Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 A 38/2014 - 29

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické

a soudců Mgr. Petra Pospíšila a JUDr. Kateřiny Mrázové, Ph.D., v právní věci žalobce P. I.,

zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha, proti

žalované Policii České republiky, Krajskému ředitelství policie Jihomoravského kraje, se

sídlem Kounicova 24, Brno, v řízení o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem

správního orgánu spočívajícím ve vybrání kauce od žalobce dne 15.5.2014,

t a k t o :

I. Zásah žalované, spočívající ve vybrání kauce ve výši 10 000 Kč od žalobce,

realizovaný dne 15.5.2014 na ulici Ostravská v Brně, b y l n e z á k o n n ý .

II. Žalovaná j e p o v i n n a zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14 342

Kč, a to k rukám jeho advokáta JUDr. Jaroslava Topola do třiceti dnů od právní moci

tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í

I. Žaloba

[1] Dne 18.6.2014 obdržel Krajský soud v Brně žalobu, jíž se žalobce domáhal ochrany

před nezákonným zásahem žalovaného správního orgánu, spočívajícím ve výběru kauce ve

výši 10 000 Kč od žalobce jako řidiče motorového vozidla dle § 125a odst. 1 zákona č.

, o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve

znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), a to dne 15.5.2014 v 16:50

hod. na ulici Ostravská v Brně.

2

pokračování

[2] Konkrétně žalobce uvedl, že k vybrání kauce nebyla v daném případě splněna podmínka

uvedená v § 125a odst. 1 zákona o silničním provozu. Příslušník Policie ČR, konající hlídku,

která dne 15.5.2014 zastavila a kontrolovala žalobce jako řidiče, provedl svévolný výklad ust.

§ 125a odst. 1 cit. zák., v němž je jako nezbytná podmínka pro výběr kauce stanovena

existence důvodného podezření, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení, přičemž od

naplnění této podmínky se správní orgán konající předmětný úkon nemůže odchýlit na

základě vlastní libovůle, především s ohledem na nutnost uplatňování základních zásad

činnosti správních orgánů, zejména zásady zákonnosti. Výkladem § 125a odst. 1 zákona o

silničním provozu lze dle žalobce dospět logicky k jedinému závěru, že výběr kauce musí být

podmíněn jednak odůvodněným podezřením, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení,

a jednak podezření o vyhýbání se řidiče přestupkovému řízení musí být důvodné, tedy

založené na reálné situaci, vedoucí policistu k nabytí tohoto přesvědčení.

[3] Dle citovaného ustanovení je výběr kauce institutem toliko fakultativním, a tedy i při

splnění všech podmínek kauce je její případný výběr toliko jednou z možností. Při zásazích

policisty je nutno uplatňovat zásadu zdrženlivosti, tedy volit takový postup v řízení o trestním

obvinění, který co nejméně zasahuje do základních práv a svobod občanů (§ 2 odst. 4 zákona

č. 141/1961 Sb., trestního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „trestní řád“). Kromě

výše sankce za přestupek, neměl policista žádný důvod domnívat se, že se žalobce bude

vyhýbat správnímu řízení. Arogance řidiče, deklarovaná policistou v „Potvrzení o převzetí

kauce“, byla toliko subjektivním vjemem policisty a nikoliv objektivní skutečností,

zakládající důvodné podezření o vyhýbání se žalobce přestupkovému řízení. Údajná arogance

žalobce není z videozáznamu, pořízeného žalobcem při zásahu, zřejmá.

[4] Výše sankce za přestupek není dostatečným odůvodněním výběru kauce. Druh a výše

sankce za projednávaný přestupek nezavdává důvodnou obavu z toho, že se žalobce bude

vyhýbat přestupkovému řízení (popř. že bude procesně nečinný či nedosažitelný). Jak vyložil

Ústavní soud v nálezu ze dne 18.2.2010, sp. zn. , „správní řízení nemůže být

ovládáno zásadou součinnosti správních orgánů s účastníky řízení s tím, že spolupráci nelze

vynucovat ukládáním sankcí“. Uvedený nález tak relativizoval předpokládanou nečinnost

žalobce jako důvod pro vybrání kauce. Procesní pasivita nepředstavovala závažný problém

pro řádné projednání věci. Zásadním důvodem pro výběr kauce zůstává důvodná obava

z nedosažitelnosti podezřelé osoby, a to v případě neexistence trvalého bydliště podezřelého

v ČR. Nebo je-li trvalé bydliště na takové adrese, kde je vyloučeno doručování tzv. „fikcí“ a

znemožněno ponechání oznámení o uložení zásilky. Vyhýbat se přestupkovému řízení může

úspěšně pouze ten, komu nelze doručovat písemnost, a to ani fikcí.

[5] Jelikož v dané věci nebyla splněna podmínka uvedená v § 125a odst. 1 zákona o

silničním provozu a podezření policisty nebylo dostatečně odůvodněno, jeho úkon (vybrání

sankce) nesplňoval podmínky uvedené v § 125a odst. 1 cit. zák. a s ohledem na kogentní

povahu tohoto právního předpisu šlo o úkon nezákonný.

[6] Žalobce odkázal na stanovisko veřejného ochránce práv, uvedené ve zprávě o výsledku

šetření ze dne 30.4.2013, sp. zn. 953/2013/VOP/MK, kde ve výrokové části uvedl: I.

navzdory vágnosti § 125a zákona o silničním provozu je důvodem pro výběr kauce především

důvodná obava z procesní nedosažitelnosti osoby podezřelé ze spáchání přestupku; II. důvody

vedoucí policistu k výběru kauce musí být na potvrzení o převzetí kauce řádně (tj. konkrétně)

3

pokračování

uvedeny. Obecná floskule, že policista nabyl podezření, že dotyčný se bude vyhýbat

správnímu řízení, je nedostatečná. Z důvodové části citovaného stanoviska dále vyplynulo, že

lze-li kauci uložit jen tehdy, je-li dáno důvodné podezření o vyhýbání se řidiče

přestupkovému řízení, pak sdělení, že „z jednání jmenovaného jsem pojal podezření …“,

nevypovídá o důvodech postupu policisty nic. V případě sdělení důvodů, že se řidič odmítal

s policistou bavit, usmíval se a nesouhlasil s vyřízením věci v blokovém řízení, by sice šlo

o vyjmenování důvodů postupu policisty, avšak pro naplnění „důvodného podezření“ by to

rovněž nepostačovalo. Veřejný ochránce práv se dále pokusil o srovnání výběru kauce

se vzetím do vazby, kdy i v případě vazebního jednání může být rozhodnuto o možnosti složit

peněžitou záruku, přitom důvody směřující k takovému opatření musí být jasně zdůvodněny.

Vybrání kauce má zajišťovací povahu a postup policisty při jejím provádění lze přirovnat

k rozhodování soudu o vzetí do vazby, které musí obsahovat odůvodnění, z něhož bude

patrno, z jakého důvodu bylo užito tohoto zajišťovacího institutu. Požaduje-li soud někdy

jako záruku odevzdání cestovních dokladů, může jít pro některé občany o opatření méně

omezující, než složení kauce ve výši 10 000 Kč. Ochrana majetku i ochrana osobní svobody

jsou zaručeny d a tato práva nesmí být ze strany státu

nezákonným způsobem potlačována.

[7] Faktickým důvodem uložení kauce bylo dle žalobce jeho odmítnutí akceptovat

blokovou pokutu ve výši 5 000 Kč za starou známku, přičemž žalobce současně nesouhlasil

ani s blokovou pokutou za „folie na oknech“. Na základě toho policie přehodnotila svůj

úsudek o skutkové a právní kvalifikaci skutku (dle potvrzení o převzetí kauce žalobce naplnil

skutkovou podstatu dle § 125c odst. 1 písm.) bod 7 zákona o silničním provozu; což i

v případě doplnění chybějícího písm. f) cit. ust. se dle žalobce neshoduje s policisty tvrzenými

přestupky) a stanovila žalobci kauci pod pohrůžkou odtažení jeho motorového vozidla.

V uvedeném případě nešlo o důvodné podezření policistů, že by se žalobce měl vyhýbat

přestupkovému řízení, nýbrž šlo o nástroj msty, kterému byla uzpůsobena i skutková

kvalifikace přestupku. Jelikož se výběr kauce stává formou msty policie za odmítnutí řešení

přestupku v blokovém řízení, a to z důvodu zjednodušení práce (absence oznámení přestupku

a příslušných úředních záznamů), je dle žalobce třeba pečlivě posuzovat, zda se fakticky

jednalo o důvodné podezření, že se žalobce (přestupce) bude vyhýbat přestupkovému řízení.

[8] Žalobce považoval postup policisty za nezákonný, který nelze tolerovat, neboť jeho

zásahem byla žalobci uložena povinnost složit kauci pod pohrůžkou odtažení vozu, přitom

však nebyly naplněny zákonné podmínky k provedení takového zásahu.

[9] Na základě výše uvedeného žalobce navrhl, aby soud deklaroval, že výše specifikovaný

zásah policisty spočívající ve výběru kauce ve výši 10 000 Kč od žalobce byl nezákonný.

II. Vyjádření žalované

[10] Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 11.7.2014 odkázala na rozsudek Nejvyššího

správního soudu ze dne 27.2.2014, č.j. -48, jenž uvedl, že na vymezení důvodu

uložení kauce ve smyslu § 125a odst. 3 věty druhé zákona o silničním provozu nelze

v písemném potvrzení o převzetí kauce klást na tyto důvody stejné nároky jako na

odůvodnění správního rozhodnutí dle , , ve

4

pokračování

znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Postačí srozumitelné a okolnostem věci

odpovídající stručné vyjádření, v čem policista spatřuje důvodné podezření, že se řidič

motorového vozidla bude přestupkovému řízení vyhýbat. Přitom je třeba přihlédnout

k podmínkám, za nichž je „potvrzení“ vystavováno, když k tomu dochází zasahujícím

policistou, na konkrétním místě zásahu, při frekvenci provozu, povětrnostní situaci či chování

dotčeného řidiče při provádění silniční kontroly. Nejvyšší správní soud v uvedeném

rozhodnutí potvrdil, že kauce nebyla vybrána nezákonně a považoval za dostačující, pokud

policista v potvrzení poukázal na to, že z chování, jednání a vystupování řidiče na místě pojal

důvodné podezření, že se bude správnímu řízení vyhýbat. Shrnul-li policista své postřehy a

vjemy ze stěžovatelova chování do takového vyjádření, šlo o dostatečné odůvodnění

podezření z následného vyhýbání se přestupkovému řízení. Policista současně poukázal na

přestupkové jednání, z něhož byl řidič podezřelý.

[11] Nejvyšší správní soud dále v označeném rozhodnutí konstatoval, že při posouzení

zákonnosti výběru kauce lze vedle potvrzení o převzetí kauce vycházet i z jiných podkladů,

z nichž lze zjistit okolnosti uložení kauce. Takovými podklady (důkazními prostředky) mohou

být např. oznámení o přestupku, úřední záznamy, svědecké výpovědi, či zvukové, obrazové

nebo jiné nahrávky, které zachycují provádění zásahu a byly pořízeny v souladu se zákonem.

Rozhodující bylo splnění zákonných podmínek pro vybrání kauce, včetně existence

důvodného podezření o vyhýbání se řidiče správnímu řízení, a dále prokázání splnění těchto

zákonných podmínek.

[12] Žalovaná proto v nyní posuzované věci poukazovala na text popisující průběh zákroku

hlídky policie v souvislosti s jednáním žalobce dne 15.5.2014. Bylo zde popsáno mimo jiné

chování žalobce po sdělení podezření ze spáchání přestupků: „…velice nadřazeným

způsobem komentoval „pokud nemáte žádný záznam, tak vůbec nevím, co jste viděli,

okamžitě mi to napište na oznámení a nezdržujte mne, spěchám, hlavně ať to jde ke

správnímu orgánu, to si vyřídím“. Nenechal policisty domluvit a okamžitě vytáčel telefonní

číslo, že si musí zavolat. Větu, že chce oznámení do správního řízení, opakoval několikrát. Po

tomto sdělení hlídka pojala podezření, že se řidič bude vyhýbat správnímu řízení, z toho

důvodu zavolala hlídku DI Brno k uložení kauce.“

[13] Ve výše odkazované věci – rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27.2.2014,

č.j. -48, vzal soud v úvahu, že policista přihlédl i k tomu, že se řidič nevyjádřil

k výběru kauce (dle potvrzení o převzetí kauce), odmítl se vyjádřit k vlastnímu přestupku a

zejména odmítl podepsat oznámení o přestupku, resp. odmítl podpisem stvrdit, že byl poučen

o průběhu správního řízení a doručování v jeho rámci. I z těchto okolností mohl zasahující

policista podle Nejvyššího správního soudu oprávněně nabýt podezření, že se stěžovatel hodlá

vyhýbat přestupkovému řízení.

[14] Dle žalované nastala velmi podobná situace i v nyní souzeném případě (viz zápis hlídky

Oddělení silničního dohledu): „O přestupku bylo sepsáno oznámení, které si řidič podrobně

přečetl a odmítl se vyjádřit i podepsat.“ K tomu poznámka zdejšího soudu: ze správního spisu

vyplynulo, že toto uvedeno nebylo, nýbrž žalobce sdělil, že se vyjádří až před rozhodujícím

orgánem ve věci.

5

pokračování

[15] K důvodům uvedeným v „Potvrzení o převzetí kauce“ („Výše pokuty od 5 000 do

10 000 Kč, zákaz činnosti od půl roku do jednoho roku, odmítavé a arogantní jednání. Z výše

uvedeného chování řidiče I. nebylo zcela jasné, že dostojí své zákonné povinnosti“) žalovaná

uvedla, že policisté v daném případě vycházeli z názoru Krajského soudu v Brně

deklarovaného v jeho rozsudku ze dne 12.12.2015, č.j. -70, kde soud

k důvodům, na jejichž základě může policista dospět k závěru, že se řidič bude vyhýbat

správnímu řízení, výslovně uvedl (odst. 51): „… Stejně tak by mohla být dostačující rovněž

situace, když řidiči hrozí za oznamovaný přestupek zákaz řízení či jiná citelná sankce (např.

vyšší peněžitá pokuta)“. Podle žalované byly v posuzovaném případě splněny obě soudem

demonstrativně zmíněné podmínky, tedy jak zákaz řízení, tak i vyšší peněžitá pokuta.

Žalovaná zdůraznila, že uložení kauce dle § 125a zákona o silničním provozu a stanovení její

výše není rozhodnutím vydávaným ve správním řízení, nýbrž opatřením, kterým je policista

oprávněn zasáhnout na základě svého diskrečního oprávnění.

[16] Na základě výše uvedeného žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl jako nedůvodnou.

III. Replika žalobce k vyjádření žalované

[17] V replice k vyjádření žalované ze dne 24.7.2014 žalobce nesouhlasil s názory žalované,

zejména v tom, že v odůvodnění výběru kauce postačí jen stručné vyjádření policisty, v čem

spatřuje podezření u řidiče, že se bude vyhýbat správnímu řízení. Žalobce trval na tom, že

v dané věci bylo odůvodnění výběru kauce nedostatečné a výběr kauce tak byl nezákonný.

Obecné tvrzení policisty o arogantním přístupu žalobce, stejně jako výše sankce za přestupek,

byly nedostatečným důvodem pro výběr kauce (důvod nebyl v písemném potvrzení přesně

uveden). Aroganci řidiče nelze směšovat s jeho záměrem vyhýbat se přestupkovému řízení.

Jen stěží by bylo možno očekávat, že řidič oznamovaný policisty pro přestupek bude za to

policistům děkovat či jinak projevovat náklonost.

[18] Rozsudek Nejvyššího správního soudu, na který žalovaná odkazovala, již byl překonán

jiným rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 17.4.2014, č.j. -27, podle

něhož samotné spáchání přestupku není dostatečným důvodem pro vybrání kauce, jakožto ani

případné odmítavé či arogantní jednání řidiče. Žalobce nadto doplnil, že arogantní chování

důrazně popírá a současně tvrdil, že arogantně se naopak choval zasahující policista (viz

videozáznam).

[19] Odkaz na úřední záznam, jako jednostranný úkon policisty mimo inkriminovanou

situaci, je pro danu věc irelevantní a takový záznam nemůže být použit jako důkaz. Nadto

deklarované arogantní chování nemůže být relevantním důvodem pro podezření, že by se

žalobce mohl vyhýbat správnímu řízení.

[20] V daném případě pojali policisté podezření, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému

řízení, pouze z výše hrozící sankce a z údajného odmítavého a arogantního jednání žalobce.

Výše sankce přitom není důvodem pro výběr kauce, neboť tím je pouze důvodné podezření,

že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení. Výše sankce toto podezření apriori nezakládá.

V opačném případě by zákonodárce pro takové přestupky stanovil povinný výběr kauce.

6

pokračování

Tvrzení o arogantním jednání žalobce je dle videozáznamu z místa provedené kontroly řidiče nepravdivé.

IV. Správní spis

[21] Ze správního spisu vyplynulo, že dne 15.5.2014 vydala Policie ČR, Městské ředitelství

policie Brno, Dopravní inspektorát, žalobci „Potvrzení o převzetí kauce“. Z Potvrzení o

převzetí kauce vyplývá, že dne 15.5.2014 v 16:50 hod. zastavila hlídka policie na ul.

Ostravská v Brně žalobce jako řidiče osobního motorového vozidla zn. SEAT IBIZA, RZ:

BZN 7857, červené barvy, aby jej zkontrolovala. Žalobce porušil § 17 odst. 5 písm. b) a c)

zákona o silničním provozu, čímž naplnil skutkovou podstatu přestupku dle § 125c odst. 1

písm. ) bod 7 zákona o silničním provozu. Jelikož policejní hlídka pojala „důvodné

podezření“ (výše pokuty od 5 000 do 10 000 Kč, zákaz činnosti od půl roku do jednoho roku,

odmítavé a arogantní jednání; z uvedeného chování žalobce nebylo jasné, zda dostojí své

zákonné povinnosti), že by se žalobce mohl vyhýbat projednání věci v přestupkovém řízení,

byla mu proto uložena peněžitá kauce ve výši 10 000 Kč, jako záruka, aby se dostavil

k projednání věci u Magistrátu města Brna. Kauce byla složena žalobcem v hotovosti dne

15.5.2014 v 17:43 hod. Žalobce byl dále v Potvrzení o převzetí kauce poučen o důsledcích

vybrání kauce a o podmínkách jejího vrácení podle § 125a odst. 5 a 6 zákona o silničním

provozu. Žalobce svým podpisem na uvedeném potvrzení osvědčil, že poučení o důsledku

vybrání kauce a podmínkách jejího vrácení porozuměl s tím, že k samotné přestupkové věci

se vyjádří až před orgánem, který o ní bude rozhodovat.

[22] Ve správním spise se rovněž nachází pokladní doklad vystavený Magistrátem města

Brna, ul. Kounicova, potvrzující složení kauce ve výši 10 000 Kč.

[23] Žalobcův vlastní videozáznam situace při policejní kontrole, který žalobce soudu předložil na CD, soud pro nadbytečnost nepoužil.

V. Posouzení věci Krajským soudem v Brně

[24] Zdejší soud se v mezích žalobních bodů zabýval tím, zda lze na základě zjištěného

skutkového stavu dospět k závěru o nezákonnosti zásahu žalované, přičemž shledal, že žaloba

je důvodná.

[25] Předmětem podané žaloby učinil žalobce zásah žalované spočívající ve vybrání od něj

kance ve výši 10 000 Kč dle § 125a odst. 1 zákona o silničním provozu.

[26] Ochranu proti takovým útokům poskytuje od 1.1.2003 , soudní

řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), v , který zakotvuje možnost

podat ke správnímu soudu žalobu na ochranu proti nezákonnému zásahu, pokynu nebo

donucení správního orgánu, pokud zásah nebo jeho důsledky trvají, anebo hrozí-li jeho

opakování a jestliže se nápravy nelze domáhat jinými právními prostředky.

[27] K výběru kauce se vyjádřil Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 15.5.2014,

č.j. -43, tak, že „Proti nezákonnému postupu policisty podle § 125a zákona o

7

pokračování

provozu na pozemních komunikacích, je třeba brojit žalobou na ochranu před nezákonným

zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu ve smyslu Zásahem není

samotná výzva policisty k uhrazení kauce, ale její výběr, tedy faktické převzetí peněžních

prostředků a jejich následné zadržování, nebo alternativně zablokování či odtažení vozidla.“

[28] V dané věci žalobce od počátku přiléhavě koncipoval žalobu jako žalobu zásahovou dle a násl. a nikoliv jinou žalobu, např. proti rozhodnutí správního orgánu atd.

[29] Shora uvedené závěry byly podpořeny již předchozím rozhodnutím Nejvyššího

správního soudu ze dne 27.2.2014, č.j. -48, z něhož vyplývá, že „výběr kauce

nelze pojímat jako rozhodnutí správního orgánu ve smyslu , nýbrž proti

uložení kauce zasahujícím policistou je třeba brojit žalobou na ochranu před nezákonným

zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu ve smyslu “. Pokud jde o

obsah písemného potvrzení o převzetí kauce (bude rozebíráno níže), pak Nejvyšší správní

soud k tomu zde uvedl, že „na vymezení důvodu uložení kauce, který je třeba dle § 125a odst.

3 věty druhé zákona o pozemních komunikacích uvést v písemném potvrzení o jejím převzetí,

nelze klást nároky stejné, jako na odůvodnění správního rozhodnutí podle § 68 odst. 3

. Postačí srozumitelné a okolnostem věci odpovídající stručné vyjádření, v čem

policista spatřuje důvodné podezření, že se řidič motorového vozidla, podezřelý ze spáchání

přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, bude vyhýbat

přestupkovému řízení.“

[30] Dle § 124 odst. 10 písm. c) zákona o silničním provozu jsou příslušníci Policie České

republiky ve služebním stejnokroji při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na

pozemních komunikacích oprávněni zabránit v jízdě řidiči podle § 118a cit. zák. Podle

písm. l) téhož odstavce jsou policisté dále oprávněni vybírat kauce podle § 125a cit. zák.

[31] Dle § 125a odst. 1 zákona o silničním provozu je policista oprávněn vybrat od řidiče

motorového vozidla podezřelého ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu

na pozemních komunikacích, u kterého je důvodné podezření, že se bude vyhýbat

přestupkovému řízení, kauci od 5 000 Kč do 50 000 Kč, nejvýše však do výše hrozící peněžní

sankce za spáchaný přestupek. Složení kauce je dle odstavce 2 téhož paragrafu zárukou, že se

řidič uvedený v odstavci 1 dostaví ke správnímu orgánu k projednání přestupku proti

bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích.

[32] Podle § 125a odst. 3 zákona o silničním provozu policista poučí při výběru kauce řidiče

o důsledku vybrání kauce a podmínkách jejího vrácení a vystaví písemné potvrzení o převzetí

kauce. V písemném potvrzení musí být uveden důvod uložení kauce. Podmínky vrácení,

započtení nebo propadnutí kauce jsou upraveny v § 125a odst. 5 a 6 zákona o silničním

provozu.

[33] Jak plyne nejen z citovaných ustanovení, ale též explicitně z důvodové zprávy k zákonu

č. (v souvislosti se zakotvením institutu kauce byl do zákona o silničním

provozu vložen i institut zabránění v jízdě s účinností od 1.7.2006) uvedená novela právní

úpravy byla přijata ke zvýšení vymahatelnosti práva, a to původně zejména ve vztahu

k řidičům – cizozemcům, kteří nemají na území České republiky trvalý nebo jiný dlouhodobý

pobyt a dopustí se zde přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních

8

pokračování

komunikacích. Kauce slouží jako záruka, že osoba podezřelá ze spáchání přestupku se

dostaví ke správnímu řízení o tomto přestupku. Pokud řidič kauci nesloží, umožňuje zákon

uplatnit vůči němu zásah spočívající v zabránění v jízdě (§ 118a odst. 1 písm. i) zákona o

silničním provozu). Jedná se o instrumenty (kauce, zabránění v jízdě) zajišťující hladký

průběh správního (přestupkového) řízení.

[34] Z výše uvedeného vyplývá, že policista je oprávněn vybrat od řidiče finanční kauci od

5 000 Kč do 50 000 Kč dle § 125a odst. 1 zákona o silničním provozu za kumulativního

splnění dvou podmínek, tedy, že: 1) řidič je podezřelý ze spáchání přestupku proti bezpečnosti

a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, 2) existuje důvodné podezření, že se bude

vyhýbat přestupkovému řízení.

[35] Zákon v § 125a odst. 3 zákona o silničním provozu výslovně policistovi ukládá

povinnost dotčeného řidiče poučit o důsledku vybrání kauce a o podmínkách jejího vrácení.

Rovněž mu ukládá povinnost vystavit písemné potvrzení o převzetí kauce. V dané věci tak

policista učinil, tedy řádně poučil žalobce o důsledcích vybrání kauce a podmínkách jejího

vrácení, a dále vystavil žalobci písemné potvrzení o převzetí kauce. Vedle toho musí být

v písemném potvrzení uveden konkrétní důvod uložení kauce řidiči, a to nejen označením

aplikovaných ustanovení zákona, ale též stručným uvedením skutečností, prokazujících

splnění zákonných podmínek pro tento postup.

[36] Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15.5.2014, č.j. -43,

neplatí podezřelý kauci na základě rozhodnutí policisty o jejím výběru, ale proto, aby nebylo

přistoupeno k zablokování či odtažení jeho vozidla. Výzvou policisty k uhrazení kauce ještě

k žádnému zásahu do práv podezřelého nedochází, neboť tato výzva sama o sobě žádné

právní ani faktické účinky nemá. Zásahem je až případný výběr kauce, tedy faktické převzetí

peněžních prostředků a jejich následné zadržování. Tomu odpovídá i dikce § 125a zákona o

silničním provozu, která (kromě jedné výjimky v § 125a odst. 3 větě druhé cit. zák. - „uložení

kauce“) hovoří o výběru, převzetí či složení kauce, tedy o faktickém převzetí či předání

finančních prostředků. O nezákonný zásah spočívající ve výběru kauce a jejím držení se tak

bude jednat, pokud nebyly splněny podmínky § 125a zákona o silničním provozu pro její

výběr.

[37] Gramatickým výkladem ust. § 125a odst. 3 zákona o silničním provozu lze dovodit, že

se vystavuje písemné potvrzení o převzetí kauce, tedy o něčem, co již fakticky proběhlo,

přitom potvrzení, jak již bylo shora uvedeno, nelze považovat za rozhodnutí. V písemném

potvrzení musí být uveden důvod uložení kauce, resp. převzetí kauce. Jedná se o ochranu

podezřelého nejen v tom, že potvrzuje převzetí peněz, ale i v tom směru, že zde musí být

uvedeno, z jakého důvodu pojal policista podezření, že se bude podezřelý vyhýbat

přestupkovému řízení. Podezřelému tak umožňuje snadněji polemizovat s oprávněností

použitého důvodu v řízení před soudem. Přitom však „Potvrzení“ nemusí zjevně splňovat

nároky kladené na rozhodnutí podle , což odpovídá i povaze věci, neboť

k výběru kauce dochází v průběhu silniční kontroly (na ulici, za běžného provozu), v rámci

níž přichází v úvahu pouze uložení pokuty v blokovém řízení podmíněné souhlasem

pachatele.

9

pokračování

[38] Jak plyne z výše uvedeného shrnutí právní úpravy, pro zhodnocení zákonnosti zásahu

spočívajícího v převzetí kauce dle § 125a odst. 1 a 3 zákona o silničním provozu je

podstatným splnění dvou kumulativních podmínek.

[39] Pokud jde o podmínku existence podezření, že žalobce spáchal přestupek proti

bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, pak má soud za to, že byla

splněna (vyplývá z listin doložených žalovanou – potvrzení o převzetí kauce, úřední záznam

z 15.5.2014, oznámení přestupku z 15.5.2014, popř. úřední záznam o přestupku v silničním

provozu ze dne 19.5.2014). Videozáznam na CD z prováděné kontroly, předložený žalobcem,

soud k důkazu pro nadbytečnost neprováděl, vzhledem k okolnostem níže uvedeným, navíc

žalovaná s ním nebyla seznámena a dokazování lze provádět jen při jednání, které však ve

věci nebylo prováděno, neboť účastníci řízení vyslovili souhlas s rozhodnutím soudu bez

jednání (dle ). Soud měl navíc pochybnosti o tom, kdo záznam prováděl a zda byl

zachycen celý průběhu kontroly či spíše jen její část. Za této situace tak měl pochybnosti o

kompletnosti a objektivnosti tohoto záznamu.

[40] Z Potvrzení o převzetí kauce vyplývá, že žalobce porušil § 17 odst. 5 písm. b) a c)

zákona o silničním provozu, tedy ustanovení, která řidiči zakazují, aby předjížděl, jestliže by

se nemohl bezpečně zařadit před vozidlo nebo vozidla, která hodlá předjet, a jestliže by

ohrozil nebo omezil protijedoucí řidiče nebo ohrozil jiné účastníky provozu na pozemních

komunikacích. Tímto porušením povinností měl žalobce podle policistů naplnit skutkovou

podstatu přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 7. zákona o silničním provozu (ačkoliv

v potvrzení o převzetí kauce ani v úředním záznamu z téhož dne nebylo uvedeno písm. f) –

bylo vynecháno, z dikce aplikovaného ustanovení zákona a rovněž z ust. § 17 však bylo toto

zřejmé a jediné možné). Jak vyplynulo z Potvrzení o převzetí kauce ze dne 15.5.2014, žalobce

se k samotným přestupkům odmítl na místě vyjádřit s tím, že se k nim vyjádří až před

orgánem, který bude ve věci přestupku rozhodovat. Z oznámení přestupku ze dne 15.5.2014,

založeného ve správním spise, vyplynulo, že řidič během jízdy nerespektoval jízdní pruhy,

podjížděl odstavným pruhem, kde při přejíždění do pravého jízdního pruhu ohrozil souběžně

jedoucí motorové vozidlo, dále omezil vozidla v levém jízdním pruhu s tím, že si žalobce

takovou jízdou bezohledně počínal vůči ostatním účastníkům silničního provozu. Vedle toho

však policisté hodnotili i přílišné zatmavení předních skel v rozporu se zákonem, dále rozměr

pneumatik, neodstraněnou neplatnou dálniční známku a umístění předmětů ve výhledu. Na

základě výše uvedeného soud považoval pro účely závěru o existenci podezření ze spáchání

přestupku proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, že žalobce byl

jednoznačně podezřelým ze spáchání přestupku. Žalobce proti tomuto v žalobě nebrojil.

[41] V této souvislosti je nutno současně zdůraznit, že soud nečiní závěr o spáchání

přestupku žalobcem. K závěru o naplnění všech znaků skutkové podstaty přestupku

k rozhodnutí o vině a sankci je příslušný správní orgán projednávající přestupky na úseku

bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích.

[42] Naopak poslední podmínku, tedy existenci důvodného podezření, že se žalobce (řidič) bude vyhýbat přestupkovému řízení, soud shledal za nesplněnou.

[43] Jak již bylo uvedeno výše, účelem institutu kauce je především předcházení procesní nedosažitelnosti osoby podezřelé ze spáchání přestupku. Důvody vedoucí policistu k výběru

10

pokračování

kauce musí být řidiči sděleny a řádně následně uvedeny v příslušném potvrzení o převzetí

kauce (tj. dostatečně konkrétně, přitom postačí stručně). To platí i pro závěr pro podezření, že

se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení, které podle podmínek stanovených zákonem má

být důvodné (důvodné podezření o vyhýbání se přestupkovému řízení).

[44] Důvodnost postupu policisty, resp. aby bylo dáno ve věci podezření, že se žalobce bude

vyhýbat přestupkovému řízení, mohou být rozmanité, avšak kromě spáchání přestupku musí

být ještě dány další okolnosti, jako např. že řidič nemá na území ČR trvalé bydliště nebo má

nahlášen trvalý pobyt na obecním úřadě, popř. v minulosti se přestupkovému řízení vyhýbal,

hrozí mu pozbytí řidičského oprávnění v důsledku dosažení 12 bodů a nebo řidič sám avizuje,

že přestupkové řízení bude mařit. V nyní posuzovaném případě však tyto skutečnosti dány

nejsou, nebyla naplněna žádná skutečnost, z které by bylo možné dovozovat podezření, že se

žalobce bude vyhýbat přestupkovému řízení, resp. žalovaná žádnou takovou skutečnost

neuvedla a nedoložila. V potvrzení o převzetí kauce nebyly uvedeny konkrétní důvody

vedoucí policistu k reálnému podezření, že se žalobce bude vyhýbat přestupkovému řízení.

[45] Pokud jde o Potvrzení o převzetí kauce ze dne 15.5.2014, pak v něm bylo uvedeno, že

„vzhledem k tomu, že hlídka DI pojala ve věci důvodné podezření (výše pokuty od 5 000 do

10 000 Kč, zákaz činnosti od půl roku do jednoho roku, odmítavé a arogantní jednání. Z výše

uvedeného chování řidiče I. nebylo zcela jasné, že dostojí své zákonné povinnosti), že by se

řidič mohl vyhýbat projednání věci na Magistrátu města Brna, byla mu uložena peněžitá

kauce ve výši 10 000 Kč jako záruka, že se dostaví k projednání věci.“ Totéž bylo uvedeno

v úředním záznamu Police ČR, Městského ředitelství policie Brno, Dopravního inspektorátu,

ze dne 15.5.2014 s tím, že zde bylo ještě doplněno, že žalobce ani vozidlo neprocházelo

pátracími evidencemi informačních systémů PČR. V oznámení přestupku ze dne 15.5.2014

nebylo k eventuální důvodnosti podezření, že se bude žalobce vyhýbat přestupkovému řízení,

uvedeno nic bližšího, až na to, že žalobce s přestupky nesouhlasil a žádal o provedení

správního řízení.

[46] I pokud by soud připustil, že předmětné důvody by stačilo uvést v pouhém úředním

záznamu, pak nutno konstatovat, že důvody uvedené v tomto úředním záznamu jsou jednak

shodné s potvrzením o převzetí kauce, a jednak jsou jednotlivě i ve svém souhrnu zjevně

nedostatečné. Současně k tomu zdejší soud doplňuje, že Nejvyšší správní soud ve svém

rozsudku ze dne 17.4.2014, č.j. -27, v bodě 35 uvedl, že důvody, v nichž policie

spatřuje důvodné podezření, že se řidič bude vyhýbat přestupkovému řízení, je třeba alespoň

stručně uvést již „v příkazu k zabránění v jízdě odtažením vozidla“, a to proto, aby se s nimi

mohl kontrolovaný řidič bezprostředně seznámit (srov. k tomu rozsudek Nejvyššího

správního soudu ze dne 27.2.2014, č.j. -48, bod 24). Ačkoliv toto konstatování

provedl Nejvyšší správní soud ve vztahu k příkazu k zabránění v jízdě odtažením vozidla, má

zdejší soud za to, že uvedené závěry lze vztáhnout i na obsah Potvrzení o převzetí kauce ve

smyslu § 125a odst. 3 zákona o silničním provozu v nyní posuzované věci.

[47] Arogantní, přezíravé, agresivní nebo neslušné chování vůči policistům nelze v žádném

případě akceptovat. Přesto takové jednání nemá bez uvedení dalších či bližších okolností

žádnou spojitost se závěrem o „podezření z vyhýbání se přestupkovému řízení“. S odmítavým

chováním přestupců se zasahující policisté ve své praxi setkávají a takovou reakci lze bohužel

očekávat při zastavování vozidel policejní hlídkou. Toto negativní chování řidičů však nelze

11

pokračování

bez dalšího spojovat s případným budoucím vyhýbáním se přestupkovému řízení. I kdyby se

žalobce vůči policistům choval nevhodným způsobem, např. arogantně, přezíravě či

agresivně, nebylo by možné ani z takového jednání bez dalšího dovozovat podezření z

vyhýbání se přestupkovému řízení. Policisté v dané věci nedoložili cokoliv, co by bylo možné

vyložit jako úmysl žalobce vyhýbat se v budoucnosti přestupkovému řízení.

[48] Pokud jde o možnou nespolupráci žalobce s policejní hlídkou, že žalobce jednal

odmítavě a arogantně nebo, že s přestupky nesouhlasil a požadoval správní řízení, z čehož

mělo být rovněž vyvozováno důvodné podezření, že se bude žalobce vyhýbat přestupkovému

řízení, pak je nutno uvést, že osoba podezřelá z přestupku, je s policií povinna spolupracovat

jen do určité míry, a to dané zákazem sebeobviňování. Automaticky však nelze s tímto

spojovat podezření z vyhýbání se přestupkovému řízení (obdobně při odmítnutí projednání

věci v blokovém řízení), jak to učinili policisté v dané věci. K zákazu sebeobviňování srov.

nález Ústavního soudu ze dne 18.2.2010, sp. zn. .

[49] Lze rovněž poukázat na to, že žalobce zřejmě nemá v evidenční kartě řidiče evidován

přestupek. Dle úředního záznamu ze dne 15.5.2014 neprochází žalobce ani jeho vozidlo

pátracími evidencemi informačních systémů PČR. Současně lze poukázat na to, že žalobce

má trvalý pobyt na území České republiky a též na to, že se dříve nevyhýbal projednání

přestupku.

[50] Ze shora uvedeného výkladu lze závěrem shrnout, že v dané věci nebyly splněny

podmínky pro výběr kauce stanovené v § 125a odst. 1 a 3 zákona o silničním provozu.

Především chybělo „důvodné podezření, že se žalobce bude vyhýbat přestupkovému řízení“.

Samotná výše hrozící pokuty od 5 000 do 10 000 Kč, zákaz činnosti od půl roku do jednoho

roku či odmítavé a arogantní jednání řidiče přímo nesvědčily o tom, že se bude žalobce

vyhýbat přestupkovému řízení, resp. nenasvědčovaly důvodnému podezření, že se žalobce

bude vyhýbat přestupkovému řízení. Hrozba sankce a momentální negativní chování

podezřelého ještě nezakládají důvodné podezření, že se bude vyhýbat přestupkovému řízení.

V daném případě tak nebyla splněna nezbytná podmínka pro vybrání kauce od žalobce.

[51] Argumentace policisty nic nevypovídala o důvodném podezření z vyhýbání se

přestupkovému řízení řidiče. Dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27.2.2014, č.j.

4 Aps 9/2013-48, bod 24 a 25, má být v písemném potvrzení o převzetí kauce vymezen důvod

uložení kauce, přičemž na tyto důvody nemají být kladeny nároky stejné jako na odůvodnění

správního rozhodnutí podle . Postačí jen srozumitelné a

okolnostem věci odpovídající stručné vyjádření, v čem policista spatřuje důvodné podezření,

že se řidič podezřelý ze spáchání přestupku bude vyhýbat přestupkovému řízení. Nejvyšší

správní soud v citovaném rozsudku dále uvedl, že je třeba přihlédnout k podmínkám, za nichž

je potvrzení o převzetí kauce vystavováno (zasahujícím policistou v prostředí zásahu, při

frekvenci provozu a povětrnostní situaci, popř. za určitého chování dotčeného řidiče při

provádění silniční kontroly). V nyní projednávané věci tak lze jednoznačně požadovat

v Potvrzení o převzetí kauce uvedení srozumitelného a stručného vyjádření policisty o tom,

v čem spatřuje důvodné podezření z vyhýbání se žalobce přestupkovému řízení, byť na obsah

nelze klást nároky stejné jako na odůvodnění správního rozhodnutí. V projednávané věci toto

však nebylo splněno a v Potvrzení o převzetí kauce (ani v jiném podkladu obsaženém ve

správním spisu) nebyly sděleny konkrétní reálné důvody (důvodné podezření), pro které by se

12

pokračování

měl žalobce vyhýbat přestupkovému řízení. O relevantní důvody by šlo tehdy, pokud by

nasvědčovaly budoucí nedosažitelnosti žalobce pro účely přestupkového řízení. Takovými

důvody však nebyly ty, které osvědčovaly jen samo jednání žalobce při policejní kontrole.

V dané věci proto nebyl výběr kauce v souladu se zákonem, neboť k tomu nebyly splněny

zákonné podmínky.

VI. Závěr a náklady řízení

[52] Z výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru o nezákonnosti předmětného zásahu dle

(ve smyslu věty za středníkem vycházel soud ze

skutkového a právního stavu, který tu byl v době zásahu).

[53] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle , podle něhož

nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu

nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch

neměl. Žalobce dosáhl v řízení o žalobě plného úspěchu, a proto má právo na náhradu nákladů

řízení vůči žalované. Odměna advokáta a náhrada hotových výdajů byla stanovena podle

vyhl.č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních

služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů. V daném případě se jednalo o tři úkony

právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, replika) a tři režijní paušály, ve výši

3 x 3 100 Kč a 3 x 300 Kč [§ 7, § 9 odst. 4 písm. d), § 11 odst. 1 písm. a), d), § 13 odst. 3

advokátního tarifu], tedy celkem 10 200 Kč. K tomu byla připočtena 21% DPH ve výši 2 142

Kč, kterou je povinen advokát žalobce odvést státu z odměny a náhrady hotových výdajů jako

plátce DPH. Žalobci dále přísluší náhrada za zaplacený soudní poplatek za řízení o zásahové

žalobě ve výši 2 000 Kč. Celkem mu tedy vůči žalované byla přiznána náhrada nákladů řízení

ve výši 14 342 Kč. K jejímu zaplacení soud určil přiměřenou lhůtu.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne

jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo

jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních

zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 19. prosince 2014

JUDr. Zuzana Bystřická, v.r.

předsedkyně senátu