Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 Ad 22/2012 - 56

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Indráčkem v právní věci

žalobce J. K., proti žalovanému Ministerstvu práce a sociálních věcí se sídlem Praha 2,

Na Poříčním právu 376/1, k žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10.8.2012 č.j.

2012/39025-421, o výši podpory v nezaměstnanosti,

t a k t o :

I. Žaloba s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í

pokračování 2 38Ad 22/2012

I.

Vymezení věci

[1] Ve věci žalobcova nároku na podporu v nezaměstnanosti byla tato stanovena v měsíční

výši 4.161,- Kč.

[2] Žalovaný shora označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí Úřadu

práce v Ostravě ze dne 9.8.2010 čj. OTC-4334/2010-Z1, kterým byla přiznána podpora

v nezaměstnanosti ode dne 30.června 2005 ve výši 4.161,- Kč měsíčně po zbývající část

podpůrčí doby, potvrdil.

II.

Stručné shrnutí argumentů uvedených v žalobě a vyjádření žalovaného

[3] Žalobce podal včasnou žalobu proti shora označenému rozhodnutí žalovaného a navrhl

zrušení napadeného rozhodnutí včetně rozhodnutí správního orgánu I. stupně a vrácení věci

žalovanému k dalšímu řízení. Současně navrhl uložit žalovanému povinnost nahradit žalobci

náklady řízení. V žalobě nejdříve uvedl dosavadní průběh řízení v předmětné věci, který započal

dne 30.6.2005, kdy požádal Úřad práce v Ostravě o zprostředkování zaměstnání a

téhož dne rovněž požádal o podporu v nezaměstnanosti. Poukázal na vydaná rozhodnutí o jeho

nároku, a to konkrétně původní rozhodnutí Úřadu práce ze de 25. června 2007, čj. OTC-

1038/2007-KZ1 a následující rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR (dále jen

MPSV ČR) ze dne 4.1.2008 č.j. 2007/51259-442 o odvolání, které bylo zamítnuto a rozhodnutí

Úřadu práce potvrzeno. Následovala žaloba, o níž Městský soud v Praze dne 27. dubna 2010

č.j. -84 rozhodl tak, že rozhodnutí zrušil a žalovanému vrátil k zpět k dalšímu

řízení. Na základě rozsudku následně ÚP v Ostravě dne 9.8.2010 pod čj. OTC-4334/2010-Z1

znovu rozhodl a přiznal podporu v nezaměstnanosti ode de 30.6.2005 ve výši 4.161,- Kč

pokračování 3 38Ad 22/2012

měsíčně po zbývající část podpůrčí doby. Z důvodu nesouhlasu s výší podpory

v nezaměstnanosti opětovně žalobce podal odvolání a dne 30.12.2010 MPSV rozhodnutí č.j.

2010/73634-424 zrušil a řízení zastavil. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobu k Městskému

soudu v Praze a tento dne 19. dubna 2012 rozsudkem čj. -49 rozhodnutí ze dne

30.12.2010 čj. 2010/73634-424 zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Opětovně MPSV

vydalo rozhodnutí dne 10.8.2012 čj. 2012/39025-421, kterým odvolání ze dne 16.8.2010

zamítlo a rozhodnutí ÚP v Ostravě ze dne 9.8.2010 čj. OTC-4334/2010-Z1 potvrdilo. Po

popsání tohoto uvedeného průběhu řízení v části označené 2. žalobce konkrétně uvedl, že

nesouhlasí s výší podpory v nezaměstnanosti 4.161,- Kč měsíčně s odkazem na § 50 a § 48

a , a b.ii Nařízení rady 1408/71.

Dle jeho názoru se musí použít čistý průměrný výdělek z posledního zaměstnání, což je u něj

výdělek prokazovaný na formuláři E 301A ve výši 276,84€ týdně, to je 1107,36€ měsíčně, a to

se rovná 33.000,- Kč, což ve výsledku činí 10.750,- Kč měsíčně.

[4] Žalovaný k žalobě uvedl, že žalobcem namítaný odkaz na čl. 23 nařízení 1408/71 se týká

výpočtu dávek nemoci a mateřství, článek 58 téhož nařízení se vztahuje k dávkám při

pracovních úrazech a nemocech z povolání, tedy na danou věc tato ustanovení vůbec

nedopadají. Způsob výpočtu dávek v nezaměstnanosti je zakotven v čl. 68 nařízení 1408/71, dle

kterého (odst. 1) „kompetentní instituce členského státu, jejíž předpisy stanoví, že výpočet dávek

se bude zakládat na výši dřívější mzdy nebo dřívějšího platu, vezme v úvahu výhradně mzdu

nebo plat, které dotyčná osoba dostávala v posledním zaměstnání na území tohoto státu. Avšak

v případě, že dotyčná osoba byla ve svém posledním zaměstnání méně než 4 týdny, dávky

budou vypočteny na základě normální mzdy nebo normálního platu, odpovídajícího v místě, kde

nezaměstnaná osoba pobývá nebo trvale bydlí, ekvivalentnímu nebo podobnému zaměstnání,

jako bylo její poslední zaměstnání na území jiného členského státu“. Z tohoto článku vyplývá

následující. Pokud by žalobce pracoval v České republice déle než 4 týdny, ačkoli jeho

předchozí zaměstnání bylo zaměstnání v zahraničí, vypočítávala by se mu podpora

v nezaměstnanosti z příjmu z posledního zaměstnání na území České republiky a k příjmům ze

zahraničí by se nikterak nepřihlíželo. Jelikož však žalobce nepracoval déle než 4 týdny na území

České republiky, dle věty druhé citovaného článku se podpora v nezaměstnanosti vypočítává

z tzv. normální mzdy z tzv. ekvivalentního zaměstnání, které vykonával v zahraničí. Námitka

žalobce, že jeho poslední zaměstnání trvalo prokazatelně déle než čtyři týdny, je nedůvodná,

neb se nejednalo o zaměstnání vykonávané na území státu, který o dávce rozhoduje, tj. v České

republice. Skutečnost, že zaměstnání žalobce v Rakousku trvalo déle než čtyři týdny, je pro

posouzení věci irelevantní. Žalobci tak nemohla být přiznána podpora v nezaměstnanosti na

základě výdělku dosaženého v jiném členském státě (v Rakousku), a to ani

s odkazem na příslušná ustanovení zákona o zaměstnanosti (s odhlédnutím od čl. 68

nařízení). Dle ust. § 50 odst. 1 zákona o zaměstnanosti se výše podpory v nezaměstnanosti

stanoví procentní sazbou z průměrného čistého výdělku, který byl u uchazeče o zaměstnání

zjištěn a naposledy používán pro pracovněprávní účely v jeho posledním zaměstnání

v rozhodném období, přičemž se musí jednat o zaměstnání pojištěné ve smyslu ust. § 39 odst. 1

písm. a) téhož zákona, tzn. musí se jednat o zaměstnání zakládající povinnost odvádět pojistné

na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve smyslu ust. zákona č.

pokračování 4 38Ad 22/2012

, o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

ve znění účinnosti do 31.12.2010. Ze zaměstnání vykonávaného žalobcem v Rakousku nebylo

takové pojištění odváděno, neboť bylo odváděno pojištění podle rakouských právních předpisů,

což vyplývá mj. i z toho, že toto zaměstnání bylo jako pojištěné podle rakouských právních

předpisů pro případ nezaměstnanosti potvrzeno na formuláři E301. Takto rakouskou institucí

potvrzené doby na formuláři E301 byly úřadem práce zohledněny. Žalovaný navrhl žalobu

zamítnout a žalobci nepřiznat náhradu nákladů řízení.

III.

Skutečnosti zjištěné ze správního spisu pro posouzení věci

[10] Ve vztahu k jedinému žalobnímu bodu uvedenému v žalobě, a to výši dávky

v nezaměstnanosti, bylo ze správního spisu zjištěno, že žalobce podal dne 30.6.2005 žádost o

podporu v nezaměstnanosti, ve které uvedl, že poslední zaměstnání se uskutečnilo od 3.1.2005

do 7.4.2005 u zaměstnavatele PERLES (soud podotýká, že rukou psané nelze zcela přečíst).

Dále založen tiskopis E 301 A, dle kterého žalobce byl pojištěn v období od 22.11.2004 do

23.12.2004 a od 3.1.2005 do 8.4.2005 a pracoval jako dělník s týdenní mzdou 276,84€. Ze

zprávy zaměstnavatele Perles Industriemontagen GmbH Frantschach 1 9413 St.Gestraud ze

dne 3.1.2005, že byl zařazen jako nekvalifikovaný pracovník s hodinovou mzdou 6,70€.

Z přehledu o hrubé měsíční mzdě pomocného pracovníka ve stavebnictví za období čtvrtého

čtvrtletí 2004, že tato v Moravskoslezském kraji činila 11.800,- Kč.

IV.

Právní posouzení věci samé

[11] V souzené věci jedinou spornou otázkou byl výpočet dávky v nezaměstnanosti za

podmínek, že žalobce v období před 30.6.2005, kdy podal žádost o dávku v nezaměstnanosti,

pokračování 5 38Ad 22/2012

pracoval v zahraničí. Na danou věc se vztahuje nařízení rady 1408/71. Soud nejdříve

konstatuje, že citované nařízení se vnitřně člení na VII. částí, přičemž část I. obsahuje

všeobecná ustanovení, část II. obsahuje pravidla určení příslušného zákonodárství, část III.

obsahuje zvláštní ustanovení týkající se různých kategorií dávek a dále se člení na 8

následujících kapitol:

kapitola 1. nemoc a mateřství

kapitola 2. invalidita

kapitola 3. stáří a úmrtí

kapitola 4. pracovní úrazy a nemoci z povolání

kapitola 5. pohřebné

kapitola 6. dávky v nezaměstnanosti (čl. 67 až čl. 71a)

kapitola 7. rodinné dávky

kapitola 8. dávky dětem důchodců a sirotkům,

část IV. je věnována administrativní komisi sociálního zabezpečení pro migrující pracovníky a

část V. poradnímu výboru pro sociální zabezpečení migrujících pracovníků, část VI. obsahuje

různá ustanovení a část VII. je věnována přechodným a závěrečným ustanovením.

Nutno podotknout, že ty části, která obsahují obecná ustanovení vztahující se na všechny

dávky, neobsahují žádná ustanovení ohledně zjišťování výdělků, která by byla lze použít na

všechny dávky uvedené v části III. Naopak v jednotlivých kapitolách v části III. je uveden postup

při výpočtu té konkrétní dávky. V případě dávky v nezaměstnanosti je výpočet dávky upraven

v článku 68. V žádném případě nelze v nařízení „vyzobávat“ ustanovení, která se pro výpočet

dávky jeví výhodnější, vztahují-li se tato ustanovení k jinému druhu dávek. Nelze proto žalobci

přisvědčit, že pro stanovení výše dávky v nezaměstnanosti je nutno vycházet z článku 23, který

upravuje výpočet dávky v nemoci a mateřství (kapitola 1) a článku 58 odst. 1, který se vztahuje

na peněžité dávky při pracovním úrazu či nemoci z povolání.

[12] Dle článku 68 odst. 1 Nařízení rady č. 1408/71 příslušná instituce členského státu, jehož

právní předpisy stanoví, že se výpočet dávek zakládá na výši dřívější mzdy nebo platu, bere v

úvahu výhradně mzdu nebo plat, které dotyčná osoba pobírala v posledním zaměstnání na

území uvedeného státu. Pokud však byla dotyčná osoba ve svém posledním zaměstnání méně

než čtyři týdny, vypočítají se dávky na základě obvyklé mzdy nebo platu odpovídajícího v místě,

kde má nezaměstnaná osoba bydliště nebo kde pobývá, stejnému nebo podobnému

zaměstnání, jako bylo její poslední zaměstnání na území jiného členského státu.

[OBRÁZEK]pokračování 6 38Ad 22/2012

[13] Z výše citovaného ustanovení lze dojít pouze k jedinému závěru, a to že dávka

v nezaměstnanosti se vždy vypočítává z příjmu, který posuzovaná osoba dosáhla na území toho

státu, který o dávce rozhoduje. Je jen rozdíl v tom, zda se vychází ze skutečného výdělku, který

posuzovaná osoba dosáhla, nebo úřad musí stanovit srovnatelný výdělek stejné nebo obdobné

činnosti. S odkazem na větu druhou odstavce 12 tohoto rozsudku správní orgán zcela správně a

v souladu s citovaným nařízením při stanovení výše výdělku, z něhož byla dávka

v nezaměstnanosti vypočítána, vycházel z průměrné mzdy nekvalifikovaného dělníka

v Moravskoslezském kraji, tedy pracovní činnosti srovnatelné.

[14] S odkazem na uvedené v odstavcích 11 až 13 tohoto rozsudku soud nepřisvědčil tvrzení

žalobce o výši podpory v nezaměstnanosti v částce 10.750,- Kč, což má být 2,5 násobek částky

životního minima, jak žalobce v žalobě uváděl, neboť žalobce pro stanovení výše dávky

v nezaměstnanosti nedosáhl výdělku převyšujícího tuto částku (viz § 50 odst. 6 zákona č.

).

V.

Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

[18] Soud nevyhověl žalobě a proto ji zamítnul ( ).

[19] O náhradě nákladů řízení (výrok II. rozsudku) bylo rozhodnuto dle ustanovení §

60 odst. 1 věta první, podle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch právo na

náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil, proti účastníkovi, který ve věci

úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že úspěšný žalovaný náklady řízení neúčtoval, bylo

rozhodnuto jak ve výroku uvedeno.

Poučení :

Kasační stížnost proti tomuto rozsudku lze podat pouze za podmínek

stanovených v a následující ve lhůtě do dvou týdnů po doručení

rozhodnutí u Nejvyššího správního soudu se sídlem v Brně.

pokračování 7 38Ad 22/2012

Kasační stížnost směřující jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům

rozsudku je nepřípustná ( ).

V Ostravě dne 22. října 2013

JUDr. Petr Indráček

- samosoudce -