Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

45 A 24/2014 - 17

4

Jednací číslo: - 17

U S N E S E N Í

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové a soudců JUDr. Věry Šimůnkové a Mgr. Ing. Petra Šuránka v právní věci žalobce: J. K., IČ: , se sídlem , proti žalovanému: předseda Městského soudu v Praze, se sídlem Spálená 2, 120 00 Praha 2, o žalobě na ochranu proti nečinnosti,

t a k t o :

I. Žádost žalobce o ustanovení právního zástupce se se zamítá.

II. Žaloba se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 2. 2014, č. j. Nad 52/2014-11, bylo ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) projednání a rozhodnutí žaloby podané původně u Městského soudu v Praze přikázáno zdejšímu soudu, který přikázanou věc obdržel dne 11. 4. 2014.

Žalobce se v žalobě domáhá, aby soud přikázal žalovanému vyvěsit usnesení žalovaného ze dne 20. 10.1998, č. j. -83, kterým byl na žalobcův majetek prohlášen konkurs (dále jen „usnesení o prohlášení konkursu“), a to tak, aby bylo zřejmé, kdy se tak stalo, a to spolu s tím, že po uplynutí zákonem stanovené lhůty, po kterou musí být tato písemnost vyvěšena, se přikazuje žalovanému tuto písemnost sejmout z úřední desky soudu, vyznačit na ní den, kdy byla sňata, a následně odevzdat k založení do příslušného spisu. Žalobce dále upřesňuje, že dne 10. 12. 2013 podal žádost o provedení opatření podle , , ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „“), v níž se na žalovaném domáhal učinění takového opatření (rozhodnutí), jímž by byla žalovanému uložena povinnost, aby neprodleně vyvěsil usnesení o prohlášení konkursu na úřední desce, a to nejpozději do 3 dnů ode dne doručení tohoto rozhodnutí spolu s tím, že se musí jednat o vyvěšení předmětného usnesení řádně a předpisům vyhovujícím způsobem. Žalovaný však výše popsaný návrh pouze zaznamenal do spisu vedeného pod sp. zn. , aniž by podnikl jakákoli další opatření, resp. aniž by se tímto návrhem jakkoli zabýval. Žalobce je toho názoru, že usnesení o prohlášení konkursu nebylo vyvěšeno řádně ve smyslu ustanovení , o konkurzu a vyrovnání, ve znění účinném ke dni vydání usnesení o prohlášení konkursu (dále jen „“), čímž mohlo být porušeno právo žalobce na skutečné a zákonu vyhovující uspořádání jeho majetkových poměrů a zároveň mohla být dle názoru žalobce porušena práva dalších osob na spravedlivý proces.

Žalobce současně žádal, aby mu byl pro toto řízení ustanoven právní zástupce k ochraně jeho zájmů, neboť je v současné době v takové majetkové situaci, která toto postavení odůvodňuje.

Krajský soud v Praze shledal, že žaloba je včasná a obsahuje potřebné náležitosti, proto se dále zabýval otázkou její přípustnosti:

Dle ustanovení se může ten, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. Dle odst. 2 téhož ustanovení je žalovaným správní orgán, který podle žalobního tvrzení má povinnost vydat rozhodnutí nebo osvědčení.

Dle ustanovení se správním orgánem rozumí orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, jakož i fyzická nebo právnická osoba nebo jiný orgán, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy.

Dle ustanovení , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), předseda krajského soudu vykonává státní správu krajského soudu a okresních soudů v jeho obvodu. Vedle toho podle odst. 2 téhož ustanovení předseda krajského soudu dbá o důstojnost jednání a dodržování zásad soudcovské etiky v řízeních, vedených u krajského soudu a u okresních soudů v jeho obvodu, a o to, aby v těchto řízeních nedocházelo ke zbytečným průtahům. K tomu účelu, a to i s využitím elektronické evidence věcí, vedených u krajského a okresních soudů, provádí prověrky soudních spisů, dohlíží na úroveň soudních jednání a vyřizuje stížnosti.

Dle ustanovení je za správu soudů odpovědné Ministerstvo spravedlnosti (srov. též ustanovení , o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů).

Z koncepce zavedené v zákoně o soudech a soudcích je zřejmé, že v činnosti soudů je třeba rozlišovat případy, kdy je soudci a pracovníky soudu vykonávána moc soudní (tzv. jurisdikční složka) a případy, kdy pracovníci soudu jednající z pověření orgánu státní správy soudů vykonávají správní činnost a kdy je tedy jejich jednání považováno za úkon správního orgánu. Soud proto zkoumal, do které z výše uvedených činností soudu (tj. zda do jurisdikční nebo do výkonu státní správy) by měl spadat úkon, jehož provedení se domáhá žalobce.

V nyní projednávané věci se žalobce domáhá vyvěšení usnesení o prohlášení konkursu na úřední desce soudu ve smyslu ustanovení a 5 zákona o konkursu a vyrovnání [pozn.: žalobce sice ve svém návrhu odkazuje na zákona o konkursu a vyrovnání, jím zmiňovaný odst. 6 však byl do zákona zařazen až novelou č. , v době vydání předmětného usnesení o prohlášení konkursu – tj. ke dni 20. 10. 1998 – však platilo znění novely č. , kdy úprava vyvěšení na úřední desce soudu byla obsažena v odst. 4 a 5].

Usnesení o konkursu bylo ve smyslu ustanovení 13 odst. 1 zákona o konkursu a vyrovnání rozhodnutím, jímž soud prohlašoval konkurs na majetek dlužníka, a které vydal tehdy, pokud zjistil, že jsou splněny zákonem vyžadované podmínky pro prohlášení konkursu. Vedení konkursního a vyrovnávacího řízení bylo v době tehdejší právní úpravy výlučnou pravomocí soudu ( zákona o konkursu a vyrovnání), ostatně stejně je tomu i v případě současné úpravy insolvenčního řízení (srov. zejm. a , , ve znění pozdějších předpisů). Vydáním usnesení o prohlášení konkursu soud určí způsob řešení úpadku dlužníka, čili závazným způsobem rozhoduje o právech o právech a povinnostech určité osoby, a proto není nejmenší pochyb, že vydání tohoto typu usnesení probíhá v rámci jurisdikční činnosti soudu.

Pokud jde o žalobcem požadované vyvěšení usnesení o prohlášení konkursu na úřední desce soudu, zákon vyžadoval provedení tohoto úkonu jako nezbytnou podmínku k tomu, aby mohly nastat účinky konkursu (srov. § 13 odst. 4 a odst. 5 zákona o konkursu a vyrovnání). Šlo tedy o úkon, který bezprostředně navazoval na samotný rozhodovací proces. Vyvěšení usnesení o prohlášení konkursu na úřední desce je tedy činností, která je nedílně spjata s jeho vydáním. Právě kvůli této těsné spojitosti s rozhodovací činností soudu je nutno na vyvěšení usnesení o prohlášení konkursu na úřední desku nahlížet jako na ryze jurisdikční činnost, a v žádném případě jej nelze směšovat s vyvěšením rozhodnutí na úřední desce ve smyslu ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů [srov. též závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 7. 2005, č. j. – 63: „Výkonem soudní moci je nejen přímé rozhodování soudu, ale i výkon takových činností, které sice nejsou přímou jurisdikční činností, nicméně jsou s jejím výkonem bezprostředně spjaty.“]

Vzhledem k výše uvedeným důvodům proto nelze souhlasit s názorem žalobce, že na vyvěšení usnesení o prohlášení konkurzu na úřední desce soudu lze nahlížet jako na úkon správního orgánu. Soud naopak dospěl k závěru, že daný úkon je svou povahou aktem moci soudní, a z tohoto důvodu jej nelze podřadit pod nečinnost správního orgánu ve smyslu ustanovení za použití Z tohoto důvodu není dána pravomoc správních soudů v této věci rozhodovat a Krajský soud v Praze proto musel návrh žalobce jako zjevně nepřípustný odmítnout [ ].

Jelikož předmětný žalobní návrh nelze v soudním řízení správním vůbec projednat, dospěl soud k závěru, že není důvod ustanovovat žalobci k ochraně jeho práv advokáta, a proto jeho žádost o ustanovení právního zástupce zamítl.

O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ustanovením , podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta.

Poučení : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 12. června 2014

Mgr. Jitka Zavřelová, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost:

Božena Kouřimová