Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 A 6/2014 - 45

Číslo jednací: - 45

U s n e s e n í

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Pechové

a soudců Mgr. Aleny Krýlové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Advanced

World Transport a.s., IČO: 476 75 977, se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Hornopolní

3314/38, zast. Mgr. Janem Najmanem, LL.M, advokátem se sídlem Praha 1, Jungmannova

24, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem Praha 1, nábř. L. Svobody 1222/12,

za účasti: Správa železniční dopravní cesty, státní organizace, Dlážděná 1003/7, Praha 1, o

žalobě proti rozhodnutí ministerstva dopravy ze dne 14.11.2013, č.j. 85/2013-130-SPR/5 se

žádostí o přiznání odkladného účinku,

t a k t o :

I. Žaloba s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobci se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 4.000,- Kč. Tato částka

bude vyplacena z účtu Městského soudu v Praze do třiceti dnů od právní

moci tohoto usnesení, k rukám Mgr. Jana Najmana, LL.M, advokáta.

IV. Právní zástupce žalobce se vyzývá, aby ve lhůtě do jednoho týdne od

doručení tohoto usnesení sdělil soudu číslo svého bankovního účtu,

popřípadě svůj požadavek na poukázání předmětné částky poštovní

složenkou.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkumu rozhodnutí označeného v záhlaví

tohoto usnesení, kterým žalovaný změnil rozhodnutí Drážního úřadu (dále též „DÚ“) ze dne

28. března 2013, č.j. DUCR-12392/13/Kj. Žalobce uvedl, že Správa železniční dopravní

cesty, státní organizace (dále též „SŽDC“), vydala pod č.j. 51945/2012/OZŘP prohlášení o

dráze celostátní a regionální, platné pro přípravu jízdního řádu 2014 a pro jízdní řád 2014

(dále též ,,Prohlášení“). Žalobce svým podáním z 20.12.2012 požádal DÚ o přezkum

Prohlášení podle , o dráhách, v platném znění (dále jen

,,ZoD“). Na základě tohoto podání jakož i podání jiných subjektů vydal DÚ prvoinstanční

rozhodnutí.

K otázce přípustnosti žaloby žalobce uvedl, že prohlášení o dráze je aktem veřejné

moci a poukázal na judikaturu ÚS. Žalobce dále odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního

soudu (dále jen ,,NSS“) sp. zn. , které vymezuje rozlišení soukromého a

veřejného práva. Obsah prohlášení o dráze je v rukou SŽDC, nikoliv v rukou dopravců.

Dopravci jsou tedy pouze adresáty prohlášení o dráze. Na povaze Prohlášení coby výkonu

pokračování 2 5A 6/2014

státní moci nic nemění dle názoru žalobce ani skutečnost, že jej nevydává přímo státní orgán,

ale SŽDC. SŽDC je právnická osoba, zřízená , o akciové společnosti

České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně zákona č.

, o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a , o státním

podniku, ve znění pozdějších předpisů, v platném znění. Právní řád České republiky výslovně

počítá s tím, že veřejná moc bude vykonávána právnickými osobami. To vyplývá např. z § 1

odst. 1 , , v platném znění (dále jen , Ř“). Takovou

právnickou osobou je (kromě SŽDC) např. Státní zemědělský intervenční fond, zřízený

zákonem o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů

nebo Podpůrný a garanční rolnický fond, a.s. Jak dovodil NSS ve svém rozhodnutí sp. zn. 1

As 22/2011 na rozhodování Podpůrného a garančního rolnického fondu, a.s. se vztahuje

citovaný z , tj. taková právnická osoba vykonává veřejnou moc. Obdobně je

tudíž nutno nahlížet na SŽDC. Napadené rozhodnutí jako takové je dle žalobce založeno na

nesprávném právním posouzení povahy prohlášení o dráze, neboť žalovaný jej považuje za

akt soukromého práva. Takové posouzení ale považuje žalobce ze shora naznačených důvodu

za nesprávné. MD přitom poměřovalo Prohlášení z hlediska požadavků, které zákon č.

, (dále jen , Z“), klade na právní jednání. Takové posuzování

ovšem není na místě, protože prohlášení o dráze je aktem veřejného práva. Ostatně i samo

napadené rozhodnutí konstatuje veřejný zájem vyplývající z Prohlášení (viz např. poslední

věta prvního odstavce na straně šestnáct nebo první odstavec na straně devatenáct, kde se

mluví o „veřejném zájmu na efektivním využití kapacity dopravní cesty“).

Zúčastněná osoba - správa železniční dopravní cesty - ve svém vyjádření k příslušnosti

soudu uvedla, že je přesvědčena, že rozhodnutí v řízení, které bylo žalobcem iniciováno, je

mimo pravomoc soudů ve správním soudnictví; žalobou napadené rozhodnutí není, jak tvrdí

žalobce, rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy, nýbrž jde nutně o rozhodnutí o sporu

nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva. Žalobce dle SŽDC zcela

účelově pomíjí charakter a povahu dráhy co by monopolu; žalobce pomíjí též v obecné rovině

základní principy vlastnického práva. Železniční dopravní cesta, o jejíž kapacitu se jedná,

není, jak předpokládá žalobce, v kondominiu žalobce a ostatních subjektů, je ve výhradním

vlastnictví státu a v právu hospodaření SŽDC. SŽDC je přesvědčena, že žalobce nemůže,

není-li vlastníkem, ovlivňovat způsob, kterým vlastník s majetkem nakládá. Takovým

ovlivňováním by nepochybně případně byly snahy žalobce podílet se na tvorbě prohlášení o

dráze. Ve své podstatě žalobce předkládá, s odkazem na judikaturu Ústavního soudu, že

jakýkoli právní vztah, kdy jeden z jeho účastníků nemůže ovlivnit jeho náležitosti a může je

pouze akceptovat či nikoli, je vztahem povahy veřejně mocenské, neb postrádá rovnost stran;

dle SŽDC je však třeba mít za to, že též nákup pečiva je právě takovým právním vztahem,

kdy jeden z účastníků může pouze akceptovat či nikoli. SŽDC souhlasí, že rozhodnutí

drážních správních úřadů jsou nepochybně veřejnoprávní ingerencí. Dle SŽDC však nelze při

posouzení povahy řešené věci vycházet čistě a jen z faktu, že správní orgán, který věc před

iniciaci soudního přezkumu řeší, postupuje dle právních předpisů veřejného práva. Dle SŽDC

není pro posouzení věcné příslušnosti soudu při přezkumu správních rozhodnutí rozhodující

povaha právního přepisu upravujícího proces rozhodnutí správního orgánu; rozhodující je

povaha vztahů, práv a povinností, které správní orgán v rámci správního řízení řeší a do

kterých zasahuje svým rozhodnutím. Rozhodná je povaha prohlášení o dráze, které je

následným rozhodnutím drážního správního orgánu měněno a do kterého je tímto

rozhodnutím zasahováno. Změna prohlášení o dráze dle SŽDC nepochybně znamená zásah do

práv SŽDC - nelze uzavřít, že rozhodnutí drážních správních orgánů nekonstituuje žádná

práva či povinnosti. Prohlášení o dráze je institutem výhradně povahy soukromoprávní.

Právní poměry SŽDC se dle ustanovení zákona číslo , řídí

pokračování 3 5A 6/2014

přiměřeně ustanoveními zákona číslo , zákona o státním podniku. SŽDC není

zákonem svěřena pravomoc autoritativního rozhodování o právech a povinnostech ostatních

subjektů, taxativní výčet činností této státní organizace předkládá Díl 2., ustanovení § 21 – 23

zákona číslo , nutno dodat a zdůraznit, že zde není odkaz na výkon veřejné správy

či veřejné moci a ani žádná ze zde uvedených činností není výkonem veřejné správy či

veřejné moci. SŽDC v žádné ze svých činností nevystupuje v rámci právních vztahů co by

subjekt nadřízený. SŽDC v žádném ze svých vztahů autoritativně o právech jiných

nerozhoduje a nečiní tak ani v případě zpracování a vydání prohlášení o dráze dle ustanovení

, zákona o dráhách. Výkon státní správy a státního dozoru, tedy

státní moci, je svěřen Drážnímu úřadu a Ministerstvu dopravy a nikoli SŽDC, která je

samostatným subjektem. Dle SŽDC nelze prohlášení o dráze považovat za „rozhodnutí“, či

jiný správní akt dle zákona číslo , . Zákon o drahách, takovou

možnost nepředpokládá a nepřipouští; uvedené je patrné též z faktu, že zákon též sám ukládá

povinnost zveřejnění prohlášení o dráze celostátní a regionální pouze prostřednictvím

Přepravního a tarifního věstníku. Vzhledem k tomu, že SŽDC není oprávněna k výkonu

působnosti a činností v oblasti veřejné správy, ze zákona není k takovému postupu nadána,

nečiní tak a činit ani nemůže a naopak vystupuje pouze, toliko jako subjekt práva. SŽDC sice

hospodaří s veřejným majetkem, není však nadána k výkonu pravomoci autoritativního

rozhodování o právech a povinnostech. Fakt, že SŽDC plní úlohu vlastníka dráhy a

provozovatele dráhy na věci nic nemění. Na území České republiky působí též další subjekty,

které plní shodné úkoly a povinnosti založené , zákona o dráhách, ve

vztahu k drahám odlišných vlastníků a v jejich případě též nelze uvažovat o jejich

podřízenosti zákonu číslo 500/2004 Sb,, správnímu rádu, či o faktu, že by jimi zpracovávaná

prohlášení o dráze byla institutem veřejnoprávní povahy. S ohledem na shora uvedené

okolnosti je SŽDC přesvědčena, že ač je zpracování prohlášení o dráze uloženo ustanovením

§ 34c ZoD, jde o ryze soukromoprávní institut, který je důsledkem státní regulace

soukromoprávních vztahů souvisejících a vznikajících mezi subjekty v souvislosti s užíváním

železniční dopravní cesty. Jde o důsledek činnosti zákonodárce, vedené zájmem na existenci

transparentních a nediskriminačních podmínek užívání železniční dopravní cesty - ve své

podstatě a v souladu s ustanovením zákona č, , zákona o

dráhách, prohlášení o dráze obsahuje manifestaci podmínek, za kterých lze dopravní cestu

užít. Fakticky jde o zákonem stanovenou formu, jejímž prostřednictvím je SŽDC nucena

zveřejnit podmínky, po jejichž splnění a při jejichž akceptaci lze uzavřít konkrétní smlouvu

mezi SŽDC a dopravcem, který hodlá užít železniční dopravní cestu. Obsah a povinnosti,

které prohlášení o dráze obsahuje, pouze vymezují náležitosti případného kontraktu; nic

druhému vrchnostensky neukládají a ani nenařizují - je plně na zvážení dopravce, zda hodlá

podmínky dle prohlášení o dráze akceptovat a dopravní cestu užít. Vztahy mezi SŽDC a

dopravcem pak jsou vztahy výhradně obchodněprávními a tedy soukromoprávní. Jak z

hlediska teorie zájmové, též z hlediska teorie subordinační a rovněž z hlediska organické

teorie je dle SŽDC nutno považovat prohlášení o dráze za institut výhradně práva

soukromého.

Městský soud v Praze, specializovaný senát pro správní soudnictví, dospěl k závěru,

že není k projednání věci příslušný, a to na základě následujícího právního rozboru:

Dle , o drahách, v účinném znění:

„(1) Kapacitou dopravní cesty se pro účely provozování drážní dopravy rozumí její

využitelná průjezdnost v rámci rozvržení požadovaných tras vlaků na úseku dopravní cesty v

určitém období.

pokračování 4 5A 6/2014

(2) Kapacitu dopravní cesty na dráze celostátní a regionální přiděluje osoba (dále jen

"přídělce"), kterou je

a) Správa železniční dopravní cesty, jedná-li se o dopravní cestu ve vlastnictví státu,

b) vlastník dopravní cesty, jedná-li se o dopravní cestu, která není ve vlastnictví státu.

(3) Přiděluje-li kapacitu dopravní cesty na dráze celostátní a regionální více přídělců,

jsou tyto osoby povinny vzájemně spolupracovat a koordinovat svoji činnost v zájmu účinného

přidělování kapacity dopravní cesty, která překračuje jednu dráhu. Za tím účelem tyto osoby

zřídí společný orgán pro koordinaci přidělování kapacity dopravní cesty.“

Dle § 34c téhož zákona:

„(1) Přídělce po projednání s provozovatelem dráhy zpracuje nejpozději 12 měsíců

před platností jízdního řádu prohlášení o dráze a zveřejní jej v Přepravním a tarifním

věstníku.

(2) Prohlášení o dráze musí obsahovat

a) technickou povahu dopravní cesty a její kapacitu pro železniční dopravu,

b) zásady, kritéria a podmínky přidělování kapacity dopravní cesty žadatelům

včetně postupů při nedostatku kapacity,

c) podmínky přístupu na dopravní cestu,

d) podmínky pro přidělení kapacity dopravní cesty na období přesahující platnost

jízdního řádu a zásady uzavírání rámcových smluv o rezervaci kapacity s

dopravci,

e) možnost vzdání se přidělené kapacity při jejím nevyužívání,

f) podmínky odebrání přidělené kapacity dopravní cesty při jejím nevyužívání

nebo částečném využívání včetně informace o ceně za nevyužívání přidělené

kapacity,

g) informace o ceně za přidělení kapacity dopravní cesty a stanovení ceny za užití

dopravní cesty,

h) náležitosti žádosti o přidělení kapacity dopravní cesty,

i) podrobnosti o omezeních při přidělování kapacity dopravní cesty,

j) stanovení rezervní kapacity dopravní cesty pro opravy a údržbu a pro

mimořádné případy a postup při jejím využívání; povinnou součástí jsou lhůty

pro přidělování,

k) vymezení systému finančních pobídek pro přídělce i dopravce k zajištění

minimalizace závad na dopravní cestě a zvyšování její propustnosti pro účely

sjednávání smlouvy o provozování drážní dopravy; systém může zahrnovat

pokuty i odměny.“

Dle § 34e odst. 1 téhož zákona: „Přídělce přidělí kapacitu dopravní cesty, pokud

žadatel splnil podmínky pro přidělení kapacity stanovené ve zveřejněném prohlášení o dráze a

kapacita dopravní cesty to dovoluje; přitom postupuje, pokud nejde o případ podle § 34f, tak,

aby nedošlo ke zvýhodnění některého žadatele. Kapacitu dopravní cesty přidělí na dobu

platnosti jízdního řádu.“

Dle § 34g odst. 2 téhož zákona: „Žadatel o přidělení kapacity dopravní cesty, kterému přídělce kapacity nevyhověl ani postupem podle § 34e, je oprávněn do 15 dnů od doručení

pokračování 5 5A 6/2014

vyjádření podle § 34e odst. 4 požádat drážní správní úřad o přezkoumání procesu přidělování kapacity dopravní cesty včetně jeho výsledků a způsobu stanovení cen.“

Dle § 34g odst. 3 téhož zákona: „Zjistí-li drážní správní úřad nesprávný postup při

zpracování prohlášení o dráze včetně kritérií v něm obsažených nebo při procesu přidělování

kapacity dopravní cesty včetně jeho výsledků a způsobu stanovení cen, rozhodne o změně

prohlášení o dráze včetně kritérií v něm obsažených nebo rozhodne o přidělení kapacity

dopravní cesty včetně způsobu stanovení cen.“

Jak je zřejmé, prohlášení o dráze je nástrojem vlastníka dopravní cesty, ať už se

v daném konkrétním případě jedná o stát, zastoupený SŽDC, či o jiného vlastníka. Prohlášení

o dráze stanoví např. její technickou specifikaci, kritéria a podmínky přidělování kapacity

žadatelům, podmínky přístupu na dopravní cestu, podmínky odebrání, informace o ceně.

Smyslem daného ustanovení je umožnění transparentního využívání železniční infrastruktury

jednotlivým dopravcům. Prohlášení o dráze je ovšem pro vlastníka závazné v tom smyslu, že

pokud žadatel splní podmínky pro přidělení kapacity v něm stanovené, přidělí přídělce

(vlastník dráhy) kapacitu dopravní cesty (§ 34e odst. 1 zákona). Vzhledem k zájmu na

zachování transparentnosti a volné soutěže v drážní přepravě je žadatel v případě nevyhovění

oprávněn požádat drážní správní úřad o přezkoumání procesu přidělování kapacity dopravní

cesty, a to včetně jeho výsledků a způsobu stanovení cen (§ 34g odst. 2 zákona). Zjistí-li

drážní správní úřad nesprávný postup při zpracování prohlášení o dráze včetně kritérií v něm

obsažených nebo při procesu přidělování kapacity dopravní cesty včetně jeho výsledků a

způsobu stanovení cen, rozhodne o změně prohlášení o dráze včetně kritérií v něm

obsažených nebo rozhodne o přidělení kapacity dopravní cesty včetně způsobu stanovení cen

(§ 34g odst. 3 zákona). Je tedy zřejmé, že ve věci ceny přidělení dopravní kapacity může

rozhodovat správní orgán (drážní správní úřad), neboť zde zákon stanoví takovou jeho

pravomoc; dle názoru soudu to však nic nemění na skutečnosti, že institut prohlášení o dráze

je co do své povahy soukromoprávního charakteru, jakožto nástroj vlastníka. Správní orgán

zde tedy rozhoduje v souladu se svou zákonnou pravomocí v soukromoprávní věci. Se

žalobcem lze souhlasit, pokud uvádí, že obsah prohlášení o dráze je v rukou SŽDC, nikoliv v

rukou dopravců, neboť ti jsou pouze adresáty prohlášení o dráze. Obsah prohlášení je

skutečně v rukou SŽDC či jiného přídělce kapacity, nikoliv však z titulu veřejnoprávní moci,

avšak z titulu vlastnického práva státu či jiného subjektu k dané dopravní cestě. Toto

prohlášení nezakládá třetím subjektům práva či povinnosti, pouze určuje pravidla pro

přidělení dopravní kapacity přídělcem a je na třetích subjektech (dopravcích), zda následně o

přidělení kapacity přídělce (vlastníka) dle těchto parametrů požádají. Toto prohlášení je pak

přezkoumatelné drážní správním úřadem z titulu dohledu dle zákona o dráze, dle názoru

soudu to však nic nemění na soukromoprávní povaze prohlášení o dráze (viz výše). SŽDC

prohlášením o dráze nevykonává působnost v oblasti veřejné správy a nelze na něj nahlížet

obdobně jako na Státní zemědělský intervenční fond či Podpůrný a garanční rolnický a

lesnický fond a.s., které na základě zákona autoritativně rozhodují o poskytnutí podpory, tj.

finančních prostředků ze státního rozpočtu.

Soud tedy dospěl k závěru, že soudem příslušným rozhodnout o podané žalobě je soud rozhodující v občanském soudním řízení.

Dle : „Soud návrh odmítne také tehdy, domáhá-li se navrhovatel

rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v

občanském soudním řízení, anebo domáhá-li se návrhem přezkoumání rozhodnutí, jímž

správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci. V usnesení o

pokračování 6 5A 6/2014

odmítnutí návrhu musí být navrhovatel poučen o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu.“

Vzhledem ke všem těmto skutečnostem Městský soud v Praze podanou žalobu odmítl

podle ustanovení , za použití ustanovení Výrok o

nákladech řízení se opírá o věta prvá

Žalobce musí podat nový návrh (žalobu) podle a násl. , jejíž náležitosti

jsou stanoveny v ustanovení Tuto žalobu musí podat ve lhůtě jednoho

měsíce od právní moci tohoto usnesení ( ) u příslušného soudu, a to tak, aby v

této lhůtě žaloba došla k soudu příslušnému k občanskému soudnímu řízení (§ 82 odst. 3

).

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí l z e podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode

dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u

Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační

stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým

označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení

rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je

posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k

podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a

kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti

němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a

údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to

neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo

jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních

zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní

symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu

lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 10. února 2014

JUDr. Eva P e c h o v á v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Sylvie Kosková