Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
2 Ad 78/2013 - 50.pdf
PDF · 0 B
No categories available
2 Ad 78/2013 - 50
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobce F.T., bytem X, proti žalované České správě sociálního zabezpečení Praha 5, Křížová 25 o žalobě proti rozhodnutí ze dne 29.10.2013 čj. X, t a k t o :
Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení v Praze ze dne 29.10.2013 čj. X se zrušuje pro vady řízení a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
Žalobci se nepřiznává právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované shora uvedeného jednacího čísla, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 20.08.2013, jímž byl žalobci přiznán od 01.08.2013 invalidní důchod pro invaliditu I. stupně, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla jeho pracovní schopnost o 35 %.
Žalobce v žalobě poukázal na svůj zdravotní stav a obtíže, kterými trpí. Žalobce nesouhlasí s tím, že jeho pokles pracovní schopnosti představuje pouze 35 %, neboť jeho zdravotní stav tomu neodpovídá. Posudkový lékař učinil tento závěr, aniž by podrobněji zkoumal jeho zdravotní stav. Na jednání nebyl přizván, takže si lékař nemohl učinit představu o jeho zdravotním postižení. Žalovaná tedy rozhodla na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Proto žalobce navrhuje, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno.
Soud řízení doplnil posudkem Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, která v posudku ze dne 12.03.2014 učinila diagnostický souhrn, dle něhož žalobce trpí narkolepsií s kataplexií, částečně reagující na léčbu provázenou lehkou obstrukční spánkovou apnoí a obezitou.
Rozhodující příčinnou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pracovní schopnost je narkolepsie s kataplexií ve středně těžké formě, kdy jsou omezeny některé denní aktivity. Jde o zdravotní postižení uvedené v kapitole VI, položce 5b), přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. Zde je uvedeno rozmezí poklesu pracovní schopnosti od 30 % do 45 %. Komise vzhledem k nedostatečnému efektu léčby a míře potíží využívá k hodnocení horní hranice, tedy 45 %. K dalšímu navýšení dle § 3 citované vyhlášky důvod neshledává. Žalobce netrpí dalším zdravotním postižením s dopadem na pracovní schopnost, ani vliv onemocnění ve vztahu k vykonávanému zaměstnání není větší než odpovídá horní hranici. Žalobce může vykonávat zaměstnání v podstatně menším rozsahu a intenzitě, a to nejméně o 1/3. Takto může pokračovat v předchozí výdělečné činnosti. K datu vydání napadeného rozhodnutí (tj. 29.10.2013) šlo o invaliditu I. stupně. Hodnocení rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, jeho zařazení mezi středně těžká postižení jsou ve shodě s posudkem Okresní správy sociálního zabezpečení i České správy sociálního zabezpečení pro námitkové řízení. Komise však vzhledem k míře obtíží odlišně hodnotí horní hranici rozmezí, tedy 45 %. Odlišně stanovuje i datum vzniku invalidity, neboť onemocnění charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu bylo jednoznačně konstatováno již v odborné zprávě ze dne 16.04.2013.
Žalobce nesouhlasil se závěry posudkového zhodnocení uvedeného shora, proto soud zajistil vypracování srovnávacího posudku u posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze ze dne 19.08.2014 učinila závěr, že u žalobce se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav s dopadem na pracovní schopnost, jehož rozhodující příčinou byla kataplexie s narkolepsií, lehká obstrukční spánková apnoe.
Rozhodující příčinnou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce, s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti, bylo zdravotní postižení uvedené v kapitole VI., položce 5b), přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. , v platném znění, pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti v rozpětí 30 % až 45 %. Šlo o středně těžkou formu, některé denní aktivity byly omezeny. Vzhledem ke kataplexiím (které jsou součástí narkolepsie) a k omezenému efektu léčby, byla zvolena horní hranice procentního rozpětí, tj. 45 %. Tedy v souladu s hodnocením Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, včetně data vzniku invalidity odborným nálezem ze dne 16.04.2013. Procentní míru pracovní schopnosti ve smyslu § 3 odst. 2 vyhlášky č. 359/2009 Sb. , však Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze zvyšuje o 5 % (vzhledem k profesi žalobce). Posudková komise stanovila celkovou míru poklesu pracovní schopnosti na 50 %. Komise nehodnotila dle položky 5c, neboť takovému hodnocení neodpovídaly objektivně zjištěné skutečnosti. Nešlo o narkolepsii, kdy i přes zavedenou léčbu pacient usíná při jídle, rozhovoru a denní aktivity by byly podstatně omezeny. Toto také není dokladováno v odborných lékařských nálezech. V odborných lékařských nálezech je uváděna diagnóza velmi těžká forma narkolepsie s kataplexií, ale popis zdravotního stavu neodpovídá kritériím daným právní normou pro zařazení zdravotního postižení do položky 5c), ale do položky 5b). K pracovnímu zapojení s určitým omezením se opakovaně vyjadřovaly i neurologické zprávy. Bylo doporučeno požádat o určitý stupeň invalidity s tím, že nebyly doporučeny některé práce; žalobce nemohl pracovat ve směnném režimu, nedoporučeny dlouhé směny. Doporučeny denní spánky jako prevence nechtěných usnutí. Nevhodné byly i práce spojené s četnými stresovými situacemi. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze je ve shodě se zařazením zdravotního postižení do příslušné kapitoly a položky s posouzením Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Je ve shodě s posouzením Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích v procentním hodnocení (na rozdíl od posouzení LPS Okresní správy sociálního zabezpečení, námitkového řízení, tj. zvolila horní hranici procentního hodnocení). Navíc však zohlednila charakter profese žalobce a možnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti navýšením procentního hodnocení (na rozdíl od posouzení Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, v námitkovém řízení, LPS Okresní správy sociálního zabezpečení). U žalobce se jednalo tedy o invaliditu II. stupně.
Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.
Rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu je závislé na odborném lékařském vyšetření. Pro přezkumné soudní řízení je k takovému posouzení povolána podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v novelizovaném znění, posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí. Tato komise je oprávněna k celkovému posouzení zdravotního stavu občana a jeho pracovní způsobilosti a též k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě a jejím stupni. Posudek komise soud hodnotí jako každý jiný důkaz podle zásad obsažených v § 77 odst. 2 s.ř.s. Posudek posudkové komise je úplný a přesvědčivý, jestliže se posudková komise vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi, s žalobcem udávanými zdravotními potížemi, obsahuje-li posudek náležité zdůvodnění posudkového závěru tak, aby ten byl přesvědčivý též pro soud, který nemá odborné medicínské znalosti a ani je mít nemůže.
Soud při rozhodování vyšel především z posudku Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze, která stanovila úplnou klinickou diagnózu, vzala zřetel, jak k subjektivním potížím udávaných žalobcem, tak k těm, které vyplývají z odborných lékařských nálezů. Na základě stanovené klinické diagnózy komise označila rozhodující zdravotní postižení a následně byl posudkovou komisí stanoven i pokles pracovní schopnosti na 50 %, tedy u žalobce se jedná o invaliditu II. stupně. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze byla ve shodě s posouzením s Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích v procentním hodnocení, tedy zvolila horní hranici procentního hodnocení, ovšem zohlednila charakter profese žalobce a možnost pokračovat v předchozí výdělečné činnosti navýšením procentního hodnocení, takže stanovila celkovou míru poklesu pracovní schopnosti na 50 %, takže u žalobce se jedná o invaliditu II. stupně.
Podle ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. , v platném znění je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odstavce 2, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně, b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně, c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu III. stupně. Podle odstavce 3 pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a k předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce 4, při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní činnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace na jiný druh výdělečné činnost než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 35 % a nejvíce 69 % a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce 5 téhož ustanovení považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce 6 je stabilizovaný zdravotní stav takový stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost ze zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může přitom být podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na celé zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, kterému spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňuje vykonávat výdělečnou činností bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.
Jestliže při dodržení kritérií daných v § 39 odst. 4, posudková komise určila rozsah ztráty pracovní schopnosti žalobce 50 %, pak u žalobce se jedná o invaliditu II. stupně dle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Napadené rozhodnutí proto bylo vydáno v rozporu s ustanovením § 39 odst. 1 , 2 zákona o důchodovém pojištění, jestliže napadeným rozhodnutím bylo potvrzeno rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán invalidním pro invaliditu I. stupně. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení podle § 78 odst. 1 s.ř.s. a věc vrátil žalované k dalšímu řízení, neboť žalobce, pokud získal potřebnou dobu pojištění, splňuje zákonné předpoklady pro přiznání invalidního důchodu pro invaliditu II. stupně od 16.04.2013.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. , kdy žalobce, který byl v řízení úspěšný, by měl nárok na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž
směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Krajský soud v Českých Budějovicích
dne 29. září 2014
Samosoudkyně: Mgr. Helena N u t i l o v á, v. r.
Za správnost vyhotovení :
Prázdná Jaroslava