Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 Af 32/2011 - 70

4

pokračování 64A 8/2014

- 18

U S N E S E N Í

Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Procházky a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Petra Polácha, v právní věci navrhovatele: Ing. B. H., za účasti městysu Černá Hora, se sídlem nám. Míru 50, Černá Hora, v řízení ve věcech místního referenda, o návrhu na vyslovení neplatnosti hlasování v místním referendu,

t a k t o :

I. Návrh se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se návrhem doručeným na podatelnu soudu osobně dne 20. 10. 2014 domáhal vyslovení neplatnosti hlasování v místním referendu v Černé Hoře, které se konalo ve dnech 10 a 11. 10. 2014. Otázka položená k rozhodnutí v místním referendu byla: Souhlasíte s tím, aby Městys Černá Hora vystoupil ze „Svazku vodovodů a kanalizací“ měst a obcí se sídlem 17. listopadu 138/14, 680 01 Boskovice.“ Dle navrhovatele při konání místního referenda byl porušen minimálně , o místním referendu (dále jen „“) neboť v den hlasování došlo ke kampani v objektu, ve kterém se nachází hlasovací místnost. Konkrétně došlo k tomu, že volitelům v hlasovacím okrsku č. 2 bylo v den konání referenda a zároveň ve stejné budově, kde probíhalo hlasování o referendu, jednoznačně doporučováno, aby se tito voliči vyslovili pro odpověď „ANO“. Toto jednostranné doporučení bylo voličům sdělováno minimálně osobou paní Ing. Š., místostarostky městysu Černá Hora. Toto je možno svědecky doložit voliči z okrsku i některými zaměstnanci organizace (Domov pro seniory, příspěvková organizace Zámecká 1), která v budově působí. S ohledem na výsledky referenda v okrsku č. 2 lze jednoznačně usoudit, že tato protizákonná kampaň v den konání referenda celkové výsledky místního referenda v Černé Hoře hrubě ovlivnila, a proto se navrhovatel domáhal vyslovení neplatnosti hlasování v referendu. Návrh dále jako přílohu obsahoval „Zápis místní komise o výsledku hlasování - místní referendum v Černé Hoře“.

Městys Černá Hora ve svém vyjádření uvedl, že o konání referenda rozhodlo Zastupitelstvo městyse Černá Hora na veřejném zasedání dne 28. 8. 2014, usnesením č. 20. Termín konání referenda byl stanoven na 10 a 11. 10. 2014, současně s konáním voleb do zastupitelstva obcí. V souladu se zákonem byly stanoveny dva hlasovací okrsky. Průběh voleb zajišťovaly dvě okrskové volební komise (č. 1 a č. 2) a jedna místní komise. Každá z komisí byla čtyřčlenná, včetně zapisovatele.

Dle a odst. 1 písm. d) , (dále jen ) Návrhem se u soudu lze za podmínek stanovených zvláštním zákonem domáhat vyslovení neplatnosti hlasování v místním referendu.

Dle a odst. 2 účastníky řízení jsou přípravný výbor a příslušná obec, městská část nebo městský obvod územně členěného statutárního města, městská část hlavního města Prahy nebo hlavní město Praha a navrhovatel.

Dle § 58 odst. 1 písm. a) zákona o místním referendu návrh na vyslovení neplatnosti hlasování nebo neplatnosti rozhodnutí v místním referendu může podat u soudu každá oprávněná osoba nebo přípravný výbor, mají-li za to, že došlo k takovému porušení ustanovení tohoto zákona, které mohlo ovlivnit jeho výsledek.

V posuzované věci bylo referendum vyhlášeno přímo usnesením zastupitelstva městyse Černá Hora a mezi účastníky rovněž není sporu, že navrhovatel je osobou oprávněnou, tj. osobou zapsanou do stálého seznamu voličů a dodatku stálého seznamu voličů vedených podle , o volbách do zastupitelstev obcí. Účastníky řízení jsou proto městys Černá Hora a navrhovatel.

Navrhovatel se tedy domáhal vyslovení neplatnosti hlasování v referendu, když dle jeho tvrzení došlo k takovému porušení zákona o místním referendu, které mohlo ovlivnit jeho výsledek.

Při posouzení věci vyšel soud z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 11. 2013, č. j. Ars 3/2013-29 kde je mj. uvedeno:

„[42.] V návaznosti na svou rozhodovací praxi ve volebních věcech soud odkazuje na ustálenou „volební“ judikaturu a tzv. algoritmus přezkumu, který přiměřeně aplikuje i pro věci referenda. Nejprve je v prvém kroku tohoto algoritmu zjišťováno, zda došlo k porušení zákona, ve druhém kroku soud analyzuje, zda toto porušení mělo vztah mezi protizákonností a celkovými výsledky referenda, v závěrečném kroku algoritmu soud posuzuje, zda je dána zásadní intenzita této zjištěné nezákonnosti, která musí v konkrétním případě dosahovat takového stupně, že je možno se důvodně domnívat, že by referendum dopadlo opačně. Tři popsané kroky tohoto algoritmu musí být splněny kumulativně (více viz usnesení ze dne 2. 7. 2004, Ars 3/2013 č. j. - 12, publikované pod. č. NSS, tzv. zatemnění volebních výsledků či usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. června 2013, č. j. Ars 2/2013-59).

[49.] Krajský soud ani odpůrce nebyli povinni tvrzení vyvracet; naopak na stěžovateli leželo nejen břemeno tvrzení, ale přiměřeně též břemeno důkazní. Jak konstatoval Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. , lid je zdrojem veškeré státní moci a mimo jiné se v této roli podílí na jejím ustavování cestou svobodných a demokratických voleb. Tomu odpovídá i zákonná úprava volebního soudnictví a ověřování voleb. Pro procesní úpravu volebního soudnictví a postup v takovém řízení z toho plyne vyvratitelná domněnka, že volební výsledek odpovídá vůli voličů. Předložit důkazy k jejímu vyvrácení je povinností toho, kdo volební pochybení namítá. (Obdobně to platí i pro přezkum referenda, srov. rozhodnutí ze dne 18. 6. 2013, č. j. Ars 2/2013 - 59).“

Soud při posouzení věci především zohlednil princip racionality chování hlasujících oprávněných osob. Nejvyšší správní soud k tomu uvedl v usnesení ze dne 19. 11. 2008, č. j. cestě do volební místnosti a při následném hlasování jsou již voliči pevně rozhodnuti, komu odevzdají svůj hlas. Toto jejich přesvědčení by mohlo být zvráceno vskutku jen velmi intenzivním atakem, kterým by mohla být např. snaha o přímé či nepřímé podplácení, vyhrožování, zastrašování, vytváření překážek vstupu do objektu, kde se volby provádí, či zprostředkování hrubě difamující informace o některém z protikandidátů. Naopak představa, že by takto rozhodnutí voliči ještě mohli být jakkoliv ovlivněni činností, kterou popsal stěžovatel (zde: výzva k volbě jednoho z kandidátů ve volbách do Senátu z reproduktoru jedoucího automobilu), by svědčila o velkém podcenění zmíněné racionality jejich rozhodování.“ Navrhovatel totiž netvrdil, že by ze strany místostarostky docházelo k jednání popsanému ve výše citovaném rozhodnutí Nejvyššího správního soud ze dne 19. 11. 2008, č. j. -13. Přitom platí, že povinnost takového tvrzení je na navrhovateli. Soud rovněž k věci uvádí, že ani ve věcech místního referenda není oprávněn sám ze své iniciativy vyhledávat tvrzení a důkazy o možném porušení volebního zákona v intenzitě a rozsahu zákonem vyžadovaném. Dle zápisu okrskové volební komise o průběhu a výsledku hlasování ve volebním okrsku č. 2 ze dne 11. 10. 2014, které proběhlo dne 10. 10. 2014, pak při hlasování a zjišťování výsledků nebyly okrskové komisi podány stížnosti nebo oznámení. Ani dle zápisu místní komise o výsledku hlasování - místní referendum v Černé Hoře nebyly místní komisi podány stížnosti nebo oznámení. Za takto zjištěného stavu věci a chybějící argumentace navrhovatele v tom směru, že by docházelo k jednání specifikovanému ve výše citovaném rozhodnutí (takovou jednáním není případné doporučení hlasovat „ANO“, jak uváděl navrhovatel) nepovažoval soud za potřebné provádět dokazování výslechem voličů z okrsku č. 2 či zaměstnanců Domova pro seniory. Podle § 32 odst. 2 zákona o místním referendu je sice v den hlasování zakázána kampaň v objektu, ve kterém se nachází hlasovací místnost. K tomu, aby taková kampaň byla schopna zvrátit přesvědčení voličů hlasujících v referendu, by se však muselo jednat o velmi intenzívní atak vymezený ve výše citovaném rozhodnutí Nejvyššího správního soudu tj. snaha o přímé či nepřímé podplácení, vyhrožování, zastrašování apod. Takové skutečnosti však navrhovatel netvrdil, nedoložil důkazy a soud je nezjistil ani ze zápisů okrskové volební komise o výsledku a průběhu hlasování či zápisu místní komise o výsledku hlasování. Soud se proto ani nezabýval tím, zda tehdejší místostarostka Ing. Š. skutečně voličům okrsku č. 2 doporučovala, aby v místním referendu odpovídali „ano“. Soud na závěr k věci jen pro úplnost dodává, že dle seznamu oprávněných osob (§ 29 zákona o místním referendu) hlasujících v místním referendu se jednalo o osoby nacházející se v domě seniorů. Dle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 10. 2014, čj. -46) ve volební věci, která je však přiměřeně aplikovatelné i na věci místního referenda, zvláště významnou indicií vedoucí k ověření volebního výsledku v určitém volebním okrsku zpravidla nebudou obecná tvrzení týkající se zranitelnosti osob nacházejících se v domovech pro seniory a zvýšeného nebezpečí zásahu do jejich svobodné vůle.“ Soud na to odkazuje jen pro doplnění, pokud by argumentace navrhovatele mířila k tomu, že u oprávněných osob, které hlasovaly v referendu, a pobývají přitom v domově pro seniory, by v důsledku případné činnosti tehdejší místostarostky mohla být ovlivněna jejich vůle při rozhodování v referendu. Soud rovněž odkazuje i na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 11. 2006, č. j. -51 podle něhož funkce soudu v rámci soudního přezkumu voleb nemůže být vykládána tak široce, že v konečném důsledku by jeho práce měla nahrazovat či jaksi doplňovat činnost volebních orgánů, dokonce až ve smyslu přepočítávání všech hlasovacích lístků na základě pouhé spekulativně formulované námitky.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , podle kterého ve věcech místního referenda nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Usnesení bude doručeno účastníkům řízení, tedy navrhovateli a městysu Černá Hora. Současně bude vyvěšeno na úřední desce soudu. Usnesení nabývá právní moci dnem vyvěšení na úřední desce soudu ( ).

P o u č e n í: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

V Brně dne 13. 11. 2014

Mgr. Milan Procházka

předseda senátu