Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 A 73/2012 - 53

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Roučky a

soudců Mgr. Jany Komínkové a Mgr. Jaroslava Škopka v právní věci žalobce P.S.,

zastoupeného JUDr. Jiřím Bydžovským, advokátem, se sídlem Tachov, Soudní 2107, proti

žalovanému Policie ČR, Krajské ředitelství policie Karlovarského kraje, se sídlem

Karlovy Vary, Závodní 386/100, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 26.

listopadu 2012 č.j. KRPK-111698/ČJ-2012-1900KR

t a k t o :

I. Rozhodnutí Policie ČR, Krajského ředitelství Policie Karlovarského kraje ze

dne 26.11.2012, čj. KRPK -111698/ČJ-2012-1900KR j e n i c o t n é.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í

Žalobce se žalobou domáhal o zrušení výše označeného rozhodnutí žalovaného, jímž

bylo potvrzeno rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství Karlovarského

kraje, Územního odboru Sokolov ze dne 2.11.2012 čj. KRPK-103192/Čj-2012-190981, které

nevyhovělo žádosti žalobce o poskytnutí informace podle § 11 odst. 6 a § 15 odst. 1 zák. č.

, o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů.

pokračování 2 30A 73/2012

Žalobce v žalobě tvrdil, že se žalovaný v žalobě nevypořádal s námitkami žalobce

obsaženými v odvolání. V odvolání žalobce tvrdil, že nepožádal o nahlédnutí do trestního

spisu, nýbrž o informace dle zákona o přístupu k informacím a na základě toho o zaslání kopií

specifikovaných písemností. Uváděl, že v odůvodnění správního rozhodnutí I. stupně bylo

odkázáno na ust. § 11 odst. 6 zák. o svobodném přístupu k informacím pouze s tím, že

existuje právní úprava nahlížení do trestního spisu. Žalobce také namítal, že formulace

„nebude vyhověno“ výroku prvostupňového rozhodnutí je v rozporu s § 15 odst. 1 zák. o

svobodném přístupu k informacím. Žalobce měl za to, že povinný subjekt jeho požadavek

odmítl paušálně, bezdůvodně a při nezákonném vyloučení aplikace zákona o svobodném

přístupu k informacím, neboť existence právní úpravy nahlížení do trestního spisu nevylučuje

aplikaci zákona o svobodném přístupu k informacím. Dále povinný subjekt podle žalobce

nepostupoval v souladu s § 12 zák. o svobodném přístupu k informacím, tj. neověřil, zda

důvod pro odepření poskytnutí informací trvá. Rovněž žalobou napadené rozhodnutí je podle

žalobce nezákonné a nesprávné, když se žalovaný nevypořádal s námitkami žalobce

obsaženými v odvolání, ani sám nijak neodůvodnil aplikaci ust. § 11 odst. 6 zák. o

svobodném přístupu k informacím, nýbrž toto ustanovení pouze citoval. Žalobce namítal

nepřezkoumatelnost rozhodnutí obou instancí a citoval ust. . Podle

žalobce není jasné, zda odmítnutí poskytnutí informace bylo provedeno pouze na podkladě

ust. § 11 odst. 6 zák. o svobodném přístupu k informacím, nebo i z důvodu existence právní

úpravy nahlížení do trestního spisu. Dále žalobce namítal, že výrok napadeného rozhodnutí je

v rozporu s , podle něhož má být odvolání proti rozhodnutí

prvostupňovému zamítnuto a napadené rozhodnutí potvrzeno.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s tím, že žalobce žádal poskytnutí kopií veškerých

písemností shromážděných ve věci trestního oznámení na jeho osobu jako bývalého ředitele

společnosti BYTY – TEPLO, s.r.o. v Horním Slavkově. Trestní oznámení se podle

žalovaného týkalo trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku a prověřování

bylo ukončeno odložením věci podle § 159a odst. 1 trest. řádu, neboť se podezření ze

spáchání trestného činu nepotvrdilo. Spisový materiál obsahuje konktrétně výpovědi osob

s uvedením jejich osobních údajů a citlivé informace o činnosti 23 společenství vlastníků

domů. Dále žalovaný tvrdil, že ačkoliv řízení bylo ukončeno usnesením podle § 159a odst. 1

trest. řádu, rozhodnutí tohoto charakteru nemusí být konečné, neboť pokud by byly zjištěny

nové rozhodné skutečnosti, mohlo by řízení pokračovat. Za tohoto předpokladu by poskytnutí

informací žalobci mohlo ohrozit budoucí odhalovací a vyhledávací schopnost orgánů činných

v trestním řízení. Ust. obsahuje podle žalovaného výjimky

z povinnosti poskytnout informace a na jejich základě povinný subjekt neposkytne informace

vůbec nebo jen v omezeném rozsahu bez ohledu na to, zda řízení probíhá či bylo ukončeno.

Žalovaný citoval rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4.9.2009 čj. -63

s tím, že právo na informace není absolutní, nýbrž naráží na určitá omezení. Právo na

poskytování informací podle žalovaného nelze bez dalšího vykládat jako nárok domáhat se

nahlížení do spisu. Je naopak právem a povinností policie zvážit, zda s ohledem na ochranu

osobních údajů a možné ohrožení odhalovací a vyhledávací schopnosti policie bude

informace poskytnuta.

V replice žalobce citoval rozsudek Nejvyššího správního soudu -103 ze dne 1.12.2010 interpretující ust. § 11 odst. 4 písm. a) zák. o svobodném přístupu

pokračování 3 30A 73/2012

k informacím s tím, že podle tohoto rozsudku neobstojí výklad, který by zcela automaticky a

vždy vedl k neposkytnutí požadovaných informací o probíhajícím trestním řízení. Podle

názoru žalobce je povinností povinného subjektu důvody neposkytnutí informací náležitě

vysvětlit. Pouhá skutečnost, že žalobce zažádal o poskytnutí informací z trestního spisu,

neznamená podle žalobce, že mu nelze poskytnout (např. i částečně) žádnou z požadovaných

informací (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. -68 ze dne

8.7.2011). Podle žalobce jelikož byla věc v daném případě odložena, nemohlo ani teoreticky

poskytnutím informacím dojít ke zmaření trestního stíhání. Žalobce jakožto osoba, vůči níž

směřovalo trestní oznámení, má legitimní zájem na poskytnutí informací. Žalobce dále citoval

z knihy Zákon o svobodném přístupu k informacím. Komentář. Praha: Linde, 2010, str. 297-

298 v části týkající se výkladu ust. § 11 odst. 6 zák. o svobodném přístupu k informacím, kde

se uvádí, že „tímto ustanovením dochází k určitému doplnění výluky z informační povinnosti

zakotvené v § 11 odst. 4 písm. a), dle něhož se neposkytují informace o probíhajícím trestním

řízení. Komentované ustanovení totiž takovou omezující podmínku nestanoví a umožnuje

tedy v zájmu zamezení ohrožení práv třetích osob nebo zajištění plnění úkolů orgánů činných

v trestním řízení neposkytnout požadované informace. Určité nejasnosti může vyvolávat

poněkud široká formulace hypotézy (není např. zcela zřejmé, jaká práva třetích osob mají být

ohrožena, zvláště když právo na ochranu osobnosti a osobních údajů lze chránit již na základě

ust. § 8a zák. o svobodném přístupu k informacím). V rozhodnutí proto bude povinný subjekt

povinen náležitě odůvodnit, jaké skutečnosti byly motivem odepření žádaných informací.“

Ze správního spisu vyplývá, že žalobce požádal podle , o zaslání

kopií písemností obsažených ve spise ve věci trestního oznámení podaného proti žalobci pro

trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku, a to kopie trestního oznámení,

kopie všech záznamů o podání vysvětlení a kopie všech úkonů orgánů Policie ČR a státního

zastupitelství. PČR, Krajské ředitelství Policie Karlovarského kraje, Územní odbor Sokolov

rozhodl, že žádosti nebude vyhověno. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že s ohledem

na ust. a byla žádost odmítnuta, neboť

poskytnutí informací o trestním řízení v tomto případě podléhá úpravě v zákoně č. 141/1961

Sb., o trestním řízení soudním. Tento zákon přesně upravuje, za jakých podmínek a komu je

možné informace o trestním řízení poskytnout, konkrétně nahlížení do spisu je upraveno v §

65 trestního řádu, a takové právo náleží pouze obviněnému, poškozenému a zúčastněné osobě,

jejich obhájci a zmocněnci. Žadatel není v souladu s výše uvedenými ustanoveními trestního

řádu osobou, které je možné požadované informace poskytnout.

Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, v němž argumentoval shodně jako

v žalobě.

Podle žalobou napadeného rozhodnutí ředitel Krajského ředitelství Policie

Karlovarského kraje rozhodl v režimu tak, že rozhodnutí povinného o

odmítnutí žádosti potvrdil. V odůvodnění odvolací orgán uvedl, že vyhovění žádosti by

znamenalo porušení povinnosti ze zákona o svobodném přístupu k informacím a stejně tak

trestního řádu. Prvostupňové rozhodnutí bylo žalovaným potvrzeno, protože ust. § 11 odst. 6

zák. o svobodném přístupu k informacím jednoznačně vymezuje, že povinný subjekt

neposkytne informace o činnosti orgánů činných v trestním řízení, včetně informací ze spisu,

a to i spisů, v nichž nebylo zahájeno trestní řízení, dokumentů, materiálů a zpráv o postupu při

pokračování 4 30A 73/2012

prověřování oznámení, které vznikly činností těchto orgánů při ochraně bezpečnosti osob,

majetku a veřejného pořádku, při předcházení trestné činnosti a při plnění úkolů podle

trestního řádu, pokud by se tím ohrozila práva třetích osob anebo schopnost orgánů činných

v trestním řízení předcházet trestné činnosti, vyhledávat nebo odhalovat trestnou činnost atd.

Součástí správního spisu je rovněž usnesení Policie České republiky, Krajského

ředitelství Policie Karlovarského kraje, Územního odboru Sokolova, Oddělení hospodářské

kriminality ze dne 15.10.2012 čj. KRPK-35335-78/Tč-2012-190981 o odložení věci podle §

159a odst. 1 trestního řádu.

O věci samé rozhodl soud bez jednání podle , , (dále jen ), neboť s tím žalobce i žalovaný souhlasili.

Podle zjistí-li soud, že rozhodnutí trpí takovými vadami, které vyvolávají jeho nicotnost, vysloví rozsudkem tuto nicotnost i bez návrhu.

V daném případě soud nemohl přistoupit k přezkumu důvodnosti žalobních bodů,

neboť zjistil důvod pro vyslovení nicotnosti napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí žalovaného

trpí zásadní závažnou vadou, neboť krajské ředitelství policie není příslušným orgánem k

rozhodnutí o odvolání ve věcech týkajících se poskytování informací podle zákona č.

Podle , , správní orgány jsou věcně

příslušné jednat a rozhodovat ve věcech, které jim byly svěřeny zákonem nebo na základě

zákona.

Otázka příslušnosti ve správním řízení je spjata s právními předpoklady postavení

správních orgánů vystupovat jako orgán, který má v dané věci rozhodovat. Věcná příslušnost

určuje typově správní orgány, které mají provádět správní řízení v I. stupni, zahrnuje tedy

v sobě i prvek tzv. instanční příslušnosti, neboť od ní lze dovodit, který správní orgán bude

příslušný jako odvolací.

Podle § 16 odst. 3 zákona č. 16/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím

nadřízený orgán rozhodne o odvolání do 15 dnů ode dne předložení odvolání povinným

subjektem.

Policie ČR je jednotným ozbrojeným bezpečnostním sborem. Její postavení je

aktuálně upraveno , o Policii České republiky. Policie je tvořena

útvary. Krajské ředitelství policie je útvarem policie s územně vymezenou působností,

přičemž územní obvod krajského ředitelství je vymezen územím kraje. Krajské ředitelství je

organizační složkou státu. Útvary policie zřízené v rámci jeho působnosti jsou vnitřní

organizační jednotky krajského ředitelství.

Z uvedeného vyplývá, že Policii České republiky je nutno považovat z hlediska

příslušnosti k vedení správního řízení za jedinou instanci, za jediný správní orgán. Členění

policie na útvary neznamená, že by se Policie ČR tímto členila na jednotlivé správní úřady,

[OBRÁZEK]pokračování 5 30A 73/2012

neboť to odporuje koncepci PČR jako jednotného sboru. Povinným subjektem z hlediska

zákona o svobodném přístupu k informacím, příslušným k rozhodnutí prvoinstančnímu, je

kterýkoli útvar policie, např. v dané věci Územní odbor v Sokolově. O odvolání proti

rozhodnutí takového útvaru rozhoduje správní orgán, který je nadřízený Policii ČR. Podle §

178 odst.1 nadřízeným správním orgánem je ten správní orgán, o kterém to

stanoví zvláštní zákon. Podle , o Policii České republiky, je

policie podřízena ministerstvu. To znamená, že věcně – instančně příslušným odvolacím

orgánem v daném případě bylo Ministerstvo vnitra.

Uvedený závěr vyplývá i z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14.1.2009 čj.

-89, (dostupného na www.nssoud.cz), kde „šlo o řízení, které bylo realizováno

na přelomu účinnosti „starého“ a „nového“ , přičemž Ministerstvo vnitra se

stalo odvolacím orgánem v předmětné oblasti sice již od 1.1.2006, ale až pro věci, v nichž

bylo řízení zahájeno po tomto datu, zatímco pro věci, u nichž bylo řízení zahájeno dříve, byl

(zůstal) odvolacím orgánem žalovaný.“

Soud podotýká, že vada příslušnosti v odvolacím řízení v daném případě vyvolala

nicotnost napadeného rozhodnutí, protože jde o tzv. absolutní věcnou nepříslušnost. Krajský

policejní útvar absolutně nebyl příslušný k rozhodnutí o odvolání, neboť se jedná o útvar s

územně omezenou působností, na rozdíl od celostátní působnosti Ministerstva vnitra. Z toho

vyplývá, že o odvolání rozhodoval v dané věci nesprávně nižší orgán.

Z vyložených důvodů soud vyslovil nicotnost žalobou napadeného rozhodnutí s tím,

že o odvolání žalobce bude v novém správním řízení rozhodováno znovu příslušným

odvolacím orgánem, tj. Ministerstvem vnitra.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto a contrario Žalobce

navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí a žalovaný zamítnutí žaloby, rozhodnuto však bylo

o nicotnosti rozhodnutí, tudíž žádný z účastníků neměl ve věci plný úspěch a žádnému z nich

nebyla náhrada nákladů přiznána.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů

ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou

vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské

náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým

označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení

rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo

svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

pokračování 6 30A 73/2012

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.

ř. s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení

rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej

stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem;

to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj

jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je

podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud.

Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího

správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách:

www.nssoud.cz.

V Plzni dne 23. října 2013

JUDr. Václav Roučka, v.r.

předseda senátu Za správnost vyhotovení: Helena Kováříková