Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Ad 10/2013 - 29

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Hradci Králové rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kábrtovou

ve věci žalobkyně A. Š., proti žalované České správě sociálního zabezpečení

v Praze, Křížová 25, PSČ: 225 08, o doplatek plného invalidního důchodu, k žalobě

proti rozhodnutí žalované o námitkách ze dne 16. 5. 2013, čj. „x“, t a k t o :

I. Rozhodnutí žalované o námitkách ze dne 16. 5. 2013, čj. „x“ s e

z r u š u j e a věc se v r a c í žalované k dalšímu řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Rozhodnutím o námitkách rozhodla žalovaná dne 16. 5. 2013 tak, že své

rozhodnutí ze dne 6. 2. 2013 zčásti změnila tak, že se doplňuje výrok – Doplatek

plného invalidního důchodu podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona č.

ve znění pozdějších předpisů náleží od 10. 1. 2008. Ve zbytku se

napadené rozhodnutí potvrzuje.

pokračování 29Ad 10/2013

-2-

V žalobě pak žalobkyně namítala, že dne 10. 1. 2013 proběhlo posouzení jejího

zdravotního stavu a pracovní schopnosti, kdy na základě podnětu veřejného

ochránce práv bylo jednáno též o posunutí data vzniku invalidity z 11. 1. 2006 na 9.

12. 1999, toto posudkový lékař uznal. Její vážné zdravotní problémy započaly již

v dětském věku, v r. 1999 jí bylo 17 let a jednalo se tak o invaliditu z mládí a s ní

související vyšší vyměření důchodu. Na základě svého rozhodnutí ze dne 6. 2. 2013

jí však žalovaná vyplatila doplatek pouze za pět let zpětně od zjištění nároku, tj. od

10. 1. 2008. Žalobkyně v této souvislosti apeluje na ust. § 56 odst. 1 písm. b) ZDP,

tedy, že pokud došlo k chybnému výpočtu důchodu na základě pochybení ČSSZ,

měl jí být doplacen důchod od 1. 1. 2006. Za pochybení považuje skutečnost, že v r.

2006, kdy jí byl přiznán plný invalidní důchod ve výši pouhých 3.071,- Kč měsíčně,

byly k dispozici v řízení již podklady pro to, aby bylo datum vzniku její invalidity

stanoveno na 9. 12. 1999, na což opakovaně poukazovala, její námitky však byly

vždy ústně žalovanou zamítány. V rozhodnutí ze dne 16. 5. 2013 trvá žalovaná na

stanovené výši doplatku od 10. 1. 2008 dle § 56 odst. 1 písm. b) ZDP a potvrzuje

rozhodnutí ze dne 6. 2. 2013 s odůvodněním, že výpočet důchodu k původnímu datu

přiznání dne 11. 1. 2006 byl proveden z jiných podkladů, na základě posouzení

zdravotního stavu ze dne 23. 2. 2006. Přestože výše důchodu byla vypočtena jako

rozdílná, nižší, nelze tuto skutečnost s ohledem na jiné podklady považovat za

pochybení, v rámci posouzení v r. 2006 prý nedošlo k pochybení (přehlédnutí

skutečnosti, početní chybě, nebylo použito nesprávných podkladů). Došlo pouze

k nesprávnému vyhodnocení zdravotního stavu, dle ČSSZ posudkový lékař

neopomněl žádnou skutečnost, pouze ji posoudil jinak, což nelze považovat za

nesprávný postup. S takovým hodnocením ovšem žalobkyně nesouhlasí, v tu dobu

již stěžejní materiály lékař měl. Žalobkyně poukazuje i na závěry veřejného ochránce

práv. ČSSZ rovněž namítá, že žalobkyně v r. 2006 proti rozhodnutí nevyužila řádné

opravné prostředky, ani mimořádné, v tu dobu však takového jednání nebyla, pro

dlouhodobě vážný zdravotní stav a akutní naprostou dekompenzaci, takových úkonů

vůbec schopna, nemohla uvedeným možnostem ani porozumět, natož v nich jednat.

Několikrát se později obrátila na OSSZ, ale pomoc v řešení jí byla odmítnuta.

Žalobou chce žalobkyně docílit doplatku invalidního důchodu za delší období.

Žalovaný správní orgán reagoval na žalobu vyjádřením ze dne 8. 8. 2013, v němž

uvedl, že stanovení data vzniku invalidity, stejně jako jejího stupně, je věcí

odborného lékařského posouzení zdravotního stavu posuzovaného. Pokud

posudkový lékař neopomněl jakýkoliv podklad či okolnost uvedenou v podkladu,

pouze ji posoudil jinak, odlišně, nelze to považovat za nesprávný úřední postup.

Jedná se o nesprávné vyhodnocení podkladů, v jehož důsledku byl datum vzniku

invalidity stanoven chybně. Toto chybné vyhodnocení zdravotního stavu a chybné

stanovení data vzniku invalidity však rozhodně nelze považovat za nesprávný úřední

postup dle citovaného ustanovení zákona, doplatek důchodu proto žalobkyni náleží

pouze za dobu pěti roků od uplatnění nároku. Žalovaná proto navrhuje zamítnutí

žaloby, náklady řízení neúčtuje.

Soud se souhlasem účastníků řízení rozhodl ve věci bez nařízení jednání ( , – ).

pokračování 29Ad 10/2013

-3-

Napadeným rozhodnutím žalované o námitkách ze dne 16. 5. 2013 reagovala

žalovaná na námitky žalobkyně, které byly uplatněny proti rozhodnutí ze dne 6. 2.

2013. Původním rozhodnutím došlo k přiznání plného invalidního důchodu, a to od 9.

12. 1999 (na základě čl. II. bod 1 a ust.

ZDP ve znění platném do 31. 12. 2009) ve výši 4.805,- Kč. V rozhodnutí pak

následují výpočty důchodu dle jednotlivých nařízení vlády, dle nichž probíhaly

valorizace dávek, s tím, že od ledna 2009 pak náleží dávka v celkové výši 7.422,- Kč.

Pod bodem II. pak žalovaná rozhodla, že podle čl. II bod 8

se plný invalidní důchod ve výši, v jaké náležel k 31. 12. 2009, považuje od 1. 1.

2010 za invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, s tím, že na základě dalších

valorizačních opatření tento se od ledna 2013 zvyšuje na celkovou částku 7.925,- Kč.

V rozhodnutí se mj. uvádí, že doplatek důchodu náleží podle ustanovení § 56 odst. 1

písm. b) ZDP pět let zpět od zjištění nároku, tj. od 10. 1. 2008.

Rozhodnutím o námitkách ze dne 16. 5. 2013 pak žalovaná změnila zčásti své

prvoinstanční rozhodnutí tak, že doplňuje výrok : Doplatek plného invalidního

důchodu podle ust. § 56 odst. 1 písm. b) ZDP náleží od 10. 1. 2008, ve zbytku

napadené rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění žalovaná odkázala na § 56 odst. 1

písm. b) ZDP s tím, že žalobkyni náleží doplatek důchodu pět let zpětně od

posouzení ze dne 10. 1. 2013, tedy od 10. 1. 2008, s tím, že výpočet důchodu

k původnímu datu přiznání dne 11. 1. 2006 byl proveden z jiných podkladů, a to na

základě posouzení zdravotního stavu ze dne 23. 2. 2006 a jiného data vzniku

invalidity dne 11. 1. 2006. Přestože tak jeho výše byla po provedeném výpočtu

rozdílná, nižší, nelze tuto skutečnost s ohledem na jiné podklady považovat za

pochybení, nedošlo k přehlédnutí okolností, která již byla v podkladech v době

rozhodování v r. 2006, ani nebylo použito nesprávných podkladů, nedošlo k početní

chybě či záměně podkladového materiálu, došlo pouze k nesprávnému vyhodnocení

zdravotního stavu, příslušný lékař pouze posoudil věc jinak, což nelze považovat za

nesprávný postup ve smyslu ust. § 56 odst. 1 písm. b) ZDP. Pro takové účely slouží

řádné a mimořádné opravné prostředky, které nebyly využity. Od 1. 1. 2006 tak nelze

provést doplatek dávky. Dále žalovaná odkazuje na ust. § 88 odst. 8 zákona č.

, kdy na řízení o námitkách se vztahuje a na ust. odst.

1 písm. c) , dle něhož učinila výrok současného rozhodnutí.

Z dávkového spisu žalobkyně plyne, že dne 25. 1. 2006 podala žalobkyně žádost

o plný invalidní důchod, dne 23. 2. 2006 došlo k jejímu posudkovému posouzení

lékařem OSSZ Trutnov, který mj. v posudku uvádí, že žadatelka od dětství léčena na

psychiatrii, opakované hospitalizace na psychiatrii, pro dekompenzaci zdravotního

stavu hospitalizována na psychiatrickém oddělení Pardubice od 4. 12. 2005 do 11. 1.

2006. Lékař stav uzavřel jako mánii s psychotickými příznaky, mj. měl k dispozici i

propouštěcí zprávu z hospitalizace pacientky v PL Havlíčkův Brod z prosince 1999

s dg. akutní polymorfní psychotické poruchy s příznaky schizofrenie, s dalším

ambulantním sledováním. Podkladem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu

pacientky je závažné psychické onemocnění, pro které byla opakovaně nutná

hospitalizace, trvá nutnost ambulantní péče, míru poklesu schopnosti soustavné

výdělečné činnosti lékař stanovil ve výši 70 %, a to zařazením do kap. V, pol. 3 a

pokračování 29Ad 10/2013

-4-

písmene c) v platném znění, s tím, že její pracovní zařazení

je možné jen se souhlasem ošetřujícího psychiatra v rámci pracovního pokusu. Jako

datum vzniku invalidity je stanoven 11. 1. 2006. Rozhodnutím ze dne 7. 4. 2006 byl

žalobkyni přiznán od 11. 1. 2006 plný invalidní důchod podle ust. § 39 odst. 1 písm.

a) ZDP ve výši 3.071,- Kč.

V dávkovém spisu se dále nachází záznam pro oddělení 123, vypracovaný

v oddělení 311/2 (interní přípis žalované ze dne 30. 1. 2013), kde se uvádí, že dne

10. 1. 2013 byla z podnětu veřejného ochránce práv na pokyn odb. 62 provedena

mimořádná kontrolní lékařská prohlídka, v rámci níž byl vypracován posudek, dle

něhož je žalobkyně posouzena do 31. 12. 2009 jako plně invalidní dle § 39 odst. 1

písm. a) ZDP ve znění platném do 31. 12. 2009 a od 1. 1. 2010 pak jako invalidní ve

třetím stupni dle § 39 odst. 2 písm. c) ZDP. Den vzniku invalidity byl tímto posudkem

nově stanoven na 9. 12. 1999 (invalidita vznikla před 18. rokem věku). Dále se zde

uvádí, že řízení je zahájeno z moci úřední a uplatnění nové žádosti žalobkyní není

nezbytné. Je zde i rozbor nastalé situace s tím, že doplatek náleží od 10. 1. 2008,

pokud se nejedná o situaci, upravenou § 56 odst. 1 písm. b) třetí věta ZDP, tedy, že

by byl důchod přiznán od pozdějšího data, než od jakého náležel, v důsledku

nesprávného postupu orgánu sociálního zabezpečení. V souladu s čl. II. bodem 14

Sb, ve znění pozdějších předpisů, se v takovém případě doplatí

důchod za dobu před 1. 1. 2009 ve výši, v níž důchod správně náležel, nejvýše však

v rozsahu stanoveném právními předpisy účinnými ke dni 31. 12. 2008 (tzn. nejvýše

tři roky nazpět) a doplatek by tak náležel od 1. 1. 2006 (toto posouzení však není

v kompetenci odb. 31).

Soud konstatuje, že součástí dávkového spisu žalované, vedeného pod rodným

číslem žalobkyně, je i přípis veřejného ochránce práv ze dne 20. 6. 2013, v němž

VOP vyjadřuje svůj názor na danou věc s tím, že je přesvědčen, že s ohledem na

skutečnost, že sama ČSSZ ve svém vyjádření uvedla, že rozhodujícím odborným

nálezem, který nepochybně dokládá posudkově významné skutečnosti pro uznání

invalidity, je v této věci propouštěcí zpráva z PL Havlíčkův Brod ze dne 9. 12. 1999, a

tento nález byl součástí spisu již v době původního rozhodování o žádosti jmenované

o invalidní důchod, jedná se o situaci, upravenou ust. § 56 odst. 1 písm. b) ZDP

v tom smyslu, že v daném případě došlo k chybnému přiznání důchodu nebo jeho

nepřiznání od okamžiku vzniku nároku na něj na základě pochybení orgánu

sociálního zabezpečení a důchod měl být doplacen již ode dne, od něhož náleží.

Přiznání doplatku důchodu za dobu před 1. 1. 2006 však brání přechodné ustanovení

, který tuto možnost zavedl, s ohledem na dříve platné právní

předpisy. Za dobu před 1. 1. 2009 se důchod nebo jeho zvýšení doplatí ve výši, v níž

důchod správně náležel, nejvýše v rozsahu stanoveném právními předpisy účinnými

ke dni 31. prosince 2008, tedy maximálně tři roky zpětně. S názorem žalované, jak

vyjádřen výše, zde ombudsman nesouhlasí, uvádí, že dle jeho názoru došlo v daném

případě k nesprávnému postupu na straně orgánu sociálního zabezpečení a svůj

názor opírá o nedostatečné a nenáležité zjištění skutečného stavu věci, tedy, že

v daném případě nebyl zjištěn stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, když

v rámci posuzování zdravotního stavu žadatelky a její invalidity se správní orgán

pokračování 29Ad 10/2013

-5-

spokojil s nepřesvědčivým posudkovým závěrem a došlo tak k vadě správního řízení

o její žádosti. VOP konstatuje, že posuzování zdravotního stavu žadatele a jeho

invalidity je sice odbornou medicínskou činností, je však ale i nedílnou součástí

správního řízení ve věci nároku na důchodovou dávku podmíněnou nepříznivým

zdravotním stavem a podléhá pravidlům stanoveným obecně závaznými právními

předpisy, na postup posudkových lékařů se tak dle jeho přesvědčení vztahuje jak

, o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění

pozdějších předpisů, tak i , . V jeho ustanovení

je pak uvedeno, že nevyplývá-li ze zákona něco jiného, postupuje správní orgán tak,

aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který

je nezbytný pro soulad jeho úkonů s požadavky, uvedenými v ust. § 2 tohoto, tedy i

zásadou legality, ochrany veřejného zájmu, nestranného přístupu a zásadou

legitimního očekávání. VOP pak zde konstatuje, že pokud by byl zdravotní stav

žalobkyně správně posouzen již v r. 2006, náležel by jí bez dalšího doplatek důchodu

již od r. 2003, v souladu s ust. § 55 odst. 2 zákona o důchodovém pojištění, v tehdy

účinném znění. VOP pak na základě ust. , o veřejném

ochránci práv, má za to, že žalovaná pochybila, když jednak nestanovila správné

datum vzniku invalidity, a jednak poskytla doplatek důchodu za nesprávné období,

první pochybení již bylo napraveno v průběhu šetření.

Žalovaná reagovala přípisem ze dne 22. 7. 2013, v němž popsala výsledek

jednání jednotlivých oddělení žalované. V něm se, i s ohledem na dřívější rozhodnutí

Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek -99), přiklonila k závěru,

že se o nesprávný postup ve smyslu výše cit. ustanovení § 56 ZDP v daném případě

nejedná, neboť došlo pouze k nesprávnému vyhodnocení zdravotního stavu

účastníka řízení, kdy konkrétní okolnosti zdravotního stavu byly pouze posouzeny

jinak. Toto odpovídá i důvodové zprávě k , tedy, že se bude

při případné aplikaci § 56 v souvislosti s výkladem „nesprávného postupu“ vyžadovat

zejména jeho dopad na situace, kdy orgán sociálního zabezpečení přehlédne

okolnost, která již byla obsažena v podkladech v době rozhodování, použije

nesprávných podkladů, dopustí se početní chyby, zamění podkladový materiál,

chybně stanoví věk potřebný pro vznik nároku na důchod, provedení snížení

důchodu, přestože k němu dojít nemělo, nezvýší důchod, přestože k zvýšení dojít

mělo. Je odůvodněné, aby v těchto případech, ve kterých má orgán sociálního

zabezpečení k dispozici všechny podklady plně a jednoznačně prokazující nároky

oprávněného, náležel příslušný doplatek důchodu, jako plnění dlouhodobého

charakteru.

Soud na základě výše uvedených skutečností shrnul, že v daném případě není

mezi účastníky řízení pochyb o tom, že plná invalidita žalobkyně je tzv. invaliditou

z mládí, tedy, že její vznik spadá do období před dovršením jejího 18. roku věku,

zcela konkrétně pak k datu 9. 12. 1999. Spor je veden o to, zda-li za situace, kdy toto

datum vzniku plné invalidity bylo určeno až v rámci mimořádné kontrolní lékařské

prohlídky, provedené posudkovým orgánem z podnětu veřejného ochránce práv, lze

hovořit o naplnění pojmu „nesprávného postupu“ žalované z r. 2006, kdy za

přítomnosti obdobných podkladů, resp. všech podkladů, k tomu potřebných, došlo

pokračování 29Ad 10/2013

-6-

k stanovení jiného, pozdějšího data vzniku invalidity žadatelky, tedy naprosto

konkrétně, zda tento posudkový omyl posudkového lékaře je takovým pochybením

žalované či není.

Z ust. , v platném znění, plyne, že

zjistí-li se, že důchod byl přiznán nebo je vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží,

nebo byl neprávem odepřen, anebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého

náležel, důchod se zvýší nebo přizná, a to ode dne, od něhož důchod nebo jeho

zvýšení náleží. Důchod nebo jeho zvýšení se přitom doplatí nejvýše pět let nazpět

ode dne zjištění nebo uplatnění nároku na důchod nebo jeho zvýšení; pro běh této

lhůty platí § 55 odst. 2 věta druhá a třetí obdobně. Důchod nebo jeho zvýšení se

však doplatí ode dne, od něhož důchod nebo jeho zvýšení náleží, v případě, že

důchod nebyl přiznán nebo byl vyplácen v nižší částce, než v jaké náleží, nebo byl

neprávem odepřen, anebo byl přiznán od pozdějšího data, než od jakého náleží,

v důsledku nesprávného postupu orgánu sociálního zabezpečení.

Z Důvodové zprávy k , změna zákona o důchodovém

pojištění a zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, k bodu 70 mj.

plyne, že platnou úpravu se navrhuje dále změnit v případech, kdy k zamítnutí

žádosti o důchod nebo k přiznání důchodu v nižší částce, než náleží, dojde

v důsledku nesprávného postupu orgánu sociálního zabezpečení, tj. zejména tehdy,

jestliže orgán sociálního zabezpečení přehlédne okolnost, která již byla obsažena

v podkladech v době rozhodování, použije nesprávných podkladů, dopustí se početní

chyby, zamění podkladový materiál, chybně stanoví věk potřebný pro vznik nároku

na důchod, provede snížení důchodu, přestože k němu dojít nemělo, nezvýší

důchod, přestože ke zvýšení dojít mělo (zejména při hromadném zvyšování

důchodů). Je odůvodněné, aby v těchto případech, ve kterých má orgán sociálního

zabezpečení k dispozici všechny podklady plně a jednoznačně prokazující

důchodové nároky oprávněného, náležel příslušný doplatek důchodu, jako plnění

dlouhodobého charakteru, bez omezení.

Ze , ust. plyne, že okresní správy sociálního

zabezpečení posuzují zdravotní stav a pracovní schopnost fyzických osob pro účely

sociálního zabezpečení a pro účely poskytnutí dávek a průkazu osoby se zdravotním

postižením podle jiných právních předpisů při zjišťovacích a kontrolních lékařských

prohlídkách, za tím účelem posuzují

a) invaliditu a změnu stupně invalidity, a jde-li o pracovní úraz nebo nemoc

z povolání, také skutečnost, že invalidita vznikla jako následek pracovního

úrazu nebo nemoci z povolání; tato podmínka je splněna, pokud pracovní úraz

nebo nemoc z povolání je jedinou nebo rozhodující příčinou dlouhodobě

nepříznivého zdravotního stavu,

b) dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav dítěte a jeho neschopnost vykonávat

z důvodu tohoto zdravotního stavu výdělečnou činnost, …………………

V odst. 4 téhož ustanovení se pak upravuje, že úkoly okresní správy sociálního

zabezpečení uvedené v odst. 1 může plnit pouze lékař. V odst. 7 a 8 tohoto

ustanovení je pak upravena povinnost okresní správy sociálního zabezpečení

pokračování 29Ad 10/2013

-7-

podávat posudky o tom, zda zdravotní stav posuzovaných osob odůvodňuje

poskytnutí dávky důchodového pojištění, a také, z čeho při posuzování dle odst. 1 je

potřebné vycházet.

Z uvedených skutečností dospěl soud po přezkoumání věci k závěru, že

povinností posudkového lékaře, který v r. 2006 posuzoval zdravotní stav žalobkyně,

bylo provést správný posudkový závěr, neboť měl stejné podklady, jako lékař, který

posuzoval její zdravotní stav a pracovní schopnost v r. 2013, měl tedy k dispozici

stejné podklady, které ho měly dovést k závěru, že u žalobkyně se jedná o tzv.

invaliditu z mládí, která vznikla k datu 9. 12. 1999. To, že lékař posudkové služby

přehlédl skutečnosti, vedoucí k závěru o jiném datu vzniku invalidity žadatelky, je

z pohledu soudu za výše popsaných okolností zcela jistě nesprávným postupem

orgánu sociálního zabezpečení, neboť pokud soud předpokládá seriózní znalost

příslušných předpisů, jedná se v dané věci jednoznačně o případ, přímo citovaný

v důvodové zprávě shora, a to o přehlédnutí okolnosti, již obsažené v podkladech

v době rozhodování, nehledě na to, že soud je přesvědčen, že výčet okolností,

vedoucích k závěru o nesprávném postupu správního orgánu, uvedený v této zprávě,

nelze vykládat jako taxativní, neboť je uveden výrazem „tj. zejména“, může tak

předpokládat dle přesvědčení soudu i případy další, jednoznačně méně časté, tedy

situace, které mohou v praxi nastat a které budou takto vyloženy. Soud v dané věci

nemohl přistoupit na výklad správního orgánu, tedy, že jiné stanovení data vzniku

invalidity posuzované, při existenci úplných podkladů, není pochybením ve smyslu

ust. § 56 odst. 1 písm. b) ZDP, neboť v tomto směru se zcela přiklání k názoru

veřejného ochránce práv, kdy i soud je přesvědčen, že správní orgán je povinen

zjistit stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je

nezbytný pro soulad jeho úkonů s požadavky, uvedenými v , tedy i

zásadou legality, ochrany veřejného zájmu, nestranného přístupu a zásadou

legitimního očekávání. V dané věci pak nelze ani přitakat správnímu orgánu, že je

vyviněn nepodáním řádného či mimořádného opravného prostředku žadatelky, neboť

předpokládá naplnění povinnosti řádného zjištění stavu věci již v průběhu

samotného správního řízení. Pokud pak správní orgán poukazoval na dosavadní

judikaturu k ust. § 56 odst. 1 ZDP a namítal např. znění rozhodnutí NSS čj. 3 Ads

94/2010-99, učiněné dne 18. 8. 2011, soud případnou spojitost současně souzené

věci s uváděným případem neshledal, neboť v uváděném rozhodnutí NSS se jednalo

o případ, kdy žalovaná v době rozhodování neměla k dispozici doklady o potřebné

době pojištění žadatele pro vznik nároku na důchod a ust. § 56 odst. 1 písm. b) ZDP

tak bylo správně aplikováno toliko za dobu tří let zpětně.

Na základě výše popsaných skutečností pak soud dospěl k závěru, že v dané věci

se jednalo o vadu řízení při rozhodování o žádosti žalobkyně o invalidní důchod, v r.

2006 se lékař, dle záznamu o jednání ze dne 23. 2. 2006, zcela zřejmě nezabýval

dopadem psychického onemocnění žadatelky na období před 11. 1. 2006, od něhož

odvíjel vznik její invalidity, přesto, že pro dřívější období její nezletilosti měl

k dispozici veškeré podklady. Jak uvedeno výše, propouštěcí zpráva PL Havlíčkův

Brod ze dne 9. 12. 1999 poukazovala na léčbu pacientky dětským psychiatrem v r.

1997 a její opakované hospitalizace v PL. Jak se i později ukázalo, datum vzniku

pokračování 29Ad 10/2013

-8-

invalidity nebylo stanoveno správně, i když datum vzniku invalidity je skutečností,

kterou je pro její význam pro vznik nároku na invalidní důchod nezbytné stanovit

přesně a též přesvědčivě odůvodnit. Konečně, stejný nález prakticky později

zdůvodňuje nové stanovení data vzniku invalidity žalobkyně, což samo o sobě

potvrzuje soudem uvedené odůvodnění. Posudkový lékař se tak nevypořádal

s dostupnými zprávami o zdravotním stavu žadatelky přesvědčivým způsobem,

nepřihlédl ke všem zjištěním, jeho posudkový závěr tak, jak správně uvedl ve svém

vyjádření veřejný ochránce práv, nelze vnímat jako přesvědčivý a proto nelze říci, že

další postup správního orgánu byl správný, když na základě takto nedostatečně

zjištěného stavu věci přiznal žalobkyni dávku od nesprávného data. Soud je

přesvědčen, že zákonodárce měl při novelizaci ustanovení § 56 ZDP, která je svým

smyslem předmětem dané věci, na mysli odstranění příkoří, která mají svým

dopadem na poživatele či žadatele o dávku důchodového pojištění zásadní

ekonomický dopad v případech, kdy správní orgán pochybí, pokud mu takové

pochybení lze po právu vytknout a soud je přesvědčen, že zásadní posudkový omyl

v dané věci takovým případem je.

Závěrem soud rekapituluje důvod, pro který je potřebné provést nové řízení ve věci

žalovanou, a tím je nové rozhodování o době, za kterou má být proveden doplatek

důchodu žalobkyni. V tomto směru se soud zcela ztotožnil se závěrem veřejného

ochránce práv, když dle přesvědčení soudu žalobkyni dle ust. § 56 odst. 1 písm. b)

ZDP náleží doplatek důchodu, na který jí vznikl nárok od 9. 12. 1999, od 1. 1. 2006, a

to ve spojení s čl. II bod 14 , ve znění pozdějších předpisů,

když důchod za dobu před 1. 1. 2009 se doplatí ve výši, v níž důchod správně

náležel, nejvýše však v rozsahu stanoveném právními předpisy účinnými ke dni 31.

12. 2008 (nejvýše tři roky nazpět). Důvod takového doplacení soud jednoznačně

spatřuje v dřívějším nesprávném postupu správního orgánu ve smyslu ust. § 56 odst.

1 písm. b) ZDP, jak soud popsal shora.

Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodňuje ust. , když ve

věci úspěšná žalobkyně žádnou náhradu nákladů řízení neúčtovala.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode

dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u

Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační

stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým

označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí).

Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem

lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti

nelze prominout.

pokračování 29Ad 10/2013

-9-

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a

kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti

němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o

tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej

zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů

vyžadováno pro výkon advokacie.

V Hradci Králové dne 28. dubna 2014

JUDr. Jana Kábrtová, v.r.

samosoudkyně