Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

11 A 266/2011 - 42

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr.Hany

Veberové a soudců Mgr.Marka Bedřicha a JUDr.Jitky Hroudové v právní věci žalobce:

Ing.J.O., bytem P........, proti žalovanému: Ministerstvo pro místní rozvoj, Staroměstské

náměstí 6, 110 15 Praha 1 v řízení o žalobě na ochranu nečinnosti žalovaného správního

orgánu

takto:

I. Žaloba se z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se žalobou, podanou u Městského soudu v Praze, domáhal ochrany proti

nečinnosti žalovaného správního orgánu, kterou spatřuje v tom, že žalovaný nerozhodl jako

odvolací orgán o odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje čj:

KUOK 81492/2010. Žalobce v podané žalobě uvedl, že dne 16.2.2011 se dostavil s Ing.E. O.

na poštovní úřad ve S........., kde si vyzvedli větší množství poštovních zásilek. Při otevření

poštovní zásilky, kde byl jako odesílatel uveden žalovaný správní orgán a na obálce uveden

text „38170/2010-83/2529 Smol.“ zjistili, že obálka neobsahuje žádnou zásilku. Dne

26.2.2011 podal žalobce stížnost podle , ta byla sdělením žalovaného ze

dne 1.3.2011 čj: 9614/2011-83/573 shledána za neoprávněnou. Žalobce proti tomuto sdělení

brojil další stížností ze dne 23.3.2011, ani tato stížnost nebyla shledána sdělením žalovaného

ze dne 11.4.2011 čj: 13479/2011-96 za důvodnou. Žalobce poukázal na to, že se žalovaný při

vyřizování jeho stížnosti nezabýval tvrzeními, které ve stížnosti uvedl.

Žalobce v žalobě konstatoval, že souběžně s předmětným řízením, jehož výsledky

nebyly žalobci doručeny, probíhala další dvě řízení, která proběhla standardním způsobem.

Poukázal však na to, že nestandardní způsob vyřizování se netýkal pouze této věci. Navrhl,

aby soud uložil žalovanému rozhodnout ve věci žalobcova odvolání proti rozhodnutí

Krajského úřadu Olomouckého kraje čj: KUOK 81492/2010 a toto rozhodnutí žalobci doručit.

Současně žádal o náhradu nákladů řízení.

Žalovaný ve vyjádření k podané žalobě uvedl, že není nečinným, neboť o odvolání

žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 4.8.2010 čj: KUOK

81492/2010, kterým byla žalobci uložena pořádková pokuta ve výši ..........-Kč, rozhodl již

dne 9.2.2011 pod čj: 38170/2010-83/2529. Nesouhlasí s tvrzení žalobce, že mu toto

rozhodnutí nebylo doručeno. Poukázal na postup při doručování písemností ministerstva

prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, podle něhož pracovnice sekretariátu věcně

příslušného odboru nadepíše obálku číslem jednacím doručované písemnosti, uvede adresáta,

k obálce připojí doručovanou písemnost. Do obálky tuto písemnost nevkládá, předává ji

k vypravení podatelně, resp. výpravně. Pracovnice podatelny, resp. výpravny zkontroluje

adresáta a expedovanou písemnost podle stejnopisu tvořícího součást spisu, vkládá

doručovanou písemnost do obálky, zalepuje obálku, kopii expedované písemnosti zakládá

k evidenci a poté předává expedovanou písemnost k doručení prostřednictvím České pošty.

Kromě toho se současně průběh expedice písemností eviduje v elektronické evidenci

písemností ministerstva. Je zřejmé, že i kdyby teoreticky věcně příslušný útvar ministerstva

předal nedopatřením k expedici prázdnou obálku, nemohla by si pracovnice výpravny

nevšimnout, že nemá co do obálky vložit. Naopak, kdyby teoreticky pracovnice výpravny

doručovanou písemnost do obálky nevložila a zalepila prázdnou obálku, písemnost by se

vrátila zpět věcně příslušnému odboru, což se v daném případě nestalo. Tvrzení žalobce o

doručení prázdné obálky nemůže být pravdivé. Přesto ke stížnosti žalobce ze dne 26.2.2011

věcně příslušný útvar ministerstva prověřil tvrzení žalobce o doručené prázdné obálky. Podle

poštovního podacího archu ze dne 14.2.2011, potvrzeného Českou poštou s.p., hmotnost

poštovní zásilky, adresované žalobci do vlastních rukou a převzaté žalobcem dne 16.2.2011,

činila 26 g. Zvážením prázdné obálky, konkrétně doručenky s modrým pruhem identické

s tou, která byla použita pro doručení rozhodnutí žalobci, bylo zjištěno, že její hmotnost činí 6

g. Dále bylo zjištěno, že celková hmotnost obálky + 4 listů kancelářského papíru A 4,

použitého při písemném vyhotovení rozhodnutí o odvolání žalobce, činí právě oněch 26 g.

Výsledek svého šetření sdělil žalovaný žalobci písemností ze dne 1.3.2011, opakovanou

stížnost žalobce z 23.3.2011 pak prověřil kontrolní útvar ministerstva, ztotožnil se s tím, že

stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí byl žalobci řádně doručen. Nebylo třeba

prověřovat navržené písemné prohlášení Ing. E. O. či její svědecká výpověď, když

skutečnosti jasně vyplývají z poštovního podacího archu ze dne 14.2.2011. Ze spisového

materiálu je zřejmé, že rozhodnutím ze dne 9.2.2011 bylo o odvolání žalobce rozhodnuto,

odvolání žalobce bylo zamítnuto a odvoláním napadené rozhodnutí Krajského úřadu

Olomouckého kraje potvrzeno. Pokud v závěru žaloby žalobce poukazuje na obdobný postup,

který považuje za nestandardní, jde o řízení, která nejsou předmětem této věci.

Žalobce v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že celá záležitost je pokračováním

sporu ve věci vydání dodatečného povolení výstavby průmyslového objektu v městské části

V... u Z..... Zopakoval, že v předmětný den přebírali s manželkou větší množství poštovních

zásilek, i kdyby zjistil, že jedna z poštovních obálek je prázdná, ze zkušeností ví, že pošta by

sepsala pouze protokol v případě, že poštovní zásilka je poškozená, v žádném případě není

ochotna sepsat protokol o tom, že se jedná o prázdnou obálku. Předpokládal, že na

ministerstvu zjistí, že správní úkon nebyl předán k přepravě a dojde k novému doručení.

Pokud jsou popisovány okolnosti ohledně váhy předmětné zásilky, navrhoval přizvání znalce,

to bylo ze strany žalovaného odmítnuto. Nejde o první případ, kdy ministerstvo používá

nestandardní postupy, nereaguje na návrhy k zahájení přezkumného řízení, posledním

případem je zaslání prázdné obálky. Jestliže pracovníci ministerstva nechtěli opět volit

nestandardní postup, nebyl žádný problém rozhodnutí o odvolání vypravit k nové přepravě.

Bylo jim však jasné, že se obrátí na soud se žádostí o přezkoumání tohoto rozhodnutí, pak by

těžko argumentovali tím, že souhlas k výstavbě průmyslového objektu byl vydán v souladu se

zákonem. Navrhl, aby soud rozhodl bez nařízení jednání.

Městský soud posoudil důvodnost podané žaloby, podle § 51 odst.1 zákona č.

, , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) rozhodl

soud bez neřízení jednání, když účastníci řízení nevyjádřili s takovým postupem nesouhlas,

má se tedy za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

Z obsahu spisového materiálu vyplývá, že rozhodnutím Krajského úřadu

Olomouckého kraje ze dne 4.8.2010 čj: KUOK 81492/2010 byla žalobci uložena pořádková

pokuta ve výši .........Kč za to, že v elektronickém podání ze dne 6.7.2009 a v příloze

k uvedenému podání učinil hrubě urážlivé podání. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce

odvolání, které bylo prvostupňovým správním orgánem předáno k rozhodnutí žalovanému

správnímu úřadu.

Ve spise je založeno rozhodnutí žalovaného Ministerstva pro místní rozvoje ze dne

9.2.2011 čj: 38170/2010-83/2529, kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti

rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 4.8.2010 čj: KUOK 81492/2010

81492/2010 (dále též „rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 4.8.2010“) tak,

že odvolání se zamítá a odvoláním napadené rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje

se potvrzuje. U uvedeného rozhodnutí je ve správním spise založena doručenka, ze které

vyplývá, že zásilku převzal žalobce osobně dne 16.2.2011.

Ve správním spise je založeno podání žalobce ze dne 26.2.2010, označené jako

stížnost proti postupu správního orgánu podle , ve kterém žalobce uvedl,

že obálka, na níž bylo napsáno „38170/2010-83/2529 Smol.“ neobsahovala žádné sdělení,

byla prázdná. Na uvedenou stížnost reagoval žalovaný správní orgán sdělením ze dne

1.3.2011 , ve kterém konstatoval, že ministerstvo tvrzení o doručení prázdné obálky prověřilo,

zjistilo, že dne 14.2.2011 byla předána předmětná zásilka k doručení prostřednictvím České

pošty, zásilka měla hmotnost 0,026 kg. Prázdná obálka, identická s tou, která byla použita pro

doručení předmětné písemnosti má hmotnost 0,006 kg. Protože předmětná poštovní zásilka

obsahovala písemnost o hmotnosti cca 20 g, což odpovídá čtyřem listům formátu A 4,

nemohou vzniknout pochybnosti o tom, že zmíněná písemnost čj: 38170/2010-83/2529 byla

řádně doručena. K tomu je ve spise založen poštovní podací arch ze dne 14.2.2011, kde je

evidována mimo jiné i zásilka adresována žalobci s tím, že váha zásilky je uvedena 0,026 kg,

zásilka je označena číslem jednacím 38170/2010-83 s pokynem doručení do vlastních rukou.

Ve spise je založen záznam o vážení prázdné obálky na elektronické váze (zjištěná hmotnost

6 g ), po postupném přiložení čtyř listů kancelářského papíru formátu A 4, používaného

žalovaným bylo zjištěno, že hmotnost obálky spolu s těmito čtyřmi listy činí 26 g. To

odpovídá hmotnosti poštovní zásilky zaznamenané v poštovním podacím archu. Jako

nedůvodná byla dále shledána stížnost žalobce ze dne 23.3.2011, o čemž byl žalobce

vyrozuměn samostatným oddělením kontroly žalovaného ministerstva ze dne 11.4.2011.

Podáním ze dne 6.7.2011 žalobce požádal žalovaného o ochranu před nečinností

správního orgánu s tím, že nebylo dosud rozhodnuto o jeho odvolání, které podal proti

rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 4.8.2010. K tomu žalovaný sdělením

ze dne 4.8.2011 uvedl, že o podaném odvolání bylo rozhodnuto rozhodnutím ze dne 9.2.2011,

které bylo doručeno dne 16.2.2011.

Jak již bylo výše uvedeno, žalobce se podanou žalobou domáhal ochrany proti tvrzené

nečinnosti žalovaného správního orgánu, tuto nečinnost spatřoval v tom, že mu nebylo

doručeno rozhodnutí žalovaného o jeho odvolání, které podal proti rozhodnutí Krajského

úřadu Olomouckého kraje ze dne 4.8.2010.

Postup soudu při rozhodování o žalobách na ochranu proti nečinnosti správního

orgánu je upraven v ustanoveních až . Podle se může ten, kdo

bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu

stanoví k ochraně proti nečinnosti správního orgánu, žalobou domáhat toho, aby soud uložil

správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení.

Z uvedeného ustanovení vyplývá, že žalobou na ochranu proti nečinnosti správního

orgánu se lze domáhat toliko toho, aby správní orgán vydal rozhodnutí ve věci samé nebo aby

vydal osvědčení. Aby mohla být žaloba úspěšná, musí soud zjistit, že správní orgán, který je

označen jako žalovaný, byl povinen vydat rozhodnutí ve věci samé (nebo osvědčení), tuto

povinnost však nesplnil a rozhodnutí nevydal. Přitom pojem „vydat rozhodnutí“ tak, jak je

použit , je nutno vykládat tak, že správní orgán nesplnil svou

povinnost rozhodnout ve věci samé, a v těchto případech je pak soud oprávněn povinnost

rozhodnout ve věci samé (nebo vydat osvědčení) uložit.

Jak již bylo výše uvedeno, z obsahu spisového materiálu vyplývá, že žalovaný správní

orgán o odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne

4.8.2010 rozhodl. Ve správním spise je založeno rozhodnutí žalovaného správního orgánu ze

dne 9.2.2011, ze kterého je patrno, že odvolání žalobce bylo zamítnuto a odvoláním napadené

rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého kraje ze dne 4.8.2010 bylo potvrzeno. Z obsahu

spisového materiálu vyplývá, že žalovaný správní orgán o odvolání žalobce rozhodl, za této

skutkové situace pak soud nemůže žalovanému správnímu orgánu uložit povinnost, aby o

žalobcem podaném odvolání rozhodl, když z obsahu spisového materiálu je zřejmé, že

k rozhodnutí žalovaným správním orgánem již došlo.

Soud považuje za potřebné, s přihlédnutím k formulaci ustanovení , kde je

použito slovní spojení „vydat rozhodnutí“, úplnost konstatovat, že z obsahu spisového

materiálu vyplývá, že v dané věci jsou splněny podmínky pro závěr o tom, že rozhodnutí bylo

vydáno i ve smyslu ustanovení , , ve

znění pozdějších předpisů. Z uvedeného právního ustanovení vyplývá, že je zde definováno,

co se rozumí vydáním rozhodnutí, přičemž je upraveno, že se tím rozumí předání stejnopisu

písemného vyhotovení rozhodnutí k doručení podle s tím, že na

písemnosti se tato skutečnost vyznačí slovy : „Vypraveno dne“. Ze spisového materiálu

vyplývá, že rozhodnutí žalovaného ze dne 9.2.2011 došlo do výpravny dne 14.2.2011,

vypraveno bylo téhož dne 14.2.2011. I z hlediska formálního je nutno vycházet z toho, že

žalovaný správní orgán o odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Olomouckého

kraje ze dne 4.8.2010 rozhodl dne 9.2.2011.

Jinou otázkou je otázka doručení rozhodnutí žalovaného ze dne 9.2.2011. Z ustanovení

zcela jednoznačně vyplývá, že žalobou na ochranu proti nečinnosti

správního orgánu se lze domáhat pouze toho, aby žalovaný správní orgán rozhodl ve věci

samé nebo aby vydal osvědčení. Žalobou na ochranu proti nečinnosti se nelze domáhat toho,

aby správní orgán již vydané rozhodnutí doručil žalobci. Za nečinnost správního orgánu lze

tedy považovat pouze nečinnost spočívající v tom, že správní orgán nerozhodl ve věci samé

nebo nevydal osvědčení. Za nečinnost nelze považovat to, že již vydané rozhodnutí nebylo

podle žalobního tvrzení doručeno. To znamená, že v řízení o žalobě proti nečinnosti

nepřísluší soudu zabývat se otázkou, zda rozhodnutí žalovaného ze dne 9.2.2011, kterým

rozhodl o odvolání žalobce, bylo řádně doručeno či nikoliv. Otázku doručení rozhodnutí by

mohl soud řešit v případě, že by šlo o žalobu proti rozhodnutí správního orgánu, neboť

v rámci takovéhoto řízení by soud musel vyřešit otázku včasnosti podané žaloby. O takovou

žalobu však v této věci nejde. Předmětem této žaloby je tvrzená nečinnost žalovaného

správního orgánu a, jak již bylo výše uvedeno, nečinnost podle § 79 a násl. soudního řádu

správního může spočívat pouze v tom, že správní orgán nerozhodl ve věci samé či nevydal

osvědčení. Za nečinnost nelze považovat doručování vydaného rozhodnutí účastníkům řízení.

Z výše uvedených důvodů dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, proto žalobu podle zamítl.

Způsob vyřizování stížnosti, na který poukazoval žalobce, nebyl předmětem žaloby, proto se soud jejich obsahem nezabýval.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením , žalobce neměl

ve věci úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nepřísluší. Žalovanému správnímu

orgánu náklady nevznikly.

P o u č e n í :

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení.

Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se

sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se

dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na

sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě

obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje,

v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li

stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské

právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro

zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho

internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Praze dne 7.ledna 2014

JUDr.Hana Veberová

předsedkyně senátu