Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 A 130/2011 - 78

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové

a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce : REMA

Systém, a.s. se sídlem Budějovická 1667/64, Praha 4, zastoupen JUDr.Tomášem Sequensem,

advokátem se sídlem Jungmannova 24, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo životního

prostředí se sídlem Vršovická 65, Praha 10 v řízení o žalobě proti výroku II. rozhodnutí

ministra životního prostředí ze dne 25.5.2011 čj: 1312/M/11 23927/ENV/11, sp.zn. R/1811

t a k t o :

I. Rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 25.5.2011 čj: 1312/M/11

23927/ENV/11, sp.zn.: R/1811 se ve výroku pod bodem II. tohoto

rozhodnutí z r u š u j e a v tomto rozsahu se věc vrací žalovanému

k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši

7.808,-Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce

žalobce JUDr.Tomáše Sequense, advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal zrušení výroku II.

rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 25.5.2011 čj: 1312/M/11 23927/ENV/11,

kterým bylo rozhodnuto o rozkladu žalobce proti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí

ze dne 22.12.2005 čj: 5193/ENV/720/05 tak, že v ostatních částech rozklady napadené

pokračování 2 11A 130/2011

rozhodnutí ministerstva ze dne 22.5.2005 čj: 5193/ENV/720/05 potvrzuje. Žalobce v podané

žalobě uvedl, že je právnickou osobou, která provozuje kolektivní systém podle zákona č.

o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů

(dále jen „zákon o odpadech) Ve smyslu § 37n odst. 3 zákona o odpadech podal dne

11.10.2005 návrh na zápis kolektivního systému a výrobců zapojených do jím

provozovaného kolektivního systému do tzv. Seznamu výrobců elektrozařízení. Tento návrh

obsahoval i návrh na zápis v rozsahu zajištění financování nakládání s historickým

elektrozařízením pocházejícím z domácnosti ze skupin 3, 4 a 7. Jako provozovatel

konkurenčního kolektivního systému podala dne 12.10.2005 společnost ASEKOL s.r.o. návrh

na zápis kolektivního systému a výrobků zapojených do jí provozovaného kolektivního

systému do Seznamu výrobců elektrozařízení. Rovněž tento návrh obsahoval návrh na zápis

v rozsahu zajištění financování nakládání s historickým elektrozařízením pocházejícím

z domácností ze skupin 3, 4 a 7.

O těchto návrzích nevedl žalovaný správní orgán společné řízení, o návrzích

rozhodoval samostatně. Dne 22.12.2005 pod čj: 5193/ENV/720/05 vydal žalovaný rozhodnutí

o návrhu společnosti ASEKOL s.r.o., kterým zapsalo do Seznamu výrobců elektrozařízení

uvedenou společnost pro zajištění financování nakládání s historickým elektrozařízením

pocházejícím z domácností ze skupin 3,4 a 7. Dne 18.1.2006 pak vydal žalovaný po čj:

5194/ENV/720/05 rozhodnutí, kterým návrh žalobce na zápis do uvedeného seznamu pro

uvedené skupiny zamítl. Proti oběma rozhodnutím podal žalobce rozklad. Rozklad, podaný

do rozhodnutí žalobce, byl zamítnut rozhodnutím žalovaného ze dne 30.5.2006 čj:

3228/M/06, 39691/ENV/06. Rozklad, podaný do rozhodnutí, které se týkalo společnosti

ASEKOL s.r.o., byl zamítnut rozhodnutím žalovaného ze dne 10.3.2006 čj: 1420/M/06,

18930/ENV/06.

Proti oběma rozhodnutím podal žalobce žalobu u Městského soudu v Praze.

Rozhodnutí žalovaného ze dne 30.5.2006, kterým bylo rozhodnuto ve věci návrhu žalobce,

bylo zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15.4.2009 čj: -113,

kasační stížnosti, které byly podány proti tomuto rozsudku, byly zamítnuty Nejvyšším

správním soudem rozsudkem ze dne 26.8.2010 čj: -294. Rozhodnutí žalovaného

ze dne 10.3.2006, kterým bylo rozhodnuto ve věci návrhu společnosti ASEKOL s.r.o., bylo

zrušeno Městským soudem v Praze rozsudkem ze dne 17.12.2010 čj: -165.

Kasační stížnosti, které byly podány proti tomuto rozsudku byly zamítnuty, resp. odmítnuty

rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 25.11. 2011 čj: -287.

Žalobce poukázal na právní závěry, které byly v uvedených rozhodnutích soudů

uvedeny, zejména zdůraznil, že soudy dospěly k závěru, že o všech žádostech provozovatelů

kolektivních systémů o zápis do Seznamu pro zajištění financování nakládání s historickými

elektrozařízeními (dále též „Seznam“) pro určitou skupinu elektrozařízení mělo být vedeno

společné řízení, pokud se tak nestalo, došlo k porušení práv žadatelů, porušení rovnosti

účastníků řízení, došlo k vadě řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí,

neboť zápis do Seznamu nemá pouze evidenční charakter, nýbrž je rozhodnutím o právech a

povinnostech provozovatelů kolektivních systémů i výrobků elektrozařízení.

Po té kdy bylo soudem předcházející rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne

10.3.2006 , čj: 1420/M/06, 18930/ENV/06. bylo o rozkladu, který podal žalobce proti

rozhodnutí žalovaného ze dne 22.12.2005, čj: 5193/ENV/720/05 (dále „rozhodnutí ze dne

22.12.2005 “), znovu rozhodnuto, a to rozhodnutím ministra životního prostředí ze dne

pokračování 3 11A 130/2011

25.5.2011 čj: 5193/ENV/720/05, které je napadeno touto žalobou pod bodem II. výroku tohoto rozhodnutí.

Žalobce namítal, že ministr životního prostředí zrušil pouze ty části výroků pod bodem

A1. a A2. rozhodnutí ze dne 22.12.2005, kterými se společnost ASEKOL a jí zastoupení

výrobci zapisují do Seznamu výrobců elektrozařízení pro zajištění financování nakládání

s historickým elektrozařízením pocházejícím z domácnosti ze skupiny 3. (výrok I.). Pod

bodem II. výroku napadeného rozhodnutí ministr rozhodl tak, že ve zbývajícím rozhodnutí

Ministerstva životního prostředí ze dne 22.12.2005 potvrdil. To znamená, že bylo ponecháno

v platnosti rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 22.12.2005 v části, která se

týká zápisu společnosti ASEKOL a jí zastoupených výrobců do Seznamu ve vztahu

k historickému elektrozařízení pocházející z domácnosti ze skupiny 4 a 7. Žalovaný tak

rozhodl přesto, že správní řízení se týkalo jak skupiny 3, tak skupiny 4 a 7. Dle názoru

žalobce bylo rozhodnuto v rozporu s právním názorem, který vyjádřily soudu ve zmíněných

rozsudcích, když soudy konstatovaly těžké vady řízení, které mohly mít za následek

nezákonné rozhodnutí ve věci samé, Nejvyšší správní soud těmto vadám přiznal dokonce

ústavní rozměr. Žalobce namítal porušení ustanovení ,

, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) s tím, že výchozí zásadou je

zásada úplné revize zákonnosti rozhodnutí, včetně otázek procesních, odvolací orgán není

vázán ani důvody, ani rozsahem napadení výroku rozhodnutí. Výjimkou je situace, kdy je

odvoláním napadena jen část výroku, lze tak učinit pouze při zjištění o schopnosti ostatních

výroků samostatně nabýt právní moci. Dle názoru žalobce taková situace v daném případě

nenastala, rozhodnutí ze dne 22.12.2005 v části, ve které se týkaly skupin 4 a 7 nemohly

právní moci samostatně nabýt. Poukázal na ustanovení s tím, že

toto ustanovení neumožňuje od sebe dělit několik částí jednoho a toho samého výroku, nýbrž

je třeba posuzovat jednotlivé výroky téhož rozhodnutí. Nelze dovodit ze žádného ustanovení,

že by pouze jedna část napadeného rozhodnutí mohla nabýt právní moci. Žalobce namítal

porušení zásady materiální rovnosti účastníků řízení a zásady předvídatelnosti rozhodnutí,

když bylo možno legitimně očekávat, že žalovaný zruší i části rozhodnutí ze dne 22.12.2005

týkající se zápisu společnosti ASEKOL pro skupiny 4 a 7, neboť správní řízení v této části

bylo postiženo stejnými vadami, pro které byla zrušena část napadeného rozhodnutí, která se

týkala skupiny 3, neboť se jednalo o jedno a totéž řízení. Z rozsudku Městského soudu

v Praze sp zn. přitom nevyplývá, že by soud svůj právní názor omezil pouze na

vady řízení, které se týkaly skupiny 3. Pokud je správní orgán povinen zkoumat zákonnost

napadeného rozhodnutí a jemu předcházející řízení v celém rozsahu, bylo povinností ministra

zrušit rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 22.12.2005. Pokud tak ministr

neučinil a v napadené části rozhodnutí ze dne 22.12.2005 potvrdil, postupoval nezákonně.

Z důvodů uvedených v podané žalobě žalobce navrhl, aby soud výrok II. rozhodnutí ministra

životního prostředí ze dne 25.5.2011 zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil žalovanému k dalšímu

řízení.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že rozhodoval na základě zrušujícího rozsudku

Městského soudu v Praze ze dne 17.12.2010 čj: -165, který vytýkal

neobjasnění výše podílu na trhu elektrozařízení skupiny 3. Rozsah přezkumu vytýčil nejen

žalobce ve svém rozkladu, když napadl rozhodnutí ministerstva pouze v rozsahu omezeném,

ale také Městský soud v Praze. Rozhodnutí bylo rozkladem žalobce napadeno pouze

v omezeném rozsahu, což je zřejmé hned z úvodu rozkladu, ve kterém je poukazováno na to,

že společnost ASEKOL s.r.o. byla zapsána mimo jiné pro skupinu 3, věcné námitky

v rozkladu uvedené se vztahují pouze k této skupině. Připouští, že rozhodnutí ministerstva

neobsahuje jasně označené části výroku rozhodnutí, zápis do Seznamu pro jednotlivé skupiny

pokračování 4 11A 130/2011

elektrozařízení je označen pouze samostatnými body, je však nepochybné, že tyto body

představují jednotlivé výroky – podvýroky výrokové části rozhodnutí, ty lze odvoláním

samostatně napadnout. Zápis do Seznamu se posuzuje samostatně pro určitou skupinu

elektrozařízení, je nezávislý na zápisu do Seznamu pro skupinu jinou. Pokud je poukazováno

žalobcem na , o správním řízení, nebylo možno dle názoru žalovaného

podle uvedeného zákona postupovat, a to s přihlédnutím k ustanovení § 179 odst. 1 nyní

platného . K námitkám o porušení zásady materiální rovnosti, nestrannosti a

legitimního očekávání žalovaný uvedl, že je nutno vycházet z konkrétních okolností daného

případu, zásada legitimního očekávání nedává žalobci nárok na to, aby správní orgán rozhodl

určitým způsobem. Jestliže žalobce napadá rozkladem rozhodnutí ministerstva pouze

v omezeném rozsahu, nelze legitimně očekávat zrušení celého rozhodnutí, když i žalobní

námitky proti zákonnosti předchozího rozhodnutí ministra, které Městský soud v Praze ve

svém rozsudku pod sp.zn. uznal za oprávněné, se týkají výhradně rozhodování

ve vztahu ke skupině 3. Žalovaný má za to, že bylo postupováno v souladu s právním

názorem, který Městský soud v Praze v uvedeném rozsudku vyjádřil. Navrhl zamítnutí

podané žaloby jako nedůvodné.

K vyjádření žalovaného zaslal žalobce repliku, v níž s odkazem na body 22 a 23

podané žaloby zopakoval povinnost správního orgánu přezkoumávat soulad napadeného

rozhodnutí a řízení, které předcházelo, v celém rozsahu, poukázal na námitky, které uvedl pod

bodem 24 žaloby. Jak část napadeného rozhodnutí ze dne 22.12.2005, týkající se skupiny č. 3,

tak část, která se týká skupin 4 a 7 tvoří součást jediného výroku A2, resp. A1.

neumožňuje od sebe oddělit několik částí jednoho a téhož výroku, nýbrž pouze jednotlivé

výroky téhož rozhodnutí. Jednotlivé části předmětného výroku A2 nepochybně tvoří nedílný

celek. Závěr o nutnosti považovat všechna rozhodnutí o zápisech do Seznamu pro jednotlivé

skupiny za nepravomocná vyplývá z judikatury Městského soudu v Praze i Nejvyššího

správního soudu (rozsudek sp zn. , , rozsudek Městského soudu

v Praze ze dne 22.11.2011 čj: -76). Bylo konstatováno, že u všech návrhů na

zápis do seznamu nebyl řádně vymezen okruh účastníků řízení. Poukázal na to, že napadené

rozhodnutí se hledisky, která jsou uvedena v ustanovení ,

nezabývá, to způsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí. Žalobce nesouhlasí

s tím, že z rozsudku Městského soudu v Praze čj: -165 vyplývá, že tento soud

omezil svůj právní názor pouze na vady týkající se skupiny 3, nebylo to ani možné, protože v

řízení o zápis skupin 3, 4 a 7 bylo jedním řízením. Poukázal na to, že Ministerstvo životního

prostředí v některých případech vychází z premisy, že rozhodnutí ze dne 22.12.2005 nabylo

právní moci, v jiných řízeních akceptuje závěry judikatury o tom, že rozhodnutí o zápisu do

Seznamu nenabyla právní moci. Proto žalobce na podané žalobě trval.

S přihlédnutím k množství účastníků správního řízení a od toho se odvíjející možné

postavení osob zúčastněných na řízení v této věci, vyrozuměl soud tyto osoby o možnosti

uplatňovat svá práva jako osoba zúčastněná na řízení vyrozuměním ze dne 13.7.2011, které

bylo vyvěšeno na úřední desce soudu i podobě elektronické v období od 19.7.2011 do

19.8.2011. Právo osoby zúčastněné na řízení neuplatnil žádný subjekt.

Městský soud v Praze přezkoumal na základě podané žaloby napadené rozhodnutí

z hlediska námitek v žalobě uvedených, po posouzení věci dospěl k závěru, že žaloba je

důvodná. Podle , , ve znění pozdějších

předpisů (dále jen „ “) rozhodl soud bez nařízení jednání, když účastníci řízení k výzvě

soudu nevyjádřili výslovný nesouhlas s takovýmto postupem, má se tedy za to, že

s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

pokračování 5 11A 130/2011

Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že rozhodnutím žalovaného ze dne 22.12.2005

rozhodlo Ministerstvo životního prostředí pod čj: 5193/ENV/720/05 tak, že do Seznamu

výrobců elektrozařízení se zapisuje ASEKOL s.r.o. jako provozovatel kolektivního systému a

výrobci, uvedení v příloze č. 1, a to pro zajištění plnění povinností pro oddělený sběr, zpětný

odběr, zpracování, využití a odstraňování elektroodpadu a elektrozařízení, pro zajištění

financování zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění elektrozařízení ze skupin č. 3,

4, 7, 8, pro zajištění financování nakládání s historickým elektrozařízením ze skupiny 3, 4, 7,

pro zajištění financování odděleného sběru, zpracování, využití a odstranění elektroodpadů ze

skupin 3, 4, 7, 8, 10 (výrok pod bodem A1, A2). Dále bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu

společnosti ASEKOL s.r.o. a výrobců elektrozařízení uvedených v příloze č. 2 rozhodnutí, a

to pro zajištění financování nakládání s historickými elektrozařízeními skupiny č.8 (výrok

pod bodem B1, B2). Správní orgán konstatoval doklady, které byly navrhovatelem,

společností ASEKOL s.r.o., předloženy k žádosti o zápis do seznamu, bylo konstatováno, že

byly splněny podmínky, pokud jde o skupiny uvedené pod výroky A1., A2., konstatoval, že

navrhovatel ani výrobci elektrozařízení, uvedeni v příloze č. 2 rozhodnutí, nebyli zapsáni do

seznamu pro zajištění financování nakládání s historickými elektrozařízeními ze skupiny 8,

protože ve správním řízení nebyl prokázán největší podíl na trhu pro tuto skupinu. Uvedené

rozhodnutí převzal jednal společnosti ASEKOL s.r.o. dne 22.12.2005 osobně a vzdal práva

odvolání.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, ve kterém konstatoval, že rozhodnutím

žalovaného ze dne 22.12.2005 byla jako provozovatel kolektivního systému zapsána

společnost ASEKOL s.r.o. do seznamu pro tzv. historický elektroodpad, mimo jiné i pro

skupinu 3. Namítl rozpor rozhodnutí se zákonem o odpadech, poukázal na nezákonnost

prováděcí vyhlášky s tím, že žádá o zrušení rozhodnutí v části A1. a A2. a přikládá vyjádření

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, které konstatuje rozpor vyhlášky s pravidly

hospodářské soutěže. Dále poukázal na porušení obecných správních předpisů, když návrhem

ze dne 11.10.2005 podala společnost návrh na zápis do seznamu pro skupinu 3 pro celkem

244 výrobců, minimálně z tohoto návrhu muselo být ministerstvu známo, že existují i jiní

výrobci a provozovatelé kolektivního systému pro odpady skupiny 3, kterých se rozhodnutí

pro tuto skupinu dotýká, proto musí být tyto subjekty účastníky jakéhokoliv řízení, ve kterém

se má rozhodovat o financování a provozování systému pro historické elektrozařízení podle §

37n odst. 3 zákona o odpadech. Dále poukázal na to, že podíl subjektů reprezentujících návrh

REMA na trhu informačních technologií v ČR, tedy elektrozařízení skupiny 3, představuje

přes 80% celkového trhu v ČR, z toho vyplývá, že společnost ASEKOL ve skupině 3

největším podílem na trhu nedisponuje.

O uvedeném rozkladu (celkem bylo podáno 151 obsahově shodných rozkladů)

rozhodl ministr životního prostředí rozhodnutím ze dne 10.3.2006 pod čj: 1420/M/06

18930/ENV/06, sp.zn. R/1811 tak, že rozklady zamítl jako nepřípustné s odůvodněním, že

subjekty, které rozklad podaly, nelze považovat za účastníky předmětného řízení, tedy ani za

osoby oprávněné rozklad podat. Konstatoval, že ministerstvo ve správním řízení rozhoduje o

zápisu jednotlivého subjektu a způsobu zajištění plnění povinností, řízení se tedy týká pouze

tohoto subjektu. Jiná osoba tak nemůže být rozhodnutím o zápisu přímo dotčena na svých

právech.

Uvedené rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 10.3.2006 bylo zrušeno

rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17.12.2010 čj: -165. Městský soud

v Praze v tomto rozsudku poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26.8.2010

pokračování 6 11A 130/2011

čj: -249, který se zabývá problematikou okruhu účastníků řízení a vedení

společného řízení o návrzích jednotlivých provozovatelů kolektivních systémů a jednotlivých

výrobců do Seznamů. S odkazem na uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu Městský

soud v Praze uzavřel, že bylo zjištěno, že žalovaný nevedl společné řízení o všech žádostech o

zápis určitého kolektivního systému do Seznamu, dopustil se tím vady řízení, která mohla mít

za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé. Uvedl, že v dalším řízení bude správní orgán

postupovat tak, že povede společné řízení, ve kterém zjistí podíl žalobce a dalších žadatelů o

zápis na trhu elektrozařízení ze skupiny 3 s tím, že z odůvodnění prvostupňového rozhodnutí

není podíl jednotlivých žadatelů na trhu zřejmý. V podrobnostech odkázal Městský soud na

odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu.

Následně ministr životního prostředí znovu rozhodl o podaných rozkladech, včetně

rozkladu žalobce, proti rozhodnutí ze dne 22.12.2005, a to nyní žalobou napadeným

rozhodnutím ze dne 25.5.2011. Pod bodem I. bylo rozhodnuto tak, že se zrušuje část výroku

A1 rozhodnutí ministerstva ze dne 22.12.2005 čj: 5193/ENV/720/05, kterou se provozovatel

kolektivního systému společnost ASEKOL s.r.o. zapisuje do Seznamu výrobců

elektrozařízení pro zajištění financování nakládání s historickým elektrozařízením ze skupiny

3. Současně byla zrušena část výroku A2 rozhodnutí ministerstva ze dne 22.5.2005 čj:

5193/ENV/720/05, kterou se výrobci, uvedení v příloze č. 1 rozhodnutí, zapisují do Seznamu

výrobců elektrozařízení pro zajištění financování nakládání s historickým elektrozařízením ze

skupiny 3 a v tomto rozsahu byla věc vrácena ministerstvu k novému projednání. Pod bodem

II. napadeného rozhodnutí bylo rozhodnuto tak, že v ostatních částech rozklady napadené

rozhodnutí ministerstva ze dne 22.12.2005 čj: 5193/ENV/720/05 potvrzuje. V odůvodnění

rozhodnutí správní orgán konstatoval dosavadní průběh řízení, konstatoval rozsudek

Městského soudu v Praze ze dne 17.12.2010 čj: -165 a závěrečnou část

odůvodnění tohoto rozsudku. Dále uvedl, že , o správním řízení, ve znění

pozdějších předpisů, neumožňoval v době vydání původního rozhodnutí o rozkladu ze dne

10.3.2006 zrušit nebo změnit část napadeného rozhodnutí. Protože je nyní řízení vedeno podle

účinného od 1.1.2006, není důvod nevyhovět a nezrušit k rozkladu ty části

výroku napadeného rozhodnutí, jejichž zrušení se odvolatelé ve svých rozkladech domáhají.

Rozklady napadají části výroku, které se týkají zápisu do Seznamu pro skupinu 3, tyto části

výroků jsou oddělitelné od ostatních částí výroků napadeného rozhodnutí.

K výše uvedenému obsahu spisového materiálu je vhodné zmínit, že proti rozsudku

Městského soudu v Praze ze dne 17.12.2010 čj: -165 byla podána kasační

stížnost dvěma subjekty (ASEKOL s.r.o. a FAST ČR a.s.), kasační stížnost byla dílem

zamítnuta a odmítnuta. Stalo se tak rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 25.5.2011

čj: -287. Z odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu je zřejmé, že se

zabýval procesními námitkami stěžovatelů. To znamená, že na právních názorech,

vyjádřených ve výše uvedeném rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 26.8.2010, čj:

-294, se nic nezměnilo.

Žalobce v podané žalobě namítal porušení ustanovení

Sb., , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) s tím, že z hlediska

zákonnosti je správní orgán povinen přezkoumat napadené rozhodnutí v celém rozsahu, za

výchozí zásadu je nutno považovat úplnou revizi zákonnosti rozhodnutí. Tuto námitku soud

shledal důvodnou.

pokračování 7 11A 130/2011

Podle přezkoumává odvolací orgán soulad napadeného

rozhodnutí a řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy. Správnost

napadeného rozhodnutí přezkoumává jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen

tehdy, vyžaduje-li to veřejný zájem. K vadám řízení, o nichž nelze mít důvodně za to, že

mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popř. na jeho

správnost, se nepřihlíží.

Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí je zřejmé, že správní orgán rozhodující

o rozkladu zdůraznil větu druhou ustanovení , když zdůraznil

skutečnost, že rozkladem napadené rozhodnutí přezkoumává pouze v rozsahu námitek, které

jsou v rozkladu uvedeny. Zcela bez povšimnutí však ponechal správní orgán větu první

ustanovení , která ve výsledku znamená, že novou právní úpravou,

provedenou ve z roku 2004, nedošlo k výraznému omezení revizního principu.

Je-li ve větě prvé ustanovení stanoveno, že odvolací správní orgán

přezkoumává soulad napadeného rozhodnutí a předcházejícího řízení s právními předpisy, a

to v plném rozsahu, znamená to, že při posuzování souladu odvoláním (zde rozkladem)

napadeného rozhodnutí s právními předpisy a při posuzování v souladu řízení, které vydání

napadeného rozhodnutí předcházelo rovněž s právními předpisy, není správní orgán vázán

námitkami, které jsou v odvolání uvedeny, z hlediska v souladu s právními předpisy musí jak

napadené rozhodnutí, tak předcházející řízení, posoudit v celém rozsahu. Jestliže žalobou

napadené rozhodnutí bylo vydáno za situace, kdy předcházející rozhodnutí o rozkladu

z 10.3.2006 bylo zrušeno Městským soudem v Praze, který ve svém rozsudku odkázal na

závěry, které učinil ve vztahu k řízení o návrzích na zápis kolektivního systému a výrobců,

zapojených do jím provozovaného systému, do Seznamu výrobců elektrozařízení Nejvyšší

správní soud v rozsudku ze dne 26.8.2010 čj: -294, je zcela nepochybné, že

řízení, které předcházelo vydání rozkladem napadeného rozhodnutí ze dne 22.12.2005,

v souladu s právními předpisy nebylo. Nejvyšší správní soud v uvedeném rozsudku, na který

v plném rozsahu odkázal i Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 17.12.2010 čj: 7 Ca

118/2006-165 zcela jednoznačně vyjádřil, že řízení o návrzích provozovatelů kolektivních

systémů vede k vydání rozhodnutí o právech a povinnostech provozovatelů kolektivních

systémů i výrobců elektrozařízení, nemůže mít proto pouze evidenční charakter se

zdůrazněním, že provozovatelé kolektivních systémů, kteří podali žádost o zápis do Seznamu,

a výrobci elektrozařízení, kteří jsou zastoupeni těmito provozovateli, musí být účastníky

správního řízení o takovém zápisu do Seznamu s tím, že o všech žádostech provozovatelů

kolektivních systémů o zápis Seznamu pro zajištění financování nakládání s historickými

elektrozařízeními pro určitou skupinu elektrozařízení mělo být vedeno společné řízení.

Nejvyšší správní soud uzavřel, že pokud nebylo společné řízení o všech žádostech vedeno,

dopustil se správní orgán vady řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve

věci samé s tím, že šlo o porušení základních práv účastníků řízení vyjádřit se k projednávané

věci, k prováděným důkazům, byla narušena rovnost účastníků řízení, přičemž toto porušení

práv má ústavní rozměr.

V dané věci z obsahu spisového materiálu nevyplývá, že by správní orgán společné

řízení vedl. Soudem vytýkané závažné vady řízení tak nebyly správním orgánem odstraněny,

správní orgán nesplnil svou povinnost přezkoumat soulad jak napadeného rozhodnutí, tak

zejména řízení, které vydání takovéhoto rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy přesto,

že soudem bylo konstatováno vážné porušení práv účastníků řízení a bylo zcela nepochybně

konstatováno, že se správní orgán dopustil vady řízení, která mohla mít za následek vydání

nezákonného rozhodnutí ve věci samé. Na místo toho zcela ryze formálně posoudil rozklad

pokračování 8 11A 130/2011

žalobce se závěrem, že směřoval pouze do části výroku uvedených pod bodem A1. a A2. rozkladem napadeného rozhodnutí.

Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že ministr životního prostředí rozhodl

způsobem, který byl v napadeném rozhodnutí vyjádřen proto, že dospěl k závěru, že rozklad

byl podán pouze proti části rozhodnutí ze dne 22.12.2005, a to té části, kterým bylo

rozhodováno o zápisu do Seznamu pro elektrozařízení ze skupiny 3. Tento názor soud nesdílí.

Z rozkladu žalobce ze dne 12.1.2006, který podal proti rozhodnutí žalovaného ze dne

22. 12.2005, je zřejmé, že rozklad byl podán proti celému rozhodnutí žalovaného ze dne

22.12.2005. Je sice pravdou, že rozklad byl uvozen tím, že odvolatel (zde žalobce) poukázal

na to, že rozhodnutím ze dne 22.12.2005 byla zapsána společnost ASEKOL s.r.o. do Seznamu

mimo jiné i pro tzv. historický elektroodpad skupiny 3, pod bodem I. tohoto rozkladu, ve

kterém žalobce namítal rozpor rozhodnutí ze dne 22.12.2005 se zákonem o odpadech a

nezákonnost prováděcí vyhlášky, však žalobce výslovně uvedl, že žádá o zrušení rozhodnutí

ze dne 22.12.2005 v části A1. a A2. Žalobce v rozkladu sice dále namítal, že pro skupinu č. 3

má největší podíl na trhu pro danou skupinu, toto tvrzení je však zcela nepochybně

odůvodněním rozkladu. Toto tvrzení nelze považovat za omezení rozsahu, ve kterém je

prvostupňové rozhodnutí napadeno, když v závěru bodu I. rozkladu žalobce výslovně uvedl,

že žádá o zrušení rozhodnutí ze dne 22.12.2005 v celé části A1. a A2. V úplném závěru

rozkladu žalobce pak uvedl, že navrhuje zrušení rozhodnutí ze dne 22.12.2005, tedy zrušení

celého rozhodnutí. Ze samotného obsahu rozkladu nelze jednoznačně dovodit, že žalobce se

domáhal zrušení rozhodnutí ze dne 22.12.2005 pouze ve vztahu k elektrozařízení ve skupině

3, když takový výslovný návrh v rozkladu obsažen není. Pokud má správní orgán za to, že

požadavek zrušení rozhodnutí ze dne 22.12.2005 je nedostatečně precizní, resp. není zřejmé,

čeho se žalobce rozkladem domáhá, bylo na správním orgánu, aby žalobce vyzval

k odstranění takovýchto pochybností v rámci projednávání rozkladu (odstranění vad podání).

K tomu, co bylo uvedeno, je nutno konstatovat, že soud si je vědom toho, že novým

došlo k určitému omezení revizního principu, a to v případě přezkoumání

odvoláním napadeného rozhodnutí z hlediska jeho věcné správnosti, neznamená to však, že se

správní orgán soustředí pouze na větu druhou ustanovení , který

tuto zásadu zakotvuje. Při svém rozhodování je povinností odvolacího správního orgánu (zde

orgánu rozhodujícího o rozkladu) respektovat celé ustanovení § 89, které upravuje základní

zásady postupu odvolacího správního orgánu, resp. orgánu, který rozhoduje o rozkladu (§ 152

odst. 4 ), a to včetně věty třetí uvedeného ustanovení, zejména s přihlédnutím

k zásadním výtkám ohledně vedení řízení ze strany soudů.

Opodstatněnost lze přiznat i námitkám žalobce, ve kterých poukazuje na porušení

ustanovení . V daném případě je zřejmé, že rozhodnutí žalovaného

ze dne 22.12.2005 obsahovala několik výroků, a to výroky pod bodem A1., A2., B1.,B2.

Z ustanovení vyplývá, že odvoláním lze napadnout mimo jiné i

jednotlivý výrok rozhodnutí. V takovýchto případech, pokud odvolání směřuje jen proti

některému výroku rozhodnutí, za splnění dalších podmínek, nabývá zbytek výrokové části

právní moci. Z ustanovení ani z jiného ustanovení nevyplývá, že by

právní moci mohla nabýt jen část výroku. V daném případě je nepochybné, že pod bodem I.

napadeného rozhodnutí (který není napaden žalobou k této věci), správní orgán zrušil jen část

ze dvou výroků rozhodnutí z 22.12.2005 (část výroku A1. a část výroku A2.), přičemž

žalobou napadeným bodem II. rozhodnutí, rozhodnutím z 22.12.2005 potvrdil.

pokračování 9 11A 130/2011

Je nutno zdůraznit, že základním a výrazným nedostatkem nyní žalobou napadeného

rozhodnutí, resp. bodu II. napadeného rozhodnutí, je nerespektování právního názoru, který

byl v tomto řízení vyjádřen soudem, který zcela nepochybně vyjádřil nezbytnost a nutnost

vedení společného řízení o všech návrzích na zápis kolektivních systémů do Seznamu. Jak již

bylo výše uvedeno, z obsahu spisového materiálu nevyplývá, že by poté, kdy předcházející

rozhodnutí ministra životního prostředí ze dne 10.3.2006 bylo zrušeno, bylo vedeno společné

řízení, ze spisového materiálu nevyplývá, že by účastníkům řízení bylo umožněno, aby se

vyjádřili k návrhům ostatních kolektivních systémů, zaujali k nim stanovisko, navrhli

doplnění dokazování a činili úkony, které účastníkům řízení přísluší. Jen obtížně si přitom lze

představit, že by společné řízení bylo vedeno až v rámci řízení o rozkladu proti

prvostupňovému rozhodnutí. Námitku žalobce, že nebyl respektován právní názor soudu

shledal soud důvodnou, když je zřejmé, že správní orgán, rozhodující o rozkladu, vycházel

pouze z jednoho odstavce rozsudku Městského soudu v Praze, aniž by respektoval celé

odůvodnění předmětného rozsudku, ve kterém je zcela jednoznačně uvedeno, že došlo

k porušení procesních předpisů, přičemž vady řízení mohly mít za následek nezákonné

rozhodnutí ve věci samé. Bylo tedy na správním orgánu, aby poté, kdy předcházející

rozhodnutí o rozkladu bylo zrušeno, vady řízení odstranil. Odstranění vad řízení mohlo v této

věci spočívat mimo jiné v tom, že bylo vedeno společné řízení o všech návrzích. Jak již bylo

rovněž výše uvedeno, lze si jen obtížně představit, že by k odstranění vytýkaných vad došlo

až v rámci rozkladového řízení, když před prvostupňovým správním orgánem společné řízení

vedeno nebylo.

Pokud žalovaný v napadeném rozhodnutí argumentoval tím, že i rozsudek Městského

soudu v Praze ze dne 17.12.2010 čj: -165 žalovaného zavazoval zabývat se

rozkladem pouze ve vztahu k elektrozařízení ze skupiny č. 3, nelze ani s tímto závěrem

souhlasit. Správní orgán zcela bez povšimnutí ponechal odkaz na právní názor Nejvyššího

správního soudu, který byl vyjádřen v jeho rozsudku ze dne 26.8.2010 čj: -294,

když Městský soud v Praze ve svém rozsudku ze dne 17.12.2010 čj: -165 na

tento rozsudek odkázal a konstatoval ve stručnosti závěry, ke kterým Nejvyšší správní soud

dospěl. Zejména zdůraznil, že došlo k porušení práv účastníků řízení, konstatoval nezbytnost

vedení společného řízení o všech návrzích na zápis do Seznamu. Tomu koresponduje i závěr,

který je vyjádřen ve druhém odstavci na straně 6 uvedeného rozsudku, ve kterém Městský

soud v Praze konstatoval, že dále bude správní orgán postupovat podle právních předpisů,

které upravují vedení společného řízení i řízení o výběru žádosti. Až v dalším odstavci

zdůraznil potřebu zabývat se podílem jednotlivých žadatelů na trhu elektrozařízení ze skupiny

č. 3. Rozhodně však nelze učinit závěr o tom, že by Městský soud v Praze v uvedeném

rozsudku omezil povinnost správního orgánu, aby rozhodl o rozkladu pouze v této části.

Vedení společného řízení pak předpokládá, že budou respektována veškerá práva účastníků

řízení. Jestliže k vedení společného řízení nedošlo, je nutno zopakovat porušení procesních

předpisů v takové míře, že tato skutečnost mohla mít vliv na zákonnost napadeného

rozhodnutí. Tento zcela jednoznačný závěr ostatně učinil i Nejvyšší správní soud v již

zmíněném rozsudku.

Společné řízení, které bylo nutno vést o návrzích žalobce a ostatních kolektivních

systémů do Seznamu má zajistit, aby všichni navrhovatelé, tedy žadatelé o zápis do Seznamu

měli možnost vyjádřit se k ostatním návrhům, navrhnout dokazování ke svým tvrzením.

Jedině za této situace je správní orgán schopen posoudit, který subjekt podal návrh oprávněně,

a to zejména v situaci, kdy do seznamu lze zapsat pouze jednoho z nich, jako je tomu u

historických elektropřístrojů. Společné řízení pak je garantem toho, že se všemi účastníky

pokračování 10 11A 130/2011

řízení bude zacházeno rovně. Námitku o porušení zásady materiální rovnosti účastníků řízení

soud rovněž proto shledal důvodnou. Obdobně to platí o námitce o porušení zásady

nestrannosti a legitimního očekávání, když z rozhodnutí soudu zcela jednoznačně vyplývá

závěr o tom, že správní řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, bylo vedeno

v rozporu se zákonem, přičemž si lze jen obtížně představit, že by svých procesních práv

mohli účastníci řízení využít až v rámci rozkladového řízení a nikoli v rámci řízení před

správním orgánem prvého stupně.

Z výše uvedených důvodů soud s přihlédnutím k závěru o důvodnosti podané žaloby

žalobou napadené rozhodnutí v části, která byla žalobou napadena, tedy ve výroku pod bodem

II. napadeného rozhodnutí toto rozhodnutí zrušil a v tomto rozsahu vrátil žalovanému

k dalšímu řízení. Správní orgán znovu rozhodne o podaném rozkladu, přičemž při jeho

projednání bude vycházet z celého jeho obsahu a bude respektovat právní názor, který byl

vyjádřen ve výše uvedených rozsudcích soudů, ze kterých je zřejmý závěr o hrubém porušení

procesních práv, o vadách řízení, v důsledku kterých nebylo umožněno účastníkům řízení

uplatnit svá práva, která vyplývají z právních předpisů. Je zřejmé a nepochybné, že Městský

soud v Praze jak Nejvyšší správní soud dospěly ke zcela jednoznačnému závěru o tom, že

možnost správného posouzení návrhů kolektivních systémů o zápis do Seznamu lze učinit

pouze v rámci společného řízení. To samozřejmě předpokládá, že společné řízení bude

vedeno od samého počátku. Je nutno zdůraznit, že možnost vedení společného řízení dovodil

Nejvyšší správní soud pomocí analogie iuris i pro případ, že by bylo vedeno podle předchozí

právní úpravy podle , o správním řízení.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením , žalobce

měl ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení příslušní. Náklady spočívají

v částce 2.000,-Kč za soudní poplatek, zaplacený z podané žaloby v kolcích a odměny za

zastupování. Odměna za zastupování byla soudem přiznána za dva úkony právní služby po

2.100,-Kč (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby), 2x režijní paušál po 300,-Kč (§ 7, §

9, , vyhl. č. ), tedy celkem 4.800,-Kč. Součástí odměny za zastupování

je i daň z přidané hodnoty ve výši 1.008,-Kč, celkem tedy odměna za zastupování představuje

částku 5.808,-Kč. Podání repliky soud nepovažoval za účelně vynaložený náklad, když

z jejího obsahu vyplývá, že žalobce v podstatě shrnul námitky, které uvedl v podané žalobě.

Celkové náklady představují částku 7.808,-Kč.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.

Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se

sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se

dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na

sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

pokračování 11 11A 130/2011

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě

obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,

v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské

právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro

zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 29.srpna 2014

JUDr. Hana Veberová

předsedkyně senátu