Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
10 A 57/2013 - 43.pdf
PDF · 0 B
No categories available
10 A 57/2013 - 43
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně Ing. J. C., zast. advokátem, proti žalovanému Ministerstvu životního prostředí ČR, se sídlem v Praze 10, Vršovická 65, o žalobě proti rozhodnutí ze dne 25.3.2013 č.j. 1529/510/2012 - 2 O 50/12 106963/ENV/2012, t a k t o :
Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ČR ze dne 25.3.2013 č.j. 1529/510/2012-2 O 50/12 106963/ENV/2012 a rozhodnutí Správy Chráněné krajinné oblasti Blanský les ze dne 22.10.2012 č.j. 1922/BL/2012 se z r u š u j í pro vady řízení a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.
Žalovaný je p o v i n e n zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení
4.900,- Kč ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet právního zástupce žalobkyně.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobou doručenou dne 4.6.2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 25.3.2013 č.j. 1529/510/2012- 2 O 50/12 106963/ENV/2012, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Správy chráněné krajinné oblasti Blanský les o uložení pokuty za přestupek za nedovolenou změnu krajinného rázu a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.
Napadenému rozhodnutí a rozhodnutí správního orgánu I. stupně je vytýkána nesrozumitelnost a neurčitost výroku pro nesplnění zákonem předepsaných kritérií. Neuvádí se specifikace konkrétního zákona, který byl porušen, chybí konkretizace zjištění, kdy k přestupku mělo dojít. Rozhodnutí a jemu předcházející řízení trpí celou řadou procesních vad, spočívajících v nesprávně zahájeném řízení, kdy nebyl přesně popsán skutek, z něhož byla žalobkyně viněna. Žalovaný neopatřoval důkazy svědčící ve prospěch žalobkyně s osobním zaujetím zaměstnance správního orgánu I. stupně vůči žalobkyni. Řízení nebylo ukončeno procesně odpovídajícím způsobem, kdy žalobkyni nebyla dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí v přiměřené lhůtě, nebyla seznámena s dalšími podklady pro vydání rozhodnutí, konkrétně se odkazuje na stanovisko architektonické komise Agentury ochrany přírody a krajiny. Z rozhodnutí není zřejmé, zda byly zkoumány skutkově shodné nebo podobné případy tak, aby nevznikaly rozdíly při posuzování obdobných věcí.
Rozhodnutí vykročilo ze správní úvahy při posuzování kritéria, zda došlo k narušení krajinného rázu a jeho přírodní, kulturní a historické charakteristiky. Rozhodnutím druhé instance byly fakticky nahrazeny úvahy prvostupňového orgánu a v důsledku neseznámení žalobkyně s podklady pro vydání rozhodnutí došlo ke zkrácení jejích práv. Další žalobní bod se vztahuje k hodnocení stanoviska Správy chráněné krajinné oblasti Blanský les při územním řízení o umístění stavby. Toto stanovisko nelze nahlížet jako závazné, protože by se promítlo do podmínek územního rozhodnutí. To má význam pro možnost uložení konkrétní sankce. Nesprávně bylo postupováno, jestliže obec Holubov byla v řízení před správním orgánem I. stupně přijata jako účastník řízení. Uložená sankce odporuje zásadám přiměřenosti a není věcně ani právně zdůvodněna.
Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Poukázal na závazné stanovisko orgánu ochrany přírody a krajiny, které se promítlo do územního souhlasu. Pro nedodržení závazného stanoviska byl dán podnět stavebnímu úřadu, protože žalobkyně místo krytiny cihlově červené nebo hnědé barvy použila krytinu šesti různých druhů barev. Způsob použití a položení střešní krytiny byl nahlédnut jako možné snížení nebo změnění krajinného rázu, k čemuž byl nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Z rozhodnutí je zcela zřejmé, že porušené předpisy jsou obsaženy v zákoně o ochraně přírody a krajiny. Popis a časové vymezení skutku odpovídá zákonným požadavkům. Z oznámení o zahájení řízení o přestupku je zcela jasné, který správní orgán je činí, je zřejmé vymezení skutku a důvod zahájení řízení. Oznámení obsahuje časové vymezení datem, kdy přestupek byl zjištěn, což není nezákonné, jestliže následně bylo protiprávní jednání upřesněno v tom smyslu, že k němu došlo v období května až června. Souhlasné stanovisko orgánu ochrany přírody bylo vydáno k předložené projektové dokumentaci, ve které barva střechy nebyla řešena. Žalobkyně mohla použít barvu krytiny podle vlastního uvážení, avšak takovou, která krajinný ráz nenaruší a neporuší tak zákon. To ze závazného stanoviska vyplývá. Žalobkyni v průběhu řízení byla dána možnost se k obvinění z přestupku vyjádřit, žádný důkaz na svoji obranu nenavrhla. Ekonomické důvody nemohou stavebníka zbavit povinnosti respektovat § 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Jestliže žalobkyně mínila realizovat šestibarevnou střechu, měla včas opatřit souhlas orgánu ochrany přírody ke změně nebo snížení krajinného rázu. Před vydáním rozhodnutí měla žalobkyně možnost seznámit se se všemi podklady, s výjimkou zápisu z jednání architektonické komise Agentury ochrany přírody a krajiny, přičemž tento zápis pro rozhodnutí není podstatný. Pro věc je rozhodné, že žalobkyně se daného přestupku dopustila a bylo vysvětleno, jak realizací střešní krytiny byla snížena hodnota krajinného rázu místa. Stanovisko orgánu ochrany přírody a krajiny je stanoviskem podle § 149 odst. 1 správního řádu . Nejde o samostatné rozhodnutí a jeho obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí příslušného správního orgánu, jímž je územní souhlas vydaný stavebním úřadem. Do jeho výrokové části je závazné stanovisko převzato. Pro posouzení okolnosti, zda k přestupku došlo, je zapotřebí nejprve posoudit, zda zásahem byl změněn krajinný ráz místa nebo snížena jeho hodnota a poté hodnotit otázku, zda k takovému zásahu byl vydán souhlas orgánu ochrany přírody. Ke snížení hodnoty krajinného rázu došlo, což je v rozhodnutí popsáno a vysvětlil, že k narušení krajinného rázu střešní krytinou došlo bez souhlasu orgánu ochrany přírody a krajiny. Sankce tudíž nebyla uložena za porušení krajinného rázu jako takového. Pochybení spočívající v označení obce Holubov jako účastníka řízení bylo v odvolacím řízení napraveno a zůstává bez vlivu na zákonnost napadeného rozhodnutí. S kritérii pro stanovení výše pokuty se žalovaný vypořádal. Žalobkyně s možnými následky byla srozuměna, jedná se o úmyslné počínání, kdy přichází v úvahu sankce v horní polovině zákonné sazby. Poukazuje se na preventivní účinek sankce.
Ze spisů správních orgánů vyplynuly následující podstatné skutečnosti:
Dne 30.8.2012 je datováno oznámení o zahájení řízení o přestupku a uložení opatření k nápravě podle § 87 odst. 2 písm. h) zákona o ochraně přírody a krajiny. Uvádí se, že dne 27.5.2012 Správa chráněné krajinné oblasti Blanský les zjistila, že střešní krytina rozestavěného rodinného domu žalobkyně je provedena v rozporu se závazným stanoviskem Správy a tato změna je činností, která ve smyslu § 12 odst. 2 zákona mohla snížit nebo změnit krajinný ráz a je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. V závěru se uvádí výčet práv žalobkyně, odkazuje se na přílohu o těchto právech, která ve spise založena není a písemnost adresovaná žalobkyni obsahující tato poučení se jako nevyzvednutá vrátila úřadu. Na oznámení je poznámka, že žalobkyně je převzala dne 8.10.2012.
Spis obsahuje závazné stanovisko ke stavbě konkrétního rodinného domu, jímž se se stavbou vyjadřuje souhlas a v odůvodnění se uvádí, že střešní krytina bude tašková, cihlově červené nebo hnědé barvy, matná nebo s částečnou glazurou.
Tento požadavek se promítl do výroku souhlasu s umístěním a provedením stavby v bodu o určení prostorového řešení stavby. Na závazné stanovisko orgánu ochrany přírody a krajiny se v odůvodnění odkazuje.
Způsob položení střešní krytiny o šesti barvách je doložen fotodokumentací připojenou k podnětu ke stavebnímu dohledu ze dne 28.5.2012, z které je patrno, že střešní krytina nebyla dokončena. Správa chráněné krajinné oblasti požadovala okamžité zastavení stavebních prací a provedení kontrolní prohlídky.
Ve spise je založen odpor žalobkyně proti výzvě k bezodkladnému zastavení stavebních prací adresovaný stavebnímu úřadu. V podání se m.j. uvádí, že životní prostředí ani okolní fauna a flora nejsou počínáním žalobkyně ohroženy, učinila tak se zřetelem ke své tíživé ekonomické situaci a střešní plášť zhotovila z výhodně nakoupených zbytkových množství střešní krytiny různých barev.
Správa chráněné krajinné oblasti Blanský les vydala pro účely kontrolní prohlídky stavebního úřadu vyjádření, ve kterém odkázala na závazné stanovisko ke stavbě, odsouhlasená barevnost střešní krytiny nebyla dodržena. Je nutné, aby žalobkyně požádala o závazné stanovisko ke změně stavby a následně stavební úřad o povolení změny stavby. Změnou barevného řešení střechy došlo ke snížení krajinného rázu ve smyslu § 12 odst. 1 zákona, protože horní část Třísova je charakterizována polorozptýlenou zástavbou rodinnými domky různého stáří a kvality provedení, v dálkových pohledech je jednotícím prvkem střešní krytina s převážně sedlovými střechami a barevnou škálou červených, červenohnědých a ojediněle šedých odstínů ve velkých jednobarevných plochách. Daná střecha s výrazně odlišnou barevností a pohledovým rozčleněním do kontrastních různobarevných drobných plošek narušuje stávající charakteristiku, měřítko a vztahy místa. Je zásahem do krajinného rázu. Proto se změnou barevnosti střešní krytiny, tak jak byla provedena, je vyjadřován nesouhlas. Změnu by bylo možno povolit za předpokladu, že by byl odstraněn negativní zásah do krajinného rázu vyloučením kontrastních barev střešní krytiny, zejména modré, zelené a bílé a drobného měřítka členění. K vyjádření je připojena katastrální mapa a snímky lokality, kde stavba žalobkyně se nachází.
O projednání přestupku z 8.10.2012 byl pořízen protokol, ve kterém se uvádí zjištění Správy chráněné krajinné oblasti a vyjádření žalobkyně, že na svém původním stanovisku, odporu vůči zastavení prací ze dne 5.6.2012, trvá.
Jako další číslo listu je založen zápis ze setkání architektonické komise Agentury ochrany přírody a krajiny z 19.6.2012. Uvádí se, že různobarevná krytina je nepřiměřeným zásahem do hodnot krajinného rázu, mění měřítko barevných ploch i při dálkových pohledech na obec, jednota střech je charakteristickým prvkem, vícebarevné střechy ze zbytků krytiny byly v minulosti spíše krátkodobou výjimkou, nejde o charakteristický prvek pro daný region. Správa chráněné krajinné oblasti své stanovisko může uplatnit v rámci řízení o změně stavby před dokončením.
Dne 22.10.2012 bylo vydáno rozhodnutí, jímž žalobkyně byla uznána vinnou z přestupku narušení krajinného rázu nesplněním povinnosti podle § 12 odst. 2 zákona, kterého se dopustila tím, že v průběhu května a června 2012 bez souhlasu orgánu ochrany přírody provedla střešní krytinu rodinného domu v šesti barvách. Tím porušila ustanovení tohoto předpisu, protože k činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz, je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody a krajiny a tím naplnila skutkovou podstatu pro uložení pokuty podle § 87 odst. 2 písm. h) zákona. Žalobkyni byla uložena pokuta za tento přestupek ve výši 15.000,- Kč a povinnost uhradit náklady řízení. V odůvodnění rozhodnutí je charakterizován přestupek, uvádí se, že střešní krytina neodpovídá závaznému stanovisku Správy chráněné krajinné oblasti a změna stavby může snížit nebo narušit krajinný ráz a proto je nezbytný souhlas k takové změně vydaný orgánem ochrany přírody. Uvádí se, co rozumí se krajinným rázem, přírodní, historická a kulturní charakteristika místa, které nachází se ve 3. zóně chráněné krajinné oblasti Blanský les. Míra zásahu stavby do krajinného rázu byla posuzována z dálkových pohledů a jednoho blízkého pohledu z interiéru sídla. Názor, že jedná se o negativní zásah do hodnot krajinného rázu je podpořen stanoviskem architektonické komise Agentury ochrany přírody a krajiny. Odůvodňuje se výše pokuty, kdy poukazuje se na to, že žalobkyně nebrala zřetel na to, že k pořízení střešní krytiny ze zbytků musí mít souhlas orgánu ochrany přírody, přestože to vědět mohla a měla. Jde o škodlivý zásah do krajinného rázu, který může být nevhodným příkladem k následování a nebyl dodržen zákonný postup při provádění stavby.
Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala odvolání, kdy poukázala na to, že věc byla řešena stavebním úřadem. Řízení o přestupku hodnotí jako uměle vykonstruované, význam stavby zveličený, přístup Správy chráněné krajinné oblasti Blanský les jako akademický, neprofesionální a zaujatý. Podání současně obsahuje stížnost na zaměstnance Správy RNDr. F. ohledně diskreditační kampaně a poškození profesionální pověsti žalobkyně.
Žalobkyně do spisu založila několik snímků domů v Třísově.
Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že zásahy do krajinného rázu mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, historické měřítko a vztahy v krajině. Novostavba domu žalobkyně se nachází v pohledově exponovaném místě osady Třísov ležící na území chráněné krajinné oblasti Blanský les. Posuzovaný prostor je prostých staveb významně narušujících měřítko a harmonické vztahy sídla a krajiny, novodobé prvky nepůsobí z dálkových pohledů nijak rušivě. Střecha domu svým provedením narušuje stávající kulturní charakteristiku krajinného rázu a harmonické vztahy a měřítko tím, že kontrastuje s typickým znakem této charakteristiky, tedy barevností. Přestože některé domy vykazují estetické závady, jejich jednotícím prvkem je právě barva a měřítko střech. Různobarevná střešní krytina je nepřiměřeným zásahem do hodnot krajinného rázu a mění měřítko barevných ploch v dálkových pohledech na osadu, kde je jednota střech charakteristickým prvkem. Provedením střešní krytiny došlo ke snížení estetické a přírodní hodnoty krajinného rázu místa. K činnostem, které by mohly snížit nebo změnit krajinný ráz je nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Vzhled sídla je jednou z určujících hodnot charakteristiky krajinného rázu místa. Sjednocujícím prvkem je barevnost a uspořádání střech. Šestibarevná střešní krytina uspořádaná do pravidelných čtvercových obrazů se tradičnímu vzhledu třísovských střech vymyká a působí rušivě. Znamená snížení přírodní a estetické hodnoty krajinného rázu učiněného bez souhlasu orgánu ochrany přírody. Závazné stanovisko orgánu ochrany přírody ohledně barevnosti střechy dodrženo nebylo, provedením střechy bylo zasaženo rušivě do krajinného rázu místa, čímž byla naplněna skutková podstata přestupku podle § 87 odst. 2 písm. h) zákona o ochraně přírody a krajiny. Žalobkyně vědomě provedla střešní krytinu v barvách pro Třísov netradičním způsobem. Byla tudíž srozuměna s možnými následky svého jednání. Jedná se o přestupek závažný, kdy při výstavbě jsou občané nuceni dodržovat základní pravidla ochrany krajinného rázu chráněné oblasti. Postih za přestupek musí mít sílu odradit od nezákonného postupu i jiné nositele stejných zákonných povinností. Proto výše postihu nemůže být nízká, aby bylo dosaženo preventivního účinku sankce. Výše pokuty je proto hodnocena jako přiměřená závažnosti přestupku. Krajina a její ráz je jednou ze složek životního prostředí.
Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle § 75 odst. 2 s.ř.s. v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.
Soud nesdílí názor žalobkyně, že výrok napadeného rozhodnutí je z důvodů uvedených v žalobě neurčitý a nesrozumitelný. Rozhodnutí první a druhé instance o přestupku tvoří podle ustálené judikatury jeden celek. Ve výroku prvostupňového rozhodnutí sice u číselného označení porušené právní povinnosti a přestupku chybí označení zákona, avšak z návěty rozhodnutí, která je součástí výroku plyne, že jedná se o zákon č. 114/1992 Sb. , o ochraně přírody a krajiny, v novelizovaném znění a skutečnost, že jedná se právě o tento zákon je seznatelná z rozhodnutí odvolací instance. Z rozhodnutí obou stupňů je zcela zjevné, že jedná se o porušení povinností podle zákona o ochraně přírody a krajiny a postih za porušení tohoto zákona. Proto napadené rozhodnutí nelze nahlížet jako rozporuplné, jak ve vztahu k označení porušeného právního předpisu tak předpisu, podle kterého byla sankce uložena.
Prvostupňové rozhodnutí odpovídá požadavkům § 77 zákona o přestupcích, protože obsahuje popis skutku, označení místa a času jeho spáchání. Údaj o tom, že žalobkyně se přestupku měla dopustit v průběhu května a června 2012, není nikterak vágní, protože realizace střechy v šestibarevném provedení byla zjištěna dne 28.5.2012, stav z tohoto data je doložen fotodokumentací a z další fotodokumentace je zjevné, že v pracích bylo pokračováno i po tomto datu v měsíci červnu. Z rozsahu prací je pak zřejmé, že k zahájení prací došlo přede dnem, kdy práce na střeše položením střešní krytiny byly zjištěny. Jestliže střešní krytina způsobem vytýkaným správními orgány byla pokládána v měsících květnu a červnu 2012, nejde o nedostatečnou konkretizaci času spáchání přestupku. Tento údaj není nikterak neurčitý i s ohledem na možnost posouzení případné prekluze přestupku. Skutečnost, že dne 28.5.2012 byl podán podnět stavebnímu úřadu ke kontrolní prohlídce, znamená, že tento den již Správa chráněné krajinné oblasti měla vědomost o tom, že se tu o konkrétní přestupek může jednat. Uvedení tohoto data však současně neznamená, že stavební činnost musela být dokončena, naopak k podnětu správního orgánu je připojena fotodokumentace dokládající stav rozpracovanosti pokládky střešní krytiny. Obsah spisu není nikterak v rozporu s výrokem prvostupňového rozhodnutí o tom, kdy se žalobkyně měla přestupku dopustit a získal-li správní orgán I. stupně vědomost o činnosti odporující zákonu o ochraně přírody a krajiny dne 28.5.2012, pak prekluzivní lhůta pro projednání přestupku do doby právní moci rozhodnutí neuplynula. Tento závěr lze zcela spolehlivě z obsahu spisu dovodit, doba spáchání přestupku specifikovaná v prvostupňovém rozhodnutí je natolik konkrétní, že svědčí pro závěr, že věc bylo možno v přestupkovém řízení projednat, uvádí se, kdy k přestupku došlo, a to zcela konkrétně a nikoliv neurčitě tím, že stalo se tak v průběhu května a června roku 2012. Pro důvody tvrzené v bodu 1 žaloby proto není výrok prvostupňového rozhodnutí nesrozumitelný a tudíž vadný.
Žalobní bod č. 2 obsahuje výhrady procesní povahy, kdy je namítáno vadné zahájení řízení. Skutek, který měl přestupek založit, je charakterizován v oznámení tak, že nebyla dodržena barevnost střešní krytiny podle závazného stanoviska Správy chráněné krajinné oblasti. Změna stavby je činností, která by podle § 12 odst. 2 zákona mohla snížit nebo změnit krajinný ráz, a je tudíž nezbytný souhlas orgánu ochrany přírody. Dovozuje se, že žalobkyně pravděpodobně uvedený právní předpis porušila a lze jí uložit sankci. Skutečnost, že zahajuje se řízení o přestupku je z oznámení zcela jednoznačně patrná a projevuje se v několika místech oznámení, stejně jako údaj o tom, že jedná se o přestupek ve smyslu zákona č. 200/1990 Sb. , v novelizovaném znění, a zákona č. 114/1992 Sb. Oba tyto předpisy jsou v oznámení uvedeny a u označení předpisu, na který změna stavby dopadá, se uvádí zákon o ochraně přírody a krajiny a ten je specifikován i u číselného označení skutkové podstaty přestupku.
Závazné stanovisko vydané pro účely územního rozhodování ve výroku barevnost střešní krytiny nespecifikuje, ale zcela jednoznačně tak činí v odůvodnění rozhodnutí a právě požadavek na takto specifikovanou barevnost střešní krytiny byl převzat do výroku územního souhlasu. Nicméně pro věc a označení přestupku v oznámení o zahájení řízení není rozhodné, zda byla barevnost střešní krytiny dodržena, ale okolnost, že došlo ke změně stavby podřaditelné činnosti, na kterou se vztahuje § 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny a mohlo by dojít ke snížení nebo změnění krajinného rázu. Taková činnost vyžaduje souhlas orgánu ochrany přírody a krajiny. Zjednodušeně řečeno, z oznámení je zjevné, že podezření pro přestupek spočívá ve změně stavby, která svým důsledkem může zasáhnout do krajinného rázu a k takové činnosti nebyl vyžádán souhlas.
V oznámení o zahájení řízení je proto zcela přesně popsán skutek, ze kterého je žalobkyně viněna a obsahuje další informace pro řádné zahájení řízení. Z oznámení je zřejmé, že je vydáno Správou chráněné krajinné oblasti Blanský les z důvodů prve uvedených, je zcela dostatečně vylíčen skutek odůvodňující zahájení řízení a důvodem je podezření z konkrétního přestupku. Proto jsou splněny všechny požadavky uvedené v rozsudku Vrchního soudu v Praze sp. zn. 6A 100/1994 , na který je v žalobě odkazováno.
V průběhu důkazního řízení byly pořizovány důkazy o tom, zda způsobem provedení střešní krytiny došlo k zásahu do krajinného rázu. V tomto ohledu bylo pořízeno stanovisko architektonické komise Agentury ochrany přírody a krajiny, k dispozici je závazné stanovisko Správy chráněné krajinné oblasti Blanský les, územní souhlas a dokumentace pohledů na danou lokalitu. Na tyto podklady soud nahlíží jako objektivní pro posouzení toho, zda do krajinného rázu bylo zasaženo. Řízení o přestupcích je sice ovládáno zásadou oficiality, avšak účastníku řízení nic nebrání uplatňovat návrhy na doplnění dokazování, což však žalobkyně neučinila (přitom je na každém, aby svá práva chránil), pro účely stavebního řízení žalobkyně podala vysvětlení, co jí vedlo k provedení střešní krytiny, tak jak učinila. Fotodokumentace předložená žalobkyní v odvolacím řízení byla odvolací instancí zhodnocena. Zasazení Třísova v krajině a jeho vzhled jsou doloženy, názory a stanoviska žalobkyně zhodnotil právě se zřetelem k zákonným kritériím žalovaný. Skutkové zjištění o tom, že k narušení krajinného rázu došlo a jedná se o konkrétní přestupek je důkazními prostředky založenými ve spise doloženo. Zůstaly však nezjištěny osobní a majetkové poměry žalobkyně, což mohlo mít význam pro výši uložené sankce.
Uvádí-li se v žalobě, že řízení bylo vedeno tendenčně s osobním zaujetím RNDr. F., soud především uvádí, že věc byla vyřizována Ing. arch. K. Z.. RNDr. J. F. působí jako vedoucí Správy a rozhodnutí podepsal. Účastnil se též ústního jednání se žalobkyní a podepisoval další písemnosti, na nichž však je jako vyřizující zaměstnanec uvedena Ing. arch. K. Z.. Námitka podjatosti nebyla žalobkyní v průběhu řízení uplatněna a stížnost na RNDr. F. s přihlédnutím k obsahu tohoto podání, nelze jako na námitku podjatosti nahlížet. Žalobkyně podání rozdělila do dvou částí, první část označila jako odvolání, druhou část jako stížnost na RNDr. F. a tato část byla předána k vyřízení k tomu příslušnému orgánu ve smyslu § 175 odst. 4 správního řádu . Z toho důvodu nebylo zapotřebí, aby se touto částí podání žalovaný zabýval.
Protokol z ústního jednání ze dne 8.10.2012 je žalobkyní podepsán, což znamená, že s obsahem protokolu projevila souhlas. Lze tudíž jen obtížně dodatečně tvrdit, že jednání probíhalo jiným způsobem.
Soud proto k uvedenému žalobnímu bodu uzavřel, že je částečně opodstatněn v tom ohledu, že nebyly zjišťovány žádné skutečnosti k osobním a majetkovým poměrům žalobkyně, které mohly mít význam pro uložení sankce. Ostatní výhrady v této souvislosti učiněné nemají opodstatnění.
Žalobkyni je zapotřebí přisvědčit, že v řízení bylo porušeno její procesní právo založené § 36 odst. 3 správního řádu . Tento předpis účastníkům řízení umožňuje před vydáním rozhodnutí vyjádřit se k podkladům rozhodnutí a pro ten účel jim poskytnout přiměřenou lhůtu. To se v souzené věci nestalo a porušení tohoto předpisu znamená takovou procesní vadu, která může mít dopad na zákonnost napadeného rozhodnutí. Smyslem ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu je dát účastníku k dispozici skutková zjištění správního orgánu, aby měl možnost poukázat na jejich nesprávnost a navrhovat doplnění dokazování. Povinností úřadu je účastníka k tomuto postupu vyzvat a využití uvedeného práva mu tak umožnit.
Z protokolu o ústním jednání z 8.10.2012 není seznatelné, zda a s jakými listinami byla žalobkyně seznámena. Ve spise bylo založeno závazné stanovisko orgánu ochrany přírody a krajiny, územní souhlas a sdělení Správy chráněné krajinné oblasti Blanský les pro stavební úřad, na které žalobkyně reagovala. Tyto listin y byly žalobkyni známy z jiných řízení a v tomto ohledu proto nikterak na svých právech zkrácena nebyla. Protože skutková podstata daného přestupku však nespočívá v tom, že nebyl závazný souhlas dodržen, ale v okolnosti, že provedení střešní krytiny mohlo mít dopad na krajinný ráz, bylo nezbytné žalobkyni seznámit se stanoviskem architektonické komise Agentury ochrany přírody a krajiny ze dne 19.6.2012, což se nestalo, jestliže to sám žalovaný připouští. Nutno poznamenat, že spisově je tento důkaz žurnalizován až za protokolem o ústním jednání z 8.10.2012. Právě tato listin listina s fotodokumentací dokládající stav v prostoru, kde se nachází konkrétní dům se střechou vytvářející čtverce v šestibarevném provedení. Již z toho důvodu měl být dán žalobkyni prostor se stanoviskem architektonické komise se seznámit a vyjádřit se k němu. Kromě toho, v této fázi řízení mohla také navrhnout důkazy významné pro stanovení výše sankce.
Prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno s odstupem dvou týdnů po ústním jednání a pro nedostatečné poučení o procesních právech žalobkyně nemohla seznat, že důkazní řízení je pro zjištění skutkového stavu ukončeno. V důsledku toho, bylo zasaženo do práva žalobkyně podle § 36 odst. 3 správního řádu a uplatnit procesní právo ve formě navrhnout doplnění důkazního řízení postupem podle § 36 odst. 1 správního řádu .
V oznámení o zahájení řízení jsou některá procesní práva žalobkyně vyjádřena, avšak mezi těmito poučeními chybí právě poučení o právech podle § 36 správního řádu . Poté, co se žalobkyní bylo jednáno, nebyla uvědoměna o tom, že je tu předpoklad, že právní orgán první instance hodlá rozhodnout. Tento postup znamená porušení § 36 odst. 3 správního řádu . Již pro tento důvod nemůže napadené rozhodnutí obstát.
Napadené rozhodnutí se zabývá zcela konkrétně tím, zda a jakým způsobem byl v projednávané věci porušen krajinný ráz. Úkolem správního orgánu není porovnávat při projednávání přestupku věc žalobkyně se skutkově podobnými případy a zabývat se jimi. Proto soud nesdílí názor, že došlo k porušení § 4 odst. 4 správního řádu . Právě v ohledu porušení krajinného rázu je odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela odpovídající požadavkům § 68 odst. 3 správního řádu a je přezkoumatelné. Z odůvodnění rozhodnutí druhé instance je seznatelné, jaký skutek se stal a je-li tento skutek přestupkem. Kritérii pro uložení sankce se zabývaly správní orgány obou instancí, hodnotily závažnost přestupku, jeho následky i okolnosti, za nichž byl spáchán, zhodnotily, že jedná se o úmyslné porušení právní povinnosti, zhodnotily ekonomické pohnuty žalobkyně, jimiž odůvodňovala své počínání, avšak zůstala nezhodnocena osoba přestupce.
Žalobní bod související se správním uvážením o narušení krajinného rázu nemá opodstatnění. Při posuzování toho, zda k narušení krajinného rázu došlo, byla k dispozici fotodokumentace a názor architektonické komise Agentury ochrany přírody a krajiny. Správní orgány proto měly k dispozici podklady, na základě kterých bylo možno učinit názor, zda k zásahu do krajinného rázu došlo a úsudek o tom, že jsou zasaženy jednotlivé charakteristiky krajinného rázu je v rozhodnutí orgánu odvolací instance podrobně rozebrán. Architektonická komise nebyla složena z pracovníků Správy chráněné krajinné oblasti Blanský les, jak se tvrdí v žalobě, zápis ze setkání uvádí externí členy této komise, vedle zástupce Správy chráněné krajinné oblasti Blanský les byli přítomni zástupci takových Správ pro Broumovsko, Jizerské hory, České středohoří, Bílé Karpaty a Ředitelství agentury ochrany přírody a krajiny. Nejedná se proto o podklad pořízený pracovníky správního orgánu I. stupně, ale o odbornou skupinu od správního orgánu I. stupně odlišnou.
Jestliže prvostupňové rozhodnutí a rozhodnutí odvolacího orgánu tvoří jeden celek, pak nic nebrání tomu, aby druhostupňové rozhodnutí doplnilo argumentaci správního úřadu I. stupně. Samotné doplnění argumentace obsažené v odůvodnění rozhodnutí neznamená zásah do procesních práv žalobkyně. I v odvolacím řízení se však uplatňuje ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu , k jehož využití nedošlo a právě proto, že prvostupňový orgán žalobkyni neumožnil seznámit se se spisem a vyjádřit se před vydáním rozhodnutí, mohla být náprava učiněna v odvolacím řízení, což se však nestalo.
Úsudek o tom, že došlo k narušení krajinného rázu, má v souzené věci oporu ve spise a v tomto ohledu je rozhodnutí zcela přezkoumatelné, jestliže vysvětluje, jaké charakteristiky byly hodnoceny a jakým způsobem počínání žalobkyně do krajinného rázu zasahuje. Přitom se zejména žalovaný opírá o odborný názor architektonické komise a fotodokumentaci. Tyto písemnosti byly v odůvodnění napadeného rozhodnutí zhodnoceny. Je-li poukazováno na to, že střecha byla posuzována v nedokončeném stavu, pak tento údaj odporuje jiné části žaloby o náležitostech rozhodnutí. Nicméně se zřetelem k prve uvedeným podkladům nemá stav rozpracovanosti střechy význam. Poznamenává se, že ve spise je založena též fotografie dokládající střechu dokončenou. Se zřetelem k pojmu krajinný ráz pak nelze úspěšně argumentovat ekonomickými důvody sledujícími zlevnění střechy. Ze strany 6 a 7 napadeného rozhodnutí je pak zřejmé, že žalovaný se způsobem ztvárnění střešní krytiny zabýval a na výhrady a fotodokumentaci žalobkyně uplatněné v tomto ohledu reagoval.
K bodu 4 žaloby je zapotřebí uvést, že závazné stanovisko orgánu ochrany přírody a krajiny bylo skutečně v územním řízení respektováno, což je zcela patrné z územního souhlasu ze dne 22.10.2010. Ve výroku rozhodnutí se uvádí určení prostorového řešení stavby a pro střešní krytinu se předepisuje, že bude tašková cihlově červené nebo hnědé barvy, matná nebo s částečnou glazurou. V odůvodnění je m.j. odkazováno na závazné stanovisko Správy chráněné krajinné oblasti Blanský les. Požadavek uvedený v označeném žalobním bodu byl proto ve stavebním řízení dodržen. V závazném stanovisku se pak barevné provedení střechy uvádí v odůvodnění napadeného rozhodnutí.
V souzené věci však skutkovou podstatu přestupku nečiní nedodržení závazného stanoviska, ale jedná se o to, že žalobkyně svou činností zasáhla do krajinného rázu, aniž ke změně stavby vyžádala stanovisko orgánu ochrany přírody a krajiny. Právě pro nedodržení rozhodnutí stavebního úřadu se o změnu stavby jedná a taková změna vyžaduje rovněž projednání podle předpisů stavebního zákona. Úsudek žalovaného o tom, že jedná se o přestupek podle § 87 odst. 2 písm. h) zákona o ochraně přírody a krajiny pro porušení § 12 odst. 2 zákona je proto správný, protože tu nejde o sankcionování nerespektování původního závazného stanoviska, ale o to, že způsobem položení, barevností střešní krytiny došlo k zásahu do krajinného rázu, přičemž stalo se tak bez souhlasu správního orgánu. Přitom zákonem o ochraně přírody a krajiny je takový souhlas vyžadován. Nezbývá než zopakovat, že se nejedná o nerespektování původního závazného stanoviska, v němž barevnost střechy se uvádí v odůvodnění rozhodnutí a tento požadavek byl vtělen do územního souhlasu. Právě protože žalobkyně podmínky stanovené v územním rozhodnutí převzaté ze závazného stanoviska orgánu ochrany přírody a krajiny nerespektovala, jedná se o změnu stavby a tu lze realizovat výlučně tehdy, je-li to v souladu s právními předpisy, a tudíž i s předpisy o ochraně přírody a krajiny. Ustanovení § 12 zákona bylo vyloženo správně a ustanovení § 87 odst. 2 písm. h) zákona umožňuje sankcionovat právě takové počínání, kterého se dopustila žalobkyně, jestliže bez souhlasného stanoviska orgánu ochrany přírody a krajiny zasáhla do krajinného rázu.
Jak již bylo uvedeno, správní orgány při posouzení krajinného rázu nikterak nevybočily při hodnocení tohoto pojmu z mezí zákona a úvaha o tom je přezkoumatelná a je-li vztažena na místní podmínky, nelze ji nahlížet jako obecnou. V době před vydáním prvostupňového rozhodnutí nebyl právní názor ve své konečné podobě znám a proto v tomto ohledu nelze argumentovat porušením § 36 odst. 3 správního řádu . Platí však, že tento předpis byl porušen se zřetelem k tomu, že žalobkyně nemohla seznat, že úřad hodlá rozhodnout a důkazní řízení je pro zjištění skutkového stavu ukončeno. Daný předpis míří na úkony účastníků a sleduje především možnost účastníka vyjádřit se k podkladům rozhodnutí.
Jako překročení pravomoci ve smyslu § 2 odst. 2 správního řádu nelze nahlížet nesprávné stanovení okruhu účastníků, jak se uvádí v žalobním bodu 5. V konkrétním případě byl projednáván přestupek žalobkyně a v tomto řízení je jediným účastníkem právě přestupce. Proto obec Holubov účastníkem řízení být nemohla. Tuto vadu napravil v odvolacím řízení žalovaný, s obcí jako s účastníkem nejednal a rozhodnutí mu nedoručoval. Došlo-li nesprávným stanovením okruhu účastníků k dehonestaci žalobkyně, pak tato okolnost nemá na řízení o přestupku žádný vliv a žalobkyně má v tomto ohledu jiné právní prostředky ke své obraně.
Částečně důvodný je žalobní bod označený č. 6 vztahující se k uložené sankci. Jak již soud uvedl, v řízení byla hodnocena závažnost přestupku, způsob jeho spáchání, následky a okolnosti, za nichž byl spáchán, hodnocena byla míra zavinění, pohnutky žalobkyně. V odůvodnění prvostupňového rozhodnutí je tak činěno poměrně kuse, avšak právě těmito okolnostmi se podrobně zabývá žalovaný. Chybí však náhled na osobu přestupce, přičemž v tomto ohledu nebyly zjišťovány osobní a majetkové poměry žalobkyně. Nutno poznamenat, že ta sama v průběhu řízení žádné výhrady tohoto druhu nenamítala. Nedostatečná zjištění pak mohou mít vliv právě na výši ukládané sankce. Žalovaný podrobně ve svém rozhodnutí zdůvodnil, co jej vede k nahlížení počínání žalobkyně jako závažné porušení předpisů o ochraně přírody a krajiny a zcela správně se zabývá preventivním vlivem sankce. Rozhodnutí o výši sankce je správním uvážením, do kterého soudu přísluší zasahovat výlučně tehdy, vybočí-li správní uvážení z mezí a hledisek zákona. Přezkoumání správního uvážení tudíž především předpokládá opatření skutkových podkladů, přičemž chybí podklady k osobě přestupce a toto kritérium nebylo při rozhodování vzato v úvahu. Proto při ukládání sankce nebylo vycházeno z dostatečně zjištěného skutkového stavu a nelze na základě spisu učinit úsudek o tom, že pokuta je nepřiměřená, jak se uvádí v žalobě.
V žalobě se neuvádí, co žalobkyni vede k náhledu, že žalovaným hodnocená jednotlivá kritéria jsou subjektivního charakteru. Jsou-li ve spise založeny podklady, které jsou ve vztahu k jednotlivým charakteristikám krajinného rázu hodnoceny, pak nelze učinit úsudek o subjektivním náhledu na daný pojem.
Úvaha žalovaného o tom, že ekonomickou úspornost se zřetelem k požadavkům zákona o ochraně přírody a krajiny nelze zohlednit, je zákonu odpovídající, protože právní předpisy s takovou možností neuvažují.
K výhradám k prvostupňovému rozhodnutí o odůvodnění výše pokuty soud opakovaně připomíná, že rozhodnutí správních orgánů obou instancí představují jeden celek a nic nebrání tomu, aby nedostatky odůvodnění prvostupňového rozhodnutí byly v odvolacím řízení napraveny.
Soud proto uzavřel, že částečně opodstatněné jsou námitky obsažené v bodu 2 a 6 žaloby konkrétně šlo k porušení § 36 odst. 3 správního řádu a při rozhodování o pokutě nebylo zcela důsledně respektováno ustanovení § 12 odst. 1 zákona o přestupcích ohledně kritéria vážícího se k osobě přestupce. Tyto vady procesní povahy jsou takového rázu, že mohly mít dopad do zákonnosti napadeného rozhodnutí. Ostatní žalobou vytýkané vady soud neshledal a proto učinil závěr o tom, že žaloba je důvodná pouze částečně.
Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle § 78 odst. 1 s.ř.s. napadené rozhodnutí zrušil pro vady procesní povahy a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Protože stejnými vadami je stiženo též rozhodnutí prvostupňové, zrušil soud postupem podle § 78 odst. 3 s.ř.s. rovněž rozhodnutí správního úřadu I. stupně.
V dalším řízení jsou správní orgány vázány právním názorem soudu.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a promítá se do něj částečná úspěšnost žaloby. Náklady za řízení činí celkem 9.800,- Kč a sestávají z částky 3.000,- Kč zaplacené na soudním poplatku, dvou úkonů právní služby po 3.100,- Kč a dvou režijních paušálů po 300,- Kč. Polovina z takto vynaložených nákladů činí 4.900,- Kč. Částečně úspěšné žalobkyni proto soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení právě v uvedené částce.
Podle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. nebylo třeba k projednání žaloby nařizovat jednání, protože napadené rozhodnutí je zrušováno pro procesní vady takového rázu, které mohly mít dopad do zákonnosti napadeného rozhodnutí.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.
Krajský soud v Českých Budějovicích
dne 29. ledna 2014
Předsedkyně senátu:
JUDr. Věra B a l e j o v á v.r.
Za správnost vyhotovení:
Šárka Vondřejcová