Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Ad 41/2013 - 47

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Věrou Balejovou v právní věci žalobkyně T.B., bytem Č.B., V.V. 1300/13, proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí ČR se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1/376, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30.4.2013 č.j. MPSV-UM/6131/13-9S-JČK, t a k t o :

Žaloba se z a m í t á.

Žalovanému se právo na náhradu nákladů n e p ř i z n á v á .

Odměna zástupkyni žalobkyně JUDr. Haně Homolkové se p ř i z n á v á v částce 3.900,-- Kč a b u d e vyplacena Krajským soudem v Českých Budějovicích ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobou doručenou dne 26.6.2013 Městskému soudu v Praze, postoupenou dne 16.7.2013 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 30.4.2013 č.j. MPSV-UM/6131/13-9S-JČK, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Úřadu práce, krajské pobočky v Českých Budějovicích o přeplatku na dávce státní sociální podpory ve formě přídavku na dítě a toto prvostupňové rozhodnutí potvrzeno.

Napadenému rozhodnutí je vytýkáno porušení základních zásad a některých právních předpisů a porušení zákona o státní sociální podpoře. Vada rozhodnutí spočívá v tom, že manžel žalobkyně, s nímž uzavřela manželství v roce 2011, v roce 2010 se žalobkyní nežil, a proto by neměl být započítáván příjem jeho osoby pro účely rozhodování o dávce státní sociální podpory. Žalovaný nebyl schopen vysvětlit, na základě jakého právního předpisu se tak stalo, v důsledku čehož je napadené rozhodnutí na hranici přezkoumatelnosti. Rozhodnutí o přeplatku neodpovídá rozhodnutí o odnětí dávky. Dále se argumentuje sociálním stavem rodiny.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Popsal průběh správního řízení a rozhodnutí obou instancí o přeplatku, poukázal na to, že v důsledku uzavřeného manželství bylo nezbytné zařadit příjem manžela do příjmu rodiny, protože ten je z hlediska zjištění příjmu společně posuzovanou osobou a tento příjem se zjišťuje za rok 2010. Protože příjem společně posuzovaných osob od 4.11.2011 převyšuje několikrát násobek životního minima, zanikl nárok na dávku a ta byla od 1.9.2012 odňata. Přitom nárok na dávku zanikl 30.11.2011. K poskytování dávky neprávem v období od 1.12.2011 do 31.8.2012 došlo pro pozdní oznámení sňatku žalobkyně. Proti rozhodnutí o odejmutí přídavku na dítě se žalobkyně neodvolala a rozhodnutí nabylo dne 8.1.2013 právní moci.

Ustanovená zástupkyně žalobkyně doplnila dne 19.9.2013 žalobu, kdy uvedla, že žalobkyně s manželem nežila do 2.7.2012, což lze shledat z nájemní smlouvy uzavřené s Městem Tábor o nájmu bytu o velikosti 1 + 1 v Táboře. Z toho se dovozuje, že manžel žalobkyně neměl být zahrnut do okruhu společně posuzovaných osob.

Ze správního spisu vyplynuly následující podstatné skutečnosti.

Žalobkyně podala dne 15.11.2011 u Úřadu práce, krajské pobočky v Českých Budějovicích žádost o přídavek na dítě. Z žádosti nevyplývá, že žalobkyně se dne 4.11.2011 provdala. Žádost obsahuje poučení o tom, že žalobkyně je povinna ve lhůtě 8 dnů sdělit změny o skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku, její výši a výplatu.

Úřad práce vydal dne 30.11.2011 pro žalobkyni oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory na nezletilé dítě ve výši 700 Kč od 1.10.2011. I toto oznámení obsahuje poučení o povinnosti nahlásit do 8 dnů změny ovlivňující trvání nároku na dávku. Při neohlášení takových skutečností vzniká povinnost vrátit přeplatek.

Dne 20.11.2012 žalobkyně oznámila, že dne 4.11.2011 se provdala. Změna platí od 4.11.2011.

Dne 25.11.2012 je datováno hlášení změn v rodině, vepsání osoby do žádosti o dávky státní sociální podpory. Uvádí se, že do okruhu společně posuzovaných osob patří B.B., bytem Č.B., V.V. 1300 od 8.6.2011. Uzavření manželství je doloženo oddacím listem.

Žalobkyně doložila dne 28.11.2012 doklad o ročním příjmu manžela B.B. Řízení o přeplatku bylo zahájeno oznámením ze dne 21.1.2013. Přestupek žalobkyně spočívající v neoznámení sňatku podle zákona o státní sociální podpoře byl odložen pro prekluzi.

O přeplatku rozhodl Úřad práce ČR, krajská pobočka v Českých Budějovicích dne 27.2.2013 pod č.j. 19951/13/CB, kdy žalobkyni uložil vrátit přeplatek na dávce ve výši 6.300 Kč za období od prosince 2011 do srpna 2012. Rozhodnutí je odůvodněno tím, že žalobkyně nesplnila zákonnou oznamovací povinnost, čímž zavinila, že dávka byla přiznána a vyplacena neprávem. Neoznámená změna se vztahovala ke společně posuzovaným osobám, protože žalobkyně se provdala.

Dávka státní sociální podpory ve formě přídavku na dítě byla odňata rozhodnutím ze dne 10.12.2012 od 1.9.2012, protože nárok na dávku zanikl ke dni 30.11.2011. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala odvolání, kdy namítala, že manžel nemá být zahrnut mezi společně posuzované osoby pro účely dávek státní sociální podpory, protože v roce 2010 se žalobkyní ve společné domácnosti nežil.

Odvolání bylo projednáno napadeným rozhodnutím, které je odůvodněno tím, že manžel žalobkyně patří nejdéle ode dne sňatku do okruhu společně posuzovaných osob i se svými příjmy za rozhodné období, jímž je rok 2010. To vyplývá z ustanovení § 6 zákona o státní sociální podpoře. Rozhodným obdobím je kalendářní rok předcházející kalendářnímu roku, do kterého spadá období od 1.10. do 30.9. následujícího roku. To znamená, že tímto rokem je rok 2010. Takovým způsobem se posuzují příjmy všech společně posuzovaných osob. K včasnému nepřehodnocení dávky došlo pro nesplnění oznamovací povinnosti žalobkyně spočívající v pozdním oznámení sňatku.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení , v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

Předmětem řízení bylo učiněno rozhodnutí o vzniku přeplatku na dávce státní sociální podpory ve formě přídavku na dítě.

Podmínky odpovědnosti příjemce dávky za vznik přeplatku upravuje § 62 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře. Podle tohoto předpisu příjemce dávky, který nesplnil některou jemu uloženou povinnost, nebo přijal dávku nebo její část, ačkoli musel z okolností předpokládat, že byla vyplacena neprávem nebo ve vyšší částce, než náležela, nebo jinak způsobil, že dávka byla vyplacena neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen částky neprávem přijaté vrátit. Příjemce dávky je povinen písemně ohlásit příslušné krajské pobočce úřadu práce do 8 dnů změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku, její výši nebo výplatu /§ 61 odst. 1 zákona/.

Aplikováno na souzenou věc, žalobkyně nesplnila svou ohlašovací povinnost, tak jak o ní byla poučena, spočívající v oznámení příslušnému úřadu, že dne 4.11.2011 uzavřela manželství. Tato povinnost byla žalobkyní splněna až dne 25.11.2012, tedy s odstupem více jak jednoho roku. Je tudíž dodržen předpoklad, že žalobkyně nesplnila zákonem uloženou povinnost.

Soud se dále zabýval tím, zda nesplnění oznamovací povinnosti se vztahuje na skutečnosti rozhodné pro trvání nároku na dávku, její výši nebo výplatu.

Pojem rodiny pro účely zákona o státní sociální podpoře je definován v § 7 odst. 1 zákona. Tu tvoří oprávněná osoba a společně s ní posuzované osoby. Společně posuzovanými osobami podle § 7 odst. 2 zákona jsou mimo jiné nezaopatřené děti a rodiče těchto dětí a manželé. Podmínka, že osoby spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby, se vždy považuje za splněnou, jde-li o nezletilé nezaopatřené dítě a manžele.

Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že manžel žalobkyně je od okamžiku uzavření sňatku se žalobkyní dne 4.11.2011 společně posuzovanou osobou. Pro účely zákona o státní sociální podpoře představuje žalobkyně s manželem a nezletilým dítětem rodinu.

Pro přiznání dávky státní sociální podpory má význam příjem, jak jej vymezuje § 4 zákona. Tento příjem se stanoví jako měsíční průměr příjmů rodiny připadajících na rozhodné období. Je-li manžel žalobkyně podle definice rodiny pro účely zákona o státní sociální podpoře členem této rodiny, je zapotřebí pro účely přiznání dávky posuzovat příjem manžela žalobkyně. Tento příjem se zjišťuje za rozhodné období, tak jak jej vymezuje § 6 zákona. Tím je u přídavku na dítě kalendářní rok předcházející kalendářnímu roku, do něhož spadá počátek období od 1.10. do 30.9. následujícího kalendářního roku. V souzené věci jedná se o přídavek na dítě od 1.10.2011. Rozhodným obdobím, za které se zjišťuje rozhodný příjem, je proto rok 2010. Z toho důvodu bylo zapotřebí zjišťovat pro rozhodnutí o dávce nejen příjem žalobkyně za rok 2010, ale též příjem jejího manžela. Na tom nic nemění skutečnost, že žalobkyně uzavřela manželství až v listopadu 2011. Pro výpočet žalobkyní požadované dávky od 1.10.2011 je rozhodné, že žalobkyně v posledním čtvrtletí roku 2011 uzavřela manželství, čímž manžel žalobkyně stal se členem rodiny, jak je definována zákonem o státní sociální podpoře, a proto v tomto období bylo zapotřebí zjišťovat postupem zákonem stanoveným příjem manžela. Jestliže zákon přikazuje zjišťovat rozhodný příjem za předcházející rok, v němž je dávka požadována, pak tímto rokem je rok 2010 bez ohledu na okolnost, že k uzavření manželství došlo v listopadu 2011. Tak jak zákon vymezuje ve svém ustanovení § 6 rozhodné období, není podstatné, že v roce 2010 nebyl manžel žalobkyně společně posuzovaných osobou.

Odvolací námitka žalobkyně uplatněná v tomto smyslu byla v napadeném rozhodnutí projednána, což je zcela zřetelné ze strany 3 a 4 odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný uvádí právní předpisy, na základě kterých dovodil, že manžel žalobkyně je společně posuzovanou osobou, vyjádřil rovněž s odkazem na právní předpis, co se považuje za rozhodné období a co je příjmem pro výpočet dávky. Výslovně se uvádí, že manžel žalobkyně nejdéle ode dne sňatku patří do okruhu společně posuzovaných osob, a to s příjmy za rok 2010. Jestliže odvolací námitky byly vypořádány a odkaz na předpisy hmotného práva rozhodnutí obsahuje, pak je napadené rozhodnutí přezkoumatelné. Jsou-li zákonem stanoveny podmínky pro výplatu dávek státní sociální podpory, pak při zjištění, že požadavky pro výplatu dávky nebyly dodrženy a příjemci se ukládá povinnost neoprávněně vyplacené dávky vrátit, nelze chápat jako přepjatý formalismus. Naopak zjistí-li úřad, že dávka státní sociální podpory byla vyplacena neoprávněně, vzniká úřadu povinnost neoprávněně vyplacené státní prostředky požadovat vrátit. To se také v souzené věci stalo.

Rozhodný příjem v rodině byl zjišťován, přičemž rozhodné období, které představuje rok 2010, bylo určeno správně v souhlasu s § 6 zákona. Volba označeného rozhodného období a zahrnutí manžela žalobkyně do okruhu společně posuzovaných osob

je zákonu zcela odpovídající, jestliže manžel žalobkyně se takovou osobou stal ode dne 4.11.2011.

Žalobkyně svou žalobní argumentací zcela abstrahuje od způsobu výpočtu příjmu rozhodného pro přiznání dávky podle § 4 zákona. Z tohoto předpisu výslovně plyne, že zjišťuje se příjem rodiny připadající na rozhodné období. Jestliže se manžel žalobkyně stal členem rodiny ve smyslu § 7 odst. 1 zákona, pak je zapotřebí zjišťovat jeho příjem za rozhodné období, jím je rok 2010. Žalobkyně zcela pomíjí okolnost, že za rozhodné období je zjišťován příjem rodiny vzniklé v roce 2011 zahrnující též příjem manžela. Nezbývá než zopakovat, že názor žalobkyně, že do výpočtu nároku na dávku neměl být zahrnut příjem manžela žalobkyně dosažený v roce 2010 je nesprávný a nemá oporu v § 6 zákona. Jestliže do příjmu rodiny je zapotřebí zahrnout příjem manžela žalobkyně, pak takto dosažený příjem přesahuje součin částky životního minima rodiny a koeficientu 2,40. Přesný výpočet a způsob, jak k tomuto výsledku správní orgán dospěl, se v napadeném rozhodnutí uvádí a je zcela zjevné, že při zápočtu příjmu manžela žalobkyně do příjmů rodiny nejsou podmínky § 17 zákona o nároku na dávku dodrženy.

Soud neshledal rozpor mezi napadeným rozhodnutím a rozhodnutím o odnětí dávky. K odnětí dávky došlo od 1.12.2011, protože bylo zjištěno, že v důsledku uzavření sňatku žalobkyně tento nárok zanikl ke dni 30.11.2011. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí plyne, že za rozhodné období pro výpočet měsíčního příjmu rodiny byl pojat rok 2010, stejně jako tomu bylo u napadeného rozhodnutí. Tento postup zcela odpovídá vymezení rozhodného období podle § 6 zákona, protože jednalo se o dávku od 1.10. do 30.9. následujícího roku. Ve vymezení rozhodného období jsou proto obě v žalobě uvedená rozhodnutí v souladu. Ode dne 1.9.2012 do konce tohoto měsíce byl rozhodným obdobím rok 2010. Doplňuje se, že rozhodnutím o odnětí dávky byla daná dávka státní sociální podpory odňata do budoucna, kdežto napadené rozhodnutí řeší přeplatek na této dávce.

Právní zjištění o tom, že vznikl přeplatek, má oporu ve skutkových podkladech založených ve spise a odpovídá ustanovením § 4, 6 a 7 odst. 1, 2 a 3 zákona. Toto právní zjištění nikterak neodporuje smyslu zákona o státní sociální podpoře, kterou se podle § 1 odst. 1 zákona sleduje podílení státu na krytí nákladů na výživu a ostatní základní osobní potřeby dětí a rodin. Současně se stanoví, že státní sociální podpora se poskytuje v některých případech v závislosti na výši příjmu. Jestliže se dávka státní sociální podpory ve formě přídavku na dítě poskytuje v závislosti na příjmech rodiny, pak to znamená, že tuto dávku lze poskytnout pouze při splnění všech zákonných předpokladů. Jestliže ty splněny nebyly, vzniká povinnost neoprávněně poskytnutou dávku vrátit. Právě z ustanovení § 1 odst. 1 zákona je zřejmé, že pro účely rozhodnutí o dávce je zapotřebí znát příjem rodiny, přičemž tuto rodinu, tak jak ji definuje § 7 odst. 1 zákona, nelze se zřetelem k doloženým příjmům manžela žalobkyně nahlížet jako nemajetnou. Protože podle § 4 zákona se zjišťuje příjem rodiny jako celku, přičemž ten přesahuje podmínky pro poskytování dávky podle § 17 zákona, nemá žádný dopad okolnost, že žalobkyně je bez zaměstnání, bez podpory v nezaměstnanosti a otec dítěte neplní své zákonné povinnosti a manžel žalobkyně má vlastní vyživovací povinnost.

Soud proto uzavřel, že žalobkyně porušila svou oznamovací povinnost ohlásit do osmi dnů rozhodné skutečnosti pro trvání nároku zaviněně, čímž dávka byla vyplacena neprávem. Mezi zaviněným porušením oznamovací povinnosti a následkem, jímž je vyplácení dávky neprávem, je příčinná souvislost. Podmínky pro uložení povinnosti žalobkyni neprávem vyplacené státní prostředky vrátit, jsou proto splněny.

Napadené rozhodnutí je přezkoumatelným způsobem odůvodněno a není proto v rozporu s § 68 odst. 3 správ. řádu, odvolací orgán se vypořádal s odvolacími námitkami a přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy. Proto nelze přisvědčit žalobkyni, že napadené rozhodnutí odporuje § 89 odst. 2 správ. řádu.

V žalobě nejsou specifikovány důvody, pro které je spatřován rozpor napadeného rozhodnutí se základními zásadami činnosti správních orgánů. Proto lze pouze obecně konstatovat, že napadené rozhodnutí je v souladu se zákonem o státní sociální podpoře a procesními předpisy, na které se v žalobě odkazuje, správní orgány obou instancí rozhodovaly v mezích své kompetence a do práv žalobkyně bylo zasaženo za podmínek zákonem stanovených, jak uvádí se v předchozí pasáži rozsudku.

K argumentaci uplatněné v doplnění žaloby soud především poukazuje na skutečnost, že přezkumné řízení soudní není pokračováním řízení správního. To se projevuje v ustanovení , podle kterého vychází soud ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Ze správního spisu vyplývá, že žalobkyně v průběhu řízení netvrdila, ani nedoložila, že po dobu uvedenou v doplnění žaloby nežila s manželem ve společné domácnosti. Tímto skutkovým tvrzením se správní orgány nezabývaly, a proto se jimi nemůže v přezkumném řízení zabývat ani soud. Poznamenává se, že ve smyslu ustanovení o společně posuzovaných osobách, jak se uvádí v předchozí pasáži rozsudku, nemá toto tvrzení žádný význam.

Možnosti zabývat se nově tvrzenými skutkovými okolnostmi dále brání ustanovení o lhůtách, které umožňuje žalobní body rozšířit výlučně ve lhůtě pro podání žaloby. Tato lhůta uplynula dne 13.7.2013. Jestliže doplnění žaloby bylo soudu doručeno dne 19.9.2013, stalo se tak opožděně. Zmeškání této lhůty prominout nelze / /.

Soud proto shrnuje, že napadené rozhodnutí není v rozporu s předpisy, kterých se žalobkyně dovolává.

Vzhledem k těmto důvodům krajský soud podle žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení a vychází ze skutečnosti, že úspěšnému žalovanému nevznikly v řízení žádné náklady přesahující rámec jeho obvyklé administrativní činnosti.

Soudem ustanovené zástupkyni žalobkyně, JUDr. Haně Homolkové, advokátce, byla přiznána odměna ve výši 3.900 Kč představující odměnu za tři právní úkony právní pomoci po 1.000 Kč podle § 7 a § 9 odst. 2 advokátního tarifu /převzetí věci, sepis doplnění žaloby a účast při ústním jednání/ a třikrát režijní paušál po 300 Kč. Tato odměna bude vyplacena ustanovené zástupkyni žalobkyně Krajským soudem v Českých Budějovicích ve lhůtě třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž

směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 4. listopadu 2013

Samosoudkyně: JUDr. Věra B a l e j o v á , v.r.

Za správnost vyhotovení:

Zd.Soukupová