Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 A 26/2014 - 76

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudkyň JUDr. Moniky Javorové a JUDr. Miroslavy Honusové v právní věci žalobce v právní věci žalobce Z. J., v řízení zastoupeného JUDr. Petrem Stoklasem, advokátem se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, Masná 1, proti žalovanému Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje se sídlem Ostrava-Moravská Ostrava, 28. října 117, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4.7.2011 č.j. MSK 79638/2011, ve věci správního deliktu na úseku silniční dopravy,

t a k t o :

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se podanou žalobou domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo zamítnuto žalobcovo odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Ostravy ze dne 31.3.2011 č.j. SMO/086148/11/OD/Pik, kterým byl žalobce jako provozovatel taxislužby uznán odpovědným ze spáchání správního deliktu dle , o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silniční dopravě), jehož se měl dopustit tím, že při provozování taxislužby v Ostravě dne 23.7.2010 vozidlem značky Škoda Octavia reg. zn. X nebylo ve vozidle záznam o řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku řidiče – žalobce, čímž porušil zákona o silniční dopravě, a dále správního deliktu dle zákona o silniční dopravě, jehož se měl dopustit tím, že při provozování taxislužby v Ostravě dne 23.7.2010 řidič - žalobce po ukončení přepravy nevydal cestujícím nepoškozený a čitelný doklad o výši jízdného pořízený jako výstup z tiskárny taxametru, čímž porušil zákona o silniční dopravě.

Namítá, že se uvedených správních deliktů nedopustil a že ani nedošlo ke skutkovému ději tak, jak ho popisují správní orgány. K prokázání jiného skutkového děje navrhl výslech příslušníků PČR, kteří byli kontrole žalobce přítomni a viděli její průběh. Dále namítá, že taxametr nechal prověřit i společností Torola, jak předložil správním orgánům.

Žalovaný navrhuje zamítnutí žaloby. Odkazuje na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Krajský soud o věci rozhodoval rozsudkem ze dne 6.3.2014 č.j. -38, ten však byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30.4.2014 č.j. -16 a věc vrácena zdejšímu soudu k dalšímu řízení.

Krajský soud proto znovu přezkoumal napadené rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu [ , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)] a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Z obsahu správních spisů soud zjistil, že návrh žalobce na doplnění dokazování výslechem policistů byl žalovaným shledán jako nadbytečný s tím, že samotné provedení kontroly je v kompetenci pracovníků magistrátu, nikoliv policistů. Ti tedy do průběhu kontroly nezasahují. U dokladu z taxametru by navíc policisté mohly objasnit jen existenci jízdního dokladu v okamžiku kontroly, nikoliv však otázku jeho nevydání cestujícímu v době ukončení přepravy. K otázce knihy řízení pak žalobce sám do prvotního protokolu uvedl, že neví, kde tuto knihu má.

S tímto hodnocením důkazního návrhu žalobce, jak byl vznesen již v průběhu správního řízení v prvním stupni a následně i v řízení odvolacím, krajský soud nesouhlasí. Úvaha žalovaného o tom, že policisté jen zastavují vozidlo a do samotné kontroly již nezasahují, odporuje pojetí důkazního prostředku výslechem svědka, jak je pro jakékoli odvětví právního řádu České republiky koncipován. Svědek není osobou, která by měla vypovídat o tom, co učinila při své vlastní úřední činnosti, naopak svědek je kdokoli, kdo něco viděl, slyšel, apod., a o tom může při dokazování podat výpověď. Svědkem tedy může být kdokoli, nejen pracovník správního orgánu [srov. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)]. Výslech policistů byl žalobcem navrhován k objasnění toho, co se při kontrole dělo – co si vzájemně řekli žalobce a kontrolní pracovník a jak se přitom chovali. Kontrole přítomní policisté mohli takový skutkový děj vidět a slyšet, proto nelze akceptovat úvahu žalovaného o tom, že jejich výslech nemá smysl provádět, když se nejednalo o jejich vlastní úřední úkon.

Důvody, pro které žalovaný považoval výslech svědků – policistů, tak neobstojí. Krajský soud proto doplnil dokazování výslechem svědků – kontrole přítomných policistů.

Svědek Bc. L. Z. uvedl, že i přes odstup času si na akci s pracovníky magistrátu v roce 2010 pamatuje, protože na takové akci byl jen jednou. Úkolem policistů bylo poté, co z vozidla taxislužby vystoupí kontrolní pracovnice, zastavit odjíždějící vozidlo. To se při té akci stalo asi 3x nebo 4x. V jednom případě při kontrole uvedené pracovnice shledaly nějaké pochybení, ptaly se toho taxikáře, proč jim nevydal lístek. Ten uváděl něco v tom smyslu, že tak neučinil, protože to jsou jeho známé. Následoval nějaký lehký slovní konflikt, bavili se hlasitě, ovšem o čem se dohadovali, svědek neví, ovšem na nevydaný lístek si pamatuje přesně. K taxikáři přistoupil pracovník magistrátu (muž), který se právě ptal na to nevydání lístku. Na to mu taxikář odpověděl, že to jsou jeho známé a až poté přišly ty dvě pracovnice magistrátu, co byly vezeny, a taxikáři bylo sděleno, že to nemohou být jeho známé, že to jsou pracovnice magistrátu. Při kontrole pracovníky magistrátu ten taxikář něco hledal, prohlédl přitom skoro celé auto – přihrádku, kufr. Co ale hledal a jestli to našel, svědek neví. Na to, že by se, byť i následně, objevil nějaký papír, případně ho bylo vidět, který by bylo možno považovat za účtenku z toho taxíku, si svědek nevzpomíná, neví.

Svědek P. K. uvedl, že na podobné akci byl několikrát. Sám nijak blíže nesleduje, o co se tam jedná, o co se dohadují, avšak prakticky pokaždé je tam nějaký spor, ti taxikáři vlastně nikdy nemají všechno v pořádku. K nějaké konkrétní kontrole se však blíže vyjádřit nemůže. Pokud byl konkrétně tázán, zda si pamatuje na nějaký případ, kdy chtěli po taxikáři nějakou knihu a on ji neměl, či že se bránil, že jim doklad o zaplacení chtěl vydat, ale oni si ho nevzali, jen obecně zopakoval, že prakticky při každé kontrole je mezi taxikářem a pracovníky magistrátu nějaká hádka či nedorozumění, blíže se však k nějakému konkrétnímu taxikáři a jeho kontrole vyjádřit nedokázal.

Z doplněného dokazování je zjevné, že svědek K. si prakticky na nic nepamatoval, svědek Z. žalobcovu verzi nepodpořil, naopak jeho výpověď podporuje verzi skutkového děje, jak je popsána v rozhodnutích správních orgánů obou stupňů a kterou se tedy ani doplněným dokazováním nepodařilo žalobci vyvrátit.

Pokud žalobce argumentuje kontrolou tachometru společností Torola, krajský soud ve shodě s žalovaným konstatuje, že zpráva této společnosti je až z 3.2.2011, tedy z doby o 6 měsíců pozdější než vytýkaný skutek – neosvědčuje tedy stav tachometru v době kontroly. Zodpovězení otázky, zda byl taxametr v pořádku, navíc nemůže přinést zvrat v závěru o otázce, která je pro posouzení věci klíčová – zda žalobce doklad o zaplacení kontrolním pracovníkům vydal či nikoli.

Z uvedených důvodů byla žaloba podle zamítnuta.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle , když plně procesně úspěšný žalovaný se náhrady nákladů řízení vzdal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je m o ž n o podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně.

V Ostravě dne 1. července 2014

Mgr. Jiří Gottwald

předseda senátu