v oblasti postihu nelegální práce, přičemž při postihu výkonu nelegální práce dle ustanovení a e) , byla jako nejnižší možná sankce stanovena částka 250.000 Kč. Krajský soud tak dospěl k názoru, že část ustanovení (konkrétně část na konci tohoto ustanovení znějící: „nejméně však ve výši 250.000 Kč“) je v rozporu s ústavním pořádkem České republiky ( y ČR), a to zejména s d, neboť nerespektuje zásadu, aby uložení pokuty, byť i v minimální výši, nebylo pro delikventa likvidační. Proto senát 30 Ad zdejšího krajského soudu předložil ve věci dne 11.12.2013 Ústavnímu soudu ČR návrh ve smyslu ustanovení y na zrušení zmíněné části uvedeného ustanovení. Obdobný návrh předložil Ústavnímu soud i Městský soud v Praze. Z těchto důvodů bylo řízení do doby rozhodnutí Ústavního soudu o shora uvedeném návrhu přerušeno. V návaznosti na podaný návrh vydal Ústavní soud dne 9. 9. 2014 nález sp. zn. , dle něhož ustanovení ve slovech „nejméně však ve výši 250 000 Kč“ označil za rozporné s č.. 1, č. 4 odst. 4, č. 11 d a Dodatkového protokolu o Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně pak ust. daného zákona ve slovech „nejméně však ve výši 250 000 Kč“ zrušil dnem vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů. Zmíněný nález byl ve Sbírce zákonů pod č. 219/2014 vyhlášen dne 20.10.2014.

Krajský soud poté, co rozhodl o pokračování v řízení přerušeném usnesením ze dne 9. ledna 2014, č.j. -40, přezkoumal napadené rozhodnutí v řízení podle části třetí hlavy druhé dílu prvního , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) a po prostudování obsahu správního spisu v kontextu s žalobními námitkami pak usoudil následovně.

Na základě shora uvedeného je zřejmé, že ohledně skutkového stavu nebylo mezi účastníky sporu, žalobce se bránil především proti výši uložené pokuty. Pokud žalovaný uložil žalobci pokutu ve výši 250.000 Kč s konstatováním, že tak učinil s ohledem na současnou právní úpravu na nejnižší možné hranici zákonné sazby, nelze než v kontextu se shora uvedeným konstatovat, že tak učinil na základě ustanovení dost. 4 písm. f) , které, jak Ústavní soud následně konstatoval, je v rozporu jednak s , č. 4 odst. 4 a d a dále i Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Krajský soud proto napadené rozhodnutí dle ust. zrušil a věc žalovanému vrátil k dalšímu řízení.

Zrušení předmětného ustanovení a i následné zrušení napadeného rozhodnutí tak dává žalovanému prostor, aby v nově stanoveném rozpětí zákonné sankce znovu zvážil všechny zjištěné okolnosti projednávané věci a eventuálně stanovil pokutu v takové výši, která bude odpovídat závažnosti spáchaného deliktu, nebude však pro žalobce likvidační.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. , dle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. Ve věci měl úspěch žalobce. Jeho důvodně vynaloženými náklady soudního řízení byly zaplacené soudní poplatky ve výši 3.000 Kč a 1.000 Kč a odměna za právní služby poskytnutí advokátem, konkrétně za 2 úkony po 3.100 Kč (převzetí zastoupení, sepsání žaloby ) včetně paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč ( , pím. a), d) a vyhl. č. ). Žalovanému uložil uhradit žalobci celkovou částku 10.800 Kč do osmi dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou jeho zástupce, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V Hradci Králové dne 15. prosince 2014

Mgr. Marie Kocourková, v.r.

předsedkyně senátu