Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
62 A 67/2013 - 74.pdf
PDF · 0 B
No categories available
62 A 67/2013 - 74
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida
Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní
věci žalobce: Vinařství pod Martinkou s.r.o., se sídlem Brno, Francouzská 375/41,
zastoupený JUDr. Pavlem Kratochvílou, advokátem se sídlem Kyjov, Žižkova 791,
proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední
inspektorát, se sídlem Brno, Květná 15, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
27.6.2013 , č.j. SZPI/AF728-13/2013,
t a k t o :
I. Žaloba se zamítá.
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27.6.2013,
č.j. SZPI/AF728-13/2013, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno
předcházející prvostupňové rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce,
[OBRÁZEK]pokračování - 2 - 62A 67/2013
inspektorátu v Brně, ze dne 3.5.2013, č.j. SZPI/AA787-438/2013. Žalobce se podanou
žalobou rovněž domáhá zrušení i tohoto prvostupňového rozhodnutí.
I. Podstata věci
Napadeným rozhodnutím (spolu s prvostupňovým rozhodnutím) bylo
rozhodnuto tak, že víno Sylvánské zelené, jakostní víno s přívlastkem pozdní sběr,
šarže č. 1222, nelze uvést do oběhu jako jakostní víno s přívlastkem, neboť žádost o
jeho zatřídění neobsahovala zákonem stanovené požadavky (§ 26 odst. 3 písm. g/ a h/
zákona č. 321/2004 Sb. , o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících
zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o vinohradnictví a vinařství“, a
dále že vína Ryzlink rýnský, jakostní víno s přívlastkem výběr z hroznů, šarže č. 1223,
Sauvignon, jakostní víno s přívlastkem výběr z hroznů, šarže č. 1224, Tramín červený,
jakostní víno s přívlastkem výběr z hroznů, šarže č. 1225, Pálava/Veltlínské zelené,
jakostní víno s přívlastkem výběr z hroznů, šarže č. 1226, CLARET, Cabernet
Moravia, jakostní víno s přívlastkem pozdní sběr, šarže č. 1227, CLARET, Frankovka,
jakostní víno s přívlastkem výběr z hroznů, šarže č. 1228, a Chardonnay, jakostní víno
s přívlastkem pozdní sběr, šarže č. 1229, nevyhověla požadavkům, které stanoví § 26
odst. 4 písm. a) zákona o vinohradnictví a vinařství a § 12 odst. 1 a 2 vyhlášky č.
323/2004 Sb. , kterou se provádějí některá ustanovení zákona o vinohradnictví a
vinařství (dále jen „vyhláška č. 323/2004 Sb. “), neboť nebyla odebrána takovým
způsobem, aby byla reprezentativní pro celou šarži vína předkládanou k zatřídění, a
žádost o jejich zatřídění neobsahovala náležitosti, které stanoví § 26 odst. 3 písm. g) a
h) zákona o vinohradnictví a vinařství.
Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, v němž poukazoval zejména
na nezákonný postup prvostupňového orgánu a na skutečnost, že není patrné, kde byla
předmětná vína odebrána a jakým způsobem byly vzorky zabezpečeny před možnou
manipulací. Žalovaný odvolání zamítl; věcně se ztotožnil se závěry obsaženými
v prvostupňovém rozhodnutí.
II. Shrnutí žaloby
Žalobce předně namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro
nesrozumitelnost i pro nedostatek důvodů. Žalobce poukazuje na skutečnost, že ve
výroku napadeného i prvostupňového rozhodnutí absentuje uvedení právních předpisů,
podle nichž bylo rozhodováno.
Žalobce dále namítá nezákonný procesní postup před vydáním prvostupňového
rozhodnutí. Žalobce argumentuje v tom směru, že podle § 26 odst. 8 zákona
o vinohradnictví a vinařství rozhodne-li správní orgán o uvádění vína do oběhu, musí
rozhodnout i o jeho zatřídění. Podle žalobce nebylo možno rozhodnout ve smyslu
„nelze uvést do oběhu jako jakostní víno“ a „nevyhovělo požadavkům“.
[OBRÁZEK]pokračování - 3 - 62A 67/2013
Žalobce dále nesouhlasí s tím, že by jeho žádost o zatřídění neobsahovala
náležitosti, jež jsou stanoveny zákonem o vinohradnictví a vinařství, a odvolává se na
Doklad o kontrole č. D009-70394/13 ze dne 12.4.2013, kde se na straně 3 v odst. 3
uvádí, že byla podána kompletní žádost.
Žalobce dále namítá, že v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je uváděn
pouze selektovaný stav průběhu řízení, přičemž tu absentuje údaj o tom, že dne
7.3.2013 proběhlo hodnocení vín, podle jehož výsledku všechna vína vyhověla vyjma
jednoho, které bylo sestupněno.
Žalobce také namítá, že poukazoval na osobní spory, které měl s ing. P., avšak
žalovaný se touto jeho argumentací nezabýval; i z toho dovozuje žalobce
nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalobce poukazuje i na to, že mezi ním a
ing. P. proběhla neformální komunikace, což žalovaný popřel.
Žalobce rovněž podle své argumentace až do 19.4.2013 nebyl správním
orgánem seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí, konkrétně s výsledky
senzorického hodnocení vín komisí pro zatřiďování vín ze dne 7.3.2013. Žalobce tu
poukazuje na neobvyklý postup – předání dílčích vzorků C k ověření identity do
laboratoře správního orgánu, přitom z připojených protokolů o zkoušce nelze zjistit,
jaké víno bylo do laboratoře dodáno, kde byly vzorky odebrány a jak byla zajištěna
nemožnost manipulace se vzorky.
Ze shora uvedených důvodů žalobce navrhuje zrušení napadeného i jemu
předcházejícího rozhodnutí. Žalobce setrval na svém procesním postoji po celou dobu
řízení před zdejším soudem.
III. Shrnutí vyjádření žalovaného
Žalovaný setrvává na závěrech prezentovaných v napadeném rozhodnutí,
jednotlivé body žalobní argumentace odmítá a žalobu navrhuje jako nedůvodnou
zamítnout. I žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před
soudem.
IV. Posouzení věci
Žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s.ř.s. “) osobou oprávněnou (§ 65 odst.
1 s.ř.s. ). Žaloba je přípustná (zejména § 65 , § 68 a § 70 s.ř.s. ).
Žaloba není důvodná.
Žalobce předně namítá, že ve výrocích obou po sobě následujících rozhodnutí
není uveden odkaz na ustanovení právních předpisů, podle nichž bylo rozhodováno.
pokračování - 4 - 62A 67/2013
V tom mu dává zdejší soud zapravdu, nejde však o vadu, jež by činila napadené
rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost či nedostatek důvodů. Výrok
napadeného rozhodnutí v kombinaci s výrokem rozhodnutí prvostupňového se jeví
jako jednoznačný. V prvostupňovém rozhodnutí bylo rozhodnuto zjevně tak, že víno
Sylvánské zelené, jakostní víno s přívlastkem pozdní sběr, šarže č. 1222, nelze uvést
do oběhu jako jakostní víno s přívlastkem z toho důvodu, že žádost o jeho zatřídění
neobsahovala zákonem stanovené požadavky, a že další vína uvedená ve výrokové
části tohoto rozhodnutí nevyhověla požadavkům podle zákona o vinohradnictví a
vinařství a vyhlášky č. 323/2004 Sb. , neboť nebyla odebrána takovým způsobem, aby
byla reprezentativní pro celou šarži vína předkládanou k zatřídění, a žádost o jejich
zatřídění neobsahovala všechny náležitosti. Pokud pak jde o rozhodnutí napadené,
z něj se jasně podává, o jakém podání bylo rozhodováno (odvolání žalobce proti
prvostupňovému rozhodnutí) a jak bylo rozhodnuto (odvolání se zamítá). Z obou
postupně vydaných rozhodnutí je tak jasně seznatelné, jakým způsobem bylo
v žalobcově věci rozhodnuto. Nadto výroky obou postupně vydaných rozhodnutí
korespondují s obsahem jejich odůvodnění. Pouhým neuvedením odkazu na příslušná
ustanovení správního řádu nemohlo dojít k založení nepřezkoumatelnosti napadeného
či jemu předcházejícího prvostupňového rozhodnutí. V této části tedy žaloba není
důvodná.
Další část žalobní argumentace je založena na tvrzení, podle něhož poté, co je
konstatováno, že lze uvést vína do oběhu, nelze již rozhodnout dle § 26 zákona
o vinohradnictví a vinařství jinak než o zatřídění vína. Tato argumentace je nosným
bodem žalobní argumentace. Ani tu nedává zdejší soud žalobci zapravdu.
Podle § 26 odst. 1 zákona o vinohradnictví a vinařství podléhá zatřídění vína a)
jakostní víno, b) jakostní víno s přívlastkem, c) jakostní šumivé víno stanovené oblasti,
d) aromatické jakostní šumivé víno stanovené oblasti, e) pěstitelský sekt, f) jakostní
perlivé víno, g) jakostní likérové víno, pokud je vyrobeno z vinných hroznů sklizených
ve vinařské oblasti Morava nebo ve vinařské oblasti Čechy a nebylo zatříděno podle
§ 23 zákona o vinohradnictví a vinařství. Podle § 26 odst. 2 téhož zákona žádost o
zatřídění vína uvedeného v § 26 odstavci 1 tohoto zákona musí před jeho uvedením do
oběhu podat výrobce vždy na celou šarži, která je uvedena v žádosti. Náležitosti
žádosti jsou stanoveny v § 26 odst. 3 zákona o vinohradnictví a vinařství, podle něhož
žádost o zatřídění vína obsahuje kromě náležitostí stanovených správním řádem
a) identifikační číslo osoby, b) obchodní označení vína určeného k zatřídění, popřípadě
uvedení roku sklizně vinných hroznů a názvu odrůdy, případně odrůd, c) množství
zatřiďovaného vína v litrech, d) označení všech nádob, ve kterých je víno příslušné
šarže, uvedené v žádosti o zatřídění vína, skladováno v době odběru vzorků vína, nebo
počet naplněných lahví a místo jejich uložení v době odběru vzorků zatřiďovaného
vína, e) vinařskou oblast, případně vinařskou podoblast, ze které víno pochází, f)
označení šarže, g) požadované zatřídění vína; u vína s přívlastkem druh a číslo
dokladu, kterým byl ověřen původ, cukernatost a hmotnost, popřípadě odrůda nebo
pokračování - 5 - 62A 67/2013
směs odrůd anebo napadení ušlechtilou plísní šedou Botrytis cinerea P. vinných
hroznů, z nichž bylo víno vyrobeno, h) obchodní označení vína již dříve zatříděného,
které bylo použito k výrobě vína uvedeného v žádosti, dále jeho šarži, množství
v litrech a evidenční číslo jakosti.
Podle § 26 odst. 4 zákona o vinohradnictví a vinařství před podáním žádosti o
zatřídění vína výrobce a) provede odběr vzorků vína za účelem provedení rozboru
vína; po odběru vzorků již nelze toto víno scelovat, ani s ním provádět žádné jiné
technologické nebo enologické postupy nebo ošetření, s výjimkou těch, které vyžaduje
obvyklá péče o víno, a b) zajistí na svoje náklady rozbor vína v akreditované
laboratoři (dále jen „laboratoř“) akreditovanými metodami stanovenými pro rozbory
vína právními předpisy. Podle § 26 odst. 6 zákona o vinohradnictví a vinařství po
doručení výsledků rozboru vína z laboratoře podá výrobce žádost podle odstavce 3
inspekci (prvostupňovému orgánu); k žádosti přiloží a) výsledky rozboru vína
z laboratoře na jednotlivé šarže vína podle předpisů Evropské unie, b) doklad o
zaplacení správního poplatku podle zvláštního právního předpisu. Podle § 26 odst. 8
zákona o vinohradnictví a vinařství inspekce provede hodnocení vína a poté rozhodne,
zda toto víno lze uvést do oběhu. Pokud toto víno lze uvést do oběhu, inspekce
rozhodne o jeho zatřídění. U jakostního vína a jakostního vína s přívlastkem je
součástí zatřídění i uvedení příslušného druhu.
Podle § 26 odst. 12 zákona o vinohradnictví a vinařství prováděcí právní
předpis stanoví způsob odběru a velikost vzorků vín uvedených v § 26 odstavci 1
téhož zákona a přípustné odchylky od výsledků rozboru z laboratoře. Podle § 12 odst.
1 vyhlášky č. 323/2004 Sb. se odběr vzorků vína podle § 26 odst. 4 zákona o
vinohradnictví a vinařství provádí tak, že se odebere a) dílčí vzorek A pro potřebu
rozboru z laboratoře - jedna láhev o minimálním objemu 1 litr, u vína již
nalahvovaného tolik lahví, aby jejich celkový objem činil nejméně 1 litr, b) dílčí
vzorek B pro smyslové hodnocení vína - jedna láhev o minimálním objemu 0,5 litru, u
vína již nalahvovaného tolik lahví, aby jejich celkový objem činil nejméně 0,5 litru, c)
dílčí vzorek C k uložení jako referenční vzorek u inspekce k případnému prověření
výsledků rozborů z laboratoře nebo k ověření identity zatřiďované šarže vína nebo
jako záložní vzorek ke smyslovému hodnocení vína v případě, že by byl dílčí vzorek B
nevyhovující po korku - jedna láhev o minimálním objemu 1 litr, u vína již
nalahvovaného tolik lahví, aby jejich celkový objem činil nejméně 1 litr. Podle § 12
odst. 2 vyhlášky č. 323/2004 Sb. předkládané dílčí vzorky vína A, B a C musí být
odebrány takovým způsobem, aby byly reprezentativní pro celou šarži vína
předkládanou k zatřídění.
Z výše uvedeného tedy především vyplývá, že žádost o zatřídění vína se
vztahuje na celou šarži vína. Za tímto účelem jsou odebrány tři vzorky vína, z nichž
vzorek A je určen pro laboratorní zhodnocení, vzorek B je určen pro senzorické
hodnocení a vzorek C je vzorkem referenčním. Každý z těchto vzorků musí přitom
pokračování - 6 - 62A 67/2013
zastupovat totožnou šarži toho vína, jež je předkládáno k zatřídění. Poté je
rozhodováno o tom, zda lze vína uvést do oběhu. Pakliže správní orgán dospěje
k závěru, že toto víno lze uvést do oběhu, následně rozhoduje o jeho zatřídění.
Ze správního spisu vyplynulo, že dne 5.3.2013 byla žalobcem podána žádost o
zatřídění výše specifikovaných vín, jehož přílohu tvořily protokoly o zkoušce o
analytickém rozboru vína. Dne 8.3.2013 byl žalobce seznámen s výsledky
senzorického hodnocení vína komisí prvostupňového správního orgánu č. 28/13 ze dne
7.3.2013 a byla mu stanovena lhůta tří pracovních dnů k vyjádření. Dále dne 19.4.2013
bylo žalobci oznámeno rozšíření podkladů pro vydání rozhodnutí. Součástí správního
spisu se tak staly protokoly o zkoušce č. O001-70355/13/A01 až O001-70355/13/A08.
Dne 26.4.2013 bylo žalobci oznámeno další rozšíření podkladů pro vydání
rozhodnutí. V tomto případě se jednalo doklad o kontrole č. D009-70394/13 ze dne
12.4.2013, včetně jeho přílohy - evidenční knihy a fotodokumentace dílčích vzorků C
předmětných vín ze dne 8.3.2013. Ještě téhož dne byl žalobce vyzván k doplnění
žádosti o zatřídění vína ze dne 5.3.2013 s odůvodněním, že bylo zjištěno, že žalobce
předmětná vína vyrobil z vín, která již komisí hodnocena byla a dne 15.2.2013 bylo
rozhodnuto o jejich zatřídění. Součástí správního spisu je i vyjádření žalobce k této
výzvě, kde uvádí, že tuto žádost nedoplní, neboť je perfektní, a kde se odvolává doklad
o kontrole č. D009-70394/13 ze dne 12.4.2013, v němž se podle žalobce uvádí, že
žádost byla již dne 5.3.2013 kompletní.
Pokud jde o otázku, zda byl prvostupňový orgán poté, co předmětné vzorky vín
prošly senzorickým hodnocením, oprávněn vydat rozhodnutí o tom, že tato vína nelze
uvést do oběhu, pak s ohledem na § 26 odst. 8 zákona o vinohradnictví a vinařství
musí zdejší soud dospět k závěru, že skutečnost, že komise pro zatřiďování vín
předložená vína posoudí jako vyhovující a dle senzorického testu je „schválí“, sama o
sobě nevylučuje odlišný závěr správního orgánu v rozhodnutí o zatřídění.
Posouzení komisí je podkladem rozhodnutí inspekce (prvostupňového orgánu).
Rozhodnutí o zatřídění vína i rozhodnutí o uvedení vína do oběhu předchází správní
řízení. Na správní řízení se aplikuje správní řád (§ 26 odst. 3 zákona o vinohradnictví a
vinařství). Základní zásadou, jíž se prvostupňový správní orgán (i žalovaný) musel
řídit, je zásada materiální pravdy podle § 3 správního řádu , podle níž nevyplývá-li ze
zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž
nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s
požadavky uvedenými v § 2 správního řádu . Podkladem pro rozhodnutí tedy mohou
být i jiné dokumenty, než ty, které jsou výslovně uvedeny v zákoně (tu tedy podaná
žádost, protokoly o zkoušce o analytickém rozboru vína a výsledky senzorického
hodnocení vína komisí).
Jestliže tedy § 26 odst. 8 zákona o vinohradnictví a vinařství stanoví pravidlo, podle něhož inspekce (coby prvostupňový orgán) provede hodnocení vína a poté
pokračování - 7 - 62A 67/2013
rozhodne, zda toto víno lze uvést do oběhu, a na něj navazující pravidlo, podle něhož
pokud toto víno lze uvést do oběhu, inspekce rozhodne o jeho zatřídění, pak
rozhodnout o zatřídění vína lze pouze za předpokladu, že je rozhodnuto o tom, že víno
lze uvést do oběhu. Konstrukce, kterou automaticky dovozuje žalobce ohledně
nutného zatřídění vína poté, co je komisí pro zatřiďování vín po senzorickém testu
schváleno, z uvedeného ustanovení neplyne. Pokud by tedy v rámci správního řízení
(na základě souboru všech podkladů) bylo zjištěno, že vzorky vína a žádost
nesplňovala zákonné náležitosti, mohlo být vydáno rozhodnutí, jehož výrok by se
„odlišoval“ od závěru komise pro zatřiďování vín coby jednoho z podkladů
rozhodnutí. V této otázce tedy zdejší soud žalobci zapravdu nedává.
Nutně navazující otázkou tedy je, zda „odlišný“ závěr byl učiněn v posuzované
věci na základě shromážděných podkladů rozhodnutí oprávněně. Zodpovězení této
otázky souvisí s dalším bodem žalobní argumentace, podle něhož žalobcova žádost o
zatřídění vína byla v době podání kompletní.
Žalobci bylo prvostupňovým orgánem vytýkáno, že předmětná vína byla
vyrobena z vín, která komisí pro hodnocení a zatřiďování vín již hodnocena byla – a
byla pro ně vydána i příslušná rozhodnutí o zatřídění vín, avšak tato skutečnost nebyla
v žádosti vyznačena. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce byl vyzván, aby doplnil
pole „Opakovaně zatřiďované víno: původní evidenční č. jakosti a č. ověření“. Této
výzvě žalobce nevyhověl. Samotné údaje v evidenčních knihách, z nichž má podle
žalovaného vyplývat, že tato vína již v minulosti zatříděna byla, žalobce
nezpochybňuje; nečinil tak ani v žalobě, ani při jednání, které u zdejšího soudu ve věci
proběhlo.
Nemůže obstát argument žalobce, že závěr o tom, že byla podána kompletní
žádost, plyne z dokladu o kontrole č. D009-70394/13 ze dne 12.4.2013. Poznámka
v tomto směru, jíž je doklad opatřen, nemůže být pokládána za určující závěr ohledně
úplnosti podané žádosti, už z toho důvodu, že samotná kontrola se k úplnosti podané
žádosti nemohla vyjadřovat, nadto v době, kdy kontrola probíhala, nemusela být (a
v posuzované věci zjevně ani nebyla) skutečnost, že žalobce podal žádost pro již
zatříděná vína, prvostupňovému orgán známa. Výzva k doplnění žádosti o zatřídění
vína s odůvodněním, že bylo zjištěno, že žalobce předmětná vína vyrobil z vín, která
již komisí hodnocena byla, navazovala na kontrolu dne 12.4.2013.
Žalobce v této souvislosti namítal odklon žalovaného (a prvostupňového
orgánu) od předchozí správní praxe a tvrdil, že v minulosti prvostupňový orgán
postupoval tak, že poté, co víno bylo komisí pro zatřiďování vín po senzorickém testu
schváleno, docházelo k jeho automatickému zatřídění. Argumentuje též porušením
vnitřních předpisů žalovaného (jednacího řádu komise pro zatřiďování vín řádu), které
takový postup předvídají. Odlišná předchozí správní praxe žalovaného není zdejšímu
soudu známa, žalovaný ji za srovnatelných skutkových okolností vylučuje a žalobce,
pokračování - 8 - 62A 67/2013
přestože ji tvrdil, ji ani v žalobě, ani u jednání soudu nikterak nekonkretizoval. Zdejší
soud je navíc toho názoru, že i kdyby praxe automatického zatřídění vína po schválení
v senzorickém testu byla obecně obvyklá, nic nemohlo prvostupňovému orgánu bránit,
aby o zatřídění nerozhodl, pokud v dalším průběhu řízení (poté, co víno prošlo
senzorickým testem) vyvstaly pochybnosti ohledně splnění podmínek pro zatřídění. Ty
skutečně mohly vyvstat v souvislosti s opakovanou žádostí žalobce o zatřídění ve
vztahu k vínům týchž odrůd v průběhu jednoho měsíce v období únor – březen 2013.
Postup prvostupňového orgánu tedy nejen neporušuje pravidla podle § 26 zákona o
vinohradnictví a vinařství a podle vyhlášky č. 323/2004 Sb. , nýbrž respektuje také
pravidlo o zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, podle § 3
správního řádu . Tímto pravidlem se prvostupňový orgán musel řídit v průběhu celého
správního řízení a podle zdejšího soudu to také činil.
Dále žalobce namítal, že v prvostupňovém rozhodnutí nebyl popsán ucelený
průběh řízení; podle žalobce tu chyběla informace, že dne 7.3.2013 proběhlo
hodnocení vín, kterému vyhověla všechna hodnocená vína vyjma jediného. Zdejší
soud je toho názoru, že ačkoli tato skutečnost není skutečně zachycena v textu
prvostupňového rozhodnutí, informace o hodnocení vín je součástí správního spisu a
ze žalobcovy argumentace vyplývá, že žalobce byl s touto skutečností prokazatelně
seznámen. Jestliže tuto skutečnost prvostupňový orgán nepokládal za nosný důvod
svého rozhodnutí, a proto ji nezmiňoval, jestliže tím nebyla žalobci „zatajena“, jestliže
nyní nezůstala utajena ani před zdejším soudem (v napadeném druhostupňovém
rozhodnutí, které je předmětem přezkumu zdejším soudem, se tato informace již
objevuje) a jestliže nyní žalobce jasně neuvádí, v čem se jej neuvedené této skutečnosti
v prvostupňovém rozhodnutí mělo dotknout, a ani zdejší soud žádný negativní dopad
neuvedení této skutečnosti na práva žalobce nedovozuje, nejde o vadu, jež by se mohla
projevit v (ne)přezkoumatelnosti nebo dokonce v (ne)zákonnosti rozhodování
prvostupňového správního orgánu a žalovaného.
Žalobce také tvrdí, že namítal podjatost úřední osoby ing. P. a dovozoval, že
tato jeho námitka zůstala nevypořádána. Ze správního spisu plyne, že správní řízení
bylo zahájeno dne 5.3.2013. O tom, že ing. P. je úřední osobou, která věc u
prvostupňového orgánu administruje, věděl žalobce již ode dne 8.3.2013, kdy mu byla
doručena písemnost podepsaná ing. P. coby „tajemníkem komise“. Žalobce proti této
osobě poprvé vystupuje až ve svém vyjádření ze dne 29.4.2013 tak, že „…Vzhledem
k výše uvedenému a zcela zjevnému dlouhotrvajícímu nezákonnému postupu Ing. P. B.,
za nímž stojí nepochybně i negativní osobní vztahy Ing. P. B. vůči účastníku řízení, a
ze strany ředitele inspektorátu v Brně nejsou činěny žádné kroky ke sjednání nápravy,
je účastník řízení nucen celou věc předat k prošetření kanceláři ministra
zemědělství….“ To lze vnímat jednak jako formu stížnosti na dosavadní postup této
úřední osoby v průběhu správního řízení a avízo předání věci Ministerstvu zemědělství
(to samo o sobě není otázkou podjatosti), jednak jako avízo údajných negativních
osobních vztahů této úřední osoby a žalobce. Pokud však má být námitka podjatosti
pokračování - 9 - 62A 67/2013
ing. P. opřena o tyto údajné negativní osobní vztahy a z ničeho neplyne, že by tyto
vztahy vznikly až v průběhu správního řízení (resp. po 8.3.2013), pak prvostupňový
správní orgán a následně i žalovaný postupovali správně, pokud k takto dne 29.4.2013
koncipovanému avízu údajných negativních osobních vztahů nepřihlíželi. Podle § 14
odst. 2 věty první správního řádu účastník řízení může namítat podjatost úřední osoby,
jakmile se o ní dozví. Podle § 14 odst. 2 věty druhé správního řádu k námitce se
nepřihlédne, pokud účastník řízení o důvodu vyloučení prokazatelně věděl, ale bez
zbytečného odkladu námitku neuplatnil. Věděl-li tedy žalobce o údajných negativních
vztazích s ing. P., pak měl tuto skutečnost ve smyslu možné podjatosti
prvostupňovému správnímu orgánu avizovat bez zbytečného odkladu po dni 8.3.2013.
Neučinil-li tak, pak dostatečnou oporou k postupu žalovaného, který k žalobcově
argumentaci v jeho vyjádření ze dne 29.4.2013 skutečně zjevně nepřihlížel, je pravidlo
podle § 14 odst. 2 věty druhé správního řádu . Ani tu tedy není žaloba důvodná.
Pokud žalobce namítá, že došlo mezi ním a ing. P. k neformální komunikaci,
tato námitka nebyla v žalobě naplněna žádným obsahem. Snažil-li se žalobce u jednání
tuto námitku upřesnit v tom směru, že ing. P. s jednatelem žalobce neformálně
(telefonicky) komunikoval v průběhu správního řízení, namísto písemné, řádně
zdokumentované komunikace (jejím založením do správního spisu), pak tuto
skutečnost žalobce stavěl do souvislosti se vzájemnými antipatiemi jednatele žalobce a
ing. P., když z toho dovozoval, že „to, co bylo takto vykomunikováno, nebylo
dodrženo“. To však, měl-li to být důsledek dřívějších negativních osobních vztahů,
mohlo být předmětem řádně (a včas) uplatněné námitky podjatosti, což nebylo, jak je
shora uvedeno. Co se týče namítané nepřezkoumatelnosti, tu soud odkazuje na stranu
16 napadeného rozhodnutí, kde se žalobce dostatečným způsobem s touto argumentací
vypořádal.
Jestliže žalobce dále namítá možnost manipulace se vzorky, ani tu nelze dovodit
důvodnost žaloby. Podle § 12 odst. 1 vyhlášky č. 323/2004 Sb. se pro účely zatřídění
vína odebírají tři vzorky, z nichž vzorek C je referenční a může sloužit právě k účelům
ověření. Vzorek byl takto i odebrán. Pokud jde o totožnost vzorků C a vzorků vína, jež
byly skutečně předloženy ke zkoušce, pak identifikační údaje z protokolu o zkoušce
týkající se jednotlivých vín se shodují. Dále jsou součástí spisu vedle těchto protokolů
z akreditované laboratoře i fotografie vzorků, kde jsou rovněž uvedeny tytéž
identifikační údaje jako v žádosti. Žádné okolnosti, jež by vzbuzovaly pochybnosti
v tom směru, že se vzorky bylo manipulováno, ze spisu neplynou. Pokud žalobce
tvrdí, že k manipulaci došlo, musel by za toho stavu přednést především konkrétní
tvrzení, z něhož by pochybnosti o manipulaci mohly plynout. Nic konkrétního ohledně
možné manipulace však žalobce netvrdil, logicky tak nemohl na podporu jakýchkoli
konkrétních tvrzení navrhnout konkrétní dokazování. Má-li pochybnost ohledně
možné manipulace pramenit z toho, že fotodokumentace vzorků byla pořízena až ve
fázi předání laboratoři, nikoli jejich přebírání prvostupňovým orgánem, pak žádné
ustanovení žádného právního předpisu prvostupňovému orgánu neukládalo, aby
[OBRÁZEK]pokračování - 10 - 62A 67/2013
pořizoval fotografie (a nemohlo mu tedy ani ukládat, v jakém okamžiku je má
pořizovat). Pouhý okamžik pořízení fotodokumentace, resp. její nepořízení k určitému
okamžiku, tedy nezakládá ani nezákonnost postupu prvostupňového orgánu (a
následně žalovaného), ani nemůže být podkládán za reálně způsobilý vyvolat
pochybnosti ohledně možné manipulace se vzorky.
Pokud jde o žalobní argumentaci ohledně nezapečetěných lahví, pak ani jejich
nezapečetění nemůže přivodit důvodnost žaloby. Napadené rozhodnutí se této otázce
podrobně věnuje na str. 16 – 19, přitom tam obsaženým dílčím závěrům žalovaného
nelze ničeho podstatného vytknout. Zdejší soud přezkoumává zákonnost postupu
správních orgánů, které ve věci rozhodovaly, a tedy je podstatné, zda tento postup
proběhl v souladu s § 26 zákona o vinohradnictví a vinařství a s § 12 vyhlášky č.
323/2004 Sb. Rozpor s tam uvedenými pravidly zdejší soud nedovozuje, ostatně ani
žalobce porušení žádného tam konkrétně obsaženého pravidla v této souvislosti
nenamítá.
Za tohoto stavu nebylo třeba dokazovat žalobcem navrhovaným výslechem
svědků; postup ve správním řízení je dokumentován obsahem správního spisu a otázky
vzájemných antipatií jednatele žalobce a ing. P. mohly být předmětem řádně (a včas)
uplatněné námitky podjatosti, jak je shora uvedeno.
V. Závěr
Zdejší soud tedy neshledal žádný z uplatněných žalobních bodů důvodným a
nad rámec těchto bodů nezjistil žádnou vadu, jež by atakovala zákonnost napadeného
rozhodnutí a k níž by měl přihlédnout z úřední povinnosti. Ze shora uvedených důvodů
tedy byla žaloba jako nedůvodná podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítnuta.
VI. Náklady řízení
O nákladech řízení zdejší soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce nebyl
ve věci úspěšným, a proto mu právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému
nenáleží; to náleží žalovanému proti žalobci, zdejší soud má však za to, že mu žádné
náklady přesahující jeho běžné náklady úřední činnosti nevznikly, a proto zdejší soud
rozhodl tak, že žalovanému, byť procesně úspěšnému, se náhrada nákladů řízení
nepřiznává.
P o u č e n í :
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne
jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího
správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje
Nejvyšší správní soud.
pokračování - 11 - 62A 67/2013
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým
označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí).
Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty
nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze
prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. a
kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž
směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy
mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to
neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej
zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie.
V Brně dne 13. listopadu 2014
David Raus předseda senátu