Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 A 248/2011 - 70

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.Hany Veberové

a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce Simply Xou

Pharmaceuticals a.s., IČ 25385381, se sídlem v Praze 3, Roháčova 188/37, zastoupeného

JUDr.Tomášem Vymazalem, advokátem se sídlem v Olomouci, Wellnerova 1322/3C, proti

žalovanému Ministerstvu průmyslu a obchodu, se sídlem v Praze 1, Na Františku 32, o

žalobě proti rozhodnutí žalovaného správního úřadu ze dne 10.6.2011, č.j.: 19127/11/04400,

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal přezkoumání a

zrušení rozhodnutí Ministerstva průmyslu a obchodu, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce

proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 21.3.2011, č.j.: MHMP-

787667/09/B/F1-12008, kterým bylo rozhodnuto o tom, že žalobce se dopustil správního

deliktu podle ustanovení , o regulaci reklamy, tím,

že jednáním, uvedeným ve výroku rozhodnutí, porušil podmínky stanovené pro obsah

reklamy v ustanovení § 5d odst.2 písm.d) zákona o regulaci reklamy, když ve spojení

s doplňkem stravy ARTHROlady 40+ použil text „pomáhá při paradontóze“ nepřípustným

způsobem tak, že příjemce reklamy mohl být uveden v omyl přisuzováním potravině

vlastností prevence, ošetřování, léčby nebo vyléčení lidských onemocnění nebo

naznačováním takových vlastností. Žalobci byla napadeným rozhodnutím za uvedený správní

delikt uložena pokuta ve výši 20.000,- Kč.

pokračování 2

Žalobce v podané žalobě namítl, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno na základě

nesprávného právního posouzení věci, kdy podle jeho názoru je rozhodnutí jak v rozporu

s ustanovením § 5d zákona o regulaci reklamy, tak v rozporu s přímo účinným Nařízením

Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006, o výživových a zdravotních tvrzeních při

označování potravin. Podle názoru žalobce žalovaný nesprávně zhodnotil provedené důkazy,

když dovodil, že podle jeho názoru závadná tvrzení jsou užívána výlučně ve spojitosti

s výrobky žalobce. Podle názoru žalobce porušil žalovaný také ustanovení § 50 odst.3 zákona

č. , , když nepostupoval v zájmu ochrany spotřebitele jako

veřejného zájmu a nesprávně zhodnotil v řízení provedené důkazy.

Žalobce v podané žalobě zejména namítl, že správní úřad prvého stupně nesprávně

posoudil vztah Nařízení a ustanovení § 5d odst.2 písm.d) zákona o regulaci reklamy. Žalobce

je přesvědčen o tom, že pakliže Nařízení upravuje veškerá zdravotní tvrzení a možnost jejich

použití, mělo by být při výkladu a sankcionování zdravotních tvrzení použito výlučně jako

právní norma s přímým účinkem a s bezprostřední použitelností. Podle názoru žalobce jde o

totožnou právní normu a pokud je Nařízení právním předpisem s přímým účinkem a

nadřazeností nad zákony České republiky, stalo se dnem nabytí účinnosti Nařízení ustanovení

§ 5d odst.2 písm.d) zákona o regulaci reklamy obsolentním, není možno jej použít a je nutno

užít přímo Nařízení. Žalobce má tedy za to, že reklamu podle ustanovení § 5d odst.2 písm.d)

zákona o regulaci reklamy lze podřadit pod zdravotní tvrzení těžká, tedy tvrzení o snížení

rizika onemocnění. Taková tvrzení pak lze užívat poté, co budou na úrovni Evropské unie

schválena. Cílem Nařízení totiž bylo umožnit používání zdravotních tvrzení. Pokud jejich

užití Nařízení umožňuje, není možné, aby užití podle vnitrostátní právní normy bylo zakázáno

a sankcionováno.

Žalobce v podané žalobě rovněž namítl, že správní úřad prvého stupně i odvolací

správní úřad nesprávně posoudil jednotlivá tvrzení, na která nelze aplikovat přechodné období

podle článku 28 odst. 5 Nařízení. Zdravotní tvrzení, která byla kategorizována jako tvrzení

podle článku 14 Nařízení, nesplňují podmínky pro zařazení do této kategorie a jsou tzv.

funkčními tvrzeními podle článku 13 Nařízení. Účelem Nařízení č. 1924/2006 je, aby byla

zajištěna vysoká úroveň ochrany spotřebitele a usnadnění výběru potraviny a aby byla na

výrobcích (potravinách) uváděna pouze taková zdravotní tvrzení, která jsou odůvodněná. Účel

Nařízení zůstal zachován, když zdravotní tvrzení, uváděná v reklamě, jsou v souladu

s Nařízením a týkají se složek výrobku, které jsou v reklamě výslovně uvedena a jejich účinky

specifikovány. Spotřebitel takovýmto tvrzením není nijak maten. Žalobce poukázal rovněž na

to, že podle článku 28 odst. 5 Nařízení smí být taková tvrzení (tj. funkční tvrzení) uváděna

ode dne vstupu Nařízení v platnost až do přijetí seznamu uvedeného v článku 13 odst. 5.

Dokud nebude kompletní seznam komisí přijat, nelze výrobce a zpracovatele reklamy

sankcionovat za uvádění takových tvrzení v reklamě.

Žalobce rovněž namítl, že v reklamě použil zdravotní tvrzení, která nesplňují

podmínky pro zařazení pod zdravotní tvrzení podle článku 14 odst.1 písm.a) Nařízení jako

tvrzení odkazující na snížení rizika onemocnění. Podle názoru žalobce je tvrzení „pomáhá

zmírňovat bolestivost kloubů“ tvrzením funkčním podle článku 13 odst.1, když pouze

poukazuje na souvislost mezi kategorií potravin, potravinou nebo některou z jejích složek a

zdravím. Jako takové může být v souladu s přechodnými ustanoveními užíváno až do doby

přijetí seznamu na úrovni Evropské unie. Žalobce namítá, že reklamou je uváděno, že

výrobek pouze pomáhá při zmírňování. Z uvedeného neplyne, že toto zmírňování působí sám,

jedná se jen o pomoc při zmírňování bolestivosti, avšak nikoli léčení zdravotní poruchy.

Bolest samotná není zdravotní poruchou, ale jen jejím projevem. Uvedené tvrzení je tedy

pokračování 3

jednoznačně zdravotním tvrzením podle článku 13 odst.1 a 2 Nařízení a názor žalovaného

není správný, je proto nutno uplatnit přechodná ustanovení Nařízení a lze tak použít některá

z tvrzení, navrhovaných pro kolagen v National list of Claims.

Pokud správní úřad prvého stupně rozhodl o tom, že žalobce porušil podmínky

stanovené pro obsah reklamy v ustanovení § 5d odst. 2 písm. d) zákona o regulaci tím, že ve

spojení se jmenovaným doplňkem stravy použil text zdravotních tvrzení „opět odborně

podložených mechanismech účinku pozitivně ovlivňujících kvalitu chrupavky“, „podporuje

regeneraci a obnovu kloubní chrupavky“, „pomáhá zmírňovat bolestivost kloubů“

nepřípustným způsobem tak, že příjemce této reklamy může být uveden v omyl přisuzováním

potravině vlastností prevence, ošetřování, léčby nebo vyléčení lidských onemocnění nebo

naznačování takových vlastností, pak má žalobce za to, že účel Nařízení zůstal zachován,

když zdravotní tvrzení, která jsou v reklamě uváděna, jsou v souladu s Nařízením a týkají se

složek výrobků, které jsou v reklamě výslovně uvedeny a jejich účinky specifikovány. Nelze

proto sankcionovat jednání, které je v souladu s Nařízením, když umožnit takové jednání bylo

cílem a účelem vydaného Nařízení. Reklamu podle ustanovení § 5d odst.2 písm.d) zákona lze

podřadit pod zdravotní tvrzení tzv. těžká, kdy tvrzení snížení rizika onemocnění se rozumí

každé zdravotní tvrzení, které uvádí, naznačuje nebo ze kterého vyplývá, že spotřeba určité

kategorie potravin nebo některých z jejich složek významně snižuje riziko vzniku určitého

onemocnění. Žalobce namítá, že je-li takové tvrzení v souladu s Nařízením, kdy žalobce

neuvádí, že by tomu tak nebylo, nelze jeho užití postihovat podle českého právního řádu.

Pokud žalovaný správní úřad v napadeném rozhodnutí rozhodl, že žalobce porušil

podmínky stanovené pro obsah reklamy tím, že v reklamní prezentaci bylo použito zdravotní

tvrzení ve znění „pomáhá při paradontóze“, má žalobce za to, že toto tvrzení již delší dobu

nepoužívá a škodlivost, která je jedním z předpokladů k uplatnění správně deliktní

odpovědnosti, je tak nízká, že je odpovědnost žalobce za správní delikt vyloučena. Doplněk

stravy ARTHROlady 40+ již společnost nevyrábí ani jeho prodej reklamně nepodporuje, tento

pak probíhá samovolně. Webové stránky podporující daný výrobek již delší dobu neexistují.

Podle názoru žalobce tak jednání postrádá jeden ze znaků správního deliktu, a to škodlivost,

když tvrzení nejsou pro spotřebitele ani matoucí, ani nepravdivá. Žalobce pro tento případ

navrhl, aby soud v rámci svého moderačního práva snížil pokutu, která mu byla udělena.

Namítl, že rozhodnutí o výši uložené sankce je nepřezkoumatelné a je nutno jen zrušit, neboť

správní úřad neuvedl, zda jím uváděné skutečnosti vedly ke snížení či zvýšení sankce,

nezohlednil okolnosti, za jakých byl správní delikt spáchán, tedy že do současné doby není na

evropské úrovni přijat seznam povolených tvrzení, že instrukce Ministerstva zemědělství byla

zavádějící a podobně. Rovněž nebyla zohledněna škodlivost jednání žalobce.

Žalovaný odvolací správní úřad ve svém vyjádření k obsahu podané žaloby uvedl, že

v reklamě na potraviny podle ustanovení § 5d odst.1 zákona o regulaci reklamy mohou být

uvedena výživová nebo zdravotní tvrzení jen za podmínek přímo použitelného předpisu

Evropského společenství, jímž je Nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1924/2006.

Zdravotním tvrzením se rozumí každé tvrzení, které uvádí, naznačuje nebo ze kterého

vyplývá, že existuje souvislost mezi kategorií potravin, potravinou nebo některou z jejích

složek a zdravím. Žalovaný odvolací správní úřad konstatoval, že Nařízení se stalo účinným

dvacátým dnem po zveřejnění v Úředním věstníku EU a aplikovatelným dne 1.7.2007. Od

tohoto data trvá povinnost dodržovat požadavky Nařízení při uvádění textu výživového nebo

zdravotního tvrzení v označení, reklamě či prezentaci potraviny. V případě zdravotních

tvrzení obsažených v reklamě na potraviny (i na doplňky stravy) platí, že mohou být užita

odchylně od úpravy dané ustanovením § 5d odst.2 písm.d) zákona o regulaci reklamy pouze

pokračování 4

tehdy, jsou-li schválena postupem podle článku 14 Nařízení. Pokud je tedy v reklamě užito

zdravotní tvrzení, které přisuzuje potravině vlastnosti prevence, ošetřování, léčby nebo

vyléčení lidských nemocí nebo které takové účinky naznačuje a není schváleno postupem

podle Nařízení, jedná se o porušení zákona o regulaci reklamy. Výjimku z obecného zákazu

připisovat potravině v reklamě účinky předcházet nemoci, léčit ji nebo vyléčit lze připustit jen

tehdy, bylo-li zdravotní tvrzení schváleno postupem podle článku 14 bodu 1 Nařízení.

Z tohoto důvodu má žalovaný za to, že žalobcovy námitky o rozporu rozhodnutí

s ustanovením § 5d zákona o regulaci reklamy a o rozporu s Nařízením č. 1924/2006 jsou

nedůvodné.

Zdravotní tvrzení v reklamě na potraviny jsou povolena pouze za podmínek,

uvedených v Nařízení, tedy pokud odpovídají požadavkům Nařízení a pokud byla schválena

v souladu s Nařízením a obsažena v příslušném seznamu schválených tvrzení. Zdravotní

tvrzení jiná než odkazující na snížení rizika onemocnění a na rozvoj zdraví dětí (tzv. funkční

tvrzení podle článku 13 odst.1 Nařízení) se mohou užívat po dobu přechodného období bez

schválení, pokud ale odpovídají požadavkům Nařízení a byla nahlášena do seznamu

národních zdravotních tvrzení podle citovaného článku a následně v seznamu odeslána komisi

DG SANCO do dne 31.1.2008.

Správní úřad prvého stupně vycházel z odborného stanoviska Ministerstva

zdravotnictví jako resortně příslušného orgánu státní správy, které sdělilo, že zdravotní tvrzení

odkazující na úlevu od bolesti by bylo nutné kategorizovat jako zdravotní tvrzení odkazující

na snížení rizika onemocnění s tím, že tento typ tvrzení může být uváděno pouze po jeho

schválení na komunitární úrovni a Ministerstvo průmyslu a obchodu jako odvolací orgán

nemělo důvodu uvedený názor jakkoli zpochybňovat.

Pokud jde o doplněk stravy ARTHROlady 40+, žádné zdravotní tvrzení vztahující se

k účinku tohoto výrobku jako celku nebylo oznámeno a není uvedeno v žádném ze seznamu

schválených či nahlášených tvrzení. Proto na něj nelze vztahovat žádné přechodné období. Ze

stanoviska Ministerstva zdravotnictví v případě doplňku stravy Coenzym EXTRA mj.

vyplývá, že paradontóza je onemocněním a uvedení odkazu na příznivý účinek koenzymu

Q10 při této zdravotní poruše je možné jen tehdy, budou-li splněny požadavky Nařízení.

Tento typ tvrzení je zdravotním tvrzením, odkazujícím na snížení rizika onemocnění, tedy

tvrzení, spadající pod článek 14 odst.1 písm.a) Nařízení a mohlo by být uváděno v označení

v reklamě či prezentaci doplňku stravy až po schválení na komunitární úrovni. Ani v tomto

případě však nebylo možno odkazovat přímo na onemocnění, ale pouze na snížení některého

z rizikových faktorů, které jsou spojovány se vznikem daného onemocnění. Na tento typ

tvrzení však nelze vztáhnout žádné přechodné období a jedná se o text, který je v rozporu

s požadavky Nařízení.

Ustanovení § 5d odst.2 písm.d) zákona o regulaci reklamy nepřipouští, aby reklama na

potraviny uváděla v omyl přisuzováním potravině vlastnosti prevence, ošetřování, léčby nebo

vyléčení lidských onemocnění nebo naznačováním takových vlastností. Reklamní prezentace

na doplněk stravy ARTHROlady 40+, mimo jiné ve znění „podporuje regeneraci a obnovu

kloubní chrupavky“ a „pomáhá zmírňovat bolestivost kloubů“, uvedený zákonný princip

nerespektují. Pokud je v reklamě užito zdravotní tvrzení, které přisuzuje potravině vlastnost

prevence, ošetřování, léčby nebo vyléčení lidských nemocí nebo které takové účinky

naznačuje a není schváleno postupem podle nařízení, jedná se o porušení ustanovení § 5d

odst.2 písm.d) zákona o regulaci reklamy.

pokračování 5

S názorem žalobce, že škodlivost použití zdravotního tvrzení ve znění „pomáhá při

paradontóze“ je nízká, protože žalobce uvedené tvrzení již delší dobu nepoužívá, se žalovaný

neztotožnil. Reklama byla zveřejněna v časopise Chvilka pro tebe č. 37, ročník 2009, který se

640.000 čtenáři patří podle výsledky průzkumu Mediaprojekt v listopadu 2010 mezi

nejčtenější tištěná média. Reklama tak mohla ovlivnit značně širokou čtenářskou obec.

Reklamu na další doplněk stravy ARTHROlady 40+ posuzoval správní úřad prvého stupně

pouze v období měsíců září až prosinec 2009 a rozhodnutím ze dne 21.3.2011 byla

zohledněna skutečnost uváděná žalobcem, že již delší dobu neexistují webové stránky,

podporující uvedený doplněk stravy.

Výše sankce byla řádně odůvodněna již v rozhodnutí správního úřadu prvého stupně.

Pokuta byla uložena pouze ve výši 20.000,- Kč, přičemž správní úřad prvého stupně vycházel

ze zákonných hledisek, která jsou určující pro sankční postih za správní delikt podle

ustanovení § 8a odst.2 písm.g) zákona o regulaci reklamy. Uvedená pokuta byla stanovena

pouze ve výši jednoho procenta z možného maximálního postihu, přičemž orgán dozoru

dohlédl ke skutečnostem, uvedeným výslovně v odůvodnění rozhodnutí. Správní úřad si

vytvořil právní názor ke všem předmětným reklamám na podkladě platné právní úpravy

zákona o regulaci reklamy a s využitím stanoviska Ministerstva zdravotnictví, kterému

problematika nařízení resortně přísluší a ze kterého vyplývá, že pokud byla zdravotní tvrzení

schválena či nahlášena pouze k účinné látce, lze ho v reklamě používat pouze ve spojitosti

s touto látkou a nikoli s přípravkem, který tuto látku obsahuje.

Žalovaný zdůraznil, že žalobcem namítané Nařízení se stalo účinným a

aplikovatelným dne 1.7.2007. Pokud se jedná o reklamní tvrzení, která do dne 31.1.2008

nebyla nahlášena, nelze jej používat a o schválení funkčních zdravotních tvrzení jiných, než

uvedených v seznamech, musí být zažádáno v souladu s odpovídajícím administrativním

postupem a jejich použití je možné až po jejich schválení komisí. Porušení zákona bylo

žalobci plně prokázáno, což vyplývá ze spisového materiálu i z odůvodnění rozhodnutí, na

které se žalovaný v podrobnostech odkázal.

Žalobce využil svého práva a podal k obsahu vyjádření žalovaného správního úřadu

repliku, v níž poukázal na to, že požadavkům, uváděným Nařízením Evropského parlamentu a

Rady č. 1924/2006 jednoznačně odpovídají, reklamní tvrzení nejsou způsobilá uvést

spotřebitele v omyl uvedeným způsobem a i kdyby byla tvrzení do seznamu v souvislosti

s výrobkem jako celkem zahrnuta, správní úřad by je neshledal rozporným, proto nelze

hovořit o jejich klamavosti. Žalobce nesouhlasí s výkladem přechodného období podle článku

28 odst. 5 citovaného Nařízení, které se podle jeho názoru vztahuje na dobu do přijetí

seznamu uvedeného v článku 13 odst.3 a nijak užití tvrzení nepodmiňuje jejich uvedením

podle odstavce druhého téhož ustanovení. Závěry žalovaného jsou podle názoru žalobce

nesouladné, kdy nejprve tvrzení „pomáhá při paradontóze“ spadá pod článek 14 odst.1

písm.a) Nařízení a mohlo by být uváděno až po schválení na komunitární úrovni, poté však

žalovaný uvádí, že ani v tomto případě by nebylo možno odkazovat přímo na onemocnění, ale

pouze na snížení některého z rizikových faktorů. Pokud určité tvrzení vyhovuje článku 14

odst.1 písm.a) Nařízení a bylo by schváleno, pak jej lze použít. Závěrem repliky žalobce

odkázal na účel Nařízení, kterým je zabránit matení veřejnosti a zajistit vysokou úroveň

ochrany spotřebitele k usnadnění výběru potraviny tak, aby byla na výrobcích uváděna pouze

taková zdravotní tvrzení, která jsou odůvodněná. Pokud výrobek obsahuje určité složky a tyto

mají prokazatelně zmiňované účinky a byly zároveň nahlášeny v seznamu národních

zdravotních tvrzení, nelze hovořit o klamání či matení spotřebitelské veřejnosti.

pokračování 6

Z obsahu spisového materiálu, který byl soudu předložen žalovaným odvolacím

správním úřadem, byly zjištěny následující, pro rozhodnutí ve věci samé podstatné

skutečnosti:

Odbor živnostenský a občanskoprávní Magistrátu hlavního města Prahy obdržel

prostřednictvím živnostenského úřadu Moravskoslezského kraje podnět ve věci reklamní

prezentace společnosti Simply You Pharmaceuticals a.s., kdy na webových stránkách této

společnosti byla v období několika měsíců v září až prosinci 2009 zveřejněna reklama na

doplněk stravy ARTHROlady 40+ a dále byla předmětem oznámení reklama na další doplněk

stravy Coenzym EXTRA, která byla zjištěna v časopise Chvilka pro tebe č. 37/2009.

K prvnímu doplňku stravy ARTHROlady 40+ původce podnětu namítal, že doplněk

stravy nemůže mít zdravotní benefity a nemůže omezovat bolestivost. Zpochybnil také tvrzení

o pěti odborně podložených mechanismech účinku přípravku s odkazem na Nařízení

Evropského parlamentu a Rady ES č. 1924/2006. K reklamě na druhý doplněk stravy

Coenzym EXTRA původce podnětu upozornil na nesprávně použitý reklamní text, kterým je

zmíněno onemocnění paradontóza a léčebný účinek jmenovaného přípravku.

Dne 12.11.2009 byl zástupce žalobce seznámen se spisovou dokumentací, kromě

podnětů též s vyjádřením Státního zdravotníhou v Praze. Dne 15.1.2010 podal žalobce

k zahájenému správnímu řízení a k podnětu písemné vysvětlení, podle něhož k doplňku stravy

ARTHROlady 40+ původce podnětu nesprávně uvádí, že doplněk stravy nemůže mít

zdravotní benefity. Ke zlepšení kondice chrupavky žalobce uvedl, že jde o vědecky prokázané

akceptovatelné tvrzení a podobná tvrzení jsou užívána u většiny podobných produktů.

Žalobce vyjádřil nesouhlas s tvrzením, že regenerace implikuje léčebný účinek a domnívá se,

že pokud jde o tvrzení uvedená na webových stránkách společnosti, u nich není dána

pravomoc správního úřadu je jakkoli posuzovat. K námitkám pisatele k druhé reklamní

prezentaci na doplněk stravy Coenzym EXTRA žalobce uvedl, že pomoc při paradontóze je

prokázána a citace komunikována většinou podobných produktů. Použité slovo „pomoc“ je

proto akceptovatelným tvrzením a neimplikuje léčebný účinek.

Z vyjádření Státního zdravotníhou ze dne 19.2.2010 vyplývá, že doplněk stravy

by měl mít zdravotní benefity. Tvrzení o pěti odborně podložených mechanismech účinků

odborný ústav posuzuje jako nepřípustné pro prezentaci doplňku stravy bez příslušného

schválení a podložení kvalitními studiemi. Doplněk stravy nemůže léčit již vzniklou zdravotní

poruchu, konkrétně bolestivost kloubů, proto je nepřípustné uvádět toto zdravotní tvrzení

v prezentaci na doplněk stravy. Ze stejných důvodů je nepřípustné rovněž použité zdravotní

tvrzení k doplňku stravy Coenzym EXTRA v dikci „pomáhá při paradontóze“.

Orgán dozoru posoudil reklamní prezentace společnosti ve vazbě na obsah zmíněného

vyjádření Státního zdravotníhou v Praze v rozporu se zákonem o regulaci reklamy a

proto rozhodnutím ze dne 21.3.2011, č.j. MHMP-787667/09/B/FL-1208, uložil žalobci podle

ustanovení § 8a odst.6 písm.b) zákona o regulaci reklamy pokutu ve výši 20.000,- Kč, neboť

společnost jako zadavatel reklamy na doplněk stravy ARTHROlady 40+, zveřejněné na

webových stránkách společnosti v měsících září až prosinci 2009 a na doplněk stravy

Coenzym EXTRA, zveřejněné v časopise Chvilka pro tebe č. 37, ročník 2009, porušila

podmínky stanovené pro obsah reklamy v ustanovení § 5d odst.1 zákona o regulaci reklamy

tím, že ve spojení s jmenovaným doplňkem stravy použila text zdravotních omezení

nepřípustným způsobem tak, že příjemce reklamy může být uveden v omyl přisuzováním

potravině vlastností prevence, ošetřování, léčby nebo vyléčení lidských onemocnění nebo

pokračování 7 11 A 248/2011

naznačováním takových vlastností a že použila text „pomáhá při paradontóze“ tak, že

příjemce této reklamy mohl být uveden obdobně v omyl přisuzováním potravině vlastností

prevence, ošetřování, léčby nebo vyléčení lidských nemocí nebo naznačováním takových

vlastností.

Proti uvedenému rozhodnutí správního úřadu prvého stupně podal žalobce včasné

odvolání, v němž argumentoval zcela shodně jako v podané žalobě. O podaném odvolání

rozhodl žalovaný odvolací správní úřad žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 10.6.2011,

č.j. 19127/11/04400, jímž odvolání zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil se závěrem, že

z důvodů ochrany spotřebitele je užití zdravotních tvrzení v reklamě Nařízením omezeno a

podléhá přísnému schvalovacímu procesu na komunitární úrovni. Funkční zdravotní tvrzení je

možné používat do doby přijetí seznamu povolených funkčních zdravotních tvrzení na úrovni

Evropské unie, pokud byla zařazena do některého ze seznamů předkládaných členskými státy.

K doplňku stravy ARTHROlady 40+ nebylo žádné zdravotní tvrzení, vztahující se k účinku

tohoto výrobku jako celku oznámeno, a není tudíž uvedeno v žádném ze seznamů. Proto na

něj nelze vztahovat žádné přechodné období. Zdravotní tvrzení poukazující na úlevu od

bolesti by bylo nutné kategorizovat jako zdravotní tvrzení odkazující na snížení rizika

onemocnění s tím, že tento typ může být uváděn pouze po jeho schválení na komunitární

úrovni. S názorem žalobce, že škodlivost použití zdravotního tvrzení v doplňku stravy

Coenzym EXTRA ve znění „pomáhá při paradontóze“ je nízká, protože toto tvrzení již delší

dobu nepoužívá, se odvolací orgán neztotožnil a argumentoval počtem 640.000 čtenářů

časopisu Chvilka pro tebe podle výsledků průzkumu Mediaprojekt za listpad roku 2010.

Rozhodnutím správního úřadu prvého stupně byla zohledněna skutečnost, uváděná

odvolatelem o tom, že již delší dobu neexistují webové stránky, podporující uvedený doplněk

stravy. Správní úřad prvého stupně si utvořil právní názor ke všem předmětným reklamám na

podkladě platné právní úpravy zákona o regulaci reklamy a s využitím stanoviska

Ministerstva zdravotnictví, kterému problematika Nařízení resortně přísluší. O protiprávním

jednání účastníka řízení se správní úřad dozvěděl dne 29.9.2009, správní řízení zahájil dne

28.6.2010 a námitky odvolatele neshledal důvodné.

Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí a jemu předcházející

řízení před správními úřady obou stupňů z hlediska žalobních námitek, uplatněných v podané

žalobě, a při přezkoumání vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době

vydání napadeného rozhodnutí (ustanovení , soudního řádu

správního, ve znění pozdějších předpisů – dále jen ). Vzhledem k tomu, že žádný

z účastníků řízení výslovně nepožádal o nařízení ústního jednání, vyjádřili tím žalobce i

žalovaný správní úřad svůj souhlas se zamýšleným postupem soudu rozhodnout ve věci samé

bez nařízení ústního jednání. Z tohoto důvodu Městský soud v Praze postupoval podle

ustanovení a o podané žalobě rozhodl, aniž ústní jednání nařizoval. Věc

soud posoudil takto:

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí, kterým

žalovaný odvolací správní úřad rozhodl pravomocně o tom, že žalobce se dopustil správního

deliktu podle ustanovení , o regulaci reklamy, tím,

že jednáním, uvedeným ve výroku rozhodnutí, porušil podmínky stanovené pro obsah

reklamy v ustanovení § 5d odst.2 písm.d) zákona o regulaci reklamy, když ve spojení

s doplňkem stravy ARTHROlady 40+ použil text „pomáhá při paradontóze“ nepřípustným

způsobem tak, že příjemce reklamy mohl být uveden v omyl přisuzováním potravině

vlastností prevence, ošetřování, léčby nebo vyléčení lidských onemocnění nebo

pokračování 8 11 A 248/2011

naznačováním takových vlastností. Žalobci byla napadeným rozhodnutím za uvedený správní delikt uložena pokuta ve výši 20.000,- Kč.

Soud vycházel z následující právní úpravy :

Podle ustanovení , v účinném znění platí, že v

reklamě na potraviny mohou být uvedena výživová nebo zdravotní tvrzení za podmínek

přímo použitelného předpisu Evropské unie.

Podle ustanovení , v účinném znění nesmí

reklama na potraviny uvádět v omyl zejména přisuzováním potravině vlastností prevence,

ošetřování, léčby nebo vyléčení lidských onemocnění nebo takové vlastnosti naznačovat; to

však nesmí bránit u potravin pro zvláštní lékařské účely uvádění informací nebo doporučení

určených výhradně osobám kvalifikovaným v oboru lékařství, výživy nebo farmacie; rovněž

tak u minerální vody nesmí tato omezení bránit uvádění údajů o tom, že minerální voda

podporuje nebo usnadňuje určité životní funkce lidského organismu.

Předmětem sporu je zjištěná a žalobcem nijak nezpochybněná skutečnost, že žalobce

jako zadavatel reklamy na doplněk stravy ARTHROlady 40+, zveřejněné na webových

stránkách společnosti v měsících září až prosinci 2009 a na doplněk stravy Coenzym EXTRA,

zveřejněné v časopise Chvilka pro tebe č. 37, ročník 2009, měl podle názoru správních úřadu

porušit podmínky stanovené pro obsah reklamy v ustanovení § 5d odst.1 zákona o regulaci

reklamy tím, že ve spojení s jmenovaným doplňkem stravy použila text zdravotních omezení

nepřípustným způsobem tak, že příjemce reklamy může být uveden v omyl přisuzováním

potravině vlastností prevence, ošetřování, léčby nebo vyléčení lidských onemocnění nebo

naznačováním takových vlastností a že použil text „pomáhá při paradontóze“ tak, že příjemce

této reklamy mohl být uveden obdobně v omyl přisuzováním potravině vlastností prevence,

ošetřování, léčby nebo vyléčení lidských nemocí nebo naznačováním takových vlastností.

Pokud jde o legální definice pojmů „potravina“ a „doplněk stravy“, tyto obsahuje

, o potravinách. Ustanovení tohoto zákona vymezuje pojem

„potraviny“, v ustanovení § 2 písm. i) je pak vymezen „doplněk stravy“ jako „potravina,

jejímž účelem je doplňovat běžnou stravu a která je koncentrovaným zdrojem vitaminů a

minerálních látek nebo dalších látek (…)“. Z uvedeného je zřejmé, že z hlediska zákona je

doplněk stravy vždy také potravinou, neboli pojem „doplněk stravy“ je podmnožinou pojmu

„potraviny“.

Mezi účastníky řízení je nesporné, že přípravky ARTHROlady 40+ a Coenzym

EXTRA, které byly předmětem reklamy, nejsou lékem, ale potravinou - doplňkem stravy

podle ustanovení , o potravinách.

Soud při úvaze o důvodnosti žalobních tvrzení vycházel především ze smyslu a účelu

, který chrání spotřebitele jako adresáty reklamy, kteří se ocitají v pozici

toho, komu jsou předávány konkrétně zaměřené informace o výrobcích, v dané věci o

doplňcích stravy. Tyto informace nejsou podávány ve své kompletnosti, nýbrž účelově,

selektivně a se zaměřením na propagaci konkrétního výrobku. Reklama vždy slouží k podpoře

prodeje či nákupu výrobku nebo služeb, což je jejím definičním znakem, od kterého nelze

odhlédnout. Proto zákon ve svých ustanoveních chrání toho, komu jsou takovéto výběrové

informace předávány. Z tohoto pohledu má adresát reklamy (spotřebitel) pozici toho slabšího

subjektu, jemuž výše uvedený zákon poskytuje ochranu tím, že reklamu reguluje s ohledem

[OBRÁZEK]pokračování 9

na celospolečenské zájmy. Reklama bez projevu vůle spotřebitele zasahuje vjem

spotřebitele (mnohdy i opakovaně) a v jeho vědomí ukládá vybrané informace.

Přisuzovat doplňkům stravy vlastnosti prevence, léčby nebo vyléčení lidských

onemocnění nebo na tyto vlastnosti odkazovat, zakazuje i ustanovení § 4 odst.2 písm.a)

, kterou se stanoví požadavky na doplňky stravy a na obohacování

potravin potravními doplňky.

Omyl spotřebitele ve smyslu ustanovení

nastává tehdy, jestliže reklama přisuzuje potravině schopnost předcházet, ošetřovat nebo léčit

lidské choroby nebo na takové schopnosti odkazuje. Z toho vyplývá, že omyl je vyvolán

obsahem reklamy, její obrazovou i slovní prezentací přisuzující potravině vlastnosti, které lze

zaměnit s vlastnostmi a účinky léků. Taková reklama zavádí spotřebitele v omyl tím, že ten

bude spoléhat na preventivní, ošetřující a léčivé účinky prezentovaného přípravku, aniž by

cítil potřebu vyhledat potřebnou poradu a pomoc lékaře. Jestliže reklamou prezentované

přípravky jsou potravinami a nejsou lékem (nebyly registrovány jako lék), pak i při jejich

pozitivních účincích nemůže jako doplněk stravy nahrazovat působení léku. Pokud reklama

na takový přípravek navozuje byť i jen dojem změny zdravotního stavu, předcházení či

léčby určitého onemocnění, je namístě takovou zavádějící reklamu regulovat. To je právě

smyslem právní ochrany, upravené ustanovením § 5d zákona o regulaci reklamy. Uvedené

ustanovení nelze vykládat tím způsobem, že prokázání skutkové podstaty správního deliktu

spočívá v naplnění znaku omylu, vyvozeného z nepravdivých reklamních tvrzení o účincích

přípravku. Úkolem správního orgánu tedy nebylo prokazování a zkoumání, zda žalobcem

prezentované potraviny/doplňky stravy mají či nemají schopnost předcházet, ošetřovat nebo

léčit lidské choroby, ale posoudit, zda reklama takové vlastnosti doplňku stravy přisuzuje či

na ně odkazuje. Pokud tedy žalobce v žalobě namítá, že může doložit pravdivost tvrzení

obsažených v reklamě, jde o skutečnost, která pro posouzení věci není nikterak relevantní.

Žalobce namítal, že tvrzení, obsažené v reklamě, musí odporovat objektivní

skutečnosti, protože pouze tak lze hovořit o tom, že takové tvrzení uvádí v omyl; jestliže je

tvrzení empiricky prokazatelné a obhajitelné, nelze je považovat za rozporné s ustanovením §

5d odst. 2 zákona a to i v případě, že by teoreticky naplňovalo některou hypotézu uvedenou

právě v § 5d odst. 2 písm. a) až d) zákona. Jak soud již vyložil výše, není tomu tak, neboť

reklama uvádí v omyl právě tím, že přisuzuje potravině vlastností prevence, ošetřování, léčby

nebo vyléčení lidských onemocnění či takové vlastnosti naznačuje.

Žalobce dále v podané žalobě namítal a obsáhle argumentoval tím, že se žalovaný

správní úřad nezabýval Nařízením Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1924/2006,

zejména žalobce poukazoval na jednotlivá ustanovení Nařízení se závěrem, že tvrzení byla

v souladu s tímto (přímo použitelným) Nařízením.

Městský soud v Praze k uvedenému souboru žalobních námitek považuje za potřebné

v první řadě uvést, že jak Směrnice ES č. 2000/13/ES, tak předmětné Nařízení vycházejí ze

zásady zákazu použití údajů, které by kupujícího uváděly v omyl či připisovaly potravinám

léčebné vlastnosti.

Podle článku 2 odst.2 bodu 5 Nařízení se „zdravotním tvrzením“ rozumí každé tvrzení,

které uvádí, naznačuje nebo ze kterého vyplývá, že existuje souvislost mezi kategorií

potravin, potravinou nebo některou z jejích složek a zdravím.

[OBRÁZEK]pokračování 10

Podle článku 2 odst.2 bodu 6 Nařízení se „tvrzením o snížení rizika onemocnění“

rozumí každé zdravotní tvrzení, které uvádí, naznačuje nebo ze kterého vyplývá, že spotřeba

určité kategorie potravin, potraviny nebo některé z jejích složek významně snižuje riziko

vzniku určitého lidského onemocnění.

Podle článku 3 Nařízení platí, že výživová a zdravotní tvrzení lze při označování a

obchodní úpravě potravin a v reklamě na potraviny uváděné na trh ve Společenství používat

pouze v případě, že jsou v souladu s tímto nařízením.

Podle článku 10 Nařízení jsou zakázána zdravotní tvrzení, pokud neodpovídají

obecným požadavkům v kapitole II a zvláštním požadavkům v této kapitole a pokud nejsou

schválena v souladu s tímto nařízením a obsažena v seznamu schválených tvrzení

stanovených v článcích 13 a 14.“

Podle článku 13 Nařízení zdravotní tvrzení, která popisují nebo odkazují na: a)

význam živiny nebo jiné látky pro růst a vývoj organismu a jeho fyziologické funkce nebo b)

psychologické a behaviorální funkce, nebo c) aniž je dotčena Směrnice č. 96/8/ES, snižování

nebo kontrolu hmotnosti nebo snížení pocitu hladu či zvýšení pocitu sytosti anebo na snížení

množství energie obsažené ve stravě, a která jsou uvedena v seznamu podle odstavce 3, smějí

být uvedena, aniž projdou schvalovacím řízením podle článků 15 až 18, pokud jsou:

i) založena na obecně uznávaných vědeckých údajích a

ii) dobře srozumitelná průměrnému spotřebiteli.

Podle článku 14 Nařízení smějí být tvrzení, týkající se snížení rizika onemocnění

uvedena, pokud bylo v řízení podle článků 15 až 18 tohoto nařízení schváleno jejich zahrnutí

do seznamu takových schválených tvrzení platných pro Společenství společně se všemi

nezbytnými podmínkami používání takových tvrzení.

Podle článku 27 odst. 5 Nařízení zdravotní tvrzení podle čl. 13 odst. 1 písm. a) smějí

být uváděna ode dne vstupu tohoto nařízení v platnost až do přijetí seznamu uvedeného v čl.

13 odst. 3, přičemž odpovědnost nesou provozovatelé potravinářských podniků, pokud jsou

tato tvrzení v souladu s tímto nařízením a s platnými vnitrostátními právními předpisy

upravujícími tato tvrzení a není dotčeno přijetí ochranných opatření uvedených v článku 23.

Podle článku 27 odst.6 Nařízení pro zdravotní tvrzení jiná než tvrzení uvedená v čl. 13

odst. 1 písm. a) a v článku 14, která byla používána v souladu s vnitrostátními právními

předpisy přede dnem vstupu tohoto nařízení v platnost, platí:

a) Zdravotní tvrzení podléhající v členském státě hodnocení a schvalování se schvalují takto:

i) členské státy sdělí Komisi do 31. ledna 2008 tato tvrzení spolu se zprávou hodnotící

vědecké údaje na podporu daného tvrzení, ii) Komise přijme postupem podle čl. 24 odst. 2 po

konzultaci s úřadem rozhodnutí o používání zdravotních tvrzení schválených tímto způsobem.

Zdravotní tvrzení neschválená tímto postupem smějí být nadále používána po dobu šesti

měsíců po přijetí rozhodnutí.

b) Zdravotní tvrzení nepodléhající v členském státě hodnocení a schvalování: tato tvrzení

smějí být nadále používána, pokud je podána žádost podle tohoto nařízení před 19. lednem

2008, a zdravotní tvrzení neschválená tímto postupem smějí být nadále používána po dobu

šesti měsíců od přijetí rozhodnutí podle čl. 17 odst. 3.

pokračování 11

Z výše uvedených přechodných ustanovení článku 27 Nařízení podle názoru soudu

jednoznačně vyplývá, že případě zdravotních tvrzení podle článku 14 Nařízení lze tato tvrzení

ode dne vstupu Nařízení v platnost do přijetí seznamu uvedeného v článku 13 odst.3 uvádět,

přičemž ale tato tvrzení musí být mimo jiné v souladu s vnitrostátními předpisy. Zdravotní

tvrzení podle článku 14 lze užívat opět za předpokladu, že byla užívána v souladu

s vnitrostátními předpisy. Vzhledem k obsahu textu reklamy, která uváděla „pomáhá

zmírňovat bolestivost kloubů“ „pět odborně podložených mechanismů účinků pozitivně

ovlivňujících kvalitu chrupavky“, „podporuje regeneraci a obnovu kloubní chrupavky“ a

„pomáhá při paradontóze“, má soud za to, že s jedná o zdravotní tvrzení ve smyslu článku 14

Nařízení, tedy tvrzení o snížení rizika onemocnění, jako takové muselo být schváleno v řízení

podle článků 15 až 18 a podle výše citovaných přechodných ustanovení mohlo být použito

pouze za předpokladu, že bylo užívání v souladu s vnitrostátním právem před nabytím

účinnosti Nařízení.

Žalobce nedoložil schválení předmětných zdravotních tvrzení; žalovaný správní úřad

pak u ministerstva zdravotnictví zjistil, že žalobce nemá individuální schválení Evropskou

komisí pro použití předmětného tvrzení, tvrzení není v souladu s vnitrostátními právními

předpisy (viz výše). Žalobní námitka tak podle názoru soudu není důvodná.

Městský soud v Praze neshledal důvodnými ani zbylé žalobní námitky, podle kterých

jsou rozhodnutí správních orgánů v nyní posuzované věci nepřezkoumatelná či že v řízení

byla porušena základní práva žalobce podle .

Rozhodnutí správních orgánů jsou podrobně odůvodněna, je z nich patrné, jakými

úvahami dospěl správní úřad k rozhodnutí ve věci samé a soud neshledal, že by rozhodnutí

byla nepřezkoumatelná. Pakliže žalobce namítal porušení obecných ustanovení správního

řádu, zůstal se svými námitkami ve zcela nekonkrétní rovině a proto tyto námitky mohl soud

jen velmi těžko vypořádat. Z předloženého spisového materiálu správního úřadu nevyplynulo

nic, co by naznačovalo žalobcem tvrzené porušení ustanovení § 50 odstavců 3 a 4 a § 89

odstavec 2 .

Z odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů vyplývá, že se pečlivě

zabývaly odůvodněním výše uložené pokuty a přitom zjišťovaly všechny skutečnosti, svědčící

jak ve prospěch, tak v neprospěch žalobce. Hlavním kritériem při určování přiměřené výše

pokuty není primárně skutková podstata správního deliktu, nýbrž intenzita skutkových

okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě.

Přitom právě zmiňovaná intenzita jednání nebyla zanedbatelná.

Městský soud v Praze dospěl k závěru, že správní úřady obou stupňů ve výši uložené

pokuty zhodnotily, že v případě žalobce nejsou splněny předpoklady pro užití moderačního

práva správního soudu podle ustanovení odstavce 2 Skutečnost, že za zcela

jednoznačně zjištěných a v odůvodnění rozhodnutí popsaných výše uvedených okolností byla

žalobci uložena pokuta ve výši jednoho procenta z možné maximální horní hranice stanovené

sazby, svědčí jednoznačně o tom, že správní úřady obou stupňů řádně a úplně posoudily

všechny okolnosti a neuložily žalobci pokutu ve zjevně nepřiměřené výši.

Žalovaný odvolací správní úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí o odvolání

(zejména na straně 9 a 10) přesvědčivě vyložil, z jakých okolností a důvodů dospěl k závěru,

že výše uložené pokuty není v případě žalobce nepřiměřená. Městský soud v Praze tyto

závěry žalovaného správního úřadu přezkoumal s ohledem na osvědčené a prokázané

pokračování 12

majetkové poměry žalobce a dospěl přitom k závěru, že správní úřady obou stupňů zcela

konkrétním, určitým, srozumitelným a tedy přezkoumatelným způsobem uvedly, z jakých

důvodů ukládaly pokutu v částce 20.000,- Kč, když správně poukázaly na preventivní

charakter výše pokuty, který je jednou z funkcí účelem správního trestání.

Výše pokuty není přímo odvislá od případně získaného majetkového prospěchu, byť

určitý vztah mezi těmito okolnosti je zajisté dán, a to zejména v tom smyslu, že sankce za

protiprávní jednání by neměla být nižší než prospěch z něho. Preventivní úloha postihu

nespočívá jen v účinku vůči žalobci. Postih musí mít sílu odradit od nezákonného postupu i

jiné nositele stejných zákonných povinností; tento účinek pak může vyvolat jen postih

odpovídající významu chráněného zájmu, včas a věcně správně vyvozený. Jde-li o finanční

postih, jako je tomu v posuzovaném případě, musí být znatelný v majetkové sféře delikventa,

tedy být nikoli pro něho zanedbatelný, a nutně tak musí v sobě obsahovat i represivní složku.

V opačném případě by totiž postih delikventa smysl postrádal. Moderační právo soudu,

upravené v ustanovení odstavci 2 , tj. možnost upustit od potrestání či snížení

postihu, má proto místo toliko tam, kde jde o postih zjevně nepřiměřený a městský soud již

výše vyložil, z jakých důvodů dospěl k závěru, že se v posuzované věci o takový případ

nejedná.

Žalovaný správní úřad se v odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí řádně

vypořádal se všemi odvolacími námitkami žalobce, své rozhodnutí včetně výše uložené

sankce řádně odůvodnil. Neshledal-li soud žádnou žalobní námitku důvodnou, žalobu v celém

rozsahu jako nedůvodnou podle ustanovení zamítl.

O nákladech řízení bylo soudem rozhodnuto podle ustanovení , kdy

podle úspěchu ve věci by právo na náhradu nákladů řízení náleželo žalovanému správnímu

úřadu, kterému však žádné prokazatelné náklady v řízení nad rámec běžných činností

správního úřadu nevznikly. Soud proto vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu

nákladů řízení.

P o u č e n í

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho

doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního

soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní

soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením

shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední

den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující

pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v ustanovení

a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž

směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské

právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

pokračování 13

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol

pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 3.dubna 2014

JUDr.Hana V e b e r o v á ,

předsedkyně senátu