Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

45 A 31/2013 - 105

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jitky Zavřelové

a soudců Mgr. Ing. Petra Šuránka a JUDr. Dalily Marečkové ve věci žalobců a) J. V., b) M.

V., oba bytem , c) A. Ž., bytem , d) T. Ž., bytem , a e) V. B., bytem , všech zastoupených

Mgr. Hanou Ižovskou, advokátkou se sídlem Oblouková 1302/3, 252 19 Rudná, proti

žalovanému Krajskému úřadu Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, 150 21

Praha 5, za účasti Rodinné domy Rudná s.r.o., IČ 28543092, se sídlem Werichova 1145/31,

152 00 Praha 5 – Hlubočepy, zastoupené Mgr. Markem Nemethem, advokátem se sídlem

Opletalova 55, 110 00 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 2. 2013,

sp. zn. SZ 172488/2012/KUSK REG/Bou, č. j. 024210/2013/KUSK,

t a k t o :

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků ani osoba zúčastněná na řízení nemají právo na

náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í

Žalobci se společnou žalobou podle části třetí, hlavy druhé, dílu prvního zákona

č. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) podanou

u soudu dne 23. 04. 2013 domáhají zrušení shora označeného rozhodnutí žalovaného (dále jen

„napadené rozhodnutí“), kterým byla zamítnuta jejich odvolání proti rozhodnutí Městského

úřadu Rudná (dále jen „stavební úřad“) ze dne 3. 10. 2012, sp. zn. 05099-1/11/V,

č. j. 07122/12/V, jímž byla na žádost osoby zúčastněné na řízení (dále též „žadatelka“)

umístěna stavba rodinných vícegeneračních domů spolu s komunikacemi a inženýrskými

sítěmi na pozemcích v k. ú. Hořelice a k. ú. Nučice.

Žalobci uvedli, že napadené rozhodnutí považují za nezákonné z důvodu chyb

skutkových i právních. Napadenému rozhodnutí především vytkli, že i přes skutečnost, že

stavební úřad nejednal s žalobkyní b) jako účastnicí řízení, žalovaný prvostupňové rozhodnutí

nezrušil, nýbrž pouze žalobkyni b) v odvolacím rozhodnutí mezi účastníky dodatečně zahrnul

s tím, že dosavadním postupem stavebního úřadu nebyla její práva dotčena. S tím žalobci

2

nesouhlasí a poukazují na skutečnost, že účastníci mají specifická práva, jako např. právo na

doručení rozhodnutí do vlastních rukou, a jen z toho, že žalobkyně b) podala ve věci odvolání,

nelze dovodit, že by nebyla poškozena na svých právech účastníka řízení. Toto poškození je

o to významnější, že v navazujícím stavebním řízení dojde k výraznému omezení rozsahu

možných účastníků. Žalobci v této souvislosti také poukázali na rozdílnost v postupu

žalovaného, který v jiném případě (rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2012,

sp. zn. SZ 025736/2012/KUSK REG/J3, č. j. 079136/2012/KUSK) z takového důvodu

rozhodnutí stavebního úřadu zrušil s tím, že odepření účasti v řízení může mít za následek

neschopnost účastníka uplatnit vůči správnímu orgánu argumenty zjistitelné toliko ze

správního spisu, které by mohly eventuálně vést k úspěchu v jeho věci, a představuje tak

zkrácení práv účastníka. V aktuálním případě však, byť žalovaný toto pochybení uznal, bez

jakéhokoliv zdůvodnění postupoval jinak.

Další argument žalobců uvádí, že žadatelka vůbec neprokázala své oprávnění k podání

žádosti o vydání územního rozhodnutí. V první řadě nebyla stavebnímu úřadu doložena řádná

akceptace zmocnění od paní J. a K. (vlastníci pozemků) ze strany DOLČE Group a.s., neboť

pan N. (jednatel žadatelky) nebyl k jednání za DOLČE Group a.s. oprávněn ani na základě

předložených plných mocí. Zmocnění bylo uděleno až 20. 7. 2011 na základě smlouvy mezi

žadatelkou a DOLČE Group a.s., nicméně pan Novák činil veškeré úkony jako fyzická osoba,

nikoliv jako jednatel žadatelky. V důsledku toho v řízení nebyly zastoupeny ani majitelky

pozemků ani společnost DOLČE Group a.s. a na tomto závěru nic nemění ani následně

doložená plná moc. Řízení je tak stiženo neodstranitelnou vadou, kterou se měl stavební úřad

zabývat z úřední povinnosti.

Třetí námitka vytýká žalovanému, že nerespektoval podmínky, které sám stanovil

v předchozím zrušovacím rozhodnutí, kdy žadatelce uložil, aby mj. žádost doplnila o nová

stanoviska a vyjádření dotčených úřadů, která budou uvádět všechna parcelní čísla pozemků,

na nichž se stavba umísťuje. Přitom v předložených vyjádřeních ČEZ Distribuce, a.s.,

Krajského ředitelství policie Středočeského kraje a společnosti Telefónica všechny dotčené

pozemky identifikovány nejsou a nelze tak posoudit, zda se týkají předmětné výstavby

v celém rozsahu. V tomto směru se žalobci neztotožňují s tvrzením žalovaného, že všechny

pozemky v nich vyjmenovány jsou.

Čtvrtý žalobní bod namítá, že nebyly respektovány podmínky požadované ve

stanovisku Městského úřadu Černošice ze dne 7. 6. 2012, č. j. MUCE 23809/2012 OZP/Jich,

když ve správním spise se nenachází stanoviskem vyžadovaný souhlas příslušného silničního

úřadu s odvodem povrchových vod do kanalizace podle Sb,

o pozemních komunikacích, ve znění (dále jen „zákon o pozemních

komunikacích“), dále žalobci postrádají stanoviskem požadovaný hydrogeologický posudek

a konečně i povolení k nakládání s vodami podle § 8 odst. 1 písm. a) bod 5 zákona

č. , o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění zákona

č. (dále jen „“). Žalobci mají za to, že tvrzení stavebního úřadu

a žalovaného o tom, že hydrogeologický posudek stačí předložit až v řízení o vydání

stavebního povolení, poškozuje jejich účastnická práva, neboť v následném řízení již bude

okruh účastníků limitován.

Pátým žalobním bodem žalobci stavebnímu úřadu a potažmo žalovanému vytýkají, že

porušili zákon, když po opakovaném doplnění žádosti o územní rozhodnutí nenařídili nové

veřejné jednání, tak aby mohli mít účastníci k dispozici kompletní správní spis včetně

doplněných podkladů. Účastníkům řízení tak stavební úřad de facto neumožnil řádné

uplatnění práva na obranu. Žalobci v této souvislosti odkazují na § 68 odst. 3 zákona

č. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

Šestým žalobním bodem žalobci stavebnímu úřadu vytkli, že se nezabýval celkovým

řešením stavební uzávěrou chráněné nezastavěné oblasti, a to včetně dopravního řešení

3

a související infrastruktury. Pokud jde o dopravní řešení, žalobci poukázali i na rozpornost

odůvodnění rozhodnutí vydávaných v řízení, kdy v letech 2011-2012 správní orgány uváděly,

že dopravní studie dané oblasti se zpracovává, zatímco později v napadeném rozhodnutí se

uvádí, že dopravní studie bude teprve zadána. Přijaté územní rozhodnutí v důsledku dílčího

přístupu povede podle žalobců ke snížení využitelnosti zbývajících nezastavěných pozemků

a tím i jejich hodnoty. Důvodem k tomu je připuštění výstavby vícepatrových (a ve značném

rozsahu i řadových) domů, které budou potenciálně narušovat soukromí sousedních pozemků

a budou je zastiňovat, a také navrhované vedení komunikací, které v navazujícím kroku na

základě přijetí navrhované změny územního plánu nutně vyústí k přetnutí a rozdělení

sousedního pozemku ve vlastnictví žalobce e), což povede k jeho nevyužitelnosti pro stavební

činnost. Tímto postupem stavební úřad bez řádného zdůvodnění ignoroval svou povinnost

podle , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon),

ve znění (dále jen „“) přihlédnout i k potřebám ochrany

práv a právem chráněných zájmů dalších účastníků řízení.

Sedmým žalobním bodem žalobci namítli, že se žalovaný žádným způsobem

nevypořádal s odvolacími námitkami vytýkajícími věcnou nesprávnost rozhodnutí stavebního

úřadu. Žalobci konkrétně namítali, že uložená podmínka předložit výsledky měření

skutečných hladin akustického tlaku A v chráněném venkovním prostoru stavby prokazující

splnění hygienických limitů hluku až před vydáním kolaudačních souhlasů žádným způsobem

není způsobilá ochránit účastníky před hlukem z výstavby.

Posledním žalobním bodem pak žalobci namítali, že nová výstavba není v souladu se

schváleným územním plánem a že není pravda, že by výstavba nevybočovala ze standardů

lokality. V bezprostředním okolí se nacházejí pouze solitérní domy pro jednu rodinu, nikoliv

dvojdomy nebo domy o 2-3 bytových jednotkách blížící se svých charakterem řadovým

domům. Tvrzení stavebního úřadu o nesourodosti oblasti je podle žalobců účelové, neboť tuto

nesourodost způsobil stavební úřad svou rozhodovací praxí. Navrhovanou výstavbu tak podle

žalobců stavební úřad řádně nezdůvodnil.

Žalovaný ve vyjádření uvedl, že žalobkyni b), která je vedle žalobce a)

spolumajitelkou záměrem dotčených nemovitostí, ve svém rozhodnutí zahrnul do okruhu

účastníků řízení a tím napravil pochybení stavebního úřadu. Uvedl, že stavební úřad měl

podle a doručovat účastníkům dle

veškeré písemnosti veřejnou vyhláškou. Jednotlivé doručování bylo

nadbytečné. V důsledku toho byla žalovaná b) řádně informována, bylo jí řádně doručeno

a měla možnost se do řízení přihlásit. Proto nebyla ukrácena na svých právech. Důkazem

toho, že byla seznámena s rozhodnutím stavebního úřadu, je skutečnost, že podala odvolání,

jímž se žalovaný následně řádně zabýval.

K dalšímu bodu žalovaný uvedl, že P. N. je jednatelem žadatelky, která uzavřela

dohodu v souvislosti s výstavbou rodinných domů se společností DOLČE Group a.s., jíž

udělily majitelky pozemků plnou moc k zastupování s tím, že může být postoupena na další

osobu. Ve spise jsou také doloženy souhlasy vlastníků stavbou dotčených pozemků. V této

souvislosti uzavřely majitelky pozemků, paní K. aj. se společností DOLČE Group a.s. také

smlouvy o budoucí kupní smlouvě, jež byly v souladu s dodatky č. 4 a 5 v době vydání

rozhodnutí účinné.

Pokud jde o úplnost stanovisek dotčených orgánů, žalovaný poukázal na fakt, že ČEZ

Distribuce a.s. a Telefónica O2 a.s. nejsou dotčenými orgány. Přesto žadatelka doplnila žádost

o nová stanoviska ČEZ Distribuce a.s. a dále Krajského ředitelství policie Středočeského

kraje. Součástí stanoviska Telefónica O2 a.s. pak je situace s vymezením stavby. Pokud by

žalobci měli na mysli uvedení pozemků p. č. 383/71-81 v k. ú. Hořelice, tyto vznikly

oddělením z původních pozemků p. č. 383/1 a 383/66.

4

Ve vztahu ke stanovisku Městského úřadu Černošice ze dne 7. 6. 2012,

č. j. MUCE 23809/2012 OZP/Jich, žalovaný uvádí, že stanovisko neobsahuje podmínku

vydání souhlasu podle § 12 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, nýbrž pouze

konstatuje, že kanalizace je podle tohoto ustanovení součástí pozemní komunikace jen

v případě, že slouží pouze k odvádění povrchových vod z této komunikace. Vydání povolení

k nakládání s vodami podle pak bylo stanoviskem

vyžadováno až před vydáním stavebního povolení na komunikaci a nemůže být tedy součástí

správního spisu vedeného k žádosti o vydání územního rozhodnutí. Povinnost předložit

hydrogeologický posudek k doložení zasakování srážkových vod stanoví podmínka č. 17

vydaného územního rozhodnutí pro další stupeň projektové dokumentace, přičemž

hydrogeologická charakteristika území je již součástí průvodní zprávy dokumentace pro

územní řízení.

Veřejné projednání se konalo dne 15. 9. 2011. Po doplnění žádosti o nové podklady

stavební úřad vždy účastníkům řízení oznámil pokračování řízení a vždy je informoval

o možnosti se s podklady seznámit. Této možnosti, a to i ve vztahu ke kompletnímu spisu

před vydáním rozhodnutí, někteří účastníci využili. podle žalovaného

stavebnímu úřadu neukládá opakovat veřejné ústní jednání.

Záměr žadatelky je podle žalovaného v souladu s platnou územně plánovací

dokumentací, neboť územní plán z roku 1998 počítá s prodloužením komunikace Hořelická

východním směrem. Výjimka udělená žadatelce rozhodnutím Městského úřadu Rudná dne

5. 6. 2012 konstatuje, že předložený záměr neohrozí sledovaný účel stavební uzávěry, neboť

není v rozporu ani s připravovanými změnami územně plánovací dokumentace a s veřejným

zájmem a jeho realizací dojde ke zlepšení dopravní obslužnosti. Případná dopravní studie, ať

již se zpracovává nebo zpracovávána bude, nemá podle žalované vliv na projednání záměru

žadatelky. Navržená zástavba podle žalovaného také nevybočuje z běžné zástavby rodinných

domů a s ohledem na jednoduché tvary navrhovaných objektů, jejich střídmý výraz

a sjednocující prvky budou tyto objekty patřit k tomu lepšímu, co se v lokalitě nachází.

Žalovaný tak nesouhlasí s tím, že by nová zástavba měla lokalitu znehodnotit zastíněním

a narušením soukromí. Zpřístupnění pozemku žalobce e) navrženou komunikací pak může

spíše přispět k jeho využití. Posouzení záměru z jednotlivých hledisek

stavební úřad podrobně provedl.

Požadavek měření hluku zakotvený v podmínce č. 10 územního rozhodnutí se netýká

ochrany proti hluku z výstavby, ale vlivu provozu přilehlých komunikací na novou zástavbu.

Ochrana okolí proti hluku z výstavby plyne ze a podle žalovaného bude

zajištěna stanovením podmínek pro provádění stavby.

K poslednímu žalobnímu bodu žalovaný sdělil, že podle platného územního plánu

obce Rudná je dotčené území ve funkční ploše čistého bydlení určené pro bydlení

v individuálních rodinných domech o maximálně dvou podlažích, přičemž výjimečně jsou

přípustné i intenzivnější formy zástavby jako řadové, atriové či vhodné bytové domy. Záměr

tudíž územnímu plánu odpovídá. Okolní lokalita je pak zastavěna rodinnými domy různého

charakteru a velikosti, a to jak individuálními, tak řadovými, přičemž některé individuální

domy svými parametry odpovídají velikostí navrženým objektům. S ohledem na výše

uvedené navrhl žalobu zamítnout.

Žalobci i žalovaný v průběhu jednání zopakovali argumenty obsažené v písemných

podáních. Žalobci nad rámec uvedeného dále poukázali na skutečnost, že soud byl tvrzeními

o údajně hrozící škodě osobou zúčastněnou na řízení uveden v omyl, čímž bylo dosaženo

nedůvodně přednostního projednání věci. Poukázali též na fakt, že stavební úřad a osoba

zúčastněná na řízení nerespektovali usnesení, jímž byl podané žalobě přiznán odkladný

účinek. Osoba zúčastněná na řízení plně souhlasila se stanoviskem žalovaného a namítla, že

doplnění ze strany žalobců se nedotýká podstaty řešené věci.

5

K tomu soud musí konstatovat, že obě přednesené námitky, byť by byly pravdivé,

nemohou mít význam pro rozhodnutí soudu v této věci. Nebyly-li argumenty užité osobou

zúčastněnou na řízení pravdivými, z toho plynoucí přednostní projednání věci není způsobilé

jakkoliv zasáhnout do práv účastníků tohoto řízení, takový zásah by mohl být legitimně

pociťován pouze účastníky jiných (nepřednostních) řízení. Pro úplnost soud také výslovně

uvádí, že podání osoby zúčastněné na řízení účastníkům řízení nezasílal. Důvodem toho však

byla výlučně ta skutečnost, že žádné z podání neobsahovalo jakoukoliv argumentaci

dotýkající se merita věci (jejich obsahem byl pouze vlastní návrh na přednostní projednání

věci). S ohledem na uvedené tedy soud přistoupil k posouzení podané žaloby.

Ze správního spisu soud zjistil, že dne 27. 7. 2011 společnost Rodinné domy Rudná

s.r.o. (za niž připojil podpis P. N.) požádala o vydání územního rozhodnutí na stavbu

„Rodinné vícegenerační domy – komunikace a inženýrské sítě pro výstavbu rodinných domů

Rudná“ na pozemcích p. č. 383/1 a 383/66 v k. ú. Hořelice. Ze spisu již nelze přesně zjistit,

jaké dokumenty byly k žádosti doplněny později, neboť doplněné přílohy nejsou označeny

podacím razítkem, popř. původní přílohy spis neobsahuje. Oznámením vypraveným dne

15. 8. 2011 stavební úřad nařídil veřejné ústní jednání na den 15. 9. 2011, poučil účastníky, že

námitky musí být uplatněny nejpozději při veřejném ústním jednání a toto oznámení za

účelem doručení účastníkům podle a c) vyvěsil na

úřední desce.

Podáními doručenými stavebnímu úřadu dne 14. 9. 2011 uplatnili žalobci a), c) a d)

námitky k územnímu řízení shodného znění, v nichž mj. namítli, že se nemohli seznámit se

všemi podklady, kdy jim mimo jiné nebyla při návštěvě na stavebním úřadě předložena

dopravní studie a vyjádření dopravního inspektorátu k obousměrnosti Hořelické ulice a jejímu

napojení na Karlovotýnskou ulici a také nebyla předložena výjimka ze stavební uzávěry

vztahující se na danou lokalitu. Dále namítli, že by se územní řízení mělo týkat celé

nezastavěné oblasti a nikoliv jen pozemků p. č. 383/1 a 383/66, aby tím nedocházelo

k zatěžování účastníků řízení vícero řízeními. Proti hluku spojenému s výstavbou a proti

podobě navrhované zástavby nic nenamítali a stejně tak nezmiňovali hrozící omezení využití

sousedních pozemků. Navrhli, aby se zatím veřejné jednání nekonalo.

Dne 15. 9. 2011 se veřejné jednání uskutečnilo mj. za přítomnosti žalobců b), c) a d).

Z protokolu o jednání vyplynulo, že před jeho konáním se stavebním úřadem jednali pouze

žalobci a) a d). Při jednání mělo být poskytnuto ujištění, že při výstavbě budou dodrženy

limity prašnosti a hlučnosti dle hygienických norem, a to (jak lze dovodit i přes nepřesný

zápis) na námitku uplatněnou panem S., nikoliv žalobci.

Výzvou vypravenou dne 3. 10. 2011 stavební úřad žadatelku mj. vyzval k předložení

rozhodnutí o udělení výjimky ze stavební uzávěry a dne 1. 12. 2011 žadatelka stavebnímu

úřadu toto rozhodnutí předložila spolu se stavební částí projektové dokumentace. Následně

stavební úřad doručil žalobcům a), c) a d) do vlastních rukou a ostatním žalobcům veřejnou

vyhláškou oznámení o pokračování v řízení ze dne 19. 12. 2011, v němž sdělil, že žadatelka

předložila upravenou projektovou dokumentaci, v níž při zachování dosavadní koncepce

došlo ke změně tvaru rodinných domů o třech bytových jednotkách a nahrazení jednoho

takového domu domem se dvěma bytovými jednotkami. Oznámení současně obsahovalo

výčet do spisu doplněných dokladů s upozorněním, že po uplynutí 10 dnů od doručení tohoto

oznámení stavební úřad ve věci rozhodne. Dne 28. 12. 2011 do správního spisu nahlédli

mj. žalobci a) a c) a podle protokolu měli uvést, že nesouhlasí s urbanistickým řešením

lokality. Dne 4. 1. 2012 totéž uvedl při nahlížení do spisu žalobce d).

Dne 30. 1 2012 stavební úřad rozhodl o umístění stavby. Z podnětu odvolání

podaného mj. žalobci a) a d), v němž argumentovali po věcné stránce mj. nutností vyčkat na

zpracování dopravní studie a nesouhlasem s podobou navržených domů, žalovaný

rozhodnutím ze dne 18. 4. 2012, sp. zn. SZ 060673/2012/KUSK REG/BT, č. j. 065951/2012/

6

KUSK, územní rozhodnutí zrušil a věc vrátil stavebnímu úřadu k dalšímu projednání kromě

jiného z důvodu, že žadatelka v žádosti neuvedla výčet veškerých pozemků, na nichž se

s ohledem na obsah projektové dokumentace stavba umisťuje a že také nepřiložila žádost

o dělení pozemků, jež je nezbytné pro umístění navrhovaných rodinných domů. Stavebnímu

úřadu bylo mj. uloženo, aby žadatelku vyzval k doložení stanovisek a vyjádření dotčených

úřadů, kde budou uvedena všechna parcelní čísla pozemků, na nichž se stavba umisťuje.

Po doplnění žádosti žadatelky, předložení nových stanovisek a vyjádření, souhlasů

vlastníků dalších pozemků a opětovně upravené projektové dokumentace dne 22. 6. 2012

vydal stavební úřad dne 28. 6.2012 oznámení o pokračování územního řízení, v němž opět

sdělil, že žadatelka předložila upravenou projektovou dokumentaci, v níž při zachování

dosavadní koncepce došlo ke změně půdorysu rodinných domů, a že žadatelka doplnila

přílohy žádosti, s upozorněním, že po uplynutí 10 dnů od doručení tohoto oznámení stavební

úřad ve věci rozhodne. Oznámení žalobcům doručil s odkazem na

vyhláškou s tím, že jde o řízení s velkým počtem účastníků. Dne 4. 7. 2012 do správního spisu

nahlédl žalobce a) a požádal o prodloužení lhůty do 31. 7. 2012, čemuž bylo následně

vyhověno. Dne 16. 7. 2012 do spisu nahlížel i žalobce d). V návaznosti na to byly dne

1. 8. 2012 poštou doručeny námitky žalobců a) a d), v nichž kromě jiného namítali vady plné

moci pro žadatelku, chybějící hydrologický posudek, souhlas podle 8 odst. 1 písm. a) bodu 5

a rozhodnutí silničního správního úřadu podle zákona

o pozemních komunikacích, chybějící výčet dotčených pozemků v některých vyjádřeních

dotčených orgánů a také neúplné vymezení účastníků řízení (ovšem bez bližší specifikace).

Dne 28. 8. 2012 žadatelka doplnila projektovou dokumentaci a plné moci a také

souhlasy paní K. a J. s projednáním územního rozhodnutí a stavební úřad dne 10. 9. 2012

vydal další oznámení o pokračování územního řízení, v němž opět sdělil, že žadatelka

upravila průvodní a souhrnnou zprávu k projektové dokumentaci a uvedl, jaké přílohy žádosti

žadatelka doplnila. K doplnění návrhů stanovil lhůtu 5 dnů a oznámení žalobcům doručil

s odkazem na vyhláškou s tím, že jde o řízení s velkým počtem

účastníků. Dne 24. 9. 2012 do správního spisu nahlédl žalobce d), aniž by byla zaznamenána

nějaká jeho reakce.

Konečně dne 3. 10. 2012 bylo vydáno územní rozhodnutí a žalobcům bylo opět

doručeno s odkazem na vyhláškou. Proti územnímu rozhodnutí se

žalobci odvolali, přičemž poprvé tím bylo učiněno nějaké podání ze strany žalobců b) a e).

V odvolání žalobci a) až d) uplatnili mj. shodné argumenty jako v nyní podané žalobě a prvně

konkrétním způsobem upozornili na to, že mezi účastníky řízení v rámci rozdělovníků na

konci územního rozhodnutí nebyla zahrnuta žalobkyně b). Výjimkou je namítaná hrozba

znehodnocení sousedních pozemků, kterou uplatnil ve svém odvolání pouze žalobce e) s tím,

že přijaté řešení omezuje možnosti řešení příjezdové cesty a připojení infrastruktury pro

sousedící pozemky p. č. 383/67, 383/68 a 383/69 [žalobce e) je spoluvlastníkem pozemku

p. č. 383/68]. Stavební úřad v předkládací zprávě považoval odvolání žalobkyně b) za

nepřípustné s tím, že není účastníkem.

Dne 20. 2. 2013 žalovaný vydal napadené rozhodnutí, jímž podaná odvolání zamítl

a územní rozhodnutí potvrdil. Žalobkyni b) žalovaný považoval za účastnici územního řízení

a její odvolání věcně projednal. Na rozdíl od stavebního úřadu účastníky řízení podle § 85

odst. 2 žalovaný v rozdělovníku na konci napadeného rozhodnutí

nevypisoval jmenovitě. Žalovaný současně konstatoval, že dosavadním postupem stavebního

úřadu nebylo právo žalobkyně b) omezeno, neboť písemnosti se účastníkům řízení doručovaly

veřejnou vyhláškou, žalobkyně b) se s územním rozhodnutím seznámila a podala proti němu

odvolání. Napadené rozhodnutí bylo žalobcům doručeno s odkazem na

vyhláškou uplynutím 15 dnů od jeho vyvěšení na úřední desce žalovaného (26. 2. 2013),

tj. dnem 13. 3. 2013.

7

Z uvedeného soud především seznal, že podaná žaloba je včasná a že jsou splněny

i další podmínky řízení. Proto přistoupil k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí.

Nejprve se soud zabýval procesními námitkami.

Namítají-li žalobci, že žalobkyně b) měla být účastnicí řízení o vydání územního

rozhodnutí od samého počátku, musí s nimi soud souhlasit.

Podle jsou účastníky územního řízení také

osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním

pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno.

K tomu je třeba dodat, že s ohledem na ústavně konformní výklad tohoto ustanovení,

který za sousední nemovitost považuje každou nemovitost, která může být potenciálně vlivy

projednávaného stavebního záměru dotčena, a s ohledem na vyvratitelnou domněnku

účastenství zakotvenou v , je třeba konstatovat, že okruh účastníků

řízení podle tohoto ustanovení zpravidla nelze dopředu vyčerpávajícím způsobem vymezit,

a to zejména ve vztahu k záměrům, které v důsledku své realizace nebudou mít jednoznačně

pouze lokální vliv na své okolí.

Tomu také odpovídá právní úprava , který v souvislosti

s oznámením zahájení územního řízení podle § 87 odst. 1 i v souvislosti s oznamováním

územního rozhodnutí podle § 92 odst. 3 výslovně stanovil, že účastníkům uvedeným v § 85

odst. 2 se (je-li pro dané území vydán územní či regulační plán) vždy

doručuje pouze veřejnou vyhláškou. Byť nestanoví bližší pravidla pro

doručování ostatních oznámení a procesních rozhodnutí stavebního úřadu v řízení o vydání

územního rozhodnutí, lze argumentem a maiori ad minus dovodit, že i takové méně závažné

úkony postačí doručovat účastníkům vyjmenovaným v

veřejnou vyhláškou.

Jak plyne z projektové dokumentace založené ve správním spise, součástí navrženého

záměru je pozemní komunikace, která propojí ulici Hořelická s ulicí Karlovotýnská, což

potenciálně může generovat novou dopravu nejen pro ulici Hořelická a pro kolmou ulici

Nerudova (k nimž přiléhají nemovitosti žalobců), ale i pro další okolní ulice. Z tohoto

hlediska také žalobci požadovali zpracování dopravní studie. Je tak zřejmé, že i aktuálně

projednávaný záměr se může dotýkat značného a dopředu stěží vymezitelného počtu

účastníků. Tomu také odpovídá fakt, že výčet účastníků podle

v rozdělovníku na konci jednotlivých rozhodnutí a oznámení stavebního úřadu postupem

doby neustále narůstal, až dosáhl (zjevně nikoliv konečného) počtu 38 osob na výzvě k podání

vyjádření k podaným odvoláním ze dne 7. 11. 2012. Protože není důvodu se domnívat, že

postupně přibývající osoby by nebyly účastníky územního řízení již od jeho počátku, když

status účastníka územního řízení není (s výjimkou žadatele) navázán na formální uplatnění

takového práva, je třeba navíc konstatovat, že uvedené územní řízení bylo současně i řízením

s velkým počtem účastníků podle ustanovení , které v odst. 6 připouští

doručovat písemnosti veřejnou vyhláškou i tam, kde to jinak ze zvláštních právních předpisů

neplyne (s výjimkou žadatele a účastníků, které s ním pojí nerozlučné společenství zájmů).

Z uvedené analýzy tudíž plyne zásadní závěr o tom, že v územním řízení byla veškerá

oznámení i rozhodnutí účastníkům podle , mezi něž

patřila i údajně opominutá žalobkyně b), zcela po právu oznamována veřejnou vyhláškou.

Tuto skutečnost potvrzuje i obsah správního spisu, byť ojediněle byly vedle toho ještě

písemnosti nadbytečně některým z těchto účastníků zasílány i poštovní zásilkou. Je tak

zjevné, že žalobkyně b) postupem stavebního úřadu, který ji pouze neuvedl v rozdělovníku na

konci vydaných rozhodnutí a oznámení a který navrhoval její odvolání odmítnout jako

nepřípustné, neutrpěla žádnou újmu na procesních právech. K formální podobě rozdělovníku

na konci rozhodnutí lze pouze podotknout, že v situaci, kdy má být daným účastníkům

8

doručováno veřejnou vyhláškou, bylo zcela nadbytečné jména těchto účastníků do rozhodnutí

vypisovat. Předešlo by se tím mimo jiné i tomuto uměle vyvolanému problému, kdy z toho

žalobci dovozují nesprávné vymezení okruhu účastníků. Problém by v této souvislosti mohl

vzniknout teprve v situaci, kdy by stavební úřad žalobkyni b) upřel nějaké právo a toto

pochybení mohlo mít dopad na správnost napadeného rozhodnutí. Žalobci však netvrdí a ani

ze spisu neplyne, že by žalobkyni b) bylo například odepřeno právo nahlížet do správního

spisu. Naopak ze spisu plyne, že žalobkyně b) se účastnila veřejného jednání konaného dne

15. 9. 2011. Pokud žalobci namítají vady v doručení, mýlí se, jak bylo vysvětleno shora,

neboť k řádnému doručení došlo veřejnou vyhláškou. Nad rámec uvedeného lze poznamenat,

že účelovosti uplatněné námitky napovídá i skutečnost, že v průběhu celého řízení aktivně

uplatňoval svá procesní práva žalobce a), který je manželem žalobkyně b) a sdílí s ní totožnou

adresu v domě, jejž mají ve společném jmění manželů. Bylo by tedy s podivem, pokud by

žalobkyně b) nebyla o průběhu řízení detailně informována. První žalobní bod je tedy

nedůvodný.

Pokud pak žalobci poukazují na dřívější rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 7. 2012,

sp. zn. SZ 025736/2012/KUSK REG/J3, č. j. 079136/2012/KUSK, v němž rozhodnutí

stavebního úřadu z důvodu opomenutí účastníka řízení zrušil s tím, že odepření účasti v řízení

může mít za následek neschopnost účastníka uplatnit vůči správnímu orgánu argumenty

zjistitelné toliko ze správního spisu, je třeba uvést, že se jedná o rozhodnutí vydané ve

skutkově odlišné věci. V daném případě bylo napadeno rozhodnutí vydané ve spojeném

územním a stavebním řízení podle . Procesní podmínky pro

vedení řízení o žádosti o vydání stavebního povolení se však odlišují od procesního postupu

v územním řízení, a to je třeba respektovat i při spojení obou řízení. Ve stavebním řízení lze

totiž doručovat veřejnou vyhláškou pouze tam, kde to plyne z obecných předpisů, neboť

, na nějž odkazuje úprava doručování v a

sám pravidla pro oznamování zahájení řízení formou veřejné vyhlášky

neobsahuje. Ve smyslu je proto třeba užít obecné úpravy v

a . V dané věci tudíž možnost doručování veřejnou vyhláškou na rozdíl

od nyní zkoumaného případu ve vztahu k účastníkům známým stavebnímu úřadu nebyla dána.

Nedůvodný je také pátý žalobní bod namítající porušení procesních práv žalobců

z důvodu, že po opakovaném doplnění žádosti o územní rozhodnutí nebylo nařízeno

opakované veřejné jednání.

Ustanovení ukládalo stavebnímu úřadu vedle zahájení

územního řízení oznámit veřejnou vyhláškou nejméně 15 dnů předem i veřejné ústní jednání

k projednání žádosti o vydání územního rozhodnutí. V návaznosti na to § 87 odst. 2

ukládal žadateli, aby informace o jeho záměru a o tom, že podal žádost

o vydání územního rozhodnutí, byla bezodkladně poté, co bylo nařízeno veřejné ústní jednání,

vyvěšena na místě určeném stavebním úřadem nebo na vhodném veřejně přístupném místě

u stavby nebo pozemku, na nichž se má záměr uskutečnit, a to do doby veřejného ústního

jednání. Součástí informace muselo být i grafické vyjádření záměru, popřípadě jiný podklad,

z něhož lze usuzovat na architektonickou a urbanistickou podobu záměru a na jeho vliv na

okolí. Pokud žadatel uvedenou povinnost nesplnil, stavební úřad měl povinnost nařídit

opakované veřejné ústní jednání.

Jiné ustanovení o opakovaném veřejném ústním jednání než § 87 odst. 2 stavební

zákon ve vztahu k územnímu řízení neobsahuje. To však ještě neznamená, že by stavební úřad

nebyl povinen veřejné ústní jednání opakovaně nařídit, jestliže pro konání původního jednání

nebyly splněny procesní podmínky nebo ústní jednání trpělo vadami, takže je třeba na

původní ústní veřejné jednání hledět, jako by nebylo, neboť nesplnilo svůj účel. Vedle toho

bylo třeba opakované ústní jednání nařídit právě i v případě doplnění žádosti.

9

Důvody takového postupu osvětluje i komentářová literatura, která uvádí: „V územním

řízení je předepsáno obligatorní, tzn. povinné, veřejné ústní projednání. Tím je zajištěna

veřejnost územního řízení. Může se jej účastnit každý z řad veřejnosti. Je třeba zdůraznit, že

v územním řízení platí koncentrační zásada. To znamená, že všechny námitky, závazná

stanoviska a připomínky mohou být uplatněny nejpozději při veřejném ústním jednání. Lhůta

v trvání 15 dnů přede dnem konání veřejného ústního jednání je současně lhůtou pro

nahlížení do spisu (§ 38 SpŘ), vyjadřování se k podkladům rozhodnutí (§ 36 odst. 3 SpŘ),

podání navrhovaných důkazů (§ 36 odst. 1 SpŘ) a uplatňování námitek. Pokud dojde po lhůtě

k doplnění podání, je to důvod pro zopakování ústního jednání, jelikož podle ustanovení § 36

SpŘ musí být dána možnost seznámit se s podklady a vyjádřit se k nim.“ (Miroslav Hegenbart,

Bedřich Sakař a kolektiv , 1. vydání, C. H. Beck : Praha 2008, str. 217-218).

Je to právě koncentrační zásada spjatá s okamžikem ukončení veřejného projednání,

která nutí stavební úřad, aby v případě následného doplnění žádosti o vydání územního

rozhodnutí opakovaně umožnil účastníkům řízení jemu známým i dosud neznámým uplatnit

případné námitky ve vztahu k doplnění žádosti a otázkám jím nově vyvolaným. Neumožnění

reagovat na doplnění žádosti by totiž bylo zjevným popřením procesních práv účastníků

řízení.

Na druhou stranu je třeba přiznat, že v této situaci, kdy zákon výslovně nepamatuje na

možné doplnění žádosti o vydání územního rozhodnutí po uskutečnění veřejného ústního

jednání, je třeba přiznat stavebnímu úřadu jistý rozsah správního uvážení, jakou formou zajistí

veřejnou známost obsahu doplňujících podání a možnost uplatnit dodatečné námitky

a připomínky. Je totiž nepochybně zásadní rozdíl mezi doplněním žádosti o dílčíu pouze

procesního charakteru (doplnění plné moci apod.) a změnou žádosti v podobě zvýšení počtu

plánovaných bytových jednotek či navýšení plošných či výškových ukazatelů připravované

výstavby. Závěr o nutnosti opakovat veřejné ústní jednání je podle soudu nutné bezvýjimečně

prosazovat tam, kde dochází k obsahové změně navrhovaného záměru, která je způsobilá

zatížit své okolí většími vlivy než záměr v původní veřejně projednané podobě. V takovém

případě je namístě opomenutí zopakovat veřejné ústní jednání považovat za závažnou

procesní vadu vedoucí soud v zásadě automaticky ke zrušení napadeného rozhodnutí.

Důvodem je skutečnost, že v takové situaci hrozí zintenzivnění vlivů záměru na jeho okolí

a je nezbytné znovu vyvolat veřejnou prezentací záměru diskusi o jeho podobě a otevřít

možnost vznášet k záměru námitky i připomínky v plném rozsahu. Opačným případem jsou

situace, kdy jsou k žádosti doplněny dílčí podklady, avšak ke změně záměru nedochází.

V takové situaci až na výjimky ochrana procesních práv účastníků nevyžaduje opakování

veřejného ústního jednání a dostačuje zveřejnění oznámení o doplnění návrhu a poskytnutí

přiměřené lhůty k nahlédnutí do spisu a případnému doplnění námitek omezených na nově

předložené dokumenty. Na pomezí obou variant z hlediska ohrožení procesních práv

účastníků řízení jsou obsahové změny žádosti (především projektové dokumentace), u nichž

dochází k omezení připravované zástavby, k drobnějším změnám bez zřejmého vlivu na okolí

či k podrobnějšímu rozpracování záměru beze změny jeho koncepce. V takovém případě je

podle soudu také namístě nařídit veřejné ústní jednání, nicméně v případě, že stavební úřad

tak neučiní a zajistí jiným způsobem informovanost účastníků a reálnou možnost uplatnit

námitky směřující proti doplnění návrhu, nepůjde o závažnou procesní vadu. Pokud taková

vada nemohla mít vliv na správnost a zákonnost výroku napadeného rozhodnutí, není důvodu

k zásahu soudu.

Ze správního spisu v této souvislosti soud zjistil, že podaná žádost o vydání územního

rozhodnutí byla opakovaně doplňována po konání veřejného projednání. Kromě doplnění

žádosti o dokumenty procesního významu (plné moci, souhlasy vlastníků pozemků, na něž se

stavba umísťuje) byly doplněny i nová stanoviska dotčených orgánů, reagující na rozšíření

počtu pozemků pro umístění stavby. Samotné rozšíření počtu pozemků uvedených v žádosti

však představovalo pouze upřesnění žádosti, neboť šlo o pozemky, k nimž se napojovala

10

projektovaná místní komunikace, a pozemky, na nichž má dojít k napojení, popř. úpravám

infrastruktury (rozvody elektřiny, vody, plynu, komunikační sítě); nejednalo se tedy

o rozšíření záměru jako takové. Pokud jde o úpravy projektové dokumentace, z oznámení

stavebního úřadu plyne, že spočívaly ve zpřesnění návrhu (z čehož vyplynulo ono rozšíření

počtu pozemků) a v jeho omezení (snížení počtu navrhovaných bytů, snížení výšky

navrhované zástavby). Za takových okolností tedy zvýšení vlivů na okolí bylo

nepravděpodobné. K nařízení opakovaného veřejného ústního jednání s ohledem na změnu

podoby záměru sice dojít mělo, nicméně stavební úřad mohl toto pochybení napravit tím, že

účastníkům řízení dal dostatečnou možnost se s návrhem seznámit a uplatnit ke změně

námitky.

V této souvislosti pak je správním spisem doloženo, že po každé změně a doplnění

žádosti stavební úřad účastníky veřejnou vyhláškou o povaze změny informoval a poskytl jim

potřebnou lhůtu pro seznámení se s obsahem spisu a dokonce tuto lhůtu i na žádost

prodloužil. Žalobci svá procesní oprávnění hojnou měrou využívali, opakovaně nahlíželi do

spisu a vnášeli do řízení své námitky, jimiž se stavební úřad také věcně zabýval a vypořádal

je. Z procesního hlediska tak uvedeným pochybením stavebního úřadu zjevně nedošlo

k poškození procesních práv žalobců a uvedená chyba nemohla mít vliv na správnost

a zákonnost napadeného rozhodnutí, resp. územního rozhodnutí. Pokud v této souvislosti

žalobci poněkud nejasně odkazují na upravující náležitosti

odůvodnění správního rozhodnutí, lze konstatovat, že žalovaný v napadeném rozhodnutí

vyslovil závěr, že povinnost opakovat veřejné ústní jednání nestanoví a že

odvolatelé měli možnost seznámit se s podklady rozhodnutí. Jeho rozhodnutí tak nepostrádá

důvody, byť je soud zčásti nepovažuje za zcela přesné. Ani tento žalobní bod proto není

důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí.

Dále žalobci namítali, že žadatel vůbec neměl oprávnění k podání žádosti o vydání

územního rozhodnutí na záměr, jenž se měl uskutečnit na cizích pozemcích, a že proto jeho

žádost neměla být vůbec projednána. Jádrem argumentace žalobců je skutečnost, že akceptaci

plné moci od majitelek klíčových pozemků p. č. 383/1 a 383/66 podepsal za DOLČE Group

a.s. pan Petr Novák, který je jednatelem žadatelky. Prvotní plné moci, od nichž se odvozuje

oprávnění žadatelky, jsou tak podle žalobců neplatné.

Tato úvaha však není správná. Jak plyne z právní teorie i ustálené právní praxe, je

třeba odlišovat dohodu o plné moci jako dvoustranný právní úkon od plné moci, která je

pouze jednostranným prohlášením, kterým zmocnitel vybavuje zmocněnce za účelem

prezentace zplnomocnění třetím osobám. Dohoda o plné moci, ať již má samostatnou povahu,

či plyne z jiného smluvního typu (např. smlouvy mandátní), nemusí být písemná, a to ani tam,

kde z právního předpisu plyne požadavek na předložení písemné plné moci, třeba i opatřené

úředně ověřeným podpisem zmocnitele. V důsledku toho stavební úřad byl povinen ověřit

v souladu s zda žadatelka disponuje souhlasem obou

vlastnic pozemků p. č. 383/1 a 383/66 s provedením stavby na jejich pozemcích, popř. zda

disponuje plnou mocí k podání žádosti jejich jménem. Pro úplnost plné moci pak postačoval

závěr o tom, že je podepsána vlastnicí pozemku; případný podpis zmocněnce je pro relevanci

plné moci nadbytečný.

Nejdůležitější je ovšem fakt, že obsahem správního spisu jsou souhlasy paní J. i paní

K., jimiž jako vlastnice pozemků p. č. 383/1 a 383/66 výslovně souhlasí „s projednáním

územního rozhodnutí na vybudování 11 rodinných domů na pozemcích č. 215/234, 215/306,

215/331, 254/11, 254/16, 383/1, 383/43, 383/44, 383/65, 383/66 v k. ú. Hořelice pozemek

č. 1028/1 v k. ú. Nučice u Rudné.“ Byť oba tyto souhlasy jsou datovány až dne 10. 5. 2012, tj.

až v době po zrušení prvního územního rozhodnutí ze strany žalovaného, rozhodující je, že

před vydáním napadeného rozhodnutí již byly součástí správního spisu. Případné úvahy o

vadách plných mocí jsou za tohoto stavu již nadbytečné. Pokud pak v rámci územního řízení

11

žalobci poukazovali na nekonkrétnost těchto souhlasů, je třeba uvést, že s ohledem na

skutečnost, že paní J. i paní K. byly s ohledem na jejich postavení veškeré písemnosti zasílány

stavebním úřadem do vlastních rukou, je nepochybné, že tyto souhlasy byly vydány právě ve

vztahu k žádosti o územní rozhodnutí podané žadatelkou. Pokud by snad měly být nějakým

způsobem uvedeny v omyl apod., bylo by především na majitelkách pozemků a nikoliv na

aktuálních žalobcích, aby se v této souvislosti vydání územního rozhodnutí bránily.

Pokud jde o námitku, že žadatelka v rozporu s pokyny v předchozím zrušovacím

rozhodnutí žalovaného nedoložila vyjádření dotčených orgánů s výčtem všech pozemků, na

nichž se stavba umisťuje, soud z příloh projektové dokumentace, která je součástí správního

spisu zjistil následující:

Dne 28. 6. 2011 bylo Krajským ředitelstvím Policie Středočeského kraje, územním

odborem Praha venkov – západ, dopravním inspektorátem, vydáno pod č. j. KRPS-80370-

1/ČJ-2011-011606-KI stanovisko k přepracované projektové dokumentaci výstavby místních

komunikací, p. č. 383/1, 383/66, k. ú. Hořelice – město Rudná. V tomto stanovisku dopravní

inspektorát sděluje, že „posoudil přepracovaný návrh místní úpravy na parcelách č.: 383/1,

383/66, 215/306, 215/331, 254/11, 254/16, 383/43, 383/44, 383/65 k. ú. Hořelice a 1028/1

k. ú. Nučice u Rudné (…) a s tímto souhlasíme.“

Dne 12. 06. 2012 bylo společností ČEZ Distribuce a.s. vydáno „Vyjádření

k projektové dokumentaci k územnímu řízení na stavbu Rudná č.parc. 383/1, 383/66, 215/234,

215/306, 215/331, 254/11, 254/16, 383/43, 383/44, 383/65 k. ú. Hořelice a 1028/1

k. ú. Nučice u Rudné – Rodinné vícegenerační domy“. V tomto vyjádření je po podrobném

popisu záměru vysloven souhlas s umístěním transformační stanice, kabelových rozvodů

a trasou přeložky nadzemního vedení.

Dne 15. 5. 2012 bylo společností Telefónica Czech Republic, a.s. vydáno vyjádření,

jímž bylo konstatováno, že v zájmovém území dojde ke střetu se sítí elektronických

komunikací této společnosti a byly stanoveny podrobné podmínky realizace záměru.

Vyjádření výslovně parcelní čísla pozemků neuvádí, jeho nedílnou součástí je však situační

zákres umístění stavby do katastrální mapy, z nějž je evidentní, které pozemky budou

záměrem dotčeny.

Z citovaných vyjádření, resp. stanovisek je tak nepochybné, že se vyjadřují právě

k záměru žadatelky a k jeho umístění ve vztahu ke všem předmětným pozemkům. Samotný

fakt, zda označení těchto pozemků bylo provedeno písemně či obrazovou přílohou je

nerozhodné. Podstatné je, že není pochyb o tom, že vyjádření dotčených orgánů a stanoviska

vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury ve smyslu § 86 odst. 2 písm. b) a c)

byla žadatelkou obstarána a vztahují se k předmětu žádosti v podobě, o níž

bylo v územním rozhodnutí rozhodnuto.

K námitce na nesplnění požadavků zmíněných ve stanovisku odboru životního

prostředí Městského úřadu v Černošicích soud ze správního spisu zjistil, že ve stanovisku

tohoto správního orgánu ze dne 7. 6. 2012, č. j. MUCE 23809/2012 OZP/Jich, bylo jako

podmínka 3) uvedeno: „Navržená dešťová kanalizace, která slouží výlučně k odvádění

povrchových vod z komunikace, je v souladu s ,

o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů součástí komunikace, k jeho

povolení je příslušný silniční správní úřad. Vypouštění dešťových vod do vod povrchových

podléhá vydání povolení k jinému nakládání s vodami podle § 8 odst. 1 písm. a) bod 5

, které musí být vydáno před vydáním povolení stavby – k jeho vydání je

příslušný zdejší vodoprávní úřad.“ Následující podmínka 4) pak stanovila: „Možnost

zasakování srážkových vod musí být doložena hydrogeologickým posudkem. Projektová

dokumentace musí být doplněna o hydrotechnické výpočty, intenzita návrhového deště bude

12

získána od ČHMÚ v souladu s ČSN. Zasakování musí probíhat přes půdní vrstvy o min.

mocnosti 1 m nad hladinou zvodnění.“

Z uvedeného je především zřejmé, že požadavek na předchozí vydání povolení

k jinému nakládání s vodami podle byl dotčeným

orgánem vztažen teprve k povolení stavby, tj. do fáze stavebního řízení, která bude teprve

navazovat na územní řízení. To je i logické, neboť k vypouštění vod dojde teprve v návaznosti

na realizaci stavby podle stavebního povolení a tudíž požadovat tento souhlas dříve by bylo

zbytečné.

Předchozí větou je dále konstatováno, že povolení navržené dešťové kanalizace (dle

projektové dokumentace je projektována samostatná splašková kanalizace, dešťová

kanalizace nebude sloužit k ničemu jinému, než k odvádění srážkových vod; v místě dále

nenachází obecní dešťová kanalizace ani lokální vodoteč, na niž by se navrhovaná kanalizace

mohla napojit, a proto kanalizace bude ústit do dvou jímek, kde se bude dešťová voda

vsakovat do půdy) nespadá do pravomoci vodoprávního úřadu. To také plyne z odkazovaného

§ 12 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, jenž stanoví, že kanalizace, včetně úprav

k odvádění vody, lapolů a sedimentačních nádrží, je součástí dálnice, silnice nebo místní

komunikace jen tehdy, slouží-li výlučně k odvádění povrchových vod z této komunikace.

V ostatních případech je součástí pouze dešťová vpusť s šachtou a přípojkou do kanalizačního

řádu. Konstatování odboru životního prostředí tak nepředstavuje ve skutečnosti podmínku

stanovenou závazným stanoviskem. Pokud jde pak o otázku, kdy má být silničním správním

úřadem rozhodováno o povolení předmětné dešťové kanalizace, která s ohledem na své

provedení skutečně tvoří podle § 12 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích součást

pozemní komunikace, již z nadpisu § 16 zákona o pozemních komunikacích plyne, že

k tomuto rozhodování dochází teprve ve stavebním řízení. Tento závěr pak plyne i z § 15

odst. 2 , z nějž lze dovodit, že silniční úřad povolující konkrétní pozemní

komunikaci (včetně dešťové kanalizace jako její součásti) vede v pozici speciálního

stavebního úřadu řízení o vydání stavebního povolení. Naproti tomu vydání předcházejícího

územního rozhodnutí je plně v rukou stavebního úřadu, který v následném řízení před

silničním úřadem ověřuje splnění podmínek, jež žadateli uložil v rámci územního řízení. Je

tedy zřejmé, že rozhodnutí silničního úřadu bude vydáváno až následně po ukončení tohoto

územního řízení a bude jedním z navazujících stavebních povolení v této věci.

Zbývá zde ještě čtvrtá podmínka požadující zpracování hydrogeologického posudku

k možnosti zasakování srážkových vod. V rámci této podmínky však nelze vytrhávat první

větu bez přihlédnutí k větám ostatním. Větu druhou a třetí této podmínky soud považuje za

konkretizací věty první. V této souvislosti je třeba poukázat na skutečnost, že český právní řád

neobsahuje žádnou bližší definici pojmu „hydrogeologický posudek“. Nemusí se tedy nutně

jednat o samostatný dokument, ale může jít i o součást širší odborné analýzy zpracované jako

odborný podklad pro účely daného územního řízení. Mohlo by jít dokonce i o dokument

odborné povahy zpracovaný pro jiný účel, jestliže jeho závěry jsou zjevně relevantní i pro

posuzovaný záměr.

V tomto případě je v průvodní zprávě (část B projektové dokumentace datované dnem

6. 9. 2012) v kapitole 1 písm. f) nadepsané „Geologická a hydrogeologická charakteristika“

uvedeno, že na akci byl v květnu 2011 Mgr. J. Č. zpracován inženýrsko-geologický průzkum.

Z něj je dále citována mj. i pasáž o průměrných ročních srážkových úhrnech a intenzitě

přívalového deště v obci Rudná podle údajů ČHMÚ. Dále jsou také uvedeny výsledky

prováděných sond na několika místech předmětných pozemků s údaji o zjištěné skladbě

podloží, jeho propustnosti a o hladině podzemní vody.

V rámci souhrnné technické zprávy (část C projektové dokumentace) v kapitole 1

písm. d) nadepsané „Zásady technického řešení“ je ve vztahu k navrhované stavbě SO 03 –

Odvodnění pozemní komunikace po podrobném popisu jejího provedení opět citován

[OBRÁZEK]13

inženýrsko-geologický průzkum z května 2011, v němž je jsou stanoveny minimální bezpečné

parametry zasakovacích studen (zasakovací plocha, objem studny), a to v návaznosti na

provedené hydrotechnické výpočty vycházející z údajů ČHMÚ a výsledků měření

z provedených sond při zohlednění třídenního deště a 15minutového přívalového deště.

Ze stejnopisu zprávy o inženýrsko-geologickém průzkumu č. 017/2011 ze dne

2. 5. 2011 zpracované Mgr. J. Č. (expertem na zpracování mj. i hydrologických posudků a

držitelem, jak plyne též z údajů v příslušné veřejně přístupné databázi -

http://www.mzp.cz/www/geo-experti.nsf/) soud zjistil, že příslušné citace v projektové

dokumentaci se shodují s obsahem vypracované zprávy (konkrétně se stranami 8-9 a 12-14).

Zpráva je též opatřena podpisem zpracovatele a dvěma razítky obsahujícími údaj o odborné

způsobilosti zpracovatele v oborech hydrogeologie, geologické práce – sanace a inženýrská

geologie a odkaz na příslušná osvědčení Ministerstva životního prostředí č. 1268/2001

a 2040/2006.

Lze tedy konstatovat, že podkladem projektové dokumentace byl citovaný inženýrsko-

geologický posudek, který splňuje podmínky požadované stanoviskem dotčeného orgánu,

tj. podmínka vypracování hydrogeologického posudku byla naplněna. Žalobci nicméně

argumentovali tím, že zpráva o inženýrsko-geologickém průzkumu č. 017/2011 ve správním

spise založena nebyla.

K tomu soud musí uvést, že je sice pravdou, že samotný posudek v originálu obsahem

správního spisu není, což ostatně výslovně přiznal i stavební úřad ve svém stanovisku

k podanému odvolání. Pro uvedenou věc relevantní citace tohoto posudku však byly

obsaženy v předložené projektové dokumentaci a touto cestou se tak posudek součástí

správního spisu stal. Jak přitom soud ověřil ze stejnopisu zprávy o inženýrsko-geologickém

průzkumu, příslušné citace se shodují s obsahem vypracované odborné zprávy.

Byť tedy postup žalovaného nebyl zcela správný, pokud se spolehl pouze na citaci

zprávy o inženýrsko-geologickém průzkumu v projektové dokumentaci, toto pochybení ve

svém výsledku nemohlo mít vliv na zákonnost či správnost napadeného rozhodnutí. Měl-li by

soud v takové situaci přistoupit ke zrušení napadeného rozhodnutí, byť obsahově podmínky

závazného stanoviska odboru životního prostředí Městského úřadu v Černošicích byly

splněny, jednalo by se o formalistický přístup odhlížející od vlastního účelu závazného

stanoviska. Proto ani tento žalobní bod neshledal soud důvodným.

Šestým žalobním bodem žalobci napadali věcnou správnost přijatého řešení, jež počítá

se zastavěním pouze části nezastavěných pozemků v dané oblasti a v tomto směru hrozící

poškození vlastníků sousedních pozemků, jejichž zastavění bude ztíženo a které budou

následně nutně přetnuty pokračováním navržené místní komunikace. Žalobci též nesouhlasili

s tím, že nebylo vyčkáno na zpracování dopravní studie. V důsledku uvedeného pak měly být

jejich nemovitosti znehodnoceny.

Zde je třeba především upozornit na skutečnost, že z

plyne, že námitky mohou účastníci uplatnit nejpozději při nařízeném veřejném projednání.

K pozdějším věcným námitkám se nepřihlíží, limitovány nejsou pouze námitky upozorňující

na porušení hmotněprávních či procesních předpisů. V situaci, kdy došlo k doplnění žádosti

po konání veřejného projednání, musí být výjimečně umožněno účastníkům řízení reagovat

věcnými námitkami na provedené doplnění, nastalá koncentrace námitek ve vztahu

k doplněním nezměněným částem žádosti však prolomena není.

Námitka přetnutí sousedního pozemku a jeho znehodnocení prováděnou výstavbou

byla poprvé uplatněna žalobci [konkrétně žalobcem e)] až v odvolání, jež bylo zamítnuto

napadeným rozhodnutím. Tato námitka byla tudíž vznesena opožděně a žalovaný se jí věcně

zabývat nemusel; z toho důvodu není možné ani její úspěšné uplatnění před soudem (srov.

obdobně již za účinnosti předchozí právní úpravy v rozsudku Vrchního soudu v Praze ze

14

dne 17. 5. 1999, č. j. -87, publikován pod č. 619/2000 in Soudní judikatura, 2000,

sv. 2). Pokud jde o včasnou obecně formulovanou námitku žalobců, že mělo být řešeno území

jako jeden celek, zde soud konstatuje, že pro věc byl rozhodný obsah výjimky ze stavební

uzávěry udělené rozhodnutím Městského úřadu v Rudné ze dne 5. 6. 2012,

č. j. 03500/12/LKo, která se nevztahuje na jiné pozemky, než jsou pozemky, na nichž má být

umístěna navrhovaná stavba. Je také pravdou, že žadatele až na naprosté výjimky nelze

zamítnutím žádosti nutit, aby čekal, až o územní rozhodnutí požádají i vlastníci okolních

pozemků (ledaže by tito vlastníci aktivně a včas vnesli do územního řízení odpovídající

námitky a současně doložili, že se k podání žádosti bezprostředně chystají – pak by ovšem

bylo možné zvážit i přerušení řízení). Pokud je potřeba souhrnného řešení dané oblasti

palčivá, pak k zajištění uvedeného cíle slouží právě institut stavební uzávěry v návaznosti na

probíhající proces přijímání nového územního či regulačního plánu.

V této souvislosti také rada města Rudná posoudila, zda navrhovaný záměr není

v rozporu s cílem platné stavební uzávěry chránící dané území před výstavbou do doby

dokončení procedury přijetí nového územního plánu a ve zmíněném rozhodnutí konstatovala,

že tomu tak není. Výslovně uvedla, že „Realizací záměru žadatele dojde k naplnění

dlouhodobého cíle územního plánu, tj. zprovoznění druhé „páteřní“ komunikace v lokalitě.

Záměrem územního plánu platného od r. 1998 bylo řešení dopravní obslužnosti nově

vznikající lokality zástavby rodinných domu zprovozněním dvou hlavních tzv. páteřních

komunikací, které by dopravu z lokality přirozeně nasměrovaly na výjezdy z města. Avšak

doposud došlo pouze k realizaci komunikace vedené severojižním směrem (v současné době

ul. Mládeže) a ul. Hořelická, která propojuje lokalitu západovýchodním směrem, zůstala

nedokončená a zaslepená. Čímž přirozeně veškerou dopravní zátěž převzala ul. Mládeže.

Dokončením ul. Hořelická dojde jednak k naplnění dlouhodobého cíle územního plánu

a jednak reálně dojde k úlevě dopravního zatížení ul. Mládeže, která je nyní každodenně

využívána naprostou většinou obyvatel lokality a tím dojde ke zlepšení dopravní obslužnosti

většího územního celku. (…) Předložený záměr žadatele neohrožuje sledovaný účel stavební

uzávěry, tj. zamezit výstavbě pokud by mohla ztížit nebo znemožnit budoucí využití území

podle připravované územně plánovací dokumentace, není v rozporu s připravovanými

změnami územně plánovací dokumentace a cíli územního plánování, předložený záměr není

v rozporu s veřejným zájmem, naopak realizací záměru dojde ke zlepšení dopravní

obslužnosti většího územního celku a dojde ke zlepšení provozu technické infrastruktury.“

Vysvětlené cíle územně plánovací činnosti města Rudná považuje soud za racionální

a jejich posouzení spadá do samostatné působnosti města, do níž soud může zasáhnout pouze

omezeně. Tvrzený zásah do práv a oprávněných zájmů žalobců v podobě snížení hodnoty

pozemků je formulován tak, že směřuje ke snížení hodnoty stavebních pozemků přiléhajících

k plánované zástavbě. Takovými pozemky však disponuje pouze žalobce e), zásah do práv

ostatních žalobců v podobě zhoršené prodejnosti v budoucnu vystavěných budov je pouze

virtuální. Argumenty žalobce e) jsou pak opožděné. Neobstojí však ani po věcné stránce,

neboť přijaté řešení nevylučuje možnou výstavbu na pozemku žalobce e) v podobě menších

domů přiléhajících k eventuálnímu prodloužení ulice N. a k prodloužení větve C navrhované

komunikace za plánované obratiště; není také vyloučena dohoda žalobce e) s majiteli

sousedních pozemků řešící zbylé pozemky uceleným způsobem. S přihlédnutím k jeho

předchozí pasivitě nelze stavebnímu úřadu vyčítat, že předpokládal, že výsledné předurčení

podoby případné další výstavby na sousedních pozemcích, ke kterému vždy v takových

případech dochází, žalobci e) zásadním způsobem nevadí. Také rozměry plánované výstavby

(dvoupatrové domy) nijak nevybočují z okolní zástavby a nelze tak argumentovat

nepřijatelným omezením soukromí v důsledku této výstavby, zejména jestliže pozemek

žalobce e) s oblastí plánované zástavby přímo nemezuje. Požadavky

tak v této souvislosti dodrženy byly.

15

Pokud se v této souvislosti žalobci dovolávají předchozího vypracování dopravní

studie, požadavek na její pořízení spadá především do pravomoci příslušného dotčeného

orgánu. V tomto směru odbor dopravy Městského úřadu Černošice ve svém souhlasném

stanovisku ze dne 7. 7. 2011, č. j. MEUC-032901/2011/D-Ko, přímo jako podmínky stanovil

podobu místní komunikace ve shodě s projektovou dokumentací s tím, že musí být řešena

jako součást obytné zóny, zpracování dopravní studie však neuložil. K dopravnímu řešení

neměl námitek ani dopravní inspektorát Policie ČR, ani správci komunikací, na něž se

navržená komunikace napojuje. Neuplatnili-li požadavek na pořízení dopravní studie dotčené

orgány, neměl stavební úřad důvod jít nad rámec platného územního plánu a takovou studii po

žadateli vyžadovat. Jak dále konstatovala rada města, přijaté dopravní řešení je v souladu

s dlouhodobou dopravní politikou města, současným i připravovaným územním plánem,

přičemž shora citované důvody (i při pohledu na mapu dané lokality) vyznívají racionálně. Je

také pravdou, že řešení se zvýšenými křižovatkami sloužícími jako zpomalovací prahy

(jejichž užití plyne ze souhrnné technické zprávy k projektové dokumentaci) a její zahrnutí do

obytné zóny je způsobilé limitovat v námitkách zmiňované nebezpečí, že by se uvedená

komunikace mohla stát páteřní komunikací i pro dopravu tranzitní, popř. nákladní. Samotný

rozpor mezi předchozím a nyní napadeným rozhodnutím v otázce, jak probíhá (na tomto

řízení nezávislý) proces pořizování dopravní studie, nemůže mít žádným způsobem dopad na

správnost a zákonnost napadeného rozhodnutí.

Pokud žalobci dále namítají, že plánovaná zástavba odporuje stávajícímu územnímu

plánu a je vůči současné zástavbě nesourodá, soud konstatuje, že takový rozpor nezjistil. Jak

vyplynulo z rekapitulace územního plánu v odůvodnění rozhodnutí Městského úřadu v Rudné

ze dne 5. 6. 2012, č. j. 03500/12/LKo, o udělení výjimky ze stavební uzávěry: „Plochy čistého

bydlení v platném územním plánu jsou určeny k bydlení v individuálních rodinných domech

o maximálně 2 nadzemních podlažích a podkroví, ohrazená zahrada s funkcí rekreační nebo

okrasnou. Přípustné využití a podmínky jsou plochy veřejné zelené, drobná dětská a sportovní

hřiště sloužící obyvatelům daného území, drobná zařízení maloobchodu, veřejného stravování

a dalších nerušících služeb sloužící převážně pro obsluhu daného území. Výjimečně přípustné

jsou intenzivnější formy zástavby, jako jsou řadové, atriové i vhodné bytové domy a výjimečně

přípustné jsou stavby o 3 nadzemních podlažích. (…) Zásady pro výstavbu izolovaných

rodinných domů v návrhových plochách (do nichž pozemky záměru žadatele spadají) jsou:

max. % zastavění: 30%, min. % ploch zeleně: 60%, výška stavby nad terénem není určena,

typ střech: střechy šikmé, nejlépe sedlové a valbové, min. velikost pozemku 675 m2, max.

počet nadzemních podlaží: 2 nadzemní podlaží a podkroví, výjimečně 3 nadzemní podlaží

a podkroví.“

Záměr žadatelky podle přiložené projektové dokumentace obsahuje 5 rodinných

trojdomů, jeden rodinný dvojdům, 3 rodinné dvougenerační domy a 2 rodinné jednogenerační

domy, včetně potřebné technické i dopravní infrastruktury. Veškeré domy jsou dvoupodlažní.

Budovy jsou samostatné, nikoliv řadové, resp. trojdomy a dvojdomy mají zvnějšku podobu

tří, resp. dvou domů stojících v řadě vedle sebe, byť konstrukčně jde vždy o jednu budovu.

V situaci, kdy územní plán připouští i výjimečné umístění domů řadových či atriových, je

zřejmé, že navržená výstavba podmínkám územního plánu (jako určitý kompromis mezi

řadovými domy a domy individuálními) vyhovuje. Nejmenší ze stavebních pozemků podle

údajů v geometrickém plánu pro rozdělení pozemku ze dne 30. 5. 2012 bude mít po oddělení

plochu 796 m2. Největší z budov (trojdům) by i při umístění na nejmenším z pozemků podle

svých maximálních rozměrů (9 x 19,43 m) zabíral pouze 22 % pozemku (trojdomy jsou

přitom umístěny na větších z nově oddělovaných pozemků). Soud proto neshledal žádný

zjevný rozpor s platným územním plánem. Žalobci přitom vyjma obecného tvrzení žádný

konkrétní rozpor nespecifikují, proto ani soud nemůže detailněji tuto otázku přezkoumat.

Pokud žalobci považují novou výstavbu za nesourodou se stávajícími domy v okolí, z katastrální mapy plyne něco jiného. Jen cca 50 - 100 metrů od plánované zástavby se

16

v Hořelické ulici nachází dva čtyřdomy a dokonce jeden pětidům (jde o č. p. 1185-1187

a 1190, 1202-1205 a 1228-1232), naproti nim stojí dvoudomy (č. p. 1199, 1200, 1294 a 1327)

a na Hořelickém náměstí vzdáleném jen 200 metrů jsou zjevně i bytové domy. Dům ve

vlastnictví žalobců c) a d) nacházející se v bezprostřední blízkosti plánované výstavby

(č. p. 1411) se pak zastavěnou plochou a vnějšími rozměry zmíněným bytovým domům

v mnohém vyrovná. Je tak zjevné, že umístěný záměr ze standardů výstavby v okolní lokalitě

nijak výrazně nevybočuje. Pohled žalobců zaostřený jen na okolí představované několika

bezprostředně sousedícími domy je neadekvátní měřítku, v němž stavební úřad musí charakter

zástavby z hlediska jejích urbanistických kvalit posuzovat. Přitom limitovat povolovanou

výstavbu nad rámec schváleného územního plánu může stavební úřad jen v odůvodněných

případech, například tam, kde stávající zástavba má určitý ustálený charakter a jsou zde

zásadní estetické a urbanistické důvody pro zachování jednotného rázu zástavby. Okolní

zástavba však zjevně není nijak výrazně sjednocena. Byť na základě zcela ojedinělého

vybočení z ustálených standardů zástavby, zejména pokud je důsledkem pochybného postupu

stavebního úřadu, ještě nelze nesourodostí výstavby legitimně argumentovat, v tomto případě

je nesourodost zástavby nepřehlédnutelná a jednotící prvky (nad rámec těch v územním

plánu) snad ani nalézt nelze. Argumentace žalobců tak nemůže obstát. Pokud přitom namítají

nedostatek odůvodnění napadeného rozhodnutí, není tomu tak. K této odvolací námitce

žalovaný totiž výslovně mj. uvedl, že lokalita je zastavěna rodinnými domy různého

charakteru a velikosti, a to jak individuálními, tak řadovými, přičemž některé individuální

domy svými parametry odpovídají domům navrženým.

Posledním žalobním bodem žalobci vyjadřují nesouhlas s tím, že výsledky hlukových

měření postačí žadateli předložit až při kolaudaci staveb. V tomto směru soud ze závazného

stanoviska Krajské hygienické stanice Středočeského kraje ze dne 15. 5. 2012,

zn. , zjistil, že Krajská hygienická stanice uvedla, že je dotčeným

orgánem pouze ve vztahu ke stavbě vodovodu a stavbě samotných domů a v tomto rozsahu

vydává závazné stanovisko, jímž se stavbou souhlasí. V odůvodnění pak byly posuzovány

vlivy hluku z ulice Karlovotýnská na novou zástavbu, s tím, že bude nutné provést opatření

spočívající v omezení rychlosti na 50 km/h. V návaznosti na to pak dotčený orgán požadoval

provést před kolaudací měření hluku k ověření, zda navržená opatření vedla ke splnění

hygienických limitů hluku. Závazným stanoviskem požadované měření tudíž nemá směřovat

k ochraně okolní zástavby před hlukem z výstavby. Měření vlivu dopravního hluku na novou

zástavbu pak má význam skutečně teprve po dokončení stavby před její samotnou kolaudací.

Pokud uvedeným žalobním bodem chtěli žalobci brojit proti tomu, že dotčený orgán se

vlivem hluku vyvolaného prováděním stavby na okolí nezabýval, je třeba podotknout, že jde

o námitku nedůvodnou. Samotným rozhodnutím o umístění stavby totiž ještě nemůže dojít

k vlastní výstavbě. Teprve ta povede k případnému dočasnému hlukovému zatížení. Řešení

otázky hluku způsobeného výstavbou má tudíž z logických důvodů místo až ve stavebním

řízení a mělo by být součástí podmínek stavebního povolení, jak správně argumentuje

žalovaný. I tento žalobní bod je tedy nedůvodný, přičemž není pravdou, že by se žalovaný

touto odvolací námitkou žalobců nezabýval, když jasně vysvětlil, že uvedené měření slouží

k jinému účelu, než si žalobci představují.

Ve výsledku lze tedy uzavřít, že napadené rozhodnutí v přezkumu obstálo, zatímco

uplatněné žalobní body se ukázaly být nedůvodnými. Soud proto žalobu jako nedůvodnou

podle zamítl.

Protože žalovaný byl plně úspěšný, náležela by mu podle náhrada

nákladů řízení. Z obsahu spisu je však zřejmé, že mu žádné náklady nevznikly. Proto bylo

rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

[OBRÁZEK]17

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne

jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních

u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační

stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým

označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení

rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je

posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty

k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v

a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí,

proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá,

a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo

jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních

zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní

symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu

lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 20. března 2014

Mgr. Jitka Zavřelová, v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost: Božena Kouřimová