Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 A 312/2011 - 56

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Naděždy

Řehákové a soudců Mgr. Martina Kříže a JUDr. Ivanky Havlíkové v právní věci žalobce: J.

F., zast. JUDr. Věnceslavou Holubovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Šumavská 991/31,

proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem Praha 1, nábřeží Ludvíka Svobody

12/1222, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3.11.2011 č.j. 915/2010-160-

SPR/6

t a k t o:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Magistrát hl. m. Prahy, odbor dopravně správních agend (dále též jen „správní orgán

I. stupně“) rozhodnutím č.j.: MHMP 111761/2011 vyhotoveným dne 7.2.2011 a vypraveným

(vydaným) dne 10.2.2011 podle , o provozu na

pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále

jen „“) zamítl jako neodůvodněné žalobcovy námitky proti záznamu

bodů v evidenční kartě řidiče a provedený záznam 12 bodů ke dni 8.11.2010 potvrdil.

Rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“)

žalovaný zamítl odvolání podané žalobcem proti výše uvedenému rozhodnutí správního

orgánu I. stupně a toto rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný

konstatoval, že Magistrát hl. m. Prahy (dále jen „MHMP“) jako příslušný orgán, který vede

registr řidičů, zaslal dne 16.11.2010 žalobci v souladu s

Sb., oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzvu k odevzdání řidičského

průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Zároveň byl žalobce poučen, že proti

provedení záznamu může podat námitky. Námitky však nemohou směřovat proti pravomocně

pokračování 2 9A 312/2011

ukončenému řízení o přestupku, ve kterém správní orgán, který vede registr řidičů, nemůže

konat. Proti uvedenému oznámení podal žalobce námitky, v nichž uvedl, že přestupku ze dne

8. 11. 2010 se měl dopustit tím, že překročil maximální povolenou rychlost 6 km/h. Žalobce

již při ukládání blokové pokuty namítal, že si není vědom žádného porušení pravidla o

silničním provozu. Není majitelem vozidla, které při spáchání přestupku řídil a nebyl

majitelem upozorněn na jeho technický stav. Při údajném spáchání přestupku si žalobce hlídal

tachometr, který ukazoval předepsanou rychlost. Pro žalobce bylo proto překvapením, když

byl příslušníky policie za výše uvedený přestupek zastaven a byla mu uložena bloková

pokuta. Vzhledem ke skutečnosti, že jeho spolujezdcem v autě byla manželka a malé dítě, byl

nucen celou záležitost co nejrychleji ukončit, a proto přijal blokovou pokutu, kterou na místě

zaplatil. Následující den vzal žalobce vozidlo do servisu, kde bylo zjištěno, že motorové

vozidlo, které řídil v době spáchání přestupku, mělo poruchu na tachometru, který náležitě

nefungoval, když ukazoval rychlost 6 až 12 km/h nižší, než byla skutečná rychlost vozidla.

Žalobce se tedy přestupku ze dne 8. 11.2010 nedopustil zaviněným jednáním, ale z důvodu

poruchy přístroje, který je jediným indikátorem rychlosti vozidla. Tato porucha byla

nepředvídatelná, a proto za ni nemůže nést zodpovědnost. Proto mu neměla být uložena

bloková pokuta a strženy 2 body.

Žalobce dále v námitkách tvrdil, že nespáchal všechny přestupky uvedené v registru

řidičů, které se vesměs týkají porušení § 22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o přestupcích, neboť

ne vždy řídil motorové vozidlo on. Vzhledem k tomu, že se domníval, že jako majitel vozidla

za toto vozidlo odpovídá, měl za to, že přestupky jsou po něm vymáhány po právu a nijak je

nerozporoval. Žalobce prokáže, že se nedopustil výše zmiňovaných přestupků a že mu body

bodového hodnocení řidičů byly odebrány neoprávněně. Součet bodů tudíž nemůže dosáhnout

počtu 12. Z dokumentace nelze nade vší pochybnost prokázat, že přestupky spáchal žalobce.

Žalobce dále uvedl, že body, které mu byly strženy za přestupky ze dne 7. června 2007

a 10. dubna 2008, kterých se měl dopustit tím, že řídil vozidlo bez stanoveného osvětlení, jsou

nepřiměřeně tvrdým opatřením, vzhledem k tomu, že tento přestupek byl k datu 1. 1. 2009

zrušen pro jeho neopodstatněnost a tvrdost. Žalobce se proto domnívá, že tyto body by

neměly být nadále vedeny v registru řidičů. Rovněž z tohoto důvodu je žalobce toho názoru,

že se spáchání přestupku nedopustil, a tak nedosáhl hranice 12 bodů.

Přestože žalobce každou blokovou pokutu podepsal a rovněž zaplatil, nelze z toho

bezpodmínečně usuzovat, že s uloženou pokutou souhlasil, což na místě s příslušníky policie

řešil, avšak v zájmu rychlého uzavření celé kauzy se blokové pokutě podřídil. Závěrem

žalobce uvedl, že je mu 57 let a je zaměstnán jako řidič z povolání. Pozbytí řidičského

oprávnění by pro něj mělo likvidační následky v podobě ztráty zaměstnání.

Dne 12. ledna 2011 se žalobce dostavil na MHMP a seznámil se s následujícími

podklady pro rozhodnutí:

- oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek spáchaný jednáním

zařazeným do bodového hodnocení, č.j. DU-UCU-2283/2006, zaslané Městskou

policií hl. města Prahy, na jehož základě byly žalobci zaznamenány 2 body za

přestupek podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o přestupcích, spáchaný dne

26.10.2006 (vyřízeno na místě uložením blokové pokuty),

- oznámení o uložené pokutě v blokovém řízení, č.j. OŘ MP 7/0001/56/07, které nabylo

právní moci dne 27.3.2008, na jehož základě bylo žalobci zaznamenány 2 body za

pokračování 3 9A 312/2011

přestupek podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o přestupcích, spáchaný dne

11.1.2007 (vyřízeno na místě uložením blokové pokuty),

- oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek spáchaný jednáním

zařazeným do bodového hodnocení, č.j.: ORII-8152/PŘ-07-2007, zaslané Policií ČR,

na jehož základě byly žalobci zaznamenány 2 body za přestupek podle § 22 odst. 1

písm. f) bod 4 zákona o přestupcích, spáchaný dne 28.2.2007 (vyřízeno dne 22.5.2007

uložením blokové pokuty),

- oznámení o přestupku dle § 123 odst. 2 zákona o silničním provozu, č.j.: D870/2007,

zaslané orgány Městské policie Havlíčkův Brod , na jehož základě byl žalobci

zaznamenán 1 bod za přestupek dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. 1) zákona o

přestupcích, ze dne 7.6.2007 (vyřešeno na místě uložením blokové pokuty),

- oznámení o uložené pokutě v blokovém řízení za přestupek spáchaný jednáním

zařazeným do bodového hodnocení, č.j.: OŘ MP8-6B/1518/2007, zaslané orgány

Městské policie hlavního města Prahy, na jehož základě byly žalobci zaznamenány 2

body za přestupek podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o přestupcích, spáchaný

dne 17.6.2007 (vyřízeno na místě uložením blokové pokuty),

- oznámení o uložení sankce podle § 123b odst. 2 zákona o silničním provozu, č.j.: A

1626/2008, zaslané orgány Městské policie Jihlava, na jehož základě byl žalobci

zaznamenán 1 bod za přestupek podle § 22 odst. 1 písm. 1) zákona o přestupcích,

spáchaný dne 10.4.2008 (vyřízeno na místě uložením blokové pokuty),

- oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek spáchaný jednáním

zařazeným do bodového hodnocení, č.j.: PSP-7731-5558/BP-2009-RJ, zaslané orgány

Policie ČR, na jehož základě byly žalobci zaznamenány 2 body za přestupek podle §

22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o přestupcích, spáchaný dne 3.6.2009 (vyřízeno na

místě uložením blokové pokuty),

- oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek spáchaný jednáním

zařazeným do bodového hodnocení, č.j.: KRPK-13684/PŘ-2010-190906, zaslané

orgány Policie ČR, na jehož základě byly žalobci zaznamenány 2 body za přestupek

podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o přestupcích, spáchaný dne 16.3.2010

(vyřízeno na místě uložením blokové pokuty),

- oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek spáchaný jednáním

zařazeným do bodového hodnocení, č.j.: KRPS-145224/PŘ-2010-010007, zaslané

orgány Policie ČR, na jehož základě byly žalobci zaznamenány 2 body za přestupek

podle § 22 odst. 1 písm. 1) zákona o přestupcích, spáchaný dne 8.11.2010 (vyřízeno na

místě uložením blokové pokuty).

Ve vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí žalobce uvedl, že oznámení o

uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek z 11.1.2007 není způsobilé pro záznam bodů

v registru řidičů, respektive je nicotným aktem, neboť z tohoto podkladu nelze bez

jakýchkoliv pochyb zjistit, jakého přestupku se měl dopustit. Policie prošetřující tento

přestupek nezohlednila zákonnou odchylku měření rychlosti. Uplatněním zákonné odchylky

měření rychlosti 3 km/h by žalobce překročil rychlost v obci o méně než 20 km/h, tedy by

spáchal přestupek dle ustanovení § 22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o přestupcích. Rovněž na

pokračování 4 9A 312/2011

místě zaplacená bloková pokuta v částce 2 500,- korun je v rozporu s ustanovením § 22 odst.

10 bod 2 zákona o přestupcích, dle kterého lze za přestupek (pro překročení rychlosti v obci o

méně než 20 km/h) uložit pokutu jedině ve výši 1.000,- korun. Dle § 84 odst. 1 zákona o

přestupcích lze přestupek projednat v blokovém řízení, jestliže byl spolehlivě zjištěn.

Předmětný přestupek spolehlivě zjištěn nebyl, což je podpořeno i tím, že shora uvedený odbor

dopravně správních agend sankcionuje žalobce jiným přestupkem (a to mírnějším - pro

překročení rychlosti v obci o méně než 20 km/h), a proto uděluje žalobci toliko 2 body

namísto 3 bodů za přestupek uvedený v oznámení.

Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí dále uvedl, že dne 10.2.2011 vydal

správní orgán I. stupně rozhodnutí č.j. MHMP 111761/2011, kterým byly námitky žalobce

jako neodůvodněné zamítnuty a provedený záznam bodů ke dni 8.11.2010 potvrzen. Proti

rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal žalobce odvolání, ve kterém zopakoval tvrzení,

která uvedl již ve vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí. Dále argumentoval tím, že z

důvodu exekucí mu ze mzdy zbývá toliko existenční minimum. Jeho jediným příjmem je

mzda z pracovní smlouvy, na základě které je zaměstnán jako řidič vozidla. Pozastavením této

činnosti by ztratil zaměstnání a tím i jediný svůj příjem a přehoupl se tak do existenční nouze.

Požádal o to, aby odvolací orgán jeho životní poměry při svém rozhodování zohlednil a

přihlédl k nim.

V rámci vypořádání odvolacích námitek žalobce žalovaný konstatoval, že podle §

123b odst. 1 , se řidiči motorového vozidla, kterému byla příslušným

orgánem uložena sankce za přestupek, který spáchal jednáním zařazeným do bodového

hodnocení, zaznamená v registru řidičů stanovený počet bodů. Podle § 123b odst. 2 téhož

zákona provede záznam v registru řidičů příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností

ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení, a to nejpozději do 5 pracovních dnů

ode dne, kdy mu bylo toto oznámení doručeno. Správní orgán, který vede registr řidičů,

provedl v daném případě záznamy na základě oznámení o uložených blokových pokutách.

Jakékoliv námitky směřující proti pravomocně ukončeným řízením o přestupcích jsou z

hlediska záznamu bodů zcela irelevantní.

Žalovaný dále uvedl, že v rozhodnutí správního orgánu I. stupně byly uvedeny

všechny přestupky, jichž se žalobce dopustil a o kterých bylo příslušným orgánem

pravomocně rozhodnuto. Zároveň byl uveden počet bodů, který je podle přílohy zákona č.

, za tyto přestupky řidiči zaznamenáván. Správním orgánem, který vede registr

řidičů, byl tedy zaznamenán odpovídající počet bodů podle přílohy

Žalovaný se neztotožnil s tvrzením žalobce, že z oznámení o přestupku ze dne 11.1.2007

nelze bez jakýchkoliv pochyb zjistit, jakého přestupku se měl žalobce dopustit.

Protokol o seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí dle žalovaného obsahuje

zřejmou administrativní chybu, když je zde u oznámení o uložené pokutě v blokovém řízení

za přestupek spáchaný dne 11.1.2007 uvedeno, že žalobci byly zaznamenány 2 body za

přestupek podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o přestupcích, když z oznámení o

přestupku je patrné, že žalobci byla dne 11.1.2007 uložena pokuta za přestupek podle § 22

odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o přestupcích. V rozhodnutí správního orgánu I. stupně je již

správně uvedeno, že se jednalo o přestupek podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o

přestupcích, za který byly žalobci zaznamenány 3 body. Vzhledem k tomu, že žalobce (jeho

zástupce) se dne 12.1. 2011 dostavil na MHMP a se skutečným obsahem předmětného

oznámení se seznámil, nepovažuje žalovaný toto pochybení za natolik závažné, aby mělo vliv

na zákonnost vydaného rozhodnutí.

[OBRÁZEK]pokračování 5 9A 312/2011

Žalovaný poté konstatoval, že pozbytí řidičského oprávnění v souvislosti s dosažením

12 bodů nemá povahu sankce jakožto právního následku deliktního jednání. Bodový systém je

specifické preventivní opatření, které má přispět k eliminaci těch řidičů, kteří se dlouhodobě a

opakovaně dopouštějí porušování předpisů o provozu na pozemních komunikacích. Jak již

uvedl správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí, rodinné ani sociální poměry nemohou

odůvodnit jiný než zákonný postup, neboť takový přístup by byl v příkrém rozporu se zásadou

legality, která je základem pro veškerou činnost správních orgánů a k jejímuž naplnění ukládá

všem správním orgánům postupovat v souladu se zákony a ostatními právními

předpisy. Na základě výše uvedených skutečností dospěl žalovaný k závěru, že správní orgán

I. stupně se nedopustil žádného pochybení a jeho rozhodnutí ze dne 10.2.2011 bylo vydáno v

souladu s platnou právní úpravou.

Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného

rozhodnutí. V žalobě namítl, že jeho námitky měly být uznány jako důvodné. Příslušný

správní orgán nebyl oprávněn provést zápis 12 bodů v bodovém hodnocení žalobce, neboť ten

k oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek z 11.1.2007 informující o

přestupku spáchaném dne 11.1.2007 v Praze 7 vyřízeném v blokovém řízení č. B 0080973,

AB/2000 uvedl, že se jedná o nicotní právní akt (paakt), příp. o nezpůsobilý podklad pro

záznam.

Žalovaný rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v

registru řidičů nezkoumal, zda žalobce skutečně spáchal přestupek dne 11.1.2007 kladený mu

za vinu, ani to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam, zda záznam v registru řidičů byl

proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda počet připsaných bodů

odpovídá bodovému hodnoceni jednání obsaženému v příloze k

Žalobce vůči žalovanému namítal, že nespáchal přestupek dávaný mu za vinu, nýbrž

že spáchal-li přestupek, pak jedině přestupek jiný, mírnější. Dle oznámení o uložení pokuty v

blokovém řízení za přestupek z 11.1.2007 se měl žalobce dopustit přestupku překročením

rychlosti v obci přesně o 20 km/h (rozdíl mezi rychlostmi 50 km/h a 30 km/h uvedenými v

oznámení o spáchaném přestupku), avšak policie prošetřující tento přestupek nezohlednila

zákonnou odchylku v měření rychlosti (+- 3 km/h). Při zohlednění této odchylky by žalobce

překročil rychlost v obci o méně než 20 km/h, tedy spáchal by mírnější přestupek stanovený v

§ 22 odst. 1 písm. f/ bod 4) zákona o přestupcích. Za tohoto stavu tedy žalobce nemohl

vytýkaný přestupek stanovený v § 22 odst. 1 písm. f) bod 3) zákona o přestupcích vůbec

spáchat.

To, že uvedená rychlost 50 km/h je skutečně naměřenou rychlostí bez zohlednění

zákonné odchylky, prokazuje i skutečnost, že součástí spisu je tzv. seznam přestupků

spáchaných žalobcem ze dne 5.1.2011, ve kterém se uvádí, že žalobci naměřili rychlost 50

km/h, se kterou je následně operováno i v oznámení o uložení pokuty za přestupek v

blokovém řízení adresovaném správnímu orgánu.

Předmětný přestupek nebyl spolehlivě zjištěn, což je podpořeno i tím, že MHMP

sankcionoval žalobce jiným přestupkem (a to mírnějším - pro překročení rychlosti v obci o

méně než 20 km/h), a proto zaznamenal žalobci toliko 2 body namísto 3 bodů za přestupek

uvedený v oznámení, jak vyplývá z protokolu o seznámení se s podklady pro vydání

rozhodnutí z 12.1.2001.

pokračování 6 9A 312/2011

Z výše uvedeného dle mínění žalobce jednoznačně plyne, že z podkladů pro záznam

nelze zjistit, jaký přestupek dne 11.1.2007, který byl údajně projednán v blokovém řízení,

žalobce spáchal, a nelze tak stanovit přesný počet bodů, které budou žalobci uloženy za

spáchaný přestupek, resp. žalobce má za to, že přestupek stanovený v § 22 odst. 1 písm. f/ bod

3) zákona o přestupcích vůbec nespáchal, což je ve smyslu rozsudku Nejvyššího správního

soudu ze dne 6.8.2009, č.j. -44 v řízení o námitkách proti provedenému záznamu

bodů v registru řidičů rozhodnou skutečností, se kterou se měl žalovaný vypořádat, což se

však nestalo.

Žalobce dále poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24.8.2010, č.j.

-76, ve kterém soud vyslovil, že „Oznámení policie, na základě kterých je

prováděno hodnocení dosaženého počtu bodů ( , o

silničním provozu), poskytuje správnímu orgánu pouze určitou informaci o věci; nelze však z

něj bez dalšího vycházet v případech, vyskytnou-li se v řízení pochybnosti o údajích zde

zaznamenaných. K dokazování průběhu událostí popsaných v úředním záznamu je proto třeba

v takovém případě vyžádat další důkazy prokazující skutečnosti zde uvedené, např. část

pokutového bloku prokazující, že přestupek byl v blokovém řízení projednán. Tento záznam

sám o sobě však nemůže být důkazem, na základě něhož by správní orgán bez dalšího vzal za

prokázané, že se stěžovatel přestupku dopustil, že byl projednán v blokovém řízení a že

existuje právní podklad pro provedení záznamu v registru řidičů.“

Dle názoru žalobce v daném případě vznikly pochybnosti o údajích ohledně

spáchaného přestupku, a žalovaný proto měl tuto vadu odstranit, a to tak, že mělo být

náležitým způsobem zjištěno, zda a zejména jaký přestupek měl být žalobcem dne 11.1.2007

spáchán. Na základě výsledku tohoto zjištění měl žalovaný učinit závěr o stanovení počtu

bodů za tento zjištěný přestupek. Jinak řečeno, na základě existujících podkladů nelze bez

jakýchkoliv pochyb učinit závěr o tom, jakého protiprávního jednání se měl žalobce dne

11.1.2007 dopustit, a tím bez jakýchkoliv pochyb zjistit, jaký přestupek byl spáchán a jakou

sankci za něj přestupkový zákon umožňuje uložit, resp. kolik bodů se má žalobci za spáchání

daného přestupku udělit. Neodstranil-li tak žalovaný tento nedostatek, je jeho rozhodnutí

nezákonné.

Nad rámec shora uvedeného žalobce poukázal na a uvedl,

že doplnil-li by správní orgán na základě podaných námitek řízení, musel by před vydáním

rozhodnutí žalobci opět umožnit vyjádřit se k podkladům rozhodnutí. Pokud by tedy došlo k

doplnění řízení stanoviskem či jiným důkazem Policie ČR na základě předchozí výzvy

žalovaného, měl žalovaný umožnit žalobci vyjádřit se k novým podkladům. V opačném

případě by byl žalobce nelegitimním způsobem zkrácen na svých právech.

Žalobce má vzhledem ke shora uvedenému za to, že jeho námitka, že dne 11.1.2007

nespáchal ten přestupek, který je mu dáván za vinu, je důvodná, s čímž se měl žalovaný

vypořádat tak, že měl řízení (a dokazování) doplnit tím způsobem, že se měl zabývat

skutečností, zda žalobce přestupek ze dne 11.1.2007, který byl údajně projednán v blokovém

řízení, spáchal, čímž by odstranil v řízení vzniklé pochybnosti a po tomto doplnění měl ve

smyslu žalobce seznámit s těmito podklady. Protože však

žalovaný takto nepostupoval, je napadené rozhodnutí nezákonné. Napadeným rozhodnutím

byl žalobce přímo zkrácen na svých právech, neboť je mu znemožněno řídit motorové

vozidlo. Protože je zaměstnán jako profesionální řidič motorového vozidla, hrozí mu

existenční nouze a společenské zavržení, protože za této situace ztratí práci, příjem, životní

pozici a sociální místo ve společnosti.

[OBRÁZEK]pokračování 7 9A 312/2011

Podáním ze dne 12.12.2011 žalobce doplnil svá žalobní tvrzení, když uvedl, že

žalovaný se s námitkou týkající se přestupku ze dne 11.1.2007 vypořádal nedostatečně. Pouhá

argumentace, že MHMP učinil v protokolu o seznámení s poklady pro vydání rozhodnutí

administrativní chybu, když uvedl přestupek podle ust. § 22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona

o přestupcích namísto přestupku podle ust. § 22 odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o přestupcích, je

dle účelová. Tuto argumentaci považuje žalobce za nedostatečnou a nesprávnou, neboť

MHMP překvalifikoval skutek spáchaný v blokovém řízení na úplně jiný přestupek s jiným

počtem bodů, aniž by dále toto své jednání jakkoliv odůvodnil, což nelze považovat za

pouhou administrativní chybu. Jak žalovaný, tak i MHMP se měl vypořádat s otázkou, jaký

přestupek projednaný v blokovém řízení žalobce dne 11.1.2007 spáchal, což však neučil.

Napadené rozhodnutí je z tohoto důvodu nesprávné a nepřezkoumatelné.

V podání ze dne 9.2.2012 žalobce uvedl, že z rozhodnutí MHMP, odboru dopravně

správních agend č.j. S-MHMP 943522/2010 ze dne 7.2.2011 vyplývá, že vyjádření ze dne

24.1.2011 , které žalobce odeslal příslušnému správnímu orgánu po nahlížení do spisu

uskutečněném dne 12.1.2011, bylo usnesením ze dne 1.2.2011 postoupeno Městské policii hl.

města Prahy. Z téhož rozhodnutí dále vyplývá, že záznam 3 bodů ke dni 11.1.2007 (pod

bodem č. 2) byl proveden po doručení oznámení Městské policie hl. města Prahy. Odbor

dopravně správních agend tedy považoval žalobcův přestupek ze dne 11.1.2011 za jiný

přestupek, což prokazuje protokol o seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí ze dne

12.1.2011. Z výše uvedeného žalobce dovozuje, že odbor dopravně správních agend uznal

jeho námitky důvodnými a požádal Městskou policii hl. města Prahy o vysvětlení toho, zda

došlo k započtení zákonné odchylky u přestupku ze dne 11.1.2007. Po doručení oznámení

Městské policie hl. města Prahy (odpovědi na položenou otázku) vydal odbor dopravně

správních agend dne 7.2.2011 rozhodnutí. Žalobce s poukazem na. § 36 odst. 3 správního

řádu namítá, že pokud tedy došlo k doplnění řízení stanoviskem Městské policie hl. města

Prahy, měl odbor dopravně správních agend umožnit žalobci vyjádřit se k novým podkladům.

Žalobce nebyl před vydáním rozhodnutí seznámen s nově doručeným vyjádřením Městské

policie hl. m. Prahy, čímž došlo k porušení . Tato vada nebyla

odstraněna ani v rámci odvolacího řízení.

V podání ze dne 1.4.2012 žalobce uvedl, že v rozhodnutí ze dne 11.4.2012, č.j.

371/2012-160-SPR/3, které v příloze připojil, Ministerstvo dopravy explicitně potvrdilo, že

strážník Městské policie hl. m. Prahv nezohlednil při měření rychlosti odchylku měřícího

zařízení ve výši 3 km/h z naměřené rychlosti, takže žalobce spáchal přestupek podle § 22

odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o přestupcích a nikoliv jemu vytýkaný přísnější přestupek podle

§ 22 odst. 1 písm. f) bod 3) zákona o přestupcích. Nejasnosti vznikly rovněž z pořízené

fotodokumentace, neboť na fotografii zachycující zřejmou rychlost vozidla (a přestupek

žalobce) je uvedeno datum 2.10.2007, přičemž daný přestupek byl spáchán dne 11.1.2007.

Žalobce je toho názoru, že se tím prokázala skutečnost, že pochybnosti ohledně spáchání

přestupku kladeného žalobci za vinu vznikly a jsou důvodné ve smyslu rozsudku Nejvyššího

správního soudu ČR ze dne 6.8.2009, č.j. -44 a rozsudku Nejvyššího správního

soudu ČR ze dne 24.8.2010, č.j. -76.

Žalovaný navrhl, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Ve vyjádření k žalobě ve

vztahu k jednotlivým žalobním námitkám uvedl, že k provádění záznamu bodů v registru

řidičů je příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností. V daném případě jím byl

MHMP, odbor dopravně správních agend. Oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení ze

dne 11.1.2007 sepsané Městskou policií hl. m. Prahy nelze považovat za rozhodnutí nebo jiný

správní akt, a o nicotnost se tak jednat nemohlo. K námitkám týkajícím se samotného

pokračování 8 9A 312/2011

přestupku žalovaný uvedl, že předmětem řízení o námitkách nemůže být přezkoumání

rozhodnutí, které bylo podkladem pro záznam bodů. Předmětem řízení není ani

přezkoumávání přestupku jako takového. Ve smyslu § 123b odst. 2 písm. a) zákona č.

, lze za relevantní podklad, na základě kterého příslušný obecní úřad obce s

rozšířenou působností provede záznam bodů v registru řidičů, považovat oznámení o uložení

pokuty za přestupek v blokovém řízení. Předmětné oznámení je součástí spisové dokumentace

a plyne z něj, že žalobce se dopustil dne 11.1.2007 přestupku podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 3

zákona o přestupcích. Z oznámení o uložené pokutě je kromě jména, příjmení a data narození

přestupce také zcela zřejmé místo a čas spáchání přestupku, číslo řidičského průkazu, jakož i

číslo a série pokutového bloku. Z oznámení také vyplývá, jakého přestupku se žalobce podle

Městské policie hl. m. Prahy dopustil. Přehled jednání spočívajících v porušení vybraných

povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích a počet bodů za tato

jednání obsahuje ve své příloze Počet bodů za jednotlivá jednání,

stanovený v příloze uvedeného zákona, je závazný a správnímu orgánu nenáleží úvaha o

počtu bodů přiřazených k jednotlivým jednáním. Ze spisové dokumentace MHMP vyplývá, že

správní orgán zaznamenal v kartě řidiče příslušný počet bodů v souladu se shora uvedenou

přílohou zákona.

Pokud žalobce nesouhlasil se samotným přestupkem a v souvislosti s tím i se

skutečnostmi zjištěnými Městskou policií hl. m. Prahy, měl se dle žalovaného se svými

námitkami obrátit na příslušné orgány Městské policie hl. m. Prahy. K tvrzení žalobce, že

správní orgán příslušný k záznamu bodů jej sankcionoval, žalovaný podotkl, že v řízení o

námitkách příslušný správní orgán, vzhledem k tomu, že k provedení záznamu bodů dochází

na základě pravomocných rozhodnutí (tj. blokové pokuty nebo rozhodnutí o uložení sankce)

již o samotných přestupcích nerozhoduje, a tedy ani neukládá sankce.

Z protokolu o seznámení žalobce s podklady pro vydání rozhodnutí je dle mínění

žalovaného evidentní, že při jeho technickém zpracování došlo ke zřejmé písařské chybě

oprávněné úřední osoby příslušného správního orgánu. Z oznámení o uložené pokutě v

blokovém řízení, sepsaného Městskou policií hl. m. Prahy dne 11.1.2007, je patrno, že žalobci

byla uložena pokuta za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních

komunikacích podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o přestupcích. Předmětná skutečnost

je podpořena i výpisem z evidenční karty řidiče, z něhož vyplývá, že žalobci byla dne

11.1.2007 uložena bloková pokuta za přestupek podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o

přestupcích. Jak vyplývá z protokolu o seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí,

žalobce i jeho zmocněnec byli seznámeni se spisovým materiálem, tedy i s oznámením o

uložené pokutě ze dne 11.1.2007.

Rozsudky Nejvyššího správního soudu, na něž žalobce poukázal, se dle žalovaného

týkají osob odlišných od žalobce a současně i skutkový stav popsaný a řešený v uvedených

rozsudcích je vzhledem ke kompletní spisové dokumentaci ve věci žalobce zcela odlišný.

Závěry vyplývající z těchto rozsudků proto nelze bez dalšího vztahovat na projednávanou věc.

Z předmětných rozsudků však shodně vyplývá, že správnímu orgánu v řízení o námitkách

nepřísluší zabývat se námitkami týkajícími se samotného hodnocení přestupku po stránce

skutkové. Nemožnost posuzovat v řízení o provedení záznamu do registru řidičů okolnosti

týkající se samotného spáchání přestupku je zřejmá i ze samotného

Z daných rozsudků rovněž vyplývá, že správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti

provedenému záznamu bodů v registru řidičů je oprávněn zkoumat pouze to, zda záznam v

kartě řidiče byl proveden v souladu s podkladem pro záznam a zda počet připsaných bodů

odpovídá bodovému hodnocení jednání, jež je obsaženo v příloze k zákonu o silničním

[OBRÁZEK]pokračování 9 9A 312/2011

provozu. Z toho plyne, že v řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů je možné

uplatňovat pouze námitky v tom smyslu, že řidič žádný přestupek vůbec nespáchal nebo

přestupek spáchal, ale byl mu zaznamenán nesprávný počet bodů.

O spáchání přestupku žalobcem neměl správní orgán příslušný k provedení záznamu

bodů v kartě řidiče důvod pochybovat. Počet bodů zaznamenaných v žalobcově kartě řidiče je

v souladu s počtem bodů stanoveným v příloze

Tím, že MHMP, odbor dopravně správních agend postoupil vyjádření žalobce k

podkladům pro vydání rozhodnutí Městské policii hl. m. Prahy, v žádném případě neuznal

jeho námitky, jež se týkaly spáchání samotného přestupku, za důvodné a rovněž nepožádal

Městskou policii hl. m. Prahy o žádné vysvětlení. MHMP v daném případě postupoval v

souladu s a plnil pouze zákonem stanovenou povinnost usnesením

postoupit podání příslušnému správnímu orgánu, kterým v tomto případě byla Městská policie

hl. m. Prahy. Předmětné usnesení bylo Městské policii hl. m. Prahy doručeno dne 16.2.2011 a

dne 13.6.2011 bylo Magistrátu hl. m. Prahy od Městské policie hl. m. Prahy doručeno sdělení

ohledně postoupeného podání žalobce. Z uvedeného vyplývá, že MHMP neměl sdělení

Městské policie hl. m. Prahy přede dnem vydání rozhodnutí ani v tento den k dispozici, a

neměl tak před vydáním rozhodnutí žalobce s čím seznamovat. Ze strany správního orgánu

proto nedošlo k namítanému porušení .

K podnětu k přezkumnému řízení ve věci předmětné blokové pokuty, který byl

prostřednictvím Magistrátu hl. m. Prahy, odboru dopravně správních agend dne 16.2.2011

postoupen Městské policii hl. m. Prahy, žalovaný ještě uvedl, že vzhledem k době uplynulé od

nabytí právní moci uložené blokové pokuty (11.1.2007), která byla delší než 15 měsíců,

nebyly dány podmínky k provedení přezkumného řízení. Podle § 96 odst. 1 a § 97 odst. 2

již nebylo možné přezkumné řízení zahájit ani vydat rozhodnutí v

přezkumném řízení.

Žalovaný považoval ve vyjádření k žalobě za nutné doplnit, že ke dni 10.4.2008 měl

žalobce v evidenční kartě řidiče zaznamenáno 11 bodů, a vzhledem k tomu, že žalobci nebyla

od shora uvedeného data po dobu 12 kalendářních měsíců uložena sankce za přestupek nebo

trest za trestný čin, spáchaný jednáním zařazeným do bodového hodnocení, byly mu odečteny

4 body z celkového počtu dosažených bodů. Ke dni 11.4.2009, kdy došlo ke shora uvedenému

odečtu, tak měl jmenovaný v kartě řidiče zaznamenáno 7 bodů. Po uvedeném datu se žalobce

dopustil dalších tří přestupků, za něž mu bylo zaznamenáno celkem 6 bodů v bodovém

hodnocení. Z uvedeného vyplývá, že ani skutečnost, že by se žalobce dne 11.1.2007 dopustil

přestupku podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o přestupcích, za který by mu byly

v bodovém hodnocení řidiče zaznamenány 2 body, by neměla vliv na celkový počet bodů

zaznamenaný v kartě řidiče.

V replice k vyjádření žalovaného žalobce uvedl, že žalovaný ve svém vyjádření

polemizuje s otázkou nicotnosti správního aktu pouze z pohledu a

úmyslně ponechává stranou příčiny nicotnosti podle , které v

posuzovaném případě nastaly, takže jsou dány důvody k prohlášení nicotnosti předmětného

správního aktu - oznámení o uložené blokové pokuty za přestupek ze dne 11.1.2007.

Předložený podklad o uvedeném přestupku ze dne 11.1.2007 není způsobilý, resp. je

nicotným aktem, neboť z tohoto podkladu nelze bez jakýchkoliv pochyb zjistit, jakého

přestupku se měl žalobce dopustit. Žalovaný dle názoru žalobce taktéž úmyslně ponechává

stranou konstantní judikaturu Nejvyššího správního soudu ohledně přezkoumávání

pokračování 10 9A 312/2011

pochybností o údajích a podkladech o spáchaném přestupku pro účely záznamu bodů, na kterou žalobce poukázal.

Žalobce konstatoval, že v průběhu řízení předložil rozhodnutí Ministerstva dopravy,

odboru provozu silničních vozidel, ze dne 11.4.2012, č.j. 371/2012-160-SPR/3, ve kterém

sám žalovaný potvrdil, že strážník Městské policie hl. m. Prahy nezohlednil u přestupku ze

dne 11.1.2007 při měření rychlosti odchylku měřícího zařízení ve výši 3 km/h z naměřené

rychlosti, čímž žalobce spáchal přestupek podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o

přestupcích a nikoliv vytýkaný přísnější přestupek podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 3) zákona o

přestupcích), a dále že na pořízené fotografii zachycující předmětný přestupek je uvedeno

datum 2.10.2007, přičemž daný přestupek byl spáchán dne 11.1.2007, takže žalobce ani

nemohl spáchat tento přestupek kladený mu za vinu. Tím bylo prokázáno, že pochybnosti

ohledně spáchání tohoto přestupku vznikly a jsou důvodné, neboť z podkladů pro záznam

nelze zjistit, jaký přestupek dne 11.1.2007, který byl údajně projednán v blokovém řízení,

žalobce spáchal, a tím stanovit přesný počet bodů, které budou žalobci za spáchaný přestupek

uloženy. Z předmětného oznámení o uložení pokuty vyvstaly pochybnosti, které je nutné

odstranit v podobě náležitého zjištění, jakého přestupku se žalobce dopustil, a tím stanovit

přesný počet bodů. Z tohoto důvodu dle žalobce nedochází k přezkoumávání přestupku jako

takového, tj. z pohledu skutkového, jak uvádí žalovaný s cílem zmást soud.

Žalobce má za to, že právní názory Nejvyššího správního soudu vyjádřené v jím

zmíněných rozsudcích přesahují rozsah daných případů a jsou aplikovatelné i na jeho případ.

Zopakoval dále, že přestupek ze dne 11.1.2007 dle § 22 odst. 1 písm. f) bod 3) zákona o

přestupcích nespáchal. Spáchal-li uvedeného dne nějaký přestupek, pak možná přestupek

podle § 22 odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o přestupcích. Jestliže nespáchal přestupek ze dne

11.1.2007 dle § 22 odst. 1 písm. f) bod 3) zákona o přestupcích, pak MHMP nemohl tento

přestupek a body z něj plynoucí vzít v potaz. Protože u přestupku z 11.1.2007 vznikly

pochybnosti mající za následek, že tento přestupek dle § 22 odst. 1 písm. f) bod 3) zákona o

přestupcích žalobce nespáchal, měl žalobce ke dni 10.4.2008 toliko 8 bodů z přestupků ze dne

26.10.2006 , 28.2.2007, 7.6.2007, 17.6.2007 a 10.4.2008. Ke dni 11.4.2009 došlo k

zákonnému odečtu 4 bodů, neboť žalobce po dobu jednoho roku nespáchal žádný přestupek,

čímž měl po tomto odečtu celkem 4 body. Spáchal-li následně další tři přestupky (dne

3.6.2009 , 16.3.2010, 8.11.2010), každý s počtem 2 bodů, pak mu muselo být připsáno za tyto

tři další přestupky celkem 6 bodů. Měl-li tedy doposud zaznamenány v evidenční kartě řidiče

4 body a dalších 6 bodů obdržel, pak měl mít v evidenční kartě řidiče zaznamenáno celkem 10

bodů.

Polemiku žalovaného o zřejmé písařské chybě považuje žalobce za pouhé účelové

tvrzení. O písařskou chybu se v žádném případě jednat nemohlo, neboť správní orgán nejenže

uvedl jiný počet bodů (namísto 3 uvedl 2), nýbrž i samotný přestupek subsumoval pod jiné

zákonné ustanovení, což znamená, že vědomě překvalifikoval skutek.

Tvrzení žalovaného, že MHMP postoupil vyjádření žalobce k podkladům pro vydání

rozhodnutí dle ust. věcně příslušnému úřadu, tj. Městské policii hl. m.

Prahy, je dle žalobce vadné, stejně jako postup MHMP. Žalobce poukázal na nicotnost

oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek z 11.1.2007 jakožto jednoho z

podkladů pro záznam bodů. Nejednalo se tedy o žádné podání ve smyslu ,

nýbrž o zpochybnění podkladů pro záznam bodů, které je věcně oprávněn projednat jedině

MHMP. V rozhodnutí ze dne 7.2.2012 je uvedeno, že „Záznam 3 bodů ke dni 11.1.2007 (bod

bodem č. 2), který napadl zmocněnec písemně po seznámení se spisovým materiálem, byl

pokračování 11 9A 312/2011

proveden po doručení oznámení Městské policie hl. města Prahy.“ Lze tak jednoznačně

dospět k závěru, že MHMP disponoval přede dnem vydání rozhodnutí sdělením (oznámením)

Městské policie hl. m. Prahy. MHMP tímto obešel zákon v neprospěch žalobce s cílem získat

potřebné informace v rámci tzv. postoupení věci údajně věcně příslušnému úřadu, když

zpětnou odpověď od Městské policie hl. m. Prahy obdržel před svým rozhodnutím a závěry

z doručené odpovědi následně zapracoval do rozhodnutí ze dne 7.2.2012. Získání potřebných

informací bylo tedy zastřeno údajným postoupením věci, aniž by byl MHMP nucen následně

postupovat podle , tj. umožnit žalobci nové prostudování spisu.

Při ústním jednání před soudem setrvaly obě strany na svých procesních stanoviscích a podáních, která již v této věci učinily.

Soud při ústním jednání neprovedl dokazování žalobcem navrženými důkazy, neboť

dospěl k závěru, že o žalobě lze rozhodnout na základě důkazů provedených v průběhu

správního řízení a zdokumentovaných ve správním spise; provádění jakýchkoliv dalších

důkazů proto soud shledal nadbytečným. Soud pro úplnost dodává, že při přezkoumání

napadeného rozhodnutí nutně vycházel z obsahu celého správního spisu, neboť jeho

povinností bylo mj. posoudit, zda skutkový stav, který vzal správní orgán za základ

napadeného rozhodnutí, je se správním spisem v souladu a zda v něm má oporu (§ 76 odst. 1

písm. b/ ).

V posuzované věci vyšel z následně uvedené právní úpravy:

Podle § 22 odst. 1 písm. f/ bod 3 zákona o přestupcích, ve znění účinném do

21.8.2007, se přestupku dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích při řízení

vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem nebo

dopravní značkou v obci o 20 km.h-1 a více nebo mimo obec o 30 km.h-1 a více.

Podle § 22 odst. 10 bod 3 zákona o přestupcích, ve znění účinném do 21.8.2007,

v blokovém řízení se uloží pokuta 2 500 Kč za přestupek podle odstavce 1 písm. f) bodů 3, 5,

6, 8, 9 a písm. g).

Podle § 22 odst. 1 písm. f/ bod 4 zákona o přestupcích, ve znění účinném do

21.8.2007, se přestupku dopustí ten, kdo v provozu na pozemních komunikacích při řízení

vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním právním předpisem nebo

dopravní značkou v obci o méně než 20 km.h-1 nebo mimo obec o méně než 30 km.h-1.

Podle § 22 odst. 10 bod 2 zákona o přestupcích, ve znění účinném do 21.8.2007, v blokovém řízení se uloží pokuta 1 000 Kč za přestupek podle odstavce 1 písm. f) bodů 1 a 4.

Podle § 84 odst. 1 zákona o přestupcích lze přestupek projednat uložením pokuty v

blokovém řízení, jestliže je spolehlivě zjištěn, nestačí domluva a obviněný z přestupku je

ochoten pokutu (§ 13 odst. 2) zaplatit.

Dle § 85 odst. 3 zákona o přestupcích nemůže-li pachatel přestupku zaplatit pokutu na

místě, vydá se mu blok na pokutu na místě nezaplacenou s poučením o způsobu zaplacení

pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty. Převzetí tohoto bloku

pachatel přestupku potvrdí.

pokračování 12 9A 312/2011

Podle , ve znění účinném k datu vydání napadeného

rozhodnutí, se bodovým hodnocením zajišťuje sledování opakovaného páchání přestupků,

jednání, které má znaky přestupku podle jiného právního předpisu, nebo trestných činů,

spáchaných porušením vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních

komunikacích řidičem motorového vozidla nebo že se řidič porušování těchto povinností

nedopouští. Přehled jednání spočívajícího v porušení vybraných povinností stanovených

předpisy o provozu na pozemních komunikacích a počet bodů za tato jednání je stanoven v

příloze k tomuto zákonu.

Podle , řidiči motorového vozidla, kterému byla

příslušným orgánem uložena sankce za přestupek, sankce za jednání vojáka označené za

přestupek ve zvláštním právním předpise, nebo mu byl uložen kázeňský trest za jednání

mající znaky přestupku anebo mu byl soudem uložen trest za trestný čin, a přestupek, jednání

vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, jednání mající znaky přestupku

anebo trestný čin, spáchal jednáním zařazeným do bodového hodnocení, se zaznamená v

registru řidičů stanovený počet bodů.

Podle , záznam v registru řidičů provede

příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni uložení pokuty za přestupek v

blokovém řízení nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek,

rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním

předpise, rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku anebo

rozhodnutí, kterým se ukládá trest za trestný čin, a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne,

kdy mu bylo doručeno

a) oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení,

b) rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání

vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise anebo rozhodnutí o uložení

kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku, nebo

c) rozhodnutí, kterým byl uložen trest za trestný čin.

Podle , dosáhne-li řidič, který je držitelem

řidičského průkazu Evropských společenství, řidičského průkazu vydaného cizím státem,

mezinárodního řidičského průkazu vydaného cizím státem, celkového počtu 12 bodů,

pozbývá právo k řízení motorového vozidla na území České republiky po dobu jednoho roku.

Ministerstvo sdělí, po obdržení podkladů zaslaných příslušným obecním úřadem obce s

rozšířenou působností, tuto skutečnost orgánu, který řidičský průkaz vydal.

Podle , nesouhlasí-li řidič s provedeným

záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti provedení záznamu písemně námitky

obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností příslušnému k provádění záznamu.

Podle , shledá-li obecní úřad obce s rozšířenou

působností námitky oprávněné, nejpozději do 10 pracovních dnů ode dne, kdy mu byly

námitky doručeny, provede opravu záznamu o dosaženém počtu stanovených bodů v registru

řidičů a neprodleně písemně vyrozumí o provedené opravě záznamu řidiče.

Podle , shledá-li příslušný obecní úřad obce s

rozšířenou působností námitky řidiče neodůvodněné, rozhodnutím námitky zamítne a

provedený záznam potvrdí.

pokračování 13 9A 312/2011

Podle nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před

vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká

žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit

se k podkladům rozhodnutí vzdal.

Podle nicotné je dále rozhodnutí, které trpí vadami, jež je

činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými

vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. Nicotnost z těchto

důvodů vyslovuje soud podle .

Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná.

Soud se plně ztotožňuje s názorem žalovaného, že v řízení o námitkách dle § 123f

, není správní orgán příslušný k vedení registru řidičů oprávněn

jakýmkoliv způsobem přezkoumávat rozhodnutí o přestupku z hlediska jeho zákonnosti,

věcné či formální správnosti, stejně jako řízení, které vydání tohoto rozhodnutí předcházelo.

Řízení o přestupku a námitkové řízení jsou dvě zcela samostatná správní řízení mající odlišný

předmět. Zatímco v řízení o přestupku je příslušným správním orgánem zkoumáno naplnění

všech zákonných znaků přestupku (objektivních i subjektivních, formálních i materiálních),

zjišťována a autoritativním způsobem (rozhodnutím) deklarována odpovědnost konkrétního

subjektu za spáchání přestupku a případně ukládána sankce, předmětem řízení o námitkách je

přezkoumání toho, zda pro záznam bodů do registru řidičů existuje zákonem stanovený

podklad a zda počet zaznamenaných bodů odpovídá zákonem stanovené výši. Nepřípustnost

zkoumání okolností spáchání přestupku v řízení o námitkách vyplývá rovněž ze zákonem

stanovené posloupnosti jednotlivých řízení. Záznam bodů v registru řidičů může být proveden

(a případné námitky napadající správnost provedeného záznamu mohou být uplatněny) až

poté, co o jednání řidiče zařazeném do bodového hodnocení bylo v přestupkovém či trestním

řízení pravomocně rozhodnuto. Nabytí právní moci rozhodnutí, kterým byla řidiči za jednání

zařazené do bodového hodnocení uložena sankce za přestupek nebo trest za trestný čin,

znamená, že takové rozhodnutí je cestou řádných opravných prostředků nezměnitelné, a tedy

v zásadě konečné. S případnými námitkami proti záznamu bodů v registru řidičů, které by se

týkaly skutkových okolností, za kterých byl přestupek spáchán, a které by tak svým obsahem

směřovaly do pravomocně skončeného řízení o přestupku, proto v námitkovém řízení nemůže

být řidič úspěšný, a nemůže s nimi uspět ani v přezkumném řízení před správním soudem.

Ke shodnému závěru dospěl i Nejvyšší správní soud, který se v rozsudku ze dne

6.8.2009 , č.j. – 44 ztotožnil s názorem Krajského soudu v Hradci Králové –

pobočka Pardubice vysloveným v rozsudku ze dne 24.6.2009, č.j. – 78, podle

něhož „správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů

v registru řidičů ( , zákon o silničním provozu) je oprávněn

zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí

příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1, 2 zákona o silničním

provozu), zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým

podkladem a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k zákonu o silničním provozu

obsaženému bodovému hodnocení jednání. Správní orgán v tomto řízení však zásadně

nepřezkoumává správnost a zákonnost aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl

záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do

okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za

nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktů orgánů veřejné moci).“

pokračování 14 9A 312/2011

Žalobce se v souzené věci dovolává závěrů vyslovených Nejvyšším správním soudem

v rozsudku ze dne 24.8.2010 č.j. – 76, a sice že „Oznámení policie, na základě

kterých je prováděno hodnocení dosaženého počtu bodů, jsou pouze úředním záznamem o

tom, že byl spáchán přestupek a kdo jej spáchal, toto oznámení poskytuje správnímu orgánu

určitou informaci o věci; nelze však z něj bez dalšího vycházet v případech, vyskytnou-li se v

řízení pochybnosti o údajích zde zaznamenaných. K dokazování průběhu událostí popsaných v

úředním záznamu je třeba v takovém případě vyžádat proto další důkazy prokazující

skutečnosti zde uvedené. Tento záznam sám o sobě však nemůže být důkazem, na základě

něhož by správní orgán bez dalšího vzal za prokázané, že se stěžovatel přestupku dopustil, že

byl projednán v blokovém řízení a že existuje právní podklad pro provedení záznamu v

registru řidičů.“ Tyto závěry jsou ovšem žalobcem vytrženy z kontextu věci, kterou Nejvyšší

správní soud posuzoval, a na případ žalobce nedopadají. U žalobce totiž neměl správní orgán

žádný důvod k pochybnostem, zda a jaký přestupek žalobce dne 11.1.2007 spáchal, resp. za

jaký přestupek spáchaný v tento den mu byla v blokovém řízení uložena pokuta. Rovněž nelze

přehlédnout, že Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24.8.2010 č.j. – 76

reagoval na případ, kdy oznámení Městské policie hl. m. Prahy ze dne 23.10.2008 adresované

Magistrátu města Liberec bylo neúplné a nejednoznačné, a v návaznosti na shora citovaný

závěr konstatoval, že „bylo povinností správního orgánu v řízení o námitkách, které stěžovatel

uplatnil, zabývat se tím, zda stěžovatel skutečně v daný den přestupek, který byl údajně

projednán v blokovém řízení, spáchal.“ V nyní projednávané věci však nejedná o případ, kdy

by se v řízení o námitkách vyskytly důvodné pochybnosti o údajích zaznamenaných

v oznámení Městské policie hl. m. Prahy ze dne 11.1.2007 o pokutě uložené žalobci

v blokovém řízení za přestupek spáchaný v tento den jednáním zařazeným do bodového

hodnocení. Správní orgán neměl žádný důvod pochybovat o tom, že žalobce skutečně v daný

den spáchal přestupek uvedený v předmětném oznámení a že tento přestupek byl se žalobcem

projednán v blokovém řízení.

Ve spise založené oznámení Městské policie hl. m. Prahy ze dne 11.1.2007 o pokutě

uložené žalobci v blokovém řízení za přestupek spáchaný tentýž den jednáním zařazeným do

bodového hodnocení je zcela jednoznačné. Kromě údajů o osobě žalobce (jméno, příjmení,

datum narození, bydliště, číslo řidičského průkazu) je v oznámení uvedeno místo, datum a čas

spáchání přestupku (Praha 7, Trojská 96, dne 11.1.2007 v 10,00 hod.), výše uložené pokuty

(2500,- Kč) a číslo bloku na pokutu na místě nezaplacenou (B0080973). V oznámení je dále

uvedeno, že řidič se dopustil přestupku dle § 22 odst. 1 písm. f/ bodu 3 zákona o přestupcích.

Uvedeného přestupku se dopustil překročením nejvyšší dovolené rychlosti stanovené

zákonem nebo dopravní značkou o 20 km/h a více v obci – z údaje dopsaného rukou

v předtištěném formuláři oznámení vyplývá, že žalobce jel namísto stanovené rychlosti 30

km/h rychlostí 50 km/h. Oznámení obsahuje též jméno a příjmení strážníka, který žalobci

pokutu uložil.

Z výše uvedeného vyplývá, že předmětné oznámení netrpí vadou vnitřní rozpornosti,

ani žádnou jinou vadou, která by způsobovala jeho nicotnost. Jedná se o způsobilý podklad

k provedení záznamu v registru řidičů ve smyslu

Sb., o jehož nicotnosti nelze hovořit už z toho důvodu, že se nejedná o rozhodnutí správního

orgánu, ale o záznam o tom, že určitá osoba spáchala konkrétní přestupek. Ustanovení § 77

odst. 2 , na které v souvislosti se vznesenou námitkou nicotnosti předmětného

oznámení poukazuje žalobce, se výslovně vztahuje pouze na rozhodnutí správního orgánu.

Taktéž z příslušných ustanovení zcela jednoznačně vyplývá, že

nicotnost může soud vyslovit jen v případě rozhodnutí správního orgánu. Žalobu na vyslovení

pokračování 15 9A 312/2011

nicotnosti jiného úkonu správního orgánu než rozhodnutí musí soud jako nepřípustnou

odmítnout (, ).

Z hlediska posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí považuje soud za podstatné,

že žalobce svými žalobními tvrzeními nepopírá, že byl Městskou policií hl. m. Prahy dne

11.1.2007 v blokovém řízení pokutován za přestupek dle § 22 odst. 1 písm. f/ bodu 3 zákona o

přestupcích a že mu byla za tento přestupek uložena pokuta ve výši 2500,- Kč. Žalobce

nikterak nezpochybňuje, že jej v uvedený den městská policie kontrolovala v místě

označeném v oznámení Městské policie hl. m. Prahy ze dne 11.1.2007 o uložené pokutě, tj.

v Praze 7, Trojské 96, ani to, že mu za spáchaný přestupek byla uložena pokuta a vydán blok

na pokutu na místě nezaplacenou. Svou námitkou, v níž městské policii vytýká nezohlednění

zákonné odchylky v měření rychlosti, žalobce brojí proti skutkovým zjištěním, z nichž

městská policie vycházela při projednání přestupku a která měla pochopitelně vliv právní

kvalifikaci přestupku, jehož se žalobce svým protiprávním jednáním dopustil. Jinými slovy

řečeno, žalobce nesouhlasí s tím, že svým jednáním dne 11.1.2007 naplnil znaky skutkové

podstaty přestupku uvedeného v § 22 odst. 1 písm. f/ bodu 3 zákona o přestupcích. Tento svůj

nesouhlas žalobce mohl a měl uplatňovat v rámci přestupkového řízení, což však neučinil.

Tím, že souhlasil s projednáním přestupku v blokovém řízení, akceptoval mj. to, že daný

přestupek byl městskou policií spolehlivě zjištěn (84 odst. 1 zákona o přestupcích).

Jak konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 24.8.2010 č.j.

– 76, blokové řízení „umožňuje rychle vyřídit přestupky ve zkráceném řízení, a to méně

formálním způsobem než tam, kde se postupuje podle obecných ustanoveních zákona o

přestupcích. Uložení pokuty v blokovém řízení má tedy povahu správního rozhodnutí. Lze–li

pokutu uložit na místě, lze rovněž dovodit, že přestupek lze zpravidla projednat tehdy, byl-li

pachatel při svém jednání na místě přistižen. Jednou z podmínek přípustnosti vydání

rozhodnutí v blokovém řízení je skutečnost, že osoba, která se měla přestupku dopustit, je

ochotna pokutu zaplatit. Další podmínkou, jež musí být kumulativně s první podmínkou

splněna pak je, že přestupek je spolehlivě zjištěn. V případě, že by ten, kdo se měl dle názoru

správního orgánu přestupku dopustit, nepovažoval přestupek za spolehlivě zjištěný, případně

by z jiného důvodu nebyl ochoten pokutu zaplatit, nelze přestupek projednat v blokovém

řízení. Otázky skutkové a právní týkající se spáchání správním orgánem tvrzeného přestupku,

je pak nutno dokazovat ve standardně vedeném přestupkovém řízení, které končí vydáním

rozhodnutí o přestupku, které je rozhodnutím dle a lze jej po vyčerpání opravných

prostředků napadnout žalobou ve správním soudnictví.

Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku ze dne 29. 12. 2004, č. j. – 46

konstatoval: „... je-li podle žaloba nepřípustná tehdy, nevyužil-li žalobce

opravných prostředků v řízení před správním orgánem, které zákon připouští, pak musí být

nepřípustná i tam, kde žalobcovo právo na podání opravného prostředku zůstalo nevyužito z

toho důvodu, že žalobce nehodlal vést příslušné správní řízení ani v prvním stupni a spokojil

se s ukončením věci v blokovém řízení.“ Judikatura správních soudů se na základě uvedeného

rozsudku, na jehož odůvodnění lze odkázat, ustálila na právním závěru o tom, že přestupky,

které byly projednány v blokovém řízení, přitom obviněný s projednáním přestupku v

blokovém řízení souhlasil, nelze ve správním soudnictví přezkoumávat.

Námitkou, v níž městské policii vytýká nezohlednění zákonné odchylky v měření

rychlosti, žalobce nečiní nic jiného, než že následně zpochybňuje správnost skutkových

zjištění, ze kterých městská policie vycházela při projednání jeho přestupku v blokovém

řízení. Tuto námitku nelze v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru

pokračování 16 9A 312/2011

řidičů a ani v přezkumném soudním řízení akceptovat, neboť mohla a měla být účinně

uplatněna pouze v rámci řízení o přestupku, nikoliv po jeho pravomocném skončení uložením

pokuty v blokovém řízení. Opačný postup by ve výsledku znamenal popření výše citovaného

názoru Nejvyššího správního soudu, podle něhož správní orgán v řízení o námitkách proti

provedenému záznamu bodů v registru řidičů zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost

aktů orgánů veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je

třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné

moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce

správnosti aktů orgánů veřejné moci). Správní orgán je v uvedeném řízení oprávněn zkoumat

pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného

orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1, 2 zákona o silničním provozu), zda

záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem a zda

počet připsaných bodů odpovídá v příloze k zákonu o silničním provozu obsaženému

bodovému hodnocení jednání.

V souzené věci žalobce žádnou relevantní námitkou nezpochybnil existenci

způsobilého podkladu pro záznam bodů v registru řidičů, kterým je doklad o projednání jeho

přestupku ze dne 11.1.2007. Vedle oznámení Městské policie hl. m. Prahy ze dne 11.1.2007 o

pokutě uložené žalobci v blokovém řízení, v němž je mj. uvedeno číslo žalobci vydaného

bloku na pokutu na místě nezaplacenou (B0080973), existenci tohoto dokladu prokazuje též

samotným žalobcem předložené sdělení žalovaného sp. zn. 371/2012-160-SPR/3 ze dne

11.4.2012 , jímž byl žalobce vyrozuměn o nemožnosti zahájení přezkumného řízení ve věci

jeho přestupku ze dne 11.1.2007. V tomto sdělení žalovaný hodnotí předmětný pokutový blok

slovy: „z pokutového bloku č. B 0080973 série AB/2008 je mimo jiné zřejmé, že na místě

přestupku byl jmenovaný ztotožněn podle předloženého řidičského průkazu. Pokutový blok na

pokutu na místě nezaplacenou je panem J. F. podepsán. Ze spisové dokumentace vyplývá, že

jelikož jmenovaný pokutu nezaplatil, byla tato ke dni 3. června 2010 vymožena v rámci

exekučního řízení.“

Záznam bodů v registru řidičů za přestupek spáchaný žalobcem dne 11.1.2007 byl

v dané věci proveden zcela v souladu s oznámením Městské policie hl. m. Prahy ze dne

11.1.2007 o pokutě uložené žalobci v blokovém řízení, jež odkazuje na výše zmíněný

pokutový blok č. B 0080973. Počet bodů připsaných žalobci za tento přestupek pak odpovídá

bodovému ohodnocení tohoto protiprávního jednání uvedenému v příloze k zákonu č.

, podle kterého se za překročení nejvyšší dovolené rychlosti stanovené

zákonem nebo dopravní značkou o 20 km/h a více v obci nebo o 30 km/h a

více mimo obec zaznamenají v registru řidičů 3 body.

O právní kvalifikaci přestupku spáchaného žalobcem dne 11.1.2007 bylo pravomocně,

tj. s konečnou platností rozhodnuto orgánem městské policie v blokovém řízení. Na tomto

posouzení již nemůže ničeho změnit ani případný jiný názor Ministerstva dopravy vyjádřený

ve sdělení sp. zn. 371/2012-160-SPR/3 ze dne 11.4.2012, podle kterého se žalobce údajně

měl vzhledem k nezohlednění odchylky měřícího zařízení dopustit přestupku podle § 22 odst.

1 písm. f/ bodu 4 zákona o přestupcích. Žádný zákon Ministerstvu dopravy nepřiznává

pravomoc k tomu, aby po pravomocném skončení řízení o přestupku zpochybňovalo

rozhodnutí městské policie o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení, resp. měnilo

právní kvalifikaci daného přestupku, a to dokonce v pouhém přípisu (sdělení), jímž žalobce

informuje o nemožnosti zahájení přezkumného řízení ohledně tohoto přestupku. Pokud tak

žalovaný přesto ve sdělení sp. zn. 371/2012-160-SPR/3 ze dne 11.4.2012 učinil, nelze

k tomuto jeho jednání, jež nemá naprosto žádnou oporu v zákoně, jakkoliv přihlížet.

pokračování 17 9A 312/2011

Už ze samotného faktu, že za přestupek spáchaný dne 11.1.2007 byla žalobci uložena

pokuta ve výši 2.500,- Kč, je zřejmé, že se v blokovém řízení nemohlo jednat o sankci za

přestupek podle § 22 odst. 1 písm. f/ bod 4 zákona o přestupcích, neboť za takový přestupek

bylo podle § 22 odst. 10 bod 2 téhož zákona možné v blokovém řízení uložit pokutu pouze ve

výši 1.000,- Kč. Výše žalobci uložené pokuty plně koresponduje s právní kvalifikací daného

přestupku uvedenou v oznámení Městské policie hl. m. Prahy ze dne 11.1.2007 o pokutě

uložené žalobci v blokovém řízení.

Soud plně sdílí názor žalovaného, že uvedení nesprávné právní kvalifikace přestupku

spáchaného žalobcem dne 11.1.2007 a počtu za něj zaznamenaných bodů v protokolu o

seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí ze dne 12.1.2011, je zřejmou písařskou

chybou. V žádném případě se nemůže jednat o změnu právní kvalifikace daného přestupku,

jak namítá žalobce, neboť o té již bylo v době sepisování předmětného protokolu dávno

pravomocně rozhodnuto. Jak ostatně žalobce sám poznamenal v replice k vyjádření

žalovaného, MHMP není oprávněn (nemá kompetenci) skutek subsumovat pod jiný, třeba i

mírnější přestupek, neboť by tím nahrazoval správní orgán věcně příslušný projednávat

přestupky. Protokol o seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí ze dne 12.1.2011 není

ničím jiným než záznamem o tom, jaké podklady byly žalobci (jeho zástupci) předloženy

k nahlédnutí, aby se s nimi mohl seznámit. Rozhodující je samozřejmě obsah jednotlivých

podkladů, v daném případě obsah oznámení Městské policie hl. m. Prahy ze dne 11.1.2007 o

pokutě uložené žalobci v blokovém řízení, nikoliv nesprávné konstatování obsahu těchto

podkladů ve zmíněném protokolu. To, že správní orgán I. stupně nehodlal ničeho měnit na

právní kvalifikaci žalobcova přestupku ze dne 11.1.2007, pak nade vší pochybnost prokazuje

jeho rozhodnutí ze dne 7.2.2011 o zamítnutí námitek žalobce a potvrzení záznamu 12 bodů,

v němž je právní kvalifikace daného přestupku uvedena zcela v souladu s předmětným

oznámením Městské policie hl. m. Prahy ze dne 11.1.2007 o uložení pokuty, a je zde též

uveden počet bodů připsaných žalobci za tento přestupek, který odpovídá bodovému

ohodnocení tohoto protiprávního jednání podle zákona (tj. 3 body). Tvrzení žalobce, že

MHMP ho sankcionoval jiným, mírnějším přestupkem, a to za překročení rychlosti v obci o

méně než 20 km/h, a zaznamenal mu toliko 2 body, se vzhledem k výše uvedenému nezakládá

na pravdě.

Neopodstatněná je rovněž námitka, ve které žalobce vytýká správnímu orgánu

porušení . Soud v této souvislosti předně považuje za nutné

zdůraznit, že v žalobě ze dne 8.12.2011 žalobce s poukazem na uvedené ustanovení toliko

hypoteticky uváděl, že pokud by správní orgán na základě jím podaných námitek doplnil

řízení, musel by před vydáním rozhodnutí žalobci opět umožnit vyjádřit se k podkladům

rozhodnutí. Doslova uvedl, že „Pokud by tedy došlo k doplnění řízení stanoviskem či jiným

důkazem Policie ČR na základě předchozí výzvy žalovaného, měl žalovaný umožnit žalobci

vyjádřit se k novým podkladům....“ Žalobce tedy netvrdil, že se tak stalo, a neoznačil ani

konkrétní podklad, se kterým nebyl před vydáním rozhodnutí v rozporu se zákonem

seznámen. Učinil tak až v podání ze dne 9.2.2012, ve kterém s poukazem na usnesení MHMP

ze dne 1.2.2011 o postoupení jeho vyjádření ze dne 24.1.2011 městské policii dovozoval, že

v dané věci došlo k doplnění řízení o stanovisko Městské policie hl. města Prahy, se kterým

nebyl seznámen. Soud předně uvádí, že tato tvrzení žalobce uplatnil po uplynutí zákonem

stanovené lhůty pro rozšíření žaloby ( ), tj. opožděně, a proto by k nim soud a

nemohl přihlížet, ani kdyby byla opodstatněná. Uvedená tvrzení jsou nicméně zcela

nedůvodná.

pokračování 18 9A 312/2011

Usnesením ze dne 1.2.2011 postoupil MHMP Městské policii hl. města Prahy podání

žalobce – jeho vyjádření k podkladům pro vydání rozhodnutí nikoliv proto, že by hodlal od

městské policie získat nějaký další podklad pro rozhodnutí ve věci samé (o námitkách), ale

proto, že uvedené podání vyhodnotil dle jeho obsahu též jako podání týkající se uložení

blokové pokuty za přestupek spáchaný dne 11.1.2007. Poté, co tak učinil, správní orgán I.

stupně nečekal na to, jakým způsobem bude městská policie na postoupené podání reagovat, a

o pouhých několik dní později, konkrétně dne 7.2.2011, sám vydal meritorní rozhodnutí o

žalobcových námitkách. Podkladem řízení se tak nestal (a obsahem správního spisu není)

žádný úkon, který by městská policie učinila v návaznosti na shora uvedené usnesení o

postoupení věci ze dne 1.2.2011 a ze kterého by správní orgán I. stupně při rozhodování ve

věci samé vycházel. Jinak řečeno, k žádnému doplnění řízení o stanovisko Městské policie hl.

města Prahy, se kterým by měl být žalobce podle seznámen, před

vydáním rozhodnutí v projednávané věci nedošlo. Názor žalobce, že odbor dopravně

správních agend uznal jeho námitky důvodnými, požádal Městskou policii hl. města Prahy o

vysvětlení toho, zda došlo k započtení zákonné odchylky u přestupku ze dne 11.1.2007, a

rozhodnutí ve věci vydal až po doručení oznámení Městské policie hl. města Prahy, je tedy

naprosto mylný, neboť k ničemu takovému ze strany správního orgánu I. stupně nedošlo.

Správní orgán I. stupně měl samozřejmě k dispozici jako podklad pro rozhodnutí

oznámení Městské policie hl. města Prahy vztahující se k přestupku ze dne 11.1.2007, na

které také ve svém rozhodnutí (str. 5, druhý odstavec) poukázal. Nejednalo se však o nic

jiného než o oznámení Městské policie hl. m. Prahy ze dne 11.1.2007 o pokutě uložené

žalobci v blokovém řízení, na jehož základě byly žalobci body za tento přestupek

zaznamenány.

K žalobcově argumentaci, v níž uvádí, že řidičský průkaz nezbytně potřebuje

k výkonu povolání, dle náhledu soudu postačuje uvést, že na to měl žalobce pamatovat dříve a

měl o to více dbát na dodržování pravidel silničního provozu, což evidentně nečinil.

K námitce, že na fotografii zachycující rychlost vozidla při přestupku spáchaném dne

11.1.2007 je uvedeno datum 2.10.2007, soud rovněž přihlížet nemohl, protože tato námitka

byla žalobcem uplatněna až po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro rozšíření žaloby.

Pokud by tak učinil, tedy pokud by překročil rozsah včas uplatněných žalobních námitek,

jednal by v rozporu s ustanoveními a věta třetí , které mu

ukládají přezkoumat napadené rozhodnutí pouze v mezích žalobních bodů uplatněných

v zákonem stanovené lhůtě.

Lze shrnout, že v námitkovém řízení neměl správní orgán žádný důvod

k pochybnostem o tom, za jaký přestupek spáchaný dne 11.1.2007 byla žalobci v blokovém

řízení uložena pokuta 2500,- Kč. Za spáchání tohoto přestupku byly žalobci právem

zaznamenány v registru řidičů 3 body. V žalobě vznesené námitky neprokazují, že by správní

orgány obou stupňů v dané věci postupovaly a rozhodly v rozporu se zákonem. Soud tedy

neshledal žalobu důvodnou, a proto ji podle ust. zamítl.

Protože žalovanému, který měl ve věci úspěch, žádné účelně vynaložené náklady

v řízení nevznikly, soud ve druhém výroku rozsudku v souladu s 60 odst. 1 rozhodl, že

žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

pokračování 19 9A 312/2011

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou

týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou

vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské

náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní

soud. Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103

odst. 1 a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat

označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu

a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo

rozhodnutí doručeno. V řízení o kasační stížnosti musí být

stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho

zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje,

vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů

vyžadováno pro výkon advokacie. Soudní poplatek za kasační

stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro

zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu

lze získat na jeho internetových stránkách www.nssoud.cz.

V Praze dne 20. listopadu 2013

JUDr. Naděžda Řeháková v. r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení:

Markéta Matznerová, DiS.