Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

62 A 67/2013 - 74

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida

Rause, Ph.D. a soudců Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka v právní

věci žalobce: Vinařství pod Martinkou s.r.o., se sídlem Brno, Francouzská 375/41,

zastoupený JUDr. Pavlem Kratochvílou, advokátem se sídlem Kyjov, Žižkova 791,

proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední

inspektorát, se sídlem Brno, Květná 15, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne

27.6.2013 , č.j. SZPI/AF728-13/2013,

t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 27.6.2013,

č.j. SZPI/AF728-13/2013, kterým bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno

předcházející prvostupňové rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce,

[OBRÁZEK]pokračování - 2 - 62A 67/2013

inspektorátu v Brně, ze dne 3.5.2013, č.j. SZPI/AA787-438/2013. Žalobce se podanou

žalobou rovněž domáhá zrušení i tohoto prvostupňového rozhodnutí.

I. Podstata věci

Napadeným rozhodnutím (spolu s prvostupňovým rozhodnutím) bylo

rozhodnuto tak, že víno Sylvánské zelené, jakostní víno s přívlastkem pozdní sběr,

šarže č. 1222, nelze uvést do oběhu jako jakostní víno s přívlastkem, neboť žádost o

jeho zatřídění neobsahovala zákonem stanovené požadavky (§ 26 odst. 3 písm. g/ a h/

, o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících

zákonů, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o vinohradnictví a vinařství“, a

dále že vína Ryzlink rýnský, jakostní víno s přívlastkem výběr z hroznů, šarže č. 1223,

Sauvignon, jakostní víno s přívlastkem výběr z hroznů, šarže č. 1224, Tramín červený,

jakostní víno s přívlastkem výběr z hroznů, šarže č. 1225, Pálava/Veltlínské zelené,

jakostní víno s přívlastkem výběr z hroznů, šarže č. 1226, CLARET, Cabernet

Moravia, jakostní víno s přívlastkem pozdní sběr, šarže č. 1227, CLARET, Frankovka,

jakostní víno s přívlastkem výběr z hroznů, šarže č. 1228, a Chardonnay, jakostní víno

s přívlastkem pozdní sběr, šarže č. 1229, nevyhověla požadavkům, které stanoví § 26

odst. 4 písm. a) zákona o vinohradnictví a vinařství a § 12 odst. 1 a 2 vyhlášky č.

, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o vinohradnictví a

vinařství (dále jen „ “), neboť nebyla odebrána takovým

způsobem, aby byla reprezentativní pro celou šarži vína předkládanou k zatřídění, a

žádost o jejich zatřídění neobsahovala náležitosti, které stanoví § 26 odst. 3 písm. g) a

h) zákona o vinohradnictví a vinařství.

Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, v němž poukazoval zejména

na nezákonný postup prvostupňového orgánu a na skutečnost, že není patrné, kde byla

předmětná vína odebrána a jakým způsobem byly vzorky zabezpečeny před možnou

manipulací. Žalovaný odvolání zamítl; věcně se ztotožnil se závěry obsaženými

v prvostupňovém rozhodnutí.

II. Shrnutí žaloby

Žalobce předně namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro

nesrozumitelnost i pro nedostatek důvodů. Žalobce poukazuje na skutečnost, že ve

výroku napadeného i prvostupňového rozhodnutí absentuje uvedení právních předpisů,

podle nichž bylo rozhodováno.

Žalobce dále namítá nezákonný procesní postup před vydáním prvostupňového

rozhodnutí. Žalobce argumentuje v tom směru, že podle § 26 odst. 8 zákona

o vinohradnictví a vinařství rozhodne-li správní orgán o uvádění vína do oběhu, musí

rozhodnout i o jeho zatřídění. Podle žalobce nebylo možno rozhodnout ve smyslu

„nelze uvést do oběhu jako jakostní víno“ a „nevyhovělo požadavkům“.

[OBRÁZEK]pokračování - 3 - 62A 67/2013

Žalobce dále nesouhlasí s tím, že by jeho žádost o zatřídění neobsahovala

náležitosti, jež jsou stanoveny zákonem o vinohradnictví a vinařství, a odvolává se na

Doklad o kontrole č. D009-70394/13 ze dne 12.4.2013, kde se na straně 3 v odst. 3

uvádí, že byla podána kompletní žádost.

Žalobce dále namítá, že v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je uváděn

pouze selektovaný stav průběhu řízení, přičemž tu absentuje údaj o tom, že dne

7.3.2013 proběhlo hodnocení vín, podle jehož výsledku všechna vína vyhověla vyjma

jednoho, které bylo sestupněno.

Žalobce také namítá, že poukazoval na osobní spory, které měl s ing. P., avšak

žalovaný se touto jeho argumentací nezabýval; i z toho dovozuje žalobce

nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalobce poukazuje i na to, že mezi ním a

ing. P. proběhla neformální komunikace, což žalovaný popřel.

Žalobce rovněž podle své argumentace až do 19.4.2013 nebyl správním

orgánem seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí, konkrétně s výsledky

senzorického hodnocení vín komisí pro zatřiďování vín ze dne 7.3.2013. Žalobce tu

poukazuje na neobvyklý postup – předání dílčích vzorků C k ověření identity do

laboratoře správního orgánu, přitom z připojených protokolů o zkoušce nelze zjistit,

jaké víno bylo do laboratoře dodáno, kde byly vzorky odebrány a jak byla zajištěna

nemožnost manipulace se vzorky.

Ze shora uvedených důvodů žalobce navrhuje zrušení napadeného i jemu

předcházejícího rozhodnutí. Žalobce setrval na svém procesním postoji po celou dobu

řízení před zdejším soudem.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

Žalovaný setrvává na závěrech prezentovaných v napadeném rozhodnutí,

jednotlivé body žalobní argumentace odmítá a žalobu navrhuje jako nedůvodnou

zamítnout. I žalovaný setrval na svém procesním postoji po celou dobu řízení před

soudem.

IV. Posouzení věci

Žaloba byla podána včas ( , soudní řád

správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “) osobou oprávněnou ( odst.

1 ). Žaloba je přípustná (zejména , a ).

Žaloba není důvodná.

Žalobce předně namítá, že ve výrocích obou po sobě následujících rozhodnutí

není uveden odkaz na ustanovení právních předpisů, podle nichž bylo rozhodováno.

pokračování - 4 - 62A 67/2013

V tom mu dává zdejší soud zapravdu, nejde však o vadu, jež by činila napadené

rozhodnutí nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost či nedostatek důvodů. Výrok

napadeného rozhodnutí v kombinaci s výrokem rozhodnutí prvostupňového se jeví

jako jednoznačný. V prvostupňovém rozhodnutí bylo rozhodnuto zjevně tak, že víno

Sylvánské zelené, jakostní víno s přívlastkem pozdní sběr, šarže č. 1222, nelze uvést

do oběhu jako jakostní víno s přívlastkem z toho důvodu, že žádost o jeho zatřídění

neobsahovala zákonem stanovené požadavky, a že další vína uvedená ve výrokové

části tohoto rozhodnutí nevyhověla požadavkům podle zákona o vinohradnictví a

vinařství a , neboť nebyla odebrána takovým způsobem, aby

byla reprezentativní pro celou šarži vína předkládanou k zatřídění, a žádost o jejich

zatřídění neobsahovala všechny náležitosti. Pokud pak jde o rozhodnutí napadené,

z něj se jasně podává, o jakém podání bylo rozhodováno (odvolání žalobce proti

prvostupňovému rozhodnutí) a jak bylo rozhodnuto (odvolání se zamítá). Z obou

postupně vydaných rozhodnutí je tak jasně seznatelné, jakým způsobem bylo

v žalobcově věci rozhodnuto. Nadto výroky obou postupně vydaných rozhodnutí

korespondují s obsahem jejich odůvodnění. Pouhým neuvedením odkazu na příslušná

ustanovení nemohlo dojít k založení nepřezkoumatelnosti napadeného

či jemu předcházejícího prvostupňového rozhodnutí. V této části tedy žaloba není

důvodná.

Další část žalobní argumentace je založena na tvrzení, podle něhož poté, co je

konstatováno, že lze uvést vína do oběhu, nelze již rozhodnout dle § 26 zákona

o vinohradnictví a vinařství jinak než o zatřídění vína. Tato argumentace je nosným

bodem žalobní argumentace. Ani tu nedává zdejší soud žalobci zapravdu.

Podle § 26 odst. 1 zákona o vinohradnictví a vinařství podléhá zatřídění vína a)

jakostní víno, b) jakostní víno s přívlastkem, c) jakostní šumivé víno stanovené oblasti,

d) aromatické jakostní šumivé víno stanovené oblasti, e) pěstitelský sekt, f) jakostní

perlivé víno, g) jakostní likérové víno, pokud je vyrobeno z vinných hroznů sklizených

ve vinařské oblasti Morava nebo ve vinařské oblasti Čechy a nebylo zatříděno podle

§ 23 zákona o vinohradnictví a vinařství. Podle § 26 odst. 2 téhož zákona žádost o

zatřídění vína uvedeného v § 26 odstavci 1 tohoto zákona musí před jeho uvedením do

oběhu podat výrobce vždy na celou šarži, která je uvedena v žádosti. Náležitosti

žádosti jsou stanoveny v § 26 odst. 3 zákona o vinohradnictví a vinařství, podle něhož

žádost o zatřídění vína obsahuje kromě náležitostí stanovených

a) identifikační číslo osoby, b) obchodní označení vína určeného k zatřídění, popřípadě

uvedení roku sklizně vinných hroznů a názvu odrůdy, případně odrůd, c) množství

zatřiďovaného vína v litrech, d) označení všech nádob, ve kterých je víno příslušné

šarže, uvedené v žádosti o zatřídění vína, skladováno v době odběru vzorků vína, nebo

počet naplněných lahví a místo jejich uložení v době odběru vzorků zatřiďovaného

vína, e) vinařskou oblast, případně vinařskou podoblast, ze které víno pochází, f)

označení šarže, g) požadované zatřídění vína; u vína s přívlastkem druh a číslo

dokladu, kterým byl ověřen původ, cukernatost a hmotnost, popřípadě odrůda nebo

pokračování - 5 - 62A 67/2013

směs odrůd anebo napadení ušlechtilou plísní šedou Botrytis cinerea P. vinných

hroznů, z nichž bylo víno vyrobeno, h) obchodní označení vína již dříve zatříděného,

které bylo použito k výrobě vína uvedeného v žádosti, dále jeho šarži, množství

v litrech a evidenční číslo jakosti.

Podle § 26 odst. 4 zákona o vinohradnictví a vinařství před podáním žádosti o

zatřídění vína výrobce a) provede odběr vzorků vína za účelem provedení rozboru

vína; po odběru vzorků již nelze toto víno scelovat, ani s ním provádět žádné jiné

technologické nebo enologické postupy nebo ošetření, s výjimkou těch, které vyžaduje

obvyklá péče o víno, a b) zajistí na svoje náklady rozbor vína v akreditované

laboratoři (dále jen „laboratoř“) akreditovanými metodami stanovenými pro rozbory

vína právními předpisy. Podle § 26 odst. 6 zákona o vinohradnictví a vinařství po

doručení výsledků rozboru vína z laboratoře podá výrobce žádost podle odstavce 3

inspekci (prvostupňovému orgánu); k žádosti přiloží a) výsledky rozboru vína

z laboratoře na jednotlivé šarže vína podle předpisů Evropské unie, b) doklad o

zaplacení správního poplatku podle zvláštního právního předpisu. Podle § 26 odst. 8

zákona o vinohradnictví a vinařství inspekce provede hodnocení vína a poté rozhodne,

zda toto víno lze uvést do oběhu. Pokud toto víno lze uvést do oběhu, inspekce

rozhodne o jeho zatřídění. U jakostního vína a jakostního vína s přívlastkem je

součástí zatřídění i uvedení příslušného druhu.

Podle § 26 odst. 12 zákona o vinohradnictví a vinařství prováděcí právní

předpis stanoví způsob odběru a velikost vzorků vín uvedených v § 26 odstavci 1

téhož zákona a přípustné odchylky od výsledků rozboru z laboratoře. Podle § 12 odst.

1 se odběr vzorků vína podle zákona o

vinohradnictví a vinařství provádí tak, že se odebere a) dílčí vzorek A pro potřebu

rozboru z laboratoře - jedna láhev o minimálním objemu 1 litr, u vína již

nalahvovaného tolik lahví, aby jejich celkový objem činil nejméně 1 litr, b) dílčí

vzorek B pro smyslové hodnocení vína - jedna láhev o minimálním objemu 0,5 litru, u

vína již nalahvovaného tolik lahví, aby jejich celkový objem činil nejméně 0,5 litru, c)

dílčí vzorek C k uložení jako referenční vzorek u inspekce k případnému prověření

výsledků rozborů z laboratoře nebo k ověření identity zatřiďované šarže vína nebo

jako záložní vzorek ke smyslovému hodnocení vína v případě, že by byl dílčí vzorek B

nevyhovující po korku - jedna láhev o minimálním objemu 1 litr, u vína již

nalahvovaného tolik lahví, aby jejich celkový objem činil nejméně 1 litr. Podle § 12

odst. 2 předkládané dílčí vzorky vína A, B a C musí být

odebrány takovým způsobem, aby byly reprezentativní pro celou šarži vína

předkládanou k zatřídění.

Z výše uvedeného tedy především vyplývá, že žádost o zatřídění vína se

vztahuje na celou šarži vína. Za tímto účelem jsou odebrány tři vzorky vína, z nichž

vzorek A je určen pro laboratorní zhodnocení, vzorek B je určen pro senzorické

hodnocení a vzorek C je vzorkem referenčním. Každý z těchto vzorků musí přitom

pokračování - 6 - 62A 67/2013

zastupovat totožnou šarži toho vína, jež je předkládáno k zatřídění. Poté je

rozhodováno o tom, zda lze vína uvést do oběhu. Pakliže správní orgán dospěje

k závěru, že toto víno lze uvést do oběhu, následně rozhoduje o jeho zatřídění.

Ze správního spisu vyplynulo, že dne 5.3.2013 byla žalobcem podána žádost o

zatřídění výše specifikovaných vín, jehož přílohu tvořily protokoly o zkoušce o

analytickém rozboru vína. Dne 8.3.2013 byl žalobce seznámen s výsledky

senzorického hodnocení vína komisí prvostupňového správního orgánu č. 28/13 ze dne

7.3.2013 a byla mu stanovena lhůta tří pracovních dnů k vyjádření. Dále dne 19.4.2013

bylo žalobci oznámeno rozšíření podkladů pro vydání rozhodnutí. Součástí správního

spisu se tak staly protokoly o zkoušce č. O001-70355/13/A01 až O001-70355/13/A08.

Dne 26.4.2013 bylo žalobci oznámeno další rozšíření podkladů pro vydání

rozhodnutí. V tomto případě se jednalo doklad o kontrole č. D009-70394/13 ze dne

12.4.2013, včetně jeho přílohy - evidenční knihy a fotodokumentace dílčích vzorků C

předmětných vín ze dne 8.3.2013. Ještě téhož dne byl žalobce vyzván k doplnění

žádosti o zatřídění vína ze dne 5.3.2013 s odůvodněním, že bylo zjištěno, že žalobce

předmětná vína vyrobil z vín, která již komisí hodnocena byla a dne 15.2.2013 bylo

rozhodnuto o jejich zatřídění. Součástí správního spisu je i vyjádření žalobce k této

výzvě, kde uvádí, že tuto žádost nedoplní, neboť je perfektní, a kde se odvolává doklad

o kontrole č. D009-70394/13 ze dne 12.4.2013, v němž se podle žalobce uvádí, že

žádost byla již dne 5.3.2013 kompletní.

Pokud jde o otázku, zda byl prvostupňový orgán poté, co předmětné vzorky vín

prošly senzorickým hodnocením, oprávněn vydat rozhodnutí o tom, že tato vína nelze

uvést do oběhu, pak s ohledem na § 26 odst. 8 zákona o vinohradnictví a vinařství

musí zdejší soud dospět k závěru, že skutečnost, že komise pro zatřiďování vín

předložená vína posoudí jako vyhovující a dle senzorického testu je „schválí“, sama o

sobě nevylučuje odlišný závěr správního orgánu v rozhodnutí o zatřídění.

Posouzení komisí je podkladem rozhodnutí inspekce (prvostupňového orgánu).

Rozhodnutí o zatřídění vína i rozhodnutí o uvedení vína do oběhu předchází správní

řízení. Na správní řízení se aplikuje ( zákona o vinohradnictví a

vinařství). Základní zásadou, jíž se prvostupňový správní orgán (i žalovaný) musel

řídit, je zásada materiální pravdy podle , podle níž nevyplývá-li ze

zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž

nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro soulad jeho úkonu s

požadavky uvedenými v . Podkladem pro rozhodnutí tedy mohou

být i jiné dokumenty, než ty, které jsou výslovně uvedeny v zákoně (tu tedy podaná

žádost, protokoly o zkoušce o analytickém rozboru vína a výsledky senzorického

hodnocení vína komisí).

Jestliže tedy § 26 odst. 8 zákona o vinohradnictví a vinařství stanoví pravidlo, podle něhož inspekce (coby prvostupňový orgán) provede hodnocení vína a poté

pokračování - 7 - 62A 67/2013

rozhodne, zda toto víno lze uvést do oběhu, a na něj navazující pravidlo, podle něhož

pokud toto víno lze uvést do oběhu, inspekce rozhodne o jeho zatřídění, pak

rozhodnout o zatřídění vína lze pouze za předpokladu, že je rozhodnuto o tom, že víno

lze uvést do oběhu. Konstrukce, kterou automaticky dovozuje žalobce ohledně

nutného zatřídění vína poté, co je komisí pro zatřiďování vín po senzorickém testu

schváleno, z uvedeného ustanovení neplyne. Pokud by tedy v rámci správního řízení

(na základě souboru všech podkladů) bylo zjištěno, že vzorky vína a žádost

nesplňovala zákonné náležitosti, mohlo být vydáno rozhodnutí, jehož výrok by se

„odlišoval“ od závěru komise pro zatřiďování vín coby jednoho z podkladů

rozhodnutí. V této otázce tedy zdejší soud žalobci zapravdu nedává.

Nutně navazující otázkou tedy je, zda „odlišný“ závěr byl učiněn v posuzované

věci na základě shromážděných podkladů rozhodnutí oprávněně. Zodpovězení této

otázky souvisí s dalším bodem žalobní argumentace, podle něhož žalobcova žádost o

zatřídění vína byla v době podání kompletní.

Žalobci bylo prvostupňovým orgánem vytýkáno, že předmětná vína byla

vyrobena z vín, která komisí pro hodnocení a zatřiďování vín již hodnocena byla – a

byla pro ně vydána i příslušná rozhodnutí o zatřídění vín, avšak tato skutečnost nebyla

v žádosti vyznačena. Ze správního spisu vyplynulo, že žalobce byl vyzván, aby doplnil

pole „Opakovaně zatřiďované víno: původní evidenční č. jakosti a č. ověření“. Této

výzvě žalobce nevyhověl. Samotné údaje v evidenčních knihách, z nichž má podle

žalovaného vyplývat, že tato vína již v minulosti zatříděna byla, žalobce

nezpochybňuje; nečinil tak ani v žalobě, ani při jednání, které u zdejšího soudu ve věci

proběhlo.

Nemůže obstát argument žalobce, že závěr o tom, že byla podána kompletní

žádost, plyne z dokladu o kontrole č. D009-70394/13 ze dne 12.4.2013. Poznámka

v tomto směru, jíž je doklad opatřen, nemůže být pokládána za určující závěr ohledně

úplnosti podané žádosti, už z toho důvodu, že samotná kontrola se k úplnosti podané

žádosti nemohla vyjadřovat, nadto v době, kdy kontrola probíhala, nemusela být (a

v posuzované věci zjevně ani nebyla) skutečnost, že žalobce podal žádost pro již

zatříděná vína, prvostupňovému orgán známa. Výzva k doplnění žádosti o zatřídění

vína s odůvodněním, že bylo zjištěno, že žalobce předmětná vína vyrobil z vín, která

již komisí hodnocena byla, navazovala na kontrolu dne 12.4.2013.

Žalobce v této souvislosti namítal odklon žalovaného (a prvostupňového

orgánu) od předchozí správní praxe a tvrdil, že v minulosti prvostupňový orgán

postupoval tak, že poté, co víno bylo komisí pro zatřiďování vín po senzorickém testu

schváleno, docházelo k jeho automatickému zatřídění. Argumentuje též porušením

vnitřních předpisů žalovaného (jednacího řádu komise pro zatřiďování vín řádu), které

takový postup předvídají. Odlišná předchozí správní praxe žalovaného není zdejšímu

soudu známa, žalovaný ji za srovnatelných skutkových okolností vylučuje a žalobce,

pokračování - 8 - 62A 67/2013

přestože ji tvrdil, ji ani v žalobě, ani u jednání soudu nikterak nekonkretizoval. Zdejší

soud je navíc toho názoru, že i kdyby praxe automatického zatřídění vína po schválení

v senzorickém testu byla obecně obvyklá, nic nemohlo prvostupňovému orgánu bránit,

aby o zatřídění nerozhodl, pokud v dalším průběhu řízení (poté, co víno prošlo

senzorickým testem) vyvstaly pochybnosti ohledně splnění podmínek pro zatřídění. Ty

skutečně mohly vyvstat v souvislosti s opakovanou žádostí žalobce o zatřídění ve

vztahu k vínům týchž odrůd v průběhu jednoho měsíce v období únor – březen 2013.

Postup prvostupňového orgánu tedy nejen neporušuje pravidla podle § 26 zákona o

vinohradnictví a vinařství a podle , nýbrž respektuje také

pravidlo o zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, podle § 3

. Tímto pravidlem se prvostupňový orgán musel řídit v průběhu celého

správního řízení a podle zdejšího soudu to také činil.

Dále žalobce namítal, že v prvostupňovém rozhodnutí nebyl popsán ucelený

průběh řízení; podle žalobce tu chyběla informace, že dne 7.3.2013 proběhlo

hodnocení vín, kterému vyhověla všechna hodnocená vína vyjma jediného. Zdejší

soud je toho názoru, že ačkoli tato skutečnost není skutečně zachycena v textu

prvostupňového rozhodnutí, informace o hodnocení vín je součástí správního spisu a

ze žalobcovy argumentace vyplývá, že žalobce byl s touto skutečností prokazatelně

seznámen. Jestliže tuto skutečnost prvostupňový orgán nepokládal za nosný důvod

svého rozhodnutí, a proto ji nezmiňoval, jestliže tím nebyla žalobci „zatajena“, jestliže

nyní nezůstala utajena ani před zdejším soudem (v napadeném druhostupňovém

rozhodnutí, které je předmětem přezkumu zdejším soudem, se tato informace již

objevuje) a jestliže nyní žalobce jasně neuvádí, v čem se jej neuvedené této skutečnosti

v prvostupňovém rozhodnutí mělo dotknout, a ani zdejší soud žádný negativní dopad

neuvedení této skutečnosti na práva žalobce nedovozuje, nejde o vadu, jež by se mohla

projevit v (ne)přezkoumatelnosti nebo dokonce v (ne)zákonnosti rozhodování

prvostupňového správního orgánu a žalovaného.

Žalobce také tvrdí, že namítal podjatost úřední osoby ing. P. a dovozoval, že

tato jeho námitka zůstala nevypořádána. Ze správního spisu plyne, že správní řízení

bylo zahájeno dne 5.3.2013. O tom, že ing. P. je úřední osobou, která věc u

prvostupňového orgánu administruje, věděl žalobce již ode dne 8.3.2013, kdy mu byla

doručena písemnost podepsaná ing. P. coby „tajemníkem komise“. Žalobce proti této

osobě poprvé vystupuje až ve svém vyjádření ze dne 29.4.2013 tak, že „…Vzhledem

k výše uvedenému a zcela zjevnému dlouhotrvajícímu nezákonnému postupu Ing. P. B.,

za nímž stojí nepochybně i negativní osobní vztahy Ing. P. B. vůči účastníku řízení, a

ze strany ředitele inspektorátu v Brně nejsou činěny žádné kroky ke sjednání nápravy,

je účastník řízení nucen celou věc předat k prošetření kanceláři ministra

zemědělství….“ To lze vnímat jednak jako formu stížnosti na dosavadní postup této

úřední osoby v průběhu správního řízení a avízo předání věci Ministerstvu zemědělství

(to samo o sobě není otázkou podjatosti), jednak jako avízo údajných negativních

osobních vztahů této úřední osoby a žalobce. Pokud však má být námitka podjatosti

pokračování - 9 - 62A 67/2013

ing. P. opřena o tyto údajné negativní osobní vztahy a z ničeho neplyne, že by tyto

vztahy vznikly až v průběhu správního řízení (resp. po 8.3.2013), pak prvostupňový

správní orgán a následně i žalovaný postupovali správně, pokud k takto dne 29.4.2013

koncipovanému avízu údajných negativních osobních vztahů nepřihlíželi. Podle § 14

odst. 2 věty první účastník řízení může namítat podjatost úřední osoby,

jakmile se o ní dozví. Podle věty druhé k námitce se

nepřihlédne, pokud účastník řízení o důvodu vyloučení prokazatelně věděl, ale bez

zbytečného odkladu námitku neuplatnil. Věděl-li tedy žalobce o údajných negativních

vztazích s ing. P., pak měl tuto skutečnost ve smyslu možné podjatosti

prvostupňovému správnímu orgánu avizovat bez zbytečného odkladu po dni 8.3.2013.

Neučinil-li tak, pak dostatečnou oporou k postupu žalovaného, který k žalobcově

argumentaci v jeho vyjádření ze dne 29.4.2013 skutečně zjevně nepřihlížel, je pravidlo

podle věty druhé . Ani tu tedy není žaloba důvodná.

Pokud žalobce namítá, že došlo mezi ním a ing. P. k neformální komunikaci,

tato námitka nebyla v žalobě naplněna žádným obsahem. Snažil-li se žalobce u jednání

tuto námitku upřesnit v tom směru, že ing. P. s jednatelem žalobce neformálně

(telefonicky) komunikoval v průběhu správního řízení, namísto písemné, řádně

zdokumentované komunikace (jejím založením do správního spisu), pak tuto

skutečnost žalobce stavěl do souvislosti se vzájemnými antipatiemi jednatele žalobce a

ing. P., když z toho dovozoval, že „to, co bylo takto vykomunikováno, nebylo

dodrženo“. To však, měl-li to být důsledek dřívějších negativních osobních vztahů,

mohlo být předmětem řádně (a včas) uplatněné námitky podjatosti, což nebylo, jak je

shora uvedeno. Co se týče namítané nepřezkoumatelnosti, tu soud odkazuje na stranu

16 napadeného rozhodnutí, kde se žalobce dostatečným způsobem s touto argumentací

vypořádal.

Jestliže žalobce dále namítá možnost manipulace se vzorky, ani tu nelze dovodit

důvodnost žaloby. Podle se pro účely zatřídění

vína odebírají tři vzorky, z nichž vzorek C je referenční a může sloužit právě k účelům

ověření. Vzorek byl takto i odebrán. Pokud jde o totožnost vzorků C a vzorků vína, jež

byly skutečně předloženy ke zkoušce, pak identifikační údaje z protokolu o zkoušce

týkající se jednotlivých vín se shodují. Dále jsou součástí spisu vedle těchto protokolů

z akreditované laboratoře i fotografie vzorků, kde jsou rovněž uvedeny tytéž

identifikační údaje jako v žádosti. Žádné okolnosti, jež by vzbuzovaly pochybnosti

v tom směru, že se vzorky bylo manipulováno, ze spisu neplynou. Pokud žalobce

tvrdí, že k manipulaci došlo, musel by za toho stavu přednést především konkrétní

tvrzení, z něhož by pochybnosti o manipulaci mohly plynout. Nic konkrétního ohledně

možné manipulace však žalobce netvrdil, logicky tak nemohl na podporu jakýchkoli

konkrétních tvrzení navrhnout konkrétní dokazování. Má-li pochybnost ohledně

možné manipulace pramenit z toho, že fotodokumentace vzorků byla pořízena až ve

fázi předání laboratoři, nikoli jejich přebírání prvostupňovým orgánem, pak žádné

ustanovení žádného právního předpisu prvostupňovému orgánu neukládalo, aby

[OBRÁZEK]pokračování - 10 - 62A 67/2013

pořizoval fotografie (a nemohlo mu tedy ani ukládat, v jakém okamžiku je má

pořizovat). Pouhý okamžik pořízení fotodokumentace, resp. její nepořízení k určitému

okamžiku, tedy nezakládá ani nezákonnost postupu prvostupňového orgánu (a

následně žalovaného), ani nemůže být podkládán za reálně způsobilý vyvolat

pochybnosti ohledně možné manipulace se vzorky.

Pokud jde o žalobní argumentaci ohledně nezapečetěných lahví, pak ani jejich

nezapečetění nemůže přivodit důvodnost žaloby. Napadené rozhodnutí se této otázce

podrobně věnuje na str. 16 – 19, přitom tam obsaženým dílčím závěrům žalovaného

nelze ničeho podstatného vytknout. Zdejší soud přezkoumává zákonnost postupu

správních orgánů, které ve věci rozhodovaly, a tedy je podstatné, zda tento postup

proběhl v souladu s § 26 zákona o vinohradnictví a vinařství a s § 12 vyhlášky č.

Rozpor s tam uvedenými pravidly zdejší soud nedovozuje, ostatně ani

žalobce porušení žádného tam konkrétně obsaženého pravidla v této souvislosti

nenamítá.

Za tohoto stavu nebylo třeba dokazovat žalobcem navrhovaným výslechem

svědků; postup ve správním řízení je dokumentován obsahem správního spisu a otázky

vzájemných antipatií jednatele žalobce a ing. P. mohly být předmětem řádně (a včas)

uplatněné námitky podjatosti, jak je shora uvedeno.

V. Závěr

Zdejší soud tedy neshledal žádný z uplatněných žalobních bodů důvodným a

nad rámec těchto bodů nezjistil žádnou vadu, jež by atakovala zákonnost napadeného

rozhodnutí a k níž by měl přihlédnout z úřední povinnosti. Ze shora uvedených důvodů

tedy byla žaloba jako nedůvodná podle zamítnuta.

VI. Náklady řízení

O nákladech řízení zdejší soud rozhodl podle Žalobce nebyl

ve věci úspěšným, a proto mu právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému

nenáleží; to náleží žalovanému proti žalobci, zdejší soud má však za to, že mu žádné

náklady přesahující jeho běžné náklady úřední činnosti nevznikly, a proto zdejší soud

rozhodl tak, že žalovanému, byť procesně úspěšnému, se náhrada nákladů řízení

nepřiznává.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne

jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího

správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje

Nejvyšší správní soud.

pokračování - 11 - 62A 67/2013

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým

označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí).

Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty

nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze

prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a

kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž

směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy

mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej

zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů

vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 13. listopadu 2014

David Raus předseda senátu