Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 Af 3/2011 - 42

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové

a soudců JUDr.Jitky Hroudové a Mgr.Marka Bedřicha v právní věci žalobce: Continental

Automotive Czech Republic s.r.o. ( dříve Continental Teves Czech Republic, s.r.o.), jakožto

právní nástupce zanikající společnosti Continental Automotive Czech Republic s.r.o., IČ

49620614), IČ 62024922, se sídlem Jičín, Valdické Předměstí, Hradecká 1092 v řízení

zastoupeného společností VORLÍČKOVA PARTNERS s.r.o., dříve ( VORLÍČKOVÁ &

LEITNER s.r.o. ), se sídlem Praha 1, Jungmannova 31 proti žalovanému: Odvolací finanční

ředitelství se sídlem Brno, Masarykova 427/31 (dříve Finanční ředitelství v Praze, se sídlem

Praha 2, Žitná 12), v řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 11.11.2010, čj:

5602/10-1200-203335, čj: 5605/10-1200-203335 a čj: 5597/10-1200-203335

t a k t o :

I. Žaloby s e z a m í t a j í .

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 466,- Kč

do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobami podanými u Městského soudu v Praze, spojenými ke

společnému projednání usnesením ze dne 16.1.2014, domáhá přezkoumání a zrušení shora

uvedených rozhodnutí žalovaného o odvolání žalobce.

pokračování 2 11Af 3/2011

V žalobě pod sp.zn. se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Finančního

ředitelství v Praze ze dne 11.11.2010, čj: 5597/10-1200-203335, kterým zamítlo odvolání

žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu v Brandýse nad Labem – Staré Boleslavi ze dne

19.4.2010, čj: 83057/10/057912203402, kterým byla potvrzena daňová povinnost za

zdaňovací období od 1.10.2004 do 30.9.2005 ve výši 189.458.966,-Kč a žalobce se v odvolání

domáhal změny rozhodnutí, aby daň z příjmů právnických osob za uvedené období byla

dodatečně snížena o 30.225.813,-Kč.

V žalobě vedené pod sp.zn. se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí

Finančního ředitelství v Praze ze dne 11.11.2010, čj: 5602/10-1200-203335, kterým zamítl

odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi

ze dne 19.4.2010, čj: 83172/10/057912203402, kterým byla potvrzena daňová povinnost za

zdaˇnovací období od 1.10.2005 do 30.9.2006 ve výši 186.638.184,-Kč, když žalobce

v podaném odvolání navrhoval změnu rozhodnutí správce daně tak, aby za uvedené období

byla snížena dodatečně daň o 41.637.678,-Kč.

Žalobou vedenou u zdejšího soudu pod 11 Af 4/2011 se žalobce domáhal zrušení

rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 11.11.2010, čj: 5605/10-1200-203335,

kterým zamítlo odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Brandýse nad Labem-Staré

Boleslavi, kterým správce daně potvrdil daňovou povinnost za zdaňovací období od

1.10.2006 do 31.12.2007 ve výši 185.683.560,-Kč, když žalobce v odvolání navrhoval změnu

rozhodnutí správce daně, aby daň z příjmů právnických osob za uvedené období byla

dodatečně snížena o 41.471.433,-Kč.

Žalobce ve všech podaných žalobách uvedl, že obdržel na základě rozhodnutí ministra

průmyslu a obchodu č. 3/2003 o příslibu investičních pobídek ze dne 21.1.2003 souhlas

s poskytnutím investičních pobídek ve formě slevy na dani z příjmů ve výši 1.578,4 milionů.

V průběhu zdaňovacího období od 1.10.2002 do 30.9.2003 žalobce splnil všeobecné i zvláštní

podmínky nutné k čerpání investiční pobídky a tudíž čerpal investiční pobídky ve formě slevy

na dani. Po provedení daňové kontroly za zdaňovací období uvedená v jednotlivých

napadených rozhodnutí, žalobce zjistil, že výše slevy na dani byla zkalkulována chybně.

Zatímco správce daně pro výpočet částky S2 použil sazbu daně ve výši 31%, tj. sazbu daně

platnou pro zdaňovací období od 1.10.2002 do 30.9.2003, kdy byla žalobcem sleva na dani

poprvé uplatněna, podle žalobce měla být při výpočtu slevy na dani použita jiná sazba daně,

platná v uvedených zdaňovacích období a to ve zdaňovacím období od 1.10.2004 do

30.9.2005 ve výši 26%, a v obou zbývajících obdobích, tj. od 1.10.2005 do 30.9.2006 a od

1.10.2006 do 31.12.2007, sazba daně ve výši 24%. Kvůli tomuto rozporu podal žalobce za

předmětná zdaňovací období dodatečné přiznání k dani z příjmů právnických osob, ve kterých

pouze změnil výši uplatňované slevy na dani, tj. při stanovení částky S2, pro účely výpočtu

slevy na dani použil uvedenou jinou sazbu daně. Správce daně ale k opraveným údajům

uvedeným v dodatečném daňovém přiznání nepřihlédl, výši slevy na dani ani výši daně ve

smyslu dodatečného daňového přiznání nezměnil. Tedy použil sazbu daně ve výši 31%. Proti

rozhodnutí tak podal žalobce odvolání, ve kterém poukázal na to, že správce daně i žalovaný

vycházejí nesprávně z toho, že se částka S2 stanoví pouze v prvním roce uplatnění slevy na

dani, tato částka je pro výpočet slevy na dani ve všech obdobích jejího uplatnění fixní a

v dalších letech dochází pouze k jejímu upravování o hodnoty jednotlivých meziročních

odvětvových indexů cen vyhlašovaných Českým statistickým úřadem. Žalovaný přitom

vychází z textu ustanovení § 35b odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů a zcela opomíjí

text druhého odstavce, na který prvý odstavec pro účely vypočtení části daně výslovně

odkazuje a podle něhož je částka daně pro účely odstavce 1 rovna částce vypočtené sazbou

pokračování 3 11Af 3/2011

daně podle § 21 odst. 1 ze základu daně podle § 20 odst. 1. Zákon o dani z příjmu tak

obsahuje speciální úpravu pro výpočet této částky právě v odstavci 2, který nefixuje sazbu

daně na úroveň 31%, ale odkazuje pro stanovení její výše na aktuální sazbu daně stanovenou

v ustanovení § 21 odst. 1 zákona o daních z příjmů, což zpochybňuje jednoznačnost závěru

žalovaného. K nahrazení pevně stanovené sazby daně ve výši 31% v rámci druhého odstavce

odkazem na sazbu daně dle zákona o daních z příjmů došlo ,

který neobsahuje žádné speciální přechodné ustanovení k § 35b odst. 2 zákona o daních

z příjmů, které by fixovalo sazbu daně tak, jak dovozuje žalovaný. Vzhledem k absenci

speciálního přechodného ustanovení k , nelze odkazem

písm. a) zákona o daních z příjmů na ustanovení § 20 odst. 1 téhož zákona rozumět nic jiného,

než příkaz použít při výpočtu částky daně pro účely stanovení částek S1 a S2 platnou

(aktuální) sazbu daně. Podle žalobce zákonodárce deklaruje, že výše částky daně má být

přepočítána každoročně podle vzorce stanoveného v ustanovení § 35b odst. 2 zákona o daních

z příjmů, který odkazuje na aktuální sazbu daně. Přitom vychází podpůrně z rozsudku

Nejvyššího správního soudu ze dne 20.11.2009, sp.zn. . Toto rozhodnutí se

sice týká ustanovení § 25 odst. 1 písm. w) zákona o daních z příjmů, ale dle žalobce jej lze

aplikovat i na ustanovení upravující uplatnění slevy na dani, neboť sleva na dani není žádnou

absolutní neměnnou hodnotou.

Pokud žalovaný v odůvodnění uvádí, že vyčíslení částky S2 vždy s aktuální sazbou

daně by znamenalo nerespektování textu uvedeného v bezprostřední souvislosti s výpočtem

částky S2, tedy že „uvedená částka bude výchozí částkou uplatňovanou při výpočtu slevy na

dani za všechna zdaňovací období, za která budou slevy uplatňovány“, je nutné tento text

vyložit dle žalobce zcela v kontextu celého ustanovení § 35b zákona o daních z příjmů. Výraz

„uvedená částka“ představuje onu vyšší částku daně vypočtenou dle odstavce 2, neboť tento

text následuje po větě „S2 se rovná částce daně vypočtené podle odstavce 2 za jedno ze dvou

zdaňovacích období bezprostředně předcházejících k zdaňovacímu období, za které lze slevu

uplatnit poprvé, a to ta částka daně, která je vyšší“. V případě poklesu sazby daně se

příslušným způsobem snižuje i částka S2. Žalovaný evidentně přikládá slovu „výchozí“

význam identická, s čímž žalobce nesouhlasí. Výchozí znamená počáteční, základní, nikoli

však stejný a naopak antonymem slova výchozí jsou výrazy konečný, závěrečný, finální. Dle

žalobce tak jakoukoli výchozí hodnotu je možné následně upravit či přesně určit. Poukázal

také na to, že citované ustanovení výslovně nepřipouští změnu výchozí částky v případě

dodatečného vyměření nižší daňové povinnosti, tedy že změna částky S2 v důsledku poklesu

sazby daně zákonem nikde vyloučena není. Žalobce tak dospěl k závěru, že jedinou veličinou

(základnou), která je fixována pro účely výpočtu daně tvořící částku S2 je výše

hospodářského výsledku dosaženého v jednom ze dvou zdaňovacích období bezprostředně

předcházejících zdaňovacímu období, za které lze slevu uplatnit poprvé, z něhož se při

výpočtu částky daně vychází. Žalobce pak dále popisuje mechanismus výpočtu slevy na dani

tak, že

1. poplatník vypočítá částku S1 podle odstavce 2 za zdaňovací období, za které bude

sleva uplatněna

2. poplatník vypočítá částku S2 na základě výpočtu uvedeného v odst. 2, přičemž

vychází z hodnot dosažených ve dvou zdaňovacích obdobích bezprostředně

předcházející zdaňovacímu období, za které lze slevu uplatnit poprvé a tyto násobí

sazbou daně podle § 21 odst. 1 zákona o dani z příjmu

3. poplatník porovná, která částka vypočtená způsobem v bodě 2 je vyšší a z této částky

ve zdaňovacím období, za které bude sleva uplatněna, vychází.

pokračování 4 11Af 3/2011

Výchozí částku poplatník upraví o hodnoty jednotlivých meziročních odvětvových

indexů cen vyhlašovaných Českým statistickým úřadem. Poukazuje na to, že předmětnou

větu za středníkem prvního odstavce je nutno vnímat s přihlédnutím k vývoji a účelu právní

úpravy týkající se této formy investiční pobídky. Investiční pobídka ve formě slevy na dani

byla do zákona o daních z příjmů implementována o investičních

pobídkách a smyslem tohoto druhu podpory bylo zvýhodnit zavádění nebo rozšiřování výroby

v oblasti zpracovatelského průmyslu. K přijetí zákona došlo v době, kdy platná sazba daně

činila 31%. Tato situace trvala až do přijetí , který přinesl postupné snížení

sazby daně z příjmů právnických osob. Současně došlo k novelizaci ustanovení § 35b odst. 2

písm. a) zákona o daních z příjmů tak, že původní znění, ve kterém byla přímo uvedena sazba

daně 31% bylo nahrazeno textem, který odkazuje na ustanovení § 21 odst. 1 zákona o daních

z příjmů obsahující platnou, a tedy sníženou, sazbu daně. Skutečnost, že zákonodárce provedl

změnu příjmu ve výpočtu částky daně, podle něhož se postupuje při stanovení obou částek, tj.

S1 i S2, dokládá záměr zákonodárce použít pro kalkulaci částky daně v obou případech

platnou sazbu daně. Nelze z toho ale dovodit, že by se nahrazení pevné sazby daně ve výši

31% odkazem na platnou sazbu daně týkalo pouze částky S1 a pro částku S2 by se nadále

používala sazba daně platná ve zdaňovacím období, kdy byla sleva poprvé uplatněna.

Zákonodárce neprovedl změnu zákona důsledně, což způsobuje určité interpretační potíže při

stanovení hodnoty částky S2. Tuto nedůslednost legislativní činnosti potvrzuje novelizace

ustanovení , provedená , kdy byl důvod interpretačních potíží

odstraněn. Ve větě první byla zrušena slova „uvedená částka bude výchozí částkou

uplatňovanou při výpočtu slevy na dani za všechna zdaňovací období, za která budou slevy

uplatňovány“. Důvodová zpráva k tomu uvádí, že „z důvodu snižování sazby daně z příjmů se

pro zachování daňových výhod poplatníků v režimu investičních pobídek, kteří rozšířili nebo

zmodernizovali výrobu, navrhuje úprava, která zabezpečí, že daň placená uvedenými

poplatníky ze zisku z výroby před realizací podpořeného investičního záměru bude odpovídat

aktuální sazbě daně“. Tato novela tedy dle žalobce výslovně potvrdila skutečnost, že výpočet

obou částek podléhá platné sazbě daně, resp., že tento stav byl cílem zákonodárce. Žalobce je

přesvědčen o tom, že ustanovení § 35b zákona o daních z příjmů by mělo být vykládáno

teleologicky, měl by být zkoumán účel a smysl zákona a přitom odkazuje na nález Ústavního

soudu sp.zn. ze dne 9.10.2001. Ve smyslu tohoto nálezu nelze větu za prvním

středníkem v ustanovení § 35b odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů vykládat natolik

restriktivním způsobem, jak činí žalovaný, ale je třeba jej chápat jako určení základny pro

stanovení částky S2 pro následné zákonem předvídané úpravy (meziroční odvětvové indexy

cen). Skutečnost, že nebyla pravidla chování v právním předpisu jasným a jednoznačným

způsobem formulována, nemůže jít k tíži daňového subjektu, což zdůraznil Ústavní soud ve

svém nálezu sp.zn. ze dne 30.11.1999.

Žalobce připouští, že v řádném daňovém přiznání při výpočtu částky S2 sám použil

sazbu daně ve výši 31%, že ale mohl následně své právní závěry přehodnotit. Je to zcela

legitimní počítání a nejedná se o žádné účelové jednání.

Žalobce také odkázal na principy zákona o investičních pobídkách, na jehož základě

byla sleva na dani žalobci poskytnuta. Základním smyslem tohoto zákona je snaha zvýhodnit

vymezené investiční akce bez ohledu na skupinu poplatníků, platí tedy rovné zacházení

s investory. Před snížením sazeb daně z příjmů právnických osob rovněž v principu

nerozlišoval podporu investičních akcí prostřednictvím založení nové společnosti v České

republice (ustanovení § 35a zákona o dani z příjmů) a již existujících společností (ustanovení

§ 35b zákona o daních z příjmů). Oběma formám realizace investiční akce byla poskytnuta

stejná výhoda, a to sleva na dani ve výši daně plynoucí ze zisku generovaných investičních

pokračování 5 11Af 3/2011

akcí. Tento princip zůstal zachován i po novele zákona o dani z příjmů provedené zákonem č.

, kterou došlo ke snížení sazeb. Nesouhlasí s výkladem žalovaného, že již

existující daňový subjekt, který uplatňuje slevu na dani na novou investici, se dostává do

principiálně nevýhodnějšího postavení ve srovnání s poplatníkem, který při učinění téže

investice zahájil v České republice podnikání. Dalším ze základních principů investiční

pobídky ve formě slevy na dani je nepodrobovat dani zisky generované investiční akcí. Tento

princip ovšem obsahuje požadavek přizpůsobovat částku S2 platné sazbě daní. Pokud by se

částka S2 neměnila dle platné sazby daně, žalobce je nucen nadále odvádět daň ve výši 31%

ze zisku generovaných výrobou, na kterou nebyla poskytnuta investiční pobídka, a to po celou

dobu čerpání investičních pobídek bez ohledu na to, že sazba daně z příjmů právnických osob

byla snížena. Zde je objektivně dána nerovnost dvou skupin poplatníků daně z příjmu. Výklad

správce daně a žalovaného nepřispívá k právní jistotě o ochraně důvěry investora, která patří

ke znakům právního státu. V důsledku pochybení správce daně byla žalobci dodatečně

vyměřena nesprávná výše daně z příjmů právnických osob za předmětné zdaňovací období a

žalovaný pochybil, pokud tuto nezákonnost nenapravil.

Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě s odkazem na ustanovení § 35b odst. 1 písm. b)

zákona o daních z příjmů tvrval na závěru, že poprvé vyčíslená částka S2 je výchozí pro

všechna zdaňovací období, kdy bude sleva na dani uplatněna. Žalobce byl povinen v řádném

daňovém přiznání za zdaňovací období při stanovení slevy na dani uplatnit pro vyčíslení

částky S2 sazbu daně ve výši 31%, tj. ve výši sazby daně platné ve zdaňovacím období, za

které se částka S2 vypočítávala poprvé, tj. za zdaňovací období 1.10.2002 - 30.9.2003.

Namítané ustanovení § 35b odst. 2 zákona o daních z příjmů, které odkazuje na ustanovení §

21 odst. 1 tohoto zákona, je obecným odkazem na ustanovení, upravující sazbu daně.

S ohledem na text věty za středníkem odst. 1 ustanovení § 35b odst. 1 písm. b) zákona o

daních z příjmů se dle žalovaného nejedná o vazbu na aktuální sazbu daně, ale na sazbu

aktuální při výpočtu výchozí částky slevy na dani. Částka S2 se po prvním vyčíslení stává

částkou uplatňovanou při výpočtu slevy na dani za všechna zdaňovací období, za která budou

slevy uplatňovány a nebude se měnit s ohledem na aktuální sazbu daně. Text ustanovení §

35b odst. 2 zákona o daních z příjmů s využitím aktuální sazby daně z příjmů je relevantní při

výpočtu částky S2 až od účinnosti o stabilizaci veřejných rozpočtů, tj.

od zdaňovacích období započatých v roce 2008. Žalobcův výklad slova „výchozí“

neodpovídá kontextu a smyslu uvedeného ustanovení v jeho celku; zákon o daních z příjmů

jednoznačně pod pojmem výchozí částka mění částku, která nebude po dobu stanovení v §

35b odst. 4 zákona o daních z příjmů měněna. Výše uvedenou novelou nebyla odstraněna

nedůslednost původního znění zákona o daních z příjmů, ale došlo ke změně způsobu výpočtu

daně, na kterou se nevztahuje sleva na dani z titulu investičních pobídek (částka S2); důvody

změny zákona lze nalézt v důvodové zprávě v citovaném zákonu. Uvedená ustanovení nejsou

natolik nejasná, aby daňový subjekt mohl být poškozen na svých ústavních právech. Poukázal

na to, že i sám žalobce ve svém původním řádném přiznání k dani z příjmů vypočetl částku

S2 za použití sazby daně ve výši 31%. Žalobce tak nebyl dotčen na svých právech a aplikace

předmětných ustanovení zákona byla uplatněna v souladu se zákonem a zásadami

spravedlivého zdanění. Navrhl, aby soud žalobu zamítl.

U jednání soudu setrvali účastníci na svých dosavadních stanoviscích.

Ze správních spisů předložených žalovaným správním orgánem zjistil soud

následující, pro rozhodnutí ve věci samé, podstatné skutečnosti:

pokračování 6 11Af 3/2011

Ve věci projednávané pod podal žalobce, resp. právní předchůdce

žalobce, společnost Continental Automotive Czech Republic dne 2.3.2010 dodatečné přiznání

k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.10.2004 do 30.9.2005, ve kterém

změnil oproti vyměření dodatečným platebním výměrem čj: 144012/09/057912201057,

vydaným na základě výsledku daňové kontroly dne 9.9.2009, pouze výši uplatněné slevy na

dani z titulu investičních pobídek, a to z částky 121.108.154,-Kč na částku 151.333.967,-Kč

s odůvodněním, že v předchozím vyměření došlo k chybnému vyčíslení uvedené slevy na

dani z příjmů. Správce daně na základě výsledků vytýkacího řízení vedených ve zprávě čj:

75019/10/057930200711 vydal dne 19.4.2010 dodatečný platební výměr čj:

83057/10/057912203402, ve kterém potvrdil slevu na daních z příjmů právnických osob

z titulu investičních pobídek v původní výši.

Proti dodatečnému platebnímu výměru podala společnost Continental Automotive

Czech Republic s.r.o. odvolání, ve kterém obdobně jako při vytýkacím řízení namítá, že při

vyčíslení částky S2 byla správcem daně nesprávně použita sazba daně ve výši 31% místo

sazby daně ve výši 26%. Odvolatel požadoval, aby výsledná daň za uvedené období byla

snížena o částku 30.225.813,-Kč.

Ve věci projednávané pod 11 Af 3/2011 podal žalobce, resp. právní předchůdce

žalobce, společnost Continental Automotive Czech Republic dne 2.3.2010 dodatečné přiznání

k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.10.2005 do 30.9.2006, ve kterém

změnil oproti vyměření dodatečným platebním výměrem čj: 144016/09/057912201057,

vydaným na základě výsledku daňové kontroly dne 9.9.2009, pouze výši uplatněné slevy na

dani z titulu investičních pobídek, a to z částky 173,748.456,- Kč na částku 215,356.134,-Kč

s odůvodněním, že v předchozím vyměření došlo k chybnému vyčíslení uvedené slevy na

dani z příjmů. Správce daně na základě výsledků vytýkacího řízení vedených ve zprávě čj:

75024/10/057930200711 vydal dne 19.4.2010 dodatečný platební výměr čj:

83172/10/057912203402, ve kterém potvrdil slevu na daních z příjmů právnických osob

z titulu investičních pobídek v původní výši.

Proti dodatečnému platebnímu výměru podala společnost Continental Automotive

Czech Republic s.r.o. odvolání, ve kterém obdobně jako při vytýkacím řízení namítá, že při

vyčíslení částky S2 byla správcem daně nesprávně použita sazba daně ve výši 31% místo

sazby daně ve výši 24%. Odvolatel požadoval, aby výsledná daň za uvedené období byla

snížena o částku 41,637.678,-Kč.

Ve věci projednávané pod 11 Af 4/2011 podal žalobce, resp. právní předchůdce

žalobce, společnost Continental Automotive Czech Republic dne 2.3.2010 dodatečné přiznání

k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období od 1.10.2006 do 31.12.2007, ve

kterém změnil oproti vyměření dodatečným platebním výměrem čj:

144028/09/057912201057, vydaným na základě výsledku daňové kontroly dne 9.9.2009,

pouze výši uplatněné slevy na dani z titulu investičních pobídek, a to z částky 218,657.730,-

Kč na částku 260,129.163,-Kč s odůvodněním, že v předchozím vyměření došlo k chybnému

vyčíslení uvedené slevy na dani z příjmů. Správce daně na základě výsledků vytýkacího řízení

vedených ve zprávě čj: 75030/10/057930200711 vydal dne 19.4.2010 dodatečný platební

výměr čj: 83249/10/057912203402, ve kterém potvrdil slevu na daních z příjmů právnických

osob z titulu investičních pobídek v původní výši.

Proti dodatečnému platebnímu výměru podala společnost Continental Automotive

Czech Republic s.r.o. odvolání, ve kterém obdobně jako při vytýkacím řízení namítá, že při

vyčíslení částky S2 byla správcem daně nesprávně použita sazba daně ve výši 31% místo

sazby daně ve výši 24%. Odvolatel požadoval, aby výsledná daň za uvedené období byla

snížena o částku 41,471.433,-Kč.

pokračování 7 11Af 3/2011

Finanční ředitelství v Praze v napadených rozhodnutích odvolání zamítlo a napadená

prvostupňová rozhodnutí potvrdilo. V odůvodnění uvedl správní orgán, že ustanovení § 35b

odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů ve znění účinném pro zdaňovací období započaté

v roce 2004, sice výslovně neodkazuje na částku S2 již dříve vypočtenou, ale z textu je

zřejmé, že částka S2 se vyčísluje ve znění zákona účinném pro předmětné zdaňovací období

pouze jednou, a to ve zdaňovacím období, za které se částka S2 spolu s částkou S1

vypočítávaly poprvé. Znění ustanovení před účinností

obsahovalo totožný text, a není tedy pochyb, ve kterém okamžiku a s použitím jaké sazby se

částka S2 vypočítá. Žalobce je nositelem investičních pobídek a dle ustanovení § 35b odst. 4

zákona o daních z příjmů ve znění účinném pro rok 2003 mohou uplatnit slevu na dani z titulu

investičních pobídek po dobu pěti po sobě bezprostředně následujících zdaňovacích období,

přičemž prvním zdaňovacím obdobím je období, ve kterém poplatník splnil všeobecné

podmínky podle zvláštního právního předpisu a zvláštní podmínky stanovené zákonem o

daních z příjmů, nejpozději však zdaňovací období, ve kterém uplynuly tři roky od vydání

rozhodnutí o příslibu investičních pobídek podle zvláštního právního předpisu. Z ustanovení

je zřejmé, že zákon vymezuje období pěti zdaňovacích období jako celek, který má svá

specifika a jedním z nich je také výpočet částky S2, který se provádí použitím sazby daně

platné ve zdaňovacím období, za které se částka S2 spolu s částkou S1 vypočítává poprvé

(uvedené pravidlo bylo změněno až s účinností , a to od zdaňovacích

období započatých v roce 2008 . Nic na tom nemění ani skutečnost, že první věta ustanovení

§ 35 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů odkazuje pro stanovení výše sazby daně pro

výpočet částky S2 na ustanovení § 21 odst. 1 zákona o daních z příjmů pro každé zdaňovací

období. Ustanovení § 35b odst. 1 písm. b) je třeba chápat jako celek a poukázal na to, že

žalobce pro vyčíslení slevy na dani z titulu investičních pobídek při sestavování řádného

daňového přiznání použil také částku S2 vypočítanou sazbou ve výši 31%. Částka S2

vyčíslená při prvním uplatnění slevy na dani je výchozí pro všechna zdaňovací období, kdy

bude sleva na dani uplatněna. Tento závěr je jednoznačný. Pokud žalobce zdůvodňuje nutnost

přistupovat k jednotlivým zdaňovacím obdobím izolovaně, charakterem zvláštních podmínek

stanovených pro nositele investičních pobídek, poukazuje žalovaný na to, že např. zvláštní

podmínka stanovená v § 35a odst. 2 písm. c) zákona je vztažena nikoli ke zdaňovacímu

období, jak uvádí v odvolání žalobce, ale výslovně odkazuje na období, za které poplatník

může uplatnit slevu na dani, definované v § 35a odst. 3) případně v § 35b odst. 4 ) zákona o

daních z příjmů, to znamená období, za které lze slevu na dani uplatnit jako celek pěti či

deseti po sobě bezprostředně následujících zdaňovacích období. Jedná se o specifikum

nositelů investičních pobídek, které je nezbytné akceptovat. Zároveň není na místě v daném

případě postup „v pochybnostech mírněji“, neboť text, že částka S2 je výchozí pro všechna

zdaňovací období, kdy bude sleva na dani uplatněna, jednoznačně stanoví, ve kterém

zdaňovacím období bude částka S2 podle § 35b odst. 1 a 2 zákona o daních z příjmů

vypočítána. O rovném přístupu k oběma typům investorů je možné uvažovat až od účinnosti

. Závěrem pak poukázal na to, že investiční pobídky v každém případě

představují pro poplatníky, kteří je získají, nesporné zvýhodnění oproti ostatním poplatníkům,

proto je nezbytné respektovat jejich specifika.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadená rozhodnutí a řízení, které

předcházelo jeho vydání, v rozsahu tvrzených důvodů v podané žalobě s přihlédnutím ke

skutkovému a právnímu stavu, který tu byl v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí

(ustanovení , ve znění pozdějších

předpisů - dále jen „ “) a dospěl k závěru, že žaloby nejsou důvodné.

pokračování 8 11Af 3/2011

Při posuzení důvodnosti námitek uvedených v podané žalobě soud vycházel z následující právní úpravy:

Podle - o daních z příjmů ve znění platném do

31.12.2007 poplatník, kterému byl poskytnut příslib investiční pobídky podle zvláštního

právního předpisu a na kterého se nevztahuje ustanovení § 35a, může, splnil-li všeobecné

podmínky stanovené zvláštním právním předpisem a zvláštní podmínky stanovené tímto

zákonem, uplatnit slevu na dani, která se vypočte podle vzorce S1 minus S2, přičemž

a) S1 se rovná částce daně vypočtené podle odstavce 2 za zdaňovací období, za které

bude sleva uplatněna; výše této částky se nemění, je-li dodatečně vyměřena vyšší daňová

povinnost

b) S2 se rovná částce daně vypočtené podle odstavce 2 za jedno ze dvou zdaňovacích

období bezprostředně předcházející zdaňovacímu období, za které lze slevu uplatnit poprvé, a

to ta částka daně, která je vyšší; uvedená částka bude výchozí částkou uplatňovanou při

výpočtu slevy na dani za všechna zdaňovací období, za která budou slevy uplatňovány; tato

částka bude upravena o hodnoty jednotlivých meziročních odvětvových indexů cen

vyhlašovaných Českým statistickým úřadem, a to počínaje indexem vztahujícím se ke

zdaňovacímu období, za které byla tato částka vypočtena; výše této částky se nemění, je-li za

příslušné zdaňovací období dodatečně vyměřena nižší daňová povinnost.34d) Obdobně se

postupuje při úpravě částky S2, přechází-li poplatník na hospodářský rok.

Podle odst. 2 písm. a) částka daně pro účely odstavce 1 je u poplatníka daně z příjmů

právnických osob rovna částce vypočtené sazbou daně podle § 21 odst. 1 ze základu daně

podle § 20 odst. 1 sníženého o položky podle § 34 a § 20 odst. 8 a o rozdíl, o který úrokové

příjmy zahrnované do základu daně podle § 20 odst. 1 převyšují s nimi související výdaje

(náklady).

Podle § 35b odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů ve znění platném od 1.1.2008 se

S2 rovná částce daně vypočtené podle odstavce 2 za jedno ze dvou zdaňovacích období

bezprostředně předcházející zdaňovacímu období, za které lze slevu uplatnit poprvé, a to ta

částka daně, která je vyšší; tato částka bude upravena o hodnoty jednotlivých meziročních

odvětvových indexů cen vyhlašovaných Českým statistickým úřadem, a to počínaje indexem

vztahujícím se ke zdaňovacímu období, za které byla tato částka vypočtena; výše této částky

se nemění, je-li za příslušné zdaňovací období dodatečně vyměřena nižší daňová povinnost.

Obdobně se postupuje při úpravě částky S2, přechází-li poplatník na hospodářský rok.

Podle § 35b odst. 2 písm. a) zákona o daních z příjmů ve znění platném do

31.12.2004 byla částka daně pro účely odstavce 1 u poplatníka daně z příjmů právnických

osob rovna částce vypočtené sazbou 31 % ze základu daně podle § 20 odst. 1 sníženého o

položky podle § 34 a § 20 odst. 8 a o rozdíl, o který úrokové příjmy uvedené v § 36 odst. 6

písm. a) převyšují s nimi související náklady (výdaje).

Mezi účastníky je sporný výklad ustanovení § 35b odst. 2 písm. a) zákona o daních

z příjmů. Žalovaný pro výpočet částky S2 použil sazbu daně ve výši 31 % , tj. sazbu daně

platnou pro zdaňovací obodbí od 1.10.2002 do 30.9.2003, neboť má za to, že částka S2 se

vyčísluje ve znění zákona účinném pro předmětné zdaňovací období pouze jednou, a to ve

zdaňovacím období, za které se částka S2 spolu s částkou S1 vypočítávaly poprvé. Naproti

tomu žalobce zastává názor, že měla být při výpočtu slevy na dani použita sazba daně platná

vždy v daném zdaňovacím období, tedy ve zdaňovacím období od 1.10.2004 do 30.9.2005 ve

pokračování 9 11Af 3/2011

výši 26%, a v obou zbývajících obdobích, tj. od 1.10.2005 do 30.9.2006 a od 1.10.2006 do 31.12.2007, sazba daně ve výši 24%.

Městský soud v Praze dospěl k závěru, že hodnota neboli konstanta S2 je v § 35b

zákona o daních z příjmů definována dostatečným způsobem. Sporu není mezi účastníky

ohledně úpravy dle odstavce 1 písm. b) věty první před středníkem, dle kterého se S2 rovná

částce daně za jedno ze zdaňovacích období bezprostředně předcházející zdaňovacímu

období, za které lze slevy uplatnit poprvé, a to ta částka daně, která je vyšší. Spor nastává

ohledně výkladu části věty první za středníkem, dle které takto „uvedená částka bude výchozí

částkou uplatňovanou při výpočtu slevy na dani za všechna zdaňovací období, za která budou

slevy uplatňovány“. Soud má za to, že tuto větu, která byla z právní úpravy vypuštěna až

novelou č. s účinností od 1.1.2008 rozhodně nelze přehlédnout a nelze vytýkat

žalovanému, že se při výpočtu částky S2 obsahem této věty řídil. Žalobce se v podané žalobě

snaží její význam zpochybnit, když vychází ze závěru, který si sám učinil, a to, že odstavec 2

písm.a) po změně textu zákona provedené obsahuje vazbu na

aktuální sazbu daně. Jak soud níže uvede podrobněji, rozhodně nelze tuto větu vykládat tak,

že sleva se odvíjí od částky aktuální sazby daně v období, kdy slevy na dani žalobce

uplatňoval. Pokud jde o aplikaci předmětné věty při vyčíslení výše slevy na dani z titulu

investičních pobídek je podstatné, že tato věta byla v zákoně zařazena a byla tedy platná ve

všech zdaňovacích obdobích, ze která žalobce slevy na dani z titulu inevestičních pobídek

uplatňoval. Žalovaný neměl důvod odchýlit se od platné právní úpravy a jeho postupu nelze

nic vytknout, jestliže částku S2 vypočtenou dle odstavce 2 vzal jako výchozí pro výpočet

slevy na dani i pro všechna následující zdaňovací období.

Pokud jde o výklad spojení „výchozí částka“ , to je nutno dle soudu vykládat tak, že

jde o částku S2, která byla vypočtena podle části věty první ustanovení § 35b odst. 1 písm. b)

před středníkem podle odstavce 2 za jedno ze dvou zdaňovacích období bezprostředně

předcházející zdaňovacímu období, za které lze slevu uplatnit poprvé, čili že jde o částku,

která byla vypočtena podle klíče, který je zde uveden s odkazem na odstavec 2, ze kterého

tedy bude žalovaný při výpočtu slevy na dani za další zdaňovací období vycházet, tedy bude

podkladem pro další výpočty. Takto vypočtená výchozí částka je vypočtena dle uvedených

pravidel a z právní úpravy jednoznačně vyplývá, že podstatné pro její určení je, v jaké výši

byla vypočtena za jedno za dvou zdaňovacích období bezprostředně předcházející

zdaňovacímu období, za které lze slevu uplatnit poprvé. Žádná jiná odmínka tam stanovena

není. Z tohoto závěru žalovaný správně v napadeném rozhodnutí vycházel.

Žalobce své tvrzení o tom, že se sleva na dani odvíjí od částky aktuální sazby daně,

opírá o znění ustanovení § 35b odst. 2 písm. b) zákona o daních z příjmů po novele učiněné

Sb s účinností od 1.1.2005, když dovozuje, že touto novelou došlo k

nahrazení pevně stanovené sazby daně ve výši 31% a že by se v důsledku této novely mělo

vycházet z aktuální sazby daně platné ve zdaňovacích obdobích, kdy žalobce slevu na dani

uplatňoval. Takový závěr ale ze zákona dle soudu nevyplývá. Naopak z obsahu odstavce 2 je

patrné, že se zde hovoří pouze o způsobu výpočtu hodnoty S2, která se dosadí do vzorce

uvedeného v odstavci 1. Není dle soudu rozhodné, jestli zákon při výpočtu S2 vychází z fixně

dané sazby daně 31 % nebo jestli odkazuje na ustanovení § 21 odst. 1 zákona o daních z

příjmů. Ze zákona totiž vyplývá, že se výpočet podle odstavce 2 vztahuje k sazbě daně

aktuální pro zdaňovací období, pro které se částky S1 a S2 vyčíslují. Rozhodné tedy je, že se

vypočte určitá suma, která pak platí pro další zdaňovací období, tedy po celou dobu, kdy

budou slevy uplatňovány. V důsledku této právní úpravy je dán určitý neměnný stav, který

chrání i investora, který má investiční pobídky, neboť ten ví, že bude po zákonem dané

pokračování 10 11Af 3/2011

období vycházet při podávání daňového přiznání z pevně daných hodnot, a je tak v podstatě

chráněn i např. proti opačné situaci, kdy by došlo ke zvýšení daně. „Konzervace“ má význam

proto, že jsou stanoveny konkrétní podmínky a i sám investor ví, jak jsou podmínky

nastaveny, když jednou z podmínek je právě částka S2, která je pevně daná, a je tak

jednoznačně stanoveno, že za všechna zdaňovací období, za která budou slevy uplatňovány,

bude princip jejího stanovení shodný. Novelizované znění ustanovení § 35b odst. 2 písm. a)

bylo reakcí na změnu výše daně, která byla do té doby fixně dána ve výši 31% a s ohledem na

snížování sazeb daně od zdaňovacího období započatého v roce 2004 odpovídajícím

způsobem tuto změnu do zákona zapracovat. Neznamená to ale, že by z této změny bylo

možno dovodit správnost závěru žalobce, tedy že veličina S2 se bude měnit v každém období,

ve kterém bude žalobce podávat daňové přiznání, podle aktuální výše daně z příjmů. Jak soud

již uvedl, tento závěr ze zákona nevyplývá a závěr žalovaného že částka S2 vypočtená za

zdaňovací obodbí od 1.10.2002 do 30.9.2003 spolu s částkou S1 poprvé ( v tomto případě

sazbou daně 31 %) bude výchozí částkouuplatňovanou při výpočtu slevy na dani z titulu

investičních pobídek za všechna zdaňovací období, za která budou slevy na dani uplatňovány,

byl v souladu se zákonem o daních z příjmů.

Žalobce na podporu svých tvrzení odkázal také na důvododvou zprávu k novelizaci

ustanovení , provedené , dle které „z důvodu snižování sazby

daně z příjmů se pro zachování daňových výhod poplatníků v režimu investičních pobídek,

kteří rozšířili nebo zmodernizovali výrobu, navrhuje úprava, která zabezpečí, že daň placená

uvedenými poplatníky ze zisku z výroby před realizací podpořeného investičního záměru

bude odpovídat aktuální sazbě daně“. Z toho žalobce dovozuje, že zpráva potvrdila

skutečnost, že výpočet obou částek podléhá platné sazbě daně. Jak již soud shora uvedl,

nemůže mít novela provedená tímto zákonem vliv na rozhodování žalovaného, neboť nabyla

účinnosti až od 1.1.2008, tedy po skončení daňových období, za která žalobce slevy

uplatňoval a nelze vytýkat žalovanému, že aplikoval při rozhodování zákon v platném znění.

Žalovaný správně odkázal na přechodná ustanovení tohoto zákona, dle kterých se žalobcem

navrhovaný postup mohl uplatňovat až od zdaňovacích obodbí započatých v roce 2008, neboť

není retroaktivní.

Soud neshledal důvodnou ani námitku žalobce, že žalovaný při rozhodování vychází

z textu ustanovení § 35b odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů a zcela opomíjí text

druhého odstavce, na který prvý odstavec pro účely vypočtení části daně výslovně odkazuje a

podle něhož je částka daně pro účely odstavce 1 rovna částce vypočtené sazbou daně podle §

21 odst. 1 ze základu daně podle § 20 odst. 1. Z napadeného rozhodnutí je jasně patrné, že

žalovaný ustanovení odstavce 2 neopomíjí, pouze z něj učinil jiný závěr než žalobce, když

má za to, že změna v odstavci 2 spočívající v uvedení odkazu na ustanovení § 21 odst. 1

zákona o daních z příjmů namísto fixně dané sazby daně 31 % vliv na výpočet částek S1 a

S2 má, ale že je nutno akutální sazbu daně zphlednit vždy ve zdaňovacím období, pro které se

tyto částky dle odstavce 1 vypočítávají.

Vzhledem k tomu, že soud dospěl k závěru, že právní úprava uvedená v ustanovení §

35b zákona o daních z příjmů ve znění účinném pro zdaňovací období od 1.10.2002 do

30.9.2003 , kdy byla sleva na dani po splnění podmínek uplatněna poprvé, tak i ve znění

platném v jednotlivých zdaňovacích obdobích, je jednoznačná a nezbuzuje pochybnosti o jeho

výkladu, neshledal důvod pro aplikaci žalobcem namítané zásady „ v pochybnostech ve

prospěch“

Důvodná není ani námitka žalobce, že je objektivně dána nerovnost dvou skupin poplatníků daně z příjmu a žalobce se v důsledku toho cítí diskriminován. Z právní úpravy je

pokračování 11 11Af 3/2011

patrné, že všichni investoři, kteří byli v právní pozici žalobce, měli zcela shodné podmínky

pro podnikání a zcela shodné povinnosti z toho plynoucí. Soud považuje za nutné zdůraznit,

že není možno daňového poplatníka, který podniká za určitých podmínek, když v případě

žalobce došlo k rozšíření investic, srovnávat s poplatníkem, který po poskytnutí příslubu

zahájil podnikání. Vždy je nutno daňového poplatníka srovnávat pouze s daňovým

poplatníkem, který je ve zcela shodné pozici, jako je daňový poplatník, který se srovnání

domáhá. Žalobce uvedl shodnou námitku i v odvolání a žalovaný se s ní dostatečně vypořádal

v napadeném rozhodnutí, když kromě již uvedeného zdůraznil, že o rovném přístupu bylo

možné uvažovat až od účinnosti , přičemž mu nelze vytýkat, že při

rozhodování vycházel ze zákona platného v jednotlivých zdaňovací období, za která žalobce

slevu na dani uplatňoval.

Odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20.11.2009, sp.zn. 2

Afs 105/2008 považuje soud také za nepřiléhavý, neboť řeší zcela jinou problematiku jiného

ustanovení ( § 25 odst. 1 písm.w). Jak soud již shora uvedl, žádné výkladové pochybnosti

ustanovení § 35b nehledal.

Ze všech shora uvedených důvodů soud žalobu podle jako nedůvodnou zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením Žalovaný byl

ve věci úspěšný, proto mu přísluší právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení proti

neúspěšnému žalobci. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného sice uplatnil u jednání

náhradu hotových výdajů, avšak nedoložil podklady pro vyčíslení jízdného za použití

automobilu na cestě z Brna do Prahy a zpět, ačkoli byl u jednání soudem poučen o tom, že

pokud nespecifikuje požadované náklady, bude soud vycházet z toho, že uplatnil náklady

řízení ve výšo stravného a ve výši ceny jízdenky Brno – Praha a zpět za použití Českých

drah. Náhradu nákladů řízení proto představuje v dané věci náhrada jízdních výdajů zástupce

žalovaného, a to za cestu vlakem z Brna do Prahy a zpět v částce 400,- Kč (sídlo žalovaného

správního orgánu – Odvolacího finančního ředitelství se nachází na adrese Brno, Masarykova

31). Tato výše je soudu známa z jízdenek předložených pracovníky žalovaného u jiných

soudních jednání. Dále bylo žalovanému přiznáno stravné ve výši 66,- Kč dle ustanovení § 2

písm. a) Celková výše nákladů řízení žalovaného tedy činí 466,- Kč.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.

Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se

sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se

dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na

sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

pokračování 12 11Af 3/2011

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení a

kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž

směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské

právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro

zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 5. června 2014

JUDr. Hana V e b e r o v á

předsedkyně senátu