Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (9)30 A 73/2012 - 53.pdf
PDF · 0 B
No categories available
30 A 73/2012 - 53
ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Roučky a
soudců Mgr. Jany Komínkové a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce P.S.,
zastoupeného JUDr. Jiřím Bydžovským, advokátem, se sídlem Tachov, Soudní 2107, proti
žalovanému Policie ČR, Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje, se sídlem
Karlovy Vary, Závodní 386/100, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26.
listopadu 2012 č.j. KRPK-111698/ČJ-2012-1900KR
t a k t o :
I. Rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství Policie Karlovarského kraje ze
dne 26.11.2012, čj. KRPK -111698/ČJ-2012-1900KR j e n i c o t n é.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
O d ů v o d n ě n í
Žalobce se žalobou domáhal o zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž
bylo potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství Karlovarského
kraje, Územního odboru Sokolov ze dne 2.11.2012 čj. KRPK-103192/Čj-2012-190981, které
nevyhovělo žádosti žalobce o poskytnutí informace podle § 11 odst. 6 a § 15 odst. 1 zák. č.
106/1999 Sb. , o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.
pokračování 2 30A 73/2012
Žalobce v žalobě tvrdil, že se žalovaný v žalobě nevypořádal s námitkami žalobce
obsaženými v odvolání. V odvolání žalobce tvrdil, že nepožádal o nahlédnutí do trestního
spisu, nýbrž o informace dle zákona o přístupu k informacím a na základě toho o zaslání kopií
specifikovaných písemností. Uváděl, že v odůvodnění správního rozhodnutí I. stupně bylo
odkázáno na ust. § 11 odst. 6 zák. o svobodném přístupu k informacím pouze s tím, že
existuje právní úprava nahlížení do trestního spisu. Žalobce také namítal, že formulace
„nebude vyhověno“ výroku prvostupňového rozhodnutí je v rozporu s § 15 odst. 1 zák. o
svobodném přístupu k informacím. Žalobce měl za to, že povinný subjekt jeho požadavek
odmítl paušálně, bezdůvodně a při nezákonném vyloučení aplikace zákona o svobodném
přístupu k informacím, neboť existence právní úpravy nahlížení do trestního spisu nevylučuje
aplikaci zákona o svobodném přístupu k informacím. Dále povinný subjekt podle žalobce
nepostupoval v souladu s § 12 zák. o svobodném přístupu k informacím, tj. neověřil, zda
důvod pro odepření poskytnutí informací trvá. Rovněž žalobou napadené rozhodnutí je podle
žalobce nezákonné a nesprávné, když se žalovaný nevypořádal s námitkami žalobce
obsaženými v odvolání, ani sám nijak neodůvodnil aplikaci ust. § 11 odst. 6 zák. o
svobodném přístupu k informacím, nýbrž toto ustanovení pouze citoval. Žalobce namítal
nepřezkoumatelnost rozhodnutí obou instancí a citoval ust. § 68 odst. 3 správního řádu . Podle
žalobce není jasné, zda odmítnutí poskytnutí informace bylo provedeno pouze na podkladě
ust. § 11 odst. 6 zák. o svobodném přístupu k informacím, nebo i z důvodu existence právní
úpravy nahlížení do trestního spisu. Dále žalobce namítal, že výrok napadeného rozhodnutí je
v rozporu s § 90 odst. 5 správního řádu , podle něhož má být odvolání proti rozhodnutí
prvostupňovému zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno.
Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalobce žádal poskytnutí kopií veškerých
písemností shromážděných ve věci trestního oznámení na jeho osobu jako bývalého ředitele
společnosti BYTY – TEPLO, s.r.o. v Horním Slavkově. Trestní oznámení se podle
žalovaného týkalo trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku a prověřování
bylo ukončeno odložením věci podle § 159a odst. 1 trest. řádu, neboť se podezření ze
spáchání trestného činu nepotvrdilo. Spisový materiál obsahuje konktrétně výpovědi osob
s uvedením jejich osobních údajů a citlivé informace o činnosti 23 společenství vlastníků
domů. Dále žalovaný tvrdil, že ačkoliv řízení bylo ukončeno usnesením podle § 159a odst. 1
trest. řádu, rozhodnutí tohoto charakteru nemusí být konečné, neboť pokud by byly zjištěny
nové rozhodné skutečnosti, mohlo by řízení pokračovat. Za tohoto předpokladu by poskytnutí
informací žalobci mohlo ohrozit budoucí odhalovací a vyhledávací schopnost orgánů činných
v trestním řízení. Ust. § 11 odst. 6 zák. č. 106/1999 Sb. obsahuje podle žalovaného výjimky
z povinnosti poskytnout informace a na jejich základě povinný subjekt neposkytne informace
vůbec nebo jen v omezeném rozsahu bez ohledu na to, zda řízení probíhá či bylo ukončeno.
Žalovaný citoval rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4.9.2009 čj. 6 As 18/2009 -63
s tím, že právo na informace není absolutní, nýbrž naráží na určitá omezení. Právo na
poskytování informací podle žalovaného nelze bez dalšího vykládat jako nárok domáhat se
nahlížení do spisu. Je naopak právem a povinností policie zvážit, zda s ohledem na ochranu
osobních údajů a možné ohrožení odhalovací a vyhledávací schopnosti policie bude
informace poskytnuta.
V replice žalobce citoval rozsudek Nejvyššího správního soudu 1 As 44/2010 -103 ze dne 1.12.2010 interpretující ust. § 11 odst. 4 písm. a) zák. o svobodném přístupu
pokračování 3 30A 73/2012
k informacím s tím, že podle tohoto rozsudku neobstojí výklad, který by zcela automaticky a
vždy vedl k neposkytnutí požadovaných informací o probíhajícím trestním řízení. Podle
názoru žalobce je povinností povinného subjektu důvody neposkytnutí informací náležitě
vysvětlit. Pouhá skutečnost, že žalobce zažádal o poskytnutí informací z trestního spisu,
neznamená podle žalobce, že mu nelze poskytnout (např. i částečně) žádnou z požadovaných
informací (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 2 Ans 8/2011 -68 ze dne
8.7.2011). Podle žalobce jelikož byla věc v daném případě odložena, nemohlo ani teoreticky
poskytnutím informacím dojít ke zmaření trestního stíhání. Žalobce jakožto osoba, vůči níž
směřovalo trestní oznámení, má legitimní zájem na poskytnutí informací. Žalobce dále citoval
z knihy Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. Praha: Linde, 2010, str. 297-
298 v části týkající se výkladu ust. § 11 odst. 6 zák. o svobodném přístupu k informacím, kde
se uvádí, že „tímto ustanovením dochází k určitému doplnění výluky z informační povinnosti
zakotvené v § 11 odst. 4 písm. a), dle něhož se neposkytují informace o probíhajícím trestním
řízení. Komentované ustanovení totiž takovou omezující podmínku nestanoví a umožnuje
tedy v zájmu zamezení ohrožení práv třetích osob nebo zajištění plnění úkolů orgánů činných
v trestním řízení neposkytnout požadované informace. Určité nejasnosti může vyvolávat
poněkud široká formulace hypotézy (není např. zcela zřejmé, jaká práva třetích osob mají být
ohrožena, zvláště když právo na ochranu osobnosti a osobních údajů lze chránit již na základě
ust. § 8a zák. o svobodném přístupu k informacím). V rozhodnutí proto bude povinný subjekt
povinen náležitě odůvodnit, jaké skutečnosti byly motivem odepření žádaných informací.“
Ze správního spisu vyplývá, že žalobce požádal podle zák. č. 106/1999 Sb. , o zaslání
kopií písemností obsažených ve spise ve věci trestního oznámení podaného proti žalobci pro
trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku, a to kopie trestního oznámení,
kopie všech záznamů o podání vysvětlení a kopie všech úkonů orgánů Policie ČR a státního
zastupitelství. PČR, Krajské ředitelství Policie Karlovarského kraje, Územní odbor Sokolov
rozhodl, že žádosti nebude vyhověno. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že s ohledem
na ust. § 11 odst. 6 a § 15 odst. 1 zák. č. 106/1999 Sb. byla žádost odmítnuta, neboť
poskytnutí informací o trestním řízení v tomto případě podléhá úpravě v zákoně č. 141/1961
Sb., o trestním řízení soudním. Tento zákon přesně upravuje, za jakých podmínek a komu je
možné informace o trestním řízení poskytnout, konkrétně nahlížení do spisu je upraveno v §
65 trestního řádu, a takové právo náleží pouze obviněnému, poškozenému a zúčastněné osobě,
jejich obhájci a zmocněnci. Žadatel není v souladu s výše uvedenými ustanoveními trestního
řádu osobou, které je možné požadované informace poskytnout.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž argumentoval shodně jako
v žalobě.
Podle žalobou napadeného rozhodnutí ředitel Krajského ředitelství Policie
Karlovarského kraje rozhodl v režimu zákona č. 106/1999 Sb. tak, že rozhodnutí povinného o
odmítnutí žádosti potvrdil. V odůvodnění odvolací orgán uvedl, že vyhovění žádosti by
znamenalo porušení povinnosti ze zákona o svobodném přístupu k informacím a stejně tak
trestního řádu. Prvostupňové rozhodnutí bylo žalovaným potvrzeno, protože ust. § 11 odst. 6
zák. o svobodném přístupu k informacím jednoznačně vymezuje, že povinný subjekt
neposkytne informace o činnosti orgánů činných v trestním řízení, včetně informací ze spisu,
a to i spisů, v nichž nebylo zahájeno trestní řízení, dokumentů, materiálů a zpráv o postupu při
pokračování 4 30A 73/2012
prověřování oznámení, které vznikly činností těchto orgánů při ochraně bezpečnosti osob,
majetku a veřejného pořádku, při předcházení trestné činnosti a při plnění úkolů podle
trestního řádu, pokud by se tím ohrozila práva třetích osob anebo schopnost orgánů činných
v trestním řízení předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost atd.
Součástí správního spisu je rovněž usnesení Policie České republiky, Krajského
ředitelství Policie Karlovarského kraje, Územního odboru Sokolova, Oddělení hospodářské
kriminality ze dne 15.10.2012 čj. KRPK-35335-78/Tč-2012-190981 o odložení věci podle §
159a odst. 1 trestního řádu.
O věci samé rozhodl soud bez jednání podle § 51 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb. , soudního řádu správního , (dále jen s.ř.s. ), neboť s tím žalobce i žalovaný souhlasili.
Podle § 76 odst. 2 s.ř.s. zjistí-li soud, že rozhodnutí trpí takovými vadami, které vyvolávají jeho nicotnost, vysloví rozsudkem tuto nicotnost i bez návrhu.
V daném případě soud nemohl přistoupit k přezkumu důvodnosti žalobních bodů,
neboť zjistil důvod pro vyslovení nicotnosti napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí žalovaného
trpí zásadní závažnou vadou, neboť krajské ředitelství policie není příslušným orgánem k
rozhodnutí o odvolání ve věcech týkajících se poskytování informací podle zákona č.
Podle § 10 zákona č. 500/2004 Sb. , správního řádu , správní orgány jsou věcně
příslušné jednat a rozhodovat ve věcech, které jim byly svěřeny zákonem nebo na základě
zákona.
Otázka příslušnosti ve správním řízení je spjata s právními předpoklady postavení
správních orgánů vystupovat jako orgán, který má v dané věci rozhodovat. Věcná příslušnost
určuje typově správní orgány, které mají provádět správní řízení v I. stupni, zahrnuje tedy
v sobě i prvek tzv. instanční příslušnosti, neboť od ní lze dovodit, který správní orgán bude
příslušný jako odvolací.
Podle § 16 odst. 3 zákona č. 16/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím
nadřízený orgán rozhodne o odvolání do 15 dnů ode dne předložení odvolání povinným
subjektem.
Policie ČR je jednotným ozbrojeným bezpečnostním sborem. Její postavení je
aktuálně upraveno zákonem č. 273/2008 Sb. , o Policii České republiky. Policie je tvořena
útvary. Krajské ředitelství policie je útvarem policie s územně vymezenou působností,
přičemž územní obvod krajského ředitelství je vymezen územím kraje. Krajské ředitelství je
organizační složkou státu. Útvary policie zřízené v rámci jeho působnosti jsou vnitřní
organizační jednotky krajského ředitelství.
Z uvedeného vyplývá, že Policii České republiky je nutno považovat z hlediska
příslušnosti k vedení správního řízení za jedinou instanci, za jediný správní orgán. Členění
policie na útvary neznamená, že by se Policie ČR tímto členila na jednotlivé správní úřady,
[OBRÁZEK]pokračování 5 30A 73/2012
neboť to odporuje koncepci PČR jako jednotného sboru. Povinným subjektem z hlediska
zákona o svobodném přístupu k informacím, příslušným k rozhodnutí prvoinstančnímu, je
kterýkoli útvar policie, např. v dané věci Územní odbor v Sokolově. O odvolání proti
rozhodnutí takového útvaru rozhoduje správní orgán, který je nadřízený Policii ČR. Podle §
178 odst.1 správního řádu nadřízeným správním orgánem je ten správní orgán, o kterém to
stanoví zvláštní zákon. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb. , o Policii České republiky, je
policie podřízena ministerstvu. To znamená, že věcně – instančně příslušným odvolacím
orgánem v daném případě bylo Ministerstvo vnitra.
Uvedený závěr vyplývá i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14.1.2009 čj.
4 As 27/2008 -89, (dostupného na www.nssoud.cz), kde „šlo o řízení, které bylo realizováno
na přelomu účinnosti „starého“ a „nového“ správního řádu , přičemž Ministerstvo vnitra se
stalo odvolacím orgánem v předmětné oblasti sice již od 1.1.2006, ale až pro věci, v nichž
bylo řízení zahájeno po tomto datu, zatímco pro věci, u nichž bylo řízení zahájeno dříve, byl
(zůstal) odvolacím orgánem žalovaný.“
Soud podotýká, že vada příslušnosti v odvolacím řízení v daném případě vyvolala
nicotnost napadeného rozhodnutí, protože jde o tzv. absolutní věcnou nepříslušnost. Krajský
policejní útvar absolutně nebyl příslušný k rozhodnutí o odvolání, neboť se jedná o útvar s
územně omezenou působností, na rozdíl od celostátní působnosti Ministerstva vnitra. Z toho
vyplývá, že o odvolání rozhodoval v dané věci nesprávně nižší orgán.
Z vyložených důvodů soud vyslovil nicotnost žalobou napadeného rozhodnutí s tím,
že o odvolání žalobce bude v novém správním řízení rozhodováno znovu příslušným
odvolacím orgánem, tj. Ministerstvem vnitra.
O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto a contrario § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce
navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí a žalovaný zamítnutí žaloby, rozhodnuto však bylo
o nicotnosti rozhodnutí, tudíž žádný z účastníků neměl ve věci plný úspěch a žádnému z nich
nebyla náhrada nákladů přiznána.
P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů
ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou
vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské
náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.
Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým
označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení
rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo
svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.
Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.
pokračování 6 30A 73/2012
Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.
ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení
rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej
stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem;
to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj
jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je
podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud.
Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího
správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách:
www.nssoud.cz.
V Plzni dne 23. října 2013
JUDr. Václav Roučka, v.r.
předseda senátu Za správnost vyhotovení: Helena Kováříková