Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
2 Ad 10/2014 - 22.pdf
PDF · 0 B
No categories available
2 Ad 10/2014 - 22
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní Mgr. Helenou Nutilovou v právní věci žalobkyně R.L., bytem N.V.9, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14.1.2014 č.j. X, t a k t o :
Žaloba se z a m í t á .
Žalovaný n e m á právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobkyně se žalobou domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo rozhodnuto o jejím odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce ze dne 15.8.2013 č.j. UP/1277527/13/AIS-SSL, kterým jí nebyl přiznán příspěvek na péči. Napadeným rozhodnutím bylo odvolání žalobkyně zamítnuto a napadené rozhodnutí bylo potvrzeno, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně nesplňovala podmínky pro přiznání příspěvku na péči, neboť dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nevedl k neschopnosti zvládat alespoň 3 nebo 4 základní životní potřeby. Sociálním šetřením byly zjištěny 2 nezvládané životní potřeby, a to mobilita a péče o domácnost.
Žalobkyně považuje napadené rozhodnutí za nesprávné, jestliže bylo při sociálním šetření zjištěno pochybení jen u jedné základní životní potřeby, a to mobility, proto v posudkovém závěru byly určeny jen dvě nezvládané životní potřeby, a to mobilita a péče o domácnost. Dle žalobkyně se posudková komise nezabývala a nepřihlédla k základní životní potřebě, a to péči o zdraví. Žalobkyně není schopna pravidelně navštěvovat lékaře a brát předepsané léky, rehabilitovat bez cizí pomoci a starat se o své zdraví tak, jak by chtěla. Pohyb žalobkyně se nadále zhoršuje. Přiznáním této životní potřeby by jí vznikl nárok na finanční podporu její tíživé situace.
Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ve vyjádření uvedla, že na základě podání žalobkyně bylo provedeno nové sociální šetření v prostředí žalobkyně, které měla posudková komise k dispozici při posuzování jejího zdravotního stavu. Při sociálním šetření bylo zjištěno, že žalobkyně bere léky na revma, užívá je sama, k lékaři nechodí, prsty na nohách, které se jí kroutí přes sebe a způsobují bolest, sama podkládá vatou a maže si je bylinnými mastmi. Je schopna si telefonem přivolat pomoc. Z toho vyplývá, že žalobkyně základní životní potřebu - péče o zdraví zvládá. Žalobkyně v odvolání základní životní potřebu – péče o zdraví nenapadla, byla napadena péče o vlastní osobu, a to pouze ve vztahu k oblékání a obouvání. Dle žalované zvládá žalobkyně oblékání a obouvání, jestliže při obou sociálních šetřeních bylo zjištěno, že žalobkyně bydlí sama, každodenní oblečení si sama připraví, sama se obleče, obtížně zapíná knoflíky a obuv, používá nazouvací obuv a obouvá se pomocí obouvátka.
Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobkyně si dne 26.11.2012 podala žádost o příspěvek na péči. Úřad práce ČR – krajská pobočka v Českých Budějovicích provedla sociální šetření v přirozeném prostředí žalobkyně dne 24.1.2013. Následně úřad práce požádal o stanovení stupně závislosti žalobkyně OSSZ k datu 1.11.2012. Dne 28.3.2013 byl vydán posudek o stupni závislosti žalobkyně pro příspěvek na péči s posudkovým závěrem, že žalobkyně potřebuje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu každodenní výpomoc při zvládání jedné základní životní potřeby, a to péče o domácnost. Žalobkyně je tedy osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby. Nejde však o osobu, která není schopna zvládat základní životní potřeby v oblasti mobility nebo orientace. Dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nevede k neschopnosti zvládat alespoň 3 nebo 4 základní životní potřeby uvedené v § 9 odst. 1 písm. a) nebo b) zákona č. 108/20069 Sb. o sociálních službách. Žalobkyni proto rozhodnutím ze dne 15.8.2013 nebyl přiznán žádný stupeň závislosti, bylo rozhodnuto o nepřiznání příspěvku na péči, protože žalobkyně nebyla uznána lékařskou posudkovou službou OSSZ za osobu závislou na každodenní pomoci, dohledu nebo péče jiné fyzické osoby.
Při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby se posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základních životních potřeb, přičemž se přihlíží i k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení.
V daném případě si žalovaný zajistil posouzení zdravotního stavu žalobkyně posudkovou komisí, která v souladu s § 28 zákona o sociálních službách posoudila zdravotní stav žalobkyně z hlediska dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a následně byl stanoven stupeň závislosti.
V daném případě posudková komise MPSV se ve svém posudku úplně a objektivně vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi a dle soudu je posudek, který byl podkladem pro rozhodnutí žalovaného dostatečně přesvědčivý i pro soud, jenž nemá a nemůže mít odborné lékařské znalosti. Posudková komise vycházela z obsahu posudkové dokumentace, z podkladů odborných lékařů, které byly taxativně uvedeny v obsahu posudku, z podkladové dokumentace, a to ze spisu OSSZ, ve kterém jsou založeny lékařské nálezy i záznamy dalších jednání a porovnala sociální šetření, které provedly správní orgány obou stupňů. Posudková komise podrobně zdůvodnila, proč neuznává úkony, které by žalobkyně neměla zvládat, nebo by je měla zvládat s pomocí nebo s dohledem. Soud poznamenává, že subjektivní potíže, které žalobkyně udává, nemohou být zhodnoceny, nejsou-li objektivizovány a lékařsky podloženy.
Soud při přezkoumávání rozhodnutí o přiznání příspěvku na péči zkoumá konkrétní postup správních orgánů a obsah spisového materiálu a nezabývá se obecně právní povahou posudku lékařské služby, nýbrž jeho úplností, celistvostí a přesvědčivostí.
Zásadní námitkou žalobkyně je, že posudková komise neepřihlédla k základní životní potřebě dle písmene h) péči o zdraví, neboť žalobkyně není schopna pravidelně navštěvovat lékaře a brát předepsané léky, rehabilitovat bez cizí pomoci a starat se o své zdraví tak, jak by chtěla. Ze záznamu ze sociálního šetření vyplývá, že žalobkyně uvedla, že léky používá sama, dle jejího synovce však žádné léky nemá, jelikož nechodí k lékaři. Na stole byly shledány léky na revma, o kterých žalobkyně uvedla, že je užívá. Žalobkyně je schopna si telefonem přivolat pomoc. Z hodnocení stupně závislosti vyplývá, že žalobkyně nezvládá mobilitu a péči o domácnost, péči o zdraví zvládá, stejně tak jako orientaci, komunikaci, stravování, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu, výkon fyziologické potřeby a osobní aktivity. Tedy žalobkyně nezvládá 2 základní životní potřeby. Soud poznamenává, že při rozhodování vychází ze skutkového a právního stavu, který tu byl ke dni vydání napadeného rozhodnutí, tedy ke dni 14.1.2014. K případným novým zjištěním nelze v řízení před správním soudem přihlížet. V daném případě je na soudu, vypořádat námitky žalobkyně a posoudit, zda byl v řízení před žalovaným dodržen zákonem stanovený postup a zda je zákonné jeho samotné rozhodování. Za tím účelem soud zkoumal, zda správní orgány vycházely z úplných přesvědčivých podkladů vypracovaných k tomu určenými posudkovými subjekty, zda tyto subjekty disponovaly dostatkem podkladů a zda jejich obsah respektovaly a řádně srozumitelně podřadily pod obsah právních norem. Soud tedy při přezkoumání rozhodnutí zkoumá konkrétní postup správních orgánů a obsah spisového materiálu a nezabývá se obecně právní povahou posudku lékařské posudkové služby, nýbrž, jak již bylo uvedeno jeho úplností, celistvostí a přesvědčivostí, čemuž dle soudu žalovaný v dané věci dostál. Dle soudu posudek posudkové komise rovněž tak i posudek OSSZ je dostatečný a přezkoumatelný, posudková komise MPSV se věnovala rozdílům svého závěru oproti sociálnímu šetření i námitkám žalobkyně, proto soud uzavřel, že v dané věci byl ve správním řízení dostatečně zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Závěry správních orgánů odpovídají faktickému zdravotnímu stavu žalobkyně. Komise se úplně a objektivně vypořádala se všemi rozhodujícími skutečnostmi a posudek je dostatečně přesvědčivý. Proto žalovaný učinil správný závěr, že se u žalobkyně nejedná o osobu, která je závislá na každodenní pomoc jiné fyzické osoby, neboť její dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nevede k neschopnosti zvládat alespoň 3 nebo 4 základní životní potřeby, a to s odkazem na posudek posudkové komise MPSV ČR ze dne 28.11.2013, který byl správně odvolacím orgánem vyhodnocen za úplný, objektivní a přesvědčivý důkazní prostředek, jestliže vycházel ze zdravotní dokumentace, tak i z funkčních důsledků zdravotního postižení.
Žalobkyně uvádí, že žalovaný nepřihlédl k základní životní potřebě péči o zdraví. To se ovšem nezakládá na pravdě, jestliže se komise v uvedeném posudku zcela podrobně zabývala péčí o zdraví a konstatovala, že žalobkyně péči o zdraví zvládá, jak je podrobně uvedeno v předchozí pasáži rozsudku. Žalobkyně uvádí, že není schopna pravidelně navštěvovat lékaře a brát léky, rehabilitovat a starat se o své zdraví. Toto její tvrzení nebylo však podloženo žádným důkazem. Soud znovu poznamenává, že žalovaný měl k rozhodnutí výsledky sociálních šetřeních provedených správními orgány, závěry OSSZ i posudkové komise, která se zabývala tím, z čeho bylo v předchozím řízení vycházeno a vypořádala se se všemi rozhodujícími skutečnostmi. Soud proto uzavřel, že ze strany žalované byl skutkový stav zjištěn dostatečně, proto se neztotožnil s námitkou žalobkyně, že posudková komise nepřihlédla k základní životní potřebě - péči o zdraví.
Soud rekapituluje, že ze sociálního šetření provedeného správními orgány vyplynulo, že žalobkyně nezvládá dva úkony péče, jedná se o rozdíl mezi závěry vyplývajícími ze sociálního šetření a závěru posudkového lékaře. Jedná se nicméně o zcela logický a ostatně i poměrně běžný jev, který je dán tím, že se posuzování závislosti těmito subjekty z podstaty věci odehrává na odlišném základě. Sociální pracovnice jsou v přímém kontaktu se žalobkyní, vycházejí ze svých poznatků získaných v souvislosti s návštěvou v jejím domácím prostředí, přičemž posudkoví lékaři vychází výhradně z objektivně doloženého zdravotního stavu posuzované osoby ve spojení s konkrétní náplní jednotlivých zkoumaných úkonů péče o vlastní osobu a soběstačnosti. Soud poznamenává, že žalobkyně byla seznámena s obsahem posudku posudkové komise MPSV a vůči jeho obsahu neuplatnila námitky, ani nenavrhla jeho doplnění. Soud proto dospěl k závěru, že posudek posudkové komise MPSV naplňuje požadavky úplnosti, přesvědčivosti a celistvosti, které vyplývají z dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudek ze dne 23.9.2009 č.j. 4 Ads 57/2009-53).
Soud se proto ztotožnil se závěry žalovaného a nepovažuje žalobu za důvodnou, proto ji podle § 78 odst. 7 s.ř.s. zamítl, jestliže při sociálním šetření bylo zjištěno, že žalobkyně bere sama léky na revma, k lékaři nechodí, prsty na nohách, které se jí kroutí a způsobují bolest, si maže bylinnými mastmi, z čehož je správný závěr žalované, že žalobkyně péče o zdraví zvládá.
Soud poznamenává, že žalobkyně v odvolání nenamítala základní životní potřebu h) péče o zdraví, pouze namítala nezvládání základní životní potřeby e) oblékání a obouvání, když tato výhrada nebyla rovněž žalovanou shledána za důvodnou s odkazem na posudek posudkové komise, dle kterého žalobkyně zvládá základní životní potřebu oblékání a obouvání, jestliže při obou sociálních šetřeních vyplynulo, že bydlí sama a každodenní oblečení si sama připraví, sama se obleče a jen obtížně zapíná knoflíky a obuv a obouvá se pomocí obouvátka.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s., kdy žalovaný, který měl v řízení úspěch se práva na náhradu nákladů řízení vzdal. Nebylo ani zjištěno, že by mu vznikly nějaké náklady nad rámec jeho běžné administrativní činnosti.
Soud rozhodl rozsudkem bez jednání, neboť účastníci projevili s takovým procesním postupem souhlas (§ 51 odst. 1 s.ř.s.)
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Krajský soud v Českých Budějovicích
dne 11. dubna 2014
Samosoudkyně:
Mgr. Helena N u t i l o v á v.r.
Za správnost vyhotovení:
Zdeňka Soukupová